ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Stručná rekapitulace vládní "dohody"

úterý 19. dubna 2011

Radujme se, vládní krize je prý po včerejším nočním jednání alespoň dočasně zažehnána! A co z toho vlastně plyne? Samá pozitiva a sociální jistoty!


Ministrem vnitra je Jan Kubice.
To snad může mít jediný "pozitivní", byť spíše komický efekt - sociální demokraté v čele s poslancem za Ústecký kraj Jiřím Paroubkem musí teď doslova prasknout. Paroubek svého času, jestli si čtenáři ještě pamatují, vytvořil z bývalého šéfa ÚOOZ jakéhosi démona v lidské podobě, který mohl v podstatě za všechno: Za to, že Jiří nevyhrál volby v roce 2006, za to, že Jiří nesestavil vládu v roce 2010, za to, že se od Jirky odvrátila vlastně celá ČSSD, a za to, že před čtrnácti dni byla kosa a pršelo. Však už se Paroubek nechal slyšet, že příště by mohl Petr Nečas do funkce jmenovat Jiřího Kajínka. Vítr může mít z Kubiceho ale i Ivan Langer, který přinejmenším přijde o část dodnes trvajícího vlivu na vnitru. I když některé kuloární zprávy prý hovoří o tom, že Langer měl Kubiceho Nečasovi sám doporučit.

Jinak si myslím, že je to změna spíše kosmetická a velká pozitiva ve jmenování tohoto bývalého elitního vyšetřovatele, který už z titulu své funkce může vědět všechno na všechny, nevidím. Připomeňme si, že i Kubice se už pár let živí soukromou bezpečnostní agenturou, tedy špiclováním lidí, tím pádem mezi jím a Bártou není technicky rozdíl. Samozřejmě, Kubice zřejmě není megaloman a psychopat, ale buďme si jisti, že opozice této munice ráda a náležitě využije.

Radek John se stane jakýmsi vicepremiérem pro boj s korupcí.
Bingo. Měl by mi někdo vysvětlit, jak souvisí "rozpočtová odpovědnost", kterou se tato vláda ráda zaklíná, s vytvářením zbytečných postů, které samozřejmě potřebují nějaký úřad, nějaké zaměstnance, nějakou agendu...tedy další a další prachy daňových poplatníků. Také budu rád za podrobné vysvětlení, jak tenhle nový úřad vlastně chce zatočit s korupcí a jak je to vůbec z pohledu úřadu možné. Že by se tam jenom tiskly další protikorupční manuály (z veřejných peněz), které jsou každému pro smích?

Josef Dobeš zůstává na ministerstvu školství.
To bylo řečí! Jak asi reaguje ODS na to, že se premiér Nečas, jako už ostatně poněkolikáté, opět před nátlakem Věcí veřejných nadělal do gatí a návrh na odvolání největšího průseráře téhle vlády, které už před týdnem slavnostně přinesl na Hrad prezidentovi, zase stáhne, ještě s výmluvou na "politický kompromis"? Josef Dobeš, ve skutečnosti na rozdíl od Radka Johna, byl členem představenstva firmy oné tolik démonizované (ať už právem či neprávem) společnosti ABL. Napadá mě, že kdyby tehdy skutečně prezident okamžitě konal, dneska už se asi by nebylo o čem bavit.

Ministrem dopravy bude Radek Šmerda.
Bártův náměstek. To nepotřebuje žádný další komentář.

Chápu, že tyhle ústupky musel Nečas udělat v první řadě proto, aby si zachránil vlastní zadek a pokusil se táhnout tuhle značně rozklíženou káru trojkoaličního kabinetu dál. Směrem ke slibovaným "reformám", kterých jsme se zatím nedočkali a mám-li se pokusit být věštcem, nejspíš ani nedočkáme. Ale viníka nelze hledat primárně v Nečasovi (tyhle problémy měl i Topolánek, Špidla, Klaus...). Zkrátka dokud tuzemský volební systém dovolí vítězům voleb sestavovat plichtoidní koalice s malými vyděrači, tak se v zásadě nic nezmění a co čtyři (případně dva, tři) roky si tu můžeme říkat, že teď už k volbám fakt nepřijdeme, nebo budeme volit extremisty. Jednou jsou těmi vyděrači Unie svobody, podruhé Zelení, dnes Věci veřejné. Další problém je volič sám, který neustále skáče na vějičku mladých, neokoukaných, nezatížených...zatím nám tahle strategie přinesla Grosse, Němce, Kočí a Babáka. Just perfect.

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Vítejte na palubě Titaniku

neděle 10. dubna 2011

Ministr financí Kalousek objevil v uplynulém týdnu Ameriku a přišel se zásadním prohlášením, že "existuje tady vážné podezření, že celá politická síla, která je naším koaličním partnerem, vznikla jako podnikatelský projekt s relativně úzkými podnikatelskými zájmy" (více zde). Kristýna Kočí prozřela a vytrubuje do světa, že Věci veřejné jsou sekta. Kateřina Klasnová prohlašuje, že vlastně spolu nikdy nebyly kamarádky. A já marně přemýšlím o tom, kdo se tady vlastně zbláznil.

Když se před tři čtvrtě rokem s velkou slávou sestavovala "pravicová" vláda s mandátem sto osmnácti hlasů, mnoho mých přátel jásalo. Aniž bych chtěl být po bitvě generálem, je třeba říct, že už tehdy jsem byl skeptický a jak se záhy ukázalo, měl jsem důvod.

Nesčetněkrát jsem měl potřebu zchladit jejich nadšení a upozorňoval jsem na to, že jestliže se do vládní koalice dostala bezpečnostní agentura maskovaná za politickou stranu, navíc vedená (pomiňme loutkového "předsedu") člověkem, který typově a charakteristicky jako by vypadl ze seriálů o sicilské mafii, nemůže to věstit nic dobrého. Přičtěme naprostou ideovou flexibilitu, populistická hesla, rétoriku (a voliče) z ultralevé části politického prostoru a mohlo být všem jasné, že na Stranu zelených v Topolánkově vládě a Luxovu KDU-ČSL ve vládě Klausově budeme ještě se slzou v oku vzpomínat (stejně jako na Jiřího Paroubka, v případě, že se Vít Bárta jednoho dne stane premiérem - v Kocourkově je nakonec možné všechno, i tohle).

Je mi zkrátka jen divné, že Kalousek, ten nejobratnější stratég ze stratégů (a s ním i ostatní další), tohle všechno nevěděl už dříve. Také Petru Nečasovi jeho dnešní bouchání pěstičkou do stolu těžko pomůže - navždy bude vnímán jako premiér, který přepustil ministerstvo vnitra soukromé bezpečnostní agentuře, která byla navíc už v té době v hledáčku protikorupční policie.

Z dnešního pohledu je už vlastě jedno, kdo uplácel, kdo komu dal půl milionu v deskách, kdo si koho nahrával a kolik trestních oznámení ještě padne. To je všechno jen taková hra. Hloupé je, že na to opět doplatíme my všichni rozumní občané Kocourkova. Nejpesimističtější (ale dnes asi také nejreálnější) varianta je taková, že už brzy budeme nuceni jít k předčasným volbám. A mám obavu, že donutit se nechají vážně už jen voliči komunistů a všech těch dělnických stran.

Opozice je sice bezzubá (a s šedou úřednickou myší bez jakéhokoliv charisma v čele ještě bezzubější), ale v téhle situaci se můžou socialisté jen smát. Šance na utvoření normální pravicové vlády byla trestuhodně promarněna. Protože všechno, co tento "reformní" a "protikorupční" kabinet zatím vykonal, bylo neustále řešení skandálů toho či kterého ministra - a i kdyby to nakrásně nebyla pravda a vlastně by nám noviny lhaly, důležité je, jak to vnímá volič. Krásně to nakonec shrnul nespokojený bývalý příznivce strany ABL, pardon VV, Jaromír Bartoň na rádiu Impuls, kde se emotivně vyžvejkl, že "tomu Jónovi fakt věřil" a že teď "bude volit bolševiky", protože nikdo jiný nezbývá.

S lehkou škodolibostí se ovšem těším na to, až si Radek John po svém odvolání vzpomene na své bývalé novinářské zaměstnání a s pomocí kolegů bude na denní světlo vytahovat různé kostlivce ze skříní ministerstva vnitra. Třeba to, že Otakar T. vlastně žádnou Aničku nezabil a že je o tom policie (stejně jako já) z velké části přesvědčena, nehledě na její mediální proklamace.

Zobrazit celý článek

SPOLEČNOST: O duši a o těle

úterý 5. dubna 2011

Jak se tak probírám denním tiskem a komentáři, tak jsem poslední dobou zaznamenal několik zajímavých témat, které spolu na první pohled nesouvisí, ovšem přesto mají něco společného – mají vážné společenské důsledky proto, že příliš mnoho lidí nedokáže pochopit, že živá bytost není stroj a že tělo není to jediné, co se počítá.

Začalo to sérií článků na téma “nevychovaných spratků”, myšleno tím dětí. U dětí, které jsou asociální (= nevychované) a dovolují si v pozdějším věku různé krutosti, vůči jiným dětem, zvířatům i učitelům. Tak si říkám, kde se stala chyba a proč například zde v Nizozemí to není takový problém? Že by to bylo tím, že se tady dětem naslouchá, a zejména udržuje se vůči nim zodpovědný, ale spravedlivý přístup? Dítě má velmi jasno o tom, co je to spravedlnost, nemyslete si. Dodnes si pamatuji, jak jsem byl dítě a jak jsem prožíval, když se nějaká nespravedlnost, třeba ve škole, stala (někdo byl nespravedlivě potrestán, nad něčím se mávlo rukou, atd.) Tady v Nizozemí když jedno dítě udělá něco jinému a pak se rozjede spor, tak se to neřeší tak, že se potrestají všechny a buďte ticho, vy smradi, jak je zvykem v českých školách a bohužel kolikrát i u českých rodičů, zejména z nižších vrstev. To, co může vypadat jako trapný spor, ono klasické “on mně, já jemu”, děti vidí jako věc zásadního významu. Kde v tomto momentu dospělý zasahuje “hlava nehlava”, hlavně aby už byl klid, vychovává tak další generaci lidí, kteří dodržují zákon jen proto, že se bojí trestu, ale pojetí o spravedlnosti moc nemají. Takové ignorování dětské duše je trestuhodné a vrací se pak v agresivitě dětí, z níž se vyklube agresivita dospělých. Neříkám netrestat – říkám trestat spravedlivě. Zajímat se, co se doopravdy stalo, trestat viníky, dát si práci s tím, zjistit, kdo to ti viníci jsou, trestat adekvátně. Jak přístup “ať si děti dělají, co chtějí”, tak přístup “seřežte je na jednu hromadu” pomíjí fakt, že dítě je živá bytost s vlastním úsudkem a vlastním “softwarem” (duší, chcete-li), a budete-li to ignorovat, zaděláte si na větší problémy v budoucnu.

Druhá věc – na iDnes vyšel rozhovor s transsexuálem (z ženy na muže) o tom, jak procedura proběhla, jak se mu žije, atd. Nic zvláštního, až na ty komentáře. Naprostá většina z nich se nesla téměř v duchu “zabijte tu zrůdu” – absolutně jsem nechápal proč. Většina lidí argumentovala tak, že je to “nepřirozené”, že rozdíl v pohlaví psyché (duše, chcete-li) a těla je kravina, že o pohlaví rozhoduje vždy a jen primární pohlavní znaky. Zkrátka jaké je tělo, takový je člověk. Něco jako že ten člověk se cítí lépe, může díky operaci normálně fungovat ve společnosti, necpe se antidepresivy a je naprosto vyrovnaný, takže se může soustředit na práci a místo aby byl na nemocenské, tak tvoří hodnoty a platí daně – to lidi absolutně nezajímá. To, že se ten člověk cítí lépe a že prostě se přišlo na způsob, jak jednomu konkrétnímu člověku pomoct od něčeho, co ho trápilo, je jim taky ukradené. Hlavně, že to není “normální”. Všem obhajovatelům normality navrhuji, ať se odstěhují do jeskyně, žerou syrové maso a nepoužívají ani oheň, natož elektřinu.

Třetí věc – médii se začala šířit hysterie na téma psů, jak jsou psi zlí, koušou, některá plemena by bylo třeba zakázat, ne-li rovnou zlikvidovat. Přitom podle mé zkušenosti problémoví psi jsou prakticky výhradně důsledkem nezvládnuté výchovy, často “výchovy”, kterou si majitel představuje tak, že psa periodicky bije bez ohledu na to, co pes dělá (tento zvyk je běžný zejména na venkově), případně kterou si majitel představuje jako to, že ho nechá růst jako dříví v lese a chová se k němu jako k plyšákovi (tento zvyk je běžný zejména ve městě). Ani jeden typ lidí by radši psa neměl mít vůbec. První by si měli pořídit na komandování počítač a druzí plyšáky, bylo by to bezpečnější. Opět, když čtu diskusi k tématu, je to samé “Rottweiler, ten vždycky kouše, zakázat!!!” – tak si říkám, jak jen málo lidí napadne, že i pes má nějakou osobnost, a že pokud se zničí, tak se holt zničí a následky nese okolí.

Připadá mi, že výše uvedené příklady mají společné zejména to, že mnoho lidí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku odmítá pochopit, že jakákoliv živá bytost má svoji integritu, psychickou i fyzickou, která by měla být respektována. Že má, mluvíme-li o vyspělejších organismech, zahrnující prakticky všechny savce, osobnost. Stejně tak mi přijde, že se jedná o pozůstatek takového toho komunistického “poručíme větru dešti” a “člověk je pánem světa, a co si z přírody zamane vzít, to mu patří”. Je to pozůstatek takového toho myšlení typu “já jsem tady pán, já mám moc a i kdybych vydával naprosto hloupé rozkazy, musí se plnit”. Není na čase se trochu civilizovat a začít mít respekt vůči živým bytostem, ale konec konců i věcem kolem sebe?

Zobrazit celý článek