ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Já a volby

čtvrtek 19. října 2017

Mám pocit, že před každýma volbama sem něco píšu, a vždycky to začíná prakticky stejně. Za zhruba dvacet čtyři hodin se vydám k volební urně, a stále ještě nevím, koho budu volit. Vybírám ze dvou variant.

V poslední době jsem svědkem toho, že velká spousta "osobností" na sociálních sítích přesvědčuje voliče, ať hlavně nevolí ANO, KSČM a SPD. Já nic takového dělat nebudu, jsem si vědom toho, že přesvědčené nepřesvědčím, a pro voliče, kteří mají v plánu hodit to těmto třem stranám, nebo to zvažují, vzkazuji jen: střelte se do hlavy. To bychom měli, a teď přejdu k tomu, co mě trápí.

Volit určitě půjdu, jen v tuto chvíli vlastně nevím koho. Čím víc sleduju politické strany a jejich aktuální nabídku, programy a výstupy v médiích, tím víc mám pocit, že je to marné, marné, marné. Pro voličskou skupinu, mezi kterou se počítám, ideální výběr zkrátka není, tak bude třeba dělat kompromisy. Nicméně po zvažování jsem dospěl k dvěma stranám, a jedné z nich to v pátek odpoledne se zavřenýma očima, odvrácenou hlavou a kroutícími se prsty na nohou na 99,9% hodím, pokud se nepřihodí nějaká živelná pohroma, nebo něco podobného.

Takže jednak tu máme Stranu svobodných občanů. Ve všech volebních kalkulačkách s nimi mám největší shodu, a to velmi výraznou, kolem devadesáti procent. S programem v drtivé většině souhlasím, byť je tam pár věcí, které bych asi řešil jinou cestou. Předsedy Petra Macha si lidsky vážím, považuju ho za jednoho z nejslušnějších lidí v české politice, a plusové body u mě získal i tím, že jako jeden z mála politiků splnil slib, který dal už před třemi lety, a sice, že až se přiblíží sněmovní volby, rezignuje na mandát v EP. Ačkoliv si myslím, že je to škoda, je třeba ocenit, že se k tomu postavil jako chlap.
Tak v čem je problém? Nebojím se v případě Svobodných toho, že je budu volit a oni se do parlamentu nedostanou, protože mám strach spíš o to, že se tam dostanou. Sleduju je už dlouho a mám obavu, že co se týče personální roztříštěnosti, může jim konkurovat jen ČSSD a možná Zelení. Turbulence, které v té straně rozhořely hned po zisku euromandátu, přivedly tuhle (podle mě docela slibně rozjetou) stranu až někam k hranici statistické chyby volitelnosti. Je sice dobře, že od nich už vypadli "hamplovci" a další pochybné existence, kteří si od začátku spletli stranu, pryč jsou ale také všichni, kteří by se s přimhouřenýma očima dali označit za osobnosti. Mám neodbytný pocit, že to, co tam kromě Macha zbylo, je parta zmatených podivínů, které by si zkušení šíbři ve Sněmovně první den namazali na chleba a druhý den by se jejich maximálně šestičlenný poslanecký klub rozdělil na sedm navzájem se nenávidějících frakcí. Jestli mi nevěříte, mrkněte někdy na jejich facebookové debaty. Je to škoda, protože kdyby drželi trochu víc při sobě, mohli by být dnes tam, kde jsou třeba Piráti.

Další strana, kterou zvažuji, je ODS. U těch je prakticky jisté, že se do parlamentu dostanou, a s velkou pravděpodobností i s trochu lepším výsledkem, než v roce 2013, ale i tak to zřejmě nebude nijak slavné. ODS má relativně použitelné programové priority, několik vcelku důvěryhodných lidí (také je tam pár figur, o které bych si kolo neopřel, ale to je tak v každé partaji), a zatím se docela tváří jako pravicová strana. Problém je ovšem v tom, že jim jejich zásadové postoje příliš nevěřím a historie už ukázala, jak moc obezřetně je k této straně potřeba přistupovat. Skutečně po volbách neskončí v koalici s Andrejem Babišem, o které ještě cca před rokem potají vyjednávali? Je možné dát ruku do ohně za to, že doopravdy zruší EET a další nesmysly, že skutečně zreformují daňový systém? V ODS je stále etatistů a kolektivistů jako naseto a mám pocit, že pokud se dostanou k moci, rozhodně si nebudou vypouštět dotační a přerozdělovací rybník. Ostatně na reformy, které teď slibují, měli času dost a přiznejme si, že když byli u moci, žádná sláva to nebyla. Pro jejich volbu hovoří, že se zatím tváří (zatím!!!) jako strana, která má největší šanci zastavit Babiše, a právě o něj v těchto volbách jde.

Pak jsou tu ještě další strany, o kterých bych se chtěl zmínit, byť je volit určitě nebudu. Mám v těchto volbách pochopení pro voliče TOP 09. Jistě, je to silně etatistická, levicová strana. Na druhou stranu dnes mají poměrně rozumné vedení a až se zbaví knížecího maskota - je vlastně ostudné, že ještě letos starému pánovi nedali pokoj a udělali si z něj volební vějičku - bude to ještě lepší. Některé věci z jejich programu mi přijdou vcelku sympatické a takový "one stop shop" pro malé podnikatele bych podpořil. Plus mají i v tom, že nejspíš nepůjdou s Babišem, byť vzhledem ke Kalouskově pověstné politické pragmatičnosti nejde vsadit ani na to.

Zjišťuju, že poměrně hodně liberálně (i pravicově) naladěných lidí chce letos volit Českou pirátskou stranu, a moc to nechápu. Jasně, Piráti jsou letos cool a je třeba uznat, že některé rozumné věci se v jejich programu přece jen najdou. Je to ale skrz na skrz levicová strana, přičemž podle mě tak polovinu personálního osazenstva tvoří lidé, pro které je KSČM příliš pravicová. Nesdílím rozhodně všeobecné rozhořčování se nad fotkami jejich předsedy Ivana Bartoše, kterak šaškuje na demonstraci v dresu levicových extremistů (respektive není mi to divné a nebyl jsem takovým "objevem" vůbec překvapen), ale co se týče působení téhle velmi nevyzpytatelné party ve Sněmovně, tak mám jen ta nejhorší očekávání, která se, mám pocit, brzy naplní. Zejména v koalici s ANO, do které se už nyní hrnou.

Malá část pravicových voličů chce také dát hlas Realistům. Přiznám se, že na tento projekt pohlížím od samého počátku s krajní nedůvěrou. Ačkoliv jsem neměl problém souhlasit s některými názory Petra Robejška, když byl ještě politologem, jeho křečovitá snaha vypadat a mluvit jako politik mi absolutně nesedí a mám pocit, že jen hraje nějakou roli, a to špatně. Za jeho zády větřím byznysové zájmy lidí, které bych ke kormidlu téhle země svým hlasem pustil jen velmi nerad. Nemluvím o tom, že jejich předvolební kampaň (do které musel někdo nalít veliké peníze) atakuje samou hranici idiocie a je absolutně k smíchu. Realisté v těchto volbách právem propadnou - doufejme.

Přeji vám v pátek a v sobotu šťastnou ruku.

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Kdyby vyhrála pravice

úterý 17. října 2017

Představme si, co by se asi tak stalo, kdyby po volbách v Česku sestavovaly vládu pravicové strany.

Takže je říjen 2017, v parlamentních volbách vítězí ANO, ale jejich výhra rozhodně není taková, jak napovídaly průzkumy veřejného mínění. Do Sněmovny se dostává deset politických stran. Záhy se ukáže, že koaliční potenciál vítěze voleb je téměř nulový. Drtivá většina politiků drží svůj slib a veřejně deklaruje, že s trestně obviněným Andrejem Babišem do koalice nepůjdou. Hnutí ANO si chvíli pohrává s myšlenkou, že by jejich kandidátem na premiéra byl ministr životního prostředí Richard Brabec, ale záhy se ukáže, že bez osoby Andreje Babiše v čele vlády by od nich dali ruce pryč nejen všichni voliči, ale také všichni movití sponzoři a šéfové korporací, kteří si od byznysu s nejsilnější vládní stranou mnoho slibují. Andrej Babiš se nevzdá, a pokusí se sestavit jednobarevnou vládu. Tu sice podrží hlasy KSČM, Pirátů a SPD, ale nestačí to.

Situaci na pár dní zkomplikuje státní pohřeb a volba nástupce Miloše Zemana. Ten po delším váhání pověří sestavováním vlády druhou nejsilnější stranu, což je ODS. Ta sestaví vládu s TOP 09 a Svobodnými (nebo třeba Realisty - ani jedna strana se do PSP nedostane, ale nezapomeňte, že tento text je utopická dystopie), na sto jedna hlasů sice nedosáhne, ale vyjedná si podporu poslanců KDU-ČSL. Po devítihodinovém parlamentním běsnění, které později novináři označí za nevídané v polistopadové historii, vláda dostane důvěru. Média bijí na poplach: redaktor MF Dnes Luboš Palata píše na facebook denně několik emotivních statusů o Rusku a emigraci, ale nikdo jej nebere příliš vážně. V týdeníku Respekt vyjde článek s názvem "Čeká nás tvrdá vláda pravice", v němž jako ilustrační fotku použijí snímek hajlujících skinheadů z devadesátých let (samozřejmě bez jakéhokoliv opodstatnění, byť autor jemně naznačuje jakousi spojitost mezi Svobodnými a neonacisty). Celostátní deníky spekulují, že vláda může vyvést Česko z Evropské unie, zmrazit některé sociální reformy a zvyšovat hranici věku odchodu do důchodu. Mladí levičáci z řad Idealistů, kterým brzy vyprší smlouva na Úřadu vlády, mají strach o svou existenci, a na sociálních sítích doslova prší legrační "memes", ve kterých hrají hlavní roli členové rodící se vlády.

Vláda ještě nevydá programové prohlášení, ale někteří její představitelé dávají rozhovory médiím. Z nich vyplývá, že v koalici je stoprocentní shoda na zrušení elektronické evidence tržeb. MF Dnes publikuje sérii článků o tom, že zrušením EET nastane razantní propad ve výběru daní, přičemž si autoři pomáhají zcela zcestnými ekonomickými analýzami. I tak ale spekulují, že zřejmě nebude na dostavbu dálničních okruhů, ale i na některé služby zdravotního charakteru. Bulvární noviny straší seniory, že budou muset u doktora platit tučné poplatky. Opoziční koalice ANO, ČSSD, KSČM a SPD má v médiích doslova neomezený prostor, Andrej Babiš i Tomio Okamura zcela přejímají rétoriku socialistů a kritizují novou vládu ostře zleva. Ačkoliv o EU hovoří zatím vládní politici velmi opatrně - zmůžou se jen na vágní vyjádření o možnosti přijetí zákona o celostátním referendu, na kterém se ovšem tři koaliční strany neshodnou - komentátoři burcují, že jsme na cestě do "pomalejšího pruhu EU". Think-tank Evropské hodnoty napíše článek o možném napojení některých vládních politiků na Rusko, který přejímají i některé zahraniční noviny.

Podstatný zlom nastane ve chvíli, kdy někdo z vládního kruhu připustí, že je možné debatovat o zastropování či dokonce úplném zrušení minimální mzdy. Českomoravská konference odborových svazů uspořádá masivní demonstraci v centru Prahy. Jakkoliv to její vedení popírá, účastníci jsou místními odborářskými předáky instruováni, aby rozhodně nejednali v rukavičkách. Při protestech propukne násilí, v ulicích je rozbito několik výloh, nic netušící kolemjdoucí zasahují do hlavy kameny vrhané odboráři. Šéf ČMKOS Josef Středula druhý den jedná v Lidovém domě o tom, že by kandidoval na předsedu personálně roztříštěné ČSSD. Liberální komentátoři, například Erik Tabery, píší ve svých sloupcích, že násilí je sice nepřijatelné, ale ve jménu záchrany sociálního dialogu pochopitelné.

Vláda nevládne tak dlouho, ale už se začíná štěpit. Nejmenší vládní strana, která má dohromady sedm poslanců, je totiž málo ochotná ke koaličním kompromisům, především v otázce daní a zákona o referendu. Nejsilnější strana pod tlakem veřejnosti opatrně uzná, že s razantním snižování daní to tak horké nebude a že naopak bude potřeba zdanit některá odvětví obchodu. Tři poslanci z nejmenší strany hrozí odchodem z vlády. V té době jsou už beztak sněmovní jednání paralyzována na neustále vyvolávání hlasování o nedůvěře vládě, které vyvolává ANO, ČSSD, KSČM a SPD. Piráti lavírují, naznačují, že by za různé přísliby vládu podpořili, ale největším problémem jsou teď tři "rebelující" poslanci, kteří navíc podle kuloárních spekulací jednají s poslanci ANO.

V té době z vlády unikne informace, že kabinet (který samozřejmě nemá post ministra pro lidská práva) chce zrušit některé vládní výbory a instituce, zabývající se integrací menšin. Jeden člen vlády se otevřeně vyjádří do médií, že podle auditu, který provedla nezávislá společnost, nezačlenila Agentura pro sociální začleňování doposud jediného Roma, zato však spolykala obludné peníze ze státního rozpočtu. Zaměstnanci těchto institucí zkouší stávkovat, brzy ale zjistí, že to k ničemu není. Tak na to jdou jinak. Prostřednictvím romských bossů zorganizují, nejprve na severu Čech, obří rasové nepokoje. Romská menšina se v některých městech doslova utrhne ze řetězu, odnáší to nevinní obyvatelé. Na druhé straně se okamžitě aktivizují extremisté, sever Čech hrozí rasovou válkou. Policie samozřejmě zasahuje proti "bílým", proti nimž používá gumové projektily a policejní koně. Redaktoři serveru Romea naznačují, že bude hůř: nespokojení Romové žijí i ve velkých městech, pořádně mohou zatopit i Praze. Média viní z nepokojů vládu a její asociální menšinovou politiku. Neziskové organizace obden svolávají po velkých městech demonstrace za odstoupení vlády, na nichž často vystupují i opoziční politici, Andreje Babiše nevyjímaje. Havlovská "blbá nálada" je opět velmi často používaným slovním spojením. V novoročním projevu vyzve kabinet k demisi nečekaně ostře i prezident republiky, který se do té doby do politiky příliš nevměšoval. Média jeho slova velebí jako odvážná a státnická.

Kabinet podává demisi po roce vlády, země se chystá na předčasné volby.

Děsivé, že? Nic takového se samozřejmě nestane. Tyto volby vyhraje opět levice, ostatně tak jako vždy.


Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: EET - nejúčinnější nástroj předvolební kampaně

pondělí 16. října 2017

Elektronická evidence tržeb má pouze jeden jediný účel – vyhrát hnutí ANO volby. 


Za všeobecného veselí z blížících se parlamentních voleb poněkud zapadlo opětovné zpuštění udavačského webu pro kontrolu EET přelakovaného na novo a prezentovaného nyní pod názvem „Účtenkovka“ (mimochodem protestu proti plýtvání papírem na účtenky se od ekologických aktivistů už asi nedočkáme). EET považuji za klíčový aspekt úspěchu Andreje Babiše, který mu přihrál plusové body a mezi lidmi, kteří jeho ostatními praktikami jinak opovrhují, proto je třeba se EET stále věnovat. Smyslem EET není ani výběr daní, kontrola podnikatelů ani narovnání podnikatelského prostředí. Všechny tyto často zaklínané argumenty jsou ve skutečnosti pouze vedlejšími účinky této nejdelší a nejúčinnější volební kampaně od vzniku České republiky. Nyní se pokusím výše uvedenou tezi obhájit.

Více peněz do rozpočtu
Předně je třeba říci, že i podle statistik této vlády je ztráta způsobená nepřiznanými tržbami naprosto marginální. Původní odhady, které se neustále mění, hovořily o osmnácti miliardách, dne se mluví o miliardách čtyřech, což by byl v rámci EU pomalu zázrak a řadil by nás na evropskou špičku v poctivosti podnikatelů. Úsměvné je, že více peněz obdrží Agrofert ročně na dotacích. Finanční správa ovšem vycházela z odhadu, že se do první vlny EET přihlásí 250 tisíc subjektů. Reálně se první den přihlásila jen polovina, a od té doby Babiš a jemu podřízené úřady o všech statistikách neustále lžou, při čemž byli mnohokrát přistiženi.

Chorvatský ministr financí, Babišův vzor, svého fanouška na setkání v Praze před pár lety nepotěšil, jelikož přiznal, že v Chorvatsku nebylo EET zavedeno kvůli vyššímu výběru daní, ale kvůli kontrole. Lafferova křivka funguje neúprosně a vyšší daňová zátěž rozhodně neznamená vyšší daňový výběr. Výběr daní navíc nelze měřit v nominálních hodnotách (kvůli proměnlivému hospodářskému růstu), ale v procentech. Babiš si navíc pomáhá neoprávněným zadržováním DPH, ale budiž. Přiznejme si, že reálný dopad EET na daňový výběr se prostě změřit nedá (ani ve prospěch EET, ani v jeho neprospěch).

I kdybychom se dále bavili o reklamou prezentovaném čísle 18 miliard, pak vězte, že ve statním rozpočtu tvořícím bezmála 1,5 biliónů (Babišovým slovníkem: „tisíc pět set miliard“) se opravdu jedná o kapku v moři. Každá koruna dobrá, ale vysvětlujte to kupř. České národní bance, která za 4 roky intervencí natiskla 2 biliony nekrytých peněz. Tuto ztrátu by EET vyrovnávalo více než 100 let. Mimochodem představa, že český stát je za všech okolností poctivým a dobrým hospodářem, který už ví, jak s našimi penězi správně naložit, je veskrze naivní. Centrální plánování a přerozdělování navíc beztak nefunguje, a způsobuje dluhové pasti, i kdyby byli všichni politici svatí.

Daně se musejí platit
Jediným objektivním důvodem, proč se daně musejí platit, je existence zákona o jejich povinném odvádění. Všechny ostatní důvody, jako např. jejich potřeba, využití, výše, způsob výběru apod. jsou důvody subjektivní a jsou odvislé na politických preferencích každého jedince a momentální společenské a politické konstelaci. Argument „Daně se musejí platit“ je tedy opisem objektivního argumentu „Zákony se musejí dodržovat“. S tím nikdo problém nemá, že?
Obecně je to pravda, ovšem pak by tedy tento argument pro EET musel zároveň platit i pro elektronickou evidence všech lidských činností, které mohou vést k porušení zákona, potažmo ke zkrácení státu o daňový výtěžek. Napadá mě kupř. Elektronická evidence dopravních vozidel omezující dopravní nehody a páchání přestupků. Anebo když už jsme u peněz, Elektronická evidence licencí. Každá fyzická osoba je povinna si za své peníze do každého svého zařízení s připojením na internet (PC, tablet, smartphone, Smart TV) nainstalovat placený software monitorující legálnost obsahu jako jsou filmy, hudba a počítačové hry a ostatní programy. Slušný člověk se nemá čeho bát, a kdo nemá na měsíční paušál, ať neleze na internet.

Narovnání podnikatelského prostředí
Předně bych se zeptal všech poctivých podnikatelů, zdali souhlasí s tím, že v rámci narovnání podnikatelského prostředí na sebe dobrovolně uvrhnou EET, které navíc jako potvrzení presumpce viny. Vězte, že i přes zavedení EET nebude podnikatelské prostředí narovnáno. Stát ročně vyšle do podnikatelského prostředí vybraným subjektům až 70 miliard formou dotací. Některé velké firmy mají u nás díky investičním pobídkám, daňovým prázdninám a zákonem zajištěnému odbytu na růžích ustláno. Shodou bizarních okolností dostala v den zavedení EET dotaci ve výši 440 milionu korun firma, jejíž roční obrat je vyšší než rozpočet České republiky. Jeden poslanec hnutí ANO se vyjádřil ke krachujícím obchodům a hospodám na vesnicích v tom smyslu, že to je zcela žádoucí, jelikož zánik malých podniků uvolní cestu globalizaci a velkým firmám, ve kterých je ta správná a šťastná budoucnost.
Zaměstnanec daně odvádí
Posledním oblíbeným argumentem je, že zatímco zaměstnanec nemá žádné možnosti jak daně optimalizovat nebo zamlčet, pak podnikatel díky nepřiznání tržeb může se svým příjmem čarovat. Jakoby snad neexistovalo zaměstnávání načerno, Švarc-systém nebo přiznávání pouze minimální mzdy s doplatkem na ruku. Ale nezoufejte, i tomuto okrádání bude brzy zabráněno. Ministr Pilný totiž řekl, že EET řeší pouze následek. Příčinou daňových úniků je podle něj samotná existence fyzických peněz! Zrušení hotovosti zajistí kontrolu všech peněz v oběhu a stát nás bude zákonem nutit, abychom se všichni povinně stali nonstop klienty bank, a povinně využívali jejich služby při každé transakci. Což je opět krásná ukázka starosti o rovné podnikatelské prostředí.

Závěr
Je těžké přesvědčit věřícího člověka logickými argumenty. Úspěch EET je dán tím, že spousta lidí slepě věří ve stát a opovrhuje volným trhem. Navíc tito lidé věří, že je naše země chudá a v rozkladu, a EET jim ukazuje na viníka, který za všechno může - podnikatelé, neplatící daně. Šíření lží o EET je snadné, protože jim všichni chtějí uvěřit. Když to nejde logicky, můžeme si pomoc shrnutím politické dráhy autora EET Andreje Babiše:

Lhal o spolupráci s STB.
Podvodně získal 50 miliónů na Čapí hnízdo a lhal o tom.
Diktoval novinářům o čem mají psát a lhal o tom.
Prodloužil a navýšil odbyt svojí řepky a lhal o tom.
Podváděl s dluhopisama, aby nemusel platit daně a lhal o tom.
Zneužíval finanční správu k likvidaci konkurence a lhal o tom.
Neprokázal, kde získal peníze na nákup svých firem a lhal o tom...
….ale o EET určitě nelhal, to určitě myslel upřímně a pro dobro všech. Přece by nikdy nelhal!

EET je online evidence obchodních transakcí, ke kterým nyní potřebujete souhlas vrchnosti stvrzený přijetím speciálního kódu. Dosud mohly transakce probíhat pouze mezi dvěma subjekty bez svolení státu. Na závěr tedy přidávám snad už jen citaci z románu George Orwella 1984“:


Obrazovka současně přijímala a vysílala. Každý zvuk, který Winston vydal a jenž byl hlasitější než velmi tiché šeptání, obrazovka zachycovala; a co víc, pokud zůstával v zorném poli kovové desky, bylo ho vidět a slyšet. Samozřejmě, člověk si nikdy nebyl jist, zda ho v daném okamžiku sledují. Jak často a podle jakého systému Ideopolicie zapínala jednotlivá zařízení, bylo hádankou. Předpokládalo se, že sledují každého neustále. A rozhodně mohli zapnout vaše zařízení, kdy se jim chtělo. Člověk musel žít – a žil, ve zvyku, který se stal pudovým, – v předpokladu, že každý zvuk, který vydá, je zaslechnut, a každý pohyb, pokud není tma, zaznamenán.“

Wasill

Zobrazit celý článek