nekorektně.com

Ačkoliv referendum o vystoupení z Evropské unie u nás, přes přítomnost SPD ve sněmovně, momentálně reálně nehrozí, je dobré o této možnosti diskutovat. Není žádným tajemstvím, že jsem kovaným euroskeptikem, přesto si dovolím přednést argumenty, proč není v následujícím volebním období moudré myšlenku uspořádání plebiscitu o setrvání v EU uvádět v život.  Mašinérie EU již absorbovala všechny výhody poválečného uspořádání západních států v Evropských společenstvích a v případě exitu jednotlivých zemí bude EU ve svém vlastním zájmu případný odchod druhé straně co nejvíce znepříjemňovat, jak můžeme v přímém přenosu sledovat u Velké Británie (která navíc měla vždy v rámci EU zvláštní postavení). Ačkoliv si myslím, že samotná smlouva o Evropské unii (a smlouvy na ní navazující) nám nic dobrého nepřináší, a vše podstatné již bylo dojednáno v rámci jiných institucí a smluv, přesto podle mě v dnešní době odchod z EU pro Českou republiku nic neřeší. Předpokladem k vystoupení by měla b...

Na serveru Forum24.cz tamní šéfredaktor publikoval hojně sdílený článek s názvem „Bludy o migrantech a lži o Evropské unii zatemnily mnoha Čechům zdravý rozum“. Musím přiznat, že jsem při jeho čtení pociťoval silnou bezmoc a přepadla mě chuť mlátit hlavou o zeď. O duševním zdraví pana Šafra si iluze nedělám, ovšem tento článek nadšeně prezentovalo navenek i mnoho dalších osobností, které jsem až do té chvíle považoval za víceméně příčetné. Ironické je, že skutečné primitivní populisty a xenofoby onen článek naopak utvrdí v jejich vidění světa. (Úsměvný je již samotný nadpis. Je příznačné, že největší odpůrci házení všech do jednoho pytle nemají problém zcela odsoudit celý národ, pokud se jedná o Čechy). V prvním odstavci autor ironicky naznačuje, že v západních zemích nevidí na každém kroku ani uřezané hlavy, ani teroristy, ani haldy migrantů válející se po ulicích. Takové vidění západní Evropy je nám údajně předkládáno. Mohl bych oponovat, že já také za každým rohe...

Předseda strany Svobodných občanů spáchal odporný zločin - splnil svůj předvolební slib. Před blížícími se volbami do poslanecké sněmovny totiž rezignoval na lukrativní post poslance Evropského parlamentu tak, jak deklaroval svým voličům již před svým zvolením. Vybral si tedy opačnou cestu, než všichni domácí politici, a dal přednost zájmům svých voličů před sebou samým, za což ho stihne spravedlivý trest. Najednou jde veškerá politická rivalita stranou, když je třeba se spojit proti vlastizrádnému euroskeptikovi. Petru Machovi lze vyčítat ledacos. Neurvalý způsob vyjadřování, rozdmýchávání homofobní a islamofobní hysterie, skok na špek Zemanovi, pláč nad pomazánkovým máslem, zavinění rozpadu vlastní strany a dopuštění jejího převzetí ze strany pološílených rasistů a ultranacionalistů. A tak dále, mohl bych jistě pokračovat do nekonečna. Na druhou stranu byl Mach prvním a dlouho jediným politikem, který vytrvale, věcně a konkrétně kritizoval Andreje Babiše, a to v době,...

Přečetl jsem si onen blogýsek české mladé antikomunistky a "politické aktivistky", co se snažila šířit osvětu mezi mladými britskými marxisty a tvrdě u toho narazila. A musím říct, že jsem si u toho docela zoufal. Bohužel totiž docela věrně poukazuje na to, co je vlastně špatně v diskuzi mezi "pravicí a levicí". Předně, už podle stylu, jakým je příspěvek napsán, je evidentní, že pisatelka je nejen mladá a naivní, ale také - velmi jemně řečeno - není rozhodně žádný génius  a její písemný projev je, vzhledem k tomu, že se jedná o vysokoškolskou studentku, která se dokonce dostala na studium do Británie, dost nízkého standardu. No co, žádný učený z nebe nespadl, ale pokud se vážně chcete pouštět do tak složitého misijního úkolu, jako je přesvědčování západoevropských marxistů o tom, že jsou pomýleného světonázoru, musíte být intelektuálně na výši a to platí i v případě, že se striktně držíme (univerzálně platné) poučky, že co levičák, to pitomec. Jenže nejde jen ...

V následujících řádcích se chci věnovat pozoruhodnému fenoménu, který se v posledních letech stal v politické diskuzi samozřejmostí. Ať už v médiích, mezi politiky, v hospodách či (zejména) na sociálních sítích.  Jedná se o případ, kdy hojně využívaný argument vlivem nějaké události ze dne na den přestane platit, a jeho zastánci po Orwellovsku dělají, že tento jejich argument nikdy neexistoval. Místo aby se zamysleli nad tím, že když se mýlili v minulosti, mohou se mýlit dál, strkají sami před sebou hlavu do písku a přicházejí bez uzardění s nějakým novým argumentem, kterému omezená záruční doba začíná teprve běžet. Jako problém vidím právě v tom, jak překvapivě rychle některé argumenty zmizely jako pára nad hrncem. Orwellovským slovníkem – byly „vapourizovány“. V následujících řádcích uvedu pár příkladů z posledních let: Charlie Hebdo a studie Po útoku na Charlie Hebdo se u nás vznesla první vlna nechutné antiis...

Po volbách v Nizozemsku se tvrdilo, že Wilders nezvítězil, jelikož část jeho programu převzaly vládní strany. Zdá se, že tuto taktiku nyní začíná využívat Evropská Unie jako celek.  Na převzetí programu opozice není samo o sobě nic špatného, pokud se jedná o sebereflexi a uznání argumentů protistrany. Ovšem pokud jsou názory opozice dlouhá léta podrobovány nekompromisní kritice a ostrakizaci, nelze je jako mávnutím kouzelného proutku vzít za své, jakoby se nic nestalo. Přesně to udělal Guy Verhofstadt v projevu po zvolení Donalda Tuska ,  který momentálně houfně sdílejí eurohujeři a oslavují, jak konečně někdo rázně promluvil na palčivé téma.  Až na samotný závěr lze víceméně s obsahem projevu souhlasit. Erdogan buduje v Turecku autoritářský režim a regulace a byrokracie ničí občany členských států – proti tomu nemůžu říct ani slovo. Evropská armáda za účelem kontroly společných hranic, to už je jen vlhký sen tradičních eurohujerů, nic nového ...

Generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu Tavárišč Gulaginěv i šéf Nejvyššího sovětu Rusakov Kotěnočkin s nadšením přivítali odhady výsledků československých voleb, podle kterých reakční opoziční síly zůstaly za očekáváními. "Československo, ó Československo, jsi šampion! Srdečné gratulace ke skvělému výsledku," napsal Gulaginěv v blahopřejném telegramu. "Úžasné první odhady," uvedl šéf rumunské komunistické strany Nikolae Lagrescu s tím, že prosocialistické politické strany jsou po volbách na vzestupu. Dodal, že to znamená, že Československo zůstává lidově demokratickou a socialistickou baštou. Šéf poslanců KSSS Genadij Stalinovič okomentoval vývoj v Československu jako citelnou ránu všem protisocialistickým štváčům: "V Ceskoslovensku se vyplatila odpovědná socialistická politika. To je skvělá zpráva pro všechny komunistické a prosovětské politické síly.” Myslíte, že si dělám legraci? Tak si přečtěte box v tomto článku. Ne, vůb...

Tedy samozřejmě nezabili - Fidel Castro zemřel jako správný diktátor přirozenou smrtí v požehnaném věku, kterého se mohl dožít díky luxusu a blahobytu, který on svým ovečkám odepřel (a přesto se našli tací, kteří ho milovali až do konce jeho dnů). V poslední době se stalo módou hodnotit politiky podle jejich schopnosti okomentovat na sociálních sítích smrt velkých osobností a rok 2016 k tomu dal mnoho příležitostí.  V případě kubánského Krakonoše nasadil zřejmě nejvyšší laťku opilec a druhý nejmocnější muž Evropské Unie Jean-Claude Juncker. K jeho smůle natáhl Fido brka jako na potvoru kolem půlnoci, a to už měl měl Juncker jako obvykle dost naváto. Komunista v čele Evropské komise tedy sesmolil hodnocení asi v tom smyslu, že Castro byl hrdinou mnohých a otočil kurz historie kubánského lidu a bla bla bla – bez jakékoliv negativní zmínce o Castrově hrůzovládě. Může nás jen uklidňovat, že Kuba neleží na východě, takže na tuto světovou stranu nás protentokrát nikdo naštěstí netáhne...

Dnes to vypukne. Na britských ostrovech budou mít občané možnost vyjádřit se v referendu o setrvání země v Evropské Unii. Jako člověk britských poměrů neznalý sleduji celý proces víceméně z povzdálí. I z dálky si ovšem nelze nevšimnout puncu osudovosti, kterého se této události dostává - v případě nebohé Jo Cox šlo dokonce, bohužel, i o život. Něco podobného v historii EU moc nepamatujeme. České „elity“ posílají svým britským kolegům prosby o setrvání v nefunkční EU, které si jejich adresáti nikdy nepřečtou, ale zase můžeme mít doma chvíli pocit, že jsme světoví, pardon, evropští. Výsledek s ohledem na zkušenosti s referendy uvnitř členských státu EU bude beztak bezvýznamný, jelikož Británie z EU stejně nevystoupí, ani kdyby bylo pro 90% hlasujících, to je snad každému jasné. Kdybych tu možnost měl já, hlasoval bych v našem referendu pro Czexit a bral bych to čistě jako vyslovení nesouhlasu se současným stavem, prot...

Nikdy jsem na konspirační teorie moc nevěřil, musím ale říct, že vražda britské poslankyně Jo Coxové mě vážně trochu nahlodala. Jenže ve skutečnosti je úplně jedno, jestli nezdolnou eurooptimistku sejmul vyšinutý magor (jakože nejspíš jo), nebo tajná služba. Zastřelení Jo Coxové je nyní vodou na mlýn všem "internetovým disidentům" - a ani to nemusí být extrémisti, kteří sedí dvacet čtyři hodin denně ve sklepě pokrytí hliníkovým obalem (nebo co ti cvoci vlastně používají), aby je náhodou nezasáhly chemtrails či nějaké iluminátské paprsky. Tady se totiž jakési konspirační vysvětlení přímo nabízí, zejména ve světle nových průzkumů, které ukazují, že zastánci Brexitu jaksi vedou. (Poznámka: vůbec v tomhle článku nechci hovořit o Brexitu, rozhodnutí je čistě na britských občanech. Tím já nejsem, tak jim do toho nemám co kecat). Kdyby se jakési vyšší mocnosti doopravy rozhodly rozehrát operaci pod falešnou vlajkou, vypadala by nejspíš nějak takhle. Cíl: naprosto ideální. P...

Zde je dlouho slibovaný druhý díl Komovy zcela vyčerpávající uprchlické analýzy. (díl 2.) Ohrožení podstaty demokracie Z hlediska politologie je tu další, a to nijak vedlejší problém. Nedemokratický postoj a ohrožení demokratické podstaty politiky, ze dvou stran. Jedná se o vylučování jedné strany z politické debaty, z demokracie, z politiky . Platí to více či méně pro obě strany sportu a fakticky se jedná o extrémistické názory, ačkoli jejich zastánci jsou jinak umírnění, a třeba si i myslí, že jsou prodemokratičtí a nevidí hrozbu, kterou sami způsobují. Najdou se lidé, kteří se radují z toho, když je nějaký názor umlčován, protože se jim nelíbí. V dnešní době to nabírá podoby neustálého přidávání přídavných jmen souvisejících s nedemokratickým diskursem před názory/lidi/skupiny, s nimiž nesouhlasíme. Nebo zablokováním stránek na facebooku. A propó, kdyby Vám, vážení čtenáři, kvůli Vašim názorům a odkazům na facebooku zablokoval...

Sám jsem se tomuto ožehavému tématu, který rozděluje společnost, rodiny, přátele a milence tak trochu záměrně vyhýbal. Naštěstí to za mě udělal Komo, jehož vyčerpávající stať doporučuji pozorně přečíst. A to i přesto, že bych s ním v některých bodech klidně polemizoval. Zde je první díl. Úvodem Na úvod bych chtěl sdělit, že úvodu není potřeba, protože všichni jsme o tématu něco zaznamenali. Ty, kdož ses právě po roce vrátil z kómatu, buď též vítán. O nedávném vysklení budovy Kliniky během protestů 6. února 2016 se zmíním v průběhu článku, protože zcela upřímně, není to tak důležité. V rámci konzistence by mělo být řečeno, že pár radikálů házejících dlažební kostky a světlice (nikoli molotovy!) nemá nic společného s odmítáním uprchlíků či islámu - a mělo by to být především řečeno od těch, kdož jsou schopni tvrdit, že islám nemá nic společného s terorismem. Celé téma ve věci odporu proti uprchlíkům je v jádru jenom a pouze o tom, co udělá třet...