REPORTÁŽ: Konference NATO v Krakově (1)

Včera a dnes se v Krakově v Paláci Pugetów koná konference NATO s názvem Forum Bezieczeństwa Euro-Atlantyckiego: Europa-NATO-Ameryka – Perspektywy partnerstwa, které jsem se účastnil a o kterou se chci podělit s našimi čtenáři.

První část reportáže přináší náš portál dnes, druhou část, informující o průběhu druhého dne konference, vydáme v pondělí. Ve čtvrtek byli hlavními účastníky konference Claudio Bisogniero, zástupce generálního tajemníka NATO, Bogdan Klich, polský ministr obrany, profesor Roman Kuźniar z Varšavské univerzity a Stephen Larrabee, expert na geopolitiku z vlivného amerického think-tanku RAND Corporation. Diskusi moderoval Edgar Buckley, bývalý zástupce generálního tajemníka NATO a osoba zodpovědná za rozšíření NATO z let 1999 a 2004. Téma dnešního diskusního panelu bylo NATO – Globálně činná aliance?

Po uvítání Annou Szymańskou-Klich, prezidentkou Institutu strategických studií, který konferenci hostil a Jackem Majcherowskim, prezidentem města Krakova měl jako první řeč zástupce generálního tajemníka NATO Claudio Bisogniero. Pan Bisogniero na úvod osvětlil, že pojem globálně činná aliance by se neměl vykládat tak, že NATO hraje jakousi roli „globálního policisty“, který dělá na světě pořádek, za který je zároveň odpovědný. Globální aktivita NATO by podle něj měla spočívat především v reakci na změnu podmínek ve světě, kdy „už nemůžeme rozdělovat svět a jeho rizika do kategorií blízko a daleko, jak jsme byli zvyklí dříve“. Hlavní hrozby 21. století se totiž týkají především terorismu, rozšíření zbraní hromadných ničení do „soukromých rukou“ a snížená předvídatelnost bezpečnostních rizik kvůli regionální nestabilitě a přesunu extremistické moci do soukromých rukou, tedy do rukou zpravidla teroristických organizací. Připomněl, že síla jednotlivých členských zemí NATO je spjata kromě růstu vojenského potenciálu především s ekonomickým růstem – který se objevil zatím všude tam, kde země do NATO vstoupily. Co se týče situace v Gruzii a na Ukrajině, řekl že je pro maximální podporu těchto zemí a nechání otevřených dveří pro případný vstup, ale upozornil na možné důsledky nerozvážného přijetí Gruzie a Ukrajiny jednak před dokončením nutných demokratických reforem a jednak kvůli nutnosti vždy mít kapacity ke schopnosti dostát článku 5 Washingtonské smlouvy, který zavazuje všechny členy aliance pomoci v případě nutnosti každému členu aliance. V případě Gruzie i Ukrajiny pan Bisogniero vyjádřil pochybnosti, zda je pro NATO technicky možné převzít stoprocentní zodpovědnost za jejich ubránění před agresí.

Bogdan Klich, polský ministr obrany, hovořil o perspektivě NATO z polského pohledu. I on se zmínil o článku 5 s tím, že právě toto pravidlo bylo hlavní motivací Polska pro vstup do NATO. Ocenil schopnosti misí NATO v Afghánistánu a Kosovu, přičemž vyzval k pootevření dveří Ukrajině a Gruzii více, než jak navrhoval Claudio Bisogniero – a než jaký je postoj generálního tajemníka Jaap de Hoop Scheffera.

Profesor Roman Kuźniar z Varšavské univerzity hovořil především o hodnotě NATO coby jednoho ze základních kamenů euroatlantické civilizace, přičemž jeho zásadní přínos do diskuse byla prezentace jeho dlouhodobého úsilí v rámci euroatlantických struktur a EU prosazovat ideu včlenění Státu Izrael do EU i NATO – s tím, že integrace tohoto státu do euroatlantických struktur by znamenala oboustranně mnoho výhod – větší bezpečnost pro Izrael, lepší kontrolu evropského „předpolí“ na Blízkém východě a především naplnění podmínek vyplývajících z členství, tedy nutnost urovnání konfliktu s palestinskými separatisty a zpřístupnění kontrol izraelského jaderného programu.

Zajímavý projev měl Stephen Larrabee, který hovořil zejména o nutnosti posílení americké pozice vůči al-Káidě, které navrhoval dvěma zásadními způsoby, z nichž první navrhoval už Dick Clarke, bývalý poradce Billa Clintona a George W. Bushe, tedy neangažovat se v afghánské občanské válce, nechat Taliban Talibanem a soustředit se na boj s al-Káidou, která není pouze v Afghánistánu, ale i v jihozápadních provinciích Pákistánu, kde žije mimo kontroly centrální pákistánské vlády a kde si generuje zdroje výrobou narkotik. Druhý způsob, který jmenoval, jsem popisoval na Nekorektně.com už před nějakou dobou, a sice nutnost spřátelit si Írán, jehož vyspělou společnost a postavení na Blízkém východě lze chápat jako přirozeného spojence v boji proti al-Káidě.

Za server Nekorektně.com jsem položil otázku panu Claudiu Bisognierovi, jak se staví k vyjádření armádního generála U.S. Army Johna Craddocka o tom, že NATO v současné době nedisponuje takovými procedurami, které by byly schopné efektivně ubránit proti konvenční agresi především pobaltské země, ale i jiné země střední Evropy. Jeho odpovědí bylo:

Tento problém je spojený s kolektivní obranou a její definicí. Dovolte mi zopakovat mou úvodní poznámku - kolektivní obranu bereme velmi, velmi vážně, dělali jsme to tak posledních šedesát let a tento systém - pokud se to tak dá říct - přinesl v evropském prostředí velmi efektivní výsledky. Vedl k rozpuštění Varšavské smlouvy, jakož i Sovětského svazu, k integraci zemí z této části světa, které jsou momentálně členy NATO a které jsou v současné době naprosto kryté účinky článku 5 a kolektivním závazkem vzájemné obrany, v němž je v současné době 26 států. Máte naprostou pravdu v tom, že je klíčové, aby byl tento princip naprosto efektivní a aby byl tvořen jako co nejefektivnější. Čím toho dosahujeme? Především správným nastavením paradigmat a konkrétního plánování posilování zásad závazků vzájemné obrany, které jsou neustále reakcemi na nové události posilovány. Dovolte mi prosím, abych nemusel hovořit o některých věcech veřejně, především o konkrétním plánování obranných závazků. Pracujeme na tom neustále, ale nemůžeme detaily z pochopitelných důvodů sdělovat veřejně.

Doufejme, že Claudio Bisogniero ví, co říká – je pravdou, že v případě vojenských tajemství nelze zveřejňovat mnoho technických detailů (proto už na tomto serveru víckrát zaznělo, že nemá smysl uspořádávat referendum o otázkách s utajovanými skutečnostmi), nicméně počkejme si na druhý díl reportáže, v něm by měl být dotazován mj. polský ministr zahraničních věcí Radosław Sikorski.



Fotografie a videopřílohy:


Claudio Bisogniero - zástupce generálního tajemníka NATO





Stephen Larrabee, The RAND Corporation







Bogdan Klich, ministr obrany RP






Prof. Roman Kuźniar, Uniwersytet Warszawski













Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Hnědí, rudí, všechno jedna pakáž

SPOLEČNOST: Stojíme na prahu. Čeho?

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Jak jsem byl za vaše peníze státním úředníkem