nekorektně.com

Téměř každý zná čínský symbol Jin-Jang a téměř každý slyšel něco o jeho symbolice. Harmonie dvou principů, které se doplňují a zároveň obsahují trochu toho druhého. Ideál, který by měl být ztělesněním funkčnosti světa. Jak daleko máme do tohoto ideálu? S politováním musím konstatovat, že minimálně v západním světě se situace za posledních čtyřicet let zhoršila.

Před masivním rozvojem feministického hnutí byla situace taková, že role byly společností zpravidla dané, a pokud někdo chtěl vystoupit ze své role, musel se přizpůsobit nezvyklému světu opačného pohlaví (zpravidla však muži ženám). Přesto pokud člověk žil tak, jak se od něj očekávalo, měl ve svém "království" možnost žít podle svých hodnot, které mu byly přirozené - nikdo nenutil ženy si mezi sebou dělat hierarchii ani muže pracovat kolektivně "kooperačně". Po druhé světové válce se však situace dramaticky změnila, neboť vzhledem k masivnímu počtu padlých mužů i ženy musely nastoupit do práce a tak vcelku př…

Finalistka Miss USA a podle slov porotců horká favoritka soutěže Carrie Prejeanová nakonec v celonárodní soutěži krásy nezvítězila proto, že projevila svůj (v této době politicky nekorektní) názor. Info k případu si můžete přečíst třeba zde.

Americký Kocourkov mě tedy zase jednou dostal v plné síle a věřím, že nejen mě. Otázku, která stála Miss Kalifornie korunku, položil jeden z porotců - "profi homosexuál" Mario Armando Lavandeira, ve světě amerického bulváru známý jako Perez Hilton. Zněla: "Vermont právě jako čtvrtý stát USA legalizoval sňatky osob stejného pohlaví. Myslíte, že by ho měly následovat ostatní státy?" Odpověď slečny Prejeanové prý homosexuála, který se živí internetovým bulvárem, prý doslova uzemnila. Její přesná citace zní takto:

"No, myslím že je skvělé, že si Američané mohou vybrat. Žijeme v zemi, kde si můžete vzít osobu stejného pohlaví, či opačného. Víte, v mé zemi a v mé rodině... já si myslím, že manželství by mělo být mezi mužem a ženo…

Neznámý pachatel zaútočil v severomoravském Vítkově na dům, v němž přebývali Romové jeho zapálením. Tragédie se okamžitě chytila média a vůbec každý, kdo se cítí být povinován k "romské otázce" něco říct - a najít viníky a oběti. Spravedlnost sama mezitím, hledíc na celospolečenskou hádku v jejímž středu zůstali lidé, kteří přišli o střechu nad hlavou, jen zakroutila nevěřícně hlavou a vypla svůj mobilní telefon s přesvědčením, že se bez ní stejně všichni obejdou.

Po pravdě řečeno se dámě s šátkem na očích ani nedivím - když je bita z obou stran. Jak ze strany obětí útoku se zastávajících z titulu jejich romství, tak ze strany těch, kteří tvrdí v různé podobě frázi o tom, že "si to ti cikáni zasloužili". Proč tak tvrdý odsudek? Média, která straní lidskoprávním organizacím a romským iniciativám už od začátku, aniž by cokoliv věděla, píší o rasistickém útoku a spřádají teorie o tom, jak jsou tím určitě vinni neonacisté. Ne, že by to nebylo pravděpodobné - a je možné,…

Předvolební kampaně právě začínají a Česko zaplavily billboardy. Jednoho z nich, oranžově zvedeného, jste si nemohli nevšimnout. Je na něm Jiří Paroubek a slogan "Evropa nebo Česko, kašlu na to všecko". Kampaň "ČSSD proti vám" je z dílny ODS a jeden můj známý, volič to modrých ptáků, se už nechal slyšet, že díky tomu v příštích volbách ODS volit pravděpodobně nebude - zajídá se mu konfrontační styl, který byl do té doby doménou sociálních demokratů.

Jenže, milý příteli, nic není tak jednoduché. V mé představě ideálního světa by bylo všechno jinak; osobně bych si přál, kdyby politické strany vedly jen volební kampaně věcné a na úrovni. Jaká je však realita? viděli jsme v posledních volbách do krajů a Senátu, jak "věcná" kampaň, o kterou se pokusila ODS, dopadla a co vlastně slavilo úspěch.

Billboard, o kterém jsem mluvil na začátku, se mi osobně nelíbí ani trochu, slogan zoufale postrádá jakýkoliv vtip a byl-li bych nerozhodným voličem, rozhodně by mě takto …

Na konci roku 2007 vypršela desetiletá smlouva jménem "Partnership and Cooperation Agreement", tedy česky Dohoda o partnerství a spolupráci mezi EU a Ruskem. Ve vzduchu visí jednání o smlouvě nové, ovšem toto bylo pozastaveno po ruské agresi v Gruzii, jakož i po jeho - vysokou cenou ropy podpořeným - chvástáním v létě roku 2008 ve věci "sfér vlivu" ve střední Evropě. Jednání ovšem ztěžuje skutečnost, že Rusko tahá za delší provaz.

Především středoevropské země jsou v tomto jednání v krajně nevýhodné pozici - smlouva musí projít, ovšem tak, aby nepoškodila zájmy regionu být součástí západního světa, neboť pokud se tak nestane, nastane mnohem horší alternativa. Pro Rusko je totiž pořád výhodnější - minimálně ze strategického hlediska - smlouvu nepodepisovat. Jistě, nová Dohoda o partnerství a spolupráci by Rusům mohla v evropském působišti značně usnadnit život; z ekonomického hlediska se jedná o jednoznačné pozitivum, a to pro obě strany. Vezmeme-li v úvahu ruský kon…

Trvale udržitelný rozvoj je jedním z pojmů, kterými často rádi šermují různí environmentalističtí aktivisté. Způsob, jakým tak činí, jej ovšem znechucuje velké části lidí - kteří se nezamýšlejí nad tím, co pojem znamená, nýbrž si ho rovnou ztotožňují s akcemi poloanarchistických revolucionářských fanatiků. Přitom kdo ze čtenářů kdy viděl například rakouský, norský či švýcarský venkov, trvale udržitelný rozvoj v praxi viděl.

Společnost po nějaké době svého vývoje přichází na to, že stojí za to si připlatit (v tomto smyslu daňově) za to, že jejich okolí nebude pouze splňovat hygienické normy, ale že se někdo bude starat o to, aby ono okolí bylo krásné, a to se zárukou, že to tak vydrží i do budoucna. Nenechme se mýlit - úhlednost a krása rakouského venkova nespočívá pouze v píli tamních obyvatel na svých vlastních pozemcích, nýbrž zároveň i v nemalých investicích obcí či spolkových zemí, které se financují z daní obyvatel. Pro důkaz o platnosti tohoto jevu se nemusí jezdit daleko - stačí…

Desetitisíce lidí čekaly od páté hodiny ranní na Hradčanském náměstí, aby mohly osobně spatřit novodobého Mesiáše, amerického prezidenta Baracka Obamu, a nechat si požehnat od Jeho svátosti. Zbytek nás s trpkým úsměvem na tváři sledoval ono mediální haló, které se rozvířilo před, při a po jeho slavnostním příletu.

Snad bych i nad masáží, která by si nic nezadala s propagandou v nějakém supertotalitním režimu, mávl rukou - vím ostatně svoje. Při čtení tzv. seriózních deníků, které takřka hystericky sledovaly každé Obamovo upšouknutí a některé si už vážně vymýšlely úplné bláznoviny, jsem jen vzpomínal na červen 2007, kdy do Česka zavítal jeho předchůdce, George W. Bush. Disproporce mezi tehdejším a dnešním přístupem novinářů je obrovská - tehdy jsme se dočítali pouze o tom, jak všem lidem na světě prezident USA strašně vadí. Přivítat ho tehdy přijelo cca dvacet nadšenců, kteří byli médii a) ignorováni, b) označeni za exoty.

Střízlivým okem hleděno, mezi Bushem státníkem a Obamou státníkem…

V ulicích Kišiněva to vřelo. V posledních moldavských parlamentních volbách totiž ať už legálně či ilegálně zvítězila místní komunistická strana, což se pochopitelně mnohým, zejména mladým lidem nelíbí. Vyjádřili to najevo masivními demonstracemi, během kterých obsadili a vyplenili parlament a házeli kamení na policisty.

První, co by mohlo trknout zkušeného pozorovatele násilných demonstrací je především cíl, proti němuž jsou násilnosti namířeny. Třebaže protikomunistická motivace je podle mého mínění naprosto v pořádku a zaslouží si rozhodně jiné posuzování, nežli motivace řeckých komunistů demolujících Athény koncem minulého roku, tento argument nemusí při diskusi s komunistickými zastánci obstát - proto jej pomiňme. To, co ovšem odlišuje násilnosti v Kišiněvě od násilností v Athénách či v Londýně během summitu představitelů skupiny G20 je skutečnost, že moldavští demonstranti útočí výhradně na objekty představující státní moc, zatímco "levicoví aktivisté" zpravidla demoluj…

Od roku 2010 by mělo dojít k novele trestního zákona, podle níž se subjektem českého práva stává občan České republiky či osoba bez českého státního občanství s trvalým pobytem na území České republiky nejen uvnitř hranic státu, ale i za nimi.

Naše redakce byla upozorněna v diskusním příspěvku k vyjádření ohledně tzv. „náhubkového zákona“, tedy zákona č. 52/2009 Sb. na skutečnost, že od roku 2010 nám nepomůže umístění našeho redakčního serveru ve Spojených státech amerických, neboť s ohledem na skutečnost, že my redaktoři jsme občany České republiky, se stane cokoliv, co po tomto datu napíšeme napadnutelným z pozice českého práva, třebaže dokonce já své články píšu vně České republiky, tedy články, které máte možnost číst, se z území mimo ČR kde vzniknou dostávají na americký server – tedy nic, co by podle vší logiky mělo mít cokoliv do činění s Českou republikou, natož s jejím právem. Takto vypadá konkrétní znění novely TZ, § 18: Podle zákona České republiky se posuzuje i trestnost či…