nekorektně.com

V nedávném článku jsem tu napsal, koho budu volit v druhém kole prezidentské volby a že tady mám výběr jednoduchý. Budu volit toho, kdo není Bureš (o němž si stále myslím, že volby vyhraje). Zároveň jsem nenapsal ani čárku o tom, jak se postavím ke kolu prvnímu.  Proč? Protože to doposud nevím, a musím říct, že mě to už poněkud trápí. A nejen to, že čistým srdcem nemůžu volit opravdu nikoho z nabízených kandidátů. Problém je podle mého názoru hlubší a teď se ho pokusím nastínit. Nedávno jsem se krátce sešel se dvěma lidmi (mužem a ženou), o kterých vím, že mají do jisté míry podobné názory jako já a oba sami sebe označují za pravicově smýšlející. Chvíli jsme se bavili o něčem jiném, a pak jsem se jich zeptal, jak vidí volbu prezidenta a postěžoval jsem si, že jako pravičák nemám koho volit. Shodli jsme se na tom, že ve druhém kole je potřeba volit proti Burešovi. V kole prvním se názory obou mých společníků lišily. Muž řekl, že bude volit generála Pavla - a to (i podle jeho slov) čist

  Dlouho od nás na tomhle blogu nic nevyšlo, pročež se čtenářům omlouvám, na druhou stranu si sem můžu psát nejen co chci, ale taky kdy chci. A zrovna teď chci napsat o tom, proč si myslím, že prezidentem se po lednových volbách bohužel stane estébák Bureš.  No protože si ho zvolíte, to je jasné. Ale zase tak úplně jednoduché to není. Zažívám v poslední době silné deja vu z doby přesně před pěti lety, která skončila tím, že hradní opilec triumfálně vyslovil "Tahle země je na pět let naše". Jak moc měl pravdu, to ponechám na vašem laskavém posouzení. Ožralovi se čas na Hradě krátí, už jednou jsem ho tady pohřbíval, ale zase nás všechny převezl a druhé období už doklepe. Zůstanou po něm jen málem poblité korunovační klenoty, rozkradená správa Pražského hradu a nadobro rozesraná společnost. Což souvisí s tím, o čem budu mluvit. Protože tehdy, před těmi pěti lety, jsem ze všech stran v mé až příliš optimistické sociální bublině slyšel, jak na to Zeman už aritmeticky nemá, že v pr

Dvě největší témata posledních let - covid a válka na Ukrajině - spojuje neuvěřitelná názorová roztříštěnost. Respektuji, že je možné na oba problémy nazírat různě, přesto těžko můžeme akceptovat tvrzení, že koronoavirus způsobující nemoc covid-19 neexistuje a na Ukrajině si tamní armáda masakruje vlastní obyvatelstvo sama. Debaty tohoto typu jsou zcela mimo mojí rozlišovací schopnost a v podstatě mě vůbec nezajímají. To, co mě zajímá, je debata o reakcích vlády a celé společnosti na tyto fenomény. Jinými slovy, snažím se oddělit pohled na riziko covidu, popř. hrozby třetí světové války na jedné straně, od pohledu na efektivnost a oprávněnosti zásahů státu do svobod občanů za účelem vítězství nad virem (resp. nad Putinem) na straně druhé. Bez ohledu na to, zdali je člověk „rouškař“ /„antivaxer“, či „rusofob“ /„putinovec“ nelze si nevšimnout výrazně shodné rétoriky na obou stranách. Tvrzení, že se množina tzv. popíračů a rusofilů překrývá, není nijak ojedinělé. Částečně k tomuto překryt

  Už je to předlouhých čtrnáct a půl roku, co jsem napsal na tyto stránky článek o udavači z Těšína . Nic (nebo téměř nic) bych na něm ani dnes neměnil, nicméně dnes mám chvílemi nutkání se udavače z Těšína snad i zastat, přestože ho opravdu nemám v lásce. I když je mi jasné, že hned jak to udělám, bude Nekorektně.com zařazeno mezi ruské dezinformační weby a Don Pablo si na nás už brzy posvítí . A když ne on, tak nás vypnou bez jakéhokoliv zákona. Vždyť se to dneska smí a drtivá část veřejnosti tomu tleská. Ale zpátky k udavači z Těšína. Proč, ptáte se? Když jsem četl o tom, jak mu kdesi v Uherském Brodě osvícení radní zrušili koncert, zachvátila mě vzpomínka. Psal se rok 1988, bylo mi deset a půl a s rodiči jsme byli na rekreaci v jednom jihomoravském městě. Bylo to v době, kdy jsem začal poslouchat bigbít a dozvěděl se z plakátu, že zrovna v době, kdy tam jsme na prázdninách, má v onom městě koncert Vladimír Mišík. Ten už v té době patřil k mému základnímu kulturnímu vzdělání, tak js