SPOLEČNOST: Ať žije kolektivismus! Ale jinde, třeba na Marsu

středa 16. září 2009

Na internetu existuje jeden zajímavý projekt jménem Political Compass, který svým uživatelům umožňuje změřit si svou politickou orientaci. Měření si dělám tak každého půl roku abych viděl pěkně na grafu, jak se vyvíjí mé názory a za poslední půlrok až rok jsem seznal, že hodnoty na ose y, tedy Libertarian/Authoritarian nabraly prudší tempo (které bylo znatelné i dříve) směrem k Libertarian. Jednoduše řečeno - zjistil jsem, že s přibývajícím časem jsem ochoten méně a méně tolerovat zásahy do svobody jednotlivce.

To, že se posun k libertariánství u mě za poslední rok výrazně urychlil si vysvětluji tím, že jsem měl tu možnost se aktivně setkávat a hovořit s lidmi, kteří ať tím či oním směrem věří v nějakou ideologii nebo jinou "spásnou" myšlenku. O tom, že levice všeho druhu, ať už (inter)nacionálně socialistická, feministická, multikulturalistická či jakákoliv jiná má výrazné tendence vymýšlet "dobro" pro všechny a poté ho vtloukat podle hesla "mír tady zavládne, i kdyby kámen na kameni neměl zůstat", vím už dlouho. Přeci jen můj okruh zájmů způsobil, že to byli oni, s kým jsem kvůli svému hodnotovému žebříčku byl především ve styku - a tak jsem došel k závěru, že podobná vnucovací doktrína je doménou právě těchto názorových skupin. Nabyl jsem přesvědčení, že mými přirozenými spojenci proti utopii mohou být zastánci konzervativních, tradičních hodnot. Problém nastal, když jsem zjistil, že i "tradicionalisté" se chovají naprosto stejně - a stejně iracionálně.

Jak čas plynul, zjistili jsme s kolegou templatem, že my, individualističtí pragmatici, jsme v našem racionalismu poměrně osamocení. Zleva se na nás útočí proto, že jsme prý asociální, nesolidární, egoističtí a ignorantští k všeobjímajícímu Dobru, které se nám snaží dotyční zvěstovat. Tradicionalisté si nás zase berou na mušku proto, že jsme antiklerikální, slepí k Božímu řádu a jeho pravidlům, hodláme lidem regulovat jejich tradiční zvyklosti jako kouřit či jezdit autem jako prase (přičemž zapomínají, že my nemáme nic proti kouření v neveřejných prostorách nebo tomu, když se někdo jde s autem vyřádit na závodní okruh - jde nám jen o zodpovědnost a ochranu jednotlivce před nezodpovědností jiného) a také že nechápeme, že celek je důležitější než jeho část a odmítáme se nechat osvítit Dobrem tradičních zvyklostí. Obě tyto skupiny, spolu s rusofily a bolševiky nás navíc svorně viní z toho, že podporujeme konzum a odvádění lidí od "pravých" a "vyšších" hodnot - tolik zhruba souhrn názorů, které se nám tu v diskusích objevují; ač nesouhlasím, děkuji za ně, neboť vox populi vox Dei - jak nás učí staré latinské přísloví. Alcuin de Charlemagne však ke konci osmého století velmi dobře důsledky doslovného užití tohoto přísloví zhodnotil, řka: nec audiendi qui solent dicere, Vox populi, vox Dei, quum tumultuositas vulgi semper insaniae proxima sit - tedy česky neměli by být vyslyšeni ti, kdož tvrdí, že hlas lidu je hlasem Božím, neboť neukázněnost davu je vždy velmi blízká šílenství.

Od jistého času se mi v hlavě rozsvěcí červená kontrolka křičící "Pozor!" takřka vždy, když se někdo ohání takovými slovy jako je lid, láska, vyšší princip, dobro, solidarita či tolerance - protože je jen těžko najít seznam jiných slov, které by byly tak často zneužívány jako krytí k nějaké lumpárně. Za totality se v Čechách vžil tento vtip: "Lid buduje socialismus, ale lidi na to s****", který vcelku lapidárně vyjadřuje, co to ten lid znamená. Lid je totiž blíže nespecifikovaná skupina spoluobčanů, u níž se vždy ukáže, že jde o ty druhé, zpravidla o drtivou většinu, která ani nemusí být většinou, ale kterou se operuje kdykoliv je potřeba někoho ukáznit. Lid totiž není pouze součet všech občanů země, jde spíš o označení, které má vyvolat dojem, že je ten, kdo odporuje, ve svém odporu sám, stejně jako dojem, že to, co činí lid je správná věc. Ve skutečnosti si vybavuji jen velmi, velmi málo případů, kdy by v sobě použití tohoto termínu neskrývalo nějaký podvod, nebo rovnou zločin. S láskou je to podobné - jakmile mi někdo začne tvrdit, že mě miluje aniž já bych o dotyčné osobě kdy slyšel, moje červená kontrolka se může vysvítit z podoby, protože tohle totiž takřka vždy znamená nějakou lumpárnu. Jednou mě miluje Ježíš, jindy zase Aštar Šeran, onehdy zase severoatlantické velryby (to tehdy, když mě na ulici zastaví zvěstovatelé Greenpeace) - záleží na tom, kdo na mě narazí. Přesto to jsou případy, kdy bych radši potkal radikálního mulláha, který by mi říkal, jak mě, coby nevěřícího psa nenávidí, protože bych měl alespoň jistotu, že to myslí od srdce a nic tím nekryje.

Dobro a vyšší princip jsou zpravidla to, co jsme soudě podle rozhořčených reakcí kolektivistů s kolegou templatem zatím nenašli, třebaže systematicky od toho lidi odvádíme k takovým ohavnostem, jako je konzum, starost o vlastní život a život svých nejbližších, pohodlí, teplo domova a stát, který nedělá Velkého bratra. Dobro a vyšší princip jsou totiž podle všeho hodnoty, které v zásadě nikdo neumí definovat, co znamenají, ale vždy mají být nadřazeny tomu, čemu říkám lidská přirozenost. Tedy touha mít klídek, pohodlí, dost peněz, respekt ostatních a svobodu dělat si v mezích zákona co uznám za vhdné. Co se týče solidarity a tolerance - historie mi dává za pravdu, když říkám, že ti, kteří se solidaritou a tolerancí ohánějí nejvíce jsou zpravidla nejméně solidární a tolerantní. Voliči socialistických stran, tedy ti, kteří jsou podle úst svých stranických guru solidární (logicky nejsou to pravičáci, kteří jsou nesolidární), ve skutečnosti solidární nejsou, protože socialisty volí, aby jim stát nějaké peníze dal. Kolik je mezi příjemci sociálních dávek plátců charity? To je otázka, na kterou se odpovědi nejspíše nedočkám. Stejné je to s tolerancí - už tolikrát jsem z úst všech možných lidí zaštiťujících se jí slyšel projevy tak hrubé netolerance k mým názorům, že jsem vážně netušil, o jaké toleranci k odlišnostem ten dotyčný člověk mluvil.

Kolektivisté jsou totiž zároveň často pokrytci jako řemen - vymyslí si pravidla, která sami nejsou z to dodržovat, ovšem velmi pečlivě hlídají ty druhé a křičí jako o život, pokud se někdo jejich hodnotami řídit nehodlá. Tito lidé jsou také často univerzalisty - označí svůj soubor hodnot za jediný správný a univerzálně platný, čímž bez jakékoliv diskuse označí ty druhé jako špatné. Dostáváme se tak do situace, kdy tito nerespektují svobodu jiných a mají neustále nutkání jim vnucovat svůj řád. Zde se dostáváme k jádru problému - liberálové pouze vyžadují prostředí, v němž by se jim svobod dostalo a které by zároveň v rámci úzu o nevměšování se do vyznání jiných hájilo právo jiných na svůj vlastní způsob života. Zatímco ultrakonzervativec či zarytá feministka, dokud budou platit daně a nebudou nutit své hodnoty jiným, mohou žít podle vlastních zásad jak je jim libo, stejně jako vegetariánovi nikdo necpe maso proti jeho vůli, pokud žije svobodomyslný člověk v konzervativním či "progresivním" světě levicových sociálních inženýrů, nemůže žít podle svých vlastních hodnot. Toto celkem jasně určuje, který systém je lepší - jenže protože kolektivisté nemohou žít s vědomím, že jsou i jiní, kteří svůj život vidí jinak, říkám velmi jasně: ať žije kolektivismus! Ale někde jinde, třeba na Marsu.

Zobrazit celý článek

SLOVENSKO: Jak dlouho ještě Fico bude držet zemi mimo civilizaci?

čtvrtek 10. září 2009

Vláda slovenského premiéra Roberta Fica v poslední době řeší velký "problém", který sama vytvořila - důsledky kontroverzního jazykového zákona. Kromě toho, že naprosto nesmyslně šikanuje maďarskou menšinu v zemi, také posílá obraz Slovenska někam mezi Rwandu a Burkinu Faso.

Jazykový zákon, který Ficova vláda schválila, přikazuje jednak institucím, aby vždy komunikovaly ve slovenském jazyce, pokud nebudou na území, kde má příslušná menšina více než 20% obyvatelstva. Z toho vyplývá například, že má-li se zákon dodržovat pořádně, tak například příslušníci cizinecké policie v Bratislavě nebudou moci komunikovat s cizinci v angličtině, ale jedině přes tlumočníka, což celou proceduru značně prodlouží a prodraží - i kdyby nakrásně úředník měl z angličtiny certifikát a mohl proceduru odbýt sám. Nevím, jestli to autory tohoto zákona napadlo, ale třebaže chtěli cíleně napadnout především maďarskou menšinu, svým lpěním na používání slovenského jazyka totiž mohou výrazně poškodit příliv zahraničních investic, na kterých je Slovensko finančně závislé, jakož i ochotu zahraničních pracovníků na Slovensku pracovat - nemluvím ani tak o levné pracovní síle; tito lidé často budou ochotni překonávat jakékoliv bariéry, aby práci získali, ale především o kvalifikovaných pracovnících, manažerech a podobně, kteří v SR žijí jako expati. Jim totiž zákon zásadně zkomplikuje život, pokud se státem budou moct cokoliv chtít mít - a tak si pravděpodobně své angažmá pod Tatrami spíše rozmyslí.

Dále jazykový zákon přikazuje mít všechny reklamy, vývěsní štíty nad obchody a podobně ve slovenském jazyce, případně pokud dvojjazyčně, tak nejprve slovensky. Na ruzyňském letišti člověk může často potkat billboardy s textem například "Your best business solution in the Czech Republic is company XY", které se na tomto místě pravděpodobně uplatní lépe, než kdyby tam bylo totéž česky - a mělo být právem firmy v civilizovaném světě si reklamu cílit na ty potenciální zákazníky, kteří jí přinesou nejvíce peněz. I kdyby to neměli být Slováci (mluvíme-li o Slovensku). To, zda jazyk, kterým kdokoliv inzeruje svůj produkt nebo nadepisuje svůj podnik, bude majoritní či jiný, je normální podnikatelské riziko a tím, že stát brání firmám nakládat se svým majetkem podle svého uznávání, porušuje základní podnikatelské svobody. A to všechno prostředky, které s 21. stoletím nemají vůbec nic společného.

To jsou všechno důsledky, které bude mít (má) jazykový zákon na jiné lidi, než proti kterým byl zamýšlen - zajímalo by mě, jestli Hejslováky ve Ficově vládě toto vůbec napadlo, nebo se nechali pouze slepě vést svou záští vůči maďarsky mluvícím spoluobčanům. Co se jich týče, tak je zákon skutečně diskriminující a odporuje všem myslitelným představám o právním státě. Vždyť co má být svobodnému státu do toho, jakým jazykem kdo z jejích občanů mluví? Hlavně když - obrazně řečeno - nekrade a platí daně. Situace, kdy slovenská vláda nejen šikanuje své občany, ale i překrucuje historii (přikazuje o Felvidéku, neboli Horní zemi před rokem 1918 referovat jako o Slovensku, i když žádné Slovensko neexistovalo, což je proti standardům historické vědy) a porušuje mezinárodní dohody, jakož i podkopává základy členství v EU (narušení schengenského acquis nedovolením vstupu maďarského prezidenta na území SR, navzdory tomu, že i kdyby Bratislava odmítla vzít zodpovědnost za jeho bezpečnost, může 30 km od hranic operovat i policie sousedního státu). Slovenští politici nechápou, že nacionalistickými výlevy hodnými jiráskovských výkřiků si nejen nezískají žádný respekt, ale chovají se úplně stejně hloupě, jako demonstrující muslimové v ulicích Kodaně proti karikaturám Mohameda, nebo jako polská vláda, která brojí proti novinářům listu Der Spiegel kvůli "znevážení obrazu Polska". Jako třešnička na dortu z poslední doby, abychom byli fér ke všem středoevropským zemím, se o ostudu České republice v tomto duchu postaral ministr Pecina zákazem Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Praze v době, kdy taková Komunistická či Dělnická strana mu hlavu nelámou. Až se budeme příště rozčilovat nad tím, proč nás, Středoevropany, řadí někteří na Západě k Burkině Faso, doporučuji se nad sebou zamyslet. Uražené výkřiky a paranoia, jaké v poslední době (za vlády PiS v Polsku, od pádu předsednictví v ČR, na Slovensku už od konce druhé Dzurindovy vlády, v Maďarsku teprve od nárůstu hnutí Jobbik v letošním roce) ze středoevropského prostoru zní, jsou totiž především trapné a jmenovaným zemím citelně poškozují pověst v zahraničí.

Zobrazit celý článek