nekorektně.com

Před zhruba deseti lety jsem nastoupil na menší specializované oddělení středně velkého státního úřadu. Nemá smysl rozebírat, proč jsem tam vydržel pracovat pět let a zároveň píšu následující kritické řádky. Informace, které o mém působení na dotyčném úřadě chci podat, jsou relevantní bez ohledu na mou osobu. V první řadě chci deklarovat, že jsem tam pracoval rád, a potkal jsem tam spoustu skvělých a pracovitých lidí, od kterých jsem se něco naučil. Ovšem to by se mi klidně mohlo stát i při hospitalizaci v nemocnici nebo pobytu v base. O místě samotném to nevypovídá vůbec nic, jak si dále ukážeme (i když se od dob mého působení jistě mnohé změnilo). Do práce jsem musel chodit nejdříve na 9:00. Nebylo prý žádoucí, abych (tak jako 90 % ostatních zaměstnanců) stepoval už v 5:55 před vchodem dožadujíc se časného vstupu zajišťujícího možnost vypadnout z práce už ve 15:00. Ok, stejně jsem si vždycky raději přispal, takže jsem uvítal příkaz nechodit do práce moc brzy. Mé první kroky každý p

Minulý týden došlo na našem politickém hřišti ke dvěma zvláštním událostem. První z nich je, že po dlouhé době došlo k nefalšovanému ideovému střetu mezi pravicí a levicí. Druhou unikátní události, snad ještě více vzácnou, je schvální snížení daní.    Ano, mluvím o hlasování o tzv. superhrubé mzdě, tedy o změně výpočtu daně z příjmu fyzických osob. Trestuhodně jsem této parlamentní taškařici věnoval pramálo pozornosti, o to víc jsem byl překvapen, když mi po výsledku nočního jednání ráno po zapnutí telefonu explodoval internet do obličeje. Zprvu jsem nedocenil tíhu této vskutku historické události, kdy si pravicová strana dovolila dodržet svůj program, a nevnímal jsem brekot všech obvyklých podezřelých, kteří by ODS odsoudili i za vynález vakcíny proti koroně. Ovšem když jsem narazil na odpor dokonce i od Miroslava Kalouska, povypínal jsem všechna okna na liště a již ani nedutal.  Jsem ochoten akceptovat názor, že podobné skoky v daňových pravidlech by měly být činěny s dostatečným roz