nekorektně.com

V následujících řádcích se chci věnovat pozoruhodnému fenoménu, který se v posledních letech stal v politické diskuzi samozřejmostí. Ať už v médiích, mezi politiky, v hospodách či (zejména) na sociálních sítích.  Jedná se o případ, kdy hojně využívaný argument vlivem nějaké události ze dne na den přestane platit, a jeho zastánci po Orwellovsku dělají, že tento jejich argument nikdy neexistoval. Místo aby se zamysleli nad tím, že když se mýlili v minulosti, mohou se mýlit dál, strkají sami před sebou hlavu do písku a přicházejí bez uzardění s nějakým novým argumentem, kterému omezená záruční doba začíná teprve běžet. Jako problém vidím právě v tom, jak překvapivě rychle některé argumenty zmizely jako pára nad hrncem. Orwellovským slovníkem – byly „vapourizovány“. V následujících řádcích uvedu pár příkladů z posledních let: Charlie Hebdo a studie Po útoku na Charlie Hebdo se u nás vznesla první vlna nechutné antiis...

Helejte, já dění v USA posledních 8 let jen sledoval, nekomentoval. Protože to bych minimálně při 9 z 10 Obamových činů musel házet na fb posty o tom, jak je to špatně a bude to mít hrozné následky. Jeho postoje představující to nejhorší, nejlevicovější z už tak levicové demokratické strany v USA, jeho malá zkušenost s politikou a nulová se zahraniční politikou předem zaručovaly, že čtyři roky jeho vlády budou pro nás z pravice strašné. My kvůli tomu demonstrace pořádat nebudeme, dáváme šanci opozici se předvést, my výsledky voleb běžně respektujeme, pro nás je to normální. Beztak bychom byli označováni za rasisty. To je zas normální přístup ze strany jiných skupin lidí. Podle mě činnost těch, co stále komentují nějaké záležitosti s Trumpem, ukazuje, že je člověk akorát padlý na hlavu a sám má nějaký vnitřní mindrák. V Čechách to takoví jedinci projevují se Zemanem, kdykoli si to hovado uprdne. Já z toho důvodu nekomentuju Zemana a nedělal bych...

V den inaugurace Donalda Trumpa přinášíme recenzi knihy, při jejíž četbě můžeme snad alespoň trochu pochopit uvažování ode dneška nejmocnějšího muže planety. Nástup Donalda Trumpa do Bílého domu se závratně blíží. Jelikož poražená strana této volby stále bojuje prohranou bitvu, zaniká skutečný obraz Trumpa jako takového v záplavě lží a pomluv a oboustranně vedených útoků. Pokud se chceme o Trumpovi něco relevantního dozvědět, musíme tak přímo ke zdroji (a tím zdrojem nemyslím legendární Trumpův twitter plný bulvárního obsahu, který by mu měl někdo už konečně zakázat). Trump se na prezidentskou kandidaturu pečlivě připravoval a s touto myšlenkou si zahrával již dlouho. Není tedy zcela pravdivá ta okřídlená pohádka o outsiderovi, který se jednoho dne rozhodl vyhrnout si rukávy a vytáhnout Spojené státy zpět na výsluní. Jelikož Trump nespadl z nebes, jsou jeho politické názory veřejně známé, ačkoliv se přirozeně časem vyvíjely, a to samozřejmě i pod tlakem veřejného mínění, jak byl...

Tedy samozřejmě nezabili - Fidel Castro zemřel jako správný diktátor přirozenou smrtí v požehnaném věku, kterého se mohl dožít díky luxusu a blahobytu, který on svým ovečkám odepřel (a přesto se našli tací, kteří ho milovali až do konce jeho dnů). V poslední době se stalo módou hodnotit politiky podle jejich schopnosti okomentovat na sociálních sítích smrt velkých osobností a rok 2016 k tomu dal mnoho příležitostí.  V případě kubánského Krakonoše nasadil zřejmě nejvyšší laťku opilec a druhý nejmocnější muž Evropské Unie Jean-Claude Juncker. K jeho smůle natáhl Fido brka jako na potvoru kolem půlnoci, a to už měl měl Juncker jako obvykle dost naváto. Komunista v čele Evropské komise tedy sesmolil hodnocení asi v tom smyslu, že Castro byl hrdinou mnohých a otočil kurz historie kubánského lidu a bla bla bla – bez jakékoliv negativní zmínce o Castrově hrůzovládě. Může nás jen uklidňovat, že Kuba neleží na východě, takže na tuto světovou stranu nás protentokrát nikdo naštěstí netáhne...

Levicoví liberálové v českém i americkém Kocourkově páchají hromadné sebevraždy. Vlastně ne, většina z nich jen brečí na facebookových kavárnách, ti drsnější zapalují v ulicích auta. Všichni si v slzách kladou otázku, kterou jsem nastínil v názvu článku. Dokonce se tak jmenoval speciální blok České televize, tedy podniku, který byl levicovými liberály před nějakou dobou dobyt a dnes už se v něm nikdo jiný nevyskytuje. Já vám tu otázku nyní zodpovím. Donald Trump vyhrál, protože měl příběh. Úspěšný selfmademan, ale zároveň křupan, který mluví, jak mu zobák narostl. Model Babiš. Model Zeman. Nebyl politik, prostě jen chlapík, co má trochu víc peněz, zkusil kandidovat, a vyšlo to. Jeden z nás. Jasně, v kampani všechny pourážel, a vlastně se taky zdálo, že moc neví, o čem mluví, ale to je buřt, protože average Joe v kšiltovce s logem baseballového týmu mu cestou domů z KFC rozuměl. Jasně, s těma Mexikáncema je třeba zatočit, a ti negři si vlastně taky moc dovolujou, žejo. Jebat politi...

Ve východních Čechách se nedávno stala tragédie, kdy smečka psů zabila malé dítě. K případu jako takovému se vyjadřovat nehodlám, ale bohužel jsem na internetu zabrousil do diskuze pod články, a tam jsem si všimnul zajímavé věci. Zcela okrajově se zmíním o jevu, který je pro tyhle případy typický: ačkoliv v prvním článku nebylo vůbec jasné, jaký typ psa zabíjel, bezmozci v diskuzích měli jasno a psali o "bojových plemenech", která je třeba zakázat. Co na tom, že nic takového jako "bojové plemeno" psa vlastně oficiálně neexistuje. Co na tom, že další šetření ukázalo, že se jednalo o smečku pasteveckých psů - německý ovčák, belgický ovčák, kavkazský pastevecký pes apod. Ale to fakt jen tak na okraj. Diskuze na novinkách byla zcela zaplevelena názory tohoto typu:  Už by si to ti pitomci v parlamentu měli uvědomit a vytvořit pro tyto případy nějaký zákon!!! No ono kdyby se něco takového stalo někomu z těch tupců v parlamentu, tak by se s tím určitě něco d...

Když se po bombových útocích v Bostonu ukázalo, že atentátníci pocházeli z Čečny, objevilo se zejména na sociálních sítích mnoho Američanů, kteří zaměnili Čečnu (Cechnya) za Českou republiku (The Czech Republic). Některé příspěvky byly opravdu nechtěně vtipné a Češi se pohoršovali, v lepším případě jen pošklebovali, jak jsou ti Američani blbí a pitomí, když si pletou Česko s Čečnou. Jenže... Dnes ráno jsem si všiml, že ohromné množství lidí sdílelo na svém facebooku tento článek o Sarah Pallinové, která chce údajně bombardovat Českou republiku. Článek je poměrně vtipný a od prvního odstavce je jasné, že jde o satiru. Dokonce do očí bijící. S hrůzou jsem ale zjistil, že přibližně 75% mých přátel na FB, co tento odkaz sdílelo, nepochopilo, že se o satiru jedná. BEROU TO VÁŽNĚ. Stejně tak další diskutující pod oním odkazem. Korunu tomu nasadil poslanec srandastrany Věci veřejné Otto Chaloupka, který zmíněný text rovněž sdílel na svém facebookovém profilu s komentářem: " Americk...

Vítězství republikánského kandidáta Scotta Browna v senátních volbách ve státě Massachussetts, USA, by se dalo přirovnat k hypotetické výhře ultralevicového přistěhovalce, který by měl na programu zákaz držení všech střelných zbraní a hromadnému propuštění všech vrahů z vězení, v Texasu. Přesto se tak stalo. Proč? Protože Barack Obama. Na mapě Spojených států amerických by člověk těžko hledal "modřejší" (tedy v americké barevné symbolice liberálnější, ergo levicovější) stát, než je Massachussetts. Jako v historicky prvním z amerických států se zde legalizovaly svatby homosexuálů (v roce 2004, tehdy se tak stalo vůbec pošesté na celém světě, po velmi liberálním Holandsku, Belgii a třech kanadských provinciích). Představitelé Massachussetts v Kongresu jsou bez výjimky členy Demokratické strany. Co se Senátu týče, republikánský kandidát zde nebyl zvolen od roku 1972. Až nyní. A to i přesto že protivníkem Scotta Browna byla žena, Martha Coakley (tato skutečnost sama o sobě zname...

Před časem jsem se zařekl, že nenapíšu ani písmenko, které by se mohlo vztahovat ke "kontroverzní" (jak zní nejčastější mediální nálepka) knize Petra Hájka Smrt ve středu, dokud si ji sám nepřečtu. Nebylo totiž mým záměrem ani touhou dělat ze sebe pitomce jako někteří známí novináři (Milana Šímu například nevyjímaje), kteří se do "prezidentova muže" pustili, aniž by z této knihy viděli byť jen obálku. Což je mimochodem u nás běžná praxe, jedná-li se o (ne)vyvolené. Nicméně, ten čas nadešel. Ale přiznám se, že mě svrběly prsty! A to v době, kdy se na webových serverech, které samy sebe proklamují jakožto "pravicové" náhle bylo lze nalézat teze, které jako by byly zkopírovány přímo z ultralevých dštiček síry typu Blisty či Zvědavec. Proč se tak stalo? Jakožto "vějička", která tak rozpálila do ruda hlídací psy české demokracie, jim byla předhozena jedna z předpokládaných myšlenek knihy - a sice že se jedenácté září nestalo tak, jak je nám předkládán...

Finalistka Miss USA a podle slov porotců horká favoritka soutěže Carrie Prejeanová nakonec v celonárodní soutěži krásy nezvítězila proto, že projevila svůj (v této době politicky nekorektní) názor. Info k případu si můžete přečíst třeba zde . Americký Kocourkov mě tedy zase jednou dostal v plné síle a věřím, že nejen mě. Otázku, která stála Miss Kalifornie korunku, položil jeden z porotců - "profi homosexuál" Mario Armando Lavandeira, ve světě amerického bulváru známý jako Perez Hilton . Zněla: "Vermont právě jako čtvrtý stát USA legalizoval sňatky osob stejného pohlaví. Myslíte, že by ho měly následovat ostatní státy?" Odpověď slečny Prejeanové prý homosexuála, který se živí internetovým bulvárem, prý doslova uzemnila. Její přesná citace zní takto: "No, myslím že je skvělé, že si Američané mohou vybrat. Žijeme v zemi, kde si můžete vzít osobu stejného pohlaví, či opačného. Víte, v mé zemi a v mé rodině... já si myslím, že manželství by mělo být mezi mužem a ž...

Měl jsem poměrně zajímavou debatu s některými mými americkými spolužáky na téma studium PhD ve Spojených státech. Dozvěděl jsem se mnoho zajímavých informací, které mě pro věc nadchly, leč rovněž jednu, z níž mě mrazí. Na rovinu mi bylo řečeno, že jestli nechci mít problémy, mám jít na univerzitu, která bude "conservative". Jinak se může snadno stát, že budu pro své názory, budu-li je prezentovat, vyloučen ze studia. Moje první reakce samozřejmě byla, že to není možné, že První dodatek americké ústavy něco takového zakazuje, protože jednoznačně mluví o tom, že každý má právo na naprostou svobodu slova; ostatně i náš server je umístěn ve Spojených státech, kam jsme jej dali v domnění, že bude v bezpečí přede všemi cenzory světa. Leč mýlil jsem se - na soukromé univerzity se První dodatek nevztahuje, protože soukromé univerzity samozřejmě nikomu nebudou bránit říkat své názory na veřejnosti, nýbrž ve svých zdech, kde je takové opatření zcela soukromé rozhodnutí majitele školy. ...

Vítězství senátora Baracka Obamy bylo v médiích opakovaně prezentováno jako překonání amerického rasismu – a to kolikrát i před jeho zvolením. Ostatně už proto neměl senátor McCain velkou šanci na zvolení, třebaže jeho osobní kvality a zkušenosti jsou podle mého názoru mnohem větší. Ostatně jak mohl McCain vyhrát, když silná mediální kampaň masírovala americké občany už minimálně půl roku, že tyto volby budou referendem o překonání „rasového útlaku“? Podle veřejně přístupných statistik dosáhl Obama v rámci černošských komunit vítězství 95%. Třebaže tito voliči dlouhodobě preferují spíše demokraty než republikány, nikdy nebyl počet hlasů pro demokratického kandidáta tak vysoký. Ostatně některá americká média, například CNN, prezentovala tento jev jako úspěch a jako zářný příklad toho, jak afroameričtí spoluobčané dosáhli svých cílů. Je mi líto, ale pořád mi to zavání rasismem. Zkuste si představit to mediální haló, kdyby 95% bílé populace volilo Johna McCaina. To by bylo řevu o rasismu ...

Je po napínavých volbách. Volbách, které rozhodly o odchodu republikánů z Bílého domu - na základě Obamou neustále omílaného slova Change. Bude to však opravdu změna? A jakým směrem? Předně se sluší pogratulovat vítězi. Barack Obama opravdu má za sebou kus práce - a to říkám jako člověk, který podporoval kandidaturu Johna McCaina. Co však za Obamovým úspěchem přesně stálo? 1) Obamovi pomohl výrazně volební systém, což se odrazilo mj. na tom, že zatímco počet hlasů byl 51:48, počet volitelů, kteří Obamu volili byl 338, zatímco McCaina volilo jen 156 volitelů. Kde se to vzalo? Především z malých států na východním pobřeží. To je totiž poměrně hustě obydlené a i maličké státy jako Maine, Massachusetts, Rhode Island či Connecticut mají počet obyvatel podobný jako rozlohou mnohem větší Idaho, Mississippi nebo Oklahoma. Východní pobřeží je tradičním elektorátem Demoktarů spolu se západním pobřežím a některými státy na severu (především Illinois) a proto mohou volby skončit tak, že je skoro c...

Občané Spojených států Amerických si myslí, že Barack Obama je terorista. Nevěříte? Tak se podívejte na toto video. Asi bych měl říct, že nejsem úplně přítelem hlasitého poukazování na "stupiditu" občanů USA pomocí podobných "vědomostních kvízů". Mám totiž dojem, že blbost je rozložena rovnoměrně po světě a podobných výsledků by se jistě dalo dosáhnout i u nás. Ostatně našel by se u nás člověk, který by dokázal z hlavy vyjmenovat všechny americké státy a jejich hlavní města? Každopádně experiment, který provedla partička srandistů a jejíž výsledek vidíte na výše odkazovaném videu, nám krásně ilustruje PROČ má Barack Obama velkou šanci na volební vítězství. Většina lidí si z nabízených možností "který Iráčan je největší terorista" vybrala jeho, právě proto, že jeho jméno je všem dostatečně známé. Je poměrně katastrofickým scénářem, že průměrný obyvatel USA bude volit Obamu NE proto, že by sympatizoval s jeho konkrétními legislativními činy, ale jen a jen ...

Americké prezidentské volby jsou v plném proudu. Na výběr jsou dva kandidáti, republikán John McCain a demokrat Barack Obama. Oba deklarují, že jsou si tak odlišní, jak jen mohou být – a v domácí politice tomu tak jistě je – ale v pojetí geopolitiky se má věc jinak. Ano, soudím, že pokud by vyhrál volby Barack Obama, byli by všichni jeho voliči ze stáje multi-kulti nesmírně překvapeni. John McCain je kandidát, který má už dlouhá léta ustálené názory, je naprosto čitelný. Pokud ve světě nastane jakákoliv krize, není těžké předvídat, jak by se arizonský senátor v prezidentském křesle zachoval. Člověk, který strávil několik dlouhých let v severovietnamském komunistickém koncentráku, který i poté, co se zjistilo, že je syn admirála a měl být propuštěn za nějaké výhody, odmítl – rozhodl se zůstat v koncentráku se svými vojáky všech šarží do té doby, než budou všichni propuštěni. Tou dobou samozřejmě bez toho, že by byl jakkoliv politicky angažovaný. Klobouk dolů, tomu se říká smysl pro čest...

S blížícími se prezidentskými volbami v USA vzrůstá napětí a hysterie. To druhé hlavně v "liberálním" táboře, jehož tváří byly, jsou a budou hollywoodské a jiné celebrity. Ačkoliv to po nich nikdo nechce, rády se médiím svěřují se svými politickými názory. Ať se potom nikdo nediví, že si z nich někdo pak udělá takovou srandu, jako Trey Parker a Matt Stone ve filmu Team America: The World Police. Jako první jsem zaregistroval troubení na poplach jakési herečky jménem Susan Sarandonová. Její jméno jsem nikdy neslyšel, ale byl jsem poučen, že si zahrála v několika filmech, které nebyly zrovna světovými trháky. Zvlášť mě zaujala její citace v tomto článku: " Jestli bude zvolen McCain, bude to velmi, velmi nebezpečné ," říká hvězdička. " Jde o všechno, ale mám důvěru v americký lid. Jestli mě zklame, možná se přestěhuju do Itálie. Nebo do Kanady, ještě nevím ." To mě velice pobavilo. Než jsem stačil začít snít s otevřenýma očima, jak by asi americký lid ztrát...

V klubu Mac`s ve městě Lansig, stát Michigan, byl ze strany vedení klubu zrušen koncert kontroverzní hardcorové kapely M.O.D. Údajně kvůli rasistickým a nenávistným textům, pro které je tato skupina známá. Bližší informace si můžete přečíst zde a poněkud starší info má tento článek - vystoupení bylo skutečně zrušeno. Pomiňme nyní otázku, jak je to vlastně s tolik proklamovaným Prvním dodatkem americké Ústavy - totiž se svobodou projevu - a podívejme se na to, co se vlastně stalo. Předně, M.O.D. nejsou žádným rasistickým, fašistickým ani neonacistickým seskupením, jak se je tendenční média v souvislosti s kauzou snaží představit. Vše se točí okolo kontroverzního frontmana, zpěváka Billyho Milana, který je výhradním autorem hudby a textů. Milano se nikdy netajil svým ostře pravicovým světonázorem a vždy otevřeně podporoval Republikánskou stranu a například současného prezidenta USA George W. Bushe. V hudebním ranku, ve kterém se pohybuje už pětadvacet let, je tenhle newyorský rodák v...