nekorektně.com

Bývalý premiér Topolánek mluvil v rozhovoru pro šéfredaktora časopisu Lui o tom, že Češi jsou velmi netolerantní. Ne, že by to nebyla do značné míry pravda, ovšem různé multikulturalistické organizace, které mají tendenci to kritizovat, střílí úplně vedle. Krásným českým dvojsmyslem řečeno – do černého se trefit zkrátka neumějí. Pokud si uvědomíme, odkud organizace toho typu pocházejí, odpověď je nasnadě – zpravidla jde o lokální pobočky velkých globálních institucí, majících své centrum povětšinou v USA – řeč je o organizacích typu Human Rights Watch, které viní Čechy z rasismu především vůči Romům. Problém takových aktivistů spočívá především v tom, že odmítají vidět lokální specifika a myslí v kategorii „globálního“ rámce typu „světlí utiskují tmavé kvůli jejich barvě kůže“ – nedokážou pochopit, že svět je mnohem složitější. Jistě, mnoha Čechům vadí mnozí Romové, ale společný jmenovatel je jiný, než zvýšená míra pigmentu v kůži netolerancí dotčených. Na počátku 90. let začala m

Vážení čtenáři, protože provozovatel našeho serveru (Google) má z neznámého důvodu potíže se zobrazováním počtu komentářů pod článkem na hlavní straně, nemusí být počet komentářů tam uváděný aktuální. Pokud otevřete článek, případně jeho komentáře kliknutím na odkaz na hlavní straně, zobrazí se všechny správně včetně jejich počtu. Aniž bychom zasahovali do rozhraní, tato chyba se objevila a nedá se z naší strany odstranit. Věříme, že provozovatel našeho hostingu na tom pracuje a chyba co nejdříve zmizí. Děkujeme za pochopení

Myslím, že se s podobným jevem většina našich čtenářů již setkala; aniž bych byl placen kterýmkoliv z následujících subjektů, tvrdím, že jde především o odpůrce Microsoftu, McDonald’s, či rovnou celých Spojených států amerických. I když to tak na první pohled nevypadá, jejich svatý zápal v boji proti „imperialismu“ může být i nesmírně užitečný hlasu rozumu. I když to vypadá na první pohled jako krajně nespravedlivé, že například na americkou armádu je upřeno tolik pozornosti a silně se medializuje každý menší přečin, zatímco jiné subjekty mohou prakticky „beztrestně“ vraždit lidi po milionech a ještě se najdou tací, co naprosto legálně nosí podobizny jejich vůdců na tričku, není takový problém, aby byla právě jejich aktivita kvitována s povděkem. Vždyť tito lidé pracují na velmi přesné známosti aktivit nejen americké armády, ale i IDF a dalších neustále propíraných subjektů, a neuvědomují si, jak se jejich aktivita dá krásně použít jako důkaz v neprospěch takové argumentace. P

Kauza "Topolánkovy homofobní a antisemitské výroky" se s největší pravděpodobností zapíše do dějin. A to jako ukázkový příklad mediální manipulace. Většinou zaujímám velmi střízlivý postoj k paranoidnímu troubení na poplach před "mediokracií". Nevěřím na všemocná média ovládaná Židy, ilumináty a bilderbergiány, nevěřím na Nový světový řád a dokonce ani na vakcíny, které mají snížit populaci. Nicméně poslední "kauza Topol" mě přesvědčila o tom, že zde někdo od A do Z cíleně rozehrál špinavou hru, která skončila hodně špatně. Co se vlastně stalo? Mirek Topolánek se bůhvíproč nechal nafotit pro jakýsi bezvýznamný homosexuální magazín, jehož titul neznají ani samotní gayové. Proč to dělal, je mi osobně záhadou. Chtěl nabrat čtyři procenta potenciálních voličů? Po focení si pak předseda ODS "neformálně" povídal s redaktorem magazínu, který si onen neformální rozhovor nahrával na mobilní telefon, o čemž Topolánek věděl. Druhý den byla už nahrávka v

Za necelé tři měsíce skončí můj pobyt v Polsku, abych se zase přesunul jinam, a čím blíž tomu dni jsem, tím víc přemýšlím o tom, co za zkušenosti mi Polsko dalo. Jak je známo velmi dobře minimálně v celé Evropě, Polsko je země v 95% katolická, zatímco v ČR (a zejména v Čechách) je to samý bezbožník. Jednou z nejdůležitějších zkušeností, kterou jsem si odnesl z Polska je ta, že lidé věřící či nábožensky praktikující nemusejí představovat tutéž skupinu, co lidé morální . Klasický německý vtip o polských řidičích kamionu říká, že přijedou takhle s kamionem vysokým čtyři metry k průjezdu pod mostem, který má na výšku tři metry, přičemž to je označeno dopravní značkou o zákazu vjezdu vozidlům vyšším. Chvíli se rozmýšlejí, co udělat, načež jeden z nich se kolegy zeptá: “Vidíš někde policajty?”, a poté, co ten druhý zakroutí hlavou, že ne, řidič řekne: “Tak jedem.” Jasně, že vtip je vtipem, ale poukazuje na jeden velmi důležitý společenský aspekt – že ani téměř stoprocentně věřící a prak

Pravidelní čtenáři Nekorektně.com jsou již zvyklí – slovy Niccolò Machiavelliho – na úvahy o vládnutí a vojenství, které se zde objevují, proto ve svém dnešním příspěvku chci navázat na tuto linii a pokusit se o scénář nazvaný (německy to zní lépe) Bundesrepublik Tschechien , tedy česky volně přeloženo jako Česká spolková republika . Nejde o žádné návrhy spojování Čech, Moravy a Slezska s Německem, jak by se mohlo zdát, ale o pokus reformovat státní zřízení České republiky podle vzoru BRD. České země, v současné době zastřešeny Českou republikou, jsou Německu v mnohém podobné a na tomto serveru o tom bylo již mnohokrát projednáváno; přesto jedna podobnost je nejdůležitější – je to značná diverzita obou zemí. Jak známo, Německo před Bismarckem a velkoněmeckou myšlenkou bylo rozdrobeno na mnoho různých států, které si byli navzájem někdy bratrem, někdy vlkem. Tradiční averze mezi Mnichovem a Berlínem, tedy mezi Bavorskem a Pruskem, řevnivosti mezi Pruskem a Saskem, či po vzoru renesan

Za rovnost! Bratrství! Sociální spravedlnost! Úsporné žárovky! Tyhle a další výkřiky slýcháváme dnes a denně od PR agentur jednotlivých politických stran, které se snaží zaujmout voliče nějakým “líbivým” heslem. Překvapuje mne jedna věc – jak je možné, že politické strany nevycítí opravdový potenciál v každém z dotyčných hesel a jen tupě opakuje postoje prefabrikované někde jinde? Rovnost je hned prvním z cílů, který mi přijde na mysl, když se o ideálech mluví. Jako u ohně platí, že je to dobrý sluha, ale zlý, ba přímo hrozivý, pán. Není totiž rovnost jako rovnost – přesto je vidět bojovníky za tu “špatnou” rovnost na každém rohu, zatímco ta “správná” rovnost, tedy rovnost před zájmy státu, bez ohledu na pohlaví, vyznání, rasu, národnost, atd. – jaksi bolestivě chybí. Idea rovnosti před státem vychází z jednoduchého modelu – my, občané, dáváme část své osobní suverenity nějakému celku, protože se nechceme zatěžovat například zajišťováním naší osobní bezpečnosti – proto máme polici

Posledních několik měsíců nás média bombardují zprávami ve smyslu že ČSSD a KSČM mohou mít po volbách většinu ve Sněmovně, přičemž před pár dny dokonce Paroubek otevřeně prohlásil, jakým způsobem je ochoten s KSČM spolupracovat. Třebaže rubriku Ze života kocourkova většinou píše kolega Template, dnes udělám výjimku – protože to, v co se ČR mění, je už opravdu kocourkov na n-tou. Mnoho publicistů a komentátorů se zamýšlí nad tím, jak je možné, že dvacet let po návratu k demokracii (alespoň institucionální demokracii) ještě tolik lidí nevidí, co za svrab a neštovice v české kotlince před rokem 1989 byly. Nechci se pasovat do role vševědoucího, nicméně dlouhodobě se zabývám kromě procesu transformace České republiky i transformací Slovenska a Maďarska, a především, velmi detailně – transformací Polska. Právě tato zkušenost mi umožnila podívat se na celý problém z jiné perspektivy, ze které je na příčiny naší předvolební krize lépe vidět. První věc, kterou je potřeba podotknout, j

Předem upozorňuji čtenáře, že kritérium civilizace nemá v tomto případě nic společného s rasou, náboženstvím nebo čímkoliv jiným. O necivilizovanosti jedince vypovídají především dva aspekty – neschopnost regulovat sexuální pud a neschopnost regulovat svou agresi. Médii proběhl otřesný případ kanadského vozíčkáře, který byl v Austrálii surově zbit a okraden dvěma mladými muži – pachatelé jsou již pod zámkem a uvažuje se o tom, co se s nimi stane – přitom už v minulosti se oba dopustili násilných trestných činů, ovšem podle logiky “ještě nikoho nezabili” nedostali tak přísný trest, aby to neochránilo společnost od jejich existence. Čím dál plyne čas, tím víc jsem přesvědčen, že bychom měli otevřít veřejnou diskusi na téma zločin a trest, co je adekvátní trest a co nikoliv, jakož i samotný smysl trestu. Jsem si vědom skutečnosti, že prakticky každý, kdo jde páchat zločin jej jde páchat s vědomím, že ho spravedlnost nechytí, proto trest nemá prakticky žádný preventivní efekt. Přesto

Karel IV., král zemí českých z rodu Lucemburků, vyhrál anketu Největší Čech - přesto jeho opravdu stěžejní životní dílo bylo v roce 1918 bezostyšně pošlapáno a zlikvidováno. Řeč je o unii Čech, Moravy a Slezska zvané "Země Koruny české", latinsky "Corona Bohemiae", německy "Böhmische Krone", která nejenže nebyla na evropské mapě outsiderem, ale aktivním hráčem, který byl provázaný primárně se západní Evropou, jejíž byl součástí. V roce 1918 byla násilně přervána tradice 570 let starého státu, který nejenže dokázal dovést české země v 19. století k vyspělosti na tehdejší dobu nevídané, ale který především znamenal kontinuitu určitého způsobu myšlení, vnímání českých zemí jakožto území, které je nedělitelně součástí západního světa a západní civilizace. To, k čemu 28. října 1918 došlo, nebylo jen oddělení od Rakouska-Uherska, jak si mnozí myslí; šlo především o přetržení geopolitické kontinuity českých zemí coby nepochybně západní země ve prospěch vytvá

Na rozhovoru s odborářem Jaromírem Duškem v Lidových novinách mě nezaujal ani tak jeho paranoidní výrok o jakémsi homosexuálním spiknutí v Českých drahách a na ministerstvu dopravy, jako spíš následné reakce na něj. Co se mě týče, odbory bych ihned zrušil. Banda komunistických vyděračů, která jednou za čas svolá bezmozky ze všech českých i moravských vesnic do Prahy, aby tam nakoupili a při té příležitosti zařehtali na náměstí (kde jim blahosklonně kynou Paroubek s Filipem) řehtačkami a jindy zase vydírá celou republiku hrozbou stávky, která se stejně nikdy neuskuteční, je podle mého názoru zbytečná a otravná asi tak jako škola v létě. Na druhou stranu, občas s nimi je legrace. Jako například s Jaromírem Duškem, který si patrně vzpomněl na Miroslava Sládka blahé paměti a svým blábolením o homosexuálech se mu pokusil konkurovat. Normální člověk si řekne - Dušek je idiot. To ostatně nevyplývá jen z tohoto inkriminovaného výroku, ale z celého rozhovoru. Velmi úsměvné jsou totiž také pa

Když německý Der Spiegel označil v době vlády PiS Polsko za Írán Evropy, silně přeháněl, nicméně určitý prvek má Polsko a Írán společný. V obou případech mají náboženské instituce silný vliv na to, co se ve státním aparátu děje – a jak v Íránu, tak v Polsku, v posledních letech především mezi mladými lidmi dochází občanům s teokracií trpělivost. Možná se jednou nebudeme stačit divit, jak se z Polska stane i “bezbožnější” stát, než je Česká republika. Trvalo mi několik let působení v Polsku abych tu zemi, její společnost, politiku a vztah k náboženství pochopil důkladně a jsem velice rád, že mohu v Polsku pobývat teď, kdy se ta země mění neuvěřitelně rychle doslova před očima. Není to jen ekonomický růst, jsou to především hluboké společenské proměny, které souvisejí s generační obměnou. Komunistický režim v Polsku svrhly především dvě síly – katolická církev a odborové hnutí Solidarność; v obou případech ovšem šlo o instituce opírající se v polském prostředí nikoliv o intelige