ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Zkorumpovaná pakáž vrací úder

čtvrtek 2. února 2017

Andrej Babiš už poněkolikáté neudržel nervy na uzdě a dovolil si vulgárně napadnout redaktory České televize. Nezůstal jen u slovního napadání a podal dokonce formální stížnost. Jde o pár týdnů starou kauzu ohledně pochybného nákupu korunových dluhopisů jeho vlastní firmy Agrofert, během které vyšlo najevo, že si Babiš pravděpodobně nemohl na takovou transakci vydělat.

Je poměrně lhostejné, jestli jsou všechna nařčení oprávněná. Důležité je, že aféra není předmětem hlavního mediálního prostoru již od samého začátku, a že nechala v klidu většinu politiků a všechny veřejně známe protikorupční bojovníky. Podobný scénář podivného mlčení jsme již ovšem sledovali v minulosti v obdobných případech a vždy se stejným výsledkem. Nestalo se vůbec nic.

Premiér Sobotka opět trapně vyzval svého ministra financí k objasnění celé situace, ovšem všichni víme, že si předseda hnutí ANO z jeho výzev nedělá těžkou hlavu. Celé kauza DluhopisyGate nebude mít pravděpodobný žádný vliv ani na Babišův elektorát. Pokud se k Babišovým voličům tato aféra vůbec dostane, jejich intelektuální kapacita jim nebude stačit na její pochopení. Oni mu navíc stejně budou fandit dál. Peníze z daní jsou penězi nás všech pouze v případě, pokud je ukryje hospodský. Pokud je laciným trikem zatají ministr financí, je to v pořádku.

Napadená Česká televize se už bohužel tak zdiskreditovala, že řeči o zkorumpované pakáži jsou sice stále přes čáru, ale profesionalitu aby na Kavčích horách jeden opravdu pohledal. Vsadím se, že důkazy o manipulaci nebudou právníci Agrofertu v archivu ČT hledat dlouho. Trik s korunovými dluhopisy a jejich nulovým zdaněním zavedl u nás kdo? Ano, hádáte správně, „symbol korupce“ Miroslav Kalousek! Ta obhajoba Babiše se píše sama.

Pokud celá aféra nevyšumí do ztracena, zajde Andrej Babiš do tvrdé ofenzívy. Všichni ti, co mu dělali stafáž buď přímo na pódiu výměnou za koblihu, nebo nepřímo obhajobou EET či blahořečením přebytku rozpočtu, se teď budou bát proti němu ozvat, aby je nestihla Babišova pomsta. A on se mstí rád. Nejhorší na celé věci je to, že i kdyby se vyplnil naprosto nereálný scénář a Andrej Babiš by musel rezignovat, jeho voliči s námi zůstanou i nadále. Do jejich hlav se podařilo zanést semeno třídní nenávisti a nezasel ho tam jenom Babiš, ale všichni ti, kdo s ním ochotně spolupracovali nebo jeho kroky slepě hájili. Teď už je pozdě couvnout, Andrej zvítězil. Zvykejte si.


 Wasill

Zobrazit celý článek

AMERIKA: Obamův odkaz... a proč je dobře, že už je konečně pryč

středa 1. února 2017

Helejte, já dění v USA posledních 8 let jen sledoval, nekomentoval. Protože to bych minimálně při 9 z 10 Obamových činů musel házet na fb posty o tom, jak je to špatně a bude to mít hrozné následky. Jeho postoje představující to nejhorší, nejlevicovější z už tak levicové demokratické strany v USA, jeho malá zkušenost s politikou a nulová se zahraniční politikou předem zaručovaly, že čtyři roky jeho vlády budou pro nás z pravice strašné. My kvůli tomu demonstrace pořádat nebudeme, dáváme šanci opozici se předvést, my výsledky voleb běžně respektujeme, pro nás je to normální. Beztak bychom byli označováni za rasisty. To je zas normální přístup ze strany jiných skupin lidí.

Podle mě činnost těch, co stále komentují nějaké záležitosti s Trumpem, ukazuje, že je člověk akorát padlý na hlavu a sám má nějaký vnitřní mindrák. V Čechách to takoví jedinci projevují se Zemanem, kdykoli si to hovado uprdne. Já z toho důvodu nekomentuju Zemana a nedělal bych to, ani kdyby u nás tehdy vyhrálo to druhý hovado. Ani jsem si nedělal k Obamovi průběžné poznámky, takže jen „pár“ důvodů, proč jsem rád, že už je konečně pryč.

Byl to špatný politik, rozhodně nemůžu říct státník. Rozšířil se nám tu takový nešvar, a to ten, že lidé posuzují politiky na základě emotivních, tj. nerozumných, neracionálních, faktorů. Takže je pro ně Obama úžasný, je mladý, charismatický, slušný, první ne-běloch v prezidentském úřadě, výborný řečník, hezky se chovající k manželce. Na rozdíl od jiných, kteří jsou vulgární, arogantní. Víte co? Mě to nezajímá. Tohle mě může zajímat u příbuzných, známých, kamarádů, přítelkyně nebo dětí* (neexistující si pro sebe škrtněte). Od politika čekám výsledky.

Obamovy nicneříkající ale určitě na emoce fungující úžasné proklamace slibující prostě jen změnu.. jakože ne tak ledajakou, ale fakt Změnu.. dosáhly o osm let později toho, že největší podporu získali kandidáti symbolizující jakoukoli změnu od Obamova kurzu. Jenže až moc malá menšina obyvatel se řádně s některým z nich (včetně Sanderse) může ztotožnit a říct si - tohle by byl prezident, jakého si doopravdy přeji. Včetně nás v zahraničí. Vítězství ve volbách po Obamovi tak zároveň znamenalo vítězství titulu nejneoblíbenější prezident(ka) v den vítězství či nástupu do funkce. Černého Petra ve volbách dostal Trump jako menší zlo. Obamo, fakt dík.

Výsledkem Obamovy politiky je také to, že jemu opoziční republikáni ovládají obě komory Kongresu. Kongres už se dříve stavil Obamově politice na odpor, ale Obamovou povinností politika bylo najít kompromis. Politika je umění možného. S tím, co máme, což hlavně znamená, jak silnou podporu mají politikovy kroky tím, či jiným směrem. Státnící to ví, Obama naopak protlačoval své vize, a to vytvořilo odpor, opozice i občanů. Proto už za Obamovy vlády jeho demokratická strana oslabovala, až ztratila většinu v Kongresu, to bylo vůlí občanů. Místo dohody, kompromisů a umění možného Obama obcházel legislativní moc skrze různé prezidentské vyhlášky. V míře větší než předchozí prezidenti, včetně těch, co také neměli zrovna přízeň poslanců. Co asi udělá Trump s tímto precedentem?

Po dlouhých vyjednáváních (vida, přeci jen se dokázal s nepřátelským Kongresem dohodnout) protlačil schodkové rozpočty a vytvořil největší dluhy v historii USA. Tohle má být pozitivum Obamovy vlády? Ekonomika je zase umění s omezeným množstvím zdrojů udělat maximum.
Zásadním důvodem, ne-li tím hlavním či jediným, proč se stal prezidentem, byla samozřejmě barva jeho pleti. V USA to má historicky váhu, protože „Murica, fuck yeah!“ Prakticky to má jen symbolický význam. Ale neméně symbolické je, že zrovna v době Obamova prezidentování propukaly rasové nepokoje. A když už jsme u toho, tak v době vítězství Trumpa chtěli rasističtí, xenofobní a skrz na skrz zlí a samozřejmě bílí členové Ku-Klux-Klanu uspořádat klidný pochod na oslavu. Hodní, slušní, prodemokratičtí příznivci demokratů, bílí i černí, zatím dělali výtržnosti, rozbíjeli výlohy, zapalovali popelnice, auta a tak. Něco je špatně.

Obamacare jsem nezkoumal, ale asi by to mohl být krok dobrým směrem. Nerozumím, nekritizuji. Podobně co se týče dohody s Íránem. Troufám si ale tvrdit po přečtení mnoha knih a článků (a se vší skromností, kterou tedy já rozhodně netrpím, hehehe, ještě dodávám, že po sepsání diplomové práce), že víc rozumím klimatickým změnám. Takže v tomhle ohledu upřímné díky za Trumpa. Rozumím, kritizuji - zmiz, Obamo!

A tak se dostáváme k zahraniční politice. V zahraniční politice Obama ukázal pouze to, za co ho tolik lidí má rádo. Skvělou vzletnou rétoriku. Lidská blbost nezná mezí. Jeho politika ideálů, za což dostal nobelovku, ještě než něco dokázal učinit, měla za následek, že všem, kteří si vytírají ona místa svobodou či lidskými právy, byl akorát pro smích. Dosáhl míru? Kde? Trump nobelovku nedostane? Mohl by ji dostat třeba za vnitřní mír v USA, hned, jak jeho odpůrci ukončí masové demonstrace.
Áfghánistán je na tom s mírem lépe?

Z Iráku Obama stáhl vojáky a v Iráku je najednou ISIS, pardon, Daesh, protože toto uskupení rozhodně nemá nic společného s vy-víte-kterým náboženstvím. Ano, tím, proti němuž se nesmí říct křivého slova, natož ho zesměšňovat nebo karikovat, protože svoboda slova. „Je souis.“ Všichni přece jsme... no, vždyť víte.

Rusko. A tato problematika se nás ve střední Evropě týká především. Ta dohoda o omezení jaderných zbraní jako má něco znamenat? Navíc, Putin si bohužel může dělat, co chce, protože ví, že mu to projde. Ubohá Ukrajina. Obama měl jen na to, vzbudit naděje Majdanu. Efektivně zareagovat na ruský zásah, který zákonitě musel přijít, nedokázal. A ekonomické sankce v globalizovaném světě, to jako vážně? Btw., byl to Obama, kdo k Rusku vstřícně zrušil plány na protiraketovou obranu, jejíž prvky měly být ve střední Evropě. Just saying. Udělat to Trump, představovalo by to jasnou ukázku jeho proruských postojů, ne-li toho, že ho Putin ovládá. Jelikož Trump alespoň zavadil o myšlenky Kissingera, nebojím se, že by v tomto ohledu byl horší Obamy.

Čína. Ta se tak třese, že se bojí vojensky vystrkovat růžky mimo své pobřeží, protože americká flotila má zrovna cvičení v mezinárodních vodách u Filipín.

KLDR už radši ani neodpaluje rakety a jaderný program zastavila, protože ví, že na to nemá.
Asad se v Sýrii tak strachy třese, že souhlasil s odstraněním chemických zbraní – a válčí se dál. Ubohá Sýrie. Ubohý Irák. Zrovna ohledně chemických zbraní v Sýrii se Obama ukázal jako tlučhuba, v jazyce jeho příznivců řečník. Hrozil, hrozil a skutek utek. I kdyby chtěl něčeho v Sýrii dosáhnout, v podstatě si tam ani neuprdne, pokud mu to Putin nedovolí. Obama opět jen dokázal vzbudit naděje (naděje na změnu) opozičních skupin, pomohl tak eskalovat vzpouru, nic víc. To kritizuji. Že je americká aktivita v občanské válce v Sýrii zanedbatelná (nulová?) je už asi jen dobře.

Jeho postoj k smrti Castra na Kubě akorát přesně odráží Obamovy vnitřní hodnoty, chcete-li myšlenky, ideologické zázemí. Horší postoj snad už vyjádřil jedině kanadský premiér Trudeau, ale v hodnocení jeho osoby platí stejný nešvar, co s Obamou.

Shrnutí: Obama měl nulové zkušenosti v zahraniční politice, malé ve schopnosti dělat politiku. Pln ideálů, prázdný zkušenostmi, narazil na realitu. Trump alespoň má zkušenosti s uzavíráním dohod, tvrdým vyjednáváním. Netroufnu si říct, že už hůř být nemůže, ale za sebe bych mu dal šanci. Uvidíme. Vy ostatní můžete psát ty svoje statusy a být všelijak nešťastní, kdykoli si Trump uprdne. Není to jeho chyba. Viníka vašich nešťastných pocitů najdete v zrcadle.

Obama přestřelil v prosazování své agendy. Byla radikální a nejenže neměla podporu v kongresu, byl k ní odpor. Neměla ani takovou podporu u lidí – proto volili už za Obamy republikány, až ti ovládli obě komory kongresu. Proto, a protože jsem striktní příznivec demokratických systémů, tvrdím a zdůrazňuji – protesty proti Trupmovi jsou zcela v pořádku a na místě. Sice platí pro jeho odpůrce, že se měli víc snažit u voleb a před nimi, nicméně moje pointa je v tom, že Trump musí vidět, že nemá zas až takovou podporu. Obama to neviděl. Trump by to vidět mohl. Ostatně občan je svým způsobem také zákazník. A pro odpůrce Obamy nebo Trumpovy příznivce naopak dodávám, že hysterie některých protestujících zase ukazuje, co jsou oni zač.

Závěrem mě napadá: několik celebrit vyhrožovalo, že emigrují, pokud Trump vyhraje. Jako pozor, americké celebrity sice dávají taková prohlášení při každých prezidentských volbách, kde kandiduje republikán. Tj. každé čtyři roky. Ale tentokrát to bylo už fakt vážný. Dokonce pár, přesněji čtyři (tedy dva páry) ty celebrity znám. 

Tak vypadly ty celebrity už z USA, nebo to zas byly jen velkohubé kecy? 

Takové, jaké předváděl celých osm let v úřadu Obama?

Komo

Zobrazit celý článek

RECENZE: Donald Trump: „Vraťme Americe její velikost – Jak dát do pořádku ochromenou Ameriku“

pátek 20. ledna 2017

V den inaugurace Donalda Trumpa přinášíme recenzi knihy, při jejíž četbě můžeme snad alespoň trochu pochopit uvažování ode dneška nejmocnějšího muže planety.

Nástup Donalda Trumpa do Bílého domu se závratně blíží. Jelikož poražená strana této volby stále bojuje prohranou bitvu, zaniká skutečný obraz Trumpa jako takového v záplavě lží a pomluv a oboustranně vedených útoků. Pokud se chceme o Trumpovi něco relevantního dozvědět, musíme tak přímo ke zdroji (a tím zdrojem nemyslím legendární Trumpův twitter plný bulvárního obsahu, který by mu měl někdo už konečně zakázat). Trump se na prezidentskou kandidaturu pečlivě připravoval a s touto myšlenkou si zahrával již dlouho. Není tedy zcela pravdivá ta okřídlená pohádka o outsiderovi, který se jednoho dne rozhodl vyhrnout si rukávy a vytáhnout Spojené státy zpět na výsluní.

Jelikož Trump nespadl z nebes, jsou jeho politické názory veřejně známé, ačkoliv se přirozeně časem vyvíjely, a to samozřejmě i pod tlakem veřejného mínění, jak bylo zrovna potřeba. Mám ovšem pocit, že Trumpův program před námi většina politických komentátorů buď úmyslně zatajuje, karikuje, anebo hůř – vlastně jej ani pořádně nezná. Mějme ovšem na paměti, že předvolební program a vznešené politické cíle vezmou po dvacátém lednu jistě za své. Pro pochopení uvažování Trumpa a jeho volebního týmu nám ovšem studium Trumpovi knihy může pomoci.

Kniha dnes již zvoleného pětačtyřicátého prezidenta USA pochází z roku 2015 a v originále nese trochu údernější název „Crippled America: How to Make America Great Again“. Jedná se v podstatě o shrnutí Trumpova volebního programu podaného jeho nezaměnitelnou lidovou formou, ačkoliv je jisté, že celé dílo bylo pod drobnohledem velké škály všemožných poradců. Výsledkem je, diplomaticky řečeno, srozumitelná kniha psaná takovým jazykem, aby jí pochopil každý. Dovolím si vypíchnout dle mého názoru nejzajímavější pasáže a poukázat na styčné body, které se touto, ne moc obsáhlou knihou, linou.

Crippled America je částečně Trumpovým pokusem smést ze sebe nálepku rasisty, xenofoba a sexisty, nebo osoby, která nenávidí novináře. Svůj vřelý vztah ke všem rasám, etnikům a hluboká úcta k novinářům se jako téma objevuje opakovaně i na, bohužel, nevelkém počtu konkrétních příkladů. Trumpovi k nápravě stačí, když uvádí, že dle složení jeho zaměstnanců a osob, které dosadil do vedoucích pozic svých firem, lze jasně vyčíst, že na něj žádná z výše uvedených nálepek nesedí. Je škoda, že se spíš neponořil do vysvětlování svých četných, jemně řečeno „kontroverzních“ výroků. 

Dalším ústředním tématem knihy je snaha vykreslit Trumpa jako self-made mana, který si musel, i přes svůj úděl syna bohatého stavitele, vše vybudovat od píky, což jej dle něj zároveň činí nejlépe kvalifikovaným k řízení USA. Co v dobrém překvapí je ovšem fakt, že v knize nenalezneme žádné pomlouvání konkurence, a to slouží Trumpovi ke cti, zato slogan „Make America Great Again“ se objevuje snad na každé druhé straně.

Volební program je rozdělen do jednotlivých kapitol, jako jsou školství, zdravotnictví, obrana apod. Nepřekvapí, že Trump navrhuje ve všech oblastech podobný přístup – přísnou decentralizaci, demonopolizaci (ať už státní, či soukromou) a ponechání rozhodování nejen mimo federální, ale nejlépe i mimo státní úroveň. Ve složitějších otázkách navrhuje Trump naivní řešení spočívající v najmutí „nejchytřejších“ lidí z celé Ameriky a jejich (obrazné) ponechání v uzavřené místnosti tak dlouho, dokud nevymyslí nejlepší východisko.

Nikoliv snad náhodou existuje jediné odvětví, kde Trump naopak navrhuje centralizaci a tučné pumpování veřejných peněz – a tím odvětvím je jeho takříkajíc domácí prostředí, tedy infrastruktura: stavění silnic, mostů apod., prostě vše, kde teče beton (a peníze). Můžeme pouze domýšlet, kdo všechno ze stavebních firem za to Trumpovi zatleská, ale škodolibě řečeno - můžeme být rádi, že nemá Trump kamarády ve zbrojařském průmyslu. (O financování ze strany stavebního průmyslu svědčí hojné odkazy na tučně zaplacené proslovy, které Trump na různých setkáních pronesl, tedy praktika nepřímého financování kampaně, která byla tak hojně vyčítání jeho soupeřce Hillary Clintonové.)

Na druhou stranu i přes tlak na ostatní státy NATO ohledně výdajů na obranu Trump podle svých slov počítá s vybudováním armády tak silné, aby jí USA nikdy nemuseli použít. Takže i tady jistě nějaký peníz ukápne, snad aby si zbytečně Trump nedělal další nepřátele mezi jestřáby. (Mimochodem je dost možné, že Trumpem ambiciózně nastavené plány mají sloužit hlavně jako páka k vyjednávání, aby měl jako zkušený obchodník ještě kam slevit s tím, že některá odvětví ochotně obětuje třeba právě za infrastrukturu a obranu).

S výše uvedeným stavebnictvím nepřímo souvisí i další hojně probíraná otázka ilegálního přistěhovalectví a stavba zdi na hranicích s Mexikem. Trumpovo prohlášení, že zeď si zaplatí samo Mexiko, je v knize rovněž obsáhle vysvětleno. Lhostejno, zda je taková možnost vůbec reálná, Trump navrhuje více zpoplatnit poplatky související s usazováním mexických občanů na území USA a omezení všemožných plateb, které do Mexika z Washingtonu putují.

Troufám si tvrdit, že Trump nikdy neměl v plánu vystavit jednoho dne účet za zeď postavenou jeho vlastními kamarády od fochu přímo Mexické vládě, jak je mu podsouváno. Ohledně mexické zdi rovněž Trump zdůrazňuje, že mu nečiní problém do ní zabudovat několik zlatých bran určených pro vítání LEGÁLNÍCH přistěhovalců. Vyvstává tedy otázka, jestli za omezením ilegálního přistěhovalectví není rovněž snaha „očistit“ stavební trh od malých, pololegálních firmiček, najímajících právě nelegální přistěhovalce za nuzných podmínek, ale to je čirá spekulace.

 Poněkud opomíjenou kapitolou je Trumpův návrh na omezení čtrnáctého dodatku, který zajišťuje každému, kdo se v USA narodí automaticky i občanství, a s tím související „turistiky“, kdy jediným cílem návštěvy USA je porodit na americké půdě svého potomka. To by jistě stálo za diskuzi, a je s podivem, že toto téma není častějším terčem útoku Trumpových odpůrců.

Hezky se ovšem Trump vypořádal s námitkou, že jeho reklamní čepice s nápisem „Make America Great Again“ byly vyrobeny v Číně. Dle jeho slov by byl špatným obchodníkem, kdyby je nechal vyrobit v USA v horší kvalitě a za vyšší cenu – tím by prý USA nijak nepomohl, a tamní firmy by nedostaly tolik potřebný signál, že někde jinde to umějí lépe.

 a závěr snad ještě trochu úsměvná historka z naší kotliny, kdy Trump vzpomíná na vyprávění jeho první ženy Ivany o hrdých občanech Československa, kteří se svým spoluobčanům okatě chlubili jakýmkoliv symbolem ze vzdálené, svobodné Ameriky, byť šlo i o něco tak banálního, jako je jednodolarová bankovka.„…a dneska se nám smějí“, dodává Trump.

Crippled America je opravdu strohá kniha, klouzající po povrchu, ale jelikož tonoucí se i stébla chytá, je to lepší než nic. V dnešní mediální atmosféře, kde je Trump vykreslován pomalu jako ďábel, je opravdu těžké najít relevantní informace a hlavně kvalitní oponenturu Trumpova vidění světa (a že by jí bylo třeba!). I těch pár stránek ovšem nabízí velké množství informací, ze kterých by mohli čerpat jak Trumpovi odpůrci, tak nezávislí komentátoři (pokud ještě nějací existují). Bude zajímavé sledovat, jak moc se Trump na pomyslném trůnu odkloní od svých proklamací, které (nejen) v této knize předložil.

Wasill

Zobrazit celý článek

POLEMIKA: Fake news naruby

úterý 10. ledna 2017


Sepsat tyto řádky mě donutili ti novináři, politici a aktivisté, kteří jsou natolik posedlí touhou změnit svět k lepšímu, že se mnohdy chovají jako členové nějaké sekty. Protentokrát to možná trochu nespravedlivě za všechny výše uvedené odskáče Martin Fendrych a jeho dnešní komentář.

Označovat cokoliv, co se mi nelíbí, za fake news nebo za ruskou propagandu už vlezlo těmto lidem tak hluboko do mozku, že naprosto ztratili smysl pro realitu. Zapamatujte si následující větu z Fendrychova článku, budeme jí dále potřebovat:

„Rozum můžeme správně uplatnit jen tehdy, pokud do něj vložíme pravdivé informace.“

Nyní pokračujme v citacích z Fendrychova článku, který bude jistě hojně sdílen v rámci občanského boje proti fake news.

„Putin a ruská vláda usilovali o to, pomoci zvolenému prezidentu Trumpovi v jeho šancích na zvolení, jestliže to bude možné, tím, že zdiskreditují ministryni Clintonovou. S tímto závěrem souhlasí Ústřední zpravodajská služba (CIA), Federální úřad pro vyšetřování (FBI) i (Národní bezpečnostní agentura) NSA. Tajné služby prý získaly odposlechy ruského vedení a znají jména prostředníků, kteří data ukradená ruskými hackery předali serveru WikiLeaks.“

Nikde v článku sice není uveden jediný důkaz. Jen, že to tajné služby tvrdí, ale budiž. A americkým tajným službám věří přece všichni bezmezně, samozřejmě, protože americké tajné služby nikdy nelžou. I kdyby to ovšem pravda byla, tak to podstatné je, že nikdo nezpochybňuje obsah oněch zveřejněných dat! Jediné, co víme, je to, že demokratům kdosi ukradl emaily a zveřejnil je na WikiLeaks.

Nyní si zopakujeme úvodní větu, kterou jste si měli zapamatovat. „Rozum můžeme správně uplatnit jen tehdy, pokud do něj vložíme pravdivé informace.“. WikiLeaks zveřejnila pravdivé informace, vložila je tak do rozumu voličů v USA, a ti pak svůj rozum správně uplatnili. Ovšem dle soudruha Fendrycha je to špatně, protože vyhrál Trump! Podle jeho vlastních slov je pravda špatná, pokud vede k vítězství někoho, koho on nemá rád.

A jedeme dál:

„Přes Facebook se zase masově šířily falešné zprávy (fake news), jako třeba ta, že Trumpa podpořil papež František nebo že vyšetřovatele případu Clintonové zabili.“

Ano, to je pravda. Pravda také je, že se přes facebook masově rovněž šířily falešné zprávy, které měly naopak podpořit Hillary a Trumpa zdiskreditovat. Jeden obzvláště odporný a stokrát vyvrácený hoax o tom, jak si Trump dělal legraci z tělesného postižení jednoho novináře, ještě včera nepřímo zopakovala Meryl Streep na udílení Zlatých Glóbů a sklidila za to obrovský potlesk. Navrch přidala hoax, že Donald Trump nemá rád cizince. To je takový nesmysl, že se mi to ani nechce vyvracet.


A dále:

„Podobné je to s tvrzením Trumpa z kampaně, že bude-li zvolena Hillary Clintonová, do USA přijde 650 milionů uprchlíků (dvakrát víc, než mají Spojené státy obyvatel). Klasické médium by takový výrok muselo vysvětlit, uvést do kontextu.“

Řekl Fendrych, zástupce vždy pravdivých klasických médií, a NEUVEDL TOTO TVRZENÍ DO KONTEXTU. Na video o 650 milionech lidí se můžete podívat zde  a doporučuji jej odkoukat do konce. Hlavně do té pasáže, kde Trump stále dokola opakuje větu „But I want people to come in!“.

Samozřejmě že tuto pitomost vypustil Trump ze své nevymáchané huby, ale je to výrok asi takové úrovně, jako když Babiš řekne, že „všeci kradnú“. Budeme Babišovi jeho tvrzení vyvracet tím, že najdeme alespoň jednoho člověka, který nekrade? Vždyť je to absurdní. Připomíná mi to snahu NBC udělat z Trumpa blbce (jako by to nedovedl on sám) tím, že zpochybní jeho výrok, že Hillary „vyzmízíkovala“ (acid washed) své emaily, aby zametla stopy. NBC napsala, že Trump lže, jelikož Hillary na smazání emailů nepoužila chemikálie,ale software.

Na závěr nám pan Fendrych vysvětluje, proč máme věřit jen klasickým médiím:

„K voličům u nás i v USA se dostává dvojí typ zpráv. Jedny pocházejí od klasických médií, která jsou navyklá a ze zákona povinná informace ověřovat, garantovat.“

Jak tomu máme rozumět? Fendrych sám sebe nepočítá mezi zástupce klasických médií, když očividně sám zprávy neověřuje? Když ovšem na tuto větu aplikujeme dogmatickou metodu doslovnosti, pochopíme, jak to Fendrych myslel. Klasická média jsou na ověřování pouze navyklá, oni to ve skutečnosti nedělají.

Wasill


Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Jak to (asi) bylo s Davidem Rathem

středa 21. prosince 2016

Konečně jsme se dozvěděli, proč se už tak dost dlouho protahovaný proces s kdysi korunním princem ČSSD, Davidem Rathem, vrací opět na začátek. Odposlechy, na nichž celá žaloba zejména stála, a které jsme již všichni dávno slyšeli, nebyly dle soudu pořízeny v souladu se zákonem a nelze je tak v celé šíři použít jako důkaz. Jak to vlastně celé začalo? David Rath zcela bez pochyb kradl. To by ovšem samo o sobě nebyl takový problém, jelikož dělal jen to, co všichni v obdobném postavení dělali před ním, zároveň s ním a dělají to i po něm. David Rath ovšem spáchal daleko větší zločin - nechtěl se dělit. A co hůř, zároveň si brousil zuby na nejvyšší místa české politiky. Tehdejší garnitura, včetně jeho spolustraníků, dostala z představy psychopatického egomaniaka v jejich čele strach a zatáhla společnými silami za záchrannou brzdu. Smutnou ironií je, že tím umetli cestičku k moci jinému psychopatickému egomaniakovi, ale to už je jiný příběh.

Jako v každé mafiánské organizaci, tak i mezi politiky platí nepsaný zákony omerty. Není dovoleno jen tak někoho prásknout a to dokonce ani v případě, když se jedná o vašeho politického konkurenta. Abyste mohli svůj plán na odstavení utrženého Ratha provést, potřebujete pár ambiciózních detektivů, kteří se o sobě myslí, že jsou Mulder a Scullyová, a předhodíte jim jako návnadu stárnoucího detektiva ze staré školy, aby je přivedl na „žhavou stopu“. Protože v našem policejném státě, který je velmi efektivní pouze při represích proti bezúhonným občanům, už takřka žádný schopní policajti nepracují, rozjede se vyšetřování tak, jak je v ČR zvykem. Tedy tak, aby to stálo co nejméně práce a bylo to pokud možno hned hotové. Kdo by se s tím sral, když máme moderní techniku.

Klasická policejní metoda naší doby zní: „Nasadíme odposlechy, ono už se něco najde“. Proč se zdržovat vyplněním řádné žádosti o povolení operativních prostředků se všemi podstatnými náležitostmi, jakými jsou třeba DŮKAZY, které policii k žádosti o odposlech vůbec vedou, až po řádné a nezpochybnitelné odůvodnění nasazení odposlechů jako krajního policejního postupu. Taková žádost není třeba, když si se spisem v podpaždí ujedete protiústavně pár kilometrů na sever na spřátelený soud, který odposlechy povolí bez nepříjemných otázek.

O nasazení odposlechů se ale samozřejmě dozví všechny politické strany a policejní složky, protože u nás se vykecá i to co nevíme, a je tak zcela nepochybné, že operace Rath probíhala za politického krytí. O policejném sledování dokonce věděli i sami podezřelí, ale protože se jednalo o vypitého ignoranta, sadistickou mrchu a samožerského šílence, nedošlo jim, jak těsná smyčka se jim kolem krku začala utahovat.

Naši Mulder a Scullyová ovšem nedělali nic jiného, než že vyhodnocovali odposlechy. To jsem ovšem v tom tajném náklaďáku mohl sedět klidně já, zapisovat umím docela slušně a šifru „kulaťoučké zlaťáčky“ bych jistě taky rozlouskl. Rozkrýt tak komplikovaný případ by byl kvůli naší justici a složité legislativě veřejných zakázek a stavebních prací dost slušný oříšek i se všemi důkazy na stole. A ne, odposlechy vám k tomu sami o sobě NIKDY stačit nebudou.

Co se tedy mělo udělat? To já ale přesně nevím, nejsem detektiv, ale napadlo mě třeba nasadit k Rathovi do úřadu nebo k Pancové do nemocnice své lidi v utajení, ušít na celý gang nějakou boudu nebo skřípnout spolupracující obviněnou Salačovou již dávno před spektakulárním skokem na Rathova záda, když vycházel z domu se sedmičkou vína v podpaždí. Sedět v dodávce za domem a poslouchat řeči opilce a dominy je, jak se později ukázalo, naprosto k ničemu.

Mimochodem institut spolupracující obviněné (Salačová) má sloužit k tomu, aby se dotyčná osoba výměnou za nižší trest sama přiznala, případně policii NAVEDLA k dalším důkazům, ale nikdy nemůže její výpověď sloužit jako důkaz sám o sobě, jelikož taková výpověď je už z principu nedůvěryhodná a motivuje obviněného ke lžím.

Nabízí se tedy skoro až paranoidní vysvětlení. Nebylo snad účelem celého toho cirkusu Ratha pouze zdiskreditovat s tím, že dostatečně klepnut přes prsty za mříže nakonec jako člen politické mafie stejně nepůjde? Protože neřízená střela Rathova typu nemá už ve vězení co ztratit a klidně napráská všechny svoje kolegy i oponenty, čistě ze msty a to i s rizikem, že dopadne jako Mrázek nebo Houska s kulkou v těle. Mám pocit, že takhle přesně to bylo. Možná přesně díky těmto policejním a justičním šlendriánům se z lidí stávají konspirační teoretici. Tohle totiž už prostě není normální.

Wasill


Zobrazit celý článek

ZE SVĚTA: Tak nám zabili Fidela...

úterý 29. listopadu 2016

Tedy samozřejmě nezabili - Fidel Castro zemřel jako správný diktátor přirozenou smrtí v požehnaném věku, kterého se mohl dožít díky luxusu a blahobytu, který on svým ovečkám odepřel (a přesto se našli tací, kteří ho milovali až do konce jeho dnů). V poslední době se stalo módou hodnotit politiky podle jejich schopnosti okomentovat na sociálních sítích smrt velkých osobností a rok 2016 k tomu dal mnoho příležitostí.

 V případě kubánského Krakonoše nasadil zřejmě nejvyšší laťku opilec a druhý nejmocnější muž Evropské Unie Jean-Claude Juncker. K jeho smůle natáhl Fido brka jako na potvoru kolem půlnoci, a to už měl měl Juncker jako obvykle dost naváto. Komunista v čele Evropské komise tedy sesmolil hodnocení asi v tom smyslu, že Castro byl hrdinou mnohých a otočil kurz historie kubánského lidu a bla bla bla – bez jakékoliv negativní zmínce o Castrově hrůzovládě. Může nás jen uklidňovat, že Kuba neleží na východě, takže na tuto světovou stranu nás protentokrát nikdo naštěstí netáhne.

 Dost podobně se zachoval další miláček levicových blouznivců, kanadský premiér Justin Trudeau, který dokonce nechtěně rozjel díky svému truchlení na Twitteru novou hru, kdy se uživatelé předhánějí v tom, kdo vysekne politicky co nejkorektnější poklonu co největšímu tyranovi. 

Opatrovníci Donalda Trumpa podlehli jeho smutným očím a dovolili mu na pár minut si hrát s twitterem, a tak Trump dokázal napsat jen holou větu „Fidel Castro is dead“. Po pár hodinách se ale Trump na Facebooku pochlapil a vysekl nemilosrdnou kritiku Castrovi i celému jeho režimu.

 Stala se ale zajímavá věc: upřímná soustrast evropských elit bolševickému diktátorovi vzbudila nevoli u extrémních levičáků ze zemí postkomunistických, ČR nevyjímaje. Svým očím například nevěřili představitelé Žít Brno, hnutí na samé levé hraně politického spektra, na "správnou stranu barikády" se postavil i přední neomarxistický komentátor Martin Fendrych. Opravdu se jejich západní hrdinové klaní tomu zlému vousatému pánovi? Nutno podotknout, že tito blouznivci bojují za práva menšin s takovou zaslepeností, že jsou schopni se rvát i za ideologie menšiny prokazatelně potlačující, takže tento paradox není ničím překvapivý. Přiznám se, že jsem jako ne moc dobrý prognostik od nich čekal spíš reakce relativizující krutost Castrova režimu a vyzdvihující naopak přínosy tohoto celoživotního bojovníka proti kapitalismu, který nosil najednou dvoje rolexky aby nakonec umřel na Black Friday. To se, alespoň u nás, nestalo. Naopak se z ultralevicového tábora teď ozývají zoufalé hlasy o zblblých západních politicích, kteří snad neví, co byl Fidel zač!?!

 Mám pro vás novinku, soudruzi. Západní politici, plačící teď nad pomyslnou rakví, vědí MOC DOBŘE co byl Fidel Castro zač. Váš problém je, že nevíte, co jsou zač tito „západní“ politici. Rozdíl mezi nimi a Fidelem je v tom, že oni k socialistické revoluci nepotřebovali zbraně a dost možná by se je na rozdíl od něj nikdy neodvážili použít. Protože to u nás je přece zakázané.

Wasill

Zobrazit celý článek

DISKUZE: Proč vyhrál Donald Trump

sobota 12. listopadu 2016

Levicoví liberálové v českém i americkém Kocourkově páchají hromadné sebevraždy. Vlastně ne, většina z nich jen brečí na facebookových kavárnách, ti drsnější zapalují v ulicích auta. Všichni si v slzách kladou otázku, kterou jsem nastínil v názvu článku. Dokonce se tak jmenoval speciální blok České televize, tedy podniku, který byl levicovými liberály před nějakou dobou dobyt a dnes už se v něm nikdo jiný nevyskytuje. Já vám tu otázku nyní zodpovím.

Donald Trump vyhrál, protože měl příběh. Úspěšný selfmademan, ale zároveň křupan, který mluví, jak mu zobák narostl. Model Babiš. Model Zeman. Nebyl politik, prostě jen chlapík, co má trochu víc peněz, zkusil kandidovat, a vyšlo to. Jeden z nás. Jasně, v kampani všechny pourážel, a vlastně se taky zdálo, že moc neví, o čem mluví, ale to je buřt, protože average Joe v kšiltovce s logem baseballového týmu mu cestou domů z KFC rozuměl. Jasně, s těma Mexikáncema je třeba zatočit, a ti negři si vlastně taky moc dovolujou, žejo. Jebat politickou korektnost!

Hillary Clinton nevyhrála, protože měla hovno. Outsiderka spjatá s establishmentem, která se už jednou do Bílého domu dostat pokusila, a nepodařilo se jí to. Vlastně se o ní vědělo akorát to, že její slavnější manžel si ho svého času nechával kouřit od stážistek, a ona ho za to nezabila. Nedala Američanům jediný důvod, proč by vlastně měla být prezidentkou. Women rights v roce 2016 už fakt nikoho nepálí, sorry. Nejsme v předminulém století.

To je všechno, milí pokrokoví studenti amerických universit. Get over it, na zapalování aut se už vykašlete, je to koneckonců málo sluníčkové. Mimochodem, nepamatuju si, že by v roce 2008 zapalovali nějaká auta příznivci Johna McCaina, když zrovna nevyhrál jejich kandidát.
Pokřivené myšlení progresivních levičáků - lhostejno, zdali v USA nebo v ČR, je to koneckonců jedna a tatáž verbež - by vážně vydalo na nějakou psycho(pato)logickou studii. Všichni mají totiž pocit, že jedině jejich postoj je ten správný, a nositelé téhož názoru jsou nositeli světla, kteří mají být automaticky vynášeni (nikoliv voleni) do veřejných funkcí. Všichni ostatní mají být mimo jakoukoliv diskuzi zesměšňováni, uráženi ad hominem, ignorováni, případně likvidováni.

V debatě o Trumpovi (případně o Brexitu atd.) se to projevuje stonásobně. Na facebooku koluje post nějaké americké učitelky (!!!) která pláče, že den zvolení Trumpa je pro ni horší než jedenácté září. Vždycky se budu tvrdě stavět proti vyhazovům ze zaměstnání kvůli politickým názorům... leč tady bych snad udělal výjimku. A je to jen jeden případ z milionu. Stěží pochopitelný myšlenkový svět neolevicových pomatenců sleduju už dlouho, tak by mě nemělo nic překvapit, ale přiznám se, že po přečtení článku v Respektu (já vím, no, můžu si za to sám) od jisté soudružky Z. Boehmové mě museli téměř omývat. Link sem raději dávat nebudu, kdo chce, najde si ho sám. Varoval jsem vás.

Upřímně, ze zvolení Donalda Trumpa vlastně žádnou radost nemám. Když o tom tak přemýšlím, sere mě jen o trochu méně, než by mě bývalo sralo zvolení Hillary. Stejně jako na Andreji Babišovi ani na Trumpovi neshledávám nic pravicového (mimochodem - teď to vypadá, že ani nezruší Obamacare, jak v kampani sliboval) a s jeho zvolením do úřadu podle mého názoru beztak žádná velká změna nenastane, to si už jestřábi pohlídají. Nicméně, dejme mu šanci. Buď se historicky znemožnit, a nebo... třeba ne.


Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Co zaniká v diskuzi o EET

středa 2. listopadu 2016

Vážně si myslíte, že po zavedení EET už konečně bude líp? Tak čtěte.

Jako člověk, který se o politiku amatérsky zajímá již 20 let, jsem rád, že v poslední době nejsem při sledování politického dění sám a tento koníček začíná provozovat stále více lidí v mém okolí. V podstatě kolem každé větší politické události probíhá diskuze nejen na internetu, ale stále ještě i v hospodách a při různých osobních setkáních. Poslední roky bývá zvykem, že se na podzim diskuze přenese dokonce i do ulic a na náměstí hlavního města. Tyto diskuze ovšem bývají poměrně vyhrocené a já se do ní zapojuji čím dál méně, jelikož se takřka vždy ocitnu mezi nikoliv dvěma, ale rovnou mezi třemi extrémy. Prvním a druhým extrémem jsou dva zcela protichůdné a nekompromisní názory stojící na opačných koncích pomyslného politického spektra, třetím extrémem je naopak předstíraná snaha být za každou cenu vyvážený a objektivní. A já se nechci přidat ani k jednomu z výše uvedených směrů a nejinak je tomu i případě elektrické evidence tržeb.

O EET bylo řečeno mnoho. Kdo tento nástroj výkonu státní kontroly podporuje, údajně chce zničit živnostníky, šmírovat obyvatele nebo vydělat prodejem pokladen k EET určených. Kdo je proti, ten buď přímo sám krade, nebo přinejmenším okrádání státu podporuje. Přiznám se, že sám nemám s podnikáním žádné zkušenosti a nemám zároveň zkušenosti ani s vybíráním daní, takže na jakou stranu se mám přiklonit? Určitým vodítkem může být skutečnost, že autorem a největším propagátorem EET je estébák, lhář a dotační podvodník. To by byl ale argumentační faul ad hominem, tak jej ponechme stranou. EET je od samého počátku politickým, nikoliv ekonomickým nebo daňově-správním projektem. Je to Babišova vlajková loď, jeho jediný programový cíl a jeho budoucí pomník.

Ať už bude totiž výsledek jakýkoliv, Babiš vyhraje. Co vlastně od EET očekáváme? V televizní reklamě natočené za ty státní peníze, které nám podle vládní logiky nikdo nestačil ukrást (resp. skrýt před ministerstvem financí), je nám tlačena do hlavy částka 18 miliard. Dejme tomu, že to tak skutečně bude, ovšem za jako cenu. Spousta lidí zavře své podnikání nikoliv z důvodu povinnosti přiznat tržby, ale proto, že mnohé slušné a tvrdě pracující lidi prostě sere, když jim ta pohodlnější většina s nataženou prackou, která nikdy nic neriskovala, skrze zákon diktuje čím dál tím drakoničtější požadavky. Jako by snad stát laskavě dovolil občanům podnikat – tedy riskovat, tvrdě pracovat a odevzdávat opravdu nemalou část svého výdělku do eráru. Někdo vám pod pohrůžkou tučných pokut nutí si sám na sebe nainstalovat online štěnici a tisknout mraky účtenek (chudáci lesy mimochodem) - to je pak pochopitelné, že slušnému člověku, co na daních nikdy nezatajil ani halíř a poctivě vyplňuje kdejakou ptákovinu, dojde trpělivost. Tento scénář si ovšem ten, kdo neví, jaká řehole může podnikání v této zemi být, vůbec nepřipouští.

Kde se vůbec vzala ta představa, že se v případě daní jaksi automaticky jedná o peníze nás všech, na které máme nárok? Je tomu přece přesně naopak – jsou to peníze daňových subjektů, které si za ně kupují služby státu a altruisticky přispívají i na ty méně šťastné nebo méně schopné spoluobčany. Lidé v této zemi mají plnou hubu lidských práv, ochrany menšin a tolerance - s jedinou výjimkou, a tou jsou podnikatelé a jejich peníze – tam silnější pes mrdá a tím psem je většina, která je zrovna u moci.

Jistě, daně se platit musí – a kdo je neplatí jak má, ten porušuje zákon. Ovšem od porušování zákona k morálnímu poklesku je v této zemi čím dál tím delší cesta – jinými slovy, nedodržování zákona neznamená automaticky nemorální jednání - jak se říká, i holocaust a rasová segregace byly podle zákona. Co když zavedeme zákon, který říká, že daně jsou odteď 100%? Bude i dál jejich neplacení automaticky považováno za „krádež“? Ano, je to demagogický příklad, ale už opravdu nevím, jak jinak to lidem vysvětlit. Zpět k částce 18 miliard, o kterou budeme prý všichni soudružsky a kolektivisticky bohatší. Znamená to vůbec, že se tyto peníze skutečně navíc vyberou? A když ano, jste si jisti, že je stát řízený estébákem, plešatým slabochem a opilým hulvátem utratí efektivně a hlavně pro správnou věc? Nebo snad máte pocit, že díky geniálnímu služebnímu zákonu sedí na ministerstvech osvícení úředníci jednající jen a jen v zájmu chudých a slabých? Vy jste posledních 25 let nečetli noviny?

Ale co když se ale po zavedení EET vybere ještě méně peněz než dříve? Pak to bude tak jako tak opět Babišovo vítězství, jelikož by to podle jeho komoušské logiky znamenalo, že se tzv „narovnal“ trh a nepoctiví podnikatelé zkrachovali. Nákup pokladen a softwaru trošku nakopne HDP a bude zase o něco líp. Až se bude za rok tisknout účet k celému projektu EET, budeme zahlceni protichůdně interpretovanými statistikami o výběru daní v procentech, v nominálních hodnotách, očištěné od inflace, s přihlédnutím k hospodářskému růstu, dále pak o počtu zaniklých a nově vzniklých živností (vznikání a zanikání podniků je totiž znakem, že trh funguje jak má), srovnávání s předešlými lety očištěné o odhad, kolik podniků zaniklo jen na papíře a tak dále. Výsledek EET je podle mě jedním z bodů, který je nedostatečně diskutován a jak se hezky česky říká „komunikován“. Všichni předpovídají, jaké dopady bude EET mít, ale málokdo už počítá s tím, že se o těchto dopadech veřejnost nemusí vůbec dozvědět. Babiš je totiž mistr ve hře s čísly, což předvádí u tance kolem státního rozpočtu a u EET tomu bude podobně. Vydá se hromada prohlášení, jak už je konečně líp, tu se něco zamlčí, tu se něco překroutí a veřejnost bude přesvědčená, že ta hospoda vedle ve vchodě byla zavřená vlastně odjakživa. A byla tam vůbec někdy?

Wasill


Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Tak dlouho chtěli pravdoláskaři cenzurovat, až...

pátek 28. října 2016

...byli czenzurováni sami, píše Wasill o "skandálu" na Primě.


V dubnu letošního roku jsem zde napsal, že dobroserská revoluce začala požírat své vlastní děti, a mně jich není líto. Shodou okolností i tenkrát byly osoby a kulisy stejné – Miloš Zeman, Čína, dalajláma a umělci protestující proti prezidentovi v zábavném pořadu. Za ten zhruba půl rok mohu celý článek vydat znovu, pouze s novými příklady omezení svobody, které na nás za těch pár měsíců dopadly.  Přesto přidávám ke kauze Show Jana Krause pár postřehů.

Stalo se to, co jsem říkal už stokrát. Když budou mnozí prosazovat nasazování náhubku médiím a omezovat svobodu slova zákonem, tak se to jednou dotkne i jich samotných - ale to už se jich nikdo zastávat nebude. Poznal to i Jan Kraus a spol., protože ta jeho show by se dost pravděpodobně dostala před RRTV (vůbec bych se tomu nedivil, frustrovaní jedinci tam posílají podněty jak na běžícím pásu a kdo ví, komu z radních jebne v palici a vezme udání vážně).

Anebo hrozby možné sankce ze strany RRTV Prima obratně využila k tomu, aby nemusela vysílat kritiku hlavy státu, která k ní chodí velmi často a ochotně na rozhovor do pořadu Partie. Což je pravděpodobné správná verze: tvrzení o strachu z nevyváženosti zřejmě neobstojí, protože tento obskurní požadavek platí pouze pro zpravodajské pořady, kterým Show Jana Krause (zatím) opravu není. Druhá strana ale taky nemá zcela čisté svědomí, protože zmíněný pořad mohla na internet uveřejnit sama, což se nestalo, a nedivil bych se, kdyby materiál přinesli na Palmovku schválně až na poslední chvíli. Ponechme stranou, že politickou agitku a vyzývání poslanců a senátorů ke krokům směřujícím k odvolání prezidenta si Prima s největší pravděpodobností opravdu neobjednala, a mohla jej v klidu odmítnout a Krause s ní vyhodit – to by bylo férové řešení. (jen tak pro zajímavost, podle slov samotného Jana Krause s tímto nápadem přišel teprve den před natáčením).


Naprosto ovšem odmítám slova o cenzuře, jelikož cenzurovat může z definice pouze státní moc pod pohrůžkou násilí, nikoliv předposraná, servilní nebo zkorumpovaná soukromá televize. Celé je to vlastně geniální: pravdoláskaři a spol. neustále vymýšlejí zásahy do svobody slova pod záminkou boje proti xenofobii, rasismu a ruské propagandě, až se to obrátí proti nim. Odteď kdykoliv se objeví v médiích nějaký nepříjemný názor, může se majitel média vymlouvat na strach z postihu. Nebo naopak v opačné situaci, kdyby rád zveřejnil i to, se nehodí někomu do krámu, ale strach z následků u něj převáží a zasáhne autocenzura. Skutečný cenzor pak nemusí ani hnout prstem – a to je celá podstata a smysl cenzury.

Wasill

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Kde všichni jsou?

neděle 23. října 2016

Větu z nadpisu jsem si pro tento článek vypůjčil ze zcela jiného oboru, a to od fyzika Enrica Fermiho, který jí údajně vykřikl při rušné debatě se svými kolegy ohledně existence mimozemské civilizace. Na základě všech známých výpočtů a logického uvažování byla pro jeho kolegy možnost, že jsme ve vesmíru sami, zcela nepravděpodobná. Fermi rozvedl své zvolání „Kde tedy všichni sakra jsou?“ do své teorie známé jako Fermiho paradox.

Připadám si podobně při sledování politiky u nás. Podle sociálních sítí, vyjádření osobností, novinářů, internetových diskuzí či diskuzí s lidmi ve svém okolí je přece jasné, že existuje nemalé procento odpůrců současné vlády ANO, ČSSD a lidovců potažmo prezidenta Zemana. Kde tedy všichni jsou? Zcela jistě nejsou u voleb, nebo je jich zoufale málo. Zkusím na to jít stejně jako Fermi s mimozemšťany a načrtneme si některé teorie vysvětlující, proč se nedaří přetavit nesouhlas s vládními stranami do volebních výsledků. Můžeme tomu říkat „Wasillův paradox“ a pro skupinu lidí nesouhlasící s vládní většinou použijeme termín „opozice“:

Opozice neexistuje
Tuto tezi jsme si, doufám, již vyvrátili v prvním odstavci - opozice zcela jistě existuje, ale nechodí k volbám v dostatečně velkém počtu. Tuto možnost tedy vyloučíme.

Opozice vzniká a zaniká v krátkém časovém úseku, který se míjí s volebním cyklem
S výsledkem voleb zavládne mezi lidmi zděšení, co že to za gaunery letos zase vyhrálo. Ze setrvačnosti dobíhá intenzivní volební kampaň, provádějí se koaliční jednání, kydá se špína, což opozičně smýšlející jedince nastartuje k zájmu o politiku. V následujících letech se ovšem situace uklidní a do popředí se dostanou jiná politická témata s mezinárodním přesahem a ukáže se, že svět se nezbořil i přes negativní volební výsledky. Politici, ke kterým opozice vzhlíží, se mezitím zdiskreditují a volič upadá do letargie a starostí všedních dní a probere se opět až po volbách. Krátký časový úsek existence opozice se nekryje s konkrétním volebním cyklem (parlament, kraje, obce). Opozice zřejmě striktně rozlišuje mezi jednotlivými druhy voleb, jako by se jednalo o paralelní, vedle sebe existující instituce.

Opozice existuje, ale nejsme schopni zachytit její signály
Volební výsledky jsou jediným měřitelným ukazatelem, dle kterého dokážeme exaktně hodnotit názory ve společnosti, jelikož průzkumy veřejného mínění nemají vypovídací hodnotu. Pokud se podíváme na volební účast, zjistíme, že více než polovina oprávněných voličů nám dává jasný signál, že nehodlá svým hlasem legitimně posvětit žádnou politickou stranu a žádného kandidáta, my to ovšem takto nečteme, jelikož rozpočítáváme procenta získaných hlasů dle volební účasti nikoliv dle počtu oprávněných voličů v zemi (vítězné hnutí ANO by pak mělo přibližně 7,5%). Je to pro demokracii asi nejhorší varianta opozice, jelikož to znamená, že opozice je jen mlčící většinou a jak známo, pro vítězství zla stačí pouze to, aby dobří lidé neudělali nic.

Opozice existuje, ale tajně spolupracuje s vládou
Dobrá, tato teze je zde spíše pro pobavení, ovšem ve finále tomu opravdu tak je, jelikož opozice s vládou spolupracuje už jen tím, že nehlasuje ve volbách proti. Dost možná opozice protestuje jen na oko, ale ve skutečnosti vládě fandí. Takový lidé jsou si jisti volebním výsledkem jejich oblíbenců, které ze slušnosti kritizují, ovšem vždy mohou v případě negativních výsledků současné vlády s čistým svědomím říct, že oni tu sebranku nevolili.

Osobně jsem došel ke stejnému závěru jako fyzik Fermi: podmínky pro existenci inteligentního života jsou velmi vzácné. Přesvědčujeme se o tom u každých voleb.

Wasill




Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Babiš to dělá dobře...bohužel

pondělí 10. října 2016

Voliči zvolili Babiše. Tradiční strany pláčou. Můžou si za to samy, píše Wasill.

Po krajských volbách nemá cenu brečet nad rozlitou řepkou. Dominance hnutí ANO u českých voličů je realitou, kterou je třeba akceptovat. Nyní je načase se podívat, co vlastně voliči této země chtějí, a proč ve volbách buď ANO přímo volí, nebo jim nestojí za to volit jinou stranu, aby Babiše zastavili, čímž ho defakto u moci podporují. Lhostejno, že ve finále nemusí hnutí ANO v krajích vůbec vládnout. První obrovskou chybou tzv. tradičních stran je, že sice na Andrejovi nenachají nit suchou, ale pak s ním klidně složí koalice. Jistě, politika je věc složitá, a jen s ideály to nikdo daleko nedotáhne, ovšem proč by voliči neměli volit Babiše přímo a dávali by hlas jen jeho budoucímu koaličnímu partnerovi?

Jistě, Babiš lže. Babiš lže, kudy chodí, ovšem lže ve věcech, které si průměrný volič nemůže snadno zjistit (třeba o státním rozpočtu). Neříkám, že by snad ostatní strany měly začít lhát také, ale ono by stačilo mluvit pravdu a nekrást, ale to bych toho chtěl sakra moc. Voliči mají zkrátka starých politiků dost, a fakt, že hnutí ANO je starých struktur plné, to nezmění, jelikož Babiš není tak hloupý, aby je strkal do popředí. Dodnes jsem nepochopil, jak může Babiše kritizovat osoba tak zprofanovaná, jako je Miroslav Kalousek, a to ho za symbol korupce této země opravdu nepovažuji. Marketingově se prostě vyčpěl, to je realita, jeho prostě nikdo volit nebude, tečka. Fiala se sice nestačil znemožnit, ovšem ODS už z bahna prostě nevydupe. Volič ODS totiž nezapomíná. Na rozdíl od voliče ČSSD: tomu by bylo jedno, i kdyby celá sociální demokracie skončila (po zásluze) v base. I tak by jim to znovu hodil.

Voličům jde v první řadě o peníze, i to Babiš brzy pochopil. To je ale vina všech vlád vládnoucích od roku 1997, snad s výjimkou krátké epizody vlády Mirka Topolánka. Všechny vlády slibovaly pečené holuby a rozdávaly užitky práce jiných, (Topolánek se sice snažil zatáhnout za záchrannou brzdu, ale bohužel přitom v kabině strojvůdce obcoval s Markem Dalíkem, a to mu, resp. jeho straně, voliči rovněž spočítali). Takže dnes máme díky vládě štědré dotace, minimální mzdu a vyšší důchody a k tomu žádné imigranty. Cíl splněn, všichni spokojeni. Co naplat, že je nám to k ničemu, ale doba a lid si to žádá, tak proč nevyhovět.

Lid chtěl zatočit s korupcí. To se na oko rovněž podařilo, i když realita je jiná. Podporou protikorupčních spolků, rozvázáním rukou fízlům a prokurátorům až na samou hranici právního státu, si za tuto situaci opozice rovněž může sama. Korupce je tam, kde je přerozdělování, a to bohužel žádná ze stran pořádně nekritizuje. Přerozdělování k nám míří hlavně z EU, to Unie spolu s neschopnou opozicí Babiše stvořila. Unii přesto nikdo z nich nahlas nekritizuje, naopak je brána jako záruka demokracie, i když je bývalými komunisty a tajnými agenty prolezlá až do nejvyšších pater. To, že Babišovi EU udělila cenu nejlepšího ministra financí, to jen potvrzuje.

Zbytek stran bohužel nenašel žádné silné nosné téma kromě Babiše samotného. ODS a TOP 09 donekonečna varovala před elektronickou evidencí tržeb, jenže se ukázalo, že tahle do nebes volající bolševická prasárna voliče vlastně vůbec nezajímá. Naopak jeho nekompetentní kritikou opozice vyvolala dojem, že se snaží chránit zloděje. (Kdyby Kalousek a spol. nezvedli DPH na nesmyslnou, nevybíratelnou hladinu, nemusel se výběr DPH vůbec řešit). O Lex Babiš už řeč byla, tento zákon je jen nahrávkou na Babišovu smeč, a jak se ukázalo, byla to nahrávka rovnou na mečbol.

Co tedy navrhuji? Roztrhejte programy, které jste do puntíku opsali z Komunistického manifestu. Fráze jako podpoříme/zajistíme/garantujeme apod. mají všechny strany stejné, a žádná to za 26 let od revoluce fakticky nedokázala. Silnice stále stojí za houby, lékaři pořád utíkají do Německa a důchodci umírají hlady – tak se to alespoň píše v novinách už 26 LET dokola! Nemá cenu lidem nadávat, že jsou hloupí, protože volí špatně a netuší, kolik skvělé práce pro ně politici udělali. Místo duhových programů plných zelených nesmyslů, komunistických frází a bitím na poplach před totalitou z východu, najděte jasný a nezpochybnitelný způsob, jak peníze ušetřit a vrátit je lidem do kapes. Cesta k úspěchu v politice vede jenom přes peníze a na tom není nic špatného. Až budou mít lidi pocit, že pro ně politici „zařídili“ tučnější peněženky, budou mít čas uvažovat nad takovými „zbytečnostmi“, jako je životní prostředí, svoboda nebo jiné hodnoty. Je to cynické, ale je to tak. Čím dřív si to politické strany a hlavně voliči uvědomí, tím lépe. Zatím to spíš vypadá tak, že poražené strany (včetně jejich voličů) brečí v koutě jako malé děti a stěžují si paní učitelce, že svět je nespravedlivý. Je. Kdo jiný by to ale měl vědět, než politici.

Wasill

Zobrazit celý článek

POLEMIKA: Havel se díky fanatikům stal svou vlastní karikaturou

středa 5. října 2016

Wasill vzpomíná na Václava Havla a tepe jeho kult.

Dnešek je vzhledem k výročí jeho narození dnem vhodným k uctění památky prezidenta Václava Havla. Usedl jsem do školních lavic v revolučním roce 1989 a tak mi byl Havel v dětství hrdinou: na klopě jsem nosil placku s logem Občanského fóra, v dětském pokojíčku mi několik let visela Havlova podobizna a v maturitním ročníku jsem byl, jakožto nejstarší propadlík, symbolicky vybrán k sesazení jeho portrétu ze třídní zdi. Čím jsem byl starší, tím jsem se s Havlem více názorově rozcházel a cestu zpět jsem si k němu už nikdy nenašel. Přesto odmítám plivat špínu na tuto bezesporu významnou postavu našich, tedy českých a československých, dějin.

Dnešek není vhodný k vyřizování účtů a ani to není smyslem tohoto článku, jen mě mrzí, že se Václav Havel, který měl našlápnuto stát se sice rozporuplným, ale přesto respektovaným státnickým vzorem, po své smrti stal zásluhou fanatických zkracovačů kalhot svojí vlastní karikaturou. Nehodlám si pokládat trapnou otázku „co by tomu říkal Havel“, ale mám škodolibý pocit, že by Havel jako člověk, který si svůj mediální obraz přísně hlídal a o svůj kult řádně pečoval, byl možná podobou svého odkazu i potměšile spokojen. Nejsem si zcela jist, jestli je vhodným příspěvkem do diskuze o Havlovi, (která by vzhledem k tomu, že se u nás na málokterých vzorech shodneme, měla určitě probíhat), je zrovna skládání oslavných písní  nebo sveřepá snaha titulovat Václava Havla za každou cenu přídomkem „Evropan“, ač by se on sám tomuto oslovení nejspíš příliš nebránil. Podle této logiky měli jeho následovníci spíše žádat přejmenování letiště v Bruselu nebo Salcburku.

Chcete-li památku Václava Havla přes všechny jeho politické chyby a lidské nedostatky uctívat a zachovat pro další generace, vyhrňte si místo kalhot spíše rukávy a dejte se do čtení jeho vlastních děl či životopisů o něm napsaných jinými (nejlépe těch vydaných po jeho smrti, kde již nemohla řádit jeho ruka dramatika) a nikdy neuškodí ani pohled z druhé strany politické barikády. Havel, ač se mu vládnutí velmi líbilo, jistě nechtěl stvořit kult osobnosti moudrého vládce, ale snil spíš o společnosti, která si dokáže vládnout sama. Při pohledu na dnešní hlavní uctívače kultu VH si nemohu nevzpomenout na scénu z Monty Pythonovského Životu Briana, kdy hlavní hrdina křičí na své fanatické následovníky z balkónu: „Nemusíte nikoho následovat, jste všichni jednotlivci!“ na což mu dav jednohlasně odpoví: „Nemusíme nikoho následovat, jsme všichni jednotlivci!“
Wasill

Pozn. template: Kdo chce, může si na těchto stránkách vyhledat Havlův nekrolog, který jsem psal v prosinci před pěti lety. U mě stále platí, že si jej vážím jako jednoho ze symbolů listopadové revoluce, a nejvíce mu zazlívám, že skutečně neodešel z funkce po prvních svobodných volbách, jak sliboval. Kdyby to udělal v roce 1992, byl by král. Všechno ale bylo jinak, a Havel se nechal za nestandardních okolností zvolit do čela této země i potřetí... mám dojem, že sám by býval byl nejraději prezidentem na doživotí, kdyby se v Ústavě našla nějaká ta skulinka.
Havel byl samozřejmě levičák a socialista jako poleno, světonázorem se od předchozích dělnických prezidentů lišil jen v detailech a sám má velkou měrou podíl na tom, v jakém neobolševickém sajrajtu se naše země nachází. Jeho "nepolitická politika" stvořila Babišovo ANO, o hrůzách typu Věci veřejné nemluvě. Jím zablokovaný většinový volební systém znemožnil zřejmě navěky sestavit v Česku stabilní vládu. Přes to přese všechno se přiznám, že nevidím rád, stejně jako Wasill, když do něj nyní v internetových diskuzích kopou frustrovaní vypatlaní bezmozci, kteří mu - jeden jako druhý - nikdy nebudou sahat ani po ty prokleté vykasané nohavice.



Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Psy zákonem zakázat. Nebo děti.

středa 21. září 2016

Ve východních Čechách se nedávno stala tragédie, kdy smečka psů zabila malé dítě. K případu jako takovému se vyjadřovat nehodlám, ale bohužel jsem na internetu zabrousil do diskuze pod články, a tam jsem si všimnul zajímavé věci.

Zcela okrajově se zmíním o jevu, který je pro tyhle případy typický: ačkoliv v prvním článku nebylo vůbec jasné, jaký typ psa zabíjel, bezmozci v diskuzích měli jasno a psali o "bojových plemenech", která je třeba zakázat. Co na tom, že nic takového jako "bojové plemeno" psa vlastně oficiálně neexistuje. Co na tom, že další šetření ukázalo, že se jednalo o smečku pasteveckých psů - německý ovčák, belgický ovčák, kavkazský pastevecký pes apod. Ale to fakt jen tak na okraj.

Diskuze na novinkách byla zcela zaplevelena názory tohoto typu: 



Už by si to ti pitomci v parlamentu měli uvědomit a vytvořit pro tyto případy nějaký zákon!!!

No ono kdyby se něco takového stalo někomu z těch tupců v parlamentu, tak by se s tím určitě něco dělat začalo. Zatím se ale dohadují o blbostech a hlavně o svých platech. Už si každý přidal minimálně pět tisíc měsíčně.

Budu volit tu politickou stranu, která zakáže volný chov bojových ras, a která zavede vysoké roční poplatky za chov ostatních psů - myslím si, že by to byl velký příjem do státního rozpočtu a hlavně by si to spousta lidí rozmyslela, zda psa chovat, či nikoliv. Proč musí být u každého rodinného domu min. 1 - 2 psi, kteří jsou nevychovaní a štěkají sotva projdete kolem plotu.

A tak podobně.

Podotýkám znovu, že tato diskuze se odehrávala pod úplně prvním článkem, kdy nebylo jasné ještě vůbec nic. Jen to, že zemřelo dítě a nevědělo se, jestli po kousnutí jezevčíkem, yorkshirským teriérem, nebo pitbulem. Nebylo ani jasné, čí ten pes byl, a za jakých okolností se tragédie stala.

A já se ptal sám sebe, co vlastně chtějí bezmozci v diskuzích zákonem omezit? Psy? Děti? Nebo styk psů s dětmi? A jak se to bude posuzovat? Budou to kontrolovat ti samí úředníci, co teď polezou do bytů čumět lidem do kamen na základě udání?

Komentáře, na které jsem upozornil výše, jsou příznačné. Lidi na politiky nadávají, zároveň jim ale chtějí svěřovat své životy do rukou do té míry, aby zákon ošetřil a především zreguloval úplně cokoliv, co by se jich mohlo týkat. Právě tahle víra ve všespasitelský stát a neomezenou moc zákonů je naprosto děsivá.

Už dlouho zde na Nekorektně.com upozorňujeme na nesmyslný příval zcela bolševických zákonů a norem, které si vymýšlí současná vláda, a kterými si českou legislativu nedovolili zaplevelovat ani Zeman, Špidla či Paroubek, a že to byli nějací marxisté! Čekalo se ale na estébáka Bureše, který pochopil, že pouze v nefalšovaném socialismu si nejlépe udrží svůj byznys, zaměřený pouze na vysávání dotací ze státního.

Jenže jak vidno, lidé tomu tleskají a vyžadují další a další regulace, které by je ochránily před jimi samými. Teď chtějí zase zákonem zakazovat psy a já jen trnu, kdo se toho chytí. Přesně kvůli tomu zde máme už dvacet let jen a jen levicové, či středolevicové vlády. Přesně v tomhle ovzduší mohl prezidentskou volbu vyhrát senilní socialista, v deliriu blouznící o stoprocentním zdanění bohatých. Jen proto se veškerá "opozice" typu SPD či Úsvitu, v krajním případě DSSS či těch Bartošových fašistů rekrutuje z levicového politického spektra, alespoň na ekonomické ose. Všichni slibují silný a ještě silnější stát, který ochrání své ovečky úplně před vším. Samozřejmě za cenu radikálního okleštění veškerých svobod, kterých se tleskající bezmozci rádi vzdají. A tohle ovzduší se jen tak nezmění - pokud vůbec někdy.

Nemysleme si ovšem, že v jiných částech světa je to jiné. V naprosto totožných problémech se zmítá i někdejší kolébka pravice a svobody, USA. Víra ve všemocný stát, který zajistí všem pečené holuby do úst, vehnala Američany do náruče marketingové figuríny jménem Barack Obama, a naprosto totožný étos žene ty samé voliče pro změnu k užvaněnému sociopatovi Donaldu Trumpovi, který se výměnou za izolovanou iluzi bezpečí rázně vypořádá se zbytkem těch svobod, které ještě Američanům zbyly.

Ať žije Krásný nový svět...



Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Lex Babiš a komunismus v nás

úterý 20. září 2016


Vasill se zamýšlí ze striktně pravicového úhlu pohledu na kontroverzní zákon, který nedávno prošel Sněmovnou. Kdo by snad měl pocit, že nedej Bože obhajuje Andreje Babiše, nechť si to přečte ještě jednou a pořádně.


Zákon o střetu zájmů není ve skutečnosti zákonem o střetu mediálních, podnikatelských a politických zájmů Andreje Babiše, ale zákonem o střetu zájmů tradičních politických stran na jedné straně, a zájmů pana Babiše na straně druhé. To je potřeba stále opakovat, jakkoliv to může Babišově pohádce o metle zkorumpovaných tradičních politiků nahrávat. Na první pohled by se mohlo zdát, že takový zákon sice nic neřeší, jelikož papírové může Babišův majetek vlastnit třeba jeho pejsek, kočička nebo komárek - pravým účelem zákona je prý vztyčení mantinelů jakési neustále vzývané „slušnosti“, kdy by zákony této země neměl schvalovat někdo, kdo z nich má největší prospěch a zároveň o nich pak lže ve svých médiích. Nechme stranou, že vlastnění médií politikem je bráno jako ultimátní zlo, kdežto politicky řízená a z veřejných peněz financovaná média jako jsou Česká televize, Český rozhlas a různé krajské noviny jsou naopak brána jako záruka objektivního informování veřejnosti. A to nemluvím o oficiální propagaci EU za miliardy EUR.

Způsobem hodnocení žádného zákona přeci nemůže být fakt, kdo a proč jej schvaluje, ale účel a dopady takového zákona. Pravicovými stranami, pokud tu ještě nějaké máme, zůstal trestuhodně opomenutý fakt, že kdybychom neotevřeli Pandořinu skříňku dotací, subvencí, zákazů a regulací soukromého podnikání, nebyl by Lex Babiš potřeba. Co mě ve skutečnosti děsí, je volání po oněch mantinelech slušnosti. Pěkně to shrnul předseda vlády Sobotka v jednom rozhovoru pro noviny, které si zatím Babiš ještě nekoupil. Kdyby se prý bohatí lidé nechovali takto nezodpovědně, nemusela by naše křehká demokracie přijímat zákon namířený proti bohatým lidem. Je to možná jen drobnost, jakýsi detail či neobratnost ve vyjádření, ale zcela přesně to ilustruje názor většinové společnosti, který byl populární v druhé polovině devadesátých let: „Na bohatej lid musí bejt přísnost!“. Sobotka, a jemu podobní, kteří v životě nepodnikali (tedy možná podnikali, ale jen díky informacím a kontaktům získaným v politice) budou kázat o tom, kdo smí a kdo nesmí o podnikání rozhodovat ve volené funkci. Protože i když všichni politikové tvrdí, jak jim nejde o peníze, že přece existují i důležitější hodnoty, tak dnešní politika bohužel o ničem jiném než o penězích není! Neustále se vymýšlí způsoby, komu ještě peníze sebrat, aby bylo na …… na co přesně? Seznam je nekonečný.

A to je ten hlavní problém. Seznam statků, které by měly být, když už ne úplně zadarmo, tak alespoň s tučnou státní podporou, neustále roste. Někdy se ptám lidí kolem sebe, co podle nich na tom komunismu bylo vlastně špatně. Každého napadá, že nebyla svoboda slova. Jistě, protože jinak by v zárodku komunismu mohl někdo kritizovat režim za to, že nejprve jedněm všechno sebere, většinu z toho si nechá pro sebe, a jiným dá laskavě ten zbytek. Že se nemohlo cestovat? Logicky, protože ve zřízení, kde veškeré podnikání řídí stát (a díky tomu třeba najednou půlce národa chybí toaletní papír), se mnoha lidem žít nechce. Jenomže z plodů čí práce bychom potom žili, soudruzi? Stav, kdy členové strany využívali svého postavení k získávání výhod v zaměstnaní nebo při umístění svých dětí ve školách, kdy se zavíraly neposlušné máničky a disidenti, to byl už důsledek znárodnění celého podnikatelského prostředí. Pokud by k onomu zestátnění a zkrocení toho ošklivého a nemilosrdného trhu nedošlo, nemusela by existovat STB, lidové milice, ostnaté dráty na hranicích a schvalovací komise, protože pak by pro striktní hlídání socialismu se zbraní v ruce nebyl žádný důvod!


A ještě jeden dovětek. Slovo „kapitalismus“ vymysleli komunisti, jelikož se jim to rétoricky hodilo. On se daleko lépe propaguje „Boj proti kapitalismu“ než „Boj proti svobodě“. Protože k čemu vám je svoboda slova, když vám nezůstane vás majetek. Můžete si pak v přiděleném bytě bez připojeného telefonu a se společným hajzlem na chodbě nahlas říct „Ty kurvy mi všechno ukradli“ a nikdo vás za to nemůže zavřít. To je asi jediná výhoda.

Vasill

Pozn. Template: Ačkoliv s textem téměř bezvýhradně souhlasím a myslím si, že zákon skutečně neřeší nic podstatného  a je napsán i schválen čistě účelově (což by zákony být rozhodne neměly), mám pochopení pro strany, které pro něj hlasovaly a zejména ČSSD. Fakt, že Babiš své noviny před volbami použije k ostřelování svých politických protivníků, tedy především ČSSD, jim jistě působí bezesné noci a upřímně řečeno je to něco, co politické kultuře zrovna nepřidá. Ano, nemějme iluze, že socani zase pokoutně neřídí jiná média, ale ruku na srdce, která média dnes otevřeně vystupují proti Babišovi? Kromě zcela marginálních webových serverů žádná.
Babišův problém bude pravděpodobně vyřešen už za rok, až po příštích volbách prezident najmenuje jeho vládu s KSČM, a Lex Babiš nepochybně zmizí. Lví podíl na takovém stavu bude mít samozřejmě především ČSSD.

Zobrazit celý článek

EUROKOCOURKOV: Breferendum

čtvrtek 23. června 2016

Dnes to vypukne. Na britských ostrovech budou mít občané možnost vyjádřit se v referendu o setrvání země v Evropské Unii. Jako člověk britských poměrů neznalý sleduji celý proces víceméně z povzdálí. I z dálky si ovšem nelze nevšimnout puncu osudovosti, kterého se této události dostává - v případě nebohé Jo Cox šlo dokonce, bohužel, i o život. Něco podobného v historii EU moc nepamatujeme.



České „elity“ posílají svým britským kolegům prosby o setrvání v nefunkční EU, které si jejich adresáti nikdy nepřečtou, ale zase můžeme mít doma chvíli pocit, že jsme světoví, pardon, evropští. Výsledek s ohledem na zkušenosti s referendy uvnitř členských státu EU bude beztak bezvýznamný, jelikož Británie z EU stejně nevystoupí, ani kdyby bylo pro 90% hlasujících, to je snad každému jasné.

Kdybych tu možnost měl já, hlasoval bych v našem referendu pro Czexit a bral bych to čistě jako vyslovení nesouhlasu se současným stavem, protože víc by můj hlas neznamenal. Stejně jako ve svém předchozím článku si dovolím citovat bývalého prezidenta Klause, který při vstupu České republiky do EU řekl, že pro naše členství v EU není alternativa. Tehdy jsem tomu výroku nerozuměl, ale podle mě platí obecně pro všechny členy i dnes. Alternativy existují pouze k EU jako k celku, k výsledkům, které si od ní jako od nadnárodní organizace mnozí, byť neoprávněně, slibují. Tzv. euroskeptici operují v tomto případě příklady nečlenských státu Švýcarska a Norska, bilaterálními smlouvami či dohodou EFTA apod. To je všechno pravda, to jsou skutečně reálné alternativy pro organizaci jménem EU. Ovšem pro ČLENSTVÍ v této organizaci už bohužel alternativa není. Říkejme tomu opět po Klausovksu „nečlenství“.

Případné nečlenství bych pak přirovnal k rozvodu. Na začátku láska, na konci nenávist na obou stranách, kdy se jeden partner bude cítit zhrzelý, a přesto že se manželství rozpadlo z jeho přičinění, bude dělat všechno možné, aby tomu druhému odchod a život po rozvodu co nejvíc znepříjemnil. S tím podstatným rozdílem, že i uvnitř vystoupivšího státu pořád zůstane obrovská klika lidí, kterým bude nečlenství z různých důvodů trnem v oku, dost možná budou tito lidé stále u moci. Myslíte si, že budou ochotní udělat cokoliv proto, aby se zemi mimo EU dařilo? Nebo spíš budou rozhazovat rukama a na všechny problémy říkat, že za všechno může vystoupení z EU? Ono by se totiž nakrásně opravdu vystoupilo a došlo na slova euroskeptiků o možnosti uzavření bilaterálních dohod s členskými státy, první dohodou by byla Mezinárodní asociační dohoda o přerozdělování dotací a sjednocení vnitřního trhu s trhem EU a jsme tam, kde jsme byli.

Jinými slovy – já snad už ani z toho obskurního spolku vedeného komunistickými pohlaváry vystupovat raději nechci. Evropská Unie se musí rozpadnout sama a nejlépe celá na jednu anebo na dvě, tři menší části. Taková situace musí ovšem přijít zdola, až si EU nebude většina obyvatel přát. Stále se opakující výsledky voleb a referend v poměru padesát na padesát nikam nevedou, podívejte se na Ukrajinu.

Opakuji, i kdyby se občané v referendu hromadně vyslovili pro vystoupení, žádné se konat nebude. To spíš Cameron spolu s opilcem Junckerem a komunistou Schultzem vytáhnou z šuplíku hromadu předpřipravených výjimek, které se ve zdlouhavém procesu budou na oko teprve schvalovat a obrušovat, aby se po čase referendum mohlo opakovat – ale zase ne moc brzy. Tentokrát to ale bude referendum o vystoupení z již Cameronem „reformované“ EU, a to už by si mnoho lidí mohlo svůj hlas rozmyslet. 

Wasill

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Známá tvář má tvůj hlas

pondělí 20. června 2016

Wasill se zamýšlí nad prezidentskou kampaní, která je v plném proudu, a v závěru si pokládá celkem zásadní otázku.

 

Václav Klaus před historicky první přímou volnou prezidenta České republiky prohlásil, že prezidenta nám vyberou média a voliči ho pak už pouze schválí. Mýlil se, ale jelikož zvítězil jeho kandidát, až tak moc ho to nemrzelo. Mirek Topolánek se o volbě prezidenta v roce 2008 ve své nové knize rozpovídal tak detailně, že prý údajně napomohl zahájení policejního vyšetřování. Topolánek doufá, že se jeho knihy prodá dost velký náklad, asi aby mohl pomoci svému kamarádovi zaplatit tučnou pokutu, kterou mu soud vyměřil za kauzy Pandury, takže bych třeskutý obsah jeho knihy, ač jsem jí ještě nečetl, bral s rezervou. Ovšem kdo si frašku ohledně poslední parlamentní volby hlavy státu pamatuje, musí uznat, že tehdy asi nebylo vše úplně v pořádku.


Ve Spojených státech to vypadá, že se o prezidentské křeslo poperou dva šílenci a rozšíří tak seznam obskurních obyvatel Bílého domu o další trapnou a podezřelou figuru. Kampaň připomíná nechutný cirkus, ale u nás už dnes nikdo na tamní způsob výběru hlavy státu nemůže povzneseně kydat hnůj a pronášet moudra o hloupých Američanech, kteří jsou si za komediální šaškování v televizních estrádách schopni zvolit kohokoliv. Od roku 2013 jsem tento, zejména v devadesátých letech velmi oblíbený názor, nikoho nahlas říkat neslyšel.

Ale zpátky k nám. Pokud se Miloš neuchlastá nebo se nenabodne na korunovační klenoty, zvítězí i v další přímé volbě. Média (některá) budou dělat, co bude v jejich silách, aby tomu zabránila,  možná jej po vzoru našich jihozápadních sousedů překřtí na Miloše Extrémistu Populistu Zemana, ale i tak jim to nebude nic platné. Vytahovat proti Zemanovi známé tváře, které se do povědomí občanů dostaly nanejvýš tak vypisováním dlouhých statusů na facebooku, je předem prohraný boj. Smutnější jsou případy, kdy se známá tvář odněkud vynoří sama a zase zmizí, aniž by si toho někdo všiml. Tito pánové (a dámy) dehonestují úřad prezidenta úplně stejně, jako vrávorající a sprostý Zeman. Postojem, který zavedl už Havel, kdy s útrpným výrazem na tváři sdělí národu, že „to“ tedy vezmou, už dnes podporu mas nezískají. Chybí už jen cedulka „Chcete mě“ a informace o odblešení.

Upřímně, za současné situace reálného Zemanova protikandidáta nevidím, ale ani jej nehledám. Musel by to být někdo, kdo je stejně jako Zeman tak trochu mýtickou postavou. Zeman má totiž obrovský náskok z minulého století, který dnešní politici stěží doženou. Jeho největší zbraní je špatná paměť voličů, jejíž zbytky se mu i za pomocí médií během deseti mimo politiku podařilo vymazat. Říká se, že Češi mají tendenci úřad prezidenta přeceňovat – dávat mu větší váhu než ve skutečnosti má. Něco pravdy na tom je, a přesně tento pohled znemožňuje normálnímu kandidátovi cestu na Hrad.

Pokud by se našel někdo slušný, obyčejný, rozumný bude veřejností považován za „nevýrazného“. Jakoby nám výrazní politici, kteří za své skandály skončili buď u soudu nebo s ostudou kdesi mimo veřejné dění, nestačili. Pokud by to byl někdo, kdo již v politice něco dokázal, bude považován za příliš „namočeného“ ve špíně politiky na to, aby mohl vykonávat funkci tak vznešenou, jako je ta prezidentská. Ti, kdo si Miloše za hlavu státu nepřejí, si klacky pod nohy házejí sami. Buď vyberou takřka nevolitelného kandidáta, kterého tak sveřepě prosazují, až otráví nerozhodnuté voliče, nebo jim naopak nikdo není dost dobrý.

 Přímá volba prezidenta není sama o sobě špatná věc, ale v našem parlamentním systému, kde se snad nikdy nepodařilo sestavit stabilní vládu a k volbám se obecně moc nechodí, to už z podstaty věci a na základě jednoduchých počtů musí zákonitě vždy skončit rozdělenou společností. Volba prezidenta vzbuzuje vášně a to je v pořádku, ale je neuvěřitelné, že stejnou pozornost nebudí volby parlamentní resp. současná vláda. Za prezidenta se dnes stydí kdekdo, odmítají se vyznamenání, propadá se beznaději po každé prasárně, která z hradu zazní. A mezitím se v podhradí vesele vládne a preference rostou. Nástupce Zemana se hledá již ode dne jeho inaugurace a pražská kavárna stříhá metr do další volby, jakoby se snad mělo něco změnit. Proč ovšem nikdo nebuší na vrata Strakova akademie tak aktivně, jako na hradní bránu? Tam přece vznikají zákony, a zrovna současná Babišova (papírově Sobotkova) vláda plodí skutečné legislativní zlo, které má potenciál učinit z České republiky do několika let spálenou zemi. Prezident, ať si žvaní co chce, takovou moc přece jen nemá. To jsou všichni se současným stavem spokojeni? Pro mě je momentálně na pořadu dne daleko podstatnější otázka:
 Kdo sakra v příštích volbách porazí Andreje Babiše?

Zobrazit celý článek