ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Jak jsem byl za vaše peníze státním úředníkem
![Obrázek](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoxhjMeiSgSIU3AghfCq_2e_ZQxxmXjS-FPKAKxCJUy4xfp4WBbW-a3jvmp-9jKJBWAJYEqnbfLxQyfZOn56tVLid8TlZGOO3BDbQ27dknuWVykNjStyGpqIYrJOX4Q7KPwmeS7gjs56w/w630-h247/%25C3%25BA%25C5%2599edn%25C3%25ADk.jpg)
Před zhruba deseti lety jsem nastoupil na menší specializované oddělení středně velkého státního úřadu. Nemá smysl rozebírat, proč jsem tam vydržel pracovat pět let a zároveň píšu následující kritické řádky. Informace, které o mém působení na dotyčném úřadě chci podat, jsou relevantní bez ohledu na mou osobu. V první řadě chci deklarovat, že jsem tam pracoval rád, a potkal jsem tam spoustu skvělých a pracovitých lidí, od kterých jsem se něco naučil. Ovšem to by se mi klidně mohlo stát i při hospitalizaci v nemocnici nebo pobytu v base. O místě samotném to nevypovídá vůbec nic, jak si dále ukážeme (i když se od dob mého působení jistě mnohé změnilo). Do práce jsem musel chodit nejdříve na 9:00. Nebylo prý žádoucí, abych (tak jako 90 % ostatních zaměstnanců) stepoval už v 5:55 před vchodem dožadujíc se časného vstupu zajišťujícího možnost vypadnout z práce už ve 15:00. Ok, stejně jsem si vždycky raději přispal, takže jsem uvítal příkaz nechodit do práce moc brzy. Mé první kroky každý p