SPOLEČNOST: Prostor pro nové (a staré) komunisty

pátek 29. června 2007

Je tomu už několik let, co jsem se zařekl, že časopis Nový prostor si už nikdy nekoupím. Sice si myslím, že vydělávat prachy na bezdomovcích a ještě se tvářit jako bůhvíjaká charita je celkem hezká myšlenka, ale k popsanému rozhodnutí mě dovedla zvláště osobní zkušenost s redakcí tohoto časopisu.

Nový prostor, alespoň pokud jsem zaznamenal, procházel několika mutacemi, kdy neschopné šéfredaktory střídali většinou ještě neschopnější a prodejnost časopisu šla tím pádem do kopru. Zhruba v době největšího úpadku jsem časopis přestal sledovat úplně. Nicméně zhruba před dvěma dni jsem se nechal v metru ukecat jedním vcelku sympatickým bezdomovcem. Měl jsem v tu chvíli dobrou náladu a hodně času, tak jsem své předsevzetí porušil.

Jako první věc jsem zjistil, kdo že v redakci NP zakotvil na seslích nejvyšších. Při čtení jména pana Ondřeje Slačálka, známého to levicového anarchisty, sympatizujícího s KSČM, mnou otřásla hrůza. Podle svých slov "něco jako šéfredaktorku" činí teď dokumentaristka Erika Hníková.
Protože o šílenci Slačálkovi nehodlám dále ztrácet slovo (čtenář může případně vygooglovat jeho jméno, chce-li zjistit, co je zač), zaměřil bych se na slečnu Hníkovou. Po zhlédnutí dokumentu Ženy pro měny si jí jako filmařky vážím, o tom žádná. Po několika rozhovorech, které jsem s touto dámou četl, jsem však zjistil, že trpí podobným stigmatem jako většina "mladých nezávislých umělkyň" - tedy že se jedná o zastydle postpubertální ekoanarchohippízačku a bojovnici proti konzumu, globalizaci, McDonaldům, kariéristům, konzervativcům... další proměnné si už dosaďte sami. Něco podobného si myslím i o slečně Lindě Jablonské, autorce to dokumentu Kupředu levá, kupředu pravá, která se při jeho natáčení skamarádila s mladými komunisty, protože to byli strašně milí a otevření lidičkové a takoví zapálení a... no, děvčata, vaše ideály vám neberu, to je krásná věc. Nicméně back to reality.

V Novém prostoru jsem si ještě v metru přečetl jediný článek, a sice dvoustránkovou reportáž o návštěvě George W. Bushe v Praze. Poté jsem tiskovinu okamžitě zahodil. Nemůžu tedy přesně citovat, což mě teď docela mrzí, a nevybavím si ani jméno dívčiny, která byla pod článkem označena coby "nezávislá novinářka". Zdali je zméněná dáma novinářka, to opravdu nevím, její jméno jsem do té doby nikde nezaznamenal, "nezávislá" není ani trochu - tolik špíny, kydané na prezidenta USA, jsem nečetl ani v Haló novinách a na Blistech. Vybavily se mi vzpomínky na anarchistický samizdat A-kontra, který jsem cca před deseti lety měl možnost si přečíst.
Mé hrůzné zjištění, že Nový prostor, stejně jako před časem Literární noviny, vzali do svých rukou ideologičtí pomatenci, však mělo ještě pokračování. Ve snaze najít inkriminovaný článek jsem zabrousil na jejich internetové stránky. V seznamu autorů jsem onu "nezávislou novinářku" bohužel nenašel, objevil jsem tam však například předsedu KSČM Vojtěcha Filipa. Poslední hřebík do rakve byl ovšem editorial Eriky Hníkové v jednom ze starších čísel - z toho si teď dovolím ocitovat:

Milí naši čtenáři,
Další číslo Nového Prostoru.
Jeho hlavním tématem jsou americké protiraketové základny na našem území. Leckoho možná překvapí, že jsme se v této problematice obrátili na KSČM.


Ne Eriko, nepřekvapí.

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Přeskočilo Paroubkovi ze sluníčka nebo z Bushe?

čtvrtek 7. června 2007

Přiznám se, že při každodenním monitoringu tisku mnou už dlouho nic neotřáslo tak, jako rozhovor s Jiřím Paroubkem, otištěný předevčírem v Hospodářských novinách, který najdete tady. Předseda ČSSD, zřejmě omámen náhlým záchvatem sebedůležitosti (měl zrovna před schůzkou s George W. Bushem) odhodil svou dočasnou masku bodrého státníka, který chce jen spravedlnost pro všechny, a ukázal se v pravém světle: Tedy jako zpupný, arogantní a sebestředný pitomec. Přesně takový, jako jsme ho znali před posledními volbami do Poslanecké sněmovny a co si budeme vyprávět, hlavně den po nich. K tomu ještě později.

Mistr logiky Paroubek (viz "Nemáme Grónsko, z toho vyplývá, že nemůžeme mít ani radar) našel své velké téma. Totiž radarovou základnu v Čechách. Být dnes ve vládě, byl by s největší pravděpodobností všemi deseti pro její umístění. Ostatně není žádným tajemstvím, že jednání s americkou stranou zahájili právě tehdy vládní sociální demokraté, byť to dnes Paroubek vehementně popírá, protože se mu to nehodí do jeho opozičního krámu. Dnes mu ale blaho občanů leží na srdci tolik, že dští proti vládní iniciativě síru kde může. Rozdmýchává iracionální vášně, krmené neuvěřitelnými fámami, vedle kterých všechny příšery z jezera Loch Ness tiše blednou závistí. Je to voda na mlýn bezmozků, kteří, vystrašeni k podělání, zanechali zdravý rozum kdesi hluboko ve svých zahradních hromadách hnoje a naslouchají komunistům a užitečným idiotům, placeným nejspíš íránskými penězi, typu pana Tamáše, mluvčího to iniciativy Ne základnám. Paroubek i přes to, že by se jakožto vůdce normální středoevropské demokratické strany (ano, vím že to na českou sociální demokracii nejde plně aplikovat) měl zdravým rozumem řídit, se přesto staví na jejich stranu.
Paroubkovi se evidentně zatočila hlava z toho, že se americký prezident rozhodl s ním promluvit. Těžko říct, co k tomu Bushe II. vlastně vedlo. Třeba chtěl toho exota vidět na vlastní oči. Na následující tiskové konferenci byl ostatně Quimby plný dojmů. Jak si vysvětlit jeho výroky, že "Bush byl na setkání se mnou dobře připraven" a že "pochválil i minulé vlády, samozřejmě hlavně tu, kterou jsem vedl já" jinak, než že Paroubkovi definitivně hráblo?

Pokud ano, přiblížil se zřejmě svému elektorátu až na pomyslnou dřeň. Myslím že ani průměrný volič socanů nemůže být TAK blbý (a nedělám si o inteligenci většiny jejich voličů věru žádné iluze), že by mu onehdy v červnu 2006 nezatrnulo, když se Paroubek těsně po oznámení výsledku voleb rozhodl v přímém přenosu vyvolat ducha Klementa Gottwalda. Který je zjevně, alespoň co do rétoriky, jeho největším vzorem.
Ale možná se mýlím. Možná mu tehdy většina jeho věrných tleskala. Jako když nechal zmlátit tisíce vysmažených mániček na CzechFetu. To byl, panečku, státnický zásah, to to těm feťákům Jirka hezky nandal! Třeba se lidi už alespoň podvědomě těšili na dobu, kdy stát bude rozhodovat za ně, a to i v tom smyslu, jaký jogurt si můžou ke svačině koupit (na pultech bude, jako kdysi, jen jeden druh) a kam mají jet na dovolenou (půjde to jen do spřátelených zemí Východní Evropy). Možná zdejší obyvatelé sní o době, ve které zase nebudeme mít nikdo nic a budeme si všichni rovni. Nebude pak třeba závidět sousedům, kteří si na to lepší auto, než máme my, "určitě nakradli, to je jasný".

Jinak si věru nedokážu představit reálné vysvětlení toho, že ČSSD má i přes evidentně nebezpečného psychopata ve svém čele vůbec nějaké preference - a to číslo, obávám se, není zrovna malé. A jsme zase u toho - příčinu musíme hledat sami v sobě. Je docela dobře možné, že po příštích volbách nás opět tento "pedofilní organizátor vražd" (jak Paroubek sám sebe několikrát v nadsázce nazval) povede. Budeme mít, co jsme chtěli - já například sbalená zavazadla.

Zobrazit celý článek