RECENZE: Donald Trump: „Vraťme Americe její velikost – Jak dát do pořádku ochromenou Ameriku“

pátek 20. ledna 2017

V den inaugurace Donalda Trumpa přinášíme recenzi knihy, při jejíž četbě můžeme snad alespoň trochu pochopit uvažování ode dneška nejmocnějšího muže planety.

Nástup Donalda Trumpa do Bílého domu se závratně blíží. Jelikož poražená strana této volby stále bojuje prohranou bitvu, zaniká skutečný obraz Trumpa jako takového v záplavě lží a pomluv a oboustranně vedených útoků. Pokud se chceme o Trumpovi něco relevantního dozvědět, musíme tak přímo ke zdroji (a tím zdrojem nemyslím legendární Trumpův twitter plný bulvárního obsahu, který by mu měl někdo už konečně zakázat). Trump se na prezidentskou kandidaturu pečlivě připravoval a s touto myšlenkou si zahrával již dlouho. Není tedy zcela pravdivá ta okřídlená pohádka o outsiderovi, který se jednoho dne rozhodl vyhrnout si rukávy a vytáhnout Spojené státy zpět na výsluní.

Jelikož Trump nespadl z nebes, jsou jeho politické názory veřejně známé, ačkoliv se přirozeně časem vyvíjely, a to samozřejmě i pod tlakem veřejného mínění, jak bylo zrovna potřeba. Mám ovšem pocit, že Trumpův program před námi většina politických komentátorů buď úmyslně zatajuje, karikuje, anebo hůř – vlastně jej ani pořádně nezná. Mějme ovšem na paměti, že předvolební program a vznešené politické cíle vezmou po dvacátém lednu jistě za své. Pro pochopení uvažování Trumpa a jeho volebního týmu nám ovšem studium Trumpovi knihy může pomoci.

Kniha dnes již zvoleného pětačtyřicátého prezidenta USA pochází z roku 2015 a v originále nese trochu údernější název „Crippled America: How to Make America Great Again“. Jedná se v podstatě o shrnutí Trumpova volebního programu podaného jeho nezaměnitelnou lidovou formou, ačkoliv je jisté, že celé dílo bylo pod drobnohledem velké škály všemožných poradců. Výsledkem je, diplomaticky řečeno, srozumitelná kniha psaná takovým jazykem, aby jí pochopil každý. Dovolím si vypíchnout dle mého názoru nejzajímavější pasáže a poukázat na styčné body, které se touto, ne moc obsáhlou knihou, linou.

Crippled America je částečně Trumpovým pokusem smést ze sebe nálepku rasisty, xenofoba a sexisty, nebo osoby, která nenávidí novináře. Svůj vřelý vztah ke všem rasám, etnikům a hluboká úcta k novinářům se jako téma objevuje opakovaně i na, bohužel, nevelkém počtu konkrétních příkladů. Trumpovi k nápravě stačí, když uvádí, že dle složení jeho zaměstnanců a osob, které dosadil do vedoucích pozic svých firem, lze jasně vyčíst, že na něj žádná z výše uvedených nálepek nesedí. Je škoda, že se spíš neponořil do vysvětlování svých četných, jemně řečeno „kontroverzních“ výroků. 

Dalším ústředním tématem knihy je snaha vykreslit Trumpa jako self-made mana, který si musel, i přes svůj úděl syna bohatého stavitele, vše vybudovat od píky, což jej dle něj zároveň činí nejlépe kvalifikovaným k řízení USA. Co v dobrém překvapí je ovšem fakt, že v knize nenalezneme žádné pomlouvání konkurence, a to slouží Trumpovi ke cti, zato slogan „Make America Great Again“ se objevuje snad na každé druhé straně.

Volební program je rozdělen do jednotlivých kapitol, jako jsou školství, zdravotnictví, obrana apod. Nepřekvapí, že Trump navrhuje ve všech oblastech podobný přístup – přísnou decentralizaci, demonopolizaci (ať už státní, či soukromou) a ponechání rozhodování nejen mimo federální, ale nejlépe i mimo státní úroveň. Ve složitějších otázkách navrhuje Trump naivní řešení spočívající v najmutí „nejchytřejších“ lidí z celé Ameriky a jejich (obrazné) ponechání v uzavřené místnosti tak dlouho, dokud nevymyslí nejlepší východisko.

Nikoliv snad náhodou existuje jediné odvětví, kde Trump naopak navrhuje centralizaci a tučné pumpování veřejných peněz – a tím odvětvím je jeho takříkajíc domácí prostředí, tedy infrastruktura: stavění silnic, mostů apod., prostě vše, kde teče beton (a peníze). Můžeme pouze domýšlet, kdo všechno ze stavebních firem za to Trumpovi zatleská, ale škodolibě řečeno - můžeme být rádi, že nemá Trump kamarády ve zbrojařském průmyslu. (O financování ze strany stavebního průmyslu svědčí hojné odkazy na tučně zaplacené proslovy, které Trump na různých setkáních pronesl, tedy praktika nepřímého financování kampaně, která byla tak hojně vyčítání jeho soupeřce Hillary Clintonové.)

Na druhou stranu i přes tlak na ostatní státy NATO ohledně výdajů na obranu Trump podle svých slov počítá s vybudováním armády tak silné, aby jí USA nikdy nemuseli použít. Takže i tady jistě nějaký peníz ukápne, snad aby si zbytečně Trump nedělal další nepřátele mezi jestřáby. (Mimochodem je dost možné, že Trumpem ambiciózně nastavené plány mají sloužit hlavně jako páka k vyjednávání, aby měl jako zkušený obchodník ještě kam slevit s tím, že některá odvětví ochotně obětuje třeba právě za infrastrukturu a obranu).

S výše uvedeným stavebnictvím nepřímo souvisí i další hojně probíraná otázka ilegálního přistěhovalectví a stavba zdi na hranicích s Mexikem. Trumpovo prohlášení, že zeď si zaplatí samo Mexiko, je v knize rovněž obsáhle vysvětleno. Lhostejno, zda je taková možnost vůbec reálná, Trump navrhuje více zpoplatnit poplatky související s usazováním mexických občanů na území USA a omezení všemožných plateb, které do Mexika z Washingtonu putují.

Troufám si tvrdit, že Trump nikdy neměl v plánu vystavit jednoho dne účet za zeď postavenou jeho vlastními kamarády od fochu přímo Mexické vládě, jak je mu podsouváno. Ohledně mexické zdi rovněž Trump zdůrazňuje, že mu nečiní problém do ní zabudovat několik zlatých bran určených pro vítání LEGÁLNÍCH přistěhovalců. Vyvstává tedy otázka, jestli za omezením ilegálního přistěhovalectví není rovněž snaha „očistit“ stavební trh od malých, pololegálních firmiček, najímajících právě nelegální přistěhovalce za nuzných podmínek, ale to je čirá spekulace.

 Poněkud opomíjenou kapitolou je Trumpův návrh na omezení čtrnáctého dodatku, který zajišťuje každému, kdo se v USA narodí automaticky i občanství, a s tím související „turistiky“, kdy jediným cílem návštěvy USA je porodit na americké půdě svého potomka. To by jistě stálo za diskuzi, a je s podivem, že toto téma není častějším terčem útoku Trumpových odpůrců.

Hezky se ovšem Trump vypořádal s námitkou, že jeho reklamní čepice s nápisem „Make America Great Again“ byly vyrobeny v Číně. Dle jeho slov by byl špatným obchodníkem, kdyby je nechal vyrobit v USA v horší kvalitě a za vyšší cenu – tím by prý USA nijak nepomohl, a tamní firmy by nedostaly tolik potřebný signál, že někde jinde to umějí lépe.

 a závěr snad ještě trochu úsměvná historka z naší kotliny, kdy Trump vzpomíná na vyprávění jeho první ženy Ivany o hrdých občanech Československa, kteří se svým spoluobčanům okatě chlubili jakýmkoliv symbolem ze vzdálené, svobodné Ameriky, byť šlo i o něco tak banálního, jako je jednodolarová bankovka.„…a dneska se nám smějí“, dodává Trump.

Crippled America je opravdu strohá kniha, klouzající po povrchu, ale jelikož tonoucí se i stébla chytá, je to lepší než nic. V dnešní mediální atmosféře, kde je Trump vykreslován pomalu jako ďábel, je opravdu těžké najít relevantní informace a hlavně kvalitní oponenturu Trumpova vidění světa (a že by jí bylo třeba!). I těch pár stránek ovšem nabízí velké množství informací, ze kterých by mohli čerpat jak Trumpovi odpůrci, tak nezávislí komentátoři (pokud ještě nějací existují). Bude zajímavé sledovat, jak moc se Trump na pomyslném trůnu odkloní od svých proklamací, které (nejen) v této knize předložil.

Wasill

Zobrazit celý článek

POLEMIKA: Fake news naruby

úterý 10. ledna 2017


Sepsat tyto řádky mě donutili ti novináři, politici a aktivisté, kteří jsou natolik posedlí touhou změnit svět k lepšímu, že se mnohdy chovají jako členové nějaké sekty. Protentokrát to možná trochu nespravedlivě za všechny výše uvedené odskáče Martin Fendrych a jeho dnešní komentář.

Označovat cokoliv, co se mi nelíbí, za fake news nebo za ruskou propagandu už vlezlo těmto lidem tak hluboko do mozku, že naprosto ztratili smysl pro realitu. Zapamatujte si následující větu z Fendrychova článku, budeme jí dále potřebovat:

„Rozum můžeme správně uplatnit jen tehdy, pokud do něj vložíme pravdivé informace.“

Nyní pokračujme v citacích z Fendrychova článku, který bude jistě hojně sdílen v rámci občanského boje proti fake news.

„Putin a ruská vláda usilovali o to, pomoci zvolenému prezidentu Trumpovi v jeho šancích na zvolení, jestliže to bude možné, tím, že zdiskreditují ministryni Clintonovou. S tímto závěrem souhlasí Ústřední zpravodajská služba (CIA), Federální úřad pro vyšetřování (FBI) i (Národní bezpečnostní agentura) NSA. Tajné služby prý získaly odposlechy ruského vedení a znají jména prostředníků, kteří data ukradená ruskými hackery předali serveru WikiLeaks.“

Nikde v článku sice není uveden jediný důkaz. Jen, že to tajné služby tvrdí, ale budiž. A americkým tajným službám věří přece všichni bezmezně, samozřejmě, protože americké tajné služby nikdy nelžou. I kdyby to ovšem pravda byla, tak to podstatné je, že nikdo nezpochybňuje obsah oněch zveřejněných dat! Jediné, co víme, je to, že demokratům kdosi ukradl emaily a zveřejnil je na WikiLeaks.

Nyní si zopakujeme úvodní větu, kterou jste si měli zapamatovat. „Rozum můžeme správně uplatnit jen tehdy, pokud do něj vložíme pravdivé informace.“. WikiLeaks zveřejnila pravdivé informace, vložila je tak do rozumu voličů v USA, a ti pak svůj rozum správně uplatnili. Ovšem dle soudruha Fendrycha je to špatně, protože vyhrál Trump! Podle jeho vlastních slov je pravda špatná, pokud vede k vítězství někoho, koho on nemá rád.

A jedeme dál:

„Přes Facebook se zase masově šířily falešné zprávy (fake news), jako třeba ta, že Trumpa podpořil papež František nebo že vyšetřovatele případu Clintonové zabili.“

Ano, to je pravda. Pravda také je, že se přes facebook masově rovněž šířily falešné zprávy, které měly naopak podpořit Hillary a Trumpa zdiskreditovat. Jeden obzvláště odporný a stokrát vyvrácený hoax o tom, jak si Trump dělal legraci z tělesného postižení jednoho novináře, ještě včera nepřímo zopakovala Meryl Streep na udílení Zlatých Glóbů a sklidila za to obrovský potlesk. Navrch přidala hoax, že Donald Trump nemá rád cizince. To je takový nesmysl, že se mi to ani nechce vyvracet.


A dále:

„Podobné je to s tvrzením Trumpa z kampaně, že bude-li zvolena Hillary Clintonová, do USA přijde 650 milionů uprchlíků (dvakrát víc, než mají Spojené státy obyvatel). Klasické médium by takový výrok muselo vysvětlit, uvést do kontextu.“

Řekl Fendrych, zástupce vždy pravdivých klasických médií, a NEUVEDL TOTO TVRZENÍ DO KONTEXTU. Na video o 650 milionech lidí se můžete podívat zde  a doporučuji jej odkoukat do konce. Hlavně do té pasáže, kde Trump stále dokola opakuje větu „But I want people to come in!“.

Samozřejmě že tuto pitomost vypustil Trump ze své nevymáchané huby, ale je to výrok asi takové úrovně, jako když Babiš řekne, že „všeci kradnú“. Budeme Babišovi jeho tvrzení vyvracet tím, že najdeme alespoň jednoho člověka, který nekrade? Vždyť je to absurdní. Připomíná mi to snahu NBC udělat z Trumpa blbce (jako by to nedovedl on sám) tím, že zpochybní jeho výrok, že Hillary „vyzmízíkovala“ (acid washed) své emaily, aby zametla stopy. NBC napsala, že Trump lže, jelikož Hillary na smazání emailů nepoužila chemikálie,ale software.

Na závěr nám pan Fendrych vysvětluje, proč máme věřit jen klasickým médiím:

„K voličům u nás i v USA se dostává dvojí typ zpráv. Jedny pocházejí od klasických médií, která jsou navyklá a ze zákona povinná informace ověřovat, garantovat.“

Jak tomu máme rozumět? Fendrych sám sebe nepočítá mezi zástupce klasických médií, když očividně sám zprávy neověřuje? Když ovšem na tuto větu aplikujeme dogmatickou metodu doslovnosti, pochopíme, jak to Fendrych myslel. Klasická média jsou na ověřování pouze navyklá, oni to ve skutečnosti nedělají.

Wasill


Zobrazit celý článek