ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Mé předsilvestrovské poselství

středa 30. prosince 2015

Tak nějak jsem přemýšlel, co bych měl na tomhle místě moudrého utrousit, když už zase končí další rok a všichni kolem bilancují.

Přečetl jsem si dokonce i přepis vánočního poselství hradního opilce, z vůle lidu prezidenta této země, že by mě třeba k něčemu inspirovalo. Bohužel. Byl to projev vyčpělého ultralevicového diktátora, který ví, že zkrátka už zoufale nemá co říct, tak se utápí kdesi hluboko v minulosti a neustále blouzní o vyšších daních, progresivním zdanění a skandinávském socialismu. Nadává na jakési pravicové vlády, protože jeho volič (bezmozek) na to slyší, aniž by si uvědomil, že nic jako pravicovou vládu jsme tu už desítky let neměli. Opakuje hoaxy o mladých svalnatých mužích s iPhony, kteří by v ČR už dávno zavedli právo šaríja a ukamenovali všechny ženy, kdyby nebylo jeho osvícené osobnosti. Je na něj vlastně strašně smutný pohled, který ovšem bohužel - dovolí-li jeho chatrné zdraví - budeme vídat ještě mnohokrát.

Současný prezident, bude-li toho fyzicky schopen, kandidovat v příštích volbách bude, a samozřejmě bude zvolen, s tím se - obávám se - nedá nic dělat. Zvlášť, pokud ho podpoří Andrej Babiš, nerozpadne-li se do roku 2018 jeho politicko-zlodějský slepenec (což není ani trochu vyloučené). Není nikdo, kdo by Zemana důstojně vyzval. Když vidím všechny ty postavičky, kteří se už hlásí o prezidentskou kandidaturu, nevím, zda se mám smát, nebo brečet. To platí i o jménech, která navrhuje opilcem nenáviděná "pražská kavárna". Pravdoláskaři blouzní o Šimonu Pánkovi a podobných jménech, a mě napadá, že vážně chtějí, aby Miloš zvítězil drtivě už v prvním kole.

Ještě než začneme vůbec řešit prezidentské volby, čekají nás parlamentní, krajské a senátní - ty dvě poslední už velmi brzy. O hejtmanská křesla se zřejmě poperou zloději z ČSSD se zloději z ANO, protože volič je nepoučitelný. Tím pádem se nic nezmění, alespoň co se vysávání veřejných peněz do soukromých kapes týče. Je jen otázka, nakolik se do kampaně a do voleb samotných promítne imigrační krize. Možné je cokoliv. Může to být téma číslo jedna, a také to může úplně vyšumět. Přece jen jsme ty svalnaté znásilňovače začali propírat už v červnu, a žádné téma nevydrží na titulních stránkách přes rok. Ani zastřelený skladatel Karel Svoboda tak dlouho na první straně bulvárních novin nevydržel, a to byl silný kalibr.

Další otázkou je, kdy se začnou v plné nahotě projevovat likvidační kroky Babišovy vlády, která zatím své občany vskutku nešetří. Stroj na regulace a zákazy běží na plné obrátky, a možná už příští rok i ti největší bolševici a bezmozci zjistí, že se nemohou na ulici ani svobodně nadechnout. To už bude samozřejmě pozdě. I tak můj soukromý odhad je, že tahle partička regulátorů má před sebou minimálně ještě jedno volební období, a kdo ví, co bude potom. Nikoliv uprchlíci, nikoliv islám. Tohle je to zlo, které bychom měli nahlas pojmenovat. Proč se tak neděje?

Vlastně bych vám chtěl do roku 2016 popřát, abyste byli svoji. Nevěřte těm, kteří chtějí "pro vaše dobro" přikazovat, kde, co a za co máte nakupovat, kam se chodit bavit, těm, kdo chtějí strkat nos do vašeho obydlí, těm, kteří chtějí omezovat občanská práva kvůli náboženství, těm, co chtějí vyšší daně a vyšší ploty. Na tyhle lidi - lhostejno, jak se zrovna tváří a na které straně domněle stojí - si dejte pozor.

To je všechno. Šťastný nový rok.


Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: BabišJugend

pondělí 14. prosince 2015

Wasill komentuje poslední šílený nápad vládce ČR Andreje I. zatáhnout do kampaně na podporu EET i děti. Velebnosti, jdu blejt.
 


Andrej Babiš rozdává dětem pokladničky jako součást propagace elektronické evidence tržeb, nejdůležitějšího a zároveň jediného programového bodu hnutí ANO. Babiš na svém Twitteru ubezpečuje, že pokladničky platí Nadace Agrofert – proč ale dodávka viditelně označená logem hračkářské firmy postává před Ministerstvem financí, které pokud vím pod žádnou nadaci nespadá, už Babiš nevysvětluje. 



Původně jsem si myslel, že jde o další ze série rádobyvtipných falešných profilů, protože jsem o ministrově svérázné akci nezaznamenal žádnou zmínku v médiích. Začal jsem tedy - zahanben vlastní neinformovaností - hledat na internetu a musím se médiím dodatečně omluvit - portál tn.cz patřící pod TV Nova, bulvární deník Blesk a Šafrovo Svobodné Fórum si tuto zprávu nenechaly ujít. Jinak je ticho po pěšině a mně už se zase otevírá kudla v kapse.


Aby bylo jasno – je mi úplně ukradeno, co zrovna pan ministr propaguje (ať už si o EET myslím cokoliv), ale vyhlásit veřejně výzvu slibující dětem zaslání dětské hračky, aby věděly, že vzít si účtenku je normální – to už mi přijde opravdu krapet přes čáru. Je rovněž úplně jedno, jestli na akci toho bláznivého pána z televize děti skutečně uslyší, nebo zda si hračky objednali sami rodiče ve snaze ušetřit za vánoční dárky. Každý diktátor totiž ví, že začínat se má od kolíbky. 


Jako další krok navrhuji vozit děti po rozpadlých silnicích na exkurzi za vyhladovělými důchodci a vážně nemocnými pacienty, kterým už ani víčka nepomůžou. Pěkně aby děti poznaly, kam to vede, když si jejich rodiče v krámu nevyžádají účtenku. Na těchto výletech by zaměstnanci Nadace Agrofert děti učili, jak po vzoru Pavlíka Morozova napráskat své rodiče, pokud si dovolí provést nákup bez dokladu. Děcka by mohla být navlečená do stejných triček, jaká na sobě měli poslanci hnutí ANO ve sněmovně během rozprav o EET, a na závěr si mohou všichni společně s oblíbeným Ríšou  Krajčem zazpívat hymnu Agrofertu (on jí jistě někdo brzy složí). A mám pro takový dětský spolek i jméno – BabišJugend.


Wasill

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Slavíkem proti politické korektnosti

pondělí 30. listopadu 2015

Wasill tentokrát komentuje kauzu Českých slavíků, díky které se u nás prý už zítra začne hajlovat na ulicích a první dobytčáky se Židy a muslimy vyjedou směr plynové komory nejpozději začátkem příštího týdne.

Na onen sobotní televizní přenos, který podle mnohých zatáhl Českou republiku až na samé dno fašisticky-nacistického krajně pravicového xenofobně-hnědého extremismu, jsem se zájmem podíval (což je samo o sobě dost velkým zločinem proti lidskosti). Těšil jsem se totiž, že zas někdo třeba přinese živého kohouta nebo ukáže holou prdel.

Téma jsem si nechal rozležet v hlavě: vždy je výhodné před psaním komentáře vyčkat, až se na dané vyjádří všichni velcí myslitelé naší země. Startovním výstřelem pro mě bylo zmrtvýchvstání Jana Rejžka, který nás obšťastnil svým peprným názorem ještě tu osudnou noc. Nejspíš ho měl sepsaný ještě dříve, než slavnostní ceremoniál vůbec začal.

Co jsem vlastně viděl? Přehlídku bolševických, normalizačních kreatur, které už podruhé (po aféře s Řezníkem) zjistily, že díky jinému systému hlasování než tomu, který praktikoval Mladý svět v minulém století, se jim do jejich estrády dokáže nabourat kdejaký pošuk, protože normálního člověka tato zbytečná show pranic nezajímá, natož aby se obtěžoval s hlasováním. Sebranka soudruhů a soudružek v jevišti i hledišti, která neměla problém poskakovat okolo mocných za každého režimu, v přímém přenosu se smíchem a potleskem poníženě děkovala samotnému Bohu Slunce Tomáši Klusovi za to, že je kvůli Řezníkově vyřazení všechny právě živě dost trapně poslal do prdele, a celkem klidně přijala i fakt, že pár desítek tisíc hlasů dostalo na přední příčky dvou kategorií Tomáše Ortela a jeho partu. A strhla se mela.

Už i Daniel Žito Landa to měl u kulturních kádrováků a uvědomělých arbitrů politického vkusu párkrát kvůli své minulosti nahnuté, ale včas zatáhl za ruční brzdu: když už to vypadalo, že v dnešní atmosféře pro- i proti-nacistického boje by mohl skončit na straně, na které se peníze nevydělávají, raději se přihlásil k přátelství k menšině, o které se tak nehezky vyjadřuje ve svých textech právě Ortel – a konec konců i Landa sám, dokud to sypalo.

Nehodlám studovat, do jaké míry je Ortel protizákonný, to nám jistě brzy objasní soud s broučkařem Konvičkou, ale trošku mě trápí fakt, že sám božský Kája, veskrze oslavovaný kladný hrdina celé této vypečené ankety, dělal půlku života co mohl i nemohl, aby mu ze zadnice zločinného komunistického režimu koukaly jen boty – a toto jeho jednání následovala pak celá plejáda jak zúčastněných pseudocelebrit, tak i většiny novinářů ohánějící se dnes zákazem podpory hnutí směřujících k …. bla bla bla, však to znáte. Pokud neznáte, mrkněte na Twitterový účet ministra nespravedlnosti.

Že společnost  Mattoni skupinu Ortel a jejího zpěváka z hlasování nevyřadila? No a co - je to hlavně jejich anketa -jejich a ostatních sponzorů. Legitimizují jí pak všichni ostatní – herci, zpěváci, diváci, čtenáři a novináři, kteří se tváří, jako že jde o velkou věc, o které se musí honem napsat. Mám pro ně tajemství: je to jenom televizní anketa. O ničem nevypovídá, a už vůbec nevypovídá o hudbě nebo o společenské náladě. Kdo to neví, ať vrátí občanku a průkaz do knihovny. A kdyby matonka Ortel vyřachla stejně jako „rappera“ Řezníka, budu její rozhodnutí hájit také. Je to totiž jejich věc – je problém lidí, že na takovou frašku dál koukají.

Já si Ortel(a) pouštět nehodlám, nebudu těm primitivním neumětelům přidávat kliknutí. O českém hudebním vkusu si už dlouho myslím své. Ovšem zamrazí mě při představě, kdyby podobní strážci ideologické čistoty řádili už v devadesátých letech, kdy jsme byli poprvé a naposled relativně svobodní. Myslím, že namátkou takoví Rage Against The Machine by podle stejného metru měli zákaz u nás vystupovat i prodávat desky, kdyby si někdo jejich texty přeložil do češtiny nebo se podíval, jaké obrázky mají na svých nástrojích a tričkách. Rovněž by asi museli zavřít drtivou většinu českých metalových kapel.

Problematické, urážlivé, rasistické a nenávistné texty tu byly, jsou a budou vždycky. Bez nich by kolikrát nevznikla buď nehorázná sranda nebo i dost kvalitní muzika. Nemůžeme rozlišovat sdělení podle toho, zdali to jejich autor myslí vážně nebo ne. Jako bílý muž – heterosexuál a bezvěrec, jsem, co se svobody projevu týče – velmi benevolentní (to je takové moje „white privilege“), ale pěvně věřím, že většina těch, proti kterým texty Ortelů a Landů snad směřují, se takovými šašky prostě nezabývá. Učiňme totéž. Pro mě je stejně jejich největším zločinem to, že neumějí hrát, a přesto vlezou na pódium.
Proti tomu by se mělo co nejpřísněji zakročit, soudruzi!

Wasill

TEMPLATE: Ortel je samozřejmě hudební a textové dno, nicméně jejich umístění ve Slavíku znamená jen to, že jim prostě celkem dost bezmozků poslalo hlas. Když jsem následující den četl doslova ty erupce všech pravdoláskařů, kteří se jinak pojmy jako je "svoboda" a "demokracie" zaklínají, aniž by jim rozuměli, měl jsem doopravdy chuť se Ortela zastat.
Nevidím Tomášovi Ortelovi do hlavy, ale skoro bych řekl, že ve skrytu duše neonacistou je. Že potají obdivuje Adolfa Hitlera a všechny barevné by poslal do plynu. Veřejně ale nic takového neříká a věta "nechci multikulti svět" zaplaťpámbu ještě trestná není.
Ještě víc špatně mi bylo při čtení dnešního komentáře JX Doležala, který z umístění Ortelu ve Slavíku vyvodil, že Češi si zkrátka o ničem neumí hlasovat sami a potřebují osvícené elity, které by jim řekly, co (a koho) mají poslouchat. Nositelé takových názorů mi přijdou ještě o něco nebezpečnější, než neonacisté.
Navíc každý měl příležitost ve Slavíkovi hlasovat, pokud nechtěl, aby zvítězil někdo, koho nemá rád. Přiznám se, že mě by to ani nenapadlo.
A ještě jedna věc - jsem toho názoru, že Řezníkovi, který je asi tak stotisíckrát na vyšší hudební i textové úrovni než Ortel (a navíc je to celé nadsázka) by se měla Mattoni co nejdřív omluvit a hlavně mu vysázet těch sto tisíc, co mu dluží.



Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Velmi krátký komentář k něčemu, co mě dneska fakt nasralo.

pátek 6. listopadu 2015

Vůbec jsem netušil, že fotr toho kluka, co se loni nechal zabít šílenou vražedkyní ve žďárské škole, je komouš. Co jsem ale ještě méně tušil, že je to takovejhle zmrd, kterej bude zneužívat osobní tragédie k vlastnímu politickému boji.

Takže bych rád přihodil svou vlastní variantu jeho výroku, možná o něco méně sluníčkovou, ale hey, on si začal.

Vážený soudruhu Vejvodo, možná kdyby váš syn byl pravičák, nenechal by se nějakou bláznivou krávou zabít. A vůbec, jděte prosím do prdele i s Ransdorfem.

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Díky impotentním politikům a sluníčkářům nám budou vládnout populistická hovada

neděle 5. července 2015

Po příštích volbách nám klidně může vládnout někdo, díky komu budeme na všechny ty Babiše, Okamury a Paroubky ještě se slzou vzpomínat. Já se toho začínám silně obávat.

 Nebudeme si nic nalhávat, uprchlická krize je samozřejmě obrovský problém, který nikdo neví, jak vyřešit, protože se vyřešit nedá. Mudrování "evropských státníků", kteří vymýšlejí absurdní nesmysly (jako například kvóty pro jednotlivé země) je úplně k ničemu, a opatrné přikyvování tuzemských pomazaných hlav, jako předvádí premiér z leknutí Sobotka, taktéž.

 Rád bych ale dodal, že je to problém, který se nás (zatím!) netýká. Stejně jako invaze islamistů. Bezmozci ale z médií konzumují zcela jiný obrázek, a mají pocit, že hned za našimi hranicemi (možná už za jejich plotem) stojí hordy po zuby ozbrojených divochů, kteří nám už zítra všem uřežou hlavy a všechny ženy ještě předtím zprzní. Voda na mlýn cynických pragmatiků, jako je Okamura, zamindrákovaných polovzdělanců se spasitelským komplexem (Konvička) a také úplných bláznů (Adam B. Bartoš). Právě tihle tři se rozhodli parazitovat na současném mediálním šílenství, vytřískat z toho politický kapitál a snad i nějaký prachy.

 A bohužel se jim to daří. Zpitomělý bezmozek je už dnes pro zavření hranic a pro znovuzavedení ostnatých drátů (viz nedávná anketa na Týden.cz). Pokud bude tato krize pokračovat, tak se klidně může stát, že to v příštích volbách masově hodí Konvičkovi v představě, že jen on může spasit jeho knedlovepřoživot. A potom se opravdu děj vůle Alláhova, fakt.

 Impotence současných politických elit na tom samozřejmě bude mít velkou vinu. Stejně jako agresivní sluníčkáři a poblouznění levicoví extremisté, kteří svou masivní hejtfrý kampaní akorát přilévají benzínu do řádně žhnoucího ohniště. Ve výsledku akorát tu nenávist (proti které údajně bojují) živí a o tom, že konvičkovcům vlastně pomáhají, nemůže být sporu.

 Racionální diskuze na téma uprchlíků v našem veřejném prostoru prakticky neexistuje. Vidíme jen spor sluníčkářských levičáků s připodělanými xenofobními bezmozky. Obě skupiny nesnáším zhruba stejně, proto se mi dost příčí, když vidím, jak se mi společnými silami snaží posrat život.

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Babiš vs. Šincl na pozadí majetkových přiznání

pátek 19. června 2015


Wasill tentokrát komentuje nejnovější politickou kauzu agenta Bureše, který trošku, ale jen trošku, naštval svého věrného psíka Bohouše Sobotku, když si shromažďoval kompro na jeho poslance.
Nebudu zde vypisovat, kolikrát již agent Bureš v minulosti nezapřel své estébácké praktiky, lépe to již za mě shrnuli jiní. Epizoda o spisu s kompromitujícími materiály, kterými Bureš mlátil o stůl před poslancem za ČSSD Šinclem, veřejnost (tedy alespoň tu část, kterou Bureš nezblbnul koblihama) asi šokovala. Nedělám si však iluze, že se nejedná o běžný způsob jednání našeho nejmocnějšího nepolitika. 

Aféra má hned několik zajímavých aspektů, na které se v mediálním křiku zapomnělo.
Předně je to naprosto zbabělé stažení ocasu a pravděpodobně i varlat premiéra Sobotky, který je snad ještě větším slabochem než podpantoflák Nečas: ten si totiž, doufejme, za všechno to ponížení poté doma alespoň pořádně vrznul. Být Šinclem, okamžitě začnu vyhrožovat složením mandátu nebo opuštěním poslaneckého klubu, pokud se za mě premiér a můj předseda nepostaví.

Civilizovaní lidé si nad Babišovým počínáním odplivnou, ale drtivá většina koblihožroutů zatleská, že někdo konečně začal rozkrývat tu obludnou korupci v řadách velkých stran. Pokud ale policejní divize Agrofertu skutečně disponuje důkazy o korupci a místo jejich předání skutečné policii je nosí svému šéfovi, měl by je všechny Ištván se Šlachtou okamžitě pozavírat za neoznámení trestného činu.

A s trochou ironie – co vlastně panu poslanci Šinclovi na nějaké složce vadí? Soudruzi z ČSSD neustále při obhajování státních kontrol opakují oblíbenou větu všech diktátorů, že slušný člověk se nemá čeho bát, tak čeho se bojí pan Šincl? Kdyby mu místo Babiše mával před obličejem složkou s jeho jménem nějaký úředník ke sbírání dat zákonem pověřený, bude to v pořádku? Neodpustím si lehce laciný vtípek v podobě neprůstřelného argumentu, který ministři za sociální demokracii rádi používají v jiných kauzách, a sice, že spis jsme přece neviděli, tak nemůžeme nikoho soudit.

Zajímavé jsou i souvislosti, které nejnovější politickou kauzu obestírají. Zatímco pohádka o ubohém Šinclovi a zlém Babišovi plní média, která ještě nespadají pod palec ministra financí, veřejnosti tak trochu uniká, že v té samé chvíli poslanci za podpory hradního opilce slavnostně bojují za schválení zákona o prokázání původu majetku, který, spolu s dalšími legislativními obludnostmi tohoto "bude-líp" kabinetu, posouvá socialistické Česko hlouběji a hlouběji do černé komunistické zadnice. 

Zákon je mimochodem úplně k ničemu, podle mě má jedinou funkci: splnit vlhké sny všem závistivým udavačům, kteří tvoří devadesát devět procent elektorátu ANO a ČSSD. Jako by snad každý, kdo krade, šidí, podvádí a podplácí, neuměl vyprat peníze. I člověku rozumu mdlého musí snad být jasné, že peníze v obálce (touto primitivní formou korumpují snad už jen hejtmani za ČSSD a hokejoví trenéři) neponesu do banky, ale obratem je pošlu dál jako úplatek pro někoho jiného, aby mi u nohou přistála jinak zcela transparentní a legální výhoda nebo zakázka. Jinými slovy, černé peníze zůstanou v černé sféře a zákon tak zůstane jen nástrojem aktivních úředníků čili podobných iniciativních blbců, jako byl šéf domažlické sociálky prověřující podnikatelku na základě jejího vystoupení v televizi, mimochodem kritického k Burešovi. Máme se na co těšit.

Wasill

Dovolím si poznámku. V žádném případě se nechci zastávat soudruha poslance Šincla, který se v těchto dnech stal mediální hvězdou, ačkoliv jsem před tím o něm nikdy neslyšel. Snad jen v souvislosti s jeho dluhy a zneužíváním poslaneckých náhrad. Už jen to, že je členem zločinecké organizace zvané ČSSD, která slouží jen k tomu odsát co nejvíc peněz daňových poplatníků ve jménu "přerozdělování" "sociálního dialogu" a podobných vějiček na blby, a pak je po soudružsku přerozdělit do několika předem vybraných kapes, ho v mých očích zcela diskvalifikuje. Že ho ve skutečnosti (stejně jako jeho partajního šéfa Sobotku) řídí loutkovodiči socialistů Radek Pokorný a Miroslav Jansta, na tom zřejmě taky něco bude. Ale fakt je ten, že to, co si v poslední době Bureš dovoluje, je vážně přes čáru, a prochází mu to jen a jen proto, že jednu mediální skupinu vlastní a ty ostatní se před ním beztak třesou strachy. Můžeme jen doufat, že fašismus, který nám Burešova banda za přikyvování těch socanských čoklů a za potlesku ostatních bezmozků implementuje, se přece jen začne zajídat většímu a většímu počtu lidí a že se ho třeba v budoucnu zbavíme nějak normálně, třeba i prostřednictvím voleb, aniž bychom k tomu potřebovali nějakého českého Pinocheta. Template

Zobrazit celý článek

ELEKTRICKÉ KŘESLO PRO HOSTA: Co přinese zákaz kouření v restauracích

středa 3. června 2015

Wasill se zamýšlí nad novým ediktem sociálně inženýrské Babišovy vlády, který do našich životů bezpochyby mocně zasáhne. Abych parafrázoval heslo jedné politické strany z tábora evropské levice - víc, než si myslíte.



O zákazu kouření v restauracích se polemizuje již dlouho, ovšem až dnes vláda tento poměrně drakonický návrh opravdu schválila. Teď už nemá moc cenu řešit, zdali je tento zákaz správný z hlediska ochrany zdraví, nebo naopak škodlivý a omezující svobodu už tak dosti nesvobodného podnikání. Zajímavější je si představit, co se asi v České republice po zavedení plošného zákazu kouření v restauracích bude dít, jestli jej odhlasuje i parlament. Jedna věc jsou zkušenosti ze západních zemí, ale ty nejsou nikdy na naše poměry zcela aplikovatelné. Pustím se tedy v následujících řádcích na tenký led spekulací.


Kuřáci začnou do hospody méně chodit, což způsobí pokles tržeb. To je asi první problém, který každého, kdo o věci přemýšlí hlavou, napadne. Dost pravděpodobně začnou kuřivachtiví zákazníci pouze chodit jinam. Třeba v létě do parků, lesů nebo spíše do nějakých provizorních míst, kde se také dá chlastat. Otevře se garáž, stodola nebo sklep, koupí se bečka a ušetří se hromada peněz za marži pro hospodské a číšníky. Zní to pozitivně? Vyhnali jsme hnusné kuřáky z hospod do stodol a teď tu konečně můžeme sedět my, slušní nekuřáci a děti. Na první pohled to tak možná vypadá, ale jak již pravil Bastiat, důležité je to, co není na první pohled vidět. 


Nekuřáci možná zjistí, že jim bude v hospodě bez kuřáků smutno. Kuřáků je sice menšina, ale tak nějak se zábava spíše objeví tam, kde je k popíjení a shromažďování svobodnější prostředí než kde je tomu naopak. Ve stodole je levnější pivo, z provizorních repráků hraje vlastní hudba a můžeme si dělat brajgl jak chceme, pokud nerušíme sousedy. Dokonce nám nikdo nekontroluje občanky, jsme přece na soukromé párty a tam (zatím) policajti bezdůvodně nechodí. Kdo zná život na vesnici, tak ví, že to na mnoha místech takto skutečně už funguje. A až si rodinka z pražské kavárny navlékne přiléhavý trikot a vyrazí na cyklovýlet  do Mastné Lhoty, možná už si tam na návsi do nezakouřené hospody na jídlo nesedne vůbec, protože všichni budou zavření v garáži, kde si můžou dělat, co chtějí. Zadruhé, a to je mnohem důležitější, vyřadili jsme z trhu jeden mezičlánek. Toho, kdo nám pivo natočí a donese. To je totiž dělba práce, tedy to, na čem západní společnost nejvíce zbohatla, jakkoliv to zní na první poslech pošetile. Osobně se spíš obávám, že vznikne tendence podobné akce postihovat a kontrolovat. Prodáváš pivo kamarádům v garáži? A kde máš povolení? A daně jsi zaplatil, ševče? Zpívat sice zakázáno nemáme, ale nevidím tady nikdy mezi kabelama k reprákům viset povolení od OSA, soudruhu - tedy pardon, občane.


Co dalšího toto opatření přinese? Jak je tomu již teď v mnohých nekuřáckých hospodách, hosté se budou shlukovat venku.  Když už tam budou, zapálí si rovnou dvě retka. Ostatní se přidají, aby si také pokecali na čerstvém vzduchu. To se samozřejmě nebude líbit sousedům. Vznikne tlak na omezení otevírací doby hospod, řekněme do 23:00. Ale i to bude časem problém. Nakoupíme si tedy chlast ve vedlejší asijské večerce a ještě před knajpou chvíli posedíme, i když vrchní už stahuje roletu. Bude tedy třeba časově omezit prodej alkoholu obecně a navíc i jeho konzumaci, aby se nerušil noční klid. Sbohem noční živote. Sice bude na ulici ticho, ale hromada mezičlánků, které vám připravují pití, věší šaty v šatně klubu na ramínko, vozí vás taxíkem domů apod., přijde o své příjmy. Kuřáci ty peníze ale utratí jinde, to bezesporu. Za zvýšenou daň z tabákových výrobků.
Ještě minimálně jeden negativní důsledek bude tato regulace mít. Sociální inženýři se totiž jen u ní nezastaví. Už teď se spekuluje o zdanění nezdravého jídla, o zavedení povinného sportování, zákazu energetických nápojů apod. Zní vám to jako nesmysly, které nemohou projít? Abyste se jednou nedivili. Jsem také zvědav, kde se zastaví údajná ochrana zaměstnanců. Číšníci a barmani jsou prý nuceni pracovat v zakouřených podmínkách. Na jednu stranu to chápu. Není lehké sehnat práci a občas musí člověk vzít zavděk i prací v nezdravém prostředí. Kde se to ovšem zastaví? Co třeba hluk na koncertech? Ten zaměstnancům zdravotní problémy nezpůsobuje? Příkladů je jistě mnoho.

Na závěr je nutné si připomenout jednu typickou českou vlastnost. Závist. Jistě se bude dít, že se zákon o zákazu kouření bude různě obcházet a porušovat. Horká linka na policii bude drnčet o sto šest a razie budou na denním pořádku. Jistě, zákony se musejí dodržovat, ovšem asi se všichni shodneme, že by policie měla řešit skutečně závažné problémy. Pomalu se můžeme začít těšit na zákaz kouření doma. Slušný člověk se přece nemá čeho bát.

Wasill

Zobrazit celý článek

KŘESLO PRO HOSTA: Dvojí metr

středa 6. května 2015

(Tento text napsal pravidelný čtenář a občasný přispěvovatel Wasill)
Na toto téma bylo jistě napsáno tolik článků, že by je ani stádo Ovčáčků nevyhledalo, ovšem i já si dovolím přispět se svou troškou do mlýna. 


Je zvykem, že se v našem mediálním světě po vlnách objevují jisté aféry, které pak po několik dní všichni rozhořčeně komentují, vymezují se vůči nim, tvoří si vybalancovaný názor a podobně. Není na škodu si jako malé mentální cvičení vždy zkusit fintu, jaký by byl náš názor, kdyby větu, která nás popíchla, vyslovil náš oblíbenec; kdyby návrh zákona, který považujeme za nesmyslný, předložil člen strany, kterou jsme volili; či kdyby singl, který nám v rádiu pije krev, nahrála naše oblíbená kapela atd. Zkrátka naučme se používat jeden metr na všechno, i když je to občas, přiznejme si, poněkud obtížné. Pár křiklavých případů dvojího metru z poslední doby si dovolím vypíchnout.


Ekologie a knihy
 Agent bez minulosti Bureš argumentuje, že mu zákony o biopalivech přihrají do kapsy jen něco kolem 70ti milionů. Pokud by nějakému jinému politikovi z návrhu zákona plynula byť i nemajetková výhoda, už by Ištván se Šlachtou startovali vyšetřovaní a orgány činné trestním řízení by se činili o sto šest. Jelikož Bureš údajně přesně neví, kolik mu biopaliva sypou, plánuje zavést elektronickou evidenci tržeb, aby si to mohli v ANOfertu hezky spočítat.  Povinnost zákazníka vzít si účtenku sice z návrhu zmizela, jelikož by takovou prkotinu asi nikdo nevymáhal, ale i za chůzi na červenou můžete dneska skončit s nosem v chodníku. Ovšem i bez povinného odběru se budou paragony tisknout o sto šest. Kde jsou ochránci stromů, ze kterých se papír pro účtenky vyrábí? Proč se někde v lesích nepřivazují ke kmenům tak, jak se chtěl Klaus přivázat k bagru při eventuální stavbě Kaplického knihovny? Kaplického blob od počátku porušoval vyhlášenou soutěž, jelikož neumožnil zakopat (šetrně pro městské prostředí) knihy pod zem. Asi byl Kaplický předvídavý a bál se, že by se kopání díry v zemi uprostřed Prahy mohlo vymknout kontrole, a knihy by podobně jako kabely v tunelu Blanka mohli navlhnout. Kaplický projekt navrhl v rozporu s pravidly, a být dnes naživu, možná by se o sobě dozvěděl, že je debil. Pokud by ovšem nebyla primátorkou jeho žena, což se mohlo klidně stát.

Strašák Rusko, uprchlíci a muslimové
Srdce velí neházet všechny do jednoho pytle. Na základě činů jednotlivců nelze odsoudit celé etnikum, občany či skupinu věřících. Cca 1,5 miliardy muslimů nejsou všichni teroristé, proto nelze při bezpečnostních opatřeních, hnaných navíc často xenofóbií a nenávistí, preventivně zasahovat postavením Islámu mimo zákon, zamezením stavby mešit, či zákazem nošení šátků. Proč ovšem z důvodu dosud ještě oficiálně neprokázané (byť pravděpodobné) vojenské operace vedené státní mocí Ruského impéria odsuzujeme tisíce, možná miliony, nevinných ruských občanů různými poltickými a ekonomickými sankcemi a plíživou ostrakizací všeho ruského? Mám dojem, že kdyby se letos v Praze místo Mistrovství světa v megapopulárním hokeji odehrával přebor třeba v košandě nebo břišních tancích, nečinilo by jistě mnohým velké problémy volat po zákazu vstupu ruských reprezentantů do naší země. Pokud ovšem místo honění černé gumy kusem klacku na ledu je vaším koníčkem jízda na motorce, máte problém. Možná kdyby Noční vlci přijeli místo po silnici od Uralu na lodích vyslaných ze středomoří, ještě bychom jim vyslali vítací konvoj naproti.
A jiný příklad ze stejné země: pro kapelu sic odvážných, ale přeci jen dobrovolně se postihu vystavujících holek, které si pro svůj pankáčský mejdan nevybraly nic menšího než pravoslavný chrám, by nejeden dobroser skočil opásán dynamitem padákem na Rudé náměstí, aby jejich trpící duše vyrval ze spáru zlého Putina.  Možná by se před výskokem z letadla ještě mrknul do soudního spisu, jestli náhodou Putinovi přeci jenom nekřivdí. Nebo nepodíval? Sousloví „spis jsme neviděli“ se stalo opakovanou mantrou v dalším zajímavém případě.

Norsko, Nýrsko a děti kolem nás
Medializace norské kauzy odebrání dětí českým rodičům jsem se velmi obával, jelikož bylo jasné, že vypukne nechutné peklo - a to podotýkám, že jsem čekal peklo na obou stranách. Není asi větší příklad "Pravdy a Lásky", než snaha vyrvat děti ze chřtánu státu a vrátit je, když už ne jejich matce, tak alespoň jejich bezúhonným příbuzným. Děti v Norsku ale mají smůlu, že byly odebrány pokrokovou, bolševickou zemí, a nikoliv momentálně zřejmě nejhorší říší zla na světě, ztělesňující vše špatně na státní moci - Liberlandem, ehm, pardon Ruskem. (Ne že by snad Liberland a Rusko měli něco společného, ale jen jsem na chvíli zapomněl, kterým "státem" je dnes více v módě opovrhovat)
A co Nýrsko? Tragický, dosud nerozuzlený případ, skončil sebevraždou. Dost možná sebevraždou pachatele závažného trestného činu, tuto možnost nelze opomenout. Já jsem si ale přesto naivně myslel, že sociální, levicový stát bojuje proti kruté džungli svobody a kapitalismu právě proto, že mezi námi žijí i ženy - matky, které nerozeznají, že jejich budoucí manžel je znásilňující psychopat nebo budižkničemu, co jim nebude platit alimenty - že sociální stát máme také proto, že se mezi námi pohybují slabí muži - otcové, které drsná realita uspěchaného života moderního člověka semele. Neměli bychom tyto slabé kusy chránit? Být humánní? Ne, prznitel si hodil mašli, což byla přece jeho volba. Úřady nepochybily.
Ale pozor: nedejbože aby ovšem místo odboru péče o dítě dohnal někoho k sebevraždě soukromý exekutor, byť by byl dotyčný zadlužený až po smyčku za ušima! Podle stejného metru by už soudruh Pelikán sepisoval zákon o nelegálnosti činnosti exekutora a pro výstrahu by jich nechal pár zavřít za neproclené aktovky. Pokud by ovšem u sebe neměli letenku z USA. V tom případě by vyvázli jen se "soudružskou" domluvou a žoviálním článkem v bulváru.

Gross a ti druzí
Zemřel Stanislav Gross. Čest jeho práci. Nehodlám rozšířit řady těch šakalů, kteří si až po jeho smrti uvědomili, že zázračně zbohatl a je třeba si ho začít nevážit a kritizovat jej. Opět – spis jsme neviděli, ale že na Grossově zbohatnutí něco smrdí, je stejně tak jasné, jako že David Rath – další prominent ČSSD – o těch miliónech v krabici od vína věděl, i když možná by mu dnes stačilo prohlásit, že je dal do trezoru a za půl roku by je z účtu jedné ze svých dvou manželek zase poslal zpět. Tato strana, jak proti její existenci obecně nic nemám, má stejně ve skříni tolik kostlivců, že by se z nich v Kutné Hoře dala postavit druhá kostnice. Vzpomeňme, že po vyhlášené "Akci Čisté ruce" skončil ve vězení její vlastní ministr, a pak už nikdo další. Ale mluvíme-li o politických kmotrech, která strana nám jako první naskočí? Správně, ODS. Jenže na rozdíl od ODS (ačkoliv nepopírám, že je - nebo byla, když mívala třicet procent hlasů - šíbry prolezlá skrznaskrz) končí kmotři motající se kolem ČSSD rovnou s kulkou v těle, ať se jmenují Houska nebo Kočka. ODS byla po zásluze potrestána poklesem volebních preferencí někam k bodu mrazu, kdežto ČSSD vyhrála poslední volby, ač to tak podle dění ve vládě vůbec nevypadá. Největší kmotr současného politického systému a nejúspěšnější politický podnikatel, už zmíněný agent Bureš, pak nevzrušuje už vůbec nikoho. Naopak, jeho preference stoupají a obyvatelstvo do sebe dál láduje jeho plastové, nepoživatelné potraviny.

Používání dvojího metru je asi základní lidská přirozenost. Dokažme si to na dalších otázkách, kterých neubývá. Co kdyby dílčí amnestii, včetně abolice, vyhlásil prezident Schwarzenberg, a jak by se to projevilo v jejím mediálním pokrytí? Co kdyby se společnost Google rozhodla, že si každý e-mail musíte povinně vytisknout, nebo co kdyby na našich hranicích stáli Putinem zubožení ruští občané toužící se usadit v Karlových Varech a začít nový život? Než něco šmahem odsoudíme či naopak vychválíme do nebes, zkusme si říci, zdali měříme všem stejně. Možná by ty mediální aféry vypadaly trochu jinak.

Wasill

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Marmelády III.

pondělí 27. dubna 2015

Vážně jsem nechtěl, ale musím sem ještě něco krátkého napsat na téma "Marmelády", viz moje předešlé blogy tady a především tady. Přimělo mě k tomu vyjádření soudruha ministra zemědělství, které pokládám za dokonale absurdní.

Vyjádření pana ministra za socialistické lidovce najdete ZDE. Pro pořádek, je to ministr, který se rád fotí na traktoru, má image nejzemědělcovatějšího zemědělce ze všech, a nedávno se o něm pochvalně vyjádřil i hradní opilec, v tom smyslu, jakože zemědělství fakt rozumí.

Pan ministr zemědělec je, mimochodem, ročník 1981. Když jsem četl jeho vyjádření, napadlo mě, že musel být minimálně v minulém životě mimořádně zasloužilý komunistický funkcionář.

Když jsem si přečetl tento odstavec: "V současné době může Vámi plánované výroby marmelád v menším objemu produkce odpovídat v rámci Programu rozvoje venkova 2014-2015 kapitola 4.2.1. Zpracování a uvádění na trh zemědělských produktů", tak jsem se musel normálně smát. V jaké pětiletce tedy ty centrálně plánované marmelády vyrobíme, soudruhu ministře?

Co on to vlastně té paní, která by chtěla něco vyrábět, investovala do toho nemalé peníze, o umu ani nemluvím, ale nic nemůže vyrábět kvůli nesmyslné státní buzeraci, za kterou je mimochodem mladý soudruh ministr sám odpovědný, radí? Počkejte do podzimu, vypište si milión formulářů, běžte lézt do prdele armádě úředníků, a my vám možná - pokud to ti úředníci ve váš prospěch schválí - milostivě přiklepneme dotaci, kterou zaplatíte z vašich daní!

Jo a mimochodem, počítejte s tím, že až zavedeme tu elektronickou evidenci tržeb, které se voliči nemohou dočkat, budete to muset stejně zabalit. Nicméně se neděste, marmelády budete vyrábět i nadále. V Hamé na pásu.

Hamé je, kdybyste to nevěděli, divize Babišovy agrofertí chemičky.

Už chápete, proč to tady pomalu přestává být sranda?



Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Peroutka, ožrala a čeští novináři

čtvrtek 23. dubna 2015

Vláčení novináře Ferdinanda Peroutky hradními kanály a českými médii je takové téma, ke kterému bych chtěl něco říct.

Opilec na Hradě, z vůle a (nikoli mého) hlasu lidu prezidentem, si někde pustil pusu na špacír a měl tu smůlu, že zrovna mluvil kraviny, což mimochodem činí dost často. Média se toho chytla, protože mně přijde, že poslední dobou ani nemají nic jiného na práci, než chytat jeho slova, tisíckrát je rozebrat a pak plamenně dokazovat, že zase nemluvil pravdu. Kdyby byl na hradě Karel Schwarzenberg, nic takového by se nestalo: jednak by mu nikdo nerozuměl, a druhak jemu čeští novináři blahosklonně odpouští i neznalost české státní hymny, takže tak.

Místo, aby lihem pomazaná hlava českého státu aspoň jednou v životě uznala svoji chybu a nechala svého mluvčího vykoktat do médií něco v tom stylu tak sorry, je to přece jen už dávno, paměť někdy vynechává i mladším a chlastem tolik nepoznamenaným lidem, možná článek o tom Hitlerově gentlemanství vážně napsal někdo úplně jiný, stane se, shit happens, to by mu možná i jeho milovaní novináři odpustili. Jenže ne, místo toho musel opilec rozjet asi nejtrapnější akci v historii, a sice předkládat lidu jiné Peroutkovy texty, kde by se dokázalo, že přední český žurnalista byl vlastně tak trochu kolaborant.

Já se ptám, je tohle konání HODNÉ české hlavy státu? Vlastně hlavy jakéhokoliv jiného státu, i včetně toho, který teď někde v srbochorvatských bažinách buduje Vít Jedlička? Vážně má TOHLE dělat prezident, i s celým svým aparátem?

Tohle je ovšem jen jedna část celého příběhu.

Ta druhá je, že přes veškerý hysterický křik českých komentátorů, kteří se doslova zalykají Pravdou a Láskou (a já dodávám, kéž by se jí tak chtěli udusit!) je prostě pravda, že Ferdinand rozhodně za doby druhé republiky nešel proti větru. Ty texty, které na hradní stránky umisťuje výstřižková služba Ovčáček, totiž z kontextu opravdu vytržené nejsou, jak se nám snaží zoufalí žurnalisté namluvit. Je to prostě tak. A skutečnost, že Ovčáček pár let před svým nástupem do funkce vrchního leštiče hradních klik psal blitky do bolševických Haló novin, na tom fakt nic nemění.

Peroutka se choval jako naprostá většina českých novinářů, svezl se s protižidovským proudem, a já ho za to nekritizuji ani trochu. Vadí mi právě jen to, jak se z toho dnešní Peroutkovi následovníci můžou doslova podělat, že na to někdo poukázal. Já tuším proč - vidí totiž v jeho "selhání" sami sebe. Kdyby byli Luboš Palata, Erik Tabery, Jan Macháček (o tatrmanovi Komárkovi ani nemluvím) a další komentátoři na Peroutkově místě, znecťovali by na papíře Židy, až by se jim z pera kouřilo. Oni to samozřejmě o sobě vědí, a doufají, že jim hlasitý křik, se kterým se teď pohoršují nad hradními praktikami, pomůže tohle vědomí aspoň na chvíli přerušit.

Zobrazit celý článek

UKRAJINA: Rok a měsíc(e) poté, část IV.

úterý 24. března 2015


(Čtvrtá a závěrečná část Komova vyčerpávajícího eseje o ukrajinské krizi. Zvítězil Kyjev, nebo Majdan?)
Zvítězí Kyjev nebo zvítězí Majdan?
Začátkem července Kyjev opět zahajuje boje a úspěšně postupuje. Zdá se, že ruská podpora separatistům zaspala, zřejmě čekali zamrznutí konfliktu. 5.7. centrální kyjevská vláda znovuzískává Slavjansk a další města. Porošenko odmítá s povstalci jednat, dokud nesloží zbraně. Začíná se bojovat o samotná hlavní města Luhansk a Doněck. V červenci Evropská Unie rozšiřuje sankce, Rusko oplácí protisankcemi. Koncem července se sice rozpadá Jaceňukova vláda (strany UDAR a Svoboda odchází z koalice), ale na boje to snad nemá vliv, parlament Jaceňukovu demisi zamítá.
Ve zhoršující se humanitární situaci v Doněcku a Luhansku žádá Rusko OSN o pomoc pro místní obyvatele. Bezvýsledně. Co na to Syřané v Aleppu, nevím. Rusko nakonec vyšle na východní Ukrajinu ten kontroverzní konvoj (a nakonec dalších asi 15), nebudu to rozebírat, ale nepochybuji, že v některém z těch pozdějších nebyla jen humanitární pomoc. Ostatně, rebely Rusko podporuje i jinak. Zajímavé ale je, že někteří ministři ukrajinské vlády proti prvnímu konvoji (22. srpna překročil hranice) protestují a označují ho za vměšování, jiní (ukrajinská ministryně Denisovová např.) ho uznávají za humanitární.
Během srpna se zdá, že separatisté prohrají. Avšak taktéž narůstá počet incidentů na hranicích, chycených ruských vojáků, co „omylem“ přešli hranice, je více záběrů vojenské techniky na Ukrajině, co může pocházet pouze z Ruska, apod. Koncem srpna Porošenko prohlašuje, že ruští vojáci podnikli invazi na Ukrajinu, Rusko připouští, že na východní Ukrajině má dobrovolníky (a dovolenkáře). Elle Poljakovové z (ruské) prezidentské rady pro lidská práva ujede věta, že Rusko podniklo na Ukrajinu invazi.

Obrat ve válce
Koncem srpna otevírají separatisté novou frontu na jihu, dobývají Novoazovsk a jsou na postupu. Karta se obrací. Panují obavy, že Rusko si takto chce vydobýt pobřežní koridor od svých hranic přes Mariupol až na Krym. Někteří odborníci a analytici dokonce varují, že cílem Ruska je zabrat celé pobřeží a dostat se až k Moldavsku. Což se tak nějak ani trochu nevyplnilo. U Ilovajsku dojde k velké porážce kyjevských vojsk. Situace se poté zopakuje koncem února roku 2015, jen porážka bude mít jméno Delbacevo. A Mariupol je stále v rukou Kyjevu.
A Zeman, samozřejmě myslím toho moc moc zlého, proruského, prokremelského, proputinovského odporného českého prezidenta, co samozřejmě není mým prezidentem, protože jedině Karel na hrad, woe, tak tenhle samej Zeman v reakci na události veřejně podporuje tvrdší opatření proti přítomnosti ruských vojáků a podpořil českou účast při cvičení NATO. Zeman je dokonce pro větší sankce proti Rusku, které navrhuje západ, ale (vice)premiér :) Sobotka váhá.
Mimochodem, NATO provádělo cvičení ve východní Evropě v červnu, v polovině září provede cvičení přímo na Ukrajině. Bylo plánované, ale samozřejmě nešlo vzhledem k situaci odvolat, stejně jako plánovaná cvičení Ruska u ukrajinských hranic, která se nám ale na rozdíl od těch NATO nelíbí, média nám dávají o nich podrobné informace a určitě je v tom vojenská a morální podpora separatistům :)
27.8. se Porošenko a Putin poprvé setkávají. V Minsku je poté 5. září dohodnuto příměří, které fakticky trvá dodnes a ještě faktičtěji ho nikdo nikdy nedodržoval. Porošenko 15. září předkládá (a parlament schválí) vstřícný zákon o statusu zemí ovládaných separatisty, o amnestii, právu užívat ruštinu, spolupráci se zahraničím atd. Ale separatisté ho odmítají - ačkoli ještě o dva týdny dříve na mírových jednáních v Minsku navrhovali, že zachovají celistvost Ukrajiny za zvláštní status obou republik a ruštiny. Sami chtějí vlastní volby a vlastní státy. Kyjevu nevěří. Což je vzhledem k tomu, že na ně Kyjev poslal tanky, tak nějak pochopitelné.
26. října se konají volby. Putin předem řekl, že jejich výsledky uzná. Vítězí v nich strany Jaceňuka a Porošenka. Čímž má konečně i složení parlamentu demokratickou legitimitu a já jsem za to rád. Dobrou zprávou pro budoucnost je, že radikální Pravý sektor se ani do parlamentu nedostal (a získal asi 2% hlasů). O pár dní později postoje Ukrajinců potvrzují výsledky v jednomandátových obvodech, radikální Svoboda a Pravý sektor mají pramalou podporu, hodně se propadla Tymošenková.
2. listopadu ve volbách na východě vítězí Zacharčenko (Doněcká lidová republika) a Plotnickyj (Luhanská lidová republika). Což nikoho nepřekvapuje, vzhledem k tomu, jakou frašku opět z voleb učinili. Zde pouze Rusko uznává jejich výsledky. Oba vítězové jsou rodilí Ukrajinci. V reakci na to přestává Kyjev na východ dodávat peníze ze státního rozpočtu (na důchody apod.).
27. listopadu je Jaceňuk zvolen premiérem, 2. prosince dostává jeho vláda důvěru. Má v plánech samozřejmě reformy, rozvoj a podobné věci. A členství v EU a NATO. 23. prosinec ukrajinský parlament ruší neutralitu a rozhodl se usilovat o vstup do NATO. Rusko to označilo za nepřátelský krok a varuje, že to zvýší napětí mezi Ruskem a Ukrajinou. Což zní vzhledem k anexi Krymu a podpoře separatistů jako dost špatný vtip.

Rusko a reálpolitika
Rusko už Ukrajinu ztratilo, Krym si utrhlo. A Krym jen tak bokem také uchránilo od občanské války. Podobně od války a tisíců mrtvých kdysi NATO uchránilo Kosovo zásahem do vnitřních záležitostí jiného státu. Na Krymu (a v Kosovu) lidé kvůli válce neumírají, to jsou fakta. V principu je obojí vměšování se špatné a roztrhlo státy, pragmaticky obojí zachránilo lidské životy.
Jak moc zbídačený skončí východ a zbytek Ukrajiny, to je na Rusku. Konflikt pokračuje a pokračovat bude, dokud se Rusko nerozhodne jinak. Bylo to jasné předem. Teda vyjma časové osy cca od vzniku Majdanu do konce olympiády, kdy si západ zřejmě myslel opak. Už jsem tu reálpolitiku párkrát naťuknul, tak ještě je třeba zmínit tu.
Reálpolitika nerozlišuje dobro a zlo, pyšní se naopak snahou popsat věci takové, jaké jsou. Někdy zní až cynicky, za hlavní faktor v mezinárodních vztazích považuje moc. Za sebe tvrdím, že reálpolitika vždycky chápala stav věcí (a uměla předpovědět následky) víc než postoj, který rozlišuje dobré a zlé (státy, politiky). A v případě Ukrajiny mnohým zastáncům druhého postoje asi přeskočilo, když fakticky ospravedlnili jakýkoli postup „dobra“ (západu, EU, Majdanu, Porošenka) a démonizovali jakýkoli postup „zla“ (Ruska, Putina, Janukoviče, separatistů)
Rusko považuje Ukrajinu za svoji sféru vlivu, strategickou zemi a její ztrátu vnímá jako své ohrožení. Ano, je to nesmysl, NATO a západ na Rusko nezaútočí (vojensky). Můžeme brát postoj Ruska za paranoiu a vyčítat jim, že nenechá Ukrajinu jít vlastní cestou. Ale nemůžeme jejich postoj ignorovat.
Rusko je jaderná velmoc a považuje Ukrajinu za kolébku své státnosti a svůj důležitý stát, spojence či bývalou kolonii, které se rozhodně nikdy nevzdá. Opět nehodnotím, jak takové „spojenectví“ vypadá. Když budeme do toho šťourat i my, jako západ, Rusko zasáhne. To bylo předem jasné! A teď se divíme, že to udělalo (byť samozřejmě říká opak) a obviňujeme ho. Což vede k další agresi ze strany Ruska a k dalšímu prohlubování jeho nenávisti k západu. Rusko Ukrajinu nepustí. Leda by bylo slabé, jako při rozpadu SSSR, kdy se nám a dalším státům střední Evropy podařilo z ruského vlivu vymanit.
Je-li jedna mocnost oslabena, dochází k změnám rovnováhy moci, státy se mohou nenásilně přesunout do jiné sféry vlivu. Nyní se Rusko nehodlá chovat slabě, to je od nástupu Putina také jasné a tudíž některé věci (jako vstup Ukrajiny do EU či NATO) se bez ozbrojeného konfliktu neobejdou. Putin má o Ukrajinu větší zájem než západ a bude vždy víc ochoten konflikt eskalovat, aby dosáhl svého. Byť se nám to nemusí líbit, byť je to špatné pro Ukrajince, byť na to západ nejspíš ani nemá a byť to vůbec není rozumné. A Rusko si oprávněně myslí, že se takto západ pokouší Rusko oslabit.
Nezapomínejme, že to byl západ, kdo Majdan od začátku podporoval a kdo se skrze asociační smlouvu s EU snaží Ukrajinu (pro nějaké dobro) vytáhnout z ruské sféry vlivu. Nebyla to žádná ruské agrese nebo nepřijatelné ruské požadavky jako agresora. Typu jaké požadavky měl Hitler ohledně Rakouska, Československa či Polska. Agresora, za jakého Putina považujeme a s Hitlerem srovnáváme.
Podobně vnímalo např. Srbsko svůj vztah ke Kosovu (že to bylo integrální součástí Srbska, na věci nic nemění). Ale Srbsko není jaderná supervelmoc. Ukrajina je ve sféře zájmu/vlivu Ruska jako supervelmoci, ať se nám to líbí nebo ne. Ignorování tohoto faktu povede k mrtvým. A tuto ignoraci západ podporou Majdanu projevil.
K (neo)realistickému postoji doporučuji článek amerického profesora Johna Mearsheimera, co vyšel v září 2014 na idnes.cz a ve Foreign Affairs. Opět nám může znít cynicky, prorusky, putinovsky, klausovsky, ale on je jenom realistický. Ostatně se západním postojem nesouhlasí ani takový bojovník s komunismem a Sovětským svazem, jako je Henry Kissinger. George Kennan, než zemřel, byl proti rozšiřování NATO (co by asi řekl nyní?).

Dobro a zlo
V čem je zásadní problém opačného a ne-realistického postoje, postoje rozlišování dobra a zla. A to nejen v tomto případě, ale vlastně obecně:
1) Absolutní neobjektivita. Neschopnost přiznat těm druhým, těm „špatným“, stejná práva jako té „správné“ straně. A tak když Evropská Unie jedná s Ukrajinou, tedy aby ji zatáhla do vlastní sféry vlivu, je to v pořádku. Pokud Putin dá lepší nabídku a snaží se naopak dohodnout členství Ukrajiny v nějaké té Eurasijské unii, je to zlosyn. Všechno zlé házíme na Rusko a nejsme schopni pochopit, že by Rusko naše jednoznačně protiruské kroky (tj. proukrajinské v tom smyslu, jak si myslíme, co je pro Ukrajinu dobré), mohlo chápat jako zlo.
Z čehož plyne 2) Cokoli udělají ti dobří, je v pořádku a ospravedlnitelné, udělají-li totéž ti špatní, je to automaticky špatné. Když se vzbouří lid proti Janukovičovi, je to v pořádku. Když se vzbouří lid proti Majdanu, rozhodně neměl stejně ušlechtilé úmysly. Když Porošenko pošle na Ukrajince tanky, je to v pořádku, když totéž neudělá Janukovič, stejně je větší zlosyn. Rusko nesmí podporovat vzpouru proti centrální vládě, západ může (jako třeba v Libyi). Západ smí podporovat Majdan, dodávat půjčky, uvažovat o dodávkách zbraní – Rusko je špatné a proto nesmí pomáhat druhé straně, ani kdyby to bylo v reakci na naši podporu první strany (Majdanu).
3) Absolutní neúcta k názorům a postojům té druhé, „špatné“ strany, neschopnost pochopit jejich postoje a vcítit se do nich. A tak nepřiznáváme východním Ukrajincům, natož „rusákům“, pardon, rusky mluvícím, právo protestovat proti Kyjevu a Majdanu, vytvořit si vlastní republiky (jako to udělal Lvov ještě za Janukoviče). Neakceptujeme, že by Rusko mohlo mít nějaké svoje zájmy, odlišné od našich evropských, že by mohly kolidovat a že některé kroky západu může Rusko chápat jako nepřátelské. Což mi připomíná onu smutnou mapu, na níž jsou zakresleny základny NATO v Evropě, Asii a Africe a pod tím nápis „Rusko chce jistě válku, podívejte, jak blízko postavilo svoji zem k našim vojenským základnám“ (přehoďte si ve svých hodnotách Rusko a NATO a schválně jak se budete cítit).
Podobnost je čistě náhodná s anekdotou – tým amerických geologů objevil nad zásobami americké nafty jakýsi neznámý arabský stát. To neznamená, že bych Rusko nepovažoval za mnohonásobně větší hrozbu, než kroky NATO. Jen tvrdím, že západ ohledně Ukrajiny šlápnul hodně vedle. Nezapomínejme ale, že NATO se také změnilo, od bombardování Srbska přestalo být čistě obrannou aliancí. My sice víme, že NATO na Rusko nikdy nezaútočí, ale budeme-li se opravdu pro změnu snažit pochopit postoj Ruska – má Rusko doopravdy záruku, že jestli bude někdy oslabené, že toho NATO (či EU, USA nebo zkrátka západ) nevyužije? Mělo Srbsko či Libye tu záruku (má ji Sýrie)?

Závěrem
Pár poznámek na závěr. Kritizujeme, že Rusko zasahuje do vnitřních záležitostí jiného státu. Dovedete si představit, že by Spojené státy dokázaly udělat něco podobného? Že by zasahovaly do záležitostí nějakého státu, strategicky umístěného blízko USA, třeba Kuby, posilovaly odboj proti kubánské vládě, snažily se svrhnout jejího vládce, poslaly by ozbrojené složky na jeho území (třeba do Zátoky sviní) s cílem stát destabilizovat bez vyhlášení oficiálního ozbrojeného konfliktu? ;)
Komu nyní navzdory všemu fandím? Kyjevu, Porošenkovi.
Co s ruskou menšinou na našem území nebo v Pobaltí? Jasně dát najevo, že jakýkoli zásah do vnitřních záležitostí státu NATO bude brán jako útok. Jasně říct Putinovi/Rusku, že nemá právo jakkoli zasáhnout na území státu NATO, a to ani na ochranu ruské menšiny. Jasně říct ruské menšině, což ostatně platí i pro další menšiny (kdo řekl muslimy?), že bude dodržovat zákony, jak se trestá vlastizrada/velezrada a že celá síla NATO se proti Rusku postaví. Jestli se Vám to nelíbí, sbalte se, to vaše Rusko je veliké.
Jsem rád, že se NATO rozšiřovalo a že jsme v NATO? Rozhodně, jednoznačně. V otázce vlivu Ruska na ČR to vnímám jako důležitější krok než členství v EU. Jsem rád za současnou situaci s členstvím ČR v NATO. Nevím a nepřemýšlel jsem, zda by byl funkčnější model, kdy by se v 90. letech dodala SSSR/Rusku hospodářská pomoc a vůbec by se s ním zacházelo jako s Německem po druhé (nikoli první) světové válce a NATO se zároveň nerozšiřovalo – nebo by eventuelně zahrnulo jednoho dne i Rusko.
Vzhledem k výsledkům referend v Doněcku, Luhansku a na Krymu je jasné, že byla dost zfalšována, známe to z dob komunismu. Také ale známe větu, že lidé nejlépe hlasují nohama, čímž se ukazuje, kdo či co je lepší. Jak hlasují nohama lidé postiženi občanskou válkou? Utíkají na východ do Ruska nebo na západ? Kde vidí naději a které strany konfliktu se bojí? Nebo je označíme za zmanipulované propagandou?
Souhlasím se sankcemi proti Rusku? Ano. Putin porušil Budapešťské memorandum, porušil mezinárodní dohody, musí přijít odvetný krok. Kdo ví, jestli Rusko poruší dohody i v budoucnu? Zaručené ale je, že bez naší odvety, by je s chutí kdykoli bez obav porušilo zase. Ostatně Rusko není jediné, kdo porušuje dohody, vůdci Majdanu o tom ví své. Nediv se, čtenáři, mám stejný přístup ke všem, dohody porušil Majdan i Rusko.

Shrnutí
Majdan svrhl nenáviděného Janukoviče a hned potom učinil vše proto, aby znepokojenou rozbouřenou zem ještě více zradikalizoval a především navzájem znesvářil. Východ povstal samovolně. Za to Putin nemůže. Východ neuznal nedemokratickou nelegitimní (po jejich činech tuplem) vládu v Kyjevě, vzniklou také nedodržením dohody s „jejich“ Janukovičem.
Džin byl z lahve otevřen, šťouralo se do toho, do čeho se nikdy šťourat nemělo. Co na tom, že Porošenko pak zas slíbil autonomii regionům, jazykový zákon a ruštinu jako druhý jazyk. Jak už jsem psal, východ si uvědomil svoji jinou identitu a už začal se separací (květen). Už Kyjevu nevěří. Kór když vládne (do voleb) Majdan – tj. ti, co s východem vyjebali, co sami nedodrželi dohodu s Janukovičem! Majdan rozvrátil Ukrajinu!
Jakou budoucnost může Kyjev východu slíbit v případě míru? Amnestii? Že nevymění ozbrojené složky za své lidi? Že nezneužije přírodního bohatství k obchodu se západem a východu nedá nic? Že nepřeruší obchod s Ruskem? Místo toho začal Kyjev s vojenským tažením proti separatistům. Že je podpořil Putin, je pochopitelné, ale nikoli klíčové v tom, že Majdan může za rozdělení Ukrajiny a ztrátu východu. Putin nedopustil a nedopustí, aby se celá Ukrajina přidala k západu, k Evropské Unii, k NATO. Nelíbí se mi to, ale tak to je.
Chtěl Porošenko po povstání východu jednat? Nebo ustoupil tlaku radikálů/nacionalistů/ulice? Nevím. A proč západ, co celou dobu Majdan podporuje, jednoduše nenařídil Porošenkovi a spol., aby s východem země jednal za (téměř) každou cenu? Proč akceptoval jeho postoj, odmítání s „teroristy“ jednat a nechal situaci vyhrotit tak, že separatisté úplně přestali Kyjevu věřit?
A Rusko separatistům pomohlo, jaké nečekané překvapení, a bude pomáhat třeba desítky let. Co kdyby v červenci roku 2014 armáda Kyjeva zvítězila a dostala celý východ pod kontrolu? Inu měla by východní regiony kdykoli připravené kolaborovat s Ruskem a vyvolat povstání. A nebyl by to civilizovaný pokus o odtržení, o jaký se pokusili Skotové. Ostatně, jak jsou východoukrajinští separatisté civilizovaní dle našich měřítek, to už měsíce vidíme sami.

Komo

Zobrazit celý článek