ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Andrej Babiš. Nový guru českých bezmozků.

středa 16. listopadu 2011

Z vystoupení nejnovějšího a nejhlasitějšího bojovníka s korupcí v Česku Andreje Babiše v nedělních Otázkách Václava Moravce se mi udělalo špatně. Kde jsem už tuhle ukřičenou, na primitivní pudy jasně cílenou rétoriku už viděl, přemítal jsem. Vladimír Mečiar? Jörg Haider? Posléze mi došlo, že příchod podobné "osobnosti" byl bohužel nevyhnutelný. Andreje Babiše jsme si vypěstovali sami.

Pohleďme třeba na diskuze v internetových médiích, které jsou doslova smetištěm, ve kterých se rochní ta největší myšlenková lůza. Z hlasité chvály, která tato odpadní stoka veřejné sféry na Babiše pěje, je zřejmé, že nový spasitel bezmozků právě přišel. Ale kolikátý už? V podstatě podobnou rétorikou zaujmul v roce 2005 intelektuální (ho)spodinu Jiří Paroubek, o pět let později přebrali část věčně nespokojených voličů Vít Bárta s Radkem Johnem. Jejich bubnování proti korupci a rozkrádání veřejných financí bylo od začátku směšné, ale velká část levicového elektorátu na ně bohužel slyšela.

Dopadlo to jak to dopadlo: jejich svéráznou představu boje s korupcí už pochopili i ti nejpomalejší, za dva roky se za Věcmi veřejnými navěky zavře voda a bude to jen dobře. Ladem ležící procenta ale sebere někdo jiný, a teď to vypadá, že to nebudou vyčpělí komunisté (zaplať Pánbůh), ani zprofanovaný Paroubek a jeho nová strana (ditto), ale právě Andrej Babiš.

Ten přitom neříká nic jiného, než co by se už léta nepovídalo v hospodách. Jeho genialita ovšem spočívá právě v tom, že on tím hospodským jazykem skutečně mluví. I v novinách i v televizi! Paroubek i John se k tomu, pravda, přibližovali, ale postupem času i oni dva nahradili plamennou rétoriku floskulemi a politickým pdytepe, kterému bezmozek nerozumí. On nechce slyšet termíny jako akcie na doručitele či sporný tendr. Vyhovují mu jasná pojmenování jako krádež, zlodějna. Na představě, kterou vykreslil Andrej Babiš ((či další bojovník, spisovatel Michal Viewegh ve své nejnovější knize) o Česku jako druhém Palermu, kde si jacísi "kmotři" předávají v cukrárně pytle s ukradenými miliardami a Prahou pobíhají nájemní vrazi s brokovnicemi s upilovanou hlavní, aby na zakázku politických špiček likvidovali jejich oponenty, je totiž něco romanticky vzrušujícího. Pozor, teď neříkám, že se to neděje. Důkazy k tomu ale nemám žádné a doposud také nikdo žádné neukázal.

Psát o Babišovi, že on sám nosí na hlavě kýbl s máslem, že on sám byl největší "hvězdou" těch nejvíce podezřelých privatizací, že zkorumpoval prakticky celou sněmovnu, aby hlasovala pro škodlivý zákon o biopalivech, by bylo spuštění se na jeho rétorickou úroveň a navíc to už vědí všichni. Musím se však vrátit k tomu, co jsem už nastínil v perexu: Nedivím se nástupu Babiše ani za mák a vlastně jsem ho čekal. Posledních pár měsíců se opět utvrzuji v tom, že vládní garnitura nám kálí do úst stylem doslova neuvěřitelným. Jeden příklad za všechny z poslední doby: Kdo sledoval tiskovou konferenci pana exministra Kocourka za ODS, dost pravděpodobně ví, o čem mluvím. Nedivím se proto, že lidé v Česku jsou nasraní. V takovéhle atmosféře většinou přichází diktátor. Možná má ten příští podobu Andreje Babiše.

Zobrazit celý článek