ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Staré ksichty s "novým obsahem" přicházejí

úterý 27. srpna 2013

Na politické scéně v Kocourkově začíná být zase poněkud rušno. Předčasné volby se blíží, a mnozí exponenti a ex-exponenti ucítili příležitost, kterak do nich zasáhnout.

Asi největší zemětřesení na zdejší nepoliticko-politické scéně vzbudily spekulace o tom, že z hlubin hanspaulského R'lyehu se má probudit Velký Cthulhu Klaus. O jeho vyvolání se nejprve neúspěšně pokoušeli lumíci z ODS, ale nyní to vypadá, že Jana Bobošíková byla přece jen úspěšnější. Ačkoliv je těžké potvrdit něco, co z úst nejpovolanější osoby ještě nezaznělo, je jisté, že ODS má větší problém, než představovali všichni Janouškové a Rittigové dohromady. 

Zatím to sice vypadá, že Klausův attack vlil do žil lumíků, jimž mořská hladina už sahá těsně pod čumák, něco optimismu: seznali, že někteří jejich kolegové se proměnili z lumíků v krysy, a jala se stavět volební kampaň na tom, že se partaj právě zbavuje veškerého zla. Samozřejmě za souhlasného kvikotu spřátelených pravdoláskových novinářů. Jejich optimismus je ovšem sebevražedný. Jestli si někdo v ODS myslí, že k úspěšné resuscitaci subjektu nacházejícího se v klinické smrti stačí jen zbavit se pár ksichtů s nálepkou kmotrů, či alespoň loutky kmotrů, a volební vítězství je na dosah... pak tedy už té straně skutečně není pomoci.

Ti střízlivější z lumíků, jako například senátor Kubera, si samozřejmě uvědomují, že ODS udělala ve vztahu ke svému otci zakladateli kardinální chybu: neuváženými velkohubými prohlášeními si jej poštvala proti sobě, aniž by si byla uvědomila, že jim bude rozhodně méně škodit ve stádiu relativního příměří (kterého šlo dosáhnout velmi lehce), než jako otevřený konkurent. Úšklebky pravdoláskařů, jak moc Klaus odlivem "kádrů" ODS pomáhá, jsou totálně mimo mísu. Na většinu z těch "odpadlíků" beztak kálí pes a vždy kálel. Navíc nikdo z nich, včetně démonizovaného kmotra Tomáše Hrdličky, rozhodně nezavinil ten obří průser, ve kterém se dnes ODS nachází. Pokud Hrdlička skutečně kdy řídil Prahu, pak je třeba férově přiznat, že v té době pražskou ODS lidé volili. Jakmile nastoupil kříšťálově čistý Bohuslav Svoboda, který na radnici alespoň podle ovací spřátelených a z magistrátního rozpočtu štědře placených médií "vymetl kmotry" (he he) nabrala ODS strmou rychlost na oné skluzavce, na jejímž dolním konci se černá obrovská řiť. Pražské senátní volby málem vyhrál komunista a primátorem hlavního města se nakonec stal neschopný uhrovitý post-adolescent z Moravy. Netřeba ani mluvit o tom, že současný šéf pražské ODS má na hrbu korupční obvinění (a na rozdíl od jiných nikoho nenapadne, aby ho za to vylučoval). Potlesk, prosím.

Klíčový problém ODS, který jako kdyby její současné vedení stále nechápalo, je jiný: z politické strany, která prosazovala nějaké myšlenky a nějakou vizi, se stala parta bezradných přikyvovačů. Jejich vládní angažmá bylo tristní: za lídra si zvolila lidského slabocha, který se z jedné strany nechal kočírovat ambiciózní dominou, z druhé strany mnohem silnějším politickým psem Miroslavem Kalouskem. ODS totálně rezignovala na své voliče, na svou členskou základnu, na jakoukoliv špetku programu. Jejich jediná komunikace se omezila na to, že jednou za čas nechala partu prkenných panáků s vážnými tvářemi napochodovat před televizní kamery a přečíst usnesení, které jim na koaličním jednání nadiktoval Kalousek. Třeba to o zavedení milionářské daně, zvyšování DPH a další levicové zhůvěřilosti. ODS to nechápe ani teď: dodnes jako by nevěděla, jestli má být raději pravicovou stranou (což deklaruje, přičemž drtivá většina jejích současných exponentů netuší, co to vlastně je), či jakousi obdobou moderní levice. Což se jim zatím relativně daří: obávám se ale, že drtivá většina voličů new left ODS volit nikdy nebudou, ani kdyby všichni její poslanci křepčili na pochodu Prague Pride stejně nadšeně, jako Jana Černochová. Pro levicové voliče jsou totiž ústupky, které jim ODS v poslední době dělá, pod jejich rozlišovací schopnost.

Při tom při všem říkám otevřeně, že jestli jsou všechny ty spekulace o Klausově brzkém návratu pravdivé, velmi se mu divím. Jistě, sám si krysy, které se k němu teď hlásí, zřejmě nevybírá. Pokud je pravda, že se bude spojovat zrovna s Janou Bobošíkovou, tak si říkám, kam asi zmizel jeho politický instinkt. Kandidátka KSČM Bobošíková je člověk, jejíž elektorát tvoří z drtivé většiny voliči s IQ sotva přesahujícím jejich věk. Program Suverenity vždy byl (příhodně k tomu) a pořád je extrémně socialistický. Tihle lidé vesměs považují Klause za "zloděje Kikinu", který "pustil své kamarády na amnestii". Spojení Klaus-Bobošíková bude dlouhodobě kontraproduktivní, jakkoli teď může jít z Klausovy strany o pouhý sňatek z rozumu: do ODS se už vrátit nejde a o spolupráci se Svobodnými nestojí. Nehledě na to, že tam je to vzájemné. O "vířivkovi" Tlustém, o kterém se též spekuluje, ani nemluvím.

Klaus není jediným politikem, který hrozí comebackem: své by mohl říct i Martin Bursík, nedávno vyexpedovaný maoisty ze Strany zelených. Ten se při založení nové strany obklopil tím největším hardcore z tábora Pravdy a lásky (tedy opět Nové levice), takže nějaké hlasy zřejmě dostane, i když mu budou krýt záda takoví "experti", jako je například "ekolog" Ivan Rynda, který se nesmazatelně zapsal do historie svým opileckým extempore v České televizi, či zmatená Olga Sommerová, která nechybí pod žádnou výzvou pravdoláskařů, či jeho milá Kateřina. Možná se dočkáme dalšího oskarového videa. Zároveň to znamená další tříštění na už tak dost roztříštěné scéně, zvlášť pokud bude do voleb zasáhnout i další ultralevicová úderka, Klíčové hnutí Táni Fischerové. Maoisté ze Strany zelených se radují, že se jim konečně podařilo zbavit onoho "neoliberálního" dračího vejce. Lidé s mozkem v hlavě by se měli radovat s nimi, neboť současný vývoj bude znamenat přibližný výsledek 0,5% pro zelené maoisty. Bursíkův návrat na scénu by rovněž mohl oslabit pozici TOP 09, se kterou sdílí myšlenku i elektorát. Zdá se, že příští volby budou opravdu velká legrace.

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Nechceme levicovou zemi? Vážně ne?

pátek 16. srpna 2013

Dnes mě docela pobavil komentář pana poslance Petra Gazdíka, který vyzval své voliče, aby o prodlouženém víkendu nejezdili na chaty, ale šli k volbám. Jinak by se podle něj mohlo stát, že by se lidé vrátili "do úplně jiné, levicové země". Tak to mě fakt rozesmálo. Kde si ten člověk myslí, že žije? Snad ne v "pravicové zemi"?

Mě totiž fakt dlouhodobě baví, když někdo píše o "pravicových médiích", "pravicové MF Dnes", nebo dokonce o "krajně pravicových neonacistech" - no, to mě vlastně nebaví, to mě sere. Ale k věci.

O pojmech "pravice" a "levice" jsme už tady i s kolegy toho napsali mraky, nemusím tedy doufám znovu kopírovat definice. Jednak kdo to má chápat, ten to dávno pochopil, a kdo ne, ten to nepochopí nikdy. I já rozumím tomu, že mezi osami "politického kompasu" je poměrně široký prostor, a že dejme tomu ta MF Dnes je skutečně o něco napravo od Haló novin. Ale já například dlouhodobě tvrdím, že česká společnost je prostě jako celek levicová, vždy byla, a to, že tady někdy vyhrávala volby nějaká ODS, na tom nic nemění. V devadesátých letech se tak trochu přijalo zjednodušující klišé, že pravice rovná se antikomunismus (a až poté pro obzvlášť hardcore bezmozky, že pravice rovná se fašismus...), navíc Klausova deklaratorně pravicová vláda byla jakýmsi symbolem změny, takže tehdy se to dalo chápat. Tahle chiméra přetrvala až dodnes, kdy ODS jako pravicová strana akorát zvyšovala daně a státní dluh jako divá. Ostatní strany na tom nebyly o mnoho lépe. Taková Unie svobody, pokud si na tuhle partu šašků ještě někdo pamatuje, o sobě dlouho tvrdila, že je "nejpravicovější stranou". Možná i poté, co v roce 2002 zalezla do koalice s ČSSD a schválila miliardu dluhu. Já nevím, tehdy jsem je přestal sledovat.

O tom, kolik je tady "pravičáků" se můžete přesvědčit při obyčejném mluvení lidmi v hospodě, případně při sledování diskuzí na Facebooku, což bývá ten největší masakr. Jasně, pomalu tu vyrůstá nějaká generace mladých lidí, co úplně dementní nejsou, a zaplať pámbu za ně, nabízí se jen otázka, koho vlastně mají volit. V naprosté většině případů se ale setkáte s městským new left liberálem. Tedy levičákem jak z partesu. Poznáte ho většinou tak, že v politické či ideologické diskuzi blábolí onen obehraný nesmysl, že "není napravo ani nalevo" (poznámka - velká většina příznivců levice to o sobě samozřejmě nepřizná. Že jsou levičáci, to o sobě na plnou pusu řeknou většinou jen skutečně ideologicky ukotvení hrdinové, zapřisáhlí sympatizanti KSČM a podobně. Průměrný levičák nikdy), a pak mu z úst či prstů na klávesnici začnou létat klišé typu "stát by se měl postarat o..." (libovolně doplnit), "regulace toho a toho jsou potřeba, jinak..."(bude konec světa a umlátíme se klackama). Tenhle člověk, zvláště když je mu pod čtyřicet, většinou nebude volit ČSSD, nebo komunisty. Pokud ano, dává si dobrý pozor, aby to nikomu ani v největší opilosti neřekl. (Další poznámka, voliči Jiřího Dienstbiera v prvním kole prezidentské volby jsou trochu jiná kategorie, stejně jako členové Mladých sociálních demokratů. Ale ani ti se členskou legitimací v hospodě nechlubí, na to vemte jed).
Socani totiž pro městského new left "liberála" nejsou dostatečně cool, jakkoliv jejich program vesměs odráží jejich myšlenky, světonázor a tužby. Ani označení "levičák" mu nekonvenuje právě proto, že mu připomíná socany a bolševiky.

Takový člověk bude volit Zelené, Babiše, Okamuru, případně TOP 09. Ostatně i zmíněný Andrej Babiš, už bůhvíkolikátý spasitel průměrného českého levicového bezmozka, kterému nestačil Radek John, mluví takové nesmysly, jakože jeho strana je "středopravicová", přitom ale velebí skandinávský sociální stát a horuje pro progresivní zdanění (indikátor skutečného pravičáka - nikdy nebude volit nikoho, kdo se jen otře o progresivní zdanění). Babiš také s oblibou tvrdí, že dělení na levici a pravici je nesmysl. Je úplně jedno, jestli je Babiš sám levičák, či nikoliv. Cílí ovšem na levicové voliče, a tím, že blábolí o "středopravici", aniž by věděl, co to je, si chce jen rozšířit elektorát.

Nedávno jsem si přečetl program Okamurova hnutí Úsvit, do kterého se přidal i echt pravicový bývalý ódéesák Radim Fiala, a našel jsem tam poznámku o konfiskování majetku všem zbohatlíkům, co ho nedoloží. Doslova je tam napsáno, že zloději musí vracet, co nakradli! Ještě s vykřičníkem. Protože jak víme, každý, kdo si u nás přišel k větším penězům, je zloděj, a kdo takový majetek z nějakého důvodu nedokáže doložit (třeba proto, že ho nabyl už někdy kdysi, ještě v éře před internetovým bankovnictvím) je rovnou vrah. Už slyším pochvalné mručení bezmozků, svorně radujících se z chcíplých koz sousedů. Tomio Okamura by zřejmě o sobě neřekl, že je levičák, a jeho volič teprve ne.
(Indikátor skutečného pravičáka číslo dvě: nikdy by nevolil nikoho, kdo by jen jednou řekl "zákon o prokázání příjmů a majetku" v jiném kontextu, než že je to bolševická zhůvěřilost a že si ji mohou soudruzi ze všech stran svorně strčit do zadku)

Nejhorší je, že lidi si tady skutečně myslí, že tyhle věci jsou správné, a je jich tak 95%. Co s tím? Argumentovat se s levičákem většinou nedá. Jen velmi, velmi malé procento se jich nechá nakonec zviklat. Nikoliv proto, že by snad byli nerozhodní a zviklatelní. Oni bohužel nemají na jisté věci mozkovou kapacitu, což vyplývá z jejich levicového světonázoru, a naopak.

Na závěr trochu odlehčení. Rozesmál mě blog pana Kracíka, na kterém přepisuje cintát jakéhosi uvědomělého komunisty. Poměrně rozumně tam argumentuje, proč komunista píše kraviny. Obávám se ale, že naprostá většina sluníčkových new left liberálů by si řekla, že na tom něco je, že by bylo správné, aby měli všichni stejně, a že vlastně ta levice to nemyslí zase tak špatně...


A právě tohle JE špatně.

Zobrazit celý článek