ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Milion chvilek pro svobodu aneb Proč nechodím na demonstrace
![Obrázek](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6JbR0-ctJRgxVeFQsWOxMGXGvHzHck5K7EBc25h-iIKWWh2uDh2_gtH8LwmmwBXvb5TlgMlHdfVbvfVTimDxxwBhqPV1FUIFYzOfJEMyFVsN1LiKvVo9nyld1SXY5PJ6S7KGb_R2Sw3s/s200/letn%25C3%25A1.jpg)
Následující řádky jsem nepsal s úmyslem stvořit další z řady článků na téma: „Proč nechodit na demonstrace proti Babišovi“, ale jedná se o mou čistě osobní zpověď. Probíhající demonstrace považuju za zcela oprávněný a žádoucí způsob politického projevu. Veřejné protesty jsou legitimní, jelikož nejde o žádný útok na svobodné volby. Last time I checked , nebyl premiér ani ministr volená funkce. No a žádoucí jsou kvůli tomu, že s tím zmetkem tam nahoře očividně nic jiného nehne. Já sám se ale k demonstrujícím připojit nemohu, ač mají mé sympatie a podporu (už jen proto, že něco dělají a nesedí doma). V mé neúčasti nehraje roli ani tak můj negativní postoj k iniciativě „Milion chvilek pro demokracii“, ani odpor k obskurním postavičkám na pódiu, dokonce mi tolik nejde ani o ty všudypřítomné vlajky Evropské unie. To za překážku své účasti nepovažuji, přestože bych se asi na místě ukousal vzteky. Beru to totiž tak, že s nikým na světě se nemohu shodnout na 100%. Hledat důvody, proč nějak