VÝROČÍ: Rok 1968 v Československu

čtvrtek 21. srpna 2008

Tak máme čtyřicáté výročí začátku sovětské okupace našich zemí, která se tu zdržela na více než dvacet let. Rád bych vzpomenul všechny, kteří jí padli za oběť, a to jakýmkoliv způsobem. Přesto ovšem nechci sdílet patos, který od rána sdílejí všechna česká média a radši se podívám na okolnosti okupace, o nichž se toho příliš neví, nebo nemluví.

Mýtus první: šlo o demokratizaci. Nešlo. Myslím, že si pamětníci pamatují transparenty či nápisy na fasádách, které tvrdily například "Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil", "Vietnam - agressija SŠA, ČSSR - agressija SSSR", "Socialismus - ano, okupace - ne" či "Zděs nět kontrarevolucija". Ano, šlo o uvolnění poměrů, které tu před Pražským jarem byly, ale nešlo o demokratizaci, nýbrž o náhradu bolševika s velkým bičem za bolševika s o něco menším bičem. Ale pořád to byl bolševik. Co by se stalo, kdyby Varšavská smlouva nezasáhla? Buď by tzv. socialismus s lidskou tváří skončil demokratickým pučem, po čemž by vojska dozajista přijela, nebo - co je reálnější - by Dubček zjistil, že socialismus s lidskou tváří nejde a utužil by poměry.

Mýtus druhý: Dubček byl hrdina. Nebyl. Dubček byl zrádný člověk, který po svém únosu do Moskvy se SSSR de facto otevřeně kolaboroval a v roce 1969 napomohl svým zbabělým chováním nástupu normalizace. Dubček nebyl a není žádný demokrat, Dubček je bolševik, kterému nevyšel jeho jeden mocenský plán. Nic víc, nic méně.

Mýtus třetí: Kdyby nebylo Pražského jara, okupace by nebyla. Dříve nebo později by nejspíš byla. Od té doby, co "vyměnili" bolševici Jáchymov a západní Čechy za Rakousko (Američané se stáhli ze západních Čech a Rusové z Rakouska) bylo jednou z podmínek z americké strany stažení sovětských vojsk z území ČSR, jak se i stalo. Od té doby v ČSR až do roku 1968 nebyla sovětská vojska. Nemusela ani být - bolševiků a kolaborantů bylo v Čechách (ani ne na Slovensku nebo dokonce na Moravě) tolik, že si nejen KSČ zvolili sami zcela dobrovolně, ale ještě byli kolikrát sovětštější než Sovětský svaz. To v Polsku či Maďarsku nehrozilo, proto tam byly okupační armády už od roku 1945. Ten fakt ale SSSR značně stěžoval jeho jadernou strategii, protože podle úmluv s USA neměly vlastnit armády satelitních států jaderné zbraně. SSSR to obcházel zcela elegantně - nebyla to NDR, kdo měl rakety typu SS-20 a jaderné zbraně, ale armáda SSSR, která měla rakety typu SS-20 s jadernými hlavicemi dočasně umístěná na území NDR. Stejným způsobem měl SSSR "pokrytou" železnou oponu i v Maďarsku; Československo v tom dělalo dost podstatnou díru. Stačí říci, že ihned po "kapitulaci reformistů" v roce 1969 byly jaderné zbraně na území ČSSR rozmístěny. A to je cíl, který stál ruským soudruhům za jakoukoliv námahu, prvopočáteční "toleranci" Pražského jara nevyjímaje.

Mýtus čtvrtý: Západ nás zradil svou pasivitou. Není tomu tak. Pokud vím, nikdo Západ o pomoc nežádal, nikdo se se Západem ani neidentifikoval, lidé v ČSSR byli pouze proti okupaci, ale nenapadlo je překročit stín železné opony jako společnost. Pořád chtěli socialismus, vedoucí úlohu KSČ, včetně všech jejích atributů, jen s kratším bičem co tolik nepráská. Měli Američané pro takovou zemi hnout prstem, navíc, když by tím riskovali rozpoutání třetí světové války? Z úhlu pohledu Západu šlo o to, že jedna banda komunistů bojovala proti jiné bandě komunistů. A nebylo to daleko od pravdy.

Sečteno a podtrženo, kromě velké tragédie osobní i společné národní měla celá okupace alespoň jednu výhodu - okupace zaťala podstatnou ránu tradičnímu českému rusofilství a ukázala Čechům ruské barbarství v jeho pravém světle. Nebýt této zkušenosti, velice se obávám, že by rusofilství znovu dnes ohrožovalo Českou republiku a hlavně - Češi by se hrnuli do chřtánu ruského medvěda s nadšením, zatímco tento by požíral jednoho svého souseda za druhým. A za to bych se, vážení čtenáři, stydět musel. Takhle aspoň cítím hrdost nad tím, že jsme jedním z mála národů, kteří až na výjimky nepoučitelných vědí, co je ruský medvěd zač a proč se s ním neradno bratřit. Můžeme být tak jedni z těch, na nichž v současné době závisí možnost, že to s Gruzínci možná ještě dobře dopadne. Nebýt roku 1968, nejspíš bychom byli ve věci dnešních ruských imperiálních choutek někde vedle Lukašenka, Cháveze či Raúla Castra. Rok 1968 byl pro nás především zkušenost. Sice velmi bolestná a tragická, ale zkušenost. A z té bychom se měli poučit.

6 Comments:

Jaroslav "Cobra" Kraif řekl(a)...

Rusofilství by tu nebylo už zase, ale ještě pořád :-)
Ostatně spousta čechů (asi 70%) se do chřtánu ruského medvěda žene docela ochotně ještě teď (teda teď už tolik ne, situace kolem radaru utichla).

Gruzínci provokovali, mají, co chtěli, takže kdyby to s nimi dobře nedopadlo, jako že nedopadne, nebude mi to líto...

Upiiirka řekl(a)...

sory, ale ten clanok si napisal akoby pred 1968 nebol v ceskoslovensku jediny disident, jediny clovek co si uvedomoval co je to zac ten nas socializmus, akoby nebolo nikoho, kto by bol proti, alebo si aspon uvedomoval, kde sme sa to ocitli. a s tym sa neda suhlasit. ak uz vyjadrujes uctu tym, ktori padli za obet rezimu od okupacie, nemal by si zabudnut na tych, ktori mu padli za obet este pred nou.

template řekl(a)...

Nejhorší je na celé věci to, že stejně jako při "obrodném procesu" šlo pouze o výměnu starých komunistů za nové komunisty, tak přesně o takovou věc šlo i v listopadu 1989. O nahrazení senilních Jakešů a Bilaků novou komunistickou garniturou. Ještě že se to tehdy soudruhům poněkud vymklo z rukou...tedy, i když...

Anonymní řekl(a)...

Když jsem včera procházel Václavákem, připadal jsem si jako ve zlém snu. Na plakátech Dubček, Lenin, Novotný a další "humánní" socialisté. Jediné, co mi zvedlo náladu, byl hlouček spoluobčanů, kteří se bez servítek pustili do stánku, kde úřadovali protiradaroví aktivisté.

Tak si říkám, že to připomenutí sovětské agrese aspoň k něčemu bylo.

Zdraví Alkedos

Anonymní řekl(a)...

Czert
rad bych se vyjadril k nekolika nepresnostem, zpusobene nejspis neznalosti nekterych veci autorem.
K prvnimu mytu - skutecne slo o demokratizaci, ale ne o demokracii. Strana stale sice mela mit vedouci ulohu, ale uz nemela byt jedina. To ze slo skutecne o demokratizaci dokazovalo treba to, ze byl obnoven sokol, ktery byl zakazan od 48, zakladani ruznych politickych stran, moznost svobodne cestovat nejen do ciziny, ale dokonce i na zapad..etc - a to vse bylo utnuto nastupujuci normalizaci.
V tom, ze by socialismus s lidskou tvrari skoncil demokracii ci okupaci jde souhlasit.
M2 - dubcek skutecne byl hrdina, byt ne tak velky. Napsat ze mu slo o moc a ne o nic jineho, je celkem urazejici.
M3 - kdyby nebylo prazskeho jara, tak by skutecne k okupaci nedoslo - protoze jak ukazala okupace, tak vojenke prinosy nebyly vyvazeny politickymi ztratami - nejen ze to zniclo rusofilstvi u cechu,ale znicilo obraz komunistu v celem svete - dramaticky pokles clenu/volicu komunistu na zapade i usa je toho zarnym prikladem. Ale i vystizliveni nejen komunistu v CSSR, ale i prostych obcanu - jde velmi dobre rict, ze ve vedeni strany byly v 68 nahrazeni presvedceni komuniste ryzimi karieristy.
M4 - v tom ma autor pravdu, zapad nemel zadnou povinost nam pomahat.

Anonymní řekl(a)...

Czert
rad bych se vyjadril k nekolika nepresnostem, zpusobene nejspis neznalosti nekterych veci autorem.
K prvnimu mytu - skutecne slo o demokratizaci, ale ne o demokracii. Strana stale sice mela mit vedouci ulohu, ale uz nemela byt jedina. To ze slo skutecne o demokratizaci dokazovalo treba to, ze byl obnoven sokol, ktery byl zakazan od 48, zakladani ruznych politickych stran, moznost svobodne cestovat nejen do ciziny, ale dokonce i na zapad..etc - a to vse bylo utnuto nastupujuci normalizaci.
V tom, ze by socialismus s lidskou tvrari skoncil demokracii ci okupaci jde souhlasit.
M2 - dubcek skutecne byl hrdina, byt ne tak velky. Napsat ze mu slo o moc a ne o nic jineho, je celkem urazejici.
M3 - kdyby nebylo prazskeho jara, tak by skutecne k okupaci nedoslo - protoze jak ukazala okupace, tak vojenke prinosy nebyly vyvazeny politickymi ztratami - nejen ze to zniclo rusofilstvi u cechu,ale znicilo obraz komunistu v celem svete - dramaticky pokles clenu/volicu komunistu na zapade i usa je toho zarnym prikladem. Ale i vystizliveni nejen komunistu v CSSR, ale i prostych obcanu - jde velmi dobre rict, ze ve vedeni strany byly v 68 nahrazeni presvedceni komuniste ryzimi karieristy.
M4 - v tom ma autor pravdu, zapad nemel zadnou povinost nam pomahat.