EUROKOCOURKOV: Breferendum

čtvrtek 23. června 2016

Dnes to vypukne. Na britských ostrovech budou mít občané možnost vyjádřit se v referendu o setrvání země v Evropské Unii. Jako člověk britských poměrů neznalý sleduji celý proces víceméně z povzdálí. I z dálky si ovšem nelze nevšimnout puncu osudovosti, kterého se této události dostává - v případě nebohé Jo Cox šlo dokonce, bohužel, i o život. Něco podobného v historii EU moc nepamatujeme.



České „elity“ posílají svým britským kolegům prosby o setrvání v nefunkční EU, které si jejich adresáti nikdy nepřečtou, ale zase můžeme mít doma chvíli pocit, že jsme světoví, pardon, evropští. Výsledek s ohledem na zkušenosti s referendy uvnitř členských státu EU bude beztak bezvýznamný, jelikož Británie z EU stejně nevystoupí, ani kdyby bylo pro 90% hlasujících, to je snad každému jasné.

Kdybych tu možnost měl já, hlasoval bych v našem referendu pro Czexit a bral bych to čistě jako vyslovení nesouhlasu se současným stavem, protože víc by můj hlas neznamenal. Stejně jako ve svém předchozím článku si dovolím citovat bývalého prezidenta Klause, který při vstupu České republiky do EU řekl, že pro naše členství v EU není alternativa. Tehdy jsem tomu výroku nerozuměl, ale podle mě platí obecně pro všechny členy i dnes. Alternativy existují pouze k EU jako k celku, k výsledkům, které si od ní jako od nadnárodní organizace mnozí, byť neoprávněně, slibují. Tzv. euroskeptici operují v tomto případě příklady nečlenských státu Švýcarska a Norska, bilaterálními smlouvami či dohodou EFTA apod. To je všechno pravda, to jsou skutečně reálné alternativy pro organizaci jménem EU. Ovšem pro ČLENSTVÍ v této organizaci už bohužel alternativa není. Říkejme tomu opět po Klausovksu „nečlenství“.

Případné nečlenství bych pak přirovnal k rozvodu. Na začátku láska, na konci nenávist na obou stranách, kdy se jeden partner bude cítit zhrzelý, a přesto že se manželství rozpadlo z jeho přičinění, bude dělat všechno možné, aby tomu druhému odchod a život po rozvodu co nejvíc znepříjemnil. S tím podstatným rozdílem, že i uvnitř vystoupivšího státu pořád zůstane obrovská klika lidí, kterým bude nečlenství z různých důvodů trnem v oku, dost možná budou tito lidé stále u moci. Myslíte si, že budou ochotní udělat cokoliv proto, aby se zemi mimo EU dařilo? Nebo spíš budou rozhazovat rukama a na všechny problémy říkat, že za všechno může vystoupení z EU? Ono by se totiž nakrásně opravdu vystoupilo a došlo na slova euroskeptiků o možnosti uzavření bilaterálních dohod s členskými státy, první dohodou by byla Mezinárodní asociační dohoda o přerozdělování dotací a sjednocení vnitřního trhu s trhem EU a jsme tam, kde jsme byli.

Jinými slovy – já snad už ani z toho obskurního spolku vedeného komunistickými pohlaváry vystupovat raději nechci. Evropská Unie se musí rozpadnout sama a nejlépe celá na jednu anebo na dvě, tři menší části. Taková situace musí ovšem přijít zdola, až si EU nebude většina obyvatel přát. Stále se opakující výsledky voleb a referend v poměru padesát na padesát nikam nevedou, podívejte se na Ukrajinu.

Opakuji, i kdyby se občané v referendu hromadně vyslovili pro vystoupení, žádné se konat nebude. To spíš Cameron spolu s opilcem Junckerem a komunistou Schultzem vytáhnou z šuplíku hromadu předpřipravených výjimek, které se ve zdlouhavém procesu budou na oko teprve schvalovat a obrušovat, aby se po čase referendum mohlo opakovat – ale zase ne moc brzy. Tentokrát to ale bude referendum o vystoupení z již Cameronem „reformované“ EU, a to už by si mnoho lidí mohlo svůj hlas rozmyslet. 

Wasill

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Známá tvář má tvůj hlas

pondělí 20. června 2016

Wasill se zamýšlí nad prezidentskou kampaní, která je v plném proudu, a v závěru si pokládá celkem zásadní otázku.

 

Václav Klaus před historicky první přímou volnou prezidenta České republiky prohlásil, že prezidenta nám vyberou média a voliči ho pak už pouze schválí. Mýlil se, ale jelikož zvítězil jeho kandidát, až tak moc ho to nemrzelo. Mirek Topolánek se o volbě prezidenta v roce 2008 ve své nové knize rozpovídal tak detailně, že prý údajně napomohl zahájení policejního vyšetřování. Topolánek doufá, že se jeho knihy prodá dost velký náklad, asi aby mohl pomoci svému kamarádovi zaplatit tučnou pokutu, kterou mu soud vyměřil za kauzy Pandury, takže bych třeskutý obsah jeho knihy, ač jsem jí ještě nečetl, bral s rezervou. Ovšem kdo si frašku ohledně poslední parlamentní volby hlavy státu pamatuje, musí uznat, že tehdy asi nebylo vše úplně v pořádku.


Ve Spojených státech to vypadá, že se o prezidentské křeslo poperou dva šílenci a rozšíří tak seznam obskurních obyvatel Bílého domu o další trapnou a podezřelou figuru. Kampaň připomíná nechutný cirkus, ale u nás už dnes nikdo na tamní způsob výběru hlavy státu nemůže povzneseně kydat hnůj a pronášet moudra o hloupých Američanech, kteří jsou si za komediální šaškování v televizních estrádách schopni zvolit kohokoliv. Od roku 2013 jsem tento, zejména v devadesátých letech velmi oblíbený názor, nikoho nahlas říkat neslyšel.

Ale zpátky k nám. Pokud se Miloš neuchlastá nebo se nenabodne na korunovační klenoty, zvítězí i v další přímé volbě. Média (některá) budou dělat, co bude v jejich silách, aby tomu zabránila,  možná jej po vzoru našich jihozápadních sousedů překřtí na Miloše Extrémistu Populistu Zemana, ale i tak jim to nebude nic platné. Vytahovat proti Zemanovi známé tváře, které se do povědomí občanů dostaly nanejvýš tak vypisováním dlouhých statusů na facebooku, je předem prohraný boj. Smutnější jsou případy, kdy se známá tvář odněkud vynoří sama a zase zmizí, aniž by si toho někdo všiml. Tito pánové (a dámy) dehonestují úřad prezidenta úplně stejně, jako vrávorající a sprostý Zeman. Postojem, který zavedl už Havel, kdy s útrpným výrazem na tváři sdělí národu, že „to“ tedy vezmou, už dnes podporu mas nezískají. Chybí už jen cedulka „Chcete mě“ a informace o odblešení.

Upřímně, za současné situace reálného Zemanova protikandidáta nevidím, ale ani jej nehledám. Musel by to být někdo, kdo je stejně jako Zeman tak trochu mýtickou postavou. Zeman má totiž obrovský náskok z minulého století, který dnešní politici stěží doženou. Jeho největší zbraní je špatná paměť voličů, jejíž zbytky se mu i za pomocí médií během deseti mimo politiku podařilo vymazat. Říká se, že Češi mají tendenci úřad prezidenta přeceňovat – dávat mu větší váhu než ve skutečnosti má. Něco pravdy na tom je, a přesně tento pohled znemožňuje normálnímu kandidátovi cestu na Hrad.

Pokud by se našel někdo slušný, obyčejný, rozumný bude veřejností považován za „nevýrazného“. Jakoby nám výrazní politici, kteří za své skandály skončili buď u soudu nebo s ostudou kdesi mimo veřejné dění, nestačili. Pokud by to byl někdo, kdo již v politice něco dokázal, bude považován za příliš „namočeného“ ve špíně politiky na to, aby mohl vykonávat funkci tak vznešenou, jako je ta prezidentská. Ti, kdo si Miloše za hlavu státu nepřejí, si klacky pod nohy házejí sami. Buď vyberou takřka nevolitelného kandidáta, kterého tak sveřepě prosazují, až otráví nerozhodnuté voliče, nebo jim naopak nikdo není dost dobrý.

 Přímá volba prezidenta není sama o sobě špatná věc, ale v našem parlamentním systému, kde se snad nikdy nepodařilo sestavit stabilní vládu a k volbám se obecně moc nechodí, to už z podstaty věci a na základě jednoduchých počtů musí zákonitě vždy skončit rozdělenou společností. Volba prezidenta vzbuzuje vášně a to je v pořádku, ale je neuvěřitelné, že stejnou pozornost nebudí volby parlamentní resp. současná vláda. Za prezidenta se dnes stydí kdekdo, odmítají se vyznamenání, propadá se beznaději po každé prasárně, která z hradu zazní. A mezitím se v podhradí vesele vládne a preference rostou. Nástupce Zemana se hledá již ode dne jeho inaugurace a pražská kavárna stříhá metr do další volby, jakoby se snad mělo něco změnit. Proč ovšem nikdo nebuší na vrata Strakova akademie tak aktivně, jako na hradní bránu? Tam přece vznikají zákony, a zrovna současná Babišova (papírově Sobotkova) vláda plodí skutečné legislativní zlo, které má potenciál učinit z České republiky do několika let spálenou zemi. Prezident, ať si žvaní co chce, takovou moc přece jen nemá. To jsou všichni se současným stavem spokojeni? Pro mě je momentálně na pořadu dne daleko podstatnější otázka:
 Kdo sakra v příštích volbách porazí Andreje Babiše?

Zobrazit celý článek

EUROKOCOURKOV: Rozhodla vražda Jo Coxové o Brexitu?

pátek 17. června 2016

Nikdy jsem na konspirační teorie moc nevěřil, musím ale říct, že vražda britské poslankyně Jo Coxové mě vážně trochu nahlodala. Jenže ve skutečnosti je úplně jedno, jestli nezdolnou eurooptimistku sejmul vyšinutý magor (jakože nejspíš jo), nebo tajná služba.

Zastřelení Jo Coxové je nyní vodou na mlýn všem "internetovým disidentům" - a ani to nemusí být extrémisti, kteří sedí dvacet čtyři hodin denně ve sklepě pokrytí hliníkovým obalem (nebo co ti cvoci vlastně používají), aby je náhodou nezasáhly chemtrails či nějaké iluminátské paprsky. Tady se totiž jakési konspirační vysvětlení přímo nabízí, zejména ve světle nových průzkumů, které ukazují, že zastánci Brexitu jaksi vedou.

(Poznámka: vůbec v tomhle článku nechci hovořit o Brexitu, rozhodnutí je čistě na britských občanech. Tím já nejsem, tak jim do toho nemám co kecat).

Kdyby se jakési vyšší mocnosti doopravy rozhodly rozehrát operaci pod falešnou vlajkou, vypadala by nejspíš nějak takhle. Cíl: naprosto ideální. Poslankyně (tedy zase ne úplně celebrita, to dá rozum, Camerona by si asi nesejmuli), horlivá prouprchlická aktivistka, u nás by se řeklo "sluníčkářka", hrozně hodná paní, žena, matka dvou dětí. Prostě někdo, za koho budou sociální sítě brečet ještě týden a virtuální svíčky budou hořet tak dlouho, dokud si to Britové neodhlasují správně. Vykonavatel: učebnicový vlk samotář, tichošlápek, kterého vlastně nikdo neznal, ale který se snad svého času léčil na psychiatrii (absolutně ideální), a který dokonce odebíral, jak jsem se dočetl, krajně pravicový (!!!!) časopis. No nekupte to.

Přes to přese všechno si myslím, že střelba na Coxovou nebyla zapříčiněna spiknutím iluminátů a že nebohá ženuška byla pouze ve špatný čas na špatném místě, v dostřelu blázna s pistolí (který, podle některých informací, chtěl možná střílet na někoho úplně jiného - tahle informace ale jaksi v médiích nějak zanikla, protože většina z nich se soustředí na to, že to byl vlastně nácek). Jenže jak jsem už napsal v úvodu, proč a jak se to stalo, to je jedno. Důležité je, jak s tragédií pracují PR stratégové, a jak už všichni víme, podařilo se jim zpracovat všechna média, že vlastně kdo je pro Brexit, je střelec, vrah a neonacista.

Střelec prý křičel "Britain First", což je údajně také název nějaké euroskeptické party, o které jsem dosud věděl pouze to, že si britské letce plete s československými piloty RAF. No... jenže vlastně nekřičel. Později byla tahle zpráva mnoha svědky vyvrácena (včetně snad i toho, který s ní poprvé přišel), jenže už je to všude. Úplně všude. Černé na bílém. Členové Britan First, i kdyby se rozkrájeli na kousky a zabalili se do Union Jacka, se už z toho nevykroutí, protože si to už prostě přečetli všichni. Jsou to vrazi. Jeden jako druhý.

Podobně jako se v českých médiích dodnes opakuje, že "na Kliniku někdo házel zápalné lahve", což je další mnohokrát vyvrácená pitomost, i samotnými klinikáři. Ale prostě se už to napsalo, tak to tak je. Že to byly jen kameny a silvestrovská rachejtle, která nemá s molotovem fakt, ale fakt nic společného? Já jsem přece četl, že...

Obávám se, že dojde k nejhoršímu, a tím nemyslím, že prounijní spin doktoři ve zbývajících dnech kampaně nenechají tu chuděru v klidu odpočívat a naopak její zohavenou mrtvolu vyždímají, co se dá. Ostatně jsem už slyšel názory, že kulky vypálené na Coxovou referendum již o Brexitu rozhodly.  Někoho už určitě napadlo, že by se z piety mohlo referendum posunout, nebo rovnou zrušit. A to nám všem pak pánbůh pomáhej, protože to by se taky klidě mohlo stát, že takových nasraných magorů s bouchačkami vyjde do ulic víc.
 

EDIT: Sotva co jsem tento text dopsal, našel jsem včerejší vyjádření TOP 09, které si zde dovolím přetisknout.

„Naše myšlenky jsou s Jo Cox, její rodinou a bližními. Dnes se Jo stala obětí sváru o setrvání Británie v EU a položila za svůj názor nedobrovolně život. Tragédie by měla podnítit k zamyšlení všechny Evropany, ať jsou Brity, Čechy nebo občany jiné země. Evropskou unii jsme společně vytvořili proto, aby nás spojovala, umožnila nám civilizovaný dialog ve společenství s jednotným cílem - abychom žili ve svobodě a míru.“

No tak to je přesně to, co myslím. Omluvte mě, jdu blít.
 

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Prima, dalajláma a "vyváženost"

pondělí 6. června 2016


Vasill komentuje novou prima kauzu a její mediální dopad, což dává do souvislostí s dopadem výroku jednoho tibetského marxisty.

Na veřejnost unikla nahrávka z porady komerční televize Prima, jejíž obsah nám jistě může připadat nechutný, ale pokud jsem dobře poslouchal a interpretoval, obsahuje nahrávka navádění redaktorů k prosazování jednotného společného názoru, nikoliv ke lžím či manipulacím. Je dost možné, že TV Prima při vytváření svých reportáží někdy neřekla celou pravdu, někdy trochu manipulovala, ale tak nějak si myslím, že to lze lehce cynicky považovat za hlavní smysl bulvární komerční televize, kterou TV Prima jistě je a to nemyslím jako urážku. Prosazování legitimního názoru, že migrace je hrozba, nemůže být přeci považováno za špatnou věc. Můžete ten názor považovat za nesprávný, ale nemáte právo jej zakazovat. To jsou samozřejmé věci, jakože 1 + 1 = 2 a je až trapné na tuto kauzu plýtvat papírem, ale budiž.


Zajímavější je postřeh, že nahrávka vznikla někdy na podzim loňského roku. Kdo tehdy veřejně prohlásil, že „migrace je hrozba“, byl hystericky umlčován a osočován z xenofobie od těch samých lidí, kteří tehdy svorně mylně tvrdili, že žádný terorista by přeci neputoval do Evropy mezi uprchlíky a kdo si to myslí je rasista. Nutno ovšem dodat, že většina z těch, kteří migraci za hrozbu považují, ječela tento svůj pohled do světa neméně hystericky. Trefné je pak konstatování, že máme v naší republice možná víc protiislámských iniciativ než samotných uprchlíků. Proto je třeba brát onu mediálně provalenou poradu z Primy z pohledu kontextu doby. Do jisté míry mohla být Prima v té době skutečným nástrojem demokracie, kdy vyvažovala do jisté míry jediný povolený pohled na migrační krizi jako na pomoc lidem v nouzi.

Selektivní vnímání všech, kdo dnes tlučou Primu klackem po hlavě, je do očí bijící. Když minulý týden dalajláma vyslovil tezi, že se Německo nesmí stát arabskou zemí, trvalo našim médiím dva dny, než si toho všimla. Situace využily obě strany. Jedni tvrdí, že to dalajláma „sluníčkářům“ nandal, druzí zase tibetského gurua hájí, že byla tato věta vytržená z kontextu. Pravdu mají tak trochu obě strany. (Neodpustím si ovšem poznámku, že nechápu, jak se někdo, kdo sám sebe opakovaně označuje za marxistu, mohl stát v naší zemi kladným hrdinou). Dalajláma skutečně není žádný tibetský Okamura nebo Konvička a celý rozhovor se opravdu kromě výše uvedené věty nese v duchu solidarity a náboženské smířlivosti. Ovšem pokud ona z kontextu vytržená věta zazněla loni na podzim na poradě TV Prima, dost možná by se ti, kdo dnes mávají tibetskou vlajkou, dožadovali umlčení takovýchto xenofobních a rasistických nálad.

Zaklínání se vyvážeností je zapeklité. Většina si vyváženost zcela nesprávně vykládá jako nutnost nechat v jednom médiu zaznít všechny názory. Po veřejnoprávní televizi je pochopitelné takovou vyváženost požadovat (otázka je, zdali je to vždy splnitelný požadavek). Správná vyváženost a objektivita ovšem spočívá v tom, nechat zaznít všechny názory v celém mediálním prostoru složeném z různých názorových proudů. V tom je ta pravá nestrannost, po které by všichni měli volat. Otázka je, jestli jí ale skutečně chtějí.

Vasill

Jestli teda taky můžu pár slov: "Kauza" TV Prima je totální pseudokauza, která vzrušuje snad jen mladičké elévy v České televizi, kteří mohou mít dojem, že se tuzemská mediální scéna zásadním způsobem pohnula. Na oné poradě nezaznělo nic, co by (pokud umíte číst a ostatní kognitivní funkce máte též v pořádku) byť jen naznačovalo, že by redaktoři měli svoje zprávy manipulovat, a také to nebylo nic, co by se vymykalo běžné rutinní poradě v jakémkoliv jiném médiu. Že mají redaktoři poslouchat vedoucího vydání, a že nemají do zpráv vpašovávat své soukromé názory? Co je na tom zvláštního, divného, nechutného? Vlastně jediné, co mě na celé věci zaujalo, byl projev bezmozka páně Jetmara a jeho argumenty ze čtvrté cenové skupiny o tom, jak nechce, aby jeho dcera nosila burku. Nicméně vážně míněné úvahy o tom, že by TV Prima měla přijít o licenci, mě ve světle této pseudokauzy doopravdy děsí. (Template)



Zobrazit celý článek