ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Až příliš komediální vyústění kauzy neonacisty L.B.

středa 31. srpna 2011

"Kauza Bátora" skončila tím nejhorším - ovšem zřejmě jediným možným - způsobem. Dalo by se říci, že knížecí vlk se nažral a véčkařské kozy zůstaly (zatím) celé, jenže to by zde enormně nesměla být cítit pachuť skutečnosti, že někdo je tady za blbce. A jsou to občané České republiky.

Zrekapitulujme si události. Již dlouho v době, kdy se první stránky médií doslova prohýbaly články o nejnebezpečnějším extremistovi, jehož nástup na ministerstvo školství nemůže v dohledné době nevyústit v druhý holocaust, strana TOP 09 dávala najevo, že ani neví, že někdo takový jako Bátora existuje. Potom proběhla nějaká přestřelka v médiích, Karel Schwarzenberg prohlásil něco o osině v prdeli, Bátora napsal svým kámošům na facebook že kníže je chudáček starej a TOP 09 kvůli tomu málem shodila vládu.

Jejich postoj, byť podle mého zbytečně vyhrocený, jsem v zásadě chápal. Žijeme v době, kdy za pomlouvání svého šéfa na facebooku můžete být vyhozeni z práce. Na straně druhé, ten samý postih vás ale může potkat, když budete mít v zaměstnání neomluvené absence. Rád bych viděl vrcholového manažera, který by přestal chodit na zasedání představenstva firmy jen proto, že vrátný říká v hospodě kamarádům, že jeho šéf je kokot. Jakousi povinnou porci loajality k zaměstnavateli by však člověk měl ctít a těžko si představit vládního úředníka, který byť ve svém volném čase pobíhá po Praze s transparenty, denuncujícími vládní politiku nebo její kroky.

No a teď ke grandióznímu finále. Ministr Bátoru neodvolal, ale přesunul ho na jiné místo. Prý ho tím vlastně povýšil. TOP 09 jeho odvážnému kroku zatleskala, její šéfové zabrblali do médií, že teď je už vše v nejlepším pořádku, nebezpečí koncentračních táborů v České republice zažehnáno (ne vážně, tady trochu nadsazuji, ale neslyšeli jste snad knížecí poznámku o protektorátu?!) a nejstátotvornější strana se může milostivě vrátit k vládním jednání.

Vypůjčím si citát Ondřeje Neffa z dnešních LN: "Těžko si představit větší výsměch jejich ultimativním požadavkům. Psanec Bátora prostě přešel z jednoho kanclu do druhého a nic víc se nestalo. Ono se ani stát nemohlo". Marné jsou řeči spokojených topkařů o tom, že nová pozice obávaného extremisty (vicekancléř - proboha, odkdy mají ministři své vicekancléře? To jen tak na okraj) je vlastně taková sekretářka v mužském podání a že už nebude mít ten potřebný vliv udělat z ČR ráj neonacistů, jak jistě ve své funkci ředitele personálního odboru zamýšlel. Co je to probůh za komedii? Alespoň že kníže Schwarzenberg včera před novináři přiznal, že o onu "urážku na facebooku" vlastně vůbec nešlo a že to byla z jejich strany spíše záminka k tomu, aby mohli kontroverzního úředníka konečně sestřelit. V zásadě nic proti, jen by mohl ještě přiznat, že daleko spíš než o Bátoru šlo o demonstraci síly směrem k premiérovi, která se Topce poněkud vymkla z ruky, až nevěděla, jak z ní ven - takže nakonec s ulehčením přijala jakékoliv rozuzlení, byť by bylo sebepitomější, což bylo.

Ale co. Celá tahle kauza byla šaškárnou od samého začátku, takže snad byste nečekali nějaký závažný konec.

Zobrazit celý článek

KOMENTÁŘ: Časy se mění

úterý 16. srpna 2011

Když jsme začínali psát Nekorektně.com, bylo hodně věcí jinak. Politická korektnost zabraňovala otevřeně se v masových médiích vyjadřovat k problematickým otázkám například ohledně přistěhovalectví či sexuálních menšin jinak než zcela pochvalně. Tehdy jsme s kolegou Templatem pocítili silnou potřebu psát to, co se otevřeně říkat jen tak nemohlo. Za tu dobu se svět výrazně změnil, zejména s finanční krizí, kdy lidé si zvykli na poslouchání špatných zpráv (ano, málokomu to tak dnes přijde, ale před rokem 2008 byly špatné zprávy zejména charakteru ‘okradl stařenku a kousl jejího psa’). Změny ale byly hlubší.

Na jednu stranu se dá říct, že jsme uspěli s misí, s jakou jsme zakládali tento server. Věci, které jsme poměrně odvážně tehdy psali, ke kterým se nikdo moc nevyjadřoval, jsou dnes součástí mediálního mainstreamu. I když se stalo něco, co jsme si přáli, osobně nevím, jestli z toho mít velkou radost. Čím více opravdová politická korektnost slábla, tím více se objevovalo bojovníků proti ní, až jsme dnes dospěli do stavu, kdy ‘bojovat proti politické korektnosti’ jde prakticky každý bloger nebo novinář, ale už není moc proti čemu bojovat. Stará politická korektnost, která zakazovala se jakkoliv kriticky zmiňovat například o přistěhovalectví, je už minimálně od vydání Sarrazinovy knihy mrtvá. Evropská unie, mimo jiné díky Lisabonské smlouvě, získala větší demokratickou legitimitu, reálná moc v EU se přenesla od dříve nikým přímo nevolené Komise k lidem – voličům EP, který musí schválit každého komisaře a může Komisi rozpustit, jakož i k voličům národních parlamentů, které s Lisabonskou smlouvou získaly pravomoci vstupovat už do procesu vytváření evropské legislativy. Zapomeňte na to, co říká prezident a přečtěte si Smlouvu o fungování EU a Smlouvu o EU ve verzi Lisabonské smlouvy a porovnejte to se Smlouvou o Evropském společenství a Smlouvou o EU ve verzi z Nice a sami poznáte pravdu.

Co se změnilo poměrně zásadně je to, že z dřívější politické nekorektnosti se stala nová politická korektnost. Změnil se slovník, změnily se názory, ale samotná touha cenzurovat a zesměšňovat menšinové rýpavé názory zůstala. Tak, jako před pěti lety přijít s čímkoliv konstruktivním na téma imigrace je dnes těžké přijít z čímkoliv konstruktivním na téma Evropské unie nebo odporu vůči ultrakonzervativním fanatikům, kteří, k mému zděšení, v jinak liberální ČR, infiltrují nejvyšší posty aniž by je do nich kdokoliv volil. Kdykoliv totiž někdo přišel s ryze euroskeptickou nebo ultrakonzervativní agendou do voleb, byl to, včetně roku 2010, naprostý propadák. Proto se ptám – kdo jsou ti nikým nevolení úředníci, kteří nám tady říkají DOST? Jakým právem, jakou demokratickou legitimitou za nás mluví? Jak se to vůbec stalo, že se tak obrátily nálady ve společnosti?

Padaly zde v diskusi dotazy na redakci, jak si představujeme, s kým vlastně jsme. Za sebe odpovídám, že jsem za racionální a kritickou diskusi a za pragmatismus a racionalismus, jehož cílem by měla být situace, v níž je pro jednotlivce, občana, co největší prostor pro jeho osobní svobodu. Ne pro stát, ne pro ‘antiimigranty’ ani pro ‘imigranty’. Státní suverenita je mi naprosto ukradená, stejně tak suverenita každého, kdo se rozhodl jednat v mém jménu, protože já, stejně jako všichni další obyvatelé tohoto světa, sám za sebe, jsme suverénní a není mi lhostejné, že mi někdo mou osobní suverenitu chce zneužít pro své cíle.

Je mi smutno, když vidím, jak lidé, kteří údajně ve jménu svobody bojovali proti politické korektnosti pod taktovkou levice, dnes stojí na barikádě proti svobodě slova pod taktovkou nacionálních konzervativců. Nešlo jim o svobodu jako takovou, šlo jim o to, aby jejich ‘pravda’ byla tou hlavní.

Od založení tohoto serveru uplynula dlouhá doba, ale stejně jako na začátku říkám, že hlavním účelem tohoto serveru je nalézat pravdu. Ne stranit jedněm či druhým, ne tahat se po nicneznamenajících sporech typu bitek mezi Spartou a Baníkem, ale vrtat do dominantní ideologie, podvracet ji a klást nepříjemné otázky – to je cíl, s jakým jsem psal a s jakým chci psát nadále.

Doba se mění, ale cíl je stále stejný. Přinášet racionální, chladnou úvahu tam, kde planou pochodně ideologů.

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Prvomájový průvod 2011

středa 10. srpna 2011

Dlouho jsem nevěděl, jak začít tenhle příspěvek. Ale před chvílí mi na Facebooku v jedné diskuzi mně neznámý politicko-korektní aparátčík vyrazil dech: Buď prý podporuji pochod homosexuálů Prahou, známý jako Prague Pride, nebo jsem "fašista" stejně jako Roman Joch, Václav Klaus a Petr Hájek, v tomto pořadí.
Takže tímto mu děkuji za úvod a popojedem.

Prahou občas pochoduje kde kdo. Nedávno to byli odboráři, občas náckové, krojovaní hudebníci, teď to budou homosexuálové, pardon, LGBT komunita (takhle se dnes politicky korektním jazykem ve zkratce) označují. Nebyla by to záležitost hodná většího povšimnutí, ostatně podobný průvod se už před pár lety konal v Brně a velká sláva z toho nebyla. Tentokrát to ale vypadá, jako kdyby si snad organizátoři nenajali jistý "zpravodajský" server jako součást své public relations a ten spustil sérii kontroverzních článků, založených na výrocích Petra Hájka. Kterému mimochodem často novináři i ze seriózních médií sami volají, aby mohli z jeho slov uvařit "skandál". Vím, o čem mluvím.

A náhle je to záležitost celospolečenského významu, ke které se dvakrát (!!!) vyjadřuje i prezident. Ale copak prezident! Zburcovali se i velvyslanci ze třinácti zemí, kteří si (poté, co byly výroky dvou státních úředníků značně mediálně přežvýkány a zveličeny) nejspíš mysleli, že v ČR dochází k vraždění homosexuálů, nebo k něčemu podobného. Nad jejich dopisem se mimochodem pozastavil i šéf české diplomacie Karel Schwarzenberg, jehož kritiku média nechala bez povšimnutí. Na rozdíl od té prezidentovy, ale my už víme, že když dva dělají totéž, není to totéž.

Vřískot politicky korektních blbů ze všech koutů zeměkoule na sebe nenechal dlouho čekat. Z akce lokálního charakteru, na kterou by si přijelo "nablýskat prdelky" asi jen několik exhibicionistů (a tato slova volím záměrně, mám dojem že většina "normálních" homosexuálů nemá zapotřebí okázale demonstrovat svou "jinakost" v ulicích. Také proč, když je to podle nich normální?) se stal něco jako prvomájový průvod, kam se už chystají lovit hlasy politici napříč spektrem (včetně Jiřího Paroubka i s jeho ženou, jak se nechal slyšet), přičemž za normální situace by si tuhle parádu nenechali ujít asi jen Ondřej Liška s Džamilou. A právě tohle obludné zpolitizování celé akce musí podle mě nejvíc štvát především všechny gaye, které povykování v ulicích nezajímá a chtějí jen normálně žít a mít klid.

A aby bylo jasno: Nikdo u nás homosexuály nediskriminuje, nikdo jim neupírá právo šaškovat v pražských ulicích. Ani Joch, ani Klaus, ani Hájek, ani já. Jediné v čem jsou u nás a všude na světě diskriminováni je nemožnost plodit svými intimními kratochvílemi děti, a to si asi nevyřvou, ani kdyby profesionální aktivista Jiří Hromada stokrát křičel do světa, že Klaus je buzerant.

Zobrazit celý článek