EXKLUZIVNĚ: CO JE DALŠÍ KROK RUSKA?

pátek 29. srpna 2008

Doslovně zde překládám článek z týdeníku The Economist, jak byl publikován 29. srpna 2008:



Tajný e-mail Putinovi se dostal k redaktorům týdeníku The Economist
From:oleg.shutnik@svr.ru
To:vvp@gov.ru
Cc:dam@kremlin.ru

Velevážený Vladimire Vladimiroviči!

Jako ředitel operačního centra Zahraniční informační služby Ruské federace Vám osobně gratuluji k zakončení úvodní fázi vojenskopolitické operace "Návrat".
Průniky naší informační služby do jejích sesterských organizací rozhodovacích orgánů v táboře nepřítele nás již dávno varovalo ohledně plánů Evropské unie a NATO a dalo nám možnost je ovlivňovat. Nicméně ani my jsme od nepřítele neočekávali takové ochromení a slabost. Samozřejmě někteří západní komentátoři a politici označili naše akce za ospravedlněné, včetně některých osobností, které nedostaly žádné platby či jiné pobídky. Můžeme pokračovat s naprostou jistotou.
Když uvážíme nevýhody špatných vztahů a výhody těch dobrých, naším hlavním spojencem je volební cyklus. Voliči, politici a ostatní v rozhodovacím procesu se budou se vzrůstající měrou bát, že pokud nám budou klást odpor, zaplatí vysokou cenu, zatímco když budou spolupracovat, získají.
Rozšíříme zastrašování, obtěžování a vyvlastňování britských, amerických, polských a českých firem působících na našem domácím trhu a zároveň jako energetičtí partneři budeme preferovat nám přátelské země, zejména Francii, Itálii a Německo. Jsou velké evropské firmy ochotny obětovat miliardy eur za ztracené exportní příležitosti nebo vyšší energetické náklady pro to, aby si mohli jejich politici dopřát moralizování? Nejsme toho názoru.
Musíme viditelně rozšířit naše aktivity v nezápadních finančních centrech, zejména v Dubaji, Bombaji a Šanghaji, abychom ukázali západním kapitálovým trhům, zejména Londýnu a New Yorku ztráty, kterým budou čelit kvůli radikální politice svých vlád.

Podobně bude příští americký prezident čelit neúprosné volbě mezi bezprostřední hrozbě Íránu vyzbrojeného jadernými zbraněmi a nutnosti bránit Evropu, která ani sama sebe bránit nechce.
Volební cyklus v táboře nepřítele v příštích měsících nám nabídne obrovská vítězství: ke konci roku očekáváme, že Ukrajina a Litva opustí tábor nepřítele. Nicméně plány pro další nutnou eskalaci konfliktu jsou již připraveny. Na Krymu islámští extrémisté vedeni svými kolegy v Teheránu a Damašku mohou zaútočit na ruské občany. Ukrajinské úřady, částečně kvůli své vlastní neschopnosti a částečně díky naší rozkladné činnosti nebudou schopny útoky zastavit. Naši agenti mezi místní populací tak mohou vytvořit ozbrojené sebeobranné milice. Tyto se dostanou do sporu s ukrajinskou policií a armádou. Naše síly pak mohou intervenovat jako mírotvorci, podle stejného scénáře, který se ukázal coby tak funkční v Gruzii.
V pobaltských zemích se objeví nacionalističtí hooligans, kteří budou vystupovat jako vlastenecká sdružení požadující etnické čištění ode všech rusky mluvících obyvatel Estonska a Lotyšska. Naši vlastenci tam rovněž vytvoří sebeobranné milice, které pozvou naše síly k ochraně proti hooligans a státním orgánům. V případě Litvy, námi placená extremistická sdružení mohou zahájit teroristické útoky na vojenské konvoje směřující do Kaliningradské oblasti, čímž nám dají důvod k jejich ochraně. Můžeme rovněž spustit elektronické útoky proti Polsku a České republice, čímž vyřadíme z činnosti oficiální internetové stránky a zneschopníme bankovní systém.
Jediným problémem zůstávají někteří propagandisté v médiích u nepřítele, kteří

[text přerušen]

Odkaz na původní znění: http://www.economist.co.uk/daily/columns/europeview/displayStory.cfm?story_id=11999551

Přeložil Finrod Felagund

Zobrazit celý článek

SRBSKO: Nastal čas Marshallova plánu

Soudě podle posledních událostí Srbsko začalo chápat svou chybu posledního desetiletí a vypadají, že se z ní Srbové poučili. Před necelými dvěma týdny srbský ministr zahraničí ohlásil, že Srbsko je připraveno uznat Kosovo, pokud o oprávněnosti jeho vyhlášení nezávislosti rozhodne Mezinárodní soudní dvůr v Haagu. Jak jsem již psal před nějakou dobou na tomto serveru, Srbsko tím může jen získat. O výhodách a nevýhodách takového počinu jsem již psal zde, proto je nemá smysl opakovat. Nicméně se posledním srbským počinem otevřela cesta k Srbsku, s nímž už stojí za to počítat.

Vše začalo koncem, jak to tak už v historii bývá. Srbsko skončilo balkánské války velmi, velmi neslavně. Mezi Srby vládne přesvědčení, že nebýt pomoci USA Chorvatům a dalším, Srbsko mohlo válku vyhrát. Možná. Třebaže jsou Srbové vůči USA často nepříliš dobře naladěni, jsou pro ně Američané něčím podobným, co byli pro Němce krátce po roce 1945. Můj dobrý nepřítel. Zato především Chorvaté či Bosňáci jsou viděni jako ti, kteří se o své "vítězství" zdaleka tak nezasloužili a proto byla srbská "porážka" Chorvatskem viděna jako plivnutí do tváře. Podobně jako Němci po první světové válce, Srbové byli vyspělým národem, který se urazil a začal z ješitnosti kousat. Tu se našli Srbové zapalující domy Maďarů v Szabadce, tam pobili pár Albánců. Tu udělali něco, co se jim vůbec nevyplatilo, ale zaručeně tím někoho dožrali.

Tohle pubertální chování jim hodně dlouho vydrželo, nicméně poslední dobou už vyprchává a Srbové začínají uvažovat racionálně. Umějí si spočítat, že jako ostrov uprostřed EU a NATO, izolovaní ode všeho nemají šanci, a že mít možnost žít ve spořádané zemi v materiálním bohatství znamená víc, než uražená ješitnost bývalé balkánské velmoci. Proto mohla vyhrát koalice Za evropsku Srbiju i po vyhlášení nezávislosti Kosova, stejně jako mohl být vydán Radovan Karadžić či mohlo začít Srbsko pošilhávat po EU a revizi svého nacionalismu. Demonstrace radikálů v Bělehradě už nejsou zdaleka tak časté a početné, jako v minulosti, stejně jako většina běžných Srbů ztrácí o nacionalistickou doktrínu zájem. Srbsko bylo Západem za rozpoutání válek na Balkáně dostatečně potrestáno a proto je nejvyšší čas, aby Západ stejně, jako to učinil v případě Německa či Japonska, začal Srbsku pomáhat se stavět na nohy tak, aby ta pomoc byla viditelná. Je třeba ukázat Srbsku vlídnou a štědrou tvář, a hlavně zařídit, aby mělo neustále na paměti, ke komu může spadnout na základě negativního příkladu - kterým je Rusko. Srbové nejsou zdaleka tak zarytými rusofily, jakými jsou například Řekové, vzpomeňme například silných protiruských nálad v Srbsku za dob studené války. A co si budeme říkat, v nastávající krizi s Ruskem na straně jedné a Jihem (ať si pod tím představíme cokoliv, al-Káidou počínaje a masami sice křesťanských, ale s liberálním kapitalismem naprosto nekompatibilních Afričanů konče) na straně druhé se bude každý spojenec hodit.

Zejména Rusko spoléhá na Srbsko jako na jednoho ze svých trojských koní v Evropě, přitom nakloněním si Srbska k sobě bychom mohli tuto hrozbu odvrátit. Srbové jsou národ, který má dlouhou tradici nepodrážení svých spojenců a statečného bojování za ně, ostatně to už v historii několikrát prokázali. Nebylo by tedy od věci si Srbsko naklonit - myslím, že i Srbové chápou, že zatímco v rámci Západu mohou být Někdo, v ruské společnosti budou pouze jednou z gubernií. Pokud Srbům bezpodmínečně pomůžeme, tato investice se nám tisíckrát vrátí. Tím bezpodmínečně myslím bez podmínek typu "nesmíte jít s Ruskem" - věřím totiž tomu, že upřímnost bez pojistek v podobě podmínek pomoci bude v případě Srbů, kteří coby balkánský národ znají váhu slova (ať už k dobrému nebo zlému) sama pojistkou, že půjde vše, jak bychom si přáli.

Rusko dělá jednu velkou chybu - považuje malé národy střední a východní Evropy za nesvéprávné. Myslí si, že pokud nejdou s ním, někdo je musel zaplatit - nepočítá s možností jejich svobodné vůle. Srbové nemohou být nijak hloupější nežli Češi či Finové a měli by to vidět, jak Rusko s malými národy jedná. Proto bychom měli nabídnout alternativu a nabídnout Srbsku respekt. To je totiž to, čeho se jim nedostává a to, proč mezi nimi panovala a stále ještě do značné míry panuje ona uražená ješitnost. Dostat slovo Srbska, že bude stát na naší straně, bude nesmírně těžké. Ale věřím tomu, že jak jej jednou dostaneme, můžeme se Srby počítat. Kéž bychom mohli počítat stejně i s Čechy či Francouzi!

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA (TENTOKRÁT AMERICKÉHO) KOCOURKOVA: Úspěšné tažení radikální skupiny gayů proti svobodě slova

čtvrtek 28. srpna 2008

V klubu Mac`s ve městě Lansig, stát Michigan, byl ze strany vedení klubu zrušen koncert kontroverzní hardcorové kapely M.O.D. Údajně kvůli rasistickým a nenávistným textům, pro které je tato skupina známá. Bližší informace si můžete přečíst zde a poněkud starší info má tento článek - vystoupení bylo skutečně zrušeno. Pomiňme nyní otázku, jak je to vlastně s tolik proklamovaným Prvním dodatkem americké Ústavy - totiž se svobodou projevu - a podívejme se na to, co se vlastně stalo.

Předně, M.O.D. nejsou žádným rasistickým, fašistickým ani neonacistickým seskupením, jak se je tendenční média v souvislosti s kauzou snaží představit. Vše se točí okolo kontroverzního frontmana, zpěváka Billyho Milana, který je výhradním autorem hudby a textů. Milano se nikdy netajil svým ostře pravicovým světonázorem a vždy otevřeně podporoval Republikánskou stranu a například současného prezidenta USA George W. Bushe. V hudebním ranku, ve kterém se pohybuje už pětadvacet let, je tenhle newyorský rodák velkou výjimkou. Styl hardcore, který má také kořeny v chudinských newyorských čtvrtích (v jedné z nich ostatně Milano, jehož předci jsou italští přistěhovalci do USA, vyrůstal) byl totiž vždy úzce spjat spíše se sociální tematikou a levicovým viděním světa. Příkladem budiž skupiny jako Agnostic Front, Biohazard nebo Rage Against The Machine - posledně jmenovaní se otevřeně prezentují jako radikální marxisté. U tvrdě rockových kapel lze až na výjimky pozorovat módu (nejlépe když přijedou hrát do Evropy) kritizovat Spojené státy, zejména pak současného prezidenta. Používají přitom velmi nevybíravá slova. "Proč se nesbalíte a neodtáhnete ze Států?" vrací jim hozenou rukavici Milano v text písně Making Friends Is Fun.
Milanovy texty jsou opravdu velice provokativní a kontroverzní. K rasismu a neonacismu má však tenhle člověk daleko (těžko by vzal do kapely současného bubeníka M.O.D. Dereka Lopeze, který je Hispánec). Billy Milano, který svými názory připomíná Erica Cartmana z animovaného South Parku, sází na vyhrocený a politicky velmi nekorektní humor a jeho písně je tak třeba spíše brát jako satiru. O tom svědčí i to, že na posledním turné nechal fanouška z Mexika odzpívat skladbu Jose Can You See?, která je velmi nevybíravě kritická k mexickým přistěhovalcům do USA. Na jednom z dalších koncertů zařadil Milano do repertoáru M.O.D opravdu nenávistnou skladbu There Goes The Neighborhood, jejíž první sloka obsahuje tyto verše:Jedou sem ti zasraný negři, ve svejch drahejch autech/Kdo dal těm zasranejm negrům tyhle elektrický kytary? Kdo jim dovolil vejít do klubu? Přinutili jste je zaplatit? Kdo je pustil na pódium? Kdo jim dovolil hrát? Copak nevědí, že rocková hudba je jen pro bílý/ Copak neznají pravidla? Tihle negři jsou ale nářez, to se mi nelíbí/ Černí by dneska chtěli všechno, v tomhle zkurveným světě/Ten negr hraje fakt dobře, přebral mi holku, a takhle to chodí v sousedství.
Hnusné, že?
A teď pozor. Autor těchto veršů samozřejmě není Billy Milano, ale americká skupina Body Count, kterou tvoří bez výjimek samí černoši. Body Count v těmto kontroverzním textu nastavili zrcadlo primitivním rasistům. Člověk neznalý kontextu však slyší tato slova na pódiu pronášet bělocha a otřásá se odporem.
A teď co se vlastně přihodilo v Lansigu. Zrušení koncertu zlého fašisty si vytýčilo za cíl jakési sdružení jménem North Star Center . Při pohledu na jejich stránky zjistíme, že se jedná o jakousi radikální komunitu gayů a lesbiček v Lansigu. Sdružení se pokoušelo koncert zastavit všemi možnými prostředky. Majitel malého klubu, který by musel při stornování koncertu zaplatit opravdu nemalou pokutu, jim nehodlal vyhovět. A tak sluníčkoví lidičkové nasadili těžší kalibr: Majitel baru Mac`s nakonec koncert kontroverzních rockerů opravdu zrušil a jako důvod uvedl, že jemu i jeho rodině bylo po telefonu konstantně vyhrožováno smrtí.
Vlastně se nic nestalo. Majitel klubu zaplatil obrovskou pokutu a promotér přesunul inkriminovaný koncert M.O.D. do vedlejšího města. Biti jsou fanoušci kapely (koncert v Mac`s byl prý vyprodán), kteří rozhodně nepatří k žádným white power šílencům. Ale tady jde o něco úplně jiného. Skupina radikálních aktivistů, kteří by měli navenek prezentovat rovnost, soudržnost, se rozhodla nátlakovým způsobem ohrozit něčí podnik, a dosáhla svého. Že musely nastoupit výhrůžky násilím a smrtí lidem, kteří opravdu za nic nemohli? Účel přece světí prostředky... A právě v těchto nátlakových skupinách já osobně vidím největší nebezpečí pro demokracii jako takovou. Kontroverzní umělci, kteří nahlas vyřvávají své "nepohodlné" názory, nebezpečím nejsou. Koho to uráží, nemusí to přece poslouchat.

Zobrazit celý článek

GEOPOLITIKA: O opakující se historii

středa 27. srpna 2008

Ve světle ruských událostí posledních let, které vyvrcholily v Gruzii, se mnozí západní novináři, politici i jiní komentátoři snaží o vytvoření nějakých paralel s tím, co Západ už dříve zažil. Slýcháváme o roku 1968, 1938, dokonce i 1962 (ano, teď je skutečně největší riziko přímého střetu mezi Západem a Ruskem od kubánské raketové krize), ale nepadl jiný letopočet, který je podle mého mínění klíčový. Tím je rok 1933, rok, kdy se Adolf Hitler dostal do funkce říšského kancléře.

Podívejme se, co předcházelo požáru Reichstagu, vzniku SS, přeměny NSDAP na vládnoucí totalitní stranu, šoa i celé druhé světové válce. V roce 1918 bylo Německo poraženo a mnozí Němci se cítili porážkou značně poníženi. Ani ne tak z rukou Británie či USA, protože uznávali jejich vojenské umění - ale především cítili silnou zášť vůči těm, kteří si do jejich mrtvoly s chutí kopli poté, co už byli poraženi. Tedy především vůči Francii a Československu. Všimněte si jedné poněkud zásadní věci - když druhá světová válka probíhala, Angličané, Američané i Poláci byli pro Němce tím, co se nazývá můj dobrý nepřítel. Tedy ti, kteří stojí na druhé straně barikády, ale vůči kterým panuje úcta. Ne tak vůči Francii či Československu - a především Čechům. Těmi říšští Němci často opovrhovali pro jejich "zbabělost" a "nerytířskost".


Nedlouho po Versailles následovala obrovská hyperinflace roku 1923 a s ní i úplný rozvrat německé ekonomiky, hroutící se pod obrovskými požadavky sankcí. Ideální živná půda pro Hitlera, aby přišel a slíbil Němcům, že jim (kromě jiného) dá navrácení jejich vojenské a mocenské prestiže. Ne antisemitismus, ne nějaký vypjatý nacionalismus, ale právě touha pomstít to plivnutí do tváře z Versailles byla hnacím motorem Hitlerova nástupu k moci i všeho, co se stalo poté. Nakonec muselo být Německo na hlavu poraženo a po dvě generace systematicky denacifikováno, aby se s takovým dědictvím vyrovnalo a přestalo ohrožovat své okolí. Ne tak ale Rusko.

Rusko prohrálo v podobě SSSR studenou válku, což chápalo jako obrovskou křivdu. Nicméně jako ještě větší křivdu než fakt, že jej Amerika porazila, chápalo chování zejména evropské. Jejich bývalé kolonie spolu se zeměmi, které na něj nikdy žádný pořádný tlak nevyvíjely, si duply na Rusko v době jeho rozvratu - jakkoliv to bylo doopravdy, takhle to bohužel většina Rusů vidí. Třebaže Češi, Poláci, Maďaři a další měli plné právo vyhodit ruská vojska domů, Rusové to brali jako křivdu od zemí, které nejsou hodny toho, aby mu byly partnery. Navíc tyto země po něm vymáhaly dluh, na který Rusko předstíralo že nemá peníze (dnes by ho hravě zaplatilo, kdyby chtělo, tedy, kdybychom mu ho neodpustili) - což rovněž Rusové berou jako urážku jejich majestátu. V kombinaci se silnou ekonomickou krizí a tisícovkou všech možných komplexů se tak v široké ruské duši vytvořil skvělý potenciál pro to, sehnat si diktátora, začít ho obdivovat a budovat světlé zítřky pro začátek v tzv. blízkém zahraničí a pokud to dobře půjde, po celém světě. Té šance se chopil Vladimir Putin. Podobně jako Hitler zapálil Reichstag, Putin pravděpodobně stál za útoky na paneláky v Moskvě, na což odvětil krvavou odpovědí - vraždou přibližně dvouset tisíc Čečenců a srovnáním Grozného se zemí. Je zajímavé, jak mnoha Čechům leží na srdci osud lidických obyvatel a Groznyj je netrápí, přitom obojí bylo provedeno jako systematická odplata, částečně exemplární, částečně jako trest za odpor vůči režimu. Stejným způsobem jako Hitler zblbnul sudetské Němce, nasliboval jim hory doly (načež jim nic nedal, zůstali jako podřadnější Němci i v rámci Říše) nepochybuji o tom, že Putin zblbnul Osetince a Abcházce - a že až je dostatečně využije pro své plány na rozbití Gruzie, tak je odbude úplně stejně. Anschluss Rakouska se klidně může konat na levobřežní Ukrajině, v Moldávii, Ázerbajdžánu či kdekoliv jinde - jen je otázka, jak srazíme na kolena jadernou velmoc tak, jako jsme to kdysi udělali s nacistickým Německem. Srazit na kolena ruského medvěda rozjetého ve válečné mašinérii, který mezitím ochromí půl Evropy bude těžké, proto je potřeba mu postavit mříže pokud možno hned, dokud je i ve světle dnes prezentované síly relativně slabý ve srovnání s tím, jak ještě může zesílit. My, Evropané, jsme v situaci Francouzů před rokem 1938 a tento se neúprosně blíží. A my potřebujeme Churchilly, nikoliv Daladiery, či snad dokonce Pétainy. Přesvědčení, že ustoupí-li se agresivní mocnosti jednou, dvakrát, že dá pokoj, jsme si už jednou prožili i se všemi trpkými důsledky z toho plynoucími. Pamatujme proto Churchillova slova: Mohli jsme si vybrat, jestli chceme hanbu nebo válku. Vybrali jsme si hanbu, ale máme hanbu i válku.

Zobrazit celý článek

VÝROČÍ: Rok 1968 v Československu

čtvrtek 21. srpna 2008

Tak máme čtyřicáté výročí začátku sovětské okupace našich zemí, která se tu zdržela na více než dvacet let. Rád bych vzpomenul všechny, kteří jí padli za oběť, a to jakýmkoliv způsobem. Přesto ovšem nechci sdílet patos, který od rána sdílejí všechna česká média a radši se podívám na okolnosti okupace, o nichž se toho příliš neví, nebo nemluví.

Mýtus první: šlo o demokratizaci. Nešlo. Myslím, že si pamětníci pamatují transparenty či nápisy na fasádách, které tvrdily například "Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil", "Vietnam - agressija SŠA, ČSSR - agressija SSSR", "Socialismus - ano, okupace - ne" či "Zděs nět kontrarevolucija". Ano, šlo o uvolnění poměrů, které tu před Pražským jarem byly, ale nešlo o demokratizaci, nýbrž o náhradu bolševika s velkým bičem za bolševika s o něco menším bičem. Ale pořád to byl bolševik. Co by se stalo, kdyby Varšavská smlouva nezasáhla? Buď by tzv. socialismus s lidskou tváří skončil demokratickým pučem, po čemž by vojska dozajista přijela, nebo - co je reálnější - by Dubček zjistil, že socialismus s lidskou tváří nejde a utužil by poměry.

Mýtus druhý: Dubček byl hrdina. Nebyl. Dubček byl zrádný člověk, který po svém únosu do Moskvy se SSSR de facto otevřeně kolaboroval a v roce 1969 napomohl svým zbabělým chováním nástupu normalizace. Dubček nebyl a není žádný demokrat, Dubček je bolševik, kterému nevyšel jeho jeden mocenský plán. Nic víc, nic méně.

Mýtus třetí: Kdyby nebylo Pražského jara, okupace by nebyla. Dříve nebo později by nejspíš byla. Od té doby, co "vyměnili" bolševici Jáchymov a západní Čechy za Rakousko (Američané se stáhli ze západních Čech a Rusové z Rakouska) bylo jednou z podmínek z americké strany stažení sovětských vojsk z území ČSR, jak se i stalo. Od té doby v ČSR až do roku 1968 nebyla sovětská vojska. Nemusela ani být - bolševiků a kolaborantů bylo v Čechách (ani ne na Slovensku nebo dokonce na Moravě) tolik, že si nejen KSČ zvolili sami zcela dobrovolně, ale ještě byli kolikrát sovětštější než Sovětský svaz. To v Polsku či Maďarsku nehrozilo, proto tam byly okupační armády už od roku 1945. Ten fakt ale SSSR značně stěžoval jeho jadernou strategii, protože podle úmluv s USA neměly vlastnit armády satelitních států jaderné zbraně. SSSR to obcházel zcela elegantně - nebyla to NDR, kdo měl rakety typu SS-20 a jaderné zbraně, ale armáda SSSR, která měla rakety typu SS-20 s jadernými hlavicemi dočasně umístěná na území NDR. Stejným způsobem měl SSSR "pokrytou" železnou oponu i v Maďarsku; Československo v tom dělalo dost podstatnou díru. Stačí říci, že ihned po "kapitulaci reformistů" v roce 1969 byly jaderné zbraně na území ČSSR rozmístěny. A to je cíl, který stál ruským soudruhům za jakoukoliv námahu, prvopočáteční "toleranci" Pražského jara nevyjímaje.

Mýtus čtvrtý: Západ nás zradil svou pasivitou. Není tomu tak. Pokud vím, nikdo Západ o pomoc nežádal, nikdo se se Západem ani neidentifikoval, lidé v ČSSR byli pouze proti okupaci, ale nenapadlo je překročit stín železné opony jako společnost. Pořád chtěli socialismus, vedoucí úlohu KSČ, včetně všech jejích atributů, jen s kratším bičem co tolik nepráská. Měli Američané pro takovou zemi hnout prstem, navíc, když by tím riskovali rozpoutání třetí světové války? Z úhlu pohledu Západu šlo o to, že jedna banda komunistů bojovala proti jiné bandě komunistů. A nebylo to daleko od pravdy.

Sečteno a podtrženo, kromě velké tragédie osobní i společné národní měla celá okupace alespoň jednu výhodu - okupace zaťala podstatnou ránu tradičnímu českému rusofilství a ukázala Čechům ruské barbarství v jeho pravém světle. Nebýt této zkušenosti, velice se obávám, že by rusofilství znovu dnes ohrožovalo Českou republiku a hlavně - Češi by se hrnuli do chřtánu ruského medvěda s nadšením, zatímco tento by požíral jednoho svého souseda za druhým. A za to bych se, vážení čtenáři, stydět musel. Takhle aspoň cítím hrdost nad tím, že jsme jedním z mála národů, kteří až na výjimky nepoučitelných vědí, co je ruský medvěd zač a proč se s ním neradno bratřit. Můžeme být tak jedni z těch, na nichž v současné době závisí možnost, že to s Gruzínci možná ještě dobře dopadne. Nebýt roku 1968, nejspíš bychom byli ve věci dnešních ruských imperiálních choutek někde vedle Lukašenka, Cháveze či Raúla Castra. Rok 1968 byl pro nás především zkušenost. Sice velmi bolestná a tragická, ale zkušenost. A z té bychom se měli poučit.

Zobrazit celý článek

EXKLUZIVNĚ: O ruském plánu zaútočit na Gruzii se vědělo už v červenci

pátek 15. srpna 2008

Plány na útok na Gruzii ještě v srpnu tohoto roku existovaly bez ohledu na události započaté prezidentem Saakašvilim. Více v článku publikovaném dávno před operací, který jsem přeložil pro naše čtenáře do češtiny ze serveru Dziennik.pl:

Čečenci získali tajné dokumenty

pátek 18. července 2008, Dziennik Polski

"To jsou jen obyčejné manévry" - upokojují Rusové. "Každá válka začínala nějakými manévry" - odpovídají čečenští separatisté. A na důkaz publikují tajné operační plány z Moskvy, které se jim údajně dostaly do rukou. Mají dokázat, že za měsíc Rusové zaútočí na Gruzii.
Mezi dvacátým srpnem a desátým zářím mají ruská vojska vkročit na gruzínské území - informuje informační portál čečenských separatistů Kavkaz-Centr, citovaný polským serverem pardon.pl. Operace by měla spočívat v bleskurychlém obsazení Kodorského údolí, jediné části Abcházie, která je pod gruzínskou kontrolou.

Jestli se útok podaří, Rusové mají dojít dále - ve směru na Kutaisi a Cchinvali, s cílem obsazení obou měst. Ruský blitzkrieg má trvat od sedmi do deseti dnů. Čečenci se domnívají, že rozhodnutí o válce je ještě dílem Vladimira Putina, ale jeho plány se za mandátu prezidenta Medveděva nijak nezměnily.

Je možné takové zkazky brát vážně? Zvýšený pohyb ruských vojsk blízko gruzínské hranice poukazuje na to, že na tom může něco být. V rámci manévrů "Kavkaz 2008" jsou do Severní Osetie letechy přesouvané pododdíly 76. pskovské výsadkářské divize. Následovala je jednotka rychlého nasazení 20. mechanizované divize, čili přibližně 8 tisíc vojáků a 700 vozidel.

Zobrazit celý článek

RUSKO: Rusko horší Sovětského svazu?

Od méně radikálních rusofilů slýcháváme často jako reakci na obavy z Ruska argument, že Rusko už přeci není Sovětským svazem a že v Rusku není komunismus, tak se není čeho bát. Toto tvrzení není vůbec přesné a navíc si troufám tvrdit, že je nebezpečné. Ukolébává nás totiž v představě, že Rusko není hrozbou. Naopak, ono je oproti dobám SSSR hrozbou mnohem horší.

To, co bylo na Sovětském svazu nejnebezpečnější vůči svému okolí nebyla ani tak komunistická ideologie (ta se "realizovala" hlavně dovnitř), ale tradiční ruský imperialismus, který zůstává naprosto stejný takových posledních pět set let a který sílí a slábne s prostředky, které Rusko v té či oné podobě na realizaci své politiky má. Doba SSSR byla velmi zvláštní - komunistická ideologie dělala svou neefektivitou všechno proto, aby SSSR nefungoval a dá se říct, že obrovská nebezpečná mašinérie bolševického impéria nefungovala díky komunismu, ale spíš jemu navzdory. SSSR se dostal po obrovských stalinských čistkách na nohy díky zásobování americkou a britskou armádou za druhé světové války a bezprostředně po ní, a když byl dostatečně zajištěn, aby přežil, začal s politikou "je jedno, že není co jíst, hlavně když je čím střílet". Sovětský svaz přesně na tomhle zkolaboval - komunistická ideologie mu svazovala ruce svými dogmaty, jinak by s potenciálem, který měl, obsadil a udržel mnohem větší část světa.

Rusové mají v dobrém zvyku spílat Gorbačovovi za to, že rozbil SSSR, avšak bylo z ruského pohledu o co stát? Silně o tom pochybuji. Rozpadem se Sovětský svaz zbavil problému separatistických národů, opuštěním komunistické ideologie se Rusko zbavilo neloajality vlastních lidí, respektive falešné loajality. Tam, kde při prvomájových průvodech za dob SSSR šla velká část Rusů do průvodu jen z povinnosti a ve skutečnosti sovětské zřízení rozhodně rádi neměli, se situace změnila. Ruskému státu, jeho politice a prezidentsko-premiérskému duetu Medveděv-Putin důvěřují lidé nikoliv z povinnosti, ale z vlastního nadšení. Rusové jsou hrdí na svou zemi a jsou ochotni prosazovat i takové zájmy, které nejsou úplně košer. Zároveň Putin nastolil v Rusku režim podobný Mussoliniho fašismu - což je další podstatný krok. Ačkoliv je slovo fašismus značně zprofanované, na Rusko se vyloženě hodí. V Itálii se říká přišel Mussolini a vlaky začaly jezdit včas - a něco na tom je, především, když tyto řádky čte někdo, kdo kdy v Itálii cestoval vlakem. Fašismus, jaký zavedl a prosazoval Mussolini, měl totiž jedinou maximu - dokonalou funkci systému, aby stát fungoval jako švýcarské hodinky. Cokoliv jde s tímto záměrem, je správné, cokoliv proti němu, je špatné. A je vcelku jedno, co to je. Stejnou ideologii v současné době prosazuje i Čína, ovšem ta v jejím zavádění nedospěla k možnému maximu, protože pořád ještě jsou věci, které prosazuje ideologicky (musí nějak uspokojit stárnoucí maoisty), ale i to se změní.

Nebezpečnost Ruska vůči jeho okolí v historii posledních pěti set let vyjadřovaly jeho imperiální choutky a maximalizace přesvědčení, že je jedno, že nebude co jíst, hlavně když budeme velmoc. Třebaže sovětský režim industrializací tomu pomohl, vším ostatním už ne - a byla to právě ideologie striktně industriální a prodělnická, která SSSR porazila, protože ho v době, kdy svět poskočil k informační společnosti, nechala zaostat. Odstraněním komunistické ideologie a zavedení mussoliniovské doktríny však imperiální choutky a přesvědčení o nutnosti ovládat svět dostaly nebývalou vzpruhu. Rusko je tak mnohem nebezpečnější, než bylo za carských režimů i než za dob SSSR. Za carských režimů jeho choutky limitovalo to, že v době industriální bylo Rusko agrární, a tak zaostávalo. Za SSSR bylo Rusko nebezpečné v té době, když bylo stejně industriální jako Západ a mělo nad Západem výhodu hlubokého přesvědčení o nutnosti vládnout světu za každou cenu. Jakmile svět vyspěl a proměnil se v informační společnost, SSSR zamrzl na industrialismu - a to ho stálo jeho pozici. V současné době ale je Rusko znovu na stejné technologické úrovni jako Západ a tak je velmi nebezpečné. Je o to nebezpečnější, že nemá žádné brzdy ve formě neefektivního systému, jako mělo dřív. Proto je potřeba se před ním mít na pozoru, oslabovat ho jak je to jen možné a snažit se mít nad ním neustále technologickou a vojenskou převahu. Jinak to můžeme minimálně ve střední Evropě rovnou zabalit.

Zobrazit celý článek

PRAHA: Diletantismus pražských radních

čtvrtek 14. srpna 2008

Případné zrušení Masarykova nádraží je opět žhavým tématem médií i politiků. Lobby uživatelů aut, stejně jako zanícení bojovníci proti dobrým nápadům (vyznačují se tím, že kdykoliv někdo přijde s projektem výhodným pro veřejnost, jsou proti a priori) křičí o tom, kterak je obhajoba "nesmyslné Masaryčky" projevem levičáctví, neperspektivnosti a vůbec nepochopení dnešní doby. Bohužel tito lidé ani jiné argumenty nemají, protože všechny odborné aspekty stojí proti nim v opozici.

Co by se stalo, kdyby se "Masaryčka" bez náhrady zrušila? Aby se nemuselo stavět podzemní patro Hlavního nádraží (projekt minimálně za 20 mld. CZK), bylo by nutné postavit přeložku od stanice Praha-Bubny do stanice Praha-Holešovice, což znamená buď likvidaci části Stromovky, nebo postavení tunelu pod Výstavištěm, přičemž by se trať napojovala někam za třetí nástupiště holešovického nádraží. Stavět estakádu nad Stromovkou, či ulicemi U Výstaviště a Partyzánská snad nikoho soudného nenapadne. I taková spojka by podle cen dosavadních prací stála něco okolo 8 mld. CZK. Tím by se napojila trať od Kladna (a tedy i letiště) na Hlavní nádraží, takže by všechny existující tratě mohly do Hlavního nádraží ústit. Jenže tím problém zdaleka nekončí.

V současné době jsou po celý den obsluhovány tratě 011 (Praha-Kolín přes Český Brod), 091 (Praha-Kralupy nad Vltavou), 120 (Praha-Kladno) a 231 (Praha-Kolín přes Nymburk) elektrickými, respektive motorovými jednotkami, které mají interval 30 minut (na trati Praha-Kladno není tento takt držen přesně kvůli jednokolejné trati). Odjíždějí v následujících minutách každé hodiny: 07, 10, 10, 25, 37, 40, 46, 49, tedy v X:10 odjíždějí dokonce dva vlaky najednou. Každý vlak by měl stát alespoň 10 minut v nádraží, navíc je potřeba počítat další cca tři minuty pro odjezd jednoho vlaku, přistavení druhého a přestavení výhybek. Čili do hodiny se nemůže vejít na jedno nástupiště více, než čtyři vlaky. Z Masarykova nádraží, pokud počítáme jen vlaky systému Esko výše jmenované, vyjíždí každou hodinu osm vlaků, tedy jen tyto spoje zaplní dvě nástupiště, na něž se nevejde nic dalšího. Navíc z Masarykova nádraží odjíždějí vlaky směrem na Ústí nad Labem každou hodinu, na Lužnou u Rakovníka (tedy Rakovník a Žatec) každé dvě hodiny a další rychlíky po tratích 091 a 120. Aby byla tato doprava obsloužena, potřebuje minimálně další jedno nástupiště výhradně pro sebe. K Hlavnímu nádraží tedy, jen pro obsloužení stávajících spojů z Masarykova nádraží, by musely přibýt minimálně další tři nástupiště. Protože si však rychlodráha na letiště Ruzyně, zdvojkolejnění trati na Kladno a postupné posilování systému Esko bude žádat zvýšení frekvence spojů, na Hlavním nádraží musí být postaveno až pět dalších nástupišť. V současné době má toto nástupišť sedm - bylo by tedy nutné zvýšit jejich počet buď na deset v případě prostého přenesení dopravy z Masarykova nádraží v dnešním objemu, nebo, pokud myslíme i do budoucna, na dvanáct. V horizontální úrovni neexistuje žádný způsob, jak by byl takový plán realizovatelný buď bez zrušení Severojižní magistrály nebo zbourání vinohradských domů ve Španělské ulici. Bylo by tedy nutné stavět pod zemí. Podzemní nádraží však může stát až dvacet miliard CZK. Má radnice hlavního města Prahy tolik peněz?


Další problém, když už se vyřeší, jak dostat na Hlavní nádraží vlaky je, jak obslouží jeden terminál s jednou stanicí metra C tolik lidí. V současné době všichni lidé, kteří přijíždějí na Masarykovo nádraží, mají k dispozici přímý a jednoduchý přestup na tramvaj, respektive metro B. Pravděpodobnost, že při svých cestách v rámci Prahy nepoužijí metro C je přibližně o polovinu vyšší, než že ho použijí. Metro C má ve špičkách nejkratší možný interval, jaký tamní zabezpečovací zařízení MATRA umožňuje - a přesto jsou soupravy beznadějně plné. Jak by se do něj vešli všichni ti lidé, kteří dnes využívají Masarykovo nádraží a odjíždějí metrem není úplně jasné - upřímně řečeno, je to takřka nemožné. Navíc před Hlavním nádražím není žádná tramvajová trať a i ta, co je daleko za tzv. Sherwoodem, zdaleka neobsluhuje tolik linek, kterými se dá jet do tolika rozdílných směrů. Linky číslo 5, 9 a 26 totiž zdaleka neobslouží tolik, jako linky 3, 5, 14, 24 a 26. A překopávat kvůli Masarykovu nádraží celou tramvajovou dopravu? Rád bych viděl, jak to hodlají bez smyčky pro tramvaje před Hlavním nádražím zařídit.

Dalším špatným vtipem je argument páně radního Langmajera, že chyba Masarykova nádraží je v tom, že není průjezdné. Hlavová nádraží, jako je to Masarykovo, najdeme všude po světě - největší evropské metropole ani jiná dokonce nepoužívají, protože umějí ocenit výhodu bezbariérového přístupu z ulice rovnou do vlaku. Příkladem budiž všechna nádraží v Londýně, Paříži, Roma Termini, München Hauptbahnhof či všechna nádraží v Budapešti. Navíc to, co panu Langmajerovi na hlavovém charakteru Masarykova nádraží vadí, je fakt, že se tam musejí "přepřahat lokomotivy". Za prvé, většina vlaků na Masarykově nádraží jsou elektrické, resp. motorové jednotky, takže žádný přepřah nepotřebují - mají stanoviště strojvedoucího na obou stranách soupravy. Za druhé, přepřahá se i jinde - na Hlavním nádraží se pravidelně přepřahá například posunovací lokomotiva přitahující soupravu z Odstavného nádraží Jih na lokomotivy, s kterými se někam jede; vlaky z Plzně do Hradce Králové musejí vyměnit na Hlavním nádraží dvousystémovou lokomotivu za stejnosměrnou, v Holešovicích se přepřahá každý vlak z Německa, který z Prahy pokračuje někam dál. A to jsou Holešovice sice taková větší, ale svým charakterem pořád jen zastávka.

Sečteno a podtrženo, radní hlavního města Prahy, kteří tuto změnu v územním plánu chystají, jednak nevědí, že nemají právo zasahovat do majetku jiných (SŽDC) a jejich rozhodnutí je z odborného dopravního hlediska tak špatné a diletantské, že může znamenat dvě věci - buď jsou páni radní úplně hloupí a o železniční dopravě nevědí zhola nic, nebo jsou podplacení developery. A to napříč politickým spektrem, za tento návrh jsou radní za všechny strany na pražské radnici zastoupené, včetně "ekologické" Strany zelených.

Zobrazit celý článek

DOKUMENT: Nerozlučné sovětsko-nacistické přátelství

středa 13. srpna 2008

Toto video nabízím každému, kdo tvrdí něco o tom, jak nás sovětští přátelé osvobodili. Omyl - pouze sežrali svého bývalého spojence, protože dva stejní kohouti na jednom smetišti se jen těžko snášejí. Sovětský svaz to nikdy nemyslel s ČSR nijak "dobře", naprosto pošlapal i Benešovu dohodu, kterou se SSSR vyjednal v domění, že ochrání Československo před Německem. Bolševici byli spolubojovníky německých nacistů proti tzv. reakci, tedy proti kapitalismu. Pohleďte, jak to vojákům rudým i hnědým spolu sluší.


Zobrazit celý článek

SPOLEČNOST: Otevřený dopis iniciativě GNWP

Mailem mi přišel tento dopis od iniciativy Good Night White Pride (Dobrou noc, bílá hrdosti), který si dovolím ocitovat v plném znění a také na něj odpovědět.

Ahoj,
# posilame Vam informace o antifasisticke kampani Good Night White Pride
# (GNWP), ktera u nas pusobi od roku 2005 a podporuje ji cela rada hudebnich
# skupin, subkultur, labelu, promoteru.
#
# Seznameni se situaci: co se deje?
# Ultrapravicova scena prodelala v posledni dobe nejen organizacni, ale i
# optickou promenu. Na scenu nastupuje nejen nova taktika pusobeni na
# verejnost, ale i nova moda, symbolika a znacky. Trend poslednich let se
# nevyhnul ani Ceske republice. Naopak, nackove jsou cim dal vice
# aktivnejsi, organizuji provokativni pochody, pronikaji mezi subkultury a
# siri sve stvave myslenky prostrednictvim hudby. A prave hudba je casto
# hlasnou troubu neonacisticke propagandy, kvuli ktere se obraci k myslenkam
# nacismu mnoho mladych lidi.
#
# Co je Kampan Good Night White Pride (GNWP)?
# Good Night White Pride (GNWP) ma jednoduchou myslenku: Je potreba dat
# neonacistum jasne najevo, ze mezi nami nemaji misto. A to nejen v hudbe a
# na poli kultury, ale kdekoliv na verejnosti. Myslenka kampane je
# neoddelitelne spjata s angazovanymi postoji a pristupem k zivotu. Uz od
# sveho vzniku je o raznem odmitani urcitych nazoru a vyjadrovani se ke
# spolecenskym problemum soucasnosti jako je nacionalismus, rasismu,
# sexismu, diskriminace kvuli barve pleti ci socialnimu postaveni, fasismu,
# nacismu a vsem snaham svazat zivoty lidi pod dohledy vsudypritomnych kamer
# ci pravidel chovani i mysleni. GNWP puvodne vznikla v prostredi hudebnich
# subkultur jako jsou hardcore nebo punk. Postupem casu se vsak
# vyprofilovala a dnes ji podporuje siroke spektrum subjektu. Je zcela
# otevrena vsem, kteri chteji jeji myslenku podporit a uvest ji v praxi.
# Kampan Good Night White Pride neni svazana zadnymi pravidly a omezenimi,
# vychazi z myslenky, ze ji vytvari vsichni, kteri ji podporuji a je jedno
# jaky zpusob si vyberou.
#
# Co delat?
# Pokud je vam tato kampan sympaticka a chcete ji podporit vyberte si zpusob
# jaky je vam nejblizsi:pokud hrajes v nejake kapele, jsi promoter,
# webmaster, mas label, pises casopis, provozujes klub nebo hospodu, muzes
# zacit velice jednoduse:
#
# - pokud budes organizovat koncert ci jinou kulturni akci pod hlavickou
# GNWP navstiv web gnwp.czechcore.cz, kde pomoci rubriky Nahlas akci! nam
# napises podrobnosti a my o akci budeme dale informovat lidi.
#
# - rekni par slov o podpore GNWP z podia navstevnikum vaseho koncertu
#
# - zacni pouzivat logo Good Night White Pride na bookletech vasich CD, DVD,
# webovych strankach nebo plakatech vasich koncertu
#
# - umisti logo GNWP na tebou spravovany web
#
# - udelej „plachtu“ GNWP na podium vaseho klubu ci do hospody
#
# - rozdavej letaky Good Night White Pride u vstupu na vas koncert nebo je
# dej k dispozici navstevnikum klubu ci na bar
#
# - vylepuj GNWP plakaty a samolepky ve tve skole, na pracovisti nebo na
# ulicich. Prelepuj jimi nacionalistickou propagandu.
#
# Samozrejme se napadum meze nekladou a tak treba vymyslis neco
# dalsiho.Veskere dalsi informace, aktualni grafiku a loga najdes na webu
# gnwp.czechcore.cz Dalsi informace najdes take na myspace.com/gnwpaction a
# pokud se ti to nechce hledat pouzit proste rozcestnik gnwp.cz
#
# GNWP neni jen logo
# Nezapominejte vsak take, ze kampan Good Night White Pride neni jen o
# pouzivani loga, ale hlavne nabada k netolerovani cinnosti rasistu, fasistu
# nacionalistu a jejich nazoru ve vasem okoli, na vasem koncerte nebo ve
# vasem meste!.
#
# Pokud mate nejake dotazy ci reakce piste prosim na email: info@gnwp.cz ,
# radi vam odpovime. Pokud nas chcete kontaktovat skrze spolupraci ci
# podpore piste na email: kontakt@gnwp.cz. Samozrejme aktivity GNWP muzete
# rozjizdet sami - cim vice tim lepe.
#
# S pozdravem Jan Censky
# gnwp.cz


Takže vážený pane Čenský a celá iniciativo GNWP, dovolte mi nyní napsat, proč Vaší kampaň rozhodně NEpodpořím a zároveň Vám položit několik otázek.

Jsem běloch. Neznám Vás osobně, ale skoro bych si tipl, že Vy také, stejně jako velká většina Vašich angažovaných spolubojovníků. Jestli máme být na co hrdi - to si odpovězte sám a berte přitom v potaz všechny osobnosti a hybatele této civilizace, ať už na poli vědeckotechnickém, kulturním či politickém. Rozhodně se však nehodlám stydět za to, že jsem se narodil jako "caucasian" a ještě o tom dávat světu vědět pomocí Vámi zmiňovaných symbolů (samolepek a podobně). Nevím proč si máme pod sebou podřezávat větev v době, kdy například západní Evropa bojuje s nevídaným problémem v podobě přistěhovalců, kteří ve velké většině přicházejí z islámského světa, kde se tamní obyvatelé nikterak netají s tím, že jsou našimi nepřáteli. Navíc nesdílím momentálně tak populární názory, že bílý muž je pachatelem všeho zla na světě a může za všechno, táním ledovců počínaje a rakovinou děložního čípku konče. Tyto sebemrskačské tendence považuji v tuto chvíli za sebevražedné. Chápu, že Vámi a Vám podobnými budu teď okamžitě označen za fašistu, rasistu, xenofoba a bůh ví, co ještě, a mým dalším argumentům nebude už popřáno zraku. Přesto svůj dopis dokončím.

Stejně jako každý normální člověk, i já jsem znepokojen aktivitami novodobých příznivců nacionálního socialismu, kteří by nejraději reinkarnovali Adolfa Hitlera. Na rozdíl od Vás to však nevidím jako velký společenský problém. Nacionální socialismus je ideologie, kterou u nás v současné době vyznává velmi málo lidí. Naprostá většina z nich jsou mladíci mdlého rozumu, kterým jde jen o to se pořádně poprat a nahlas si zařvat. Několik "neonacistických" demonstrací jsem viděl na vlastní oči a tento zážitek mě plně utvrdil v tom, že co teď píšu, je pravda. Média vůči nim už několik let uplatňují naprosto nepochopitelnou taktiku. Tou je až příliš velký prostor, který jim poskytují. Z každého srazu holohlavých pitomečků v hospodě na konci světa se dělá událost, která připomíná vypuknutí třetí světové války. Právě proto se Vám zdá, že jsou víc vidět. Navíc nesmyslnými kampaněmi, jako je právě ta Vaše, jim zbytečně přidáváte pocit důležitosti.

A teď následující otázky: Vadí-li Vám příznivci nacionálního socialismu, jste stejně tak znepokojeni plíživým nástupem komunistické ideologie, která je stejně, ne-li více, nebezpečná jako nacistická, a má na kontě mnohem víc mrtvých?

Nacionální socialismus u nás podporuje maximálně několik stovek lidí. Tisíce se však hlásí k podpoře Komunistické strany Čech a Moravy, která je přímým pokračovatelem KSČ. Její členové navíc obhajují a bagatelizují zločiny komunismu na českém území, ke kterým patří například masové vraždění těch, kdo s touto ideologií nesouhlasili. Zatímco neonacisté mají minimální podporu veřejnosti, která by se dala vyjádřit v promilích, komunisty máme v českém parlamentu a mají stabilně podporu desítek procent občanů ČR. Zatímco nacionální socialisté píší své bludy pouze na internet, komunisté mají každodenně na stáncích svou oficiální tiskovinu v podobě deníku Haló noviny. A tak bych mohl pokračovat dále. Ptám se, budete nějak tuto skutečnost reflektovat ve Vaší "angažované kampani"?

Demonstrace stoupenců nacionálního socialismu se na našem území skutečně konají víc než dříve a pravda je i to, že si jejich účastníci čím dál tím více dovolují. Stejně tak u nás ale dochází k manifestacím, při kterých se exponují komunisté. Například takzvané manifestace proti výstavbě radarové základny v ČR se bezostyšně mění v komunistické mítinky. Stejně jako například odborářské demonstrace, na kterých se exhibují komunističtí bossové. Zhruba stejně často jako holé hlavy pochodují městskými ulicemi i členové zákonem zakázané organizace KSM s rudými prapory v rukou. Zdalipak Vám to vadí a zdalipak proti tomu budete něco podnikat?

A poslední otázka, z jakých zdrojů svou kampaň financujete? Nevidím totiž úplně rád, že takzvaný "boj proti neonacismu", který považuji za čistě virtuální záležitost, bývá zhusta financován z různých grantů, tudíž z peněz daňových poplatníků. Mohu se totiž domýšlet, že za celou touto angažovaností se skrývá náramný penězovod pro chytráky, kteří jen takto využívají české připosranosti a neochotě si domyslet, že jedna a jedna jsou dvě.

S pozdravem Template, Nekorektně.com

Zobrazit celý článek

VIDEO: Podívejte se, co nám hrozí z Ruska

úterý 12. srpna 2008

Vřele doporučuji čtenářům následující záznam pořadu Události, komentáře z ČT24 ze dne 11.8.2008. Je z toho jasně vidět, co si o nás, Středoevropanech, Rusové myslí.

Zobrazit celý článek

SPOLEČNOST: Opožděné důsledky nacismu

pondělí 11. srpna 2008

Nacionální socialismus ve své antisemitské nenávisti vyhladil přibližně šest milionů Židů, přičemž ti ostatní, kteří jeho běsnění nějak přežili, ve většině případů odešli do Izraele. Tolik důsledek Hitlerovy politiky vůči evropským Židům. Jsou ale i jiné důsledky, o nichž se příliš nemluví, protože v Evropě je zvykem nekritizovat svou současnost a všechny chyby házet na minulé generace. Vyhlazení a následný exodus Židů totiž měl i jiný důsledek: mravní a ekonomický úpadek evropských národů.

Židé měli už odedávna talent na obchod, bývali často vzdělanější, než většina populace. Mimochodem to byl jeden z důvodů, proč jak nacionální, tak internacionální socialisté s takovou radostí poukazovali na to, že "nikdy nepracovali rukama", čímž je předhazovali závistivé lůze jako vhodný terč. Židé, o kterých mluvím jako o elitě, nebyli však pouze bohatí továrníci v západní Evropě, ale i majitelé hospod z chudé Haliče, kteří žili stejně z ruky do huby jako ostatní, ale žili kulturněji. Neožírali se do němoty, měli pevnou etiketu, kterou se řídili. Což samozřejmě v Haliči, na východním Slovensku či Podkarpatské Rusi, kde bylo normální, že se muž kvůli alkoholu nedožil padesáti, působilo jako až přílišné vyčuhování z davu.

Tím, že Židé opustili Evropu a přestali být typickými sousedy většiny z nás, naše společnost přestala být s elitami v denodenním styku. Což se nevyhnulo ani Čechám (někdy, když to vidím, tak si říkám, zda se to neusadilo zejména v Čechách) a způsobilo to skutečnost, že ze slov elita či inteligent se stala nadávka. Kdo ze čtenářů si vzpomene, jestli v životě kdy slyšeli výraz "ty inteligente" jako nadávku? Kdo ze čtenářů si vzpomene na to, kdo a kdy použil výraz "elita" ve smyslu zahanbujícím? Ano, vězí v tom všechny skupiny české společnosti, od popeláře po prezidenta. Soudím, že se v tom poznají i mnozí čtenáři tohoto článku. A schválně - kolik čtenářů tohoto článku kdy v životě slyšelo, nebo použilo výraz "ty žide" jako nadávku? Tím, že se (nejen) česká společnost zbavila elit, zhrubla a pojem "elita" se osobně vyprázdnil. Přestal označovat továrníka Izáka, bankéře Arona nebo další, začal být odosobněný. Tím se slovo elita stalo postupem času nadávkou.

Jenže zdravá společnost, která to chce někam dotáhnout, elity potřebuje. O to teď mají "naše" rostoucí elity větší problém, neboť přirozeně k elitářství tíhnou, ale pod tlakem svého okolí to maskují, protože slovo elitář vylučuje v pojetí dnešní společnosti pojem slušný člověk. A čím víc se prosazují na poli finančním i akademickém lidé, kteří elitami v pravém slova smyslu nejsou, tím víc se posiluje negativní konotace pojmu elita. Kdo je tedy elitou? Podle mého názoru člověk, který je zdvořile nesehnutý. Který je ochotný, ohleduplný, pracovitý, ale ví, že zisk je dobrá věc a peníze, které jsou legálně a legitimně nabyté, jsou fajn a netřeba se za ně stydět. Mezi elitu patří člověk, který své okolí předčí v otevřenosti své mysli, dohlédne i dál než do sousední vesnice, zajímá se o svět, v němž žije hlouběji, než většina. Takovou elitou bývali v evropské společnosti mimo jiné Židé. Teď si česká společnost svou elitu podvědomě hledá - a nenajde ji, dokud si neuvědomí, že být elitou či mít ve společnosti elity je dobrá věc. Do té doby bude pouze evropským nádeníkem, kterého se ani nikdo na nic neptá. Bohužel se obávám, že i v diskusi pod tímto článkem se najde mnoho takových, kteří budou vymýšlet důvody proč to nejde, nebo proč je dobré být hulvátským nádeníkem a nechodit s pány na led. Ještě teď se Hitler i Stalin někde v kotli radují, jak s těmi "elitářskými žiďáky" zatočili. Jako i mnozí z vás.

Zobrazit celý článek

AKTUÁLNĚ: V Gruzii vypukla válka

pátek 8. srpna 2008

Tvrzení, že Rusku trvá cca 70 let, než převezme novinky ze Západu nabralo další rozměr. Skoro přesně před sedmdesáti lety si nacistické Německo vytvořilo záminku pro útok na Polsko, fingovaný útok na německou radiovou stanici ve slezských Gliwicích (Gleiwitz). Okamžitě poté se vrhlo proti Polsku. Včera 7. srpna 2008 gruzínský prezident Michail Saakašvili vyhlásil příměří mezi Gruzií a separatistickou Jižní Osetií (de facto Ruskem, většina místních obyvatel má ruské občanství a v zemi je přítomna ruská armáda), nicméně ještě v noci ruské jednotky ostřelovaly navzdory příměří gruzínské vesnice. Gruzie, mající na paměti jak dopadlo Polsko, raději na nic nečekala, využila momentu překvapení a poslala do Jižní Osetie skoro všechny své síly. Jak se bude válka vyvíjet, uvidíme. Osobně doufám v to, že Rusové, chvástající se denodenně svou silou, budou mít s Gruzínci těžké problémy a že Gruzie neskončí podobně, jako Čečensko. Ostatně Rusko nám tu uplatňuje dvojí metr - na jedné straně dělá vše pro to, aby Čečensko nemohlo deklarovat samostatnost na Rusku, vadí mu Kosovo, ale Jižní Osetii už od začátku devadesátých let podporuje.

Třebaže být v Saakašviliho pozici neobsazoval bych Jižní Osetii (vzdušné útoky na ruské cíle tamtéž jsou ovšem zcela v pořádku), ale radši bych se opevnil doma, pro případ, kdyby Rusové chtěli provést invazi. Aby se měli na co těšit a dostali pořádné "kapky". Nicméně Saakašviliho rozhodnutí respektuji a coby přítel gruzínského národa mu přeji, ať svou vizi dotáhne do úspěšného konce. Ostatně někdo už Rusku musel přes ústa dát, protože s posledními lety jeho sebevědomí rostlo až nebezpečně. Jsem rád, že se tohoto nepopulárního úkolu alespoň někdo chopil.

Zobrazit celý článek

SUDETY: Odpor k sudetským Němcům = legální obdoba antisemitismu?

čtvrtek 7. srpna 2008

Antisemitismus je v historii lidsta jeden z nejhnusnějších sentimentů, které kdy existovaly. Jeho úplný základ totiž tkví v závisti vůči úspěšnějším, bohatším, vzdělanějším - zkrátka v jistém smyslu slova vůči elitám. Existovalo mnoho způsobů, jak se antisemitismus projevoval, nejprve jako antijudaismus ("vy židé jste zabili Ježíše"), posléze jako rasismus ("vy Židé jste nižší rasa") a nakonec jako socialistický odpor vůči bohatým ("Žid je kapitalista, kulak a jako takový musí být zničen"). Všechny tyto tři druhy antisemitismu mají společné dvě věci - pokaždé jde jen o to, jak okecat, že dotyčný antisemita závidí a chtěl by se mít tak, jako ten Žid a pak - všechny druhy tohoto sentimentu jsou pudové, iracionální a velmi, velmi živelné.

Tragédie, jakou byl holocaust, však přes nezměrné utrpení lidí, kteří zahynuli v koncentračních a vyhlazovacích táborech, respektive je přežili, měla jednu výhodu - nežidovská společnost zažila šok z toho, kam její antisemitismus vedl a sama se začala stydět a omlouvat. Od holocaustu právě z pietních důvodů je velmi neslušné, projevuje-li se někdo jako antisemita, neboť je automaticky většinovou společností ostrakizován. To je naprosto v pořádku. Problém je jinde - společnost chrání potenciální cíle těchto nízkých pudů, ale neničí příčiny, neničí pohnutky samotné.

V západní Evropě, především ve Francii (ale i v Německu), se tento pudový antisemitismus začal realizovat na Američanech. To, jakým způsobem místní hovoří o Spojených státech a především o tom imaginárním "Američanovi", kterým částečně pohrdají a kterého se částečně bojí, je ve své podstatě založeno úplně na tomtéž, na čem do poloviny čtyřicátých let dvacátého století stavěl antisemitismus. Opět jde o odpor a závist vůči schopnějším, bohatším, méně zamindrákovaným - a evropská média se rozdmýchávání takových choutek velmi ráda účastní (zvyšuje jim to náklad).

V Čechách si ale pamatujeme, navzdory systematické antiamerické propagandě, že Amerika osvobodila západní Čechy, a také si pamatujeme na to, jak jsme skončili díky bratrské pomoci SSSR. I když nás obklopuje antiamerická propaganda, tak nějak podvědomě víme, že Amerika je náš spojenec a že Američané jsou slušní lidé. Nicméně i v Čechách existuje skupina, na které si lidé, za jiných okolností antisemitští, vybíjejí své pudy - na sudetských Němcích. Vsadil bych se, že i pan Václav Vlk starší, který mezi tyto pudové fanatické odpůrce všeho sudetoněmeckého patří, kdyby se setkal s Peterem Bartonem, ředitelem Sudetoněmecké kanceláře v Praze a nevěděl, kdo to je, byl by nejspíš milý, a možná že by si ani netroufl mu do očí říct, co o abstraktním "sudeťákovi" píše na Neviditelného Psa. Stejně jako v případě Židů před druhou světovou válkou, antisudetsky, nebo tehdy antisemitsky naladěným lidem nevadí konkrétní sudetský Němec nebo Žid, kterého mají před sebou, ale abstraktní sudetský Němec nebo Žid je prostě ztělesněním všeho zla, který číhá na příležitost, jak někomu sebrat dům, nebo mu otrávit studnu.

Pudová podstata odporu vůči sudetským Němcům je vidět z každého komentáře od takových lidí - jako kdyby nebyli schopni vidět za "těmi Němci" konkrétní lidi, s konkrétními osudy, kteří nějak žili a byli jako každý z nás. Měli rodiče, měli děti, měli nějaké jméno, někteří měli psa, jiní krávu, jako malí si někde v lese poblíž stavěli bunkr (každý, koho znám si jako malý v lese stavěl bunkr) - zkrátka je vidí jako masu, kterou je třeba pokud možno vylikvidovat (cit. Edvard Beneš). Zároveň takoví lidé fanaticky nesnášejí ty, kteří poukazují na to, že i sudetští Němci jsou lidé, kteří žijí lidské životy a že se někdo těžko proviní jen tím, jakým jazykem mluví. Tohle jsou zvyky patřící na Balkán, ne do střední Evropy a ne do národa, který se s pýchou často označuje za civilizovaný (často tvrdí, že je civilizovaný ve srovnání s Američany). Jenže Američan dokáže podat ruku svému bývalému nepříteli a dokáže s ním být opravdu srdečně zadobře. Běžný Čech tohle nedokáže, bohužel. Místo toho, aby vzal svoje ruce a začal něco dělat pro to, aby byl dobrý, bude vymýšlet tisíc důvodů, proč to nejde a jak celý svět ovládá židovský kapitál, nebo celou Českou republiku německá konspirace.

Mimochodem doporučuji kliknout si na fotografii u tohoto článku. Je ze serveru Sudetoněmecké kanceláře v Praze, je to v Jeruzalémě, kde se konal Den solidarity se sudetskými Němci. Ten, kdo byl solidární, byli Židé, na kterých je vidět, jak vypadá velkorysost a velikost národa.

Zobrazit celý článek

PRAHA: Přežije Masarykovo nádraží?

středa 6. srpna 2008

Existují v současné době dva projekty, jak má Masarykovo nádraží a jeho okolí vypadat. První od ministerstva dopravy, druhý od pražských radních. Ministerstvo dopravy říká, že Masarykovo nádraží je třeba zachovat a rekonstruovat, pročež staví takzvané Nové spojení, které vede mimo jiné na "masaryčku", kde rovněž hodlá umístit terminál pro letištní rychlodráhu. Součástí tohoto projektu je zároveň přestavba nádraží tak, že se má propojit podzemními tunely s jezdícími chodníky s autobusovým nádražím na Florenci a hlavním nádražím (Wilsonovým, Františka Josefa I.)

Druhý projekt, ten od radních hlavního města Prahy má jiný názor, která důsledně prosazuje. Masarykovo nádraží zrušit a postavit na jeho místě byty nebo administrativní čtvrť. Hlavním argumentem je prý to, že Masarykovo nádraží nevyhovuje kvůli tomu, že je nádraží hlavovým - tedy slepým, takže se tam musejí přepřahat lokomotivy a vůbec - vlaky ať jdou na Hlavní nádraží. Za prvé bych rád věděl, kdo bude chtít bydlet přímo u Severojižní magistrály a za druhé bych se rád pozastavil nad praktickým řešením problému.

Hlavová nádraží jsou běžná ve všech evropských velkoměstech, v těch největších dokonce průjedzdná nádraží docela chybí. Příkladem budiž Londýn - všechna nádraží jsou hlavová a to včetně toho nejnověji postaveného, Waterloo International z roku 1994. Stejně to je i v Paříži, Zürichu, Budapešti a mnoha dalších městech. Že by se půlka Evropy mýlila? Kdyby to bylo tak nevýhodné, proč Angličané stavějí i nová nádraží jako hlavová? Argument o přepřahání lokomotiv je totiž prvotřídní nesmysl. Na Masarykovo nádraží totiž jezdí především elektrické, respektive motorové jednotky, které mají stanoviště strojvedoucího na obou stranách a žádné přepřahy tudíž nepotřebují. Vzhledem k tomu, jak krátké jsou intervaly na tratích 011 (Praha-Kolín), 091 (Praha-Kralupy) a 120 (Praha-Kladno) a kolik vlaků je tedy potřeba, aby bylo obslouženo, těžko si představit, že by kapacitně něco podobného zvládalo hlavní nádraží se svými sedmi, už tak dost přeplněnými nástupišti. A to ani nemluvím o tom, že hlavní nádraží není kam rozšiřovat, kromě postavení nového "patra" pod zemí, což je samozřejmě velmi nákladné a hlavně je to kolosální nesmysl dělat, když hned vedle je Masarykovo nádraží, odkud je navíc přístup do centra města mnohem snadnější, nežli z nádraží hlavního.

Masarykovo nádraží se snažili zrušit už bolševici kvůli Severojižní magistrále, nicméně nakonec i oni přišli na to, že se ty vlaky jinam dát zkrátka nemohou. Teď se o totéž staví radnice na čele s panem Bémem - opravdu stojí ty "byty" (které ostatně mohou být postaveny klidně někde dál od centra) za to, aby si Praha zadělala na zásadní problém s dopravou? Možná je v tom pět na stole v českých od developerů, možná je to jen obyčejná blbost pánů radních. Nechám na nich, co z toho si pro sebe vyberou jako přijatelnější. Na každý pád ale doufám, že Masarykovo nádraží nejen tuto garnituru přežije a dočká se i tak zdařilé, rozsáhlé a nákladné rekonstrukce, že si nikdo nedovolí ho zrušit.

Zobrazit celý článek

SPOLEČNOST: Opravdu upadá kultura?

pondělí 4. srpna 2008

Ze všech stran okolo sebe slýcháme cosi o tom, že kultura upadá, že se nečte, že se točí špatné filmy a vůbec že kultura všeho druhu upadá. Pokud se zeptáte hořekujících, u nichž se domnívám, že mnozí tento pesimismus projevují coby určitou intelektuálskou stylizaci, co že za tu nekulturnost může, zpravidla vždy se v odpovědi objeví alespoň jedno z následujících slov: internet, konzum, počítače. Je tomu ale opravdu tak? Zabíjí moderní svět kulturu?

Podle mého názoru to není tak žhavé, jak se často tvrdí. Pouze se s rozvojem internetu zásadně změnil vztah autor - konzument (čtenář, posluchač, ...) a to ani ne tak kvůli nějaké pohodlnosti, jak se často udává, ale spíš kvůli určité revoluci v nabídce a poptávce na kulturním "trhu". Není to tak dávno, kdy byla společnost co se kultury týče ostře rozdělena mezi několik málo tvůrců na straně jedné a miliony konzumentů na straně druhé. To skončilo a dokud bude internet či demokracie existovat v té podobě, jak je známe, tato situace také potrvá. Hranice mezi tvůrci a konzumenty se totiž úplně rozmělnila. Najednou může tvořit a publikovat kdokoliv a čtenáři objevují zajímavou formu interakce s autorem. Do literatury i hudby proniká "americký sen" - tedy možnost začít na koleně a proslavit se po celém světě. A jde to i bez jakékoliv pomoci producentů, obchodních manažerů i vydavatelství - tato se už kolikrát sama nabízejí, zda by mohla úspěšné dílo vytisknout. Typickým příkladem je takový Denik Ostravaka nebo břichomluvec Jeff Dunham - obojí je velmi kvalitní forma humoru a obojí můžeme nazvat oním "americkým snem". Přitom jediné, co podobní autoři ke slávě potřebují, je internet, blogovací servery, YouTube či další obdobné služby. Když si pustíte skvělé představení Achmed the Dead Terrorist, povšimněte si, že Achmed si dělá legraci z několika osob, které jsou mimo USA prakticky neznámé - přitom jde v rámci USA o uznávané celebrity plnící stránky nejednoho bulváru. Srovnejte jejich popularitu se samotným Dunhamem - zatímco o tyto hvězdičky se stará celý profesionální tým, půlka mediální scény a plno sponzorských firem, Dunhama po světě proslavilo jedno video na YouTube natolik, že se stal slavnější, než ona Lindsey Lohan, o níž Achmed mluví.

Ondřej Neff v jednom televizním pořadu řekl, že s úžasem našel na internetu fórum, kde lidé píší velmi kvalitní sonety, navzájem si je komentují a vytvářejí díla o vysoké hodnotě, která jsou přístupná zdarma komukoliv na celém světě a která dovedou být čtenářstvu uvedena i bez jakéhokoliv literárního průmyslu. Není snad to, že něco takového vychází a že to někdo s nadšením čte, znamením, že kultura neupadá, ale naopak nebývale roste? Před padesáti lety jste k proražení do literárního světa potřebovali dobře umět psát, mít manažera, nakladatelství, reklamu a mnoho dalších, často nákladných věcí. Co potřebujete dnes? Umět dobře psát (to se nezměnilo), připojení na internet a trochu průbojnosti v ukazování vlastních textů. Začnete s blogem, který různě propagujete, pak vás lidé začnou tisknout sami, pak vás lidé začnou i citovat a nakonec vaše díla zpracují do podoby třeba rozhlasových her. Popularita jako hrom, nemyslíte? A co k tomu stačí? Počítač a připojení k internetu. Za nový notebook dnes dáte už necelých devět tisíc, za připojení k internetu pár stovek měsíčně. Nic co by se nedalo utáhnout, pokud o psaní opravdu hodně stojíte. To je inovace, která kulturní svět nebývale rozšířila.

Ovšem netýká se to jen literatury, hudby či dramata (pravda, natočit na vlastní pěst dobrý film ještě zatím moc nejde), ale i například takového kulturního bohatství, jako jsou různé malé jazyky, u nichž by se bez internetu pomalu dávno zapomnělo, že existují. Zkuste si otevřít Wikipedii (která je ostatně dalším živoucím důkazem, že kultura je díky internetu na obrovském vzestupu) a podívejte se, v jakých jazycích se vyskytují články, které tam jsou, často na velmi dobré úrovni. A to třebaže se vždy najde plno wikibijců, kteří poukazují na jejich neprůkaznost. Před dvěma lety jsem nevěděl (a myslím, že jsem asi nebyl sám), že existuje kodifikovaná slezština. Dnes díky Wikipedii vím, že (cit.): "Rypublika Česko (čes.: Česko, Česká republika; ČR), felerńy mjanowano Čechy – państwo we Ojropje Střodkowyj, bes dostympu do mořa. Uod 1918 do 1939 a uod 1945 do 1993 wuaźiuo we skuad Čechosuowacyje. Uod 2004 Rypublika Česko je čuůnkym Uńji Ojropejskij" je možné říct i tímto způsobem. Bylo ještě před dvaceti lety možné, aby se ze svého obývacího pokoje mohl člověk každý den dozvědět taková kvanta nových a zajímavých věcí, jako je to díky internetu možné dnes? Mohl bych si jen tak bez toho, abych musel do knihovny v Reykjavíku (zkuste si to za komunistů) přečíst třeba Vafþrúðnismál v originále? Dnes to najdu ve formátu pdf pomocí Google za půl minuty.

Moderní doba a moderní technologie - a internet především - tak dělají to, že dávají možnost lidem, aby se dostávali k originálům, aby sami tvořili, mají-li na to chuť, aby jejich tvorbu někdo hodnotil, aby mohl být spisovatelem opravdu každý, kdo na to má. Naopak internet zabíjí dabing, různé zprostředkovatele, "literární vychovatele" a další, kteří jsou najednou bez práce, protože ti, kteří o literaturu stojí, si ji najdou i bez nich. A ostatně soudím, že to zase taková škoda není.

Zobrazit celý článek

ČESKÁ KOTLINKA: Radostné odečítání lidu

pátek 1. srpna 2008

Nedávno proběhla tiskem zpráva, že každý den čítá KSČM o 16 lidí méně, než kolik měla v den předchozí. A to ať už kvůli úmrtím, nebo odchodům ze strany. Ó jaká radost, každé ráno, když se vzbudím, si řeknu: "Dalších 16 je v háji!". Totéž platí o myslivcích. Pokud se dočtu, že jeden ožralý myslivec zastřelil druhého, načež opojen alkoholem zapomněl zajistit pušku a zastřelil sebe, dvojnásobnou radost už nemůže nic pokazit. Proč jsem tak škodolibý? Protože mi vadí lidé, kteří mě arogantně ohrožují na životě a proti nimž není dovolání.

Česká republika je zvláštní země. Existují tu jakási myslivecká sdružení, která jsou zcela soukromá a která manipulují se zvěří a s různým vybavením bez jakéhokoliv ohledu na vlastnická práva. Tu něco zničí, tam po sobě něco neuklidí, drží nadstav zvěře, nestřílí slabé a nemocné kusy, ale ty mladé a silné - protože z těch starších holt není dobré maso. Na střelbu zvěře mají naprostý monopol a zvěř, kterou nevlastní, za poměrně velké peníze prodávají, nebo si ji sami nechávají. Tuto zvěř pěstují na pozemcích, které jim vůbec nepatří. Nechcete-li, aby vám chodili myslivci po pozemku a máte třeba psa, máte smůlu, nemůžete jim nic říct ani si nijak stěžovat - vždyť jen kolik lidí zažilo od těchto často ex-lidových milicionářů výhrůžky, že "když kecnete, tak vám psa zastřelíme klidně na dvorku". Chcete, aby je jejich zvůle nějak bolela? Můžou dostat pět tisíc pokuty a to v nejlepším případě. Obávám se, že takovým zvrhlíkům pět tisíc stojí za to, aby viděli, jak někomu uškodí. Znám dost takových případů, a všechny jsou naprosto nežalovatelné. Majetek lidí i živé bytosti tak visí na libovůli bolševických alkoholiků s flintami.

Jenže oni si soudruzi myslivci nevystačí ani se psy a kolikrát střílejí i do naprosto nevinných lidí - kteří si jen zašli do lesa na houby, nebo jedou po louce na kole. Kdo kdy viděl typického českého myslivce na číhané, dá mi za pravdu - ožralé individuum válející se v trávě s puškou je schopné střílet okamžitě po čemkoliv, co se šustne. Bohužel náš zákon na ochranu zločinců (oficiálně zákon, definující přiměřenou obranu) nám nedovoluje, abychom se mohli v případě, že jsme ohrožování střelnou zbraní těchto individuí, bránit svou vlastní střelnou zbraní, bez toho, abychom pak byli popotahováni po soudech za agresi. Naštěstí myslivci nedostali statut veřejného činitele, ale kdo ví, jestli jednou nedostanou. Bude pak vynadání myslivci, že nemá co dělat na mém pozemku, útokem na veřejného činitele? Do té doby, než budou myslivci něčím, jako - slovy pana prezidenta - spolek včelařů a zahrádkářů se vším, co s tím souvisí, se budu radovat z každého úbytku, o němž se v médiích dočtu.

Zobrazit celý článek

ČESKÁ KOTLINKA: Kriminální myšlení českých řidičů

Je to tak dva týdny, co jsem viděl dva dokumenty České televize z cyklu Ta naše povaha česká - jeden se jmenoval Zavřít, až zčerná! a druhý U svého moře, ve svých horách. První celkem barvitě popisoval realitu českého vězeňství, druhý pátral po tom, proč na Slovensku v Tatrách a v Chorvatsku umírá každý rok během léta tolik Čechů. V obou dokumentech padlo několik slov, která by se měla do kamene tesat a která nevědomky velmi reálně popisují stav mysli mnoha českých řidičů.

V dokumentu Zavřít, až zčerná! vystupovala jakási dívka, která byla rok ve výkonu trestu za jakousi trestnou činnost v souvislosti s drogami. Říkala, že když ji policie dopadla a byla ve vazbě, nadávala nikoliv na sebe ani na to, co dělala, ale na policii a považovala za krajně nespravedlivé, že ji policie zadržela. V druhém dokumentu ředitel tatranské horské služby pravil, že třebaže jsou čeští turisté velmi zdatní, jejich největší problém je přeceňování svých sil, podceňování výbavy, arogance vůči horským vůdcům, které neposlouchají, když jim něco radí - zkrátka a dobře řečeno, jsou jedna velká frajeřina ve smyslu "zákazy a limity jsou jenom pro ty amatéry, co to neuměj". O několik dní později jsem mluvil s jednou paní, která vykládala coby velkou nespravedlnost, jak její kolegyně dostala pokutu 1000 CZK za překročení rychlosti v obci o 6 km/h. Přitom jí vůbec nedošlo, že ona těch 56 km/h zkrátka a dobře jet nesměla! Jednou je nějak stanovený limit a žádné "ale vždyť to bylo jen maličko přes" by nemělo existovat. Ostatně co jiného je hlavní argument trokaveckých proti radaru? Že tam nebudou moct chodit na houby, když tam budou mít Američané plot. A že tam nesmí ani dnes? "No nesmí, ale každej to tu odjakživa dělá", odpovídá jeden z místních pro server iDNES. Tato neskutečná neúcta k zákonu a arogance vůči limitům se bohužel na silnicích projevuje tak, že jsou zabíjeni nevinní lidé.

Sám jezdím předpisově a plynule - a myslím, že bezpečně; každý rok najedu tak čtyřicet tisíc kilometrů. Přesto jsem měl v únoru tohoto roku nehodu u výjezdu ze Strahovského tunelu ve směru na Plzeňskou, když mi nepomohla ani veškerá opatrnost a při rychlosti 35 km/h jsem se sklouzl po úplně neviditelném ledu v zatáčce do betonového svodidla. Kdyby tam nebylo svodidlo, ale třeba chodník, tak jsem mohl někoho zabít či zmrzačit, takhle to odnesly jen plechy. Co z toho vyplývá? I sebelepšího řidiče, který jede sebeopatrněji, může potkat něco takového a může ve vteřině zmrzačit nebo zabít nejen sebe, ale i lidi ve svém okolí. Od toho jsou rychlostní limity, aby bylo riziko takových nehod minimalizováno a od toho by lidé měli jezdit ohleduplně vůči ostatním řidičům, aby se takovým situacím vyhnuli. Jenže taková jízda se v kotlince české považuje za projev slabosti. Přeci když umím jet 160 mezi obcemi a mám na to auto, tak jedu, ne?! Mám právo spěchat a jezdit umím - takhle bude většina těch, co volají proti "policejní buzeraci" argumentovat. Upozorňuji, že mám auto, se kterým nemám problém jet bezpečně po dálnici 220 km/h, takže se mě netýká to, že bych voláním po dodržování předpisů pouze ukájel svou závist vůči majitelům lepších vozů (jak jsem byl také již mnohokrát obviněn) - a přesto jezdím předpisově. Proč? Protože si uvědomuji rizika.

Jistý americký ekonom tvrdí, že čím je společnost bohatší, tím více ji zajímá bezpečnost, protože tím větší cenu (přepočtenou na peníze vynakládané na bezpečnost) lidský život má. Něco na tom opravdu je - v době, kdy byli Češi chudí jako kostelní myši, se považovalo za zbytečnost například se poutat v autě či nosit přilbu na kole. Lidé hazardovali se svými životy a umírali - problém z dnešního pohledu je ovšem především ten, že jsou mnozí, kterým se po takové době stýská, protože mají pocit, že byla svobodnější. Ostatně svobodou také často argumentují - tvrdí něco ve smyslu "proč bych nejel jak chci, když tak jezdit umím, předpisy jsou pro ty, co jezdit neumějí". Bohužel opomínají, že na jejich potenciálním selhání závisejí i životy jiných, kteří s nimi nemají co dělat. Jiný častý argument těch lidí je, že jistá míra rizika je tu vždy a nemůžeme ho nikdy úplně eliminovat. To je pravda, nemůžeme, ale můžeme se minimálně snažit snižovat ho tak, abychom na oltář snížení rizik neobětovali samu funkčnost systému. Rychlostní limity 50/90/130 se však do toho bohatě vejdou.

Jsem z Norska zvyklý jezdit podle místních zvyklostí, tzn. 50/80/110. Je to šetrné, mám s 1,9 TDI na Octavii Combi spotřebu klidně i pod 4 litry na sto kilometrů. Nedávno jsem si vyzkoušel v Čechách jeden takový experiment. Jel jsem tímto způsobem z Prahy do Dvora Králové nad Labem, od domu k domu byl čistý čas jízdy 2 hodiny a 3 minuty. Vím, že když někdo jede velmi rychle, tak, třebaže tak sám nečiním, tuto vzdálenost nikdy neurazí rychleji, než za hodinu a čtyřicet minut. Je takový problém vyrazit o dvacet minut dříve, abych ujel vzdálenost cca těch 140 kilometrů? Ostatně rozdíl na spotřebě u Octavie mezi oběma způsoby jízdy činí 4 litry na 100 km, čili těch dvacet minut úspory stojí při ceně nafty 35 CZK/litr 196 korun. Z toho vyplývá, že měli-li byste ušetřit tímto způsobem hodinu, zaplatíte navíc 588 korun. Kam můžete tolik spěchat, aby se vám vyplatilo tolik riskovat a utrácet? Do práce? Máte čistý zdaněný hodinový přijem vyšší než 588 korun? Pokud ne, na takovou jízdu jen doplácíte, nemluvě o tom, že ohrožujete své okolí a navíc vystavujete sebe i ostatní reálnému nebezpečí úmrtí či doživotního zmrzačení. Umíte snést představu, že pozítří budete ochrnutí na lůžku a budete závislí na tom, jak vás bude zdravotní sestra muset krmit, nasazovat vám bažanta a utírat vám zadek? Umíte snést představu, že od pozítří to takhle bude klidně další desítky let, každý den? Umíte snést představu, že tohle uděláte někomu jinému, třeba někomu, kdo je vám blízký? A stojí těch ušetřených 20 minut za to?

Češi by se měli naučit několik důležitých věcí. Především to, že se neztrapní, když nebudou v jednom kuse ukazovat ostatním, jak "na to mají". Dále by se mohli naučit to, že je-li jednou v platnosti nějaký zákon, který vydá demokratická vláda, tak je správné ho dodržovat, ať už si o něm myslíme cokoliv. Můžeme se snažit o změnu - to je demokracie. Ale ne ho obcházet, to je způsob uvažování člověka z rozvojové země. Zkuste si na to vzpomenout až příště sednete za volant a budete mít pocit, že musíte za každou cenu spěchat.

Zobrazit celý článek