SPOLEČNOST: ČR jako most mezi Západem a Východem? Zbourat!

čtvrtek 24. března 2011

Takřka kdykoliv, když se stane něco významného, u čeho se očekává české vyjádření k věci, se věci odehrají podle následujícího scénáře: společenské elity země s výjimkou “lidového” prezidenta zaujmou stanovisko typické pro západoevropské země nebo USA, a “lid prostý” spolu s prezidentem stanovisko přesně opačné. Proč?

Je to jako s politickou korektností – nikdo to neřídí, ale každý podvědomě tuší, co politicky korektní je a co není, byť jde o úplně novou bezprecedentní událost. Česká veřejnost se tak ve valných počtech, často zaštítěna prezidentem, staví na stranu “pevné ruky” a “suverenity”, i když je člověku s elementárním etickým cítěním jasné, že podporují zločince. Když Rusko zasáhlo v roce 2008 v Gruzii, český internet se hemžil (s podporou prezidenta republiky) hlasy podporujícími Rusko. Týž český internet (opět s podporou prezidenta republiky) si prožívá svou orwellovskou minutu nenávisti, pokud jde o útok na síly diktátora Muammara Kaddáfího. Hovořilo se o “humanitárním bombardování nevinných civilistů” ještě před tím, než vůbec nějaká akce začala. Samozřejmě to, že Kaddáfí povraždil tisíce lidí během několika dní s pomocí žoldáků, které si najal v Africe, je jen “vnitřní libyjská záležitost, do níž bychom neměli zasahovat”. Co je za postoji tohoto druhu? Touha po opačnictví za každou cenu, kterou tak vytrvale prezentuje Václav Klaus, nebo pokřivená normalizační mentalita, která říká “nehas, co tě nepálí”, ale zároveň si pamatuje cosi o “agresivních imperialistických Američanech”?

Je to jako velmi jasný vzorec. Dá se očekávat, že během měsíce až dvou se začne situace vyhrocovat v Sýrii. Je možné, že se tam bude opakovat libyjský scénář, jakož i západní účast podobného charakteru. V Sýrii se nevyskytuje žádné významné ložisko ropy (ve srovnání s jinými blízkovýchodními zeměmi), ale přesto už vidím ty rozzuřené tváře českých zápecníků ječící “Ropa! Agrese! Imperialisti útočí na posvátnou syrskou suverenitu!”. Úplně stejně, jako se přízni těší/těšil Putin, Chávez, Mubarak, Ben Alí, Kaddáfí, Lukašenko, Janukovyč, bude se těšit hradní a lidové přízni i Assad. Naprosto stejně, jako když se rozhodovalo o umístění amerického radaru na území ČR – sedmdesát procent obyvatelstva vyskočilo a začali jak najatí (opět za tiché podpory Hradu) křičet něco o americkém pokusu o agresi vůči Rusku. Kde se tohle všechno bere?

Podle mého názoru je zakopaný pes v Edvardem Benešem (a dnes Václavem Klausem) podporované tezi o Českých zemích jako o mostě mezi Východem a Západem. Proti této tezi stojí teze, za níž stojí Václav Havel, kníže Karel ze Schwarzenbergu a za níž stával Mirek Topolánek nebo i svého času Tomáš Garrigue Masaryk či Karel Havlíček Borovský, totiž že osud Českých zemí je jednoznačně spjat se Západem a jedině a pouze se Západem; Východ představuje sice ekonomický potenciál, ale je nám myšlenkově, kulturně i historicky cizí. Osobně se přikláním k druhé ze zmíněných teorií, leč bohužel, většina národa odchovaná bolševikem, včetně prezidenta, má stále ještě do hlavy nalito, že Západ jsou vlastně ti “imperialisti” a že ti, kteří proti němu stojí, reprezentují “lid”. Na tom totiž teorie “mostu” stojí. Postoj je to o to falešnější, že tím Východem tito lidé často opovrhují – sami by nechtěli být přímo jeho součástí. Spíš se cítí jeho mluvčím, či ještě lépe tím, kdo jedná se Západem suverénně jako rovný s rovným, s Východem v zádech, s Východem, který může český lev ovládat jako hordu barbarů, jimiž se vyhrožuje Západu v případě neuposlechnutí českých požadavků. Benešova touha takhle manipulovat Západem se Stalinem v zádech, jakož i Klausova touha takhle manipulovat se Západem s Putinem (a n dalšími diktátory) v zádech, logicky nemůže vést k ničemu dobrému.

Mnozí namítnou – “Proč Západ nezasahuje jinde? Proč se stará o to, kde má své zájmy? Neměl by to dělat!” – a zapomínají přitom na to, že 1) i my jsme Západ a i v našem zájmu je to dělat. 2) Není nic špatného jít za svým zájmem a není v silách nikoho pomoci všem. Stačí pomoci někomu. Komu, to je na pomáhajícím, aby si vybral, třeba podle svých zájmů. Proč byl Kaddáfí donedávna “kamarád” a dnes je z něj nepřítel? Je to jednoduché – protože se předtím choval jako kamarád a když pak začal masově vraždit vlastní lidi, stal se z něj nepřítel. Dělat politiku tak, že si vyberu osobnosti světového dění, národy či státy a rozdělím je do skupin “věční přátelé” a “věční nepřátelé” je možná romantické, ale především je to naprosto hloupé. Není nic pokryteckého na tom bombardovat někoho, s kým jsme se nedávno objímali – pokud se mezitím staly okolnosti, které tuto změnu ospravedlňují. A to, co dělal Kaddáfí svým lidem, to ospravedlňuje dostatečně.

Česká republika jako stát má vcelku rozumné vedení (kromě prezidenta), ovšem názory většinové populace jsou naprosto nedůstojné občanů civilizovaného světa. Měli bychom se v roce 2011 ptát, jestli pořád ještě potřebujeme být vyvažovacím elementem mezi Východem a Západem, mostem, který realisticky řečeno jen riskuje, že poslouží jako cesta pro Východ, aby zaútočil na Západ. Není už čas skončit s tou falešnou třicetikorunovou lidovostí, s obdivem vládců - zastánců “tvrdé ruky” a s neustálým se vymezováním vůči Západu? Vážení, my jsme Západ, ať se vám to líbí, nebo ne. Už byste si na to konečně mohli taky zvyknout. Proto říkám – český most mezi Východem a Západem konečně zbourat! Ať klidně stojí, ale někde jinde, alespoň pár tisíc kilometrů východním směrem od nás.

Zobrazit celý článek

REPORTÁŽ: Nekorektně.com mezi socialisty

sobota 19. března 2011

Že se předsedou sociální demokracie stal ten horší z obou kandidátů (více spjatý s bývalým vedením, více levicový, mnohem větší etatista, jen to nulové charisma mají oba stejné) už zřejmě čtenáři z médií vědí. Serveru Nekorektně.com se nicméně podařilo zákeřně infiltrovat tábor socialistů, provizorně rozbitý v prostorách brněnského Výstaviště, a tak můžeme přinést poměrně aktuální postřehy.

Na místo jsem dorazil v momentu, kdy se budoucí vítěz chystal k úvodnímu projevu. Pohledy vyhladovělých novinářů mě ujišťují, že rozhodně nemám čekat žádný opulentní raut. Pár oschlých chlebíčků, jeden skoro za dvacet korun, mi ovšem ke sjezdu socialistů pasují tak nějak lépe. Holt třistamilionový dluh, nesaturovaný po ne-vyhraných volbách, když nebylo dobře možné dosadit své lidi na klíčová místa v dozorčích radách polostátních podniků typu ČEZ a Lesy ČR, udělal své.

Ač to přiznávám nerad, v úvodním Sobotkově projevu (a v dalších projevech kandidátů)nacházím místa, se kterými musím souhlasit. Korupční kauzy současného kabinetu, které jeden ministr vytahává na druhého, už musí úplně všem lézt krkem. Je jasné, že socani by si především měli zamést před vlastním prahem, jenže je to momentálně munice, s kterou mohou velmi úspěšně nabíjet. Navíc, socialisté se během celého sjezdu zaklínala progresivním zdaněním, které chtějí okamžitě po svém znovuovládnutí státu zavést. V pořádku, je to transparentní a zejména proto bych je nikdy nevolil. Bohužel ale jak se zdá, daně mi zvýší i současná vláda, která se deklaruje jako "pravicová".

Projevy delegátů jsou velkou většinou strašně nudné. Soudruzi a soudružky, pardon, přátelé a přítelkyně, které všichni vypadají jak z kulis seriálu Žena za pultem, hořekují nad asociální vládou a zaklínají se, jak bude všem lépe, až oni začnou konečně opět budovat "reformní" socialismus. Zaznívají hesla jako jednotná, sebevědomá a silná sociální demokracie. Jak jednotná strana opravdu je, se později ukáže.

Legrace začíná být v momentě, kdy se konečně pár delegátů osmělí a řeknou plénu, že vlastně za všechno může Paroubek. Bývalý předseda, který přesně v intencích svého zhrzeného, velikášského mindsetu vzkázal straně, že když tedy před ním nehodlá rozvinout červený koberec, tak ať si celý sjezd a celou ČSSD strčí někam, na mecheche chyběl. Zřejmě proto nachází delegáti odvahu veřejně mu vzkázat, že za nevýhru ve volbách může téměř výhradně on. To je jistě z větší části pravda, nelze se ale nezamyslet nad tím, proč Paroubkův styl nikdo nikdy nekritizoval, když on byl předsedou. Všichni poslušně drželi ústa, protože z něj byli podělaní až za ušima, leč teď do politické mrtvoly kopou. A to včetně Bohuslava Sobotky.

Konečně se začíná volit předseda a na pódiu hřímá Walter Komárek jako starozákonní prorok. Jeho hromový řev probouzí i ty delegáty, kteří při předchozích projevech usnuli. Nikdo nemůže rozumět tomu, co chce vlastně básník říci (včetně mé maličkosti), o sociální demokracii to nebylo ani omylem, možná si spletl čas a místo, těžko říct. Ale protože tak trochu připomíná Lawrence Oliviera v hlavní roli Dia v Souboji titánů, tak je to aspoň nějaké oživení.

Nevíš, kolik stojí hlas?
Volební lístky jsou spočítány a nastává problém. Ani jeden z kandidátů nepřesáhl potřebných padesát procent a Sobotkovi volba unikla doslova o jeden hlas. V sále nastává menší panika. "Budeme tu do rána," zní mezi sociálními demokraty. Lobbisté začnou pobíhat v sále, mobilní telefony jako přibité k tvářím. "Teď se kupují hlasy. Nevíš, kolik stojí jeden?" glosuje situaci s poťouchlým úsměvem redaktor České televize. Od ostatních novinářů se dozvídám, že Sobotkovi lidé případnou výhru Haška prý stejně neuznají. V hektické atmosféře potkávám poslance Jandáka a nedá mi, abych se ho nezeptal, jak se těší na slavnostní premiéru Havlova filmu Odcházení. "Já už to viděl, nashledanou," odbývá mě bývalý herec, který si udělal kariéru rolemi zasloužilých soudruhů a ve svém životním partu autentického socana se tak zabydlel, že mu už zůstal. Předsedající schůze žádá delegáty, aby nekreslili na hlasovací lístky "nějaké malůvky". Nemusím být velkým prorokem, stejně si dokážu představit, co tam asi tak kreslili.

Nebyli by to ale sociální demokraté, aby ve volbě předsedy nebyl nějaký čert. V momentě, kdy je ohlášena pauza na večeři, to najednou v tiskovém centru zašumí. Zvolili Sobotku, nese se sálem. A skutečně, ve chvíli, kdy je naprostá většina sociálních demokratů na večeři a téměř nikdo si tak nemůže vychutnat slavnostní okamžik, už nový předseda kyne médiím. K velké nelibosti nejen ostatních delegátů. Bulvární novináři si vychutnávají naprosto zdrcený obličej Michala Haška. Ksichty, které vysílá ke svému soupeři, jenž ho nakonec porazil o několik hlasů, při jeho vítězném projevu, jsou všeříkající. Přesto se však dokáže ovládnout a jeho následující projev je plný upřímného blahopřání, optimismu a jednoty.

Tu však záhy naruší Zdeněk Škromach, jehož nepokrytě "antisobotkovský" projev mě přesvědčí, že ten chlap vážně má koule. Legrace nekončí. Nastupuje Richard Falber, kdysi táta odborářů, dnes profesionální spáč v Europarlamentu. "Po dnešku už Zdeňku Škromachovi nepodám ruku. Chová se jako dobytek," křičí Falber a síla, spojenectví, jednota a solidarita dostávají na zadek. V sále je znatelné, jak rády by se tábory haškovců a sobotkovců v této chvíli vzájemně povraždily. A hle, v další pauze na druhou, půlnoční večeři se po sociálnědemokraticku zvolí druhý Hašek jako statutární místopředseda. Na dohodě lobbistů Tvrdíka a Pokorného, o které před časem referovala média, bylo zřejmě něco pravdy...

"Ještě že nezvolili obecního blba Zaorálka. Vždyť ten tam žvanil jak ponocnej. Tyhle kecy ať si nechá do sněmovny," glosuje volbu statutárního místopředsedy delegát Ústeckého kraje Rudolf Kozák. Samozřejmě tak, aby to slyšelo minimálně dvacet lidí kolem. A první den sjezdu silné, sebevědomé a jednotné strany se pomalu chýlí ke konci. Dnes možná přijede Jiří Paroubek, aby oznámil odchod ze strany. Nechme se překvapit.

Zobrazit celý článek