nekorektně.com

Nový seriál serveru Nekorektně.com Omyly 20. století přinese čtenářům pohled na hodnoty, instituce a plány, na nichž dvacáté století stavělo, ale které se ukázaly jako přinejlepším neschopné, často však destruktivní slepé uličky lidského vývoje. Nejde však o soupis "omylných" událostí z let 1901-2000, jako spíš o ideje, třeba zrozené před rokem 1901 nebo ještě místy funkční po roce 2000, které však 20. století přímo formovaly. První díl seriálu se zabývá jedním z největších, Organizací spojených národů . Pro myšlenky OSN, stejně jako třeba pro komunismus, platí to, že mnozí o tom říkají, že "myšlenka je fajn, jen realizace pokulhává". K obojímu dodávám - ani ta myšlenka nestojí za nic, špatná realizace je pouze důsledkem od základů špatné myšlenky. Chceme-li zjistit, proč OSN nefunguje, nemůžeme se dívat pouze do roku 1945, kdy vznikla, ale na vznik jejího předchůdce, Společnosti národů (League of Nations). Po druhé světové válce se mezinárodní veřejnost domnívala

Už během masových protestů v Teheránu proti ustanovení Mahmúda Ahmadínežáda prezidentem bylo z kremelských komentářů celkem jasně patrné, že se Moskva staví spíše na podporu staronového prezidenta. Čas však ukázal, že je jejich spojenectví hlubší. Moskva už dlouhodobě podporuje Írán ve věci mírového využití jaderné energie - což není nic proti ničemu, naopak, tuto iniciativu jsem shledával celkem smysluplnou, poněvadž v jejím světle se dalo odhadnout, nakolik jsou snahy Íránu o využívání jaderné energie coby mírového nástroje myšleny v samotném Teheránu vážně. Tím spíš bylo spojenectví v této věci logické, protože Írán do svého jaderného zařízení v Búšehru instaluje reaktory ruského typu VVER. Poslední vývoj událostí však poukazuje na to, že ono spojenectví není tak nevinné, jak by se mohlo zdát. Poté, co z izraelských tajných služeb přišla zpráva, že na palubě ruské civilní lodi byly rakety středního doletu mířící do Íránu, jejichž transport se Mossad snažil překazit, však jde do tu

Izraelský deník Jerusalem Post dnes informoval s odkazem na zdroje z tajné služby Mossad, že posádka lodi Arctic Sea kromě kapitána a tří členů posádky byla odvezena do Ruska včetně jejích únosců, kteří jsou zadržováni ve věznici bývalé KGB Lefortovo. Na tom by nebylo nic divného, kdyby ovšem se neukázalo, že celá akce byla mnohem větší. Zadržení únosci jsou agenty izraelské tajné služby, kteří unesli loď z jednoduchého důvodu - aby se nedostala do místa určení, kterým nebylo Alžírsko, ale Írán. A proč se neměla loď dostat do místa určení? Nebyla totiž prázdná, jak deklarovali její majitelé, ale plná raket typu Ch-55 Raduga kódového označení NATO AS-15 Kent s doletem 3000 km a se schopností nést jaderné hlavice. Tato zpráva přichází v době, kdy je íránský režim podezřelý z výroby jaderných zbraní a kdy vyhrožuje Izraeli "vymazáním z mapy". Ruská podpora teheránskému režimu je rovněž notoricky známá, ovšem tentokrát to je poprvé, kdy si Rusko trouflo na takhle odvážnou akci.

U našich sousedů to opět vře. Stručně: V Komárně (Komárom), etnicky takřka čistě maďarském městě, měla být postavena socha svatého Štěpána (Szent István), uherského krále. O problematičnosti takové akce nebylo vidu ani slechu až do doby, kdy Srbsko nedovolilo maďarskému prezidentu Sólyomovi přílet do země a Rumunsko mu nedovolilo přistát. Tehdy nacionálně socialistická vláda na Slovensku přišla s myšlenkou, že si může dovolit na někoho si dupnout a mohla by z toho vyjít i bez trestu. Když měla být socha odhalena, měl maďarský prezident na její uvedení přijet. Nebylo mu však umožněno přejet přes hranice, čímž Slovensko hrubě porušilo Schengenskou dohodu - a druhý den ráno sochu někdo zasypal vajíčky. Ano, z maďarské strany je také část viny, protože hnutí Jobbik, které rádo provokuje, má znatelnou podporu ze strany obyvatelstva. Problém ovšem je v tom, že kdyby se Slováci, Rumuni a Srbové nechovali jako balkánští tlučhubové, měl by Jobbik mnohem, mnohem těžší práci. Problém totiž nespo

Před časem jsem se zařekl, že nenapíšu ani písmenko, které by se mohlo vztahovat ke "kontroverzní" (jak zní nejčastější mediální nálepka) knize Petra Hájka Smrt ve středu, dokud si ji sám nepřečtu. Nebylo totiž mým záměrem ani touhou dělat ze sebe pitomce jako někteří známí novináři (Milana Šímu například nevyjímaje), kteří se do "prezidentova muže" pustili, aniž by z této knihy viděli byť jen obálku. Což je mimochodem u nás běžná praxe, jedná-li se o (ne)vyvolené. Nicméně, ten čas nadešel. Ale přiznám se, že mě svrběly prsty! A to v době, kdy se na webových serverech, které samy sebe proklamují jakožto "pravicové" náhle bylo lze nalézat teze, které jako by byly zkopírovány přímo z ultralevých dštiček síry typu Blisty či Zvědavec. Proč se tak stalo? Jakožto "vějička", která tak rozpálila do ruda hlídací psy české demokracie, jim byla předhozena jedna z předpokládaných myšlenek knihy - a sice že se jedenácté září nestalo tak, jak je nám předkládá

Na světě existuje mnoho ideologií, náboženství, resp. souhrnně světonázorů, které mají toleranci jako jednu ze svých zásadních hodnot. Přesto většina lidí, s nimiž jsem se setkal, nebo o nichž jsem četl, kteří svým jednáním byli opravdu tolerantní, se žádným takovým světonázorem nezaštiťovala; respektive přinejmenším ne pokud šlo o to, proč tolerují jiné. Tolerovat jiné je jednak umění a jednak určitým způsobem "nastavení mysli". Tolerance totiž neznamená pouze to, že nebudu zastánce jiných názorů bít, zavírat nebo popravovat, ale to, že pokud tito osobně někomu neubližují, nebudu jim jejich názory ani vyvracet, resp. budu je mít v úctě jako své vlastní. Problém je, že například všichni hlasatelé tzv. politické korektnosti do jednoho které jsem kdy poznal byli tak "tolerantní", že zapomněli na toleranci k těm, kteří nesdílejí jejich pohled na svět. V tu chvíli byla rázem veškerá tolerance za sedmero horami a oni se proměnili v bojovníky s plamennými meči za Lepší

Jedna z myšlenek, která stála u zrodu internetu a která z něj udělala fenomén, byla v jeho globálnosti. Tatáž stránka byla přístupná ve stejné podobě z USA jako z Evropy, z Japonska i z Nového Zélandu. Není to tak dlouho, co se západní média rozhořčovala nad "nehorázností" v podobě Velkého čínského firewallu a tím, že google.cn neukazuje totéž, co google.com. Uplynulo pár let a naprosto v tichosti jsme se dostali do situace, kdy se problém netýká pouze totalitních zemí typu Číny, ale i nás. Byrokraté dohonili internet - tak by se dal označit problém, který nám tu nastal. Trávíte-li nějaký čas na YouTube, už jste pravděpodobně dostali hlášku "Toto video není ve vaší zemi přístupné". Pokud bych takové sdělení dostal v Číně nebo v Íránu, tak bych se nedivil, ale pokud ho dostanu v České republice, Norsku nebo Polsku, tak je něco špatně. Proč má YouTube potřebu zpřístupňovat v rámci svobodného světa data jen někam? Netýká se to jen YouTube, stejných podrazů se člověk d

Lov velryb, neboli hvalfangst je jednou z nejkontroverznějších činností v Norsku, ovšem kontroverze (sdílená především ne-Nory) je způsobená především neznalostí místních poměrů. Takřka kdykoliv připomenu někomu ekologicky uvědomělému, že mám něco společného s Norskem, tento na mě vytáhne cosi o "hnusných zabijácích velryb" a takřka není možné logicky vysvětlit, oč vlastně jde. Hvalkjøtt , neboli velrybí maso, je tradiční norské jídlo už po stovky, ne-li tisíce let. Je k dostání prakticky v každém supermarketu, jakož i na slavném Fisketorget v Bergenu. Na území Evropské unie je jeho prodej zakázán, především proto, že většina Evropanů zná velryby pouze z filmu Zachraňte Willyho a na cokoliv co se týká racionality v rozhodování o této problematice, tak si s ní nezadá ani racionalita Rakušanů ve věci jaderné energie. Jistě, jsou státy, jejichž velrybářský průmysl drancuje moře bez ohledu na cokoliv a loví velryby, které rozhodně nenarušují ekosystém (typicky Japonsko nebo C