ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Opožděná medaile

čtvrtek 28. února 2008


(od kmenového přispěvovatele Helm The Hammerhand, toho času bez přístupového hesla)

Dnešek by mohl být zapsán do kalendáře coby alegorie na svatého Jiří, ovšem z děr nevylézají hadi a štíři, nýbrž komunisté, pseudohumanisté a jim podobní. Na rozdíl od havěti přírodní nevylézají dobrovolně, nýbrž přímo vyskakují vzteky.

Pan premiér Topolánek opět jednou dostál slovům Evžena Tošenovského, potvrdil, že je „chlap s gulama“ a udělil čestnou plaketu bratrům Mašínům za jejich odbojovou činnost a legendami opředený útěk z Československa přes NDR. Čímž ovšem píchl do vosího hnízda.

Topolánek si to určitě dobře promyslel - povyk v rámci celého politického spektra se dal očekávat, ovšem nejtragikomičtější na celé situaci mi přijde podání trestního oznámení na premiéra. Údajně se měl dopustit schvalování trestného činu. Trestní oznámení podal jistý člověk z Berouna, jehož jméno jsem se po delším uvážení rozhodl zde nezveřejňovat a nedělat mu tím reklamu. Pokud by někoho z vážených čtenářů zajímala jeho totožnost, může si ji dohledat třeba na iDnes.

Je zvláštní, jak rychle zapomínají nejen kovaní bolševici a přisluhovači režimu, kteří jsou tímto aktem nepřímo označeni za zločince , ale i ti, jež se označují za humanisty. Bratři Mašínové jsou odsuzování, označováni za vrahy. Vzhledem k tomu, že za desítky mrtvých na zadrátované státní hranici nebyl potrestán ani jeden pohraničník s tím, že pouze plnil rozkazy zločinného režimu, tak proč neplatí paralela i pro bratry Mašíny? Máme tomu rozumět tak, že nezabíjí jedinec, nýbrž režim, ovšem z opačné strany není obětí režim, ale ubohý pokladník? Nejspíš ano. Nad faktem, že v tu dobu měla režimem povoleno nosit zbraň jenom dobře proklepnutá osoba, dalo by se říci spolehlivý sluha režimu (případně kapitální svině, to už si každý vybere podle svého uvážení), se nikdo nepozastaví, popis situace v podání Mašínových (Mašínovi zbraň vypadla a poté na něj pokladník vytáhl tu svou, v následné potyčce byl zastřelen) je odpůrci jejich činu zdařile ignorován. Jsem napnut zvědavostí, zdali někdo podá trestní oznámení i na jiné, slavnější osobnosti českých dějin. Například husité zabili civilistů spustu, což je jistě horší než střílet ozbrojené důvěrníky nepochybně zločinného režimu. A co teprve čeští letci v bombardérech nad Německem nebo partyzáni za druhé světové války. Bude podáno trestní oznámení na všechny, kdo se zapříčinili o stavbu pomníků, soch nebo o udělení vyznamenání? Pochybuji a také by to šlo proti zdravému rozumu. Opět se ukázalo, že komunisté a zdravý rozum jsou navzájem neslučitelné pojmy a také to, že česká společnost má období vlády KSČ v sobě tak zakořeněné, že nejsme schopni ono období posuzovat bez zaujetí, osobních pocitů viny či dodnes přetrvávajícícho vzteku.

Podle anket na zpravodajských serverech většina hlasujících udělení plakety odsuzuje. A podle osobních zkušeností vím, kolik z toho asi bude i mladých lidí. Tak si říkám, jestli za pár let nebudeme ještě více litovat slov komunisty dosazené figurky, že nejsme jako oni.

A co na celou kauzu výkvět naší společnosti, tedy naši politici? Komunisté samozřejmě nezklamali. Falmer Filip se nechal slyšet, že vrah zůstane vrahem a vláda ztratila legitimitu (zůstalo mi záhadou, kudy Falmer k tomuto došel), soudruh Kováčik pro změnu označil každého, kdo oceněné schvaluje, za zločince. Zní to velmi humorně od představitelů strany, která má na rukou krev nevinných, statisícům lidí zruinovala životy a milionům morálku. Zvlášť když by dle platného (!) zákona měly tyto kreatury sedět ve vězení. Mile překvapil Martin Bursík, nad kterým jsem definitivně lámal hůl při prezidentské volbě. Václav Klaus rozhodnutí údajně respektuje, což bych si dovolil přeložit jako výraz mírného nesouhlasu. Celkem se panu prezidentovi divím, o znovuzvolení mu už jít nemusí, tak by si mohl přestat hrát na prezidenta všech občanů a vyjádřit jasný názor. Nebo mu jen došlo, že to měl udělat dávno? Dostalo se i na zvláštního českého emisara pro Sýrii a přilehlé země, Jiří Paroubek se ale vykroutil z přímé odpovědi s bravurou sobě vlastní. Ocenění neschvaluje, protože prý při akci zahynuli jen vykonavatelé, nikoli zločinci ve službách režimu. Škoda, že se nepustil do filozofického rozboru, kdeže je ta dělící hranice mezi zločincem ve službách režimu a vykonavatelem ve službách režimu. Mohl by to třeba vysvětlit pozůstalým po těch, které vykonavatelé postříleli na hranicích, umučili v lágrech či pověsili ve věznici.

Za sebe mohu jen prohlásit, že Mirek Topolánek konečně sebral odvahu udělat to, co mělo být provedeno v roce 1990. A aspoň naznačil, že nikoli ohnutí hřbetu s tím, že to nějak přežijeme, ale ozbrojený odpor vůči zločinnému režimu je hoden ocenění. V dnešní době, kdy se módou v podání nejen našeho národa, ale i celé civilizace stalo sebemrskačství, je to o to cennější. Bylo by hezké, kdyby toto prolomení tabu nezapadlo.

Helm The Hammerhand

Zobrazit celý článek

SPOLEČNOST: Otevřený dopis Markétce I.

úterý 26. února 2008


Milá Markétko!

Předem mi dovol pogratulovat ke Tvému oscarovému vítězství. Je skutečně báječné, že alespoň jedna soška letos doputovala k někomu, kdo pochází z Česka, i když Ty už tady dávno nežiješ. Ale nemusí pršet, jen když kape, jak se říkalo v tom filmu s Luďkem Sobotou.

Tvá písnička, za kterou jsi byla oceněna, je moc fajn. Hnidopich by mohl říct, že podobně stavěnou melodii už v leckterém filmu slyšel a někdo by si mohl také tropit žerty z roztřeseného hlasu Tvého irského přítele Glena. Ale to bylo jistě tím, jak ve studiu při zpívání myslel na globální oteplování, viď, Markétko?

Skutečně velmi soucítím s Tvým upřímným zájmem o nápravu světa a je mi naprosto jasné, že Ti blaho celého lidstva tak leží na srdci. A co víc, Ty už víš, že k záchraně stačí jediné - podporovat Ala Gorea! Právě bývalý viceprezident Al Gore je ten, kterému skutečně jde jen a jen o čistotu potoků, zelené louky a blankytně modrou oblohu, který objektivně informuje o všech zrůdnostech nadnárodních korporací, které vypouštějí do vzduchu stále víc a víc emisí CO2, takže se víc a víc roztomilých ledních medvídků topí na rozpouštějících se krách. Je mi vskutku těžko, když Ti to připomínám, je mi jasné, že Tě myšlenka na trpící zvířátka a zlé kapitalisty hned rozpláče. Úplně si představuji vaše dojemné rozhovory po večerech, kdy oděni do režných hábitů skládáte při světle petrolejové lampy nádherné písně o tom, jak bude krásně na světě, až se americkým prezidentem konečně stane Al Gore. Vzpomínám přitom na časy, kdy mladá děvčata a chlapci v modrých košilích čistili potoky, zbavovali bramborová pole a svět prohnilých amerických brouků mandelinek bramborových a také přitom zpívali písničky.

Ano, Markétko, úplně rozumím tomu, proč se stydíš za českého prezidenta. Také čtu dnes a denně v novinách a na internetu o tom, jak je Klaus proti ochraně životního prostředí, ekologii a malým, bezbranným zvířátkům. Považ, napsal o tom dokonce knihu. Já jí nečetl (Ty ano?) ale co vím z veřejných zdrojů, jedná se o antiekologický pamflet. A když to píšou v novinách, na internetu, na Blistech a v Respektu, tak to musí být pravda.

A stydím se, Markétko. Velice se stydím.

Hádej za co a za koho.

Honza

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Dozvěny a ozvěny prezidentské volby

neděle 17. února 2008


Patnáctého února byl podruhé zvolen prezidentem České republiky Václav Klaus.
Blahopřeji panu prezidentovi ke zvolení a našim zákonodárcům ke správné volbě.

Teď bych ovšem rád shrnul pár postřehů z druhé parlamentní schůze, která už zaplaťpámbu tolik nepřipomínala zasedání kocourkovské radnice.

Klausovo vítězství znamená porážku totalitních stran
Totalitní stranou dnes, po trpké zkušenosti z předvolebního martýria, nemyslím jen KSČM. Směle k nim můžeme přidat nejen ČSSD, stranu řízenou a ovládanou jedním mužem natolik, že z jejího tábora zdrhají "přeběhlíci". Ať se Jiří Paroubek s Davidem Rathem, kontrolujícím zdvižené ruce poslanců, zdali každý hlasuje správně podle stranického diktátu, mohli přetrhnout v ukazování světu, že oni jsou ti státotvorní a demokratičtí a za všechno špatné v této volbě mohla ODS, Miroslav Šlouf a Kubiceho zpráva, rozumný člověk musel vidět, kdo atmosféru zastrašování, vydírání a výhrůžek vlastně vyvolával. Ostatně Paroubkovi to v prezidentské volbě nakonec spočítal jeho vlastní poslanec.

Do "totalitního bloku" ovšem můžeme zařadit i Stranu zelených. Všude na světě se tato strana skládá z extrémně levicových fanatiků. Jen u nás jí pragmatik Bursík, za křiku členské základny, přemaloval tak, aby vyhovovala liberálnímu voliči. V prezidentské volbě se ovšem Bursík a spol. odkopali dokonale. Nejen že prosazovali po boku komunistů a socialistů veřejnou, tedy nedemokratickou a totalitní volbu, která se jim nakonec stala osudnou. Nejen že v poslední chvíli vyslali za svou těžce nemocnou poslankyní komando s cílem přivézt ji na Hrad stůj co stůj, před kterým se raději doma zabarikádovala. A ani si nespočítali, že by jim tam Zubová nebyla nic platná. Klíčové však byly projevy zelených ideologů, ze kterých jasně čišelo, že jde jen a pouze o osobní nenávist vůči favorizovanému prezidentskému kandidátovi. Kořeny Bursíkovy osobní animozity ke Klausovi je třeba hledat ještě v počátcích Občanského fóra. Tehdy Klaus a jeho pragmatická klika elegantně vyštípali z vedoucích křesel poblázněné idealisty, kteří chtěli řídit svět nikoliv pomocí centrálního plánování, ale hesel "každému podle jeho potřeb" a "poručíme větru, dešti".

Paroubek, Filip a Bursík byli v prezidentské volbě poraženi na hlavu a pro rozumné lidi je tu ještě jedna dobrá zpráva. Z reakcí duceho Jiřího těsně po ukončení hlasování bylo jasně vidět, že chce psí hlavu stůj co stůj nasadit soudruhovi předsedovi KSČM. Toho hned několikrát označil za "naprosto neschopného" politika a naznačil, že s ním nechce nic mít. Co to znamená, kromě toho, že Paroubek neumí počítat a nedošlo mu, že komunisté by mu nebyli nic platni, i kdyby zvedali ruce pro Švejnara jak diví i ve třetím kole? Pravděpodobně zhroucení "koaličního bloku" KSČSSD. Tedy alespoň do té doby, než budou předsedové obou stran nahrazeni většími pragmatiky. Například Rathem či Haškem na straně jedné a Dolejšem na straně druhé. Ne že bych si takový vývoj událostí přál, ale je jasné, že nějaké ty osobní důsledky se z prohraného prezidentského klání vyvozovat budou. Do toho okamžiku ale lze předpokládat, že si Roko a Falmer budou spíš dělat naschvály a dštít na sebe síru. A když se dva (bolševici) perou, třetí (rozumný člověk) se směje.

Nejistá je zatím budoucnost Strany zelených v koalici. Nevidím Topolánkovi do hlavy, ale vsadil bych se, že minimálně po první volbě si udělal doma střelecký terč s Bursíkovou fotografií v životní velikosti a s gustem se do něj strefoval rychlopalnými zbraněmi. Nyní může ale předseda ODS s klidem usínat a je nejvýš pravděpodobné, že za účelem zachování smíru si nakonec padne s Bursíkem do náruče a řeknou si co jsme si, to jsme si. A Zelení se z vlády nepohrnou, i když se tam vrátí Čunek. Koryta jsou koryta, co si budeme vyprávět.

Je mi líto Jana Švejnara
Lehce provokativní mezititulek jsem použil sice tak trochu v nadsázce. Ačkoliv nejsem zrovna ten, kdo by zbožně hltal každé slovo profesora Klause, měl jeho slova uložena coby vyzvánění telefonu a své blízké obdarovával jeho obrovskými podobiznami, jsem velmi rád, že se naším prezidentem stal znovu on a ne oportunistický ekonom z USA bez vlastního názoru. Věřím však tomu, že Jan Švejnar pozdě pochopil, jak se věci skutečně mají. Vidina českého prezidentství ho zpočátku nepochybně omámila. Jeho největší problém ovšem je, že tady nežije, nezná politické zákulisí a proto mu nejspíš hned nedošlo, s kým se dal do party.
Jiřímu Paroubkovi nešlo o osobu Jana Švejnara ani omylem. Dokonce bych si i troufl tvrdit, že Klaus na Hradě v žádném případě neznamená zhroucení Paroubkova světa.Profesora ekonomie z Michiganu, kterého ještě v září kategoricky odmítal, nakonec vychytralý předseda použil jen jako nástroj v boji se svým životním nepřítelem Mirkem Topolánkem. Kdyby místo Švejnara kandidoval v prezidentském souboji proti Klausovi sádrový trpaslík, zvedala by ustrašená ČSSD ruce pro něj a Paroubek by do celého světa vytruboval, jak je zahradní ozdoba úžasně nadstranická a znamená pro ČR velkou výzvu.

Toto Švejnar všechno pochopil po první volbě. Tedy pozdě. V zákulisí se objevovaly hlasy, že už tři dny na to chtěl svojí kandidaturu stáhnout a odletět do USA. Skoro bych i řekl, že v těch chvílích litoval to důkladné lezení do řitního otvoru sociálních demokratů (a komunistů) v době, kdy nejspíš uvěřil tomu, že Jiří Paroubek je skutečně přesvědčený o jeho osobnosti a morálním kreditu a zcela nezištně ho chce dostat na Hrad coby nejlepšího možného prezidenta České republiky. Jeho názorové veletoče ("reforma je dobrá" první den v ČR, po návštěvě klubu lidovců, "reformu bych nepodepsal protože je málo sociální" v době vrcholení jeho "prezidentské kampaně) ostatně náramně ilustrují všechny ty jeho vize a výzvy, kterými nás oblažoval.

Jan Švejnar by si ale měl uvědomit ještě jednu věc. Chybělo málo a americký liberál by byl zvolen prezidentem ve veřejném hlasování totalitními stranami. Byl by to prezident Jiřího Paroubka a Vojtěcha Filipa, kdyby se tito dokázali domluvit mezi s sebou a s ostatními. Je více než pravděpodobné, že komentátory politicky korektních a pravdoláskových médií by tato skutečnost nechala zcela chladnými. Na rozdíl od Klause, kterému po minulé tajné volbě novináři přisoudili přívlastek "komunisty zvolený", ač pro to vlastně nebyl jediný důkaz. Proto musí i nejzatvrzelejší liberální "pravičáci" spolknout svou iracionální klausofobii a přiznat si, že je dobré, že Švejnar nebyl zvolen. Protože by bylo evidentní, že je to prezident sockomunistů a to by pro jeho image nebylo dobré - lidé zas tak blbí nejsou. A nezapomínají.

Jiří Paroubek by si měl zase uvědomit, že ve své nabubřelosti možná vyvolal ducha, kterého se bude už těžko zbavovat. Jan Švejnar budoucím předsedou ČSSD? Zajímavá představa, jakpak se asi na ní náš jájínkovský Napoleon bude tvářit?

Komedianti ve Španělském sále
I v druhé volbě se, byť byla mnohem důstojnější, našlo pár komických momentů. Nejzářivějším je samotná "kandidatura" Jany Bobošíkové. Její kývnutí na návrh komunistů jsem zprvu pokládal za vrchol politické prostituce. Ti, kteří odhadovali, že se jedná o rafinovanou pomoc Václavu Klausovi, se ovšem mýlili a ve svém odhadu se zřejmě zmýlil i Vojtěch Filip. Zprofanované europoslankyni nešlo o nic jiného, než o projev k zákonodárcům a k milionům lidí u televizních obrazovek. Zajistila si tak chvilkový návrat na výsluní v době, kdy po ní už neštěkl ani zdechlý pes a poté, co ze sebe svým dobrovolným odstoupením udělala ve svých vlastních očích symbol morálky, mohla být spokojená. Hovořila sice jako vzor ctnosti, ale musí počítat s tím, že na ní právem bude ulpívat bahno z vědomí, že se tato více či méně pravicově se profilující populistka vrhla jako prodejná děvka do náruče bolševikům.

Vrcholem trapnosti nakonec nebyla ona, ale senátor Martin Mejstřík. Ten je duchem pořád v revolučním kvasu roku 1989 a na rozdíl od všech svých studentských kolegů, kteří se už dávno pohnuli dál, se z něj ve zralém věku stal ukřivděný blb, trpící kromě syndromu "ukradené revoluce" zřejmě nějakou duševní poruchou. Jinak si jeho emotivní výstup, kde obviňoval ODS z mlácení důchodců a já jen čekal, kdy přijde s konstrukcí že Klaus a ODS mohou za 11.září (nebo tak něco) nedokážu vysvětlit. Mejstřík svým vystupováním na Hradě během volby ovšem popřel hlavně svou nálepku zarytého bojovníka proti komunistům. Najednou se ukázalo, že největší nepřítelem tohoto rytíře smutné postavy je vlastně někdo úplně jiný. Podle šíleného lesku v senátorových očích lze předpokládat, že po zvolení Klause spáchá Mejstřík rituální sebevraždu. Ale pozor, aby s sebou nevzal ještě pár lidí. To teroristé dělají.

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Zpráva z nejvýznamnějšího zasedání kocourkovské radnice

neděle 10. února 2008

Takzvaná "prezidentská volba" dodala názvu mojí rubriky Ze života Kocourkova na tomto blogu zcela nový, daleko realističtější rozměr.
Nikdo po skončení sobotního výsměchu do tváře občanům nemůže pochybovat o tom, že skutečně žijeme v Kocourkově. Českou politiku sleduji už dlouhá léta celkem bedlivě, tedy jsem čekal od našich zvolených a z našich daní placených zákonodárců leccos. Toto však ne.

Kdysi jsem žil v domnění, že volba českého prezidenta má být důstojným aktem a významným dnem, po 28. říjnu možná druhým nejvýznamnějším.

Místo toho však národ v pátek i v sobotu sledoval zasedání kocourkovských radních, u kterých bylo naprosto jasné, že zvolit prezidenta je to poslední, co si vlastně přejí. Chtělo se mi zvracet z pánů Haška, Vlčka, Ratha, Grebeníčka (tento syn estébáckého mučitele politicky nespolehlivých se dokonce zaklínal Masarykem a já jen čekal, kdy se ve Španělském sále zjeví jeho duch, aby bolševickému expředsedovi nakopal zadek), nemohu ovšem opomenout ani demagoga Bursíka a jeho (prý) milenku Jacques. Druhá jmenovaná si sedla vedle mého oblíbence Paroubka a jak bylo možné na obrazovce vidět, zhusta spolu probírali taktiku. Při svém projevu se pak ukázala v celé své "nahotě", kterou výjimečně nemyslím stav, ve kterém se patrně ukazuje Bursíkovi. Málem mě například rozplakala větou, kterak se občané nemohou dočkat, až bude na Hradě vlát modrá vlajka se žlutými hvězdami. Dost by mě zajímalo, o jakých občanech to hysterka Jau Jau vlastně mluvila. O mně tedy ani náhodou.

Při klausofobním fanatismu takříkajíc Zelených došlo mimochodem k zajímavému paradoxu: Pomiňme to, že koaliční strana jde proti svým partnerům, a mně by vskutku zajímalo, co Topolánek po prezidentské volbě, skončí-li někdy, s Bursíkem & co. udělá. Daleko vtipnější je ovšem fakt, že vládní strana chce za prezidenta muže, který by podle svých posledních názorů (mění je jako kravaty) nepodepsal vládní reformu. Tu, na které se Zelení podíleli a musí jí tedy teď obhajovat. Nebo jak to vlastně je?

Jakkoliv chci Klause za prezidenta a Švejnara bych taky nakonec s hlasitým skřípěním zubů asi překousl, ocenil bych od obou kandidátů jedno. Kdyby v sobě našli tolik cti a dali hlasitě najevo, že se této šaškárny odmítají zúčastnit. Že nechtějí být pouze rukojmími zájmů přiblblých kocourkovských radních. Že nechtějí být zvoleni potupnou, totalitní veřejnou volbou a zařadit se tak po bok Zápotockého, Novotného, Husáka a Havla, který byl, na to nezapomeňme, jednomyslně zvolen komunistickým parlamentem.

Copak Klaus, ten je v politice 20 let a zná své pappenheimské. Ale "Američanovi" Švejnarovi se divím, že ten cirkus ještě podporuje. Asi sám nebude tak křišťálově čistý, jak se ho média snaží vykreslit.

Zobrazit celý článek

KOSOVO: Vážení Srbové, nečilte se zbytečně, prosím

středa 6. února 2008

Vážený národe srbský!

Třebaže neznám Váš jazyk tak, abych jím mohl tento článek napsat, ale pouze tak, abych mohl číst Vaše servery, věřím, že jsou lidé mně podobní i v Srbsku, kteří hledají zmínky o své zemi a zajímá je pohled „zvenčí“ a i když neumějí tak dobře česky, aby psali, tak aspoň budou číst.



Rád bych především Vám, srbským čtenářům, načrtl některé aspekty Vaší situace, která rozhodně není růžová, ale podle mého soudu je mnohými médii desinterpretována. Myslím, že by bylo záhodno se podívat na otázku Kosova racionálníma, chladnýma očima místo hysterického křiku typu „tam, kde pramení naše řeky“, který předvádí zejména Tomislav Nikolić. Ze samostatnosti Kosova totiž víc získáte, než ztratíte, i když to na první pohled možná nevypadá.

Předně si zkusme reálně zhodnotit situaci, jaká je. A bez příkras. Kosovo je území, na němž žije 92% Albánců, 5,3% Srbů a zbytek jsou různá malá etnika jako Bosňané, Romové či Turci. Porodnost jedné srbské ženy je v průměru 1,7 dítěte, porodnost jedné albánské ženy je v průměru téměř 3 děti. Mezi etnickými Albánci je velmi rozšířena kriminalita a organizovaný zločin a vzhledem k tomu, že majorita Albánců jsou muslimové, potenciálně do budoucna hrozí problémy s napojením na al-Káidu tak, jak se to stalo v Bosně (kde byli Izetbegovičovi bojovníci často cvičeni al-Káidou v Afghánistánu). To jsou fakta. Zkusme si nyní vytvořit dva scénáře, co se stane se Srbskem, pokud se Kosovo osamostatní a pokud to neudělá – začněme tím, kdy Kosovo zůstane součástí Srbska.

Pokud k oddělení Kosova od Srbska nedojde, budou kosovští Albánci občany Srbské republiky, což znamená několik důležitých detailů – mají volební právo (aktivní i pasivní), pokud cestují do zahraničí, činí tak se srbským pasem, a tedy budou-li zatčeni pro nějaký kriminální delikt (mezi Albánci je vyšší míra kriminality než mezi Srby), nikoho nebude zajímat, jestli se dotyčný jmenuje Ibrahim nebo Vojislav, jednoduše bude občanem Srbska a bude počítán za Srba stejně, jako jsou naši romští spoluobčané v Kanadě považováni nikoliv za Romy, ale za Čechy. Což Vám může silně nalomit pověst a ztížit proces přibližování se k Západu, který jste si de facto odhlasovali volbou Borise Tadiće prezidentem. Už sám fakt, že kosovští Albánci jsou občany Vaší země, znamená, že se budou šířit z Kosova i do jiných částí Srbska, aniž byste tomu mohli zabránit, neboť mají právo na stěhování jako kterýkoliv jiný občan Srbské republiky. Vzhledem k velikosti Kosova a demografickému vývoji je takový scénář poměrně reálný. Jste připraveni na to, mít jednou v Bělehradě silnou albánskou parlamentní stranu, popřípadě albánského prezidenta Srbské republiky? Tohle všechno je třeba mít na paměti, přemýšlíte-li o tom, zda mají mít kosovští Albánci nezávislý stát, nebo ne.

Pokud ale dojde k oddělení Kosova a uznání jeho samostatnosti, máte plné právo na požadování připojení bosenské Republiky srbské ke stávajícímu Srbsku, neboť dosavadní praxe oddělování států od SFRJ byla deklarovaná principem, že právo na odtržení mají pouze bývalé svazové republiky. Odtržením Kosova by tak mohlo dojít k nalomení precedentu, který můžete využít ve svůj prospěch – konec konců území bosenské Republiky Srbské je větší, než území Kosova, a navíc je obýváno takřka čistě etnickými Srby, takže můžete jen získat. Další výhody plynou víceméně z negace výše řečených nevýhod kosovského neoddělení, tedy pokud oddělíte Kosovo, obeženete ho ze své strany ostnatým drátem, umožníte těm několika málo Srbům, kteří tam žijí, náhradní bydlení v Srbsku, budou-li chtít, a uvalíte-li na občany Kosova velmi přísnou vízovou povinnost, nebudete se muset vůbec bát ani toho, že budete mít jednou albánského prezidenta, ba dokonce ani toho, že budete mít v zemi čím dál tím více Albánců. Chápu, že je to rozhodnutí podléhající do značné míry emocím, ale dám Vám příklad z Izraele, který se díky Arielu Šaronovi stáhl z pásma Gazy. Pro mnoho Izraelců byla Gaza podobně „srdeční“ otázkou, jako je pro Vás Kosovo, nicméně musela nakonec přijít chladnokrevná úvaha o tom, že to území je neudržitelné a jeho samotné držení ohrožuje stát Izrael víc, než když je samostatné. Budete-li mít (téměř) všechny Albánce „venku“ a budete-li hlídat své hranice směrem k nim, Váš problém do budoucna s negativními jevy pojící se s tímto etnikem budou takřka jednou provždy vyřešeny, a to bez genocid ani podobných necivilizovaných opatření.

Bude-li Kosovo zároveň pod dohledem mezinárodního společenství, budete i Vy ve větším bezpečí než jsou Izraelci v případě předané Gazy, a sice proto, že coby součást Západu, který v té zemi bude operovat, budete vědět, co se tam děje. To Izrael úplně přesně schopen zjistit není navzdory svým pověstně výkonným tajným službám.

Prohlašuje-li tedy někdo z Vašich nacionalistů, že ztrátou Kosova přijdete o státnost a o národ, bohapustě lže. Vzhledem k tomu, že Vám mezinárodní tlak rozhodně nedovolí albánské obyvatelstvo, dnes žijící v Kosovu, v případě, že by se chtělo šířit i jinam po srbském území, nějakým drastickým způsobem odsouvat či likvidovat, pokud Kosovo nepustíte „k vodě“, budete nuceni přihlížet postupnému nárůstu procenta albánského obyvatelstva i v těch částech Srbska, kde znají Albánce pouze z televizních zpráv. Vzhledem k tomu, že je mi Váš národ sympatický a rozhodně si nepřeji jeho zánik, Vám tedy dobře radím – pusťte Kosovo „k vodě“, nestojí Vám za ty problémy, které s ním do budoucna bezesporu budete mít, pokud to neuděláte.

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Tak a teď se nám Paroubek nejspíš už definitivně zbláznil.

pátek 1. února 2008

Zřejmě by to chtělo vyjádření nějakého odborníka v oblasti psychiatrie, aby českému národu osvětlil nejnovější počínání předsedy ČSSD. Osobně takové vzdělání nemám, a tak jsem bezradný.

Zrekapitulujme si události posledních dní, které tak hýbou naší českou kotlinkou:

Paroubkův a Bursíkův "Antiklaus", muž pružných názorů (a to takových, že dodnes nikdo neví, jaké názory vlastně má) vyzýval Václava Klause tak dlouho k televizní debatě (a spřátelení novináři tak dlouho psali o Klausově zbabělosti a o Švejnarově zřejmé převaze), až tento konečně svolil.

Odehrála se debata v senátorském klubu ČSSD, kde ani otázky, pro senátorské bezmozky jistě pečlivě připravené PR sekcí sociální demokracie za účelem zlomení Klausova vazu, Švejnarovi nepomohly. Profesor ekonomie na univerzitě v Michiganu spáchal před senátory a miliony televizních diváků sebevraždu v přímém přenosu, což nakonec museli uznat i jeho spřátelení novináři a pravdoláskoví politologové. "Mám morální kredit", řekl mimo jiné, a jak už se psalo na jiném internetovém serveru, tímto citátem samozřejmě něčeho takového automaticky pozbyl.

Co byla moje první myšlenka těsně po debatě? Byla řádně škodolibá, přiznávám - "Copak na tento výkon asi říká Jiří Paroubek!" Myslel jsem si, já bláhový, že se v médiích vyjádří diplomaticky, defenzívně a smířlivě.

To jsem však opozičního předáka krutě podcenil!

Vzpamatovat se z otřesu trvalo Paroubkovi tentokrát několik dní, což mimochodem poukazuje na to, že otřes musel být vskutku mocný. A pak zareagoval řádně po paroubkovsku: "Chceme odvetu, a jestli na to Klaus nepřistoupí, je srab!" A to hned v Otázkách Václava Moravce, o jejichž objektivnosti a nestrannosti se snad dnes již nemá cenu bavit.

Už jen tohle mi připomnělo slavnou scénu s Černým rytířem z filmu Monty Python a Svatý grál. Znalí vědí.

Klaus samozřejmě reagoval tak, jak reagoval. Označil žádost šéfa za ČSSD za komickou (co Paroubek proboha čekal??) a ještě vcelku kulantně mu písemně vzkázal vztyčený prostředník.

A tímhle mohla ta trapná záležitost, ve které ze sebe vůdce opozice udělal kardinálního šaška, pro Paroubkovo dobro skončit.

Ale ne!

Bývalý premiér musel jistě prskat jako křeček, a vzápětí po Klausově odmítnutí odeslal do médií prohlášení, které prostě musím ocitovat celé:


Musím konstatovat, že pan prezident Václav Klaus nezvládá své emoce a jeho dopis považuji za arogantní a nehodný člověka, který zastává úřad prezidenta republiky. Chápu, že pan prezident se oprávněně obává výsledků prezidentské volby, ale myslím, že jednou ze základních politických ctností je odvaha. Musím konstatovat, že pan prezident Klaus prostě nemá odvahu jít do standardní televizní debaty se svým oponentem, prostě proto, že by na něj nestačil.

Osobně mám pocit, že tyto řádky (a zejména poslední věta) už žádný další komentář nepotřebují. Snad jen ten z pera psychiatra.

Zobrazit celý článek