ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Politici už v této zemi evidentě nerozhodují. Tak na co je máme?

čtvrtek 30. října 2014

Ministr školství za ČSSD Marcel Chládek bůhvíproč nominoval bývalého prezidenta Václava Klause do jakési rady pro vzdělávání. Potom ho z ní bůhvíproč vyškrtl, údajně poté, co se zvedla vlna protestů od jakýchsi neziskových organizací. K čemu je tedy ministr?

Upřímně řečeno, motivy, proč levičák až za hrob Chládek nominoval do čela této instituce zrovna exprezidenta, svého ideového nepřítele, který navíc (na rozdíl třeba od svého syna, který je Chládkovým protipólem) nikdy do vzdělávání moc nemluvil, jsou pro mě obestřeny velkým tajemstvím a skoro to vypadá, že ho tam navrhl, protože musel. Třeba na pokyn současného hradního pána, to mě tak první z hlavy napadá. No, budiž. Tyhle nicneříkající trafiky pro bývalé hlavy státu jsou koneckonců docela běžné. Že mediálně kulturní fronta bude prožívat hromadný orgasmus, pravdoláskaři si začnou balit spacáky a ti radikálnější z nich se rovnou opásají semtexem a všichni společně začnou bušit na vrata ministerstva školství, to jsem čekal. Překvapilo mě ale, jak Chládek rychle vyměkl.

Klausovo jmenování si údajně rozmyslel poté, co několik "osobností veřejného života" sepsalo výzvu, dostupnou například zde. Kdo je trochu v obraze, dokáže si z fleku dát dohromady minimálně polovinu signatářů. Ano, Olga Sommerová tam samozřejmě je. Ano, Hana Marvanová také. Ne, Václav Havel tam není. "Osobnosti" vyzvaly ministra jménem těchto iniciativ: Vraťte nám stát!, Veřejnost proti korupci a Nadační fond proti korupci.

Tato původně řekl bych až komická příhoda mě ale vedla k zamyšlení, jestli vůbec u nás k něčemu potřebujeme ministry. Všechno přece za ně rozhodnou iniciativy zmíněné výše. Když už ministr školství nesmí ani jmenovat členy Národní rady pro vzdělávání, aniž by měl k tomu souhlas "elit" jako je paní režisérka Sommerová, jistě velká odbornice na školství, tak k čemu v tom úřadě vlastně je?

Potřebujeme si ještě vůbec volit nějaké poslance a senátory, když všechny zákony musí schválit jakási iniciativa Rekonstrukce státu, o níž mimochodem nevím nic já, nevíte o nich nic vy, čtenáři, neví o nich nic ani poslanci - jen se jimi ustrašeně zaklínají zleva zprava? Proč Rekonstrukce státu nejde normálně do voleb, když chce předkládat a měnit zákony? Dnes by se jim možná podařilo uspět: dobře to vidíme na příkladu líného vyžírky Matěje Hollana, profesionálního regulátora a omezovače, který přišel z "jejich" světa a svou partu levicových intelektuálů z Brna úspěšně přivedl na radnici. Fajn, lidé mu tam ty hlasy nasypali, ono se poté, co Brnu nějaký čas šéfoval oranžový Roman Onderka, asi nebylo co divit. Proč to tedy nezkusí i ostatní? Jedno vysvětlení bych měl: vládnout z příšeří je přece jen pohodlnější.

Proto se ani nemá cenu rozčilovat nad tím, že komunální volby opět dopadly tak, jak dopadly. Ani nad tím, že ožrala na Hradě, z vůle lidu prezidentem, na státní svátek vyznamená lidi, o kterých víme jen to, že o něm natočili pochlebovačný dokument a pak to, že se na slavnostní ceremoniál dostavili v hadrech z popelnice. Ono je to v podstatě jedno. Mnohem horší je to, co momentálně ze zákonodárného sboru vychází - ať už ty zákony píší Babišovi lidé, nebo Rekonstrukce státu. Čeká nás zabavování "podezřelých" majetků, centrální registry gamblerů, podnikatelů, psychiatrů, jejich pacientů, odebírání řidičáku a pasu za trvalý pobyt na městském úřadě... to vše za nadšeného tleskání bezmozků a souhlasného bečení ovcí.

Proto se děsím toho, co bude potom, až Babiš zklame jejich naděje a onen kýžený ráj na zemi, tak podobný předlistopadovému režimu, nenastane. Pak bude totiž doba těhotná radikální, ale opravdu radikální levicovou stranou, která bude mít v programu zestátňování, vyvlastňování a stoprocentní zdanění "bohatých". Taková strana nejspíš hned nevyhraje volby, ale bude mít podporu a hlasy frustrované lůzy a v koalicích s KSČM (kteří už tento prapor nezvednou, jsou na to moc pohodlní), ČSSD a Piráty nám také může pěkně zatopit. A skoro bych se vsadil, že mnozí členové oněch iniciativ, které jsou vypsané výše, o takové straně sní, mnohde ji už dokonce připravují.

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Nepříliš optimistická předvolební analýza

čtvrtek 9. října 2014

Předem se omlouvám mimopražským voličům: tento text pojednává výhradně o volbách na pražskou radnici.
Když jsem včera pročítal a redigoval Komův příspěvek, který najdete níže, přemýšlel jsem také o tom, jaké jsou paralely voleb 2010 a těch, co nás už zítra čekají. A také o tom, co budou tyto volby znamenat. Jejich výsledky budou určitě zajímavé, ale jinak jsem pesimista.

Jisté je, že v roce 2010 se "něco" změnilo, a následky toho "něčeho" pociťujeme právě nyní. Ve sněmovních volbách uspěla antisystémová, protestní strana Věci veřejné, která neměla program ani identitu, měla zato hodně peněz, aby si mohla zaplatit televizního šaška jako fíkový list, a masivní reklamu, které vévodily hesla typu pryč s tyrany a zrádci všemi, ať zhyne starý podlý svět. O blondýnách ani nemluvím. Vyšvihl se také další marketingový produkt TOP 09, vyznačující se opět absencí jakékoliv myšlenky a stavějící svou image na jakémsi transcendentním symbolu "knížete Karla", o kterém vlastně nikdo nevěděl, kdo nebo co to je, ale to bylo jedno, protože to bylo tehdy děsně cool.

V komunálních volbách sice Veverky začaly ztrácet, což byl dobrý signál, ale virus havlovské "nepolitické politiky" nahlodal i do té doby tradiční strany, ODS a ČSSD, aby do svého čela postavily "nadstranické osobnosti". Bohuslav Svoboda tuto možnost dokonale splňoval. Jiří Dienstbier ovšem také, byť ten byl alespoň v té době formálně členem ČSSD. Strany, se kterou nikdy ani trochu nesouzněl.

Jak to dopadlo, už víme, a pokud nevíme, stačí si přečíst níže zmíněný text. Nyní se blíží další volby a já mám (jako vždycky) pocit, že dna už bylo dosaženo, že nemůže být hůř. Jenže zřejmě může. 

Koho vlastně můžeme v následujících volbách volit? ODS se nejspíš zbláznila, když si do čela opět bůhvíproč dosadila trestně stíhaného exprimátora Svobodu, který sám před rokem nechtěl obhajovat post předsedy pražské organizace, protože přiznal, že jeho osoba Prahu rozděluje. Z jejich kampaně mám mimochodem pocit, že se snad vážně (jak se povídá) rozhodla volby drtivě prohrát, aby mohla zase jednou úplně překopat své vedení. Neboť skuteční partajní šéfové už nyní ví, že sázka na loutku jménem Petr Fiala nevyšla, preference po jeho zvolení rozhodně nestoupají, naopak, a šance, že zadlužená strana v budoucnu vrátí nějaké peníze těm, kdo ji roky pásli, je mizivá.

TOP 09 se sice také zbláznila, když si do čela opět bůhvíproč dosadila trestně stíhaného primátora Hudečka, extrémně neoblíbeného diletanta z Olomouce, který zatím v hlavním městě podělal, co mohl. Jenže je tu šéf topky, Miroslav Kalousek, který Hudečka jinak z celého srdce nenávidí. Dobře ale ví, že tyhle volby ještě může utáhnout na maskota, jehož také řádně využívá, takže nějaký Hudeček je Pražanům ukradený. Tady volíme Karla!

O hnutí kolem agenta Bureše vůbec nemá cenu hovořit. Letmo sleduji jejich kampaň, a naprosto nechápu to, že se v Praze najde byť jediný blázen, který by to téhle nahodilé sebrance chaotiků mohl hodit. Jenže on se najde, a ne jeden, naopak jich budou statisíce. Je to obrovský paradox, který začíná dávat logiku až poté, co si ještě jednou připomeneme ono triumfální vítězství "nepolitické politiky". Český levicový bezmozek navíc nechce o volbách přemýšlet, hodí to těm, kteří slibují, že všechno "prostě zařídí" za něj. A to je opravdu hnus, velebnosti.

Proč by člověk v Praze měl volit ČSSD, nebo snad komunisty, mi hlava nebere už vůbec. Snad z nostalgie? Úsvit už nikdo nikdy volit nebude, Tomio Okamura se za těch pár měsíců ve Sněmovně dokonale znemožnil sám, a je to tak dobře.

Nějaké šance asi má účelové seskupení Zelených, lidovců a STAN. Ti si nerozumí téměř v ničem, asi kromě toho, že jsou to všechno pravdoláskaři non plus ultra. Lídr kandidátky je arogantní demagog Štěpánek, který nějak zapomíná na to, že za éry démonizovaného Pavla Béma byl radním, a spoustu věcí, o kterých dnes křičí, měl tehdy z první ruky. Děsí mě také osoba rudého psychopata Matěje Stropnického na volitelném místě.

Těžko říct, zdali v Praze nějak uspějí Svobodní. Mohlo by se jim to podařit, bude-li malá účast. Stejně jako ve volbách do EP: mandát pro Petra Macha, obávám se, trochu ubral u protestních voličů na atraktivitě. Z jejich pražské kampaně každopádně příliš dobrý pocit nemám, a strana na mě už zase působí jako spolek bezradných podivínů. Byť s jejím programem v zásadě souhlasím.

Celou kampaň jsem v podstatě neslyšel o Pirátech, takže možná bude něco pravdy na tom, že jejich bývalý předseda Bartoš peníze za státní příspěvek proměnil v různé oblbováky, které sám následně zkonzumoval, a díky tomu byl nucen rezignovat. Můj názor na tuhle stranu se nemění - podle mě jsou to cool bolševici pro mladé - a jako takovým jim přeji šťastnou cestu do politického zapomnění.

Celou Prahu svými ksichty vytapetovalo hnutí Pro Prahu, což je regulérní pokus developera Passera dostat se k územnímu plánu Prahy. Ten myslel, že mu stačí nalít spousta peněz do reklamy a držet se osvědčeného bártovsko-babišovského modelu, včetně slibování úplně všeho všem, většinou tedy naprostých nesmyslů. Jenže zatím to nějak nevychází, nesympatický developerův bratr lidi svým obličejem příliš nepřitahuje a preference jsou kolem dvou procent, což se těžko zlomí. Passerinvest bude muset příště holt zkusit jinak. Třeba nakoupit celebrity, bez nich to nejde.

Další lokální hnutíčka a straničky bych tady mohl dlouho vyjmenovávat, ale k ničemu by to vlastně nebylo. Slyšel jsem něco o OK Straně "Džej Džeje" Janečka, hnutí Restart 2014, hnutí Volím domov či jak se to jmenuje (za nimi údajně stojí kmotr Hrdlička), DSSS jde do koalice se stranou Adama Bartoše, dříve deklarovaného pravičáka, nyní se pohybujícího někde na ose mezi předválečnými fašisty a poválečnými komunisty... volební výsledek všech těchto stran bude každopádně začínat nulou, takže why bother.

Můj osobní tip je, že po volbách sestaví v Praze koalici TOP 09, ANO a ČSSD, byť primátorem nakonec nemusí být ani Hudeček ani Krnáčová, o to se Babiš s Kalouskem postarají. Jisté ale je, že to nebude žádná veselá podívaná. Také bych si vsadil na to, že se taková koalice během volebního období několikrát změní, a že všem třem stranám bude směrem k dalším volbám zvonit umíráček. "Karel", řekněme si to otevřeně, už v dalších volbách nebude mít sílu, Babiše začnou mít lidé plné zuby a pozvolný rozpad ČSSD pozorujeme už teď.

Teď jde jen o to, aby to, co přijde po nich, nebylo ještě horší.

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Poučení z krizového vývoje aneb Ohlédnutí za komunálními volbami 2010

středa 8. října 2014


Následující text napsal můj kamarád Komo, který mimochodem v současných volbách do zastupitelstva hlavního města Prahy sám kandiduje. Možná mu dám křížek.


Pro začátek krátký test o tom, jací Vy osobně jste velcí demokraté. Představte si následující situaci, kterou beztak nejspíše znáte po každých volbách ;-) Je po volbách, povolební vyjednávání skončila, koalice jsou vytvořeny a je jasno, kdo bude premiér, primátor, hejtman či starosta a kdo bude vládnout s kým. Vaše strana prohrála, bude v opozici. Vy víte, že nová vláda/radnice jsou lidé bezcharakterní, neschopní, špatní, zkorumpovaní a jejich vláda určitě všechno zkazí (však jste je taky nevolili). Ale holt tyto strany dostaly víc hlasů. Jediné, co je na nich dobré, je to, že jsou to demokratické strany (tj. nikoli komunisté nebo nacisté) a příští volby je mohou poslat na propadliště dějin.

Jak se zachováte?

1) Necháte je dělat svoji práci, ostatně tak chtěl hlas většiny, volby to prokázaly. Budete je v rámci svých možností kritizovat, poukazovat na jejich zlořády (neschopnost, korupci a jiné zlodějny) a příští volby dáte o něco víc energie do toho, aby ti správní, ta Vaše strana vyhrála.


2) Všelijak se budete snažit znemožnit vůbec činnost nové vlády, podle Vašich vlastních měřítek toho, co ještě není za hranou. Třeba uspořádáte demonstraci, třeba budete znemožňovat činnost zastupitelstva nebo parlamentu, třeba vyrobíte pár molotovů. Třeba prohlásíte volby za neplatné, třeba se dodatečně odvoláte k Ústavnímu soudu. A vůbec třeba budete dělat věci, na které nebyl v předvolebním shonu čas. Ale co byste neudělali pro dobro země, kraje, obce. Vždyť Vám mají najednou vládnout ti bezcharakterní, neschopní, špatní, zkorumpovaní a jejich vláda určitě všechno zkazí.


Zařaďte se sami, který postoj je Vám bližší. Osobně si myslím, že jen jeden je pro dlouhodobé fungování demokratického systému možný.

 
A nyní si pojďme zavzpomínat. Volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy v roce 2010 stanovily jako relevantní tři politické strany. Tedy pomineme-li indiány z kmene Komančů, co jsou rádi za svých pár zastupitelů, nebo ty strany, co se o své mandáty neúspěšně soudily.

První stranou byli ti špatní, co byli známí korupcí. Křeslo primátora neobhajoval Pavel Bém, svého času jeden z nejoblíbenějších politiků v republice, který komunální volby v roce 2006 drtivě vyhrál. Teď byl ale ten špatný: média svého dřívějšího miláčka zavrhla a udělala z něj zločince největšího kalibru.
Ta špatná strana (pochopili jste, že mluvím o ODS, ne?) musela slíbit, že se změní, že už přestane krýt (či aktivně provozovat) na magistrátu korupci, a že se očistí od takzvaných kmotrů. V jejím čele stanul lékař Bohuslav Svoboda (kdysi kandidát Čtyřkoalice a podle zákulisních zdrojů také čekatel na post v pražské ČSSD, který ovšem nevyšel), který okamžitě po svém předchůdci převzal štafetu mediálního oblíbence. A místo korupce slibovala ODS nové cyklostezky.

Další stranou byli ti méně špatní, jelikož korupci té špatné strany v minulosti jen kryli. Ale to nevadí, protože to vše měl navenek zastínit čistý a zásadový, mladý a médii oblíbený Jiří Dienstbier. Jaké zásady zastával, se později ukázalo, když kandidoval na prezidenta, navštívil poslance KSČM a žádal je o podporu. Od té doby jeho podpora ze strany pravdoláskařských médií značně ochladla, byť stále ještě existuje.
 A aby ČSSD (pochopili jste snad všichni, že píšu o ČSSD, ne?) dokázala, jak je nová, lepší a správná (a prosím, nepoužívejme výraz křišťálově čistá, od jistých dob jistého premiéra to zní u ČSSD ošklivě), slíbila bojovat s korupcí a postavit cyklostezky.

Třetí strana, hádejte která, to byli ti správní lidé. Ta se proti předchozím dvěma a jejich minulé činnosti vymezovala, což je odjakživa základním kamenem pro budoucí koaliční spolupráci, a slibovala vymýtit tu zatracenou korupci. A postavit konečně ty zatracený cyklostezky!


Když se podíváme na program, osoby a minulost těchto tří stran, prostou logikou lze zjistit, které měly k sobě nejblíže a vyvodit z toho určitou pravděpodobnost budoucí koalice.  Volby pro zopakování dopadly takto: TOP09 s 30,26% hlasů získala 26 z 63 mandátů, ODS s 23,1% hlasů měla 20 mandátů, ČSSD s 17,85% má 14 křesel (zbylé 3 do 63 patří KSČM). 
Nejvíc hlasů tedy dostala TOP 09, a "správně" tedy měla vládní koalici na pražské radnici sestavit ona. Jenže pozor: nezapomínejme na to, že v politice někdy zvítězit ve volbách nestačí. Jiří Paroubek by o tom v létě 2010 mohl vyprávět. Mohl by se například pokusit odpovědět na otázku, proč mu média vlastně tak vehementně nefandila, jako vítězům komunálních voleb na podzim... ale pojďme dále.
Někdo zkrátka umí vyhrát bitvu, ale prohrát válku. Stejně tak někdo umí vyhrát volby, ale prohrát povolební jednání o koalici. To poslední je v demokracii normální. Kamarádi v pražské ODS a ČSSD se domluvili a vítěze voleb vyšachovali.
Radu překvapivě (tedy jak pro koho) nesestavili ti, co svoji kampaň a nejspíš i existenci založili na boji proti korupci (a stavění cyklostezek, ty nesmíme zapomenout, to je důležité), ale ty "staré" strany, co byly, alespoň podle médií, součástí korupční struktury, nebo ji kryly. Řev "mediálně-kulturní fronty" na sebe nenechal dlouho čekat, a byl obzvlášť hlasitý. Najednou se ona standardní demokracie někomu nehodila do krámu.

Osamělý lídr
Pojďme si nyní něco říct k hlavním personám. Jakkoli se mi to příčí přiznat, Dienstbier prokázal svoji zásadovost (kéž by ti, co se nevím proč označují za pravičáky, chovali stejně) a dal ruce pryč od toho, co ČSSD provedla, proti čemu on bojoval a na co ho jeho vlastní strana zneužila jako lákadlo na voliče. Nakonec zůstal jako osamocený voják v poli, a jeho spolustraníci se mu tak akorát vysmáli. A teď si všimněte, že nedělám žádnou ironickou poznámku o inteligenci voličů sociální demokracie.
 Bohuslav Svoboda to měl těžší, protože tatáž situace, výsledek povolebních vyjednávání, z něj udělala primátora hlavního města. Ať počítám, jak počítám, na počty zastupitelských křesel i hlasů od voličů je koalice ODS-ČSSD v pořádku, většinová a logická, strany si jsou blízké, personálně se také dobře znají. A je to koalice odpovídající výsledkům voleb. Kdy Pražané dali víc hlasů těm, co byli prolezlí korupcí, alespoň údajně, nebo prolezlí těmi, co je kryli, než těm novým, co s tím vším chtěli bojovat.

Nevykládejte mi tady o překreslení volebních obvodů před volbami a podobných fíglech. Kdyby Pražané dali o něco víc hlasů jiným stranám a hlavně míň hlasů pro ODS a ČSSD, nemusela tato od začátku nenáviděná koalice nikdy vzniknout. Vypovídá to buď o inteligenci pražských voličů, nebo o jejich záměrné motivaci a prioritách. Stručně a básnicky (když už jsem si zarýmoval v podnadpisu) by se daly vyjádřit „Zezadu, za vlásky, natvrdo a bez lásky.“ Takto popsané priority Pražana ostatně vysvětlují, jak dopadnou volby do ZHMP i nyní, v roce 2014.
A to ať už dopadnou jakkoli, což vědeckost mojí předpovědi sráží na nulu. Nezvednou-li ctění Pražané svoje zadnice a nepoužijí-li pro změnu svoje mozky, jakýkoli trochu pravděpodobný předpověditelný výsledek voleb (s pravděpodobností na úrovni předpovědí průzkumů veřejného mínění, takže s odchylkou okolo 5% u každé strany) totiž nakonec povede k vývoji business as usual, resp. usmívejte se, bude hůř. Tak jsem se usmíval. A bylo.

Ubohý exprezident
Důkazem toho budiž, a zpět k volbám do ZHMP v roce 2010, nepokoje před pražskou radnicí. Kdo se vlastně bouřil? Ti, co si to představovali jinak? Ti, co chtěli upřímně změnu? Ti, co špatně volili, nebo vůbec u voleb nebyli? Ti, co neuznávají výsledky voleb (o povolebních jednáních o koalici ani nemluvě), pokud není po jejich? Jiní? Všichni dohromady? Hlasatelé správné cesty? Aštar Šeran? Jan Tleskač?

Jasné je jen jméno hlavního hrdiny, možná scénáristy, možná režiséra. Demonstranty tehdy zaštítil největší demokrat ze všech, Václav Havel, toho času exprezident ČR, kdy zřejmě zavzpomínal na  svou bývalou profesi absurdního dramatika. Bohužel s řádnou dávkou ubohosti.
Podpořil osobně demonstrace znemožňující řádné zasedání zastupitelstva. Se slovy: „Demonstrace patří k demokracii.“ Což je sice pravda, ale demonstrovat proti něčemu, co se ještě nestalo (korupci a podobným praktikám právě vzniklé koalice ODS-ČSSD), je absurdní. Tím spíš demonstrovat proti koalici vzniklé z regulérních voleb. Jeden by řekl, že když dám hlas nějaké straně a ona se pak proti mojí vůli v koalici spojí s někým, s kým jsem si tak úplně nepřál a co jsem od ní neočekával, že se chytnu za hlavu a přiznám si, jaký jsem vůl, koho jsem to zvolil. Ale sebereflexe do absurdního dramatu očividně nepatří.
Nepamatuji si, že by voliči levice šli demonstrovat proti nově vzniklé Nečasově nebo Topolánkově vládě a stejně tak si nepamatuju protesty pravice proti nově vzniklé vládě Špidly nebo Grosse nebo Paroubka. A při tom všechny byly prolezlé korupcí naprosto stejně a bylo to předem ještě jasnější!!!
A ne, nehodlám se dohadovat, jestli jedna může za korupci ve výši 100 miliard a druhá za 101 miliard, schválně si zkuste vzpomenout na všechny kauzy za posledních 10-15 let. A já také nešel demonstrovat proti Hudečkovi, když se stal primátorem. Proč bych si já nemohl myslet, že podpora Hudečka ze strany ČSSD je ukázkovou známkou korupce? Protože by to bylo stejně ubohé. A absurdní.

Škatulata, hejbejte se
Ostatně vše mohlo být už od začátku úplně jinak: o koalici totiž nejprve jednala TOP 09 s ODS, a neúspěšně. Zlé jazyky tvrdí, že za to mohly také personální hry uprostřed vítězné strany, kde se sešlo několik kohoutů na jednom smetišti.  No a nakonec slavná "korupční koalice" nevládla ani rok.
 V listopadu 2011 vyhlásila frakce v ODS (Šťastný a kol.) konec koalice a počátek jednání s TOP09, ale Bohuslav Svoboda je předešel a dohodl se s TOP09 sám, zbytek ODS se k tomu připojil (i Šťastný). Že není volební leader TOP09, Tůma, v městské radě, natož primátorem, to najednou o rok později nikomu nevadí. Že se ti správní, ti bojovníci proti korupci spojili se stranou, která byla ještě o rok zpátky představována jako ten největší původce korupce na Magistrátu, to také nikomu nevadí. Spojily se dvě pravicové strany a tak je to správné, tak to má být.
Turbulencím ale nebyl konec. V květnu 2013 vypovídá TOP09 koaliční smlouvu, s ČSSD svrhnou primátora Svobodu (ODS) a pár radních za ODS, zbytek radních z ODS na protest rezignuje. TOP09 navrhla ODS změnu a velkoryse požaduje jen funkci primátora a poměr v radě 7:4 (místo původních 6:5 a primátora pro ODS). Tedy vskutku "velkorysé" návrhy.
Od té doby je primátorem Tomáš Hudeček, vládne TOP09 tolerovaná ČSSD. Je to sice stejné jako když Klausova ODS tolerovala Zemanovu vládu, jen se tak děje na magistrátu a jen tentokrát nejsilnější levicová strana toleruje nejsilnější pravicovou, ale média v zájmu objektivity vůbec nevykřikují cosi o nové opoziční smlouvě. Nikdo nic nekřičí o korupci, protože Hudeček je správný, čestný, protikorupční a určitě za podporu ČSSD nic neslíbil. Tak tomu v politice ostatně vždy bylo... ale sarkasmus stranou.

Všimněte si, že v roce 2010 byl pokřik proti spojení ODS a ČSSD, protože je přece logické spojení dvou pravicových stran, kdežto spojení TOP09 s ČSSD je ticho po pěšině. Čímž se jen ukázalo, že mediální sféra chtěla za každou cenu mít ve vládě TOP09, bez ohledu na to, že ta většinu nezískala (postavte se třeba na hlavu, ale to jsou fakta, 32 mandátů neměla, natož přes 50% hlasů) a koaliční jednání po volbách nevyhrála. Jak kvalitně TOP09 s Hudečkem vládne, dobře ukazuje počet starostů a zástupců z různých městských částí, kteří kandidují proti němu, stejně jako počet nových občanských sdružení a sdružení nezávislých. Ale to budou určitě především lidé z kmotrovských struktur, které se chtějí vrátit k moci! Vždyť všichni víme, kdo jsou ti správní a koho máme volit!

Otázka na závěr zní: překonají výsledky letošních magistrátních voleb absurditu výsledků minulých? Já vzhledem k výše uvedenému radím: „Prostě se usmívejte.“ Motivace voličů v Praze je jasná a tím pádem také výsledky práce vítězů.

Komo

Zobrazit celý článek