EUROKOCOURKOV: Breferendum

čtvrtek 23. června 2016

Dnes to vypukne. Na britských ostrovech budou mít občané možnost vyjádřit se v referendu o setrvání země v Evropské Unii. Jako člověk britských poměrů neznalý sleduji celý proces víceméně z povzdálí. I z dálky si ovšem nelze nevšimnout puncu osudovosti, kterého se této události dostává - v případě nebohé Jo Cox šlo dokonce, bohužel, i o život. Něco podobného v historii EU moc nepamatujeme.



České „elity“ posílají svým britským kolegům prosby o setrvání v nefunkční EU, které si jejich adresáti nikdy nepřečtou, ale zase můžeme mít doma chvíli pocit, že jsme světoví, pardon, evropští. Výsledek s ohledem na zkušenosti s referendy uvnitř členských státu EU bude beztak bezvýznamný, jelikož Británie z EU stejně nevystoupí, ani kdyby bylo pro 90% hlasujících, to je snad každému jasné.

Kdybych tu možnost měl já, hlasoval bych v našem referendu pro Czexit a bral bych to čistě jako vyslovení nesouhlasu se současným stavem, protože víc by můj hlas neznamenal. Stejně jako ve svém předchozím článku si dovolím citovat bývalého prezidenta Klause, který při vstupu České republiky do EU řekl, že pro naše členství v EU není alternativa. Tehdy jsem tomu výroku nerozuměl, ale podle mě platí obecně pro všechny členy i dnes. Alternativy existují pouze k EU jako k celku, k výsledkům, které si od ní jako od nadnárodní organizace mnozí, byť neoprávněně, slibují. Tzv. euroskeptici operují v tomto případě příklady nečlenských státu Švýcarska a Norska, bilaterálními smlouvami či dohodou EFTA apod. To je všechno pravda, to jsou skutečně reálné alternativy pro organizaci jménem EU. Ovšem pro ČLENSTVÍ v této organizaci už bohužel alternativa není. Říkejme tomu opět po Klausovksu „nečlenství“.

Případné nečlenství bych pak přirovnal k rozvodu. Na začátku láska, na konci nenávist na obou stranách, kdy se jeden partner bude cítit zhrzelý, a přesto že se manželství rozpadlo z jeho přičinění, bude dělat všechno možné, aby tomu druhému odchod a život po rozvodu co nejvíc znepříjemnil. S tím podstatným rozdílem, že i uvnitř vystoupivšího státu pořád zůstane obrovská klika lidí, kterým bude nečlenství z různých důvodů trnem v oku, dost možná budou tito lidé stále u moci. Myslíte si, že budou ochotní udělat cokoliv proto, aby se zemi mimo EU dařilo? Nebo spíš budou rozhazovat rukama a na všechny problémy říkat, že za všechno může vystoupení z EU? Ono by se totiž nakrásně opravdu vystoupilo a došlo na slova euroskeptiků o možnosti uzavření bilaterálních dohod s členskými státy, první dohodou by byla Mezinárodní asociační dohoda o přerozdělování dotací a sjednocení vnitřního trhu s trhem EU a jsme tam, kde jsme byli.

Jinými slovy – já snad už ani z toho obskurního spolku vedeného komunistickými pohlaváry vystupovat raději nechci. Evropská Unie se musí rozpadnout sama a nejlépe celá na jednu anebo na dvě, tři menší části. Taková situace musí ovšem přijít zdola, až si EU nebude většina obyvatel přát. Stále se opakující výsledky voleb a referend v poměru padesát na padesát nikam nevedou, podívejte se na Ukrajinu.

Opakuji, i kdyby se občané v referendu hromadně vyslovili pro vystoupení, žádné se konat nebude. To spíš Cameron spolu s opilcem Junckerem a komunistou Schultzem vytáhnou z šuplíku hromadu předpřipravených výjimek, které se ve zdlouhavém procesu budou na oko teprve schvalovat a obrušovat, aby se po čase referendum mohlo opakovat – ale zase ne moc brzy. Tentokrát to ale bude referendum o vystoupení z již Cameronem „reformované“ EU, a to už by si mnoho lidí mohlo svůj hlas rozmyslet. 

Wasill

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Známá tvář má tvůj hlas

pondělí 20. června 2016

Wasill se zamýšlí nad prezidentskou kampaní, která je v plném proudu, a v závěru si pokládá celkem zásadní otázku.

 

Václav Klaus před historicky první přímou volnou prezidenta České republiky prohlásil, že prezidenta nám vyberou média a voliči ho pak už pouze schválí. Mýlil se, ale jelikož zvítězil jeho kandidát, až tak moc ho to nemrzelo. Mirek Topolánek se o volbě prezidenta v roce 2008 ve své nové knize rozpovídal tak detailně, že prý údajně napomohl zahájení policejního vyšetřování. Topolánek doufá, že se jeho knihy prodá dost velký náklad, asi aby mohl pomoci svému kamarádovi zaplatit tučnou pokutu, kterou mu soud vyměřil za kauzy Pandury, takže bych třeskutý obsah jeho knihy, ač jsem jí ještě nečetl, bral s rezervou. Ovšem kdo si frašku ohledně poslední parlamentní volby hlavy státu pamatuje, musí uznat, že tehdy asi nebylo vše úplně v pořádku.


Ve Spojených státech to vypadá, že se o prezidentské křeslo poperou dva šílenci a rozšíří tak seznam obskurních obyvatel Bílého domu o další trapnou a podezřelou figuru. Kampaň připomíná nechutný cirkus, ale u nás už dnes nikdo na tamní způsob výběru hlavy státu nemůže povzneseně kydat hnůj a pronášet moudra o hloupých Američanech, kteří jsou si za komediální šaškování v televizních estrádách schopni zvolit kohokoliv. Od roku 2013 jsem tento, zejména v devadesátých letech velmi oblíbený názor, nikoho nahlas říkat neslyšel.

Ale zpátky k nám. Pokud se Miloš neuchlastá nebo se nenabodne na korunovační klenoty, zvítězí i v další přímé volbě. Média (některá) budou dělat, co bude v jejich silách, aby tomu zabránila,  možná jej po vzoru našich jihozápadních sousedů překřtí na Miloše Extrémistu Populistu Zemana, ale i tak jim to nebude nic platné. Vytahovat proti Zemanovi známé tváře, které se do povědomí občanů dostaly nanejvýš tak vypisováním dlouhých statusů na facebooku, je předem prohraný boj. Smutnější jsou případy, kdy se známá tvář odněkud vynoří sama a zase zmizí, aniž by si toho někdo všiml. Tito pánové (a dámy) dehonestují úřad prezidenta úplně stejně, jako vrávorající a sprostý Zeman. Postojem, který zavedl už Havel, kdy s útrpným výrazem na tváři sdělí národu, že „to“ tedy vezmou, už dnes podporu mas nezískají. Chybí už jen cedulka „Chcete mě“ a informace o odblešení.

Upřímně, za současné situace reálného Zemanova protikandidáta nevidím, ale ani jej nehledám. Musel by to být někdo, kdo je stejně jako Zeman tak trochu mýtickou postavou. Zeman má totiž obrovský náskok z minulého století, který dnešní politici stěží doženou. Jeho největší zbraní je špatná paměť voličů, jejíž zbytky se mu i za pomocí médií během deseti mimo politiku podařilo vymazat. Říká se, že Češi mají tendenci úřad prezidenta přeceňovat – dávat mu větší váhu než ve skutečnosti má. Něco pravdy na tom je, a přesně tento pohled znemožňuje normálnímu kandidátovi cestu na Hrad.

Pokud by se našel někdo slušný, obyčejný, rozumný bude veřejností považován za „nevýrazného“. Jakoby nám výrazní politici, kteří za své skandály skončili buď u soudu nebo s ostudou kdesi mimo veřejné dění, nestačili. Pokud by to byl někdo, kdo již v politice něco dokázal, bude považován za příliš „namočeného“ ve špíně politiky na to, aby mohl vykonávat funkci tak vznešenou, jako je ta prezidentská. Ti, kdo si Miloše za hlavu státu nepřejí, si klacky pod nohy házejí sami. Buď vyberou takřka nevolitelného kandidáta, kterého tak sveřepě prosazují, až otráví nerozhodnuté voliče, nebo jim naopak nikdo není dost dobrý.

 Přímá volba prezidenta není sama o sobě špatná věc, ale v našem parlamentním systému, kde se snad nikdy nepodařilo sestavit stabilní vládu a k volbám se obecně moc nechodí, to už z podstaty věci a na základě jednoduchých počtů musí zákonitě vždy skončit rozdělenou společností. Volba prezidenta vzbuzuje vášně a to je v pořádku, ale je neuvěřitelné, že stejnou pozornost nebudí volby parlamentní resp. současná vláda. Za prezidenta se dnes stydí kdekdo, odmítají se vyznamenání, propadá se beznaději po každé prasárně, která z hradu zazní. A mezitím se v podhradí vesele vládne a preference rostou. Nástupce Zemana se hledá již ode dne jeho inaugurace a pražská kavárna stříhá metr do další volby, jakoby se snad mělo něco změnit. Proč ovšem nikdo nebuší na vrata Strakova akademie tak aktivně, jako na hradní bránu? Tam přece vznikají zákony, a zrovna současná Babišova (papírově Sobotkova) vláda plodí skutečné legislativní zlo, které má potenciál učinit z České republiky do několika let spálenou zemi. Prezident, ať si žvaní co chce, takovou moc přece jen nemá. To jsou všichni se současným stavem spokojeni? Pro mě je momentálně na pořadu dne daleko podstatnější otázka:
 Kdo sakra v příštích volbách porazí Andreje Babiše?

Zobrazit celý článek

EUROKOCOURKOV: Rozhodla vražda Jo Coxové o Brexitu?

pátek 17. června 2016

Nikdy jsem na konspirační teorie moc nevěřil, musím ale říct, že vražda britské poslankyně Jo Coxové mě vážně trochu nahlodala. Jenže ve skutečnosti je úplně jedno, jestli nezdolnou eurooptimistku sejmul vyšinutý magor (jakože nejspíš jo), nebo tajná služba.

Zastřelení Jo Coxové je nyní vodou na mlýn všem "internetovým disidentům" - a ani to nemusí být extrémisti, kteří sedí dvacet čtyři hodin denně ve sklepě pokrytí hliníkovým obalem (nebo co ti cvoci vlastně používají), aby je náhodou nezasáhly chemtrails či nějaké iluminátské paprsky. Tady se totiž jakési konspirační vysvětlení přímo nabízí, zejména ve světle nových průzkumů, které ukazují, že zastánci Brexitu jaksi vedou.

(Poznámka: vůbec v tomhle článku nechci hovořit o Brexitu, rozhodnutí je čistě na britských občanech. Tím já nejsem, tak jim do toho nemám co kecat).

Kdyby se jakési vyšší mocnosti doopravy rozhodly rozehrát operaci pod falešnou vlajkou, vypadala by nejspíš nějak takhle. Cíl: naprosto ideální. Poslankyně (tedy zase ne úplně celebrita, to dá rozum, Camerona by si asi nesejmuli), horlivá prouprchlická aktivistka, u nás by se řeklo "sluníčkářka", hrozně hodná paní, žena, matka dvou dětí. Prostě někdo, za koho budou sociální sítě brečet ještě týden a virtuální svíčky budou hořet tak dlouho, dokud si to Britové neodhlasují správně. Vykonavatel: učebnicový vlk samotář, tichošlápek, kterého vlastně nikdo neznal, ale který se snad svého času léčil na psychiatrii (absolutně ideální), a který dokonce odebíral, jak jsem se dočetl, krajně pravicový (!!!!) časopis. No nekupte to.

Přes to přese všechno si myslím, že střelba na Coxovou nebyla zapříčiněna spiknutím iluminátů a že nebohá ženuška byla pouze ve špatný čas na špatném místě, v dostřelu blázna s pistolí (který, podle některých informací, chtěl možná střílet na někoho úplně jiného - tahle informace ale jaksi v médiích nějak zanikla, protože většina z nich se soustředí na to, že to byl vlastně nácek). Jenže jak jsem už napsal v úvodu, proč a jak se to stalo, to je jedno. Důležité je, jak s tragédií pracují PR stratégové, a jak už všichni víme, podařilo se jim zpracovat všechna média, že vlastně kdo je pro Brexit, je střelec, vrah a neonacista.

Střelec prý křičel "Britain First", což je údajně také název nějaké euroskeptické party, o které jsem dosud věděl pouze to, že si britské letce plete s československými piloty RAF. No... jenže vlastně nekřičel. Později byla tahle zpráva mnoha svědky vyvrácena (včetně snad i toho, který s ní poprvé přišel), jenže už je to všude. Úplně všude. Černé na bílém. Členové Britan First, i kdyby se rozkrájeli na kousky a zabalili se do Union Jacka, se už z toho nevykroutí, protože si to už prostě přečetli všichni. Jsou to vrazi. Jeden jako druhý.

Podobně jako se v českých médiích dodnes opakuje, že "na Kliniku někdo házel zápalné lahve", což je další mnohokrát vyvrácená pitomost, i samotnými klinikáři. Ale prostě se už to napsalo, tak to tak je. Že to byly jen kameny a silvestrovská rachejtle, která nemá s molotovem fakt, ale fakt nic společného? Já jsem přece četl, že...

Obávám se, že dojde k nejhoršímu, a tím nemyslím, že prounijní spin doktoři ve zbývajících dnech kampaně nenechají tu chuděru v klidu odpočívat a naopak její zohavenou mrtvolu vyždímají, co se dá. Ostatně jsem už slyšel názory, že kulky vypálené na Coxovou referendum již o Brexitu rozhodly.  Někoho už určitě napadlo, že by se z piety mohlo referendum posunout, nebo rovnou zrušit. A to nám všem pak pánbůh pomáhej, protože to by se taky klidě mohlo stát, že takových nasraných magorů s bouchačkami vyjde do ulic víc.
 

EDIT: Sotva co jsem tento text dopsal, našel jsem včerejší vyjádření TOP 09, které si zde dovolím přetisknout.

„Naše myšlenky jsou s Jo Cox, její rodinou a bližními. Dnes se Jo stala obětí sváru o setrvání Británie v EU a položila za svůj názor nedobrovolně život. Tragédie by měla podnítit k zamyšlení všechny Evropany, ať jsou Brity, Čechy nebo občany jiné země. Evropskou unii jsme společně vytvořili proto, aby nás spojovala, umožnila nám civilizovaný dialog ve společenství s jednotným cílem - abychom žili ve svobodě a míru.“

No tak to je přesně to, co myslím. Omluvte mě, jdu blít.
 

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Prima, dalajláma a "vyváženost"

pondělí 6. června 2016


Vasill komentuje novou prima kauzu a její mediální dopad, což dává do souvislostí s dopadem výroku jednoho tibetského marxisty.

Na veřejnost unikla nahrávka z porady komerční televize Prima, jejíž obsah nám jistě může připadat nechutný, ale pokud jsem dobře poslouchal a interpretoval, obsahuje nahrávka navádění redaktorů k prosazování jednotného společného názoru, nikoliv ke lžím či manipulacím. Je dost možné, že TV Prima při vytváření svých reportáží někdy neřekla celou pravdu, někdy trochu manipulovala, ale tak nějak si myslím, že to lze lehce cynicky považovat za hlavní smysl bulvární komerční televize, kterou TV Prima jistě je a to nemyslím jako urážku. Prosazování legitimního názoru, že migrace je hrozba, nemůže být přeci považováno za špatnou věc. Můžete ten názor považovat za nesprávný, ale nemáte právo jej zakazovat. To jsou samozřejmé věci, jakože 1 + 1 = 2 a je až trapné na tuto kauzu plýtvat papírem, ale budiž.


Zajímavější je postřeh, že nahrávka vznikla někdy na podzim loňského roku. Kdo tehdy veřejně prohlásil, že „migrace je hrozba“, byl hystericky umlčován a osočován z xenofobie od těch samých lidí, kteří tehdy svorně mylně tvrdili, že žádný terorista by přeci neputoval do Evropy mezi uprchlíky a kdo si to myslí je rasista. Nutno ovšem dodat, že většina z těch, kteří migraci za hrozbu považují, ječela tento svůj pohled do světa neméně hystericky. Trefné je pak konstatování, že máme v naší republice možná víc protiislámských iniciativ než samotných uprchlíků. Proto je třeba brát onu mediálně provalenou poradu z Primy z pohledu kontextu doby. Do jisté míry mohla být Prima v té době skutečným nástrojem demokracie, kdy vyvažovala do jisté míry jediný povolený pohled na migrační krizi jako na pomoc lidem v nouzi.

Selektivní vnímání všech, kdo dnes tlučou Primu klackem po hlavě, je do očí bijící. Když minulý týden dalajláma vyslovil tezi, že se Německo nesmí stát arabskou zemí, trvalo našim médiím dva dny, než si toho všimla. Situace využily obě strany. Jedni tvrdí, že to dalajláma „sluníčkářům“ nandal, druzí zase tibetského gurua hájí, že byla tato věta vytržená z kontextu. Pravdu mají tak trochu obě strany. (Neodpustím si ovšem poznámku, že nechápu, jak se někdo, kdo sám sebe opakovaně označuje za marxistu, mohl stát v naší zemi kladným hrdinou). Dalajláma skutečně není žádný tibetský Okamura nebo Konvička a celý rozhovor se opravdu kromě výše uvedené věty nese v duchu solidarity a náboženské smířlivosti. Ovšem pokud ona z kontextu vytržená věta zazněla loni na podzim na poradě TV Prima, dost možná by se ti, kdo dnes mávají tibetskou vlajkou, dožadovali umlčení takovýchto xenofobních a rasistických nálad.

Zaklínání se vyvážeností je zapeklité. Většina si vyváženost zcela nesprávně vykládá jako nutnost nechat v jednom médiu zaznít všechny názory. Po veřejnoprávní televizi je pochopitelné takovou vyváženost požadovat (otázka je, zdali je to vždy splnitelný požadavek). Správná vyváženost a objektivita ovšem spočívá v tom, nechat zaznít všechny názory v celém mediálním prostoru složeném z různých názorových proudů. V tom je ta pravá nestrannost, po které by všichni měli volat. Otázka je, jestli jí ale skutečně chtějí.

Vasill

Jestli teda taky můžu pár slov: "Kauza" TV Prima je totální pseudokauza, která vzrušuje snad jen mladičké elévy v České televizi, kteří mohou mít dojem, že se tuzemská mediální scéna zásadním způsobem pohnula. Na oné poradě nezaznělo nic, co by (pokud umíte číst a ostatní kognitivní funkce máte též v pořádku) byť jen naznačovalo, že by redaktoři měli svoje zprávy manipulovat, a také to nebylo nic, co by se vymykalo běžné rutinní poradě v jakémkoliv jiném médiu. Že mají redaktoři poslouchat vedoucího vydání, a že nemají do zpráv vpašovávat své soukromé názory? Co je na tom zvláštního, divného, nechutného? Vlastně jediné, co mě na celé věci zaujalo, byl projev bezmozka páně Jetmara a jeho argumenty ze čtvrté cenové skupiny o tom, jak nechce, aby jeho dcera nosila burku. Nicméně vážně míněné úvahy o tom, že by TV Prima měla přijít o licenci, mě ve světle této pseudokauzy doopravdy děsí. (Template)



Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Další mladý soudruh by rád cenzuroval web

čtvrtek 21. dubna 2016

Soudruh Josef Patočka, takto syn soudruha Jakuba Patočky, volá po brutální regulaci internetu. Zvlášť mu leží v žaludku server Parlamentní listy. Jeho příspěvek na ultralevicovém blogu Deník Referendum (který si mimochodem bůhvíproč občas hraje na nezávislé zpravodajství) je velmi poučnou sondou do duše mladého komsomolce a novosocialistického revolucionáře.

Za normálních okolností (tedy ještě před pár lety) bych se nad tím pousmál: řekl bych si, že rudé jablíčko skutečně nepadlo daleko od stromu a že mladý Patočka je prostě blázen, stejně jako jeho otec. Jenže jak jsme si jistě všimli, situace se poněkud změnila. Příslušníci tzv. Nové levice jsou na koni, dostali se k moci, k lizu a levicová vláda, ve které mají své silné zástupce (počínaje premiérem Sobotkou, který jakožto člověk bez názoru není asi úplně neomarxista, ale jeho nejbližší poradci, kteří mu nejen píší projevy a stanoviska, ale také mu zřejmě radí, kdy si má dojít na záchod, kovanými neomarxisty rozhodně jsou), jim schvaluje zákony na míru. K Sobotkovi má velmi blízko i Patočka senior, který je úzce spřažen s doyenem a Otcem zakladatelem českého politického neomarxismu Vladimírem Špidlou, takto šéfem premiérových poradců. Nezapomínejme také, že o regulaci internetu z podobných důvodů před časem mluvila také ultralevicová ombudsmanka Anna Šabatová, kterou s Patočkou spojuje nejen světonázor, ale například tzv. Kuřimská kauza. Dodnes není jisté, jestli oba soudruzi kryli sektu náboženských fanatiků, jejíž hlavní činností bylo mučení dětí, z čiré nevědomosti a blbosti, či záměrně.

Mohlo by se klidně stát, že vládou posvěcená cenzura internetu, schovaná za novelu zákona o hazardu, by regulačním šílencům v ČSSD a jinde nestačila. Jak všichni dobře víme, levice je posedlá omezováním všech aspektů lidského života v zájmu jejich vlastního dobra. Vědí nejlépe, kdy máme chodit nakupovat a kam, kdy máme zůstávat doma s rodinou, jakým způsobem máme jezdit do práce, jak máme vychovávat své děti (které vlastně patří státu a my je máme jen vypůjčené...), či co máme jíst. Že nám ještě v našem vlastním zájmu nezakázali, co a kde máme číst, je vlastně s podivem,

Nejsem žádným velkým fanouškem Parlamentních listů, občas je čtu jen proto, abych se pobavil. Relevantní informace se v nich dozvím jen minimálně. Nevím, co na nich soudruhům Patočkovým vlastně vadí, že to juniora vybičovalo k tak brutálně bolševické rétorice, kterou ve svém textu použil. Ano, je to politický bulvár, který vydělává na často absurdně stavěných, křiklavých titulcích, které většinou s tělem textu nekorespondují. Ano, soudě podle úrovně jejich diskuzí jsou jejich texty krmí pro bezmozky. No a? To samé v tmavě rudém by se ostatně dalo říci o Deníku Referendum, který používá jen o něco "sofistikovanější" metody. 

Předpokládejme, že kdyby se komunistům, kteří jsou okolo této platformy soustředěni, jejich záměr nedejbože zdařil, rozhodně by se nezastavili u Parlamentních listů. Pravděpodobně bychom brzy neměli co číst ani na internetu a někteří z nás by možná už seděli za mřížemi. Vždyť zbavení se svých názorových oponentů navždy je dalším vlhkým snem současných neobolševiků. Soudruh ovšem nedomyslel, že když už jedete na žralokovi, může se stát, že z něj spadnete a žralok vás sežere. Někdo by takovou zvrhlou cenzuru mohl obrátit přímo proti Deníku Referendum. A já si pořád myslím, že je vlastně v pořádku, že mají kde tito soudruzi publikovat své někdy zmatené, někdy pomatené a někdy přímo nebezpečné názory.

Proto ostatně soudím, že by měl mladý Patočka držet hubu.

Zobrazit celý článek

ANALÝZA: Pojednání o uprchlících, islamofobii a fašismu II.

čtvrtek 14. dubna 2016

Zde je dlouho slibovaný druhý díl Komovy zcela vyčerpávající uprchlické analýzy.

(díl 2.)
Ohrožení podstaty demokracie
Z hlediska politologie je tu další, a to nijak vedlejší problém. Nedemokratický postoj a ohrožení demokratické podstaty politiky, ze dvou stran. Jedná se o vylučování jedné strany z politické debaty, z demokracie, z politiky. Platí to více či méně pro obě strany sportu a fakticky se jedná o extrémistické názory, ačkoli jejich zastánci jsou jinak umírnění, a třeba si i myslí, že jsou prodemokratičtí a nevidí hrozbu, kterou sami způsobují.

Najdou se lidé, kteří se radují z toho, když je nějaký názor umlčován, protože se jim nelíbí. V dnešní době to nabírá podoby neustálého přidávání přídavných jmen souvisejících s nedemokratickým diskursem před názory/lidi/skupiny, s nimiž nesouhlasíme. Nebo zablokováním stránek na facebooku. A propó, kdyby Vám, vážení čtenáři, kvůli Vašim názorům a odkazům na facebooku zablokovali Vaši odpůrci Váš facebook, či Vaše oblíbené stránky s politickou tematikou, nebyl by to fašismus?
Prvním ohrožením demokracie je, když zastánci přijímání uprchlíků označí opačný názor za extremistický, xenofobní, rasistický. Toto ohrožení demokratické podstaty státu podporují právě také (ale nejenom) i vědci se svoji výzvou. Označím-li protivníka, opačný názor za extremistický, xenofobní, rasistický nebo třeba fašistický, automaticky ho tak vylučuji z politické demokratické debaty, vylučuji ho a jeho nositele ze slušné společnosti. Předem ho označuji za tak špatný názor, který by měl být předem odsouzen. Fakticky ho tak řadím mezi nedemokratický názor. Řadím ho někam ke komunismu a nacismu. Který jako takový ideálně nemá právo kandidovat ve volbách, strana má být podrobena zkoumání soudem, nejlépe zrušena, facebookové stránky zablokovány a zrušeny atd. atd.

Tito lidé se sami chovají nedemokraticky, jako fašisté či komunisté, a to přesně v jednom z těch základních bodů, který činí fašismus a komunismus tak nebezpečnými. Tj. že ve jménu svého vidění světa, svých představ o budoucnosti či uspořádání společnosti vylučují z politické debaty opačné názory. Demokracie, pluralita názorů a demokratická debata NAOPAK stojí na podstatě a shodě, kdy s opačným názorem mohu nesouhlasit, ale uznávám právo na jeho existenci a vyjádření. Tj. nesouhlasím s Vámi, ale budu se bít za Vaše právo Váš názor vyjádřit. Resp. pokud Vy akceptujete tutéž premisu.

Kdo tuto podstatu akceptuje, nesmí být nikdy jeho názor vylučován z demokratické debaty. A nesmí být z ní vyloučen, ani předem ponižován, jako názor xenofobní, rasistický, fašistický či extremistický (a tedy nedemokratický). Pomiňme teď české vyhrocené předvolební boje levice s pravicí (resp. stranami, které předstírají, že s ní něco mají společného), kdy jedna strana o druhé tvrdí, že nastane konec světa v případě vlády těch druhých. Já si to ostatně o té druhé straně myslím také, ale musím tuto vadu demokracie akceptovat jako nejméně špatné řešení.

Vážený čtenáři, pokud máš dojem, že píšu jak fašista, sám jsi fašista. Můžeme se zažalovat a soutěžit, kdo je trapnější. Označit někoho za fašistu je snadné a nedemokratické. A bohužel typické pro určitě skupiny lidí, kteří se jinak vehementně demokracií ohánějí.
K druhému ohrožení demokracie patří stejné vylučování z debaty ze strany odpůrců uprchlíků. Tím jsou jak šibenice, vysklená Klinika, tak vyloučení určitých opačných pro-uprchlických názorů z politiky/debaty/demokracie, jak pravil Konvička. Kdysi napsal něco v tom smyslu, že bude potřeba až 15% obyvatel vyloučit z práva volit. To už je nedemokratický extrém. Samozřejmě k takto nedemokratickému kroku může dojít v zájmu vůbec záchrany existence státu, zvláště pokud islám v praxi skutečně náš stát, jeho demokratickou podstatu a náš způsob života ohrozí. Nicméně tato situace nenastala, a i kdyby jednoho dne nastala, je vždy třeba jasně říct, že se jedná o krok zásadně z povahy nedemokratický.

Co se Kliniky týče. Byla do ní vhozena světlice a dlažební kostky, nejedná se o natolik závažný trestný čin, v porovnání třeba se zrůdností útoku, který odnesla Natálka, a už vůbec se nedá srovnávat s protesty proti zasedání MMF a Světové banky. Mimochodem, zkuste se zamyslet, jaká je názorová příbuznost protestujících proti MMF a lidí v Klinice.
Pravda, je to horší než házet vajíčka nebo střílet airsoftovými („softwarovými“) kuličkami na politiky, ale při demonstracích naštvaných lidí a v takovém počtu zkrátka k výtržnictví dochází (a podle toho se na to má reagovat). Zbude nepořádek, vytrhané dlažební kostky, vysklené výlohy.
Jedná se o radikalizaci veřejnosti a útok na hodnoty asi tak jako když naši v roce 1969 vysklili výlohu aeroflotu. Mohlo si pár radikálních „přijímačů“ a „odmítačů“ dát někde přes hubu a bylo by to totéž. Samozřejmě, že stávat se to nemá a je to ta čára, za kterou žádná demonstrace v demokracii zajít nesmí. A co vím, tak minimálně IVČRN se od toho distancovala, což je dobře, byť je to jen gesto - ale i pro příště by měli vůdci podobných demonstrací veřejně sdělit, že jestli bude mít někdo podobný nápad, nemá podporu hnutí. V opačném případě vždy budou mít organizace typu IVČRN podíl na radikálních nedemokratických událostech typu Klinika stejnou spoluvinu jako islám na terorismu (a dalších zlých činech s ním spojených). Pozor na to.

Debata, diskuze a demonstrace musí zůstat v rámci demokratických standardů. Rozbít výlohu názorovému oponentovi je stejně nepřijatelné jako napadení Sobotky na předvolebním mýtinku v roce 2010. Takové činy teda ne! Házení rajčat a vajec lze brát jako standardní a bezpečný nástroj vyjádření opovržení, fyzická napadení a vysklení výlohy nikoli, v tom se dotyční skutečně radikalizují nepřijatelným způsobem.
Součástí toho, že máme zůstat humánní a demokratičtí, je také to, že budeme pouze tolerovat (nebudeme se jimi však řídit) názory těch, kdo nejvíc křičí o humanismu, přijímání uprchlíků a co poté budou křičet o diskriminaci a urážení náboženství, až/pokud budeme po muslimech chtít asimilaci, přizpůsobení, dodržování našich zákonů.
Nemůžeme si zachovat svoji demokratičnost a preferování diskuze před násilím tváří v tvář těm názorům, co opačné názory označují předem za xenofobní a co tleskají blokování facebookových stránek s opačným názorem. Nemůžeme si zachovat naši kulturnost a humanismus a zároveň poslouchat přijímače, co budou křičet o diskriminaci a tolerování kulturních odlišností přistěhovalců, pokud tyto odlišnosti jsou neslučitelné s našimi zvyky a zákony, nebo jsou vyloženě odporné. Čímž se dostávám k..

Islám
A co mám já osobně proti islámu? Problém s ním mám ve třech rovinách.
1) Náboženství. V tom je islám stejný např. s křesťanstvím. Je mi vyloženě odporné, že někdo stanovuje standardy etiky, toho, co je správné a co se má dělat – na základě a garance toho, že to tak chce nějakej bůh, určil to nějakej bůh, nebo nějakej prorok, nebo nějaká kniha. A je z toho dogma. A nedá se o tom diskutovat, nedá se to zpochybnit a někdy ani zesměšnit. Je mi to odporné jako člověkovi. I jako ateistovi, pokud by pro někoho bylo pro lepší pochopení důležité vyjádření mojí víry.
2) Má špatné hodnoty -  co dobrého nám přinesl, řekněme za posledních sto let? Je mi zcela ukradené, co pochází z koránu, co je v nějakých hadísech a co je až šária. Je mi jedno, jestli jsou islámské nebo jen islámem tolerované všechny ty pitomosti či zla od považování psů a vepřů za nečistá zvířata, mlácení hlavou o zem 5x denně, přes vraždy ze cti, (ženské) obřízky, popravy jinověrců, popravy homosexuálů, po pojetí podřízenosti (bohu, knize, autoritě, jinému člověku) a po pojetí svobody jednotlivce. A po roli náboženství v celkovém životě, v každodenních činnostech a politice či pojetí pokroku.
Nebo klasický případ – fatva. Co to je za odporný myšlenkový směr, kde může být někdo určen jako osoba, kterou správný ctnostný člověk má zlikvidovat? A fatva není nějaký nepoužívaný relikt, vytržený z kontextu textu v koránu a z kontextu doby. Když čtete bibli, svým způsobem se dá chápat jako návod na genocidu. Křesťané ji ale nepáchají. Genocidní články v bibli jsou pro křesťany nepoužívaný relikt. Fatva není relikt.
Další příklad by se týkal spíše sunnitského islámu, kde není žádná vrcholná náboženská autorita (jako papež), což má za následek, že jeden imám může hlásat jako správný islám něco úplně jiného než jiný. A nakonec cokoli špatného se podle jednoho „správného islámu“ stane, to hned druhý imám může označit jako „nesprávný islám“. Takže v praxi se může obhájit jakékoli zlo a zároveň říct, že to s islámem rozhodně nemá nic společného.
Každý muslim nebere islám doslova. To je pravda, ale z toho tím pádem plyne, že člověk-muslim je tak dobrým člověkem, jak málo je muslimem. Platí-li tato premisa i pro jiná náboženství, to nevím (a pro tento text na tom nesejde), budu předpokládat, že ano.
Jestli muslimové chtějí brát ty svoje texty doslova a jak moc se jimi chtějí řídit, to je jejich vnitřní záležitost. Do toho muslimům zasahovat nesmíme, nepožádají-li nás. Muslimové se sami musí zamyslet nad tím, co to má být ten správný či většinový islám, jak moc má ovlivňovat jejich životy a životy ostatních. A jestli bude muslim znamenat nijak zvláštní popis normální člověka (jako třeba když je někdo křesťan), těžko k rozeznání od jakéhokoli jiného člověka, nebo jestli slovo muslim v sobě ponese nádech potenciálního hovada či teroristy (na rozdíl od křesťanů), co bude ve jménu svého náboženství a svatých knih fanaticky zabíjet lidi nebo si alespoň vynucovat v Evropě svoje islámské hodnoty místo své integrace do společnosti. Muslimové, nikoli my, jsou především ti, co něco musí – co se musí zamyslet nad sebou a islámem, co např. musí uznat vraždění všech lidí za univerzálně zlé. Chce se dodat – především těch lidí v Izraeli, tím by měli začít.
Do té doby je přijímání muslimů do Evropy pro nás větším problémem než utrpení lidí v Sýrii a utrpení uprchlíků. A než utrpení obyčejných muslimů (snad jich je většina), kteří se jako každý jiný obyčejný člověk chtějí mít fajn, mít nerušený život v bezpečí a neberou nějaké náboženství vážně, doslova a kteří opravdu vnitřně nesouhlasí s jakýmkoli fanatismem a terorismem.
3) Tendence k radikalizaci. Aneb najdi faktickou chybu v textu: „Čtyři muslimové vejdou do restaurace, za nimi vstoupí křesťan (či ateista, buddhista aj.) a v sebevražedném pumovém teroristickém činu vyhodí vše do povětří.“

Ať už vám islám vadí nebo ne, radikální islám vadí všem, i ne-radikálním muslimům. Ale za radikalizaci chápu i to, jak muslimové reagují na karikatury Mohameda v dánském tisku před deseti lety. Jak reagují na vystřílení redakce Charlie Hebdo. V obojím demonstrují svůj hodnotový žebříček, neslučitelný s naším, kdy zde náboženské záležitosti nadřazují svobodě slova. Až stovky imámů prohlásí, že urážka islámu/proroka/boha není akceptovatelný důvod k zabíjení, že správný muslim se nad to má povznést, a desetitisíce evropských muslimů s tímto názorem vyjdou solidárně manifestovat do ulic, pak se budu mýlit. Zatím vidím, že stále hoří dost dánských vlajek kvůli nějakým karikaturám. Zatím jsou průzkumy veřejného mínění mezi muslimskými komunitami děsivé.

K třetímu důvodu patří i to, jak muslimové schvalují terorismus a zabíjení a jak proti tomu masově nedemonstrují. Opět si to musí srovnat sami a my nejsme povinni jim v tom pomáhat, našlapovat okolo nich opatrně po špičkách, či snažit se je neurážet. Naopak, měli bychom v Evropě důsledně požadovat přijetí našich hodnot a ujasnění si ze strany muslimů, co je to vlastně ten neradikální islám a zda je takový v Evropě vůbec akceptovatelný. Do té doby patří islám do Evropy asi tak jako komunismus a nacismus.

Závěrem
Pokud nebudeme situaci řešit, další muslimové budou proudit do Evropy, co nastane v ČR dříve? Další Breivik nebo další Paříž (či Charlie Hebdo, Madrid, Londýn nebo 11. září, pochopitelně)?
Nic, pokud se minimálně elity nebudou chovat přezíravě, pokud navrhnou řešení, pokud zavrhneme multikulturalistickou ideu (v dnešní podobě), pokud budeme požadovat důslednou integraci (a omezeného množství muslimských uprchlíků), pokud se budeme stavět k přijetí uprchlíků stylem „my můžeme - vy musíte“.
Takže, co s tím? Vybírat si, koho přijmeme, v jakém počtu. A komu se to nelíbí, může jít jinam. Samozřejmostí zůstává důsledné požadování přijetí našich hodnot, především bez ohledu na jakékoli řeči některých z nás o potlačování náboženské svobody. Neustupovat jejich požadavkům – jinak salámovou metodou a (v méně špatném případě) nenásilně budeme nahrazeni jinou kulturou, jako ti indiáni.
Nemyslím, že by prvním krokem k řešení mělo být, aby „Islám v České republice nechceme“ nebyl jen název hnutí, ale jeden ze základů oficiální politiky ČR. Nicméně toto by měl být jeden z možných a přijatelných závěrů celospolečenské debaty o tom, jak se postavíme k migraci a islámu. Alespoň do doby, než si muslimové vyřeší, co to má být ten islám. Aby si oni nastavili jasné mantinely, co už je nepřijatelné a neislámské. Oni musí nést toto břemeno. Ne my, abychom za naše prostředky vymýšleli programy integrace migrantů, složitě sledovali potenciální radikály a předcházeli teroristickým útokům.

Poznámky na závěr
- V některém evropském státě (snad Dánsko?) mají údajně systém psychologů, policie a bezpečnostních složek, který vychytává radikalizující se muslimy a „lidsky“ (konzultacemi, pomocí, ukazováním možností aj.) docela úspěšně zvládá zjistit, kdo z muslimů je potenciální budoucí terorista a jak z něj udělat umírněného muslima, se kterým ve společnosti není problém. Nevím, jestli by něco podobného naši „přijímači“ či sluníčkáři přivítali nebo odsoudili jako zasahování do náboženské svobody. Ale předpokládám, že by to mohli uvítat - kdyby to byl státní projekt, vytvořily by se na to neziskovky a v názvu to mělo něco s Václavem Havlem. A všimněte si, že to celé nebezpečí s radikalizací se týká jen islámu. Hlavně si všimněte, že se jedná o program řešení následků problému, nikoli příčin.

- Vůbec se nehodlám rozepisovat o tom, jak neziskové organizace sají prostředky ze státních rozpočtů (a různých fondů), aby něco doputovalo na reálnou pomoc uprchlíkům, něco těm odvážným dobrovolníkům vespod hierarchie a něco někde někomu zůstalo a kdo ví, jestli toky peněz zvládá kontrolovat i někdo jiný, než ke komu tečou. Snad jen doporučení – poslouchejte řeč peněz, kdo koho platí, kdo z koho žije, kudy peníze tečou. Ke komu peníze přitékají, má zájem, aby tak zůstalo.
- SANEP provedl v prosinci průzkum veřejného mínění ohledně volebních preferencí. Naše vláda je v polovině období, což je v kombinaci s uprchlickou krizí ideální čas, aby na úkor vládních stran posílila nějaká ta protiuprchlická, extremistická, xenofobní a zajisté fašistická platforma. Sice věřím jen těm průzkumům, co si sám zfalšuji, klíčový je pouze výsledek voleb, ale i ty průzkumy ukazují, že se nic neděje. Možná se do sněmovny po volbách s pár poslanci dostane nějaká ta komická formace typu Sládkových Republikánů nebo Úsvitu. A nebo taky ne. To je asi tak vše, co nám v Česku „hrozí“ od nás samých. Chápu, že někdo si přesto může myslet, že tyto obavy z nás samých jsou důležitější než obavy z islámu, islamizace a/nebo migrace, já si to nemyslím. Můžeme o tom debatovat, pokud mne předem neoznačíte za xenofoba, fašistu atd.
- Jak chtějí v Evropě zvládnout integraci cca milionu lidí za rok 2015, když pořádně dosud nezvládli integraci svých muslimů – to nechápu.
- Mladých mužů, v tom věku, kdy jejich případná frustrace nejsnadněji přerůstá v násilí (viz zmíněná hořící Paříž, ale také historicky tak vzniklo mnoho revolucí, např. ta Íránská v 70. letech), je mezi uprchlíky víc než žen stejného věku. A to v horším poměru, než v jakém ho způsobila politika jednoho dítěte v Číně, kde s tím mají léta problémy. Jak to chtějí politici vyřešit, nechápu. A pochybuji, jestli si vůbec uvědomují, o jaké nebezpečí se jedná. Záměrně?
- Házet vše špatné na uprchlíky je stejně inteligentní jako za vším špatným vidět Rusko a zmiňovat tento faktor, ať už Rusko nebo uprchlíky, v takřka jakémkoli tématu či argumentaci.
- Když policie zmlátí technaře na Czechtekku, je z toho aféra, rozmáznou to noviny, debatuje se o přiměřenosti a pro příště se přijmou opatření. Když řádění rowdies a násilí na stadionech zanechá těžce raněné, nebo jinak překročí určitou mez, přijmou se opatření, média debatují o tom, co jsou zač a co jsme to za necivilizovanou společnost, že se to u nás děje, obyčejní lidé nepůjdou na fotbalový zápas do „kotle“ s dětmi. A kupodivu ne z jejich vnitřního rasismu či xenofobie. Když mladí Dánové a Britové provedli pár zájezdů-nájezdů na české hospody, levné pivo a holky, rozmázlo se to v médiích, řešilo se to. Za to když na novoročních oslavách muslimští přistěhovalci (a jak jsem zmínil na začátku – je zcela irelevantní, jestli nově příchozí nebo již nějakou dobu v Německu žijící) sexuálně napadají ženy, tak první reakcí je snaha o tom nemluvit. A poté se najdou mezi přijímači i tací, co začnou poukazovat na to, ke kolika znásilněním dochází v ČR.
- Udělat to, co se stalo v Kolíně, místní občané, běloši, hned z toho bude zmedializovaná aféra (jako např. s řáděním rowdies nebo třeba i czechtekkem), hned se zavedou opatření a těžko se to bude opakovat – u muslimů se vše tutlá, poté se alespoň zamlčuje aktivita uprchlíků, poté se ospravedlňuje a zamlžuje (stylem v ČR jsou ročně také tisíce znásilněných). Hnusný dvojí metr.
- Zastánci uprchlíků mají vůbec zvláštní ospravedlňování a dvojí metry. Na sexuální obtěžování v Kolíně – řeknou, že v Čechách se také znásilňuje. Na vysklenou Kliniku ale neřeknou, že muslimové na západě zapalovali auta. Vraždy dcer ze cti radši ututlají a nebo je označí za výjimku (co rozhodně nemá nic společného s islámem!), protože nemohou podat srovnání s ČR.
- Ono nezáleží na tom, co uprchlíci-muslimové provedou, jejich zastánci si to ospravedlní vždy, i kdyby se našel masový hrob a muslimové-přistěhovalci/uprchlíci se veřejně chlubili, jak si zachovali čest, když jim jejich dcery začaly randit s evropany-nemuslimy. Takoví zastánci uprchlíků si najdou ospravedlnění stejně. Kolín dokázal, že otázkou není, co se musí stát, aby se zastáncům otevřely oči.
- Vyskytly se názory, že Kolín byl organizován někým v pozadí (nejlépe Ruskem a Putinem). Jasně, a 2. světovou spáchalo mezinárodní židovstvo, aby ospravedlnilo založení vlastního státu a aby si už po těch hrůzách holocaustu nikdo o židech netroufl říct něco špatného.
- Obyčejně si rádi poslechneme každého, kdo je v nějakém smyslu odpadlíkem a vynese vnitřní poměry na povrch. Historky těch, co nemohli poměry v nějaké organizaci déle snášet a vynesli je na povrch, o ty je zájem a to dokáže zatřást celou organizací. Anonymous, Assange či Snowden vynesou něco na povrch – hned zmedializováno. Někdo odpadne od scientologů a prohlásí, že vymývají mozky – toho se média chytnou. Tajné zprávy důvěrných zdrojů o čemsi prohnilém ve Vatikánu či katolické církvi – hned to bude v novinách a hned bude široce akceptovatelné plivání na křesťanství. Odpadlík od politické strany? Okamžitá mediální celebrita. A co kdyby se někdo infiltroval ke Konvičkovi a poté vše vytroubil? Aha! Tak proč neposloucháme odpadlíky a konvertity od islámu? Proč neposloucháme ty, co ví, jak to uvnitř chodí?


- Úplně závěrečná poznámka. Pokud se mnou zásadně nesouhlasíte, zkuste to všechno zde napsané o islámu a uprchlících analogicky nahradit Ruskem a Rusy. Představte si situaci – milion(y) ruských uprchlíků chce do Evropy, chce i do Česka. #přijímáš? Nebo s tím máš nějaký problém, něco ti na tom nesedí, něco v tobě ti říká, že to není jen tak a všechny sem vpustit není bezpečný nápad – a jsi tedy tudíž odporný nácek, xenofob, rasista, extremista?

Komo

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Andělé a démoni

středa 13. dubna 2016

Dobroserská revoluce začala požírat své vlastní děti, a mně jich není líto, píše Wasill.


Poslední dobou u sebe pozoruji prazvláštní jev. Otupěl jsem. Když vidím rozhořčení občanů a politiků nad trapným vítáním čínského prezidenta a neadekvátním chování policistů při sjednávání pořádku, mávnu rukou. Když slyším umělce v přímém televizním přenosu rádoby statečně plísnit prezidenta českého, nechává mě to rovněž chladným. Stejně tak bez zájmu sleduji opačné reakce již dávno zkompromitovaných novinářů píšících posměšné články o „angažovaných“ umělcích, aby dali vzpomenout na normalizační éru, kdy se režimu do prdele lezlo tak nějak z povinnosti. Po dlouhém přemýšlení jsem důvod své otupělosti vypátral. Revoluce začala požírat své vlastní děti a mně jich není líto.


Celkem v poklidu a v tichosti se vynořilo několik démonů, kteří by si zasloužili stejnou pozornost jako lezení do prdele komoušskému prezidentovi či fízlové mlátící na služebně vyklepaného studenta. Jejich kritika ale na Andělech, ani jinde, zdaleka tak nerezonuje.


Chcete si vyvěsit vlajku provokující a urážející státní návštěvu na své budově? Fajn, ale proč si já nebudu smět zapálit ve své vlastní hospodě? Když to udělám, budou mě policisté nahánět úplně stejně. Sice mě asi rovnou nesbalí v klepetech, ale co není, může být. Stačí třeba nesoulad v kontrolním hlášení nebo přebytek v elektronické pokladně a spolu s kouřením už z toho může být slušná polízanice. Jakkoliv srovnání s vlajkami pokulhává, princip svobody je stále jeden a tentýž. A ten je narušen.

Chcete veřejně kritizovat Miloše a křičet na ulici protičínská hesla a oslavovat celoživotního marxistu dalajlámu? Dobrá, ale nechtě mě utahovat si, třeba i nenávistně, ze společenské třídy nebo sexuální menšiny. Ještě nedávno jsme všichni byli Charlie, a dnes už asi nikdo neví, co to heslo vlastně znamenalo.

Ministerstvo financí, řízené veřejně přiznaným podvodníkem, bude moci bez soudu žádat třetí strany o zablokování údajně nelegálních internetových stránek. Smál bych se, kdyby podobný zákon brzo platil i pro televizi a Ovčáček by s dálkovým ovladačem v ruce vypínal celebrity kritizující jeho páníčka, kdy se mu zachce.

EU přijala jakýsi pamflet o vzdělávání, jehož cílem je podle textu nikoliv učit děti ve stylu občanské výchovy o institucích a mechanismech unie, ale vštěpovat jim od malička ty správné evropské hodnoty a postoje. O inkluzi, které nikdo pořádně nerozumí, se píše obden, a já začínám mít pocit, že pravou motivací některých zastánců plošné inkluze je snaha za každou cenu být proti Zemanovi. Pokud by jim skutečně záleželo na dětech, museli by si nad programem vzdělávání o EU alespoň hlasitě odplivnout.

Miloš, ač nás všechny štve, byl aspoň demokraticky zvolen. EU ovšem ignoruje nejen holandské referendum ohledně Ukrajiny, ale i český parlament a parlamenty ostatních států ve věci Turecka. Nepláču tolik nad výsledkem, ale hlavně nad mechanismy, kterými bylo těchto cílů dosaženo.


Neříkám, že by snad kritika Zemana a Číny měla ustat. Ať si každý kritizuje, koho chce, dokud může. Pokud bude jednou demonstrování za práva Tibetu protizákonné, bude to zásluhou všech těch, kteří dnes tleskají zákazu kouření, prodeje o svátcích, hanobení třídy, cenzuře internetu a podobným nesmyslům. Dost možná nebude v budoucnu ovšem zákaz kritiky hlavy státu potřeba. Taková kritika by totiž mohla být v rozporu s evropskými hodnotami, a ty už budou mít naše děti pevně vštěpené.

Wasill

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Jmenuji se Andrej Hnízdo

úterý 15. března 2016

Wasill komentuje nejnovější kauzu agenta Bureše, a všímá si věcí, které zůstávají skryty.



Podle událostí minulých dní, kdy se na české mediální scéně a sociálních sítí společnost konečně začala více zajímat o Babišův dotační tunel, by se mohlo zdát, že se konečně podařilo slovenskému ministrovi českých financí šlápnout na čapí oko. Ve skutečnosti celá aféra odkryla daleko podstatnější problémy, a to tak, že ukázala, o čem se naopak vůbec nemluví a jaké události se vůbec nedějí, ač by měly. Předně je smutné, že ačkoliv se o smradu, který se line od Čapího hnízda, veřejně ví již od samého počátku, přesto se muselo čekat na to, až jistý investigativní portál vypustí informaci o odpuštěné pokutě za dotační delikt. Kde byli všichni ti, kteří se dnes Babišovi posmívají za jeho lži a vykrucování, posledních šest let? A co se tedy neděje, ač by se dít mělo? Udělejme si malý seznam:

Nikdo se neptá, jak je vůbec možné, že se z peněz daňových poplatníků dotuje ohromnými částkami něco tak nesmyslného, jako je jakási farma u Benešova, která je naprosto k ničemu, i když po ní pobíhají lemuři, surikaty a pandy. Kacířská myšlenka, že by oněch 50 miliónů buď mohlo zůstat v kapsách občanů, nebo když už se tedy jednou vybralo, mohlo být použito na něco účelného, nezaznívá vůbec.

Agrofert podal vyjádření, že obdobné problémy jsou u projektů financovaných z fondů EU poměrně běžným jevem. To má bohužel pravdu. Většinou se totiž opravdu jedná o podobné nesmysly, kvůli kterým vznikají firmy založené jen na oko, protože jinak by skutečný vlastník na dotaci nedosáhl. Že se tak děje dneska denně a že ty tzv. „evropské peníze“ jsou jen obrovský tunel a korupční nástroj, to se každý bojí napsat, jelikož mu dost možná žádost o dotaci čouhá z kapsy. A i kdyby byli všichni v dotačním byznysu svatí, beztak je tento socialismus cestou do pekel, o čemž by mohli mluvit největší příjemci dotací v EU na hlavu. Schválně si zjistěte, které země to jsou.

Andrej Babiš ke svému volebnímu výsledku vylezl mimo jiné po zádech různých obskurních protikorupčních spolků, tak logicky vůbec nemůže být jejich terčem. Ono se totiž špatně střílí, pokud vám čouhají boty ze zadnice vašeho cíle. Nikdo nepořádá mítinky před Ministerstvem financí, nikdo nechodí přenocovat ve spacáku na úřad vlády, žádný vyslanec cizího státu se nefotí s protikorupčními cedulemi. Prezident se prý zajímá jen o průsery přesahující miliardu korun, čímž opět popřel veškerá svá dřívější vyjádření a veřejně ukázal, že s ním Babiš může už navždy a za každou cenu počítat jako s hlavním spojencem.

Orgány trestuhodně nečinné v trestním řízení neobsadili úřad vlády ani ministerstvo v kuklách, nevodí Babiše nebo aspoň Faltýnka v poutech teatrálně k výslechu, a nechlubí se množstvím zadržených cihel zlata a dokumentů před diváky veřejnoprávní televize. Ani žádné vypečené odposlechy jsme ještě neslyšeli a asi ani neuslyšíme. Mohl by v nich zaznít i hlas i těch, kteří by měli zdivočelého ministra financí hlídat. A tím nemyslím jeho vlastní média, proti kterým se strážci pravdy najednou rozhodli vést trapnou válku. U novin alespoň Babiš přiznává, že je jejich pravým vlastníkem a nevykrucuje se.

Co je ovšem nejhorší – nenastalo, a ani nenastane, prozření voličů ANO. Celá tahle aféra jen posílí jejich vidění světa. Přísný Andrej Babiš třískl stejně jako Igor Hnízdo v Obecné škole rukou o tabuli a rozhodl se udělat ve třídě pořádek i za cenu lží a občasného zbouchnutí nezletilých žaček. Mám pocit, že i kdyby vyšlo najevo, že Babiš nechal odpravit kmotra Mrázka, s preferencemi hnutí ANO by to nehnulo ani o píď. A víte proč? Andrejovi voliči se ani nestydí za to, že fandí gaunerovi. Sami by totiž také rádi kradli, ale nemají na to talent, funkci nebo prostředky. Jediné, čím se podle nich Andrej liší od předchozích garnitur, je to, že krade od těch správných lidí, kteří si to okrádání zaslouží. 

Wasill

Zobrazit celý článek

ANALÝZA: Pojednání o uprchlících, fašismu, islamofobii a vůbec

středa 9. března 2016

Sám jsem se tomuto ožehavému tématu, který rozděluje společnost, rodiny, přátele a milence tak trochu záměrně vyhýbal. Naštěstí to za mě udělal Komo, jehož vyčerpávající stať doporučuji pozorně přečíst. A to i přesto, že bych s ním v některých bodech klidně polemizoval. Zde je první díl.

Úvodem
Na úvod bych chtěl sdělit, že úvodu není potřeba, protože všichni jsme o tématu něco zaznamenali. Ty, kdož ses právě po roce vrátil z kómatu, buď též vítán. O nedávném vysklení budovy Kliniky během protestů 6. února 2016 se zmíním v průběhu článku, protože zcela upřímně, není to tak důležité. V rámci konzistence by mělo být řečeno, že pár radikálů házejících dlažební kostky a světlice (nikoli molotovy!) nemá nic společného s odmítáním uprchlíků či islámu - a mělo by to být především řečeno od těch, kdož jsou schopni tvrdit, že islám nemá nic společného s terorismem.
Celé téma ve věci odporu proti uprchlíkům je v jádru jenom a pouze o tom, co udělá třetí. generace muslimských imigrantů do Evropy! Nic víc. Byť si to někteří jedinci zjednodušují předpokladem, že se totožně zachovají přímo současní uprchlíci z uprchlické vlny roku 2015. To je základ rozumného odporu proti uprchlíkům a důvodem, proč na demonstracích proti islámu je tolik obyčejných lidí. Na tom nic nemění vyloženě pitomé předpoklady menšiny některých protiuprchlických argumentů, jako např. že nám uprchlíci ukradnou pracovní místa nebo prostředky z příspěvků pro nezaměstnané; a nejlépe obojí najednou.
(Poznámka pro šťouraly – pro zjednodušení, těmi muslimy myslím evropské muslimy. Nehodlám detailně řešit, jak jinak se věc má s šíity a jinak se sunnity, jak se liší muslim z Arábie od toho ze Sýrie či Afriky či Indonésie, jak se myšlením liší bohatý městský muslim z bohaté ropné země od obyčejného vidláckého muslima z vesnice v Afghánistánu.)
Že někde v Praze někdy v roce 2015 demonstrovalo pár stovek či snad tisíc blbců s jednou šibenicí, nebo že několik protiislámských a protiuprchlických uskupení dokázalo během jednoho dne uspořádat demonstrace s účastí 10-15 tisíc, kde se našlo pár jedinců vrhajících dlažební kostky a světlici do budovy symbolizující podporu toho, proti čemu demonstrovali, nebo že v anonymitě internetu se vyrojilo tolik virtuální nenávisti, xenofobie a extremismu – to NIC neznamená.
Proč? Za prvé: protože internet a internetové diskuze (to nepotřebuje bližší vysvětlování). Za druhé, pár extremistů se najde v jakékoli skupině, vždy a budou tu vždy. Tak praví Gaussova křivka. Že se chytnou nějakého tématu, přestanou být zticha a křičí svoje hovadiny, to není žádný nárůst extremismu v zemi, to tu jednoduše vždy bylo, je a bude. Stejně naštěstí můžu říct, že blbců z opačné strany Gaussovy křivky je v populaci cca stejně. Tím myslím lidi, co by nejraději přijali všechny uprchlíky. Automaticky. Okamžitě. Bez přemýšlení. Bez rozdílu. A kdo nesouhlasí, musí být umlčen (samozřejmě moderně a humánně).

Co se děje
Do zemí západní Evropy se z různých důvodů (gastarbeiteři, koloniální minulost) v posledních desítkách let dostal velký počet cizinců, přistěhovalců. Nebyl s nimi problém, dokud neměli děti, jejich děti neměly děti a ty se dostaly do věku 20-30 let. A stalo se tak pouze u muslimských komunit.
Co se potom stalo, ví každý s minimálním přehledem. Hořící pařížská předměstí. Zavražděný Theo van Gogh. Naprosto šílené protesty proti karikaturám Mohameda. Radikalizace evropských muslimů v mešitách. Místa, kde zákony evropské země fakticky neplatí. Silvestrovské události v Kolíně a dalších městech. Ostatně i fatwa na literáta Salmana Rushdieho by se sem dala zařadit. Průzkumy veřejného mínění, kdy i víc než 10% muslimů v Evropě schvaluje zabíjení lidí (za urážku náboženství či jiných okolností, v civilizované Evropě nepřijatelných), šáriu, podřízení ne-muslimů muslimským požadavkům či nadřazení Koránu zákonům země. Kdyby se jednalo o maximálně 2-3% muslimů, můžeme opět říct, že platí Gaussova křivka a že vše odpovídá procentu extremistů a pitomců v libovolné skupině lidí.
To jsou fakta, to si nikdo po 11. září (ani dřív) nevycucal z prstu jen tak proto, že by byl islamofob. Na problémy s muslimskými komunitami se upozorňovalo mimo mainstreamová média již roky. Že se z toho něco zveličilo nebo se nakonec ukázalo jako hoax (jako např. prvotní definice no-go zón), není kořenem problému a nic na věci nemění. A všimněte si – ještě jsem nic nenapsal o terorismu. Pomineme-li skutečný rasismus malého procenta radikálů v naší společnosti, všechen odpor proti islámu, uprchlíkům, demonstrace, radikalizace, rostoucí podpora IVČRN a dalších hnutí ze strany obyčejných lidí jsou reakcí, následkem. Kořenem problému je islám a náš multikulturalistický přístup. Nikoli nutně v tomto pořadí.
Problém nikdy nebyl, a polistopadová historie Česka to dokazuje, s migranty např. z Vietnamu nebo Ukrajiny. Nezanedbatelný podíl muslimů (všimněte si, že netvrdím, že všichni či většina) žije uzavřeně, nadřazuje svoje hodnoty hodnotám či zákonům evropské-hostitelské země, požaduje další mešity, víc islámu či šárii. A nežijí nebo nechovají se v souladu s tím, jako občané té země, nebo tento radikalismus svých spolu-muslimů prakticky mlčky schvalují. A ne, naopak pózování s francouzskou trikolorou po pařížských útocích a nějaké not-in-my-name není čin, to je jen gesto. Byť buďme rádi alespoň za to.
Nechtělo se po muslimech, aby se přizpůsobili, tak to neudělali. Byla zásadní chyba západu, že to čekal automaticky (jako třeba od Čechoslováků prchajících před komunismem). Multikulturalismus selhal. Především to ale byla chyba a vina toho názorového proudu, co dnes obhajuje menšiny i proti běžným zákonům země a běžným zásadám pokojného sousedského soužití v Evropě. Jsou to lidé, kteří vykřikují hesla o rasismu, xenofobii, extremismu, právech menšin kdykoli by si státní moc dovolila učinit proti menšinám či uprchlíkům to, od čeho byla v první řadě vytvořena, to jest vytváření a vynucování zákonů a vládu práva. Jedná se v drtivé většině o tytéž lidi, kteří dnes chtějí přijímat uprchlíky, používají slova o humanismu, a kdyby s nimi někdo nesouhlasil, tak o xenofobii, fašismu, rasismu a extremismu. Čímž k těmto názorům mají fakticky blíže, ale o tom později.
Nyní k nám plynou uprchlíci ze Sýrie a další muslimové a i člověk se základním přehledem o dění ve světě, který ví, že s muslimskou komunitou na západě je problém, si logicky položí otázku, proč ten problém tahat k nám. Resp. i podprůměrně inteligentní člověk si u zběžného pozorování médií uvědomuje, jaké štěstí, že se tak neděje u nás. To není rasismus, xenofobie nebo extremismus, to je rozumné zamyšlení. Není to obava z neznámého, ale obava, že něco viditelně známého a špatného se vinou nečinnosti elit stane brzy realitou u nás. Argument, že v Česku žádní uprchlíci téměř nejsou, je tudíž naprosto pitomý.
Nemluvě o činnosti elit, kdy se zbavujeme svých zvyků, abychom náhodou muslimy neurazili. Od tiché nečinnosti, kdy se ignoruje, že se v některých muslimských komunitách praktikuje islámské právo (nebo zvyky) v rozporu se zákonem (např. vraždy ze cti), až po celou debatu s nošením kdejakých šátků ve školách. Požadavky multikulturalismu a politické korektnosti jsou svinstvo.
Vůbec nepochybuji o tom, že Češi většinově nejsou xenofobní, extremističtí, nebo rasističtí. Ostatně máme tu menšinu Vietnamců. Ti se přizpůsobili, automaticky. Co myslíte, že udělal Čech, který uprchl za komunismu na západ? Umíte si představit, že by se Škvorecký ani nenaučil angličtinu a Kundera francouzštinu (a odmítal kříže na školách, že to uráží jeho ateistické či náboženské cítění)? Tohle odmítání se přizpůsobit ze strany muslimů (nikoli ze strany malého procenta jejich extremistů, které jejich spoluvěrci neostrakizují mimo slušnou společnost) je ostatně důvodem, proč jsou nesmyslná všechna pro-uprchlická srovnání s migrací v minulosti. Jako jsou srovnání s migrací do USA za americkým snem, s útěkem židů před Hitlerem, Čechů před komunismem.
V USA kdosi z politiků (snad sám Obama?) prohlásil, že jsou všichni Američané potomky migrantů. Což je pravda. Ještě mohl dodat, jak dopadlo původní obyvatelstvo.
Obyčejný český člověk chce jen, aby migranti nedělali problémy a aby se přizpůsobili (jako Vietnamci). Chce to vlastně od každé skupiny či menšiny, proto je s romskou menšinou situace taková, jaká je. Vidí, že na západě se muslimové až moc často nepřizpůsobují, minimálně v třetí generaci. A tuší, že „přijímači“ uprchlíků budou přesně ti, co v budoucnu budou obhajovat jakékoli porušování zákona od uprchlíků či jejich potomků.
Že nejsme rasisti a xenofobové ostatně krom jasného faktu, tj. přístupu Čechů k vietnamské menšině, dokazuje také video se skrytou kamerou, co natočilo obskurní sdružení placené z našich daní HateFree, když do českých ulic vypustilo své lidi, aby předstírali, že jsou uprchlíci ze Sýrie a potřebují poradit.

Řešení a neřešení
Jaké mělo být řešení problému? Politici by měli předstoupit před občany a říct, proč s muslimy problém nenastane, ani v třetí generaci. Nebo proč problém nenastane s žádnými migranty. Mít plán, vizi, co má hlavu a patu, a zveřejnit ji. Ono by stačilo, kdyby stát plnil svoji základní funkci a důvod, proč vůbec něco jako „stát“ existuje, tj. aby zajišťoval bezpečnost. S čímž souvisí stejné podmínky a práva pro všechny a rovnost před zákonem, policií a soudy, jak už jsem psal. Současné státy Evropy právě tuto funkci nemohou plnit, protože zastánci politické korektnosti a multikulturalismu (což jsou většinou titíž, kteří uprchlíky chtějí přijímat) začnou okamžitě vykřikovat cosi o diskriminaci, rasismu, nerespektování odlišností jiných kultur či náboženství, někdy i o fašismu a xenofobii.
Neschopnost politiků reflektovat situaci a nabídnout řešení jasně viditelných problémů s muslimy, ať už z důvodu jejich nekompetentnosti nebo strachu před médii a názorovým proudem uprchlíky přijímajícím (nebo protože jsou sami stejného názoru), logicky vede k frustraci a odcizení politiky tužbám obyvatel.
Politici přestávají reprezentovat, zastupovat občany, následkem toho se občané logicky postupně radikalizují. V tomto smyslu bohužel platí paralela s nástupem nacismu v 30. letech nebo z novější doby se situací na Ukrajině, ze které vzniklo hnutí na Majdanu (a ještě nověji kdy si politika vítězného Majdanu odcizila východ Ukrajiny, který se zradikalizoval, čehož ještě zneužilo Rusko). To není vina názorového proudu odmítajícím současnou politiku přijímání uprchlíků-muslimů, ti pouze reagují (pochopitelně stále více radikálně až zoufaleji) na činnost a nečinnost politiků v Evropě.
Když Slovensko před několika měsíci v prvních reakcích na uprchlickou krizi prohlásilo, že dobrovolně přijme jen křesťanské uprchlíky, tak z toho byl ze strany EU slušný povyk. Koncem roku 2015 ČR rozhodla o přijetí křesťanských uprchlíků - a nikomu z těch údajných českých protimigrantských xenofobů a fašistů to pochopitelně nevadí. Alespoň v něčem se situace obrací k lepšímu.
Nechci vidět (nebo jsem přehlédl), jak by to schytal od Evropy nebo „přijímačů“ uprchlíků ten, kdo by prohlásil, že uprchlíci budou přijati pouze tehdy, pokud budou důsledně dodržovat zákony ČR a ať je nikdy ani nenapadne mít požadavky, nebo ať se vrátí. Pro mě za mě „přijímačům“ třeba říkejte pražská kavárna, pravdoláska, neomarxisti, nová levice, sluníčka nebo voliči Schwarzenberga, to je jedno.
Pokud přijmeme uprchlíky a budeme zároveň od nich vyžadovat přijetí naší kultury a hodnot (včetně možnosti absence hodnot a tolerování takové antikultury, jako je Charlie Hebdo), budou to zase „přijímači“ v první řadě, kdo začnou moralizovat o tom, že jsme rasisti, diskriminujeme druhé, urážíme jejich kulturu a náboženství a cítíme se nadřazeni – a poslouchání těchto názorů vedlo k problémům s muslimskou komunitou stejnou měrou, ne-li větší než vnitřní charakteristika islámu.
Pravda, po silvestrovských událostech v Německu, by se přístup k tématu mohl i v Německu změnit směrem k rozumnému postoji, kdy bude normální požadovat po uprchlících dodržování zákonů.
Opravdu a zcela vážně vůbec nepochybuji, že kdyby český politik během léta či podzimu roku 2015 prohlásil, že uprchlíky přijmeme, ale budou dodržovat zákony (resp. měli by je dodržovat ještě víc než Češi, aby nám naši dobrou vůli oplatili), nebudou dělat problémy, přizpůsobí se, přijmou naši kulturu za svou, nebo poletí šupem zpět, že by to takový politik od EU a od „přijímačů“ schytal. V půlce roku 2015 rozhodně, začátkem roku 2016 se již o možnostech deportace smí hovořit. Vskutku, jaký to pokrok, ach jo.
Faktem je, že jakékoli přijímání uprchlíků musí fungovat systémem „my můžeme – oni musí“. Český stát si může vymyslet jakékoli podmínky, pro mě za mě třeba aby uprchlíci před vstupem do ČR povinně snědli vepřové, nakreslili karikaturu Mohameda, prokleli Alláha a vytřeli si zadnici koránem. Sice by to z naší strany bylo směšné, ale právo na to máme. A oni musí pokorně přijmout podmínky. Tečka. Jeden by řekl, že je to samozřejmost (jako když Češi před půl stoletím prchali na západ). Ale je to také přesně to, co se neděje. My dokonce ani nemusíme vůbec pomáhat uprchlíkům (což neschvaluji), máme na to plné právo.

Co vědci?
A jelikož jsou naši politici v tomto tématu absolutní diletanti, tak kdo uklidní debatu o uprchlících, kdo uklidní vášně, kdo dá uspokojivou odpověď běžným občanům? Co třeba vědci. Mohli by dát hlavy dohromady, zanalyzovat situaci, vypíchnout hlavní body a napsat nějaký text. Výzvu. Aby veřejnost uklidnili, že není důvod k obavám, že problémy s třetí generací muslimů u nás nehrozí z těch a těch důvodů.
Moment. Oni přece něco udělali. Ale...
Jestli existuje předmět na způsob komunikace s veřejností, tak jemně řečeno, co naši vědci předvedli s výzvou „Vědci proti strachu a lhostejnosti“, za to by je od této zkoušky přednášející vyhodil takovým způsobem, jakým oni nikdy nikoho od zkoušek nevyhodili. Index by letěl hned za nimi. Pro rektory, děkany a profesory to není dobrá vizitka.
Proč? Už první věta výzvy říká, že cílem není zlehčovat rizika plynoucí z imigrace. Ale právě o těch rizicích měla ta výzva být. To je podstatné. Ne to, že se tehdy pár či pár stovek extremistů (opět – viz Gaussova křivka) projevilo se šibenicemi. Nikoli to, že ostatní lidé mají oprávněný strach. Místo, aby veřejnosti vědci vysvětlili, že není důvod ke strachu a odmítání uprchlíků, tak jí vpálí do tváře, že se má každý zamyslet nad sebou. Že jsme vlastně my ti špatní. Ach jo. To není nic než přezíravost, nadřazený postoj. A ten opět vede k radikalizaci lidí s opačným názorem.
Opět mohu jen doufat, že události v Německu během silvestra a novoročních oslav leckomu otevřely oči, ale nemuselo tomu tak být, kdyby ti, kdo před tímto předem varovali, nebyli označováni hned za extremisty a xenofoby. A události v Kolíně nebyly výjimkou, ale něčím, co se bude opakovat – nevím, proč bychom si na podobnou činnost měli zvykat.
Různí intelektuálové (a plno lidí na facebooku, blozích, atd.) se po výzvě vědců tehdy vyjadřovali, že víc než uprchlíků se bojí Franty a Máňy wodvedle, rasismu, neonacismu (a tak). Dobrá. A otázky k takovým - co jste pro Frantu a Máňu udělali? Diskutovali a jednali jste s nimi jako rovný s rovným? Nebo jimi za jejich opačný názor opovrhujete? A co jste udělali proto, aby se scénář hořících pařížských předměstí (a dalších problémů s muslimskou komunitou) nezavlekl k nám? Čehož se Franta a Máňa wodvedle bojí? A oprávněně!
Po všech potížích s islámem (pro zopakování, nejedná se jen o terorismus) se najdou tací, co chtějí, abychom se my nad sebou zamysleli, jestli netrpíme nenávistí a strachem a jestli ta reakce a podrážděnost muslimské obce není oprávněná. To je jako zamyslet se nad sebou, jestli jsme neprovokovali zloděje tím, že jsme od pohledu drahý notebook nechali viditelně bez dozoru ležet v autě. Nebo jde-li v létě žena v krátké sukni okolo neosvětleného místa atd..
Co takhle místo zamyšlení, jestli je něco špatného v nás, použít stejnou metodu a zamyslet se nad islámem? Že bychom se třeba mohli zamyslet, jestli čistě náhodou není něco ještě víc nebezpečného na tom, když výrazný podíl muslimů schvaluje např. ono vraždění za urážku náboženství, a že je něco zatraceně vnitřně odporného na náboženství, které to tak cítí. A co takhle chtít pro změnu po muslimech, aby se oni nad sebou zamysleli, pokud tu chtějí být v Evropě s námi?

(druhý díl příště..)

Komo

Zobrazit celý článek