ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Nejteplejší den v roce

neděle 19. srpna 2012

Průvod s mávátky máme zdárně za sebou, dostali jsme lekci z "tolerance", média zas chvilku nebudou mít o čem informovat a stejně jsme fašouni. Tedy aspoň ti, kdo netleskáme. Já to věděl...
Včerejší pochod gayů centrem Prahy pro mě jako by nebyl. Nepobýval jsem totiž přes den v hlavním městě, a ke zprávám na internetu jsem se dostal až večer. Pochodující exhibicionisté (byť těch křiklavých případů oproti loňsku ubylo, alespoň jsem získal takový dojem ze zpráv) mě tedy nijak nerušili, neomezovali, vlastně mi byli úplně jedno. Stejně tak jsem ani včera, ani nikdy v životě nediskriminoval či neomezoval já je.

Tedy fajn stav, chtělo by se napsat. Přesto bych se rád alespoň okrajově vyjádřil k tomu, co mě na celé akci štvalo, štve a do příštích let zřejmě štvát bude.

Ta plíživá, všudypřítomná mediální masáž, že kdo hlasitě nesouhlasí s těmi úžasnými lidičkami, je vlastně fašista a nácek, v lepším případě nějaký ultrakonzervativní katolík. Že vlastně nic mezi tím neexistuje.

Například server Lidovky.cz linkuje tento článek na Facebooku větou: Prahou prošel duhový průvod. Měl ale i své odpůrce. Na které straně jste vy?" Na oné facebookové zdi je velmi zajímavá diskuze, ale jde o to, že jeden z nejčtenějších zpravodajských serverů mi naznačuje (nebo spíše vnucuje) že existují jen dva tábory lidí. Ti, kteří Prague Pride podporují a odpůrci. A kde jsem já, ptám se, když je mi celá akce... nemůžu napsat "u zadku", protože je to zavádějící?

Mám dojem, že právě tento postoj i přes zmíněnou mediální masáž odráží přístup většiny národa. Navíc to znamená, že ti, kdo neprojevují nadšení, jsou automaticky házeni do jednoho pytle s náboženskými fanatiky, kteří tam včera protestovali a v jejichž řadách se podle všeho nachází velký počet aspirantů na lůžko v bohnické léčebně.

Podívejme se však ještě na ten článek. Několikrát nám je vnucováno slovo "tolerance". Jistě, protože tolerance je in, tolerance kicks ass a být netolerantní znamená být fašista. "Jsem tu kvůli toleranci a abych se pobavila," řekla Lidovkám Pražačka Petra, která očividně neví, co slovo tolerance vlastně znamená. Jinak by takhle blbou větu z úst nevypustila. "Tolerance" znamená snášení něčeho a priori negativního. Jsem si jistý, že takto to profesionální gayaktivisté a jejich P.R. guruové (jejichž je Prague Pride výtvorem) nemysleli.

Mám z celé akce vůbec dojem, že se gayové s hysterií sobě vlastní vlamují růžovým beranidlem do otevřených dveří. Právo "dýchat stejný vzduch", jak stálo na jednom z transparentů, jim tady vážně nikdo neupírá - ani Klaus s Hájkem ne. Pořád mi nejde do hlavy, proč se "průvody hrdosti" nepořádají v zemích, kde to homosexuálové mají opravdu těžké. Nemusíme přitom chodit na Blízký Východ, stačí se podívat jen o něco málo přes hranice...

Tím se dostávám k tématu, který si zaslouží speciální odstavec, a tím jsou lovci politických hlasů na této akci. Měl jsem, jako už poněkolikáté, žaludeční kontrakce, když jsem viděl fotku prezidentského kandidáta Jiřího Dienstbiera, jak mává v průvodu duhovou vlajkou. Že se v pochodu exhibovali i extremisté Jiří Paroubek a Ondřej Liška, to jsem tak nějak čekal. Dienstbiera jsem dřív pokládal za relativně rozumný hlas mezi socany (zejména po té magistrátní krizi), ale jeho další kroky a vyjádření mě postupně utvrzovaly v tom, že je to duší bolševik, stejně jako jeho otec. Dienstbier si evidentně vybral homosexuální menšinu jako ústřední téma své kampaně - viz jeho výkřiky, že chce uzákonit adopci dětí páry stejného pohlaví a podobně. Jestli si myslí, že ho za to budou gayové automaticky volit, je na omylu - osobně doufám, že tenhle slizký politický marketing prohlédnou.

A ještě jedna věc. To, že se kvůli pochodu na dvě hodiny omezila doprava v centru Prahy, mi jednoduše vadí. Nevím, proč by měl soukromý podnik několika PR iniciativ omezovat veřejnou dopravu. Jak jsem už napsal na začátku, nebyl jsem po dobu průvodu vůbec v Praze, ale rozhodně si umím představit lidi, kteří někam z dobrého důvodu strašně pospíchali, o manifestaci teplých třeba vůbec nevěděli, nebo jim byla volná stejně jako mně, a přesto museli trpět. To, co píšu, nemá žádnou souvislost s jakoukoliv sexuální menšinou. Stejně tak mi vadí, když dopravu ochromí například pražský maraton. Pár lidí si chce zaběhat a ostatní se nemají jak dostat z místa na místo, když potřebují.

Právě na tomto místě by se měl ke slovu dostat skutečný význam termínu "tolerance".

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Otazníky nad břeclavskou ledvinou

čtvrtek 24. května 2012

Neskutečné mediální haló ohledně údajného incidentu v Břeclavi, kde nejprve údajní Romové údajnému Petrovi údajně ukopli ledvinu a byla to taková sláva, že na ni parazitovali i Vandasovci a mistr kolotočářských popěvků Vladimír Štancl, nabralo zajímavý obrat. Kdo však kauzu sledoval pozorně od jejího samého vypuknutí, nemohl si nevšimnout mnoha sporných bodů, které se od začátku na jejím povrchu rojily jak mušky octomilky.
Osobně jsem od začátku měl pocit, že se nejspíš celá kauza vůbec neudála tak, jak ji média agilně popisovala. Nebylo by se čemu divit, v dnešní době se novináři dopouštějí faktických nepřesností ponejvíce z toho důvodu, že zkrátka chtějí (a musí) být první. Podrobnosti a fakta stranou, je potřeba článek vydat ještě než s ním přijde konkurence. Proto si například David Rath (ke kterému se vrátím) jednou nesl pět milionů v batohu, potom osm v krabici od bot, pak sedm v krabici od vína a v pytli samopal a teleskopický obušek. V případu hocha, co přišel o ledvinu (ať už jakýmkoliv způsobem), šlo především o emoce. Proto jsem měl při sledování reportáže v Krimi zprávách na Primě pocit, že se dívám na hollywoodský psychohoror a nikoliv na reportáž ve zprávách. Jak to vlastně všechno bylo, to ví jen onen hoch a zřejmě i pár lidí kolem, jenže turbulence, které případem hýbaly, jsou tak neuvěřitelné, že nemůžu než vypsat pár postřehů a teorií. Já nevím, co se vlastně stalo. Pokusím se jen nastínit několik variant, k čemu asi tak mohlo dojít.

1. Teorie pro konspirační teoretiky

Břeclavská událost se ve skutečnosti vůbec neudála. Médiím ji naočkovaly elity (ilumináti, zednáři, Židé, no prostě ti, co tahají za drátky...), které měly za cíl jednak eskalovat sociální napětí v zemi, jednak odvést pozornost ovčanů od jiných, důležitějších kauz. Možná byl také plán elit udělat blbce z Michala Davida, což se povedlo dokonale. Následně z obav, aby nedošlo k fyzickým lynčům (které se ještě nehodí do krámu), se vymyslel tenhle elegantní závěr, který potěší zejména všechny humanisty a trošku uspokojí Amnesty International, jejíž experti dělají už léta z ČR největší baštu rasismu a extremismu na zemi. Petrovi je to jedno, protože žádný Petro nikdy neexistoval. (Relevance 2,5/10)

2. Teorie pro fantomy internetových diskuzí a "spořádané občany"

Chlapec byl skutečně "multikulturně obohacen". Útočníci to ale přepískli a v nepochopitelném rozporu se svou kmenovou etikou mu neodebrali veškeré propriety jako mobilní telefon a peníze. Městským pohlavárům to celé přišlo první dny vhod, protože se samospustil mechanismus, na který oni sami léta neměli koule. Potom se ale stále víc a víc potili na svých židlích, když viděli, jak se jim všechno vymyká z rukou. Z nikoliv neopodstatněných obav z výbuchu sopky, proti které byl celý Šluknov jen neškodnou hospodskou rvačkou, byla instruována policie, jak má celý případ vyřešit. Instruován, a pozitivně či negativně motivován byl rovněž Petro, který policejní verzi potvrdil. Romští předáci pak seřvali své bojůvky, že tomu Rusákovi měli jen dát do držky a ne ho kopat do ledvin. (Relevance 6/10)

3. Teorie pro konzumenty médií, Amnesty International, Romea, Bílý kruh bezpečí a všechny ostatní

Celá událost se stala tak, jak ji popisují poslední zprávy. Chlapec při předvádění blíže neurčeného prostocviku spadl z osmého patra do sedmého. Zde si utrhl ledvinu a přestože se už díval do tváře smrti, ze samého strachu před matkou se musel nějak zřejmě vyšplhat do osmého patra, domluvit se se svými kamarády na "verzi o cikánech", přičemž nikoho z nich nenapadlo volat záchranku, a potom se doplazit bůhvíkam k obchoďáku, kde teprve zavolal svoji matku. Za blbce jsou především lékaři, kteří měsíc nerozporovali verzi o napadení. Jsem naprostý laik, co se medicíny týče, a rád bych znal odborné vysvětlení, jestli se skutečně zranění způsobená špičkou boty dají zaměnit za zranění způsobená pádem z výšky, zvlášť když jde o ostře sledovaný případ. (Relevance 5/10)

4.Teorie pro odpůrce smažek

Petro skutečně prodával drogy a za to mu nabančili nespokojení zákazníci. Nejednalo se však zřejmě o konzumenty marihuany, o těch se říká že jsou neagresivní a kdyby si ubalili do jointa sušenou petržel, tak by to stejně nepoznali. Proto muselo jít o něco silnějšího. Umím si představit, že jestli se pokoušel prodat seškrábanou omítku za cenu heráku, je odkopnutá ledvina to nejmenší, co ho mohlo potkat. No a věřím tomu, že takový způsob navyšování kapesného by se ten slušňáček opravdu bál mamince přiznat. Předložil tedy policistům historku, podle které vypadá sice jako úplný blbec, ale která by mu oddálila reálný výhled na převoz z nemocnice do diagnostického ústavu. (Relevance 6,5/10)

A čemu věříte vy?

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Česko hledá Superprezidenta

pondělí 13. února 2012

Vypadá to, že páni senátoři nakonec podlehli tlaku svých stranických šéfů a poslali zákon o přímé volbě prezidenta do finále. Ačkoliv jsem ještě v roce 2008 byl všemi prsty pro přímou volbu (poté, co jsem na vlastní oči viděl ten cirkus), postupem času ve mě začalo sílit přesvědčení, že nepřímá volba je sice horor, ale plebiscit může být ve skutečnosti ještě mnohem horší. A toho se obávám už teď. Nicméně, vyrojilo se nám mnoho uchazečů o nejvyšší ústavní funkci, tak si je teď pojďme projít jednoho po druhém.

Jan Fischer
Šedá úřednická myš s nulovým charismatem. Génius průměrnosti, tedy má ve všelidovém hlasování asi největší šanci. Lidé tyto typy totiž milují. Člen KSČ, což mu v důsledku může přinést body (byť budou tímto argumentem mávat PR týmy jeho rivalů): rudou knížku totiž na srdci nosila drtivá většina občanů ČR dnes starších čtyřiceti pěti let. Jeho vláda nic nedělala, tedy nic nezkazila. Rád šermuje svým údajným židovským původem a při sebemenším pokusu o kritiku jeho osoby hned brečí v médiích o novém holocaustu. Jako prezident bude dobrý kladeč věnců, který vždy přihodí nějakou nic neříkající frázi, třeba o globální odpovědnosti, a lid jej za to bude milovat.

Karel Schwarzenberg

Obstarožní šlechtic, který navzdory pokročilému věku dokázal přesvědčit zejména mladé lidi, aby jeho "nové straně se starým obsahem" dali hlas ve volbách. A to i ultralevicové studenty humanitních a humanistických fakult. Miláček médií, doslova živoucí důkaz platnosti starého latinského přísloví Quod licet Iovi non licet bovi. Prochází mu totiž věci, za které by novináři jiné politiky už dávno ukřižovali a jejich zohavené mrtvoly pro jistotu upálili na hranici. Dobrý ministr zahraničí, přesto doufám, že z Černínského paláce na Hradčany nepřesídlí. Zmíněný pokročilý věk a chatrné zdraví začíná v poslední době povážlivě ovlivňovat i jeho psýché. Rozumět mu je každé třetí až čtvrté slovo, takže by se jeho novoroční projevy musely nechat titulkovat. Navíc by s největší pravděpodobností usínal i při udělování státních vyznamenání ke 28. říjnu.

Jan Švejnar

Levicový ekonom z USA, který už jednou splnil roli užitečného králíka v klobouku. Shořel jako papírový čert, což muselo tehdy být zdatnému stratégovi Jiřímu Paroubkovi jasné. Švejnarovi to však evidentně tak zcela jasné nebylo. Oportunistický chlapík bez názorů, který by na všechno nejraději sestavil expertní skupinu, měnil své postoje takříkajíc ze dne na den podle toho, z jaké části politického spektra měl zrovna největší podporu. Jeho vystoupení před senátory ČSSD rovnalo se rituální sebevraždě před kamerami. Hlasy levicových stran (ČSSD, KSČM, SZ) mu nakonec ke zvolení nepomohly a před odletem do USA se uražený profesor ekonomie zmohl pouze na pár ublížených článečků, ve kterých okopával kotníky vítězi. Nyní "pomáhá" České republice tak, že se stal hlavním poradcem místopředsedy socialistů Michala Haška. Jímá mě hrůza z pomyšlení, že by se tenhle úhořovitý, kluzký chlapík s vizáží E.T. mimozemšťana kdy stal prezidentem tohoto státu.

Miloš Zeman
Jezevec z Vysočiny, kterého to objímání stromů zas až tak nebaví. Mnohokrát už oznámil definitivní rezignaci na politiku jako takovou, mnohokrát se pokoušel vrátit a mnohokrát neuspěl. Navzdory svému proklamovanému levičáctví je to muž spíše pravicových postojů a musím se přiznat, že bych jej na Hradě skousl. I tak si ale myslím, že jeho éra už definitivně skončila a tak by to mělo i zůstat. Navíc z představy, že za nitky jeho prezidentské kandidatury tahá bývalý estébák a bezskrupulózní lobbista, se mi dělá poněkud šlouf.

Jana Bobošíková
Soudruzi Vojtěch Filip a Miroslav Grebeníček si mohou oddychnout, svého kandidáta už mají. Anebo ne? Soudružka s image pouťové vyvolávačky křížené s dominou prostě na Hrad chce. Už v posledním klání se neštítila napochodovat do Španělského sálu v rudém kostýmku a dresu KSČM. I v přímé volbě dostane tahle dáma s kachním žaludkem, která dodnes nechodí kanály, jen hlasy kovaných komunistů a bezmozků z příhraničních oblastí, kteří uvěří tomu, že se Bobo vypořádá s cigánama i Sudeťákama, vole.

Tomio Okamura
Asijský bůžek populismu. Miláček internetových anket, který pro své zviditelnění udělá všechno, možná by i před kamerami snědl psí výkal. To by mělo asi stejnou hodnotu, jako jeho hraběcí rady ohledně vládnutí a vůbec. Postava, u které je velmi těžké rozlišit, jedná-li se vůbec o reálného člověka a není-li jeho existence čistě virtuální. Instantní moudra, která trousí na počkání, by odpovídaly druhé variantě. Možná je to ale typický představitel politického stylu příštích generací: mluvící kyberhlava stvořená mediálním polosvětem.

Miroslava Němcová
Přiznám se, že bude-li kandidovat v přímé volbě, zřejmě bych jí svůj hlas dal. Se skřípěním zubů a z nedostatku lepších kandidátů. Je mi sympatické, že se tahle původně drobná podnikatelka z Vysočiny doslova od píky vypracovala až na předsedkyni Poslanecké sněmovny. Méně sympatická mi však je její image matky představené z kláštera a také její dost časté uchylování se k politicky korektním frázím.

Přemysl Sobotka
Nemastný, neslaný, bez chuti, neuchopitelný. Asi to bude slušný člověk, ale to samo o sobě nestačí. Vehemence, s jakou se pustil do popravy bývalého lídra své strany Mirka Topolánka, mu v mých očích hezkých pár bodů ubrala. Jinak jsem u něj nikdy v životě nezaznamenal pevný postoj. Jen samé "měkké ano" a "rozhodné možná". Což ho jako prezidentského kandidáta dost diskvalifikuje.

Na další kandidáty si (tedy kromě té figury na obrázku, a tady si už fakt neodvažuji nic napsat) momentálně nemohu vzpomenout - prosím čtenáře, aby další favority neváhali napsat do komentářů. I tak je myslím jasné, že se máme na co těšit a že po dvou výrazných osobnostech (byť k nim můžeme mít tisíce výhrad, což mám) si budeme muset zvyknout na okresní přebor.

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: ProceSS s nácíčky

čtvrtek 26. ledna 2012

Jednoho sychravého dne jsem takhle přijel do Mostu, abych se zúčastnil soudního líčení s mimořádně nebezpečnými elementy pro naši demokratickou společnost. Věřte mi, zažil jsem toho už dost, dokonce i z tiskovky toho tatrmana exministra Kocourka jsem odešel po svých (ač značně otřesen), ale mostecké pastorálie snad překonaly mé veškeré životní zážitky.

Čtenáři tohoto webu zřejmě mé dlouhodobé postoje k tzv. "neonacistům" znají: ačkoliv je považuji za ultralevicovou verbež a v podstatě lidský odpad, nepokládám jejich aktivity za nic společensky nebezpečného. Je mi úplně jedno, jestli na svých setkáních, často méně početných než jsou třídní srazy, mávají nějakými vlajkami s ozubenými koly a doposud jsem nepochopil, proč to státní moc má takovou potřebu řešit, když ji vlajky s kladivy a srpy očividně nechávají chladnou. Ale o tom jsem už psal mnohokrát. Každopádně právě o tom byl onen aktuální proces se třemi vyvrheli - měli prý někde nést vlajku s ozubeným kolem, kterou kdosi vyhodnotil coby závadnou.

Obviněnými byli tentokrát slečna Lucie Šlégrová, která se už stala ve svém ranku bezmála celebritou a soudní líčení za své hnusné činy, jako je nošení nějakých fanglí a podobně, má už obšlapané. Spolu s ní byli souzeni ještě dva výtečníci, z nichž jednoho z nich, být filmovým režisérem, bych milerád obsadil do role SS vojáka ve válečném filmu. Takový árijský obličej a blonďatá ulízaná patka, to se jen tak nevidí. Postavou celkem hromotluk, jak se později ukázalo, jeho "inteligenční" kvocient mu nejspíš nedovolovalo více než ono pověstné "reagovat na světlo".

Líčení byli přítomni nejen obligátní holohlavci v černých bomberech, ale taky jeden chlápek, který vypadal jako bezdomovec, a také aktivisté Jan Šinágl a Tomáš Pecina. Aktivity obou převážně ve webovém prostoru jsou mi celkem sympatické, ačkoliv nechápu, jak to prvně jmenovaný myslí s tou deklarovanou podporou současného bezmozčího guru Andreje Babiše, o kterém jsem už psal v některém ze svých předchozích příspěvků. Doufejme že je to u pana Šinágla, který se jinak projevuje celkem rozumně, pouze přechodné zatmění mysli.

Divadlo začalo výslechem prvního, blonďatého nácíčka. Brzy se ukázalo, že se všichni tři našprtali jednu jedinou větu od pana advokáta, totiž že vycházeli z argumentu soudce Nejvyššího správního soudu Vojtěcha Šimíčka, který kdysi v médiích řekl něco na ten způsob, že symboly Dělnické strany (ozubené kolo) nejsou zakázané. Podle pokynů advokáta, který si byl jistě vědom duševním gigantem svých klientů, měli odpapouškovat pouze toto a pak v zájmu svém zavřít ústa. Árijský chlapec, však těžce zklamal. Nejenže si onu větu nedokázal ani zapamatovat, neboť evidentně nechápal její obsah (což s pravděpodobným IQ dřevěného houpacího koně ani nemohl chápat) bohužel pro něj se nechal soudcem vyprovokovat k dalším otázkám a až poté, co reálně hrozilo, že si pomočí kalhoty i podlahu soudní síně, se konečně rozpomněl na advokátův pokyn a oznámil potřebu se dále nevyjadřovat. Zbylí dva, co šli po něm, na tom byli duševně zřejmě podobně, ale pud sebezáchovy jim velel držet se advokátových instrukcí bezezbytku.

Jejich výslechem ale divadlo neskončilo: naopak. Pořádná legrace totiž začala až v momentě, kdy soudce povolal dva svědky. A sice mostecké odborníky na extremismus z řad policejních. Dva mladí muži, kteří si na inkriminovaném mítinku měli všimnout závadné vlajky a vyzvat delikventy k podání vysvětlení, působili jak z nějakého špatného filmu a pokud jsem se pohrdlivě vyjádřil o inteligenci sympatizantů DSSS, potom jsem s nástupem dvou policistů musel vše přehodnotit. Příznivci obviněných se tuposti dvou bezmozků v policejních uniformách právem smáli a protože jejich svědecké výpovědi nejdou dost dobře popsat slovy, mohou si čtenáři vychutnat audionahrávky ZDE a ZDE, snad se pan Pecina nebude příliš zlobit. Každopádně jsem byl projevem těch, kdo mají pomáhat a chránit, šokován - a nebyl jsem sám.

Pánům svědkům se totiž svou tupostí podařilo párkrát vyvést z míry i soudce - jak lze na zvukovém záznamu slyšet. Muž v taláru se vůbec projevoval jako rozumný chlap, na kterém bylo vidět, že by celou partičku nejraději profackoval a ze síně vykázal. Což by bylo nejlépe udělat i dle názoru mého. Takovéhle frašky soudy jen zdržují od skutečné práce a bohužel je platíme i z našich daní, což je na celé té věci to vůbec nejhorší.

P.S. Jen se na tu slečnu na obrázku podívejte. No není to Židovka doslova par excellance? :-))

Zobrazit celý článek