ZE SVĚTA: Tak nám zabili Fidela...

úterý 29. listopadu 2016

Tedy samozřejmě nezabili - Fidel Castro zemřel jako správný diktátor přirozenou smrtí v požehnaném věku, kterého se mohl dožít díky luxusu a blahobytu, který on svým ovečkám odepřel (a přesto se našli tací, kteří ho milovali až do konce jeho dnů). V poslední době se stalo módou hodnotit politiky podle jejich schopnosti okomentovat na sociálních sítích smrt velkých osobností a rok 2016 k tomu dal mnoho příležitostí.

 V případě kubánského Krakonoše nasadil zřejmě nejvyšší laťku opilec a druhý nejmocnější muž Evropské Unie Jean-Claude Juncker. K jeho smůle natáhl Fido brka jako na potvoru kolem půlnoci, a to už měl měl Juncker jako obvykle dost naváto. Komunista v čele Evropské komise tedy sesmolil hodnocení asi v tom smyslu, že Castro byl hrdinou mnohých a otočil kurz historie kubánského lidu a bla bla bla – bez jakékoliv negativní zmínce o Castrově hrůzovládě. Může nás jen uklidňovat, že Kuba neleží na východě, takže na tuto světovou stranu nás protentokrát nikdo naštěstí netáhne.

 Dost podobně se zachoval další miláček levicových blouznivců, kanadský premiér Justin Trudeau, který dokonce nechtěně rozjel díky svému truchlení na Twitteru novou hru, kdy se uživatelé předhánějí v tom, kdo vysekne politicky co nejkorektnější poklonu co největšímu tyranovi. 

Opatrovníci Donalda Trumpa podlehli jeho smutným očím a dovolili mu na pár minut si hrát s twitterem, a tak Trump dokázal napsat jen holou větu „Fidel Castro is dead“. Po pár hodinách se ale Trump na Facebooku pochlapil a vysekl nemilosrdnou kritiku Castrovi i celému jeho režimu.

 Stala se ale zajímavá věc: upřímná soustrast evropských elit bolševickému diktátorovi vzbudila nevoli u extrémních levičáků ze zemí postkomunistických, ČR nevyjímaje. Svým očím například nevěřili představitelé Žít Brno, hnutí na samé levé hraně politického spektra, na "správnou stranu barikády" se postavil i přední neomarxistický komentátor Martin Fendrych. Opravdu se jejich západní hrdinové klaní tomu zlému vousatému pánovi? Nutno podotknout, že tito blouznivci bojují za práva menšin s takovou zaslepeností, že jsou schopni se rvát i za ideologie menšiny prokazatelně potlačující, takže tento paradox není ničím překvapivý. Přiznám se, že jsem jako ne moc dobrý prognostik od nich čekal spíš reakce relativizující krutost Castrova režimu a vyzdvihující naopak přínosy tohoto celoživotního bojovníka proti kapitalismu, který nosil najednou dvoje rolexky aby nakonec umřel na Black Friday. To se, alespoň u nás, nestalo. Naopak se z ultralevicového tábora teď ozývají zoufalé hlasy o zblblých západních politicích, kteří snad neví, co byl Fidel zač!?!

 Mám pro vás novinku, soudruzi. Západní politici, plačící teď nad pomyslnou rakví, vědí MOC DOBŘE co byl Fidel Castro zač. Váš problém je, že nevíte, co jsou zač tito „západní“ politici. Rozdíl mezi nimi a Fidelem je v tom, že oni k socialistické revoluci nepotřebovali zbraně a dost možná by se je na rozdíl od něj nikdy neodvážili použít. Protože to u nás je přece zakázané.

Wasill

Zobrazit celý článek

DISKUZE: Proč vyhrál Donald Trump

sobota 12. listopadu 2016

Levicoví liberálové v českém i americkém Kocourkově páchají hromadné sebevraždy. Vlastně ne, většina z nich jen brečí na facebookových kavárnách, ti drsnější zapalují v ulicích auta. Všichni si v slzách kladou otázku, kterou jsem nastínil v názvu článku. Dokonce se tak jmenoval speciální blok České televize, tedy podniku, který byl levicovými liberály před nějakou dobou dobyt a dnes už se v něm nikdo jiný nevyskytuje. Já vám tu otázku nyní zodpovím.

Donald Trump vyhrál, protože měl příběh. Úspěšný selfmademan, ale zároveň křupan, který mluví, jak mu zobák narostl. Model Babiš. Model Zeman. Nebyl politik, prostě jen chlapík, co má trochu víc peněz, zkusil kandidovat, a vyšlo to. Jeden z nás. Jasně, v kampani všechny pourážel, a vlastně se taky zdálo, že moc neví, o čem mluví, ale to je buřt, protože average Joe v kšiltovce s logem baseballového týmu mu cestou domů z KFC rozuměl. Jasně, s těma Mexikáncema je třeba zatočit, a ti negři si vlastně taky moc dovolujou, žejo. Jebat politickou korektnost!

Hillary Clinton nevyhrála, protože měla hovno. Outsiderka spjatá s establishmentem, která se už jednou do Bílého domu dostat pokusila, a nepodařilo se jí to. Vlastně se o ní vědělo akorát to, že její slavnější manžel si ho svého času nechával kouřit od stážistek, a ona ho za to nezabila. Nedala Američanům jediný důvod, proč by vlastně měla být prezidentkou. Women rights v roce 2016 už fakt nikoho nepálí, sorry. Nejsme v předminulém století.

To je všechno, milí pokrokoví studenti amerických universit. Get over it, na zapalování aut se už vykašlete, je to koneckonců málo sluníčkové. Mimochodem, nepamatuju si, že by v roce 2008 zapalovali nějaká auta příznivci Johna McCaina, když zrovna nevyhrál jejich kandidát.
Pokřivené myšlení progresivních levičáků - lhostejno, zdali v USA nebo v ČR, je to koneckonců jedna a tatáž verbež - by vážně vydalo na nějakou psycho(pato)logickou studii. Všichni mají totiž pocit, že jedině jejich postoj je ten správný, a nositelé téhož názoru jsou nositeli světla, kteří mají být automaticky vynášeni (nikoliv voleni) do veřejných funkcí. Všichni ostatní mají být mimo jakoukoliv diskuzi zesměšňováni, uráženi ad hominem, ignorováni, případně likvidováni.

V debatě o Trumpovi (případně o Brexitu atd.) se to projevuje stonásobně. Na facebooku koluje post nějaké americké učitelky (!!!) která pláče, že den zvolení Trumpa je pro ni horší než jedenácté září. Vždycky se budu tvrdě stavět proti vyhazovům ze zaměstnání kvůli politickým názorům... leč tady bych snad udělal výjimku. A je to jen jeden případ z milionu. Stěží pochopitelný myšlenkový svět neolevicových pomatenců sleduju už dlouho, tak by mě nemělo nic překvapit, ale přiznám se, že po přečtení článku v Respektu (já vím, no, můžu si za to sám) od jisté soudružky Z. Boehmové mě museli téměř omývat. Link sem raději dávat nebudu, kdo chce, najde si ho sám. Varoval jsem vás.

Upřímně, ze zvolení Donalda Trumpa vlastně žádnou radost nemám. Když o tom tak přemýšlím, sere mě jen o trochu méně, než by mě bývalo sralo zvolení Hillary. Stejně jako na Andreji Babišovi ani na Trumpovi neshledávám nic pravicového (mimochodem - teď to vypadá, že ani nezruší Obamacare, jak v kampani sliboval) a s jeho zvolením do úřadu podle mého názoru beztak žádná velká změna nenastane, to si už jestřábi pohlídají. Nicméně, dejme mu šanci. Buď se historicky znemožnit, a nebo... třeba ne.


Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Co zaniká v diskuzi o EET

středa 2. listopadu 2016

Vážně si myslíte, že po zavedení EET už konečně bude líp? Tak čtěte.

Jako člověk, který se o politiku amatérsky zajímá již 20 let, jsem rád, že v poslední době nejsem při sledování politického dění sám a tento koníček začíná provozovat stále více lidí v mém okolí. V podstatě kolem každé větší politické události probíhá diskuze nejen na internetu, ale stále ještě i v hospodách a při různých osobních setkáních. Poslední roky bývá zvykem, že se na podzim diskuze přenese dokonce i do ulic a na náměstí hlavního města. Tyto diskuze ovšem bývají poměrně vyhrocené a já se do ní zapojuji čím dál méně, jelikož se takřka vždy ocitnu mezi nikoliv dvěma, ale rovnou mezi třemi extrémy. Prvním a druhým extrémem jsou dva zcela protichůdné a nekompromisní názory stojící na opačných koncích pomyslného politického spektra, třetím extrémem je naopak předstíraná snaha být za každou cenu vyvážený a objektivní. A já se nechci přidat ani k jednomu z výše uvedených směrů a nejinak je tomu i případě elektrické evidence tržeb.

O EET bylo řečeno mnoho. Kdo tento nástroj výkonu státní kontroly podporuje, údajně chce zničit živnostníky, šmírovat obyvatele nebo vydělat prodejem pokladen k EET určených. Kdo je proti, ten buď přímo sám krade, nebo přinejmenším okrádání státu podporuje. Přiznám se, že sám nemám s podnikáním žádné zkušenosti a nemám zároveň zkušenosti ani s vybíráním daní, takže na jakou stranu se mám přiklonit? Určitým vodítkem může být skutečnost, že autorem a největším propagátorem EET je estébák, lhář a dotační podvodník. To by byl ale argumentační faul ad hominem, tak jej ponechme stranou. EET je od samého počátku politickým, nikoliv ekonomickým nebo daňově-správním projektem. Je to Babišova vlajková loď, jeho jediný programový cíl a jeho budoucí pomník.

Ať už bude totiž výsledek jakýkoliv, Babiš vyhraje. Co vlastně od EET očekáváme? V televizní reklamě natočené za ty státní peníze, které nám podle vládní logiky nikdo nestačil ukrást (resp. skrýt před ministerstvem financí), je nám tlačena do hlavy částka 18 miliard. Dejme tomu, že to tak skutečně bude, ovšem za jako cenu. Spousta lidí zavře své podnikání nikoliv z důvodu povinnosti přiznat tržby, ale proto, že mnohé slušné a tvrdě pracující lidi prostě sere, když jim ta pohodlnější většina s nataženou prackou, která nikdy nic neriskovala, skrze zákon diktuje čím dál tím drakoničtější požadavky. Jako by snad stát laskavě dovolil občanům podnikat – tedy riskovat, tvrdě pracovat a odevzdávat opravdu nemalou část svého výdělku do eráru. Někdo vám pod pohrůžkou tučných pokut nutí si sám na sebe nainstalovat online štěnici a tisknout mraky účtenek (chudáci lesy mimochodem) - to je pak pochopitelné, že slušnému člověku, co na daních nikdy nezatajil ani halíř a poctivě vyplňuje kdejakou ptákovinu, dojde trpělivost. Tento scénář si ovšem ten, kdo neví, jaká řehole může podnikání v této zemi být, vůbec nepřipouští.

Kde se vůbec vzala ta představa, že se v případě daní jaksi automaticky jedná o peníze nás všech, na které máme nárok? Je tomu přece přesně naopak – jsou to peníze daňových subjektů, které si za ně kupují služby státu a altruisticky přispívají i na ty méně šťastné nebo méně schopné spoluobčany. Lidé v této zemi mají plnou hubu lidských práv, ochrany menšin a tolerance - s jedinou výjimkou, a tou jsou podnikatelé a jejich peníze – tam silnější pes mrdá a tím psem je většina, která je zrovna u moci.

Jistě, daně se platit musí – a kdo je neplatí jak má, ten porušuje zákon. Ovšem od porušování zákona k morálnímu poklesku je v této zemi čím dál tím delší cesta – jinými slovy, nedodržování zákona neznamená automaticky nemorální jednání - jak se říká, i holocaust a rasová segregace byly podle zákona. Co když zavedeme zákon, který říká, že daně jsou odteď 100%? Bude i dál jejich neplacení automaticky považováno za „krádež“? Ano, je to demagogický příklad, ale už opravdu nevím, jak jinak to lidem vysvětlit. Zpět k částce 18 miliard, o kterou budeme prý všichni soudružsky a kolektivisticky bohatší. Znamená to vůbec, že se tyto peníze skutečně navíc vyberou? A když ano, jste si jisti, že je stát řízený estébákem, plešatým slabochem a opilým hulvátem utratí efektivně a hlavně pro správnou věc? Nebo snad máte pocit, že díky geniálnímu služebnímu zákonu sedí na ministerstvech osvícení úředníci jednající jen a jen v zájmu chudých a slabých? Vy jste posledních 25 let nečetli noviny?

Ale co když se ale po zavedení EET vybere ještě méně peněz než dříve? Pak to bude tak jako tak opět Babišovo vítězství, jelikož by to podle jeho komoušské logiky znamenalo, že se tzv „narovnal“ trh a nepoctiví podnikatelé zkrachovali. Nákup pokladen a softwaru trošku nakopne HDP a bude zase o něco líp. Až se bude za rok tisknout účet k celému projektu EET, budeme zahlceni protichůdně interpretovanými statistikami o výběru daní v procentech, v nominálních hodnotách, očištěné od inflace, s přihlédnutím k hospodářskému růstu, dále pak o počtu zaniklých a nově vzniklých živností (vznikání a zanikání podniků je totiž znakem, že trh funguje jak má), srovnávání s předešlými lety očištěné o odhad, kolik podniků zaniklo jen na papíře a tak dále. Výsledek EET je podle mě jedním z bodů, který je nedostatečně diskutován a jak se hezky česky říká „komunikován“. Všichni předpovídají, jaké dopady bude EET mít, ale málokdo už počítá s tím, že se o těchto dopadech veřejnost nemusí vůbec dozvědět. Babiš je totiž mistr ve hře s čísly, což předvádí u tance kolem státního rozpočtu a u EET tomu bude podobně. Vydá se hromada prohlášení, jak už je konečně líp, tu se něco zamlčí, tu se něco překroutí a veřejnost bude přesvědčená, že ta hospoda vedle ve vchodě byla zavřená vlastně odjakživa. A byla tam vůbec někdy?

Wasill


Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Tak dlouho chtěli pravdoláskaři cenzurovat, až...

pátek 28. října 2016

...byli czenzurováni sami, píše Wasill o "skandálu" na Primě.


V dubnu letošního roku jsem zde napsal, že dobroserská revoluce začala požírat své vlastní děti, a mně jich není líto. Shodou okolností i tenkrát byly osoby a kulisy stejné – Miloš Zeman, Čína, dalajláma a umělci protestující proti prezidentovi v zábavném pořadu. Za ten zhruba půl rok mohu celý článek vydat znovu, pouze s novými příklady omezení svobody, které na nás za těch pár měsíců dopadly.  Přesto přidávám ke kauze Show Jana Krause pár postřehů.

Stalo se to, co jsem říkal už stokrát. Když budou mnozí prosazovat nasazování náhubku médiím a omezovat svobodu slova zákonem, tak se to jednou dotkne i jich samotných - ale to už se jich nikdo zastávat nebude. Poznal to i Jan Kraus a spol., protože ta jeho show by se dost pravděpodobně dostala před RRTV (vůbec bych se tomu nedivil, frustrovaní jedinci tam posílají podněty jak na běžícím pásu a kdo ví, komu z radních jebne v palici a vezme udání vážně).

Anebo hrozby možné sankce ze strany RRTV Prima obratně využila k tomu, aby nemusela vysílat kritiku hlavy státu, která k ní chodí velmi často a ochotně na rozhovor do pořadu Partie. Což je pravděpodobné správná verze: tvrzení o strachu z nevyváženosti zřejmě neobstojí, protože tento obskurní požadavek platí pouze pro zpravodajské pořady, kterým Show Jana Krause (zatím) opravu není. Druhá strana ale taky nemá zcela čisté svědomí, protože zmíněný pořad mohla na internet uveřejnit sama, což se nestalo, a nedivil bych se, kdyby materiál přinesli na Palmovku schválně až na poslední chvíli. Ponechme stranou, že politickou agitku a vyzývání poslanců a senátorů ke krokům směřujícím k odvolání prezidenta si Prima s největší pravděpodobností opravdu neobjednala, a mohla jej v klidu odmítnout a Krause s ní vyhodit – to by bylo férové řešení. (jen tak pro zajímavost, podle slov samotného Jana Krause s tímto nápadem přišel teprve den před natáčením).


Naprosto ovšem odmítám slova o cenzuře, jelikož cenzurovat může z definice pouze státní moc pod pohrůžkou násilí, nikoliv předposraná, servilní nebo zkorumpovaná soukromá televize. Celé je to vlastně geniální: pravdoláskaři a spol. neustále vymýšlejí zásahy do svobody slova pod záminkou boje proti xenofobii, rasismu a ruské propagandě, až se to obrátí proti nim. Odteď kdykoliv se objeví v médiích nějaký nepříjemný názor, může se majitel média vymlouvat na strach z postihu. Nebo naopak v opačné situaci, kdyby rád zveřejnil i to, se nehodí někomu do krámu, ale strach z následků u něj převáží a zasáhne autocenzura. Skutečný cenzor pak nemusí ani hnout prstem – a to je celá podstata a smysl cenzury.

Wasill

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Kde všichni jsou?

neděle 23. října 2016

Větu z nadpisu jsem si pro tento článek vypůjčil ze zcela jiného oboru, a to od fyzika Enrica Fermiho, který jí údajně vykřikl při rušné debatě se svými kolegy ohledně existence mimozemské civilizace. Na základě všech známých výpočtů a logického uvažování byla pro jeho kolegy možnost, že jsme ve vesmíru sami, zcela nepravděpodobná. Fermi rozvedl své zvolání „Kde tedy všichni sakra jsou?“ do své teorie známé jako Fermiho paradox.

Připadám si podobně při sledování politiky u nás. Podle sociálních sítí, vyjádření osobností, novinářů, internetových diskuzí či diskuzí s lidmi ve svém okolí je přece jasné, že existuje nemalé procento odpůrců současné vlády ANO, ČSSD a lidovců potažmo prezidenta Zemana. Kde tedy všichni jsou? Zcela jistě nejsou u voleb, nebo je jich zoufale málo. Zkusím na to jít stejně jako Fermi s mimozemšťany a načrtneme si některé teorie vysvětlující, proč se nedaří přetavit nesouhlas s vládními stranami do volebních výsledků. Můžeme tomu říkat „Wasillův paradox“ a pro skupinu lidí nesouhlasící s vládní většinou použijeme termín „opozice“:

Opozice neexistuje
Tuto tezi jsme si, doufám, již vyvrátili v prvním odstavci - opozice zcela jistě existuje, ale nechodí k volbám v dostatečně velkém počtu. Tuto možnost tedy vyloučíme.

Opozice vzniká a zaniká v krátkém časovém úseku, který se míjí s volebním cyklem
S výsledkem voleb zavládne mezi lidmi zděšení, co že to za gaunery letos zase vyhrálo. Ze setrvačnosti dobíhá intenzivní volební kampaň, provádějí se koaliční jednání, kydá se špína, což opozičně smýšlející jedince nastartuje k zájmu o politiku. V následujících letech se ovšem situace uklidní a do popředí se dostanou jiná politická témata s mezinárodním přesahem a ukáže se, že svět se nezbořil i přes negativní volební výsledky. Politici, ke kterým opozice vzhlíží, se mezitím zdiskreditují a volič upadá do letargie a starostí všedních dní a probere se opět až po volbách. Krátký časový úsek existence opozice se nekryje s konkrétním volebním cyklem (parlament, kraje, obce). Opozice zřejmě striktně rozlišuje mezi jednotlivými druhy voleb, jako by se jednalo o paralelní, vedle sebe existující instituce.

Opozice existuje, ale nejsme schopni zachytit její signály
Volební výsledky jsou jediným měřitelným ukazatelem, dle kterého dokážeme exaktně hodnotit názory ve společnosti, jelikož průzkumy veřejného mínění nemají vypovídací hodnotu. Pokud se podíváme na volební účast, zjistíme, že více než polovina oprávněných voličů nám dává jasný signál, že nehodlá svým hlasem legitimně posvětit žádnou politickou stranu a žádného kandidáta, my to ovšem takto nečteme, jelikož rozpočítáváme procenta získaných hlasů dle volební účasti nikoliv dle počtu oprávněných voličů v zemi (vítězné hnutí ANO by pak mělo přibližně 7,5%). Je to pro demokracii asi nejhorší varianta opozice, jelikož to znamená, že opozice je jen mlčící většinou a jak známo, pro vítězství zla stačí pouze to, aby dobří lidé neudělali nic.

Opozice existuje, ale tajně spolupracuje s vládou
Dobrá, tato teze je zde spíše pro pobavení, ovšem ve finále tomu opravdu tak je, jelikož opozice s vládou spolupracuje už jen tím, že nehlasuje ve volbách proti. Dost možná opozice protestuje jen na oko, ale ve skutečnosti vládě fandí. Takový lidé jsou si jisti volebním výsledkem jejich oblíbenců, které ze slušnosti kritizují, ovšem vždy mohou v případě negativních výsledků současné vlády s čistým svědomím říct, že oni tu sebranku nevolili.

Osobně jsem došel ke stejnému závěru jako fyzik Fermi: podmínky pro existenci inteligentního života jsou velmi vzácné. Přesvědčujeme se o tom u každých voleb.

Wasill




Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Babiš to dělá dobře...bohužel

pondělí 10. října 2016

Voliči zvolili Babiše. Tradiční strany pláčou. Můžou si za to samy, píše Wasill.

Po krajských volbách nemá cenu brečet nad rozlitou řepkou. Dominance hnutí ANO u českých voličů je realitou, kterou je třeba akceptovat. Nyní je načase se podívat, co vlastně voliči této země chtějí, a proč ve volbách buď ANO přímo volí, nebo jim nestojí za to volit jinou stranu, aby Babiše zastavili, čímž ho defakto u moci podporují. Lhostejno, že ve finále nemusí hnutí ANO v krajích vůbec vládnout. První obrovskou chybou tzv. tradičních stran je, že sice na Andrejovi nenachají nit suchou, ale pak s ním klidně složí koalice. Jistě, politika je věc složitá, a jen s ideály to nikdo daleko nedotáhne, ovšem proč by voliči neměli volit Babiše přímo a dávali by hlas jen jeho budoucímu koaličnímu partnerovi?

Jistě, Babiš lže. Babiš lže, kudy chodí, ovšem lže ve věcech, které si průměrný volič nemůže snadno zjistit (třeba o státním rozpočtu). Neříkám, že by snad ostatní strany měly začít lhát také, ale ono by stačilo mluvit pravdu a nekrást, ale to bych toho chtěl sakra moc. Voliči mají zkrátka starých politiků dost, a fakt, že hnutí ANO je starých struktur plné, to nezmění, jelikož Babiš není tak hloupý, aby je strkal do popředí. Dodnes jsem nepochopil, jak může Babiše kritizovat osoba tak zprofanovaná, jako je Miroslav Kalousek, a to ho za symbol korupce této země opravdu nepovažuji. Marketingově se prostě vyčpěl, to je realita, jeho prostě nikdo volit nebude, tečka. Fiala se sice nestačil znemožnit, ovšem ODS už z bahna prostě nevydupe. Volič ODS totiž nezapomíná. Na rozdíl od voliče ČSSD: tomu by bylo jedno, i kdyby celá sociální demokracie skončila (po zásluze) v base. I tak by jim to znovu hodil.

Voličům jde v první řadě o peníze, i to Babiš brzy pochopil. To je ale vina všech vlád vládnoucích od roku 1997, snad s výjimkou krátké epizody vlády Mirka Topolánka. Všechny vlády slibovaly pečené holuby a rozdávaly užitky práce jiných, (Topolánek se sice snažil zatáhnout za záchrannou brzdu, ale bohužel přitom v kabině strojvůdce obcoval s Markem Dalíkem, a to mu, resp. jeho straně, voliči rovněž spočítali). Takže dnes máme díky vládě štědré dotace, minimální mzdu a vyšší důchody a k tomu žádné imigranty. Cíl splněn, všichni spokojeni. Co naplat, že je nám to k ničemu, ale doba a lid si to žádá, tak proč nevyhovět.

Lid chtěl zatočit s korupcí. To se na oko rovněž podařilo, i když realita je jiná. Podporou protikorupčních spolků, rozvázáním rukou fízlům a prokurátorům až na samou hranici právního státu, si za tuto situaci opozice rovněž může sama. Korupce je tam, kde je přerozdělování, a to bohužel žádná ze stran pořádně nekritizuje. Přerozdělování k nám míří hlavně z EU, to Unie spolu s neschopnou opozicí Babiše stvořila. Unii přesto nikdo z nich nahlas nekritizuje, naopak je brána jako záruka demokracie, i když je bývalými komunisty a tajnými agenty prolezlá až do nejvyšších pater. To, že Babišovi EU udělila cenu nejlepšího ministra financí, to jen potvrzuje.

Zbytek stran bohužel nenašel žádné silné nosné téma kromě Babiše samotného. ODS a TOP 09 donekonečna varovala před elektronickou evidencí tržeb, jenže se ukázalo, že tahle do nebes volající bolševická prasárna voliče vlastně vůbec nezajímá. Naopak jeho nekompetentní kritikou opozice vyvolala dojem, že se snaží chránit zloděje. (Kdyby Kalousek a spol. nezvedli DPH na nesmyslnou, nevybíratelnou hladinu, nemusel se výběr DPH vůbec řešit). O Lex Babiš už řeč byla, tento zákon je jen nahrávkou na Babišovu smeč, a jak se ukázalo, byla to nahrávka rovnou na mečbol.

Co tedy navrhuji? Roztrhejte programy, které jste do puntíku opsali z Komunistického manifestu. Fráze jako podpoříme/zajistíme/garantujeme apod. mají všechny strany stejné, a žádná to za 26 let od revoluce fakticky nedokázala. Silnice stále stojí za houby, lékaři pořád utíkají do Německa a důchodci umírají hlady – tak se to alespoň píše v novinách už 26 LET dokola! Nemá cenu lidem nadávat, že jsou hloupí, protože volí špatně a netuší, kolik skvělé práce pro ně politici udělali. Místo duhových programů plných zelených nesmyslů, komunistických frází a bitím na poplach před totalitou z východu, najděte jasný a nezpochybnitelný způsob, jak peníze ušetřit a vrátit je lidem do kapes. Cesta k úspěchu v politice vede jenom přes peníze a na tom není nic špatného. Až budou mít lidi pocit, že pro ně politici „zařídili“ tučnější peněženky, budou mít čas uvažovat nad takovými „zbytečnostmi“, jako je životní prostředí, svoboda nebo jiné hodnoty. Je to cynické, ale je to tak. Čím dřív si to politické strany a hlavně voliči uvědomí, tím lépe. Zatím to spíš vypadá tak, že poražené strany (včetně jejich voličů) brečí v koutě jako malé děti a stěžují si paní učitelce, že svět je nespravedlivý. Je. Kdo jiný by to ale měl vědět, než politici.

Wasill

Zobrazit celý článek

POLEMIKA: Havel se díky fanatikům stal svou vlastní karikaturou

středa 5. října 2016

Wasill vzpomíná na Václava Havla a tepe jeho kult.

Dnešek je vzhledem k výročí jeho narození dnem vhodným k uctění památky prezidenta Václava Havla. Usedl jsem do školních lavic v revolučním roce 1989 a tak mi byl Havel v dětství hrdinou: na klopě jsem nosil placku s logem Občanského fóra, v dětském pokojíčku mi několik let visela Havlova podobizna a v maturitním ročníku jsem byl, jakožto nejstarší propadlík, symbolicky vybrán k sesazení jeho portrétu ze třídní zdi. Čím jsem byl starší, tím jsem se s Havlem více názorově rozcházel a cestu zpět jsem si k němu už nikdy nenašel. Přesto odmítám plivat špínu na tuto bezesporu významnou postavu našich, tedy českých a československých, dějin.

Dnešek není vhodný k vyřizování účtů a ani to není smyslem tohoto článku, jen mě mrzí, že se Václav Havel, který měl našlápnuto stát se sice rozporuplným, ale přesto respektovaným státnickým vzorem, po své smrti stal zásluhou fanatických zkracovačů kalhot svojí vlastní karikaturou. Nehodlám si pokládat trapnou otázku „co by tomu říkal Havel“, ale mám škodolibý pocit, že by Havel jako člověk, který si svůj mediální obraz přísně hlídal a o svůj kult řádně pečoval, byl možná podobou svého odkazu i potměšile spokojen. Nejsem si zcela jist, jestli je vhodným příspěvkem do diskuze o Havlovi, (která by vzhledem k tomu, že se u nás na málokterých vzorech shodneme, měla určitě probíhat), je zrovna skládání oslavných písní  nebo sveřepá snaha titulovat Václava Havla za každou cenu přídomkem „Evropan“, ač by se on sám tomuto oslovení nejspíš příliš nebránil. Podle této logiky měli jeho následovníci spíše žádat přejmenování letiště v Bruselu nebo Salcburku.

Chcete-li památku Václava Havla přes všechny jeho politické chyby a lidské nedostatky uctívat a zachovat pro další generace, vyhrňte si místo kalhot spíše rukávy a dejte se do čtení jeho vlastních děl či životopisů o něm napsaných jinými (nejlépe těch vydaných po jeho smrti, kde již nemohla řádit jeho ruka dramatika) a nikdy neuškodí ani pohled z druhé strany politické barikády. Havel, ač se mu vládnutí velmi líbilo, jistě nechtěl stvořit kult osobnosti moudrého vládce, ale snil spíš o společnosti, která si dokáže vládnout sama. Při pohledu na dnešní hlavní uctívače kultu VH si nemohu nevzpomenout na scénu z Monty Pythonovského Životu Briana, kdy hlavní hrdina křičí na své fanatické následovníky z balkónu: „Nemusíte nikoho následovat, jste všichni jednotlivci!“ na což mu dav jednohlasně odpoví: „Nemusíme nikoho následovat, jsme všichni jednotlivci!“
Wasill

Pozn. template: Kdo chce, může si na těchto stránkách vyhledat Havlův nekrolog, který jsem psal v prosinci před pěti lety. U mě stále platí, že si jej vážím jako jednoho ze symbolů listopadové revoluce, a nejvíce mu zazlívám, že skutečně neodešel z funkce po prvních svobodných volbách, jak sliboval. Kdyby to udělal v roce 1992, byl by král. Všechno ale bylo jinak, a Havel se nechal za nestandardních okolností zvolit do čela této země i potřetí... mám dojem, že sám by býval byl nejraději prezidentem na doživotí, kdyby se v Ústavě našla nějaká ta skulinka.
Havel byl samozřejmě levičák a socialista jako poleno, světonázorem se od předchozích dělnických prezidentů lišil jen v detailech a sám má velkou měrou podíl na tom, v jakém neobolševickém sajrajtu se naše země nachází. Jeho "nepolitická politika" stvořila Babišovo ANO, o hrůzách typu Věci veřejné nemluvě. Jím zablokovaný většinový volební systém znemožnil zřejmě navěky sestavit v Česku stabilní vládu. Přes to přese všechno se přiznám, že nevidím rád, stejně jako Wasill, když do něj nyní v internetových diskuzích kopou frustrovaní vypatlaní bezmozci, kteří mu - jeden jako druhý - nikdy nebudou sahat ani po ty prokleté vykasané nohavice.



Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Psy zákonem zakázat. Nebo děti.

středa 21. září 2016

Ve východních Čechách se nedávno stala tragédie, kdy smečka psů zabila malé dítě. K případu jako takovému se vyjadřovat nehodlám, ale bohužel jsem na internetu zabrousil do diskuze pod články, a tam jsem si všimnul zajímavé věci.

Zcela okrajově se zmíním o jevu, který je pro tyhle případy typický: ačkoliv v prvním článku nebylo vůbec jasné, jaký typ psa zabíjel, bezmozci v diskuzích měli jasno a psali o "bojových plemenech", která je třeba zakázat. Co na tom, že nic takového jako "bojové plemeno" psa vlastně oficiálně neexistuje. Co na tom, že další šetření ukázalo, že se jednalo o smečku pasteveckých psů - německý ovčák, belgický ovčák, kavkazský pastevecký pes apod. Ale to fakt jen tak na okraj.

Diskuze na novinkách byla zcela zaplevelena názory tohoto typu: 



Už by si to ti pitomci v parlamentu měli uvědomit a vytvořit pro tyto případy nějaký zákon!!!

No ono kdyby se něco takového stalo někomu z těch tupců v parlamentu, tak by se s tím určitě něco dělat začalo. Zatím se ale dohadují o blbostech a hlavně o svých platech. Už si každý přidal minimálně pět tisíc měsíčně.

Budu volit tu politickou stranu, která zakáže volný chov bojových ras, a která zavede vysoké roční poplatky za chov ostatních psů - myslím si, že by to byl velký příjem do státního rozpočtu a hlavně by si to spousta lidí rozmyslela, zda psa chovat, či nikoliv. Proč musí být u každého rodinného domu min. 1 - 2 psi, kteří jsou nevychovaní a štěkají sotva projdete kolem plotu.

A tak podobně.

Podotýkám znovu, že tato diskuze se odehrávala pod úplně prvním článkem, kdy nebylo jasné ještě vůbec nic. Jen to, že zemřelo dítě a nevědělo se, jestli po kousnutí jezevčíkem, yorkshirským teriérem, nebo pitbulem. Nebylo ani jasné, čí ten pes byl, a za jakých okolností se tragédie stala.

A já se ptal sám sebe, co vlastně chtějí bezmozci v diskuzích zákonem omezit? Psy? Děti? Nebo styk psů s dětmi? A jak se to bude posuzovat? Budou to kontrolovat ti samí úředníci, co teď polezou do bytů čumět lidem do kamen na základě udání?

Komentáře, na které jsem upozornil výše, jsou příznačné. Lidi na politiky nadávají, zároveň jim ale chtějí svěřovat své životy do rukou do té míry, aby zákon ošetřil a především zreguloval úplně cokoliv, co by se jich mohlo týkat. Právě tahle víra ve všespasitelský stát a neomezenou moc zákonů je naprosto děsivá.

Už dlouho zde na Nekorektně.com upozorňujeme na nesmyslný příval zcela bolševických zákonů a norem, které si vymýšlí současná vláda, a kterými si českou legislativu nedovolili zaplevelovat ani Zeman, Špidla či Paroubek, a že to byli nějací marxisté! Čekalo se ale na estébáka Bureše, který pochopil, že pouze v nefalšovaném socialismu si nejlépe udrží svůj byznys, zaměřený pouze na vysávání dotací ze státního.

Jenže jak vidno, lidé tomu tleskají a vyžadují další a další regulace, které by je ochránily před jimi samými. Teď chtějí zase zákonem zakazovat psy a já jen trnu, kdo se toho chytí. Přesně kvůli tomu zde máme už dvacet let jen a jen levicové, či středolevicové vlády. Přesně v tomhle ovzduší mohl prezidentskou volbu vyhrát senilní socialista, v deliriu blouznící o stoprocentním zdanění bohatých. Jen proto se veškerá "opozice" typu SPD či Úsvitu, v krajním případě DSSS či těch Bartošových fašistů rekrutuje z levicového politického spektra, alespoň na ekonomické ose. Všichni slibují silný a ještě silnější stát, který ochrání své ovečky úplně před vším. Samozřejmě za cenu radikálního okleštění veškerých svobod, kterých se tleskající bezmozci rádi vzdají. A tohle ovzduší se jen tak nezmění - pokud vůbec někdy.

Nemysleme si ovšem, že v jiných částech světa je to jiné. V naprosto totožných problémech se zmítá i někdejší kolébka pravice a svobody, USA. Víra ve všemocný stát, který zajistí všem pečené holuby do úst, vehnala Američany do náruče marketingové figuríny jménem Barack Obama, a naprosto totožný étos žene ty samé voliče pro změnu k užvaněnému sociopatovi Donaldu Trumpovi, který se výměnou za izolovanou iluzi bezpečí rázně vypořádá se zbytkem těch svobod, které ještě Američanům zbyly.

Ať žije Krásný nový svět...



Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Lex Babiš a komunismus v nás

úterý 20. září 2016


Vasill se zamýšlí ze striktně pravicového úhlu pohledu na kontroverzní zákon, který nedávno prošel Sněmovnou. Kdo by snad měl pocit, že nedej Bože obhajuje Andreje Babiše, nechť si to přečte ještě jednou a pořádně.


Zákon o střetu zájmů není ve skutečnosti zákonem o střetu mediálních, podnikatelských a politických zájmů Andreje Babiše, ale zákonem o střetu zájmů tradičních politických stran na jedné straně, a zájmů pana Babiše na straně druhé. To je potřeba stále opakovat, jakkoliv to může Babišově pohádce o metle zkorumpovaných tradičních politiků nahrávat. Na první pohled by se mohlo zdát, že takový zákon sice nic neřeší, jelikož papírové může Babišův majetek vlastnit třeba jeho pejsek, kočička nebo komárek - pravým účelem zákona je prý vztyčení mantinelů jakési neustále vzývané „slušnosti“, kdy by zákony této země neměl schvalovat někdo, kdo z nich má největší prospěch a zároveň o nich pak lže ve svých médiích. Nechme stranou, že vlastnění médií politikem je bráno jako ultimátní zlo, kdežto politicky řízená a z veřejných peněz financovaná média jako jsou Česká televize, Český rozhlas a různé krajské noviny jsou naopak brána jako záruka objektivního informování veřejnosti. A to nemluvím o oficiální propagaci EU za miliardy EUR.

Způsobem hodnocení žádného zákona přeci nemůže být fakt, kdo a proč jej schvaluje, ale účel a dopady takového zákona. Pravicovými stranami, pokud tu ještě nějaké máme, zůstal trestuhodně opomenutý fakt, že kdybychom neotevřeli Pandořinu skříňku dotací, subvencí, zákazů a regulací soukromého podnikání, nebyl by Lex Babiš potřeba. Co mě ve skutečnosti děsí, je volání po oněch mantinelech slušnosti. Pěkně to shrnul předseda vlády Sobotka v jednom rozhovoru pro noviny, které si zatím Babiš ještě nekoupil. Kdyby se prý bohatí lidé nechovali takto nezodpovědně, nemusela by naše křehká demokracie přijímat zákon namířený proti bohatým lidem. Je to možná jen drobnost, jakýsi detail či neobratnost ve vyjádření, ale zcela přesně to ilustruje názor většinové společnosti, který byl populární v druhé polovině devadesátých let: „Na bohatej lid musí bejt přísnost!“. Sobotka, a jemu podobní, kteří v životě nepodnikali (tedy možná podnikali, ale jen díky informacím a kontaktům získaným v politice) budou kázat o tom, kdo smí a kdo nesmí o podnikání rozhodovat ve volené funkci. Protože i když všichni politikové tvrdí, jak jim nejde o peníze, že přece existují i důležitější hodnoty, tak dnešní politika bohužel o ničem jiném než o penězích není! Neustále se vymýšlí způsoby, komu ještě peníze sebrat, aby bylo na …… na co přesně? Seznam je nekonečný.

A to je ten hlavní problém. Seznam statků, které by měly být, když už ne úplně zadarmo, tak alespoň s tučnou státní podporou, neustále roste. Někdy se ptám lidí kolem sebe, co podle nich na tom komunismu bylo vlastně špatně. Každého napadá, že nebyla svoboda slova. Jistě, protože jinak by v zárodku komunismu mohl někdo kritizovat režim za to, že nejprve jedněm všechno sebere, většinu z toho si nechá pro sebe, a jiným dá laskavě ten zbytek. Že se nemohlo cestovat? Logicky, protože ve zřízení, kde veškeré podnikání řídí stát (a díky tomu třeba najednou půlce národa chybí toaletní papír), se mnoha lidem žít nechce. Jenomže z plodů čí práce bychom potom žili, soudruzi? Stav, kdy členové strany využívali svého postavení k získávání výhod v zaměstnaní nebo při umístění svých dětí ve školách, kdy se zavíraly neposlušné máničky a disidenti, to byl už důsledek znárodnění celého podnikatelského prostředí. Pokud by k onomu zestátnění a zkrocení toho ošklivého a nemilosrdného trhu nedošlo, nemusela by existovat STB, lidové milice, ostnaté dráty na hranicích a schvalovací komise, protože pak by pro striktní hlídání socialismu se zbraní v ruce nebyl žádný důvod!


A ještě jeden dovětek. Slovo „kapitalismus“ vymysleli komunisti, jelikož se jim to rétoricky hodilo. On se daleko lépe propaguje „Boj proti kapitalismu“ než „Boj proti svobodě“. Protože k čemu vám je svoboda slova, když vám nezůstane vás majetek. Můžete si pak v přiděleném bytě bez připojeného telefonu a se společným hajzlem na chodbě nahlas říct „Ty kurvy mi všechno ukradli“ a nikdo vás za to nemůže zavřít. To je asi jediná výhoda.

Vasill

Pozn. Template: Ačkoliv s textem téměř bezvýhradně souhlasím a myslím si, že zákon skutečně neřeší nic podstatného  a je napsán i schválen čistě účelově (což by zákony být rozhodne neměly), mám pochopení pro strany, které pro něj hlasovaly a zejména ČSSD. Fakt, že Babiš své noviny před volbami použije k ostřelování svých politických protivníků, tedy především ČSSD, jim jistě působí bezesné noci a upřímně řečeno je to něco, co politické kultuře zrovna nepřidá. Ano, nemějme iluze, že socani zase pokoutně neřídí jiná média, ale ruku na srdce, která média dnes otevřeně vystupují proti Babišovi? Kromě zcela marginálních webových serverů žádná.
Babišův problém bude pravděpodobně vyřešen už za rok, až po příštích volbách prezident najmenuje jeho vládu s KSČM, a Lex Babiš nepochybně zmizí. Lví podíl na takovém stavu bude mít samozřejmě především ČSSD.

Zobrazit celý článek

EUROKOCOURKOV: Breferendum

čtvrtek 23. června 2016

Dnes to vypukne. Na britských ostrovech budou mít občané možnost vyjádřit se v referendu o setrvání země v Evropské Unii. Jako člověk britských poměrů neznalý sleduji celý proces víceméně z povzdálí. I z dálky si ovšem nelze nevšimnout puncu osudovosti, kterého se této události dostává - v případě nebohé Jo Cox šlo dokonce, bohužel, i o život. Něco podobného v historii EU moc nepamatujeme.



České „elity“ posílají svým britským kolegům prosby o setrvání v nefunkční EU, které si jejich adresáti nikdy nepřečtou, ale zase můžeme mít doma chvíli pocit, že jsme světoví, pardon, evropští. Výsledek s ohledem na zkušenosti s referendy uvnitř členských státu EU bude beztak bezvýznamný, jelikož Británie z EU stejně nevystoupí, ani kdyby bylo pro 90% hlasujících, to je snad každému jasné.

Kdybych tu možnost měl já, hlasoval bych v našem referendu pro Czexit a bral bych to čistě jako vyslovení nesouhlasu se současným stavem, protože víc by můj hlas neznamenal. Stejně jako ve svém předchozím článku si dovolím citovat bývalého prezidenta Klause, který při vstupu České republiky do EU řekl, že pro naše členství v EU není alternativa. Tehdy jsem tomu výroku nerozuměl, ale podle mě platí obecně pro všechny členy i dnes. Alternativy existují pouze k EU jako k celku, k výsledkům, které si od ní jako od nadnárodní organizace mnozí, byť neoprávněně, slibují. Tzv. euroskeptici operují v tomto případě příklady nečlenských státu Švýcarska a Norska, bilaterálními smlouvami či dohodou EFTA apod. To je všechno pravda, to jsou skutečně reálné alternativy pro organizaci jménem EU. Ovšem pro ČLENSTVÍ v této organizaci už bohužel alternativa není. Říkejme tomu opět po Klausovksu „nečlenství“.

Případné nečlenství bych pak přirovnal k rozvodu. Na začátku láska, na konci nenávist na obou stranách, kdy se jeden partner bude cítit zhrzelý, a přesto že se manželství rozpadlo z jeho přičinění, bude dělat všechno možné, aby tomu druhému odchod a život po rozvodu co nejvíc znepříjemnil. S tím podstatným rozdílem, že i uvnitř vystoupivšího státu pořád zůstane obrovská klika lidí, kterým bude nečlenství z různých důvodů trnem v oku, dost možná budou tito lidé stále u moci. Myslíte si, že budou ochotní udělat cokoliv proto, aby se zemi mimo EU dařilo? Nebo spíš budou rozhazovat rukama a na všechny problémy říkat, že za všechno může vystoupení z EU? Ono by se totiž nakrásně opravdu vystoupilo a došlo na slova euroskeptiků o možnosti uzavření bilaterálních dohod s členskými státy, první dohodou by byla Mezinárodní asociační dohoda o přerozdělování dotací a sjednocení vnitřního trhu s trhem EU a jsme tam, kde jsme byli.

Jinými slovy – já snad už ani z toho obskurního spolku vedeného komunistickými pohlaváry vystupovat raději nechci. Evropská Unie se musí rozpadnout sama a nejlépe celá na jednu anebo na dvě, tři menší části. Taková situace musí ovšem přijít zdola, až si EU nebude většina obyvatel přát. Stále se opakující výsledky voleb a referend v poměru padesát na padesát nikam nevedou, podívejte se na Ukrajinu.

Opakuji, i kdyby se občané v referendu hromadně vyslovili pro vystoupení, žádné se konat nebude. To spíš Cameron spolu s opilcem Junckerem a komunistou Schultzem vytáhnou z šuplíku hromadu předpřipravených výjimek, které se ve zdlouhavém procesu budou na oko teprve schvalovat a obrušovat, aby se po čase referendum mohlo opakovat – ale zase ne moc brzy. Tentokrát to ale bude referendum o vystoupení z již Cameronem „reformované“ EU, a to už by si mnoho lidí mohlo svůj hlas rozmyslet. 

Wasill

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Známá tvář má tvůj hlas

pondělí 20. června 2016

Wasill se zamýšlí nad prezidentskou kampaní, která je v plném proudu, a v závěru si pokládá celkem zásadní otázku.

 

Václav Klaus před historicky první přímou volnou prezidenta České republiky prohlásil, že prezidenta nám vyberou média a voliči ho pak už pouze schválí. Mýlil se, ale jelikož zvítězil jeho kandidát, až tak moc ho to nemrzelo. Mirek Topolánek se o volbě prezidenta v roce 2008 ve své nové knize rozpovídal tak detailně, že prý údajně napomohl zahájení policejního vyšetřování. Topolánek doufá, že se jeho knihy prodá dost velký náklad, asi aby mohl pomoci svému kamarádovi zaplatit tučnou pokutu, kterou mu soud vyměřil za kauzy Pandury, takže bych třeskutý obsah jeho knihy, ač jsem jí ještě nečetl, bral s rezervou. Ovšem kdo si frašku ohledně poslední parlamentní volby hlavy státu pamatuje, musí uznat, že tehdy asi nebylo vše úplně v pořádku.


Ve Spojených státech to vypadá, že se o prezidentské křeslo poperou dva šílenci a rozšíří tak seznam obskurních obyvatel Bílého domu o další trapnou a podezřelou figuru. Kampaň připomíná nechutný cirkus, ale u nás už dnes nikdo na tamní způsob výběru hlavy státu nemůže povzneseně kydat hnůj a pronášet moudra o hloupých Američanech, kteří jsou si za komediální šaškování v televizních estrádách schopni zvolit kohokoliv. Od roku 2013 jsem tento, zejména v devadesátých letech velmi oblíbený názor, nikoho nahlas říkat neslyšel.

Ale zpátky k nám. Pokud se Miloš neuchlastá nebo se nenabodne na korunovační klenoty, zvítězí i v další přímé volbě. Média (některá) budou dělat, co bude v jejich silách, aby tomu zabránila,  možná jej po vzoru našich jihozápadních sousedů překřtí na Miloše Extrémistu Populistu Zemana, ale i tak jim to nebude nic platné. Vytahovat proti Zemanovi známé tváře, které se do povědomí občanů dostaly nanejvýš tak vypisováním dlouhých statusů na facebooku, je předem prohraný boj. Smutnější jsou případy, kdy se známá tvář odněkud vynoří sama a zase zmizí, aniž by si toho někdo všiml. Tito pánové (a dámy) dehonestují úřad prezidenta úplně stejně, jako vrávorající a sprostý Zeman. Postojem, který zavedl už Havel, kdy s útrpným výrazem na tváři sdělí národu, že „to“ tedy vezmou, už dnes podporu mas nezískají. Chybí už jen cedulka „Chcete mě“ a informace o odblešení.

Upřímně, za současné situace reálného Zemanova protikandidáta nevidím, ale ani jej nehledám. Musel by to být někdo, kdo je stejně jako Zeman tak trochu mýtickou postavou. Zeman má totiž obrovský náskok z minulého století, který dnešní politici stěží doženou. Jeho největší zbraní je špatná paměť voličů, jejíž zbytky se mu i za pomocí médií během deseti mimo politiku podařilo vymazat. Říká se, že Češi mají tendenci úřad prezidenta přeceňovat – dávat mu větší váhu než ve skutečnosti má. Něco pravdy na tom je, a přesně tento pohled znemožňuje normálnímu kandidátovi cestu na Hrad.

Pokud by se našel někdo slušný, obyčejný, rozumný bude veřejností považován za „nevýrazného“. Jakoby nám výrazní politici, kteří za své skandály skončili buď u soudu nebo s ostudou kdesi mimo veřejné dění, nestačili. Pokud by to byl někdo, kdo již v politice něco dokázal, bude považován za příliš „namočeného“ ve špíně politiky na to, aby mohl vykonávat funkci tak vznešenou, jako je ta prezidentská. Ti, kdo si Miloše za hlavu státu nepřejí, si klacky pod nohy házejí sami. Buď vyberou takřka nevolitelného kandidáta, kterého tak sveřepě prosazují, až otráví nerozhodnuté voliče, nebo jim naopak nikdo není dost dobrý.

 Přímá volba prezidenta není sama o sobě špatná věc, ale v našem parlamentním systému, kde se snad nikdy nepodařilo sestavit stabilní vládu a k volbám se obecně moc nechodí, to už z podstaty věci a na základě jednoduchých počtů musí zákonitě vždy skončit rozdělenou společností. Volba prezidenta vzbuzuje vášně a to je v pořádku, ale je neuvěřitelné, že stejnou pozornost nebudí volby parlamentní resp. současná vláda. Za prezidenta se dnes stydí kdekdo, odmítají se vyznamenání, propadá se beznaději po každé prasárně, která z hradu zazní. A mezitím se v podhradí vesele vládne a preference rostou. Nástupce Zemana se hledá již ode dne jeho inaugurace a pražská kavárna stříhá metr do další volby, jakoby se snad mělo něco změnit. Proč ovšem nikdo nebuší na vrata Strakova akademie tak aktivně, jako na hradní bránu? Tam přece vznikají zákony, a zrovna současná Babišova (papírově Sobotkova) vláda plodí skutečné legislativní zlo, které má potenciál učinit z České republiky do několika let spálenou zemi. Prezident, ať si žvaní co chce, takovou moc přece jen nemá. To jsou všichni se současným stavem spokojeni? Pro mě je momentálně na pořadu dne daleko podstatnější otázka:
 Kdo sakra v příštích volbách porazí Andreje Babiše?

Zobrazit celý článek

EUROKOCOURKOV: Rozhodla vražda Jo Coxové o Brexitu?

pátek 17. června 2016

Nikdy jsem na konspirační teorie moc nevěřil, musím ale říct, že vražda britské poslankyně Jo Coxové mě vážně trochu nahlodala. Jenže ve skutečnosti je úplně jedno, jestli nezdolnou eurooptimistku sejmul vyšinutý magor (jakože nejspíš jo), nebo tajná služba.

Zastřelení Jo Coxové je nyní vodou na mlýn všem "internetovým disidentům" - a ani to nemusí být extrémisti, kteří sedí dvacet čtyři hodin denně ve sklepě pokrytí hliníkovým obalem (nebo co ti cvoci vlastně používají), aby je náhodou nezasáhly chemtrails či nějaké iluminátské paprsky. Tady se totiž jakési konspirační vysvětlení přímo nabízí, zejména ve světle nových průzkumů, které ukazují, že zastánci Brexitu jaksi vedou.

(Poznámka: vůbec v tomhle článku nechci hovořit o Brexitu, rozhodnutí je čistě na britských občanech. Tím já nejsem, tak jim do toho nemám co kecat).

Kdyby se jakési vyšší mocnosti doopravy rozhodly rozehrát operaci pod falešnou vlajkou, vypadala by nejspíš nějak takhle. Cíl: naprosto ideální. Poslankyně (tedy zase ne úplně celebrita, to dá rozum, Camerona by si asi nesejmuli), horlivá prouprchlická aktivistka, u nás by se řeklo "sluníčkářka", hrozně hodná paní, žena, matka dvou dětí. Prostě někdo, za koho budou sociální sítě brečet ještě týden a virtuální svíčky budou hořet tak dlouho, dokud si to Britové neodhlasují správně. Vykonavatel: učebnicový vlk samotář, tichošlápek, kterého vlastně nikdo neznal, ale který se snad svého času léčil na psychiatrii (absolutně ideální), a který dokonce odebíral, jak jsem se dočetl, krajně pravicový (!!!!) časopis. No nekupte to.

Přes to přese všechno si myslím, že střelba na Coxovou nebyla zapříčiněna spiknutím iluminátů a že nebohá ženuška byla pouze ve špatný čas na špatném místě, v dostřelu blázna s pistolí (který, podle některých informací, chtěl možná střílet na někoho úplně jiného - tahle informace ale jaksi v médiích nějak zanikla, protože většina z nich se soustředí na to, že to byl vlastně nácek). Jenže jak jsem už napsal v úvodu, proč a jak se to stalo, to je jedno. Důležité je, jak s tragédií pracují PR stratégové, a jak už všichni víme, podařilo se jim zpracovat všechna média, že vlastně kdo je pro Brexit, je střelec, vrah a neonacista.

Střelec prý křičel "Britain First", což je údajně také název nějaké euroskeptické party, o které jsem dosud věděl pouze to, že si britské letce plete s československými piloty RAF. No... jenže vlastně nekřičel. Později byla tahle zpráva mnoha svědky vyvrácena (včetně snad i toho, který s ní poprvé přišel), jenže už je to všude. Úplně všude. Černé na bílém. Členové Britan First, i kdyby se rozkrájeli na kousky a zabalili se do Union Jacka, se už z toho nevykroutí, protože si to už prostě přečetli všichni. Jsou to vrazi. Jeden jako druhý.

Podobně jako se v českých médiích dodnes opakuje, že "na Kliniku někdo házel zápalné lahve", což je další mnohokrát vyvrácená pitomost, i samotnými klinikáři. Ale prostě se už to napsalo, tak to tak je. Že to byly jen kameny a silvestrovská rachejtle, která nemá s molotovem fakt, ale fakt nic společného? Já jsem přece četl, že...

Obávám se, že dojde k nejhoršímu, a tím nemyslím, že prounijní spin doktoři ve zbývajících dnech kampaně nenechají tu chuděru v klidu odpočívat a naopak její zohavenou mrtvolu vyždímají, co se dá. Ostatně jsem už slyšel názory, že kulky vypálené na Coxovou referendum již o Brexitu rozhodly.  Někoho už určitě napadlo, že by se z piety mohlo referendum posunout, nebo rovnou zrušit. A to nám všem pak pánbůh pomáhej, protože to by se taky klidě mohlo stát, že takových nasraných magorů s bouchačkami vyjde do ulic víc.
 

EDIT: Sotva co jsem tento text dopsal, našel jsem včerejší vyjádření TOP 09, které si zde dovolím přetisknout.

„Naše myšlenky jsou s Jo Cox, její rodinou a bližními. Dnes se Jo stala obětí sváru o setrvání Británie v EU a položila za svůj názor nedobrovolně život. Tragédie by měla podnítit k zamyšlení všechny Evropany, ať jsou Brity, Čechy nebo občany jiné země. Evropskou unii jsme společně vytvořili proto, aby nás spojovala, umožnila nám civilizovaný dialog ve společenství s jednotným cílem - abychom žili ve svobodě a míru.“

No tak to je přesně to, co myslím. Omluvte mě, jdu blít.
 

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Prima, dalajláma a "vyváženost"

pondělí 6. června 2016


Vasill komentuje novou prima kauzu a její mediální dopad, což dává do souvislostí s dopadem výroku jednoho tibetského marxisty.

Na veřejnost unikla nahrávka z porady komerční televize Prima, jejíž obsah nám jistě může připadat nechutný, ale pokud jsem dobře poslouchal a interpretoval, obsahuje nahrávka navádění redaktorů k prosazování jednotného společného názoru, nikoliv ke lžím či manipulacím. Je dost možné, že TV Prima při vytváření svých reportáží někdy neřekla celou pravdu, někdy trochu manipulovala, ale tak nějak si myslím, že to lze lehce cynicky považovat za hlavní smysl bulvární komerční televize, kterou TV Prima jistě je a to nemyslím jako urážku. Prosazování legitimního názoru, že migrace je hrozba, nemůže být přeci považováno za špatnou věc. Můžete ten názor považovat za nesprávný, ale nemáte právo jej zakazovat. To jsou samozřejmé věci, jakože 1 + 1 = 2 a je až trapné na tuto kauzu plýtvat papírem, ale budiž.


Zajímavější je postřeh, že nahrávka vznikla někdy na podzim loňského roku. Kdo tehdy veřejně prohlásil, že „migrace je hrozba“, byl hystericky umlčován a osočován z xenofobie od těch samých lidí, kteří tehdy svorně mylně tvrdili, že žádný terorista by přeci neputoval do Evropy mezi uprchlíky a kdo si to myslí je rasista. Nutno ovšem dodat, že většina z těch, kteří migraci za hrozbu považují, ječela tento svůj pohled do světa neméně hystericky. Trefné je pak konstatování, že máme v naší republice možná víc protiislámských iniciativ než samotných uprchlíků. Proto je třeba brát onu mediálně provalenou poradu z Primy z pohledu kontextu doby. Do jisté míry mohla být Prima v té době skutečným nástrojem demokracie, kdy vyvažovala do jisté míry jediný povolený pohled na migrační krizi jako na pomoc lidem v nouzi.

Selektivní vnímání všech, kdo dnes tlučou Primu klackem po hlavě, je do očí bijící. Když minulý týden dalajláma vyslovil tezi, že se Německo nesmí stát arabskou zemí, trvalo našim médiím dva dny, než si toho všimla. Situace využily obě strany. Jedni tvrdí, že to dalajláma „sluníčkářům“ nandal, druzí zase tibetského gurua hájí, že byla tato věta vytržená z kontextu. Pravdu mají tak trochu obě strany. (Neodpustím si ovšem poznámku, že nechápu, jak se někdo, kdo sám sebe opakovaně označuje za marxistu, mohl stát v naší zemi kladným hrdinou). Dalajláma skutečně není žádný tibetský Okamura nebo Konvička a celý rozhovor se opravdu kromě výše uvedené věty nese v duchu solidarity a náboženské smířlivosti. Ovšem pokud ona z kontextu vytržená věta zazněla loni na podzim na poradě TV Prima, dost možná by se ti, kdo dnes mávají tibetskou vlajkou, dožadovali umlčení takovýchto xenofobních a rasistických nálad.

Zaklínání se vyvážeností je zapeklité. Většina si vyváženost zcela nesprávně vykládá jako nutnost nechat v jednom médiu zaznít všechny názory. Po veřejnoprávní televizi je pochopitelné takovou vyváženost požadovat (otázka je, zdali je to vždy splnitelný požadavek). Správná vyváženost a objektivita ovšem spočívá v tom, nechat zaznít všechny názory v celém mediálním prostoru složeném z různých názorových proudů. V tom je ta pravá nestrannost, po které by všichni měli volat. Otázka je, jestli jí ale skutečně chtějí.

Vasill

Jestli teda taky můžu pár slov: "Kauza" TV Prima je totální pseudokauza, která vzrušuje snad jen mladičké elévy v České televizi, kteří mohou mít dojem, že se tuzemská mediální scéna zásadním způsobem pohnula. Na oné poradě nezaznělo nic, co by (pokud umíte číst a ostatní kognitivní funkce máte též v pořádku) byť jen naznačovalo, že by redaktoři měli svoje zprávy manipulovat, a také to nebylo nic, co by se vymykalo běžné rutinní poradě v jakémkoliv jiném médiu. Že mají redaktoři poslouchat vedoucího vydání, a že nemají do zpráv vpašovávat své soukromé názory? Co je na tom zvláštního, divného, nechutného? Vlastně jediné, co mě na celé věci zaujalo, byl projev bezmozka páně Jetmara a jeho argumenty ze čtvrté cenové skupiny o tom, jak nechce, aby jeho dcera nosila burku. Nicméně vážně míněné úvahy o tom, že by TV Prima měla přijít o licenci, mě ve světle této pseudokauzy doopravdy děsí. (Template)



Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Další mladý soudruh by rád cenzuroval web

čtvrtek 21. dubna 2016

Soudruh Josef Patočka, takto syn soudruha Jakuba Patočky, volá po brutální regulaci internetu. Zvlášť mu leží v žaludku server Parlamentní listy. Jeho příspěvek na ultralevicovém blogu Deník Referendum (který si mimochodem bůhvíproč občas hraje na nezávislé zpravodajství) je velmi poučnou sondou do duše mladého komsomolce a novosocialistického revolucionáře.

Za normálních okolností (tedy ještě před pár lety) bych se nad tím pousmál: řekl bych si, že rudé jablíčko skutečně nepadlo daleko od stromu a že mladý Patočka je prostě blázen, stejně jako jeho otec. Jenže jak jsme si jistě všimli, situace se poněkud změnila. Příslušníci tzv. Nové levice jsou na koni, dostali se k moci, k lizu a levicová vláda, ve které mají své silné zástupce (počínaje premiérem Sobotkou, který jakožto člověk bez názoru není asi úplně neomarxista, ale jeho nejbližší poradci, kteří mu nejen píší projevy a stanoviska, ale také mu zřejmě radí, kdy si má dojít na záchod, kovanými neomarxisty rozhodně jsou), jim schvaluje zákony na míru. K Sobotkovi má velmi blízko i Patočka senior, který je úzce spřažen s doyenem a Otcem zakladatelem českého politického neomarxismu Vladimírem Špidlou, takto šéfem premiérových poradců. Nezapomínejme také, že o regulaci internetu z podobných důvodů před časem mluvila také ultralevicová ombudsmanka Anna Šabatová, kterou s Patočkou spojuje nejen světonázor, ale například tzv. Kuřimská kauza. Dodnes není jisté, jestli oba soudruzi kryli sektu náboženských fanatiků, jejíž hlavní činností bylo mučení dětí, z čiré nevědomosti a blbosti, či záměrně.

Mohlo by se klidně stát, že vládou posvěcená cenzura internetu, schovaná za novelu zákona o hazardu, by regulačním šílencům v ČSSD a jinde nestačila. Jak všichni dobře víme, levice je posedlá omezováním všech aspektů lidského života v zájmu jejich vlastního dobra. Vědí nejlépe, kdy máme chodit nakupovat a kam, kdy máme zůstávat doma s rodinou, jakým způsobem máme jezdit do práce, jak máme vychovávat své děti (které vlastně patří státu a my je máme jen vypůjčené...), či co máme jíst. Že nám ještě v našem vlastním zájmu nezakázali, co a kde máme číst, je vlastně s podivem,

Nejsem žádným velkým fanouškem Parlamentních listů, občas je čtu jen proto, abych se pobavil. Relevantní informace se v nich dozvím jen minimálně. Nevím, co na nich soudruhům Patočkovým vlastně vadí, že to juniora vybičovalo k tak brutálně bolševické rétorice, kterou ve svém textu použil. Ano, je to politický bulvár, který vydělává na často absurdně stavěných, křiklavých titulcích, které většinou s tělem textu nekorespondují. Ano, soudě podle úrovně jejich diskuzí jsou jejich texty krmí pro bezmozky. No a? To samé v tmavě rudém by se ostatně dalo říci o Deníku Referendum, který používá jen o něco "sofistikovanější" metody. 

Předpokládejme, že kdyby se komunistům, kteří jsou okolo této platformy soustředěni, jejich záměr nedejbože zdařil, rozhodně by se nezastavili u Parlamentních listů. Pravděpodobně bychom brzy neměli co číst ani na internetu a někteří z nás by možná už seděli za mřížemi. Vždyť zbavení se svých názorových oponentů navždy je dalším vlhkým snem současných neobolševiků. Soudruh ovšem nedomyslel, že když už jedete na žralokovi, může se stát, že z něj spadnete a žralok vás sežere. Někdo by takovou zvrhlou cenzuru mohl obrátit přímo proti Deníku Referendum. A já si pořád myslím, že je vlastně v pořádku, že mají kde tito soudruzi publikovat své někdy zmatené, někdy pomatené a někdy přímo nebezpečné názory.

Proto ostatně soudím, že by měl mladý Patočka držet hubu.

Zobrazit celý článek

ANALÝZA: Pojednání o uprchlících, islamofobii a fašismu II.

čtvrtek 14. dubna 2016

Zde je dlouho slibovaný druhý díl Komovy zcela vyčerpávající uprchlické analýzy.

(díl 2.)
Ohrožení podstaty demokracie
Z hlediska politologie je tu další, a to nijak vedlejší problém. Nedemokratický postoj a ohrožení demokratické podstaty politiky, ze dvou stran. Jedná se o vylučování jedné strany z politické debaty, z demokracie, z politiky. Platí to více či méně pro obě strany sportu a fakticky se jedná o extrémistické názory, ačkoli jejich zastánci jsou jinak umírnění, a třeba si i myslí, že jsou prodemokratičtí a nevidí hrozbu, kterou sami způsobují.

Najdou se lidé, kteří se radují z toho, když je nějaký názor umlčován, protože se jim nelíbí. V dnešní době to nabírá podoby neustálého přidávání přídavných jmen souvisejících s nedemokratickým diskursem před názory/lidi/skupiny, s nimiž nesouhlasíme. Nebo zablokováním stránek na facebooku. A propó, kdyby Vám, vážení čtenáři, kvůli Vašim názorům a odkazům na facebooku zablokovali Vaši odpůrci Váš facebook, či Vaše oblíbené stránky s politickou tematikou, nebyl by to fašismus?
Prvním ohrožením demokracie je, když zastánci přijímání uprchlíků označí opačný názor za extremistický, xenofobní, rasistický. Toto ohrožení demokratické podstaty státu podporují právě také (ale nejenom) i vědci se svoji výzvou. Označím-li protivníka, opačný názor za extremistický, xenofobní, rasistický nebo třeba fašistický, automaticky ho tak vylučuji z politické demokratické debaty, vylučuji ho a jeho nositele ze slušné společnosti. Předem ho označuji za tak špatný názor, který by měl být předem odsouzen. Fakticky ho tak řadím mezi nedemokratický názor. Řadím ho někam ke komunismu a nacismu. Který jako takový ideálně nemá právo kandidovat ve volbách, strana má být podrobena zkoumání soudem, nejlépe zrušena, facebookové stránky zablokovány a zrušeny atd. atd.

Tito lidé se sami chovají nedemokraticky, jako fašisté či komunisté, a to přesně v jednom z těch základních bodů, který činí fašismus a komunismus tak nebezpečnými. Tj. že ve jménu svého vidění světa, svých představ o budoucnosti či uspořádání společnosti vylučují z politické debaty opačné názory. Demokracie, pluralita názorů a demokratická debata NAOPAK stojí na podstatě a shodě, kdy s opačným názorem mohu nesouhlasit, ale uznávám právo na jeho existenci a vyjádření. Tj. nesouhlasím s Vámi, ale budu se bít za Vaše právo Váš názor vyjádřit. Resp. pokud Vy akceptujete tutéž premisu.

Kdo tuto podstatu akceptuje, nesmí být nikdy jeho názor vylučován z demokratické debaty. A nesmí být z ní vyloučen, ani předem ponižován, jako názor xenofobní, rasistický, fašistický či extremistický (a tedy nedemokratický). Pomiňme teď české vyhrocené předvolební boje levice s pravicí (resp. stranami, které předstírají, že s ní něco mají společného), kdy jedna strana o druhé tvrdí, že nastane konec světa v případě vlády těch druhých. Já si to ostatně o té druhé straně myslím také, ale musím tuto vadu demokracie akceptovat jako nejméně špatné řešení.

Vážený čtenáři, pokud máš dojem, že píšu jak fašista, sám jsi fašista. Můžeme se zažalovat a soutěžit, kdo je trapnější. Označit někoho za fašistu je snadné a nedemokratické. A bohužel typické pro určitě skupiny lidí, kteří se jinak vehementně demokracií ohánějí.
K druhému ohrožení demokracie patří stejné vylučování z debaty ze strany odpůrců uprchlíků. Tím jsou jak šibenice, vysklená Klinika, tak vyloučení určitých opačných pro-uprchlických názorů z politiky/debaty/demokracie, jak pravil Konvička. Kdysi napsal něco v tom smyslu, že bude potřeba až 15% obyvatel vyloučit z práva volit. To už je nedemokratický extrém. Samozřejmě k takto nedemokratickému kroku může dojít v zájmu vůbec záchrany existence státu, zvláště pokud islám v praxi skutečně náš stát, jeho demokratickou podstatu a náš způsob života ohrozí. Nicméně tato situace nenastala, a i kdyby jednoho dne nastala, je vždy třeba jasně říct, že se jedná o krok zásadně z povahy nedemokratický.

Co se Kliniky týče. Byla do ní vhozena světlice a dlažební kostky, nejedná se o natolik závažný trestný čin, v porovnání třeba se zrůdností útoku, který odnesla Natálka, a už vůbec se nedá srovnávat s protesty proti zasedání MMF a Světové banky. Mimochodem, zkuste se zamyslet, jaká je názorová příbuznost protestujících proti MMF a lidí v Klinice.
Pravda, je to horší než házet vajíčka nebo střílet airsoftovými („softwarovými“) kuličkami na politiky, ale při demonstracích naštvaných lidí a v takovém počtu zkrátka k výtržnictví dochází (a podle toho se na to má reagovat). Zbude nepořádek, vytrhané dlažební kostky, vysklené výlohy.
Jedná se o radikalizaci veřejnosti a útok na hodnoty asi tak jako když naši v roce 1969 vysklili výlohu aeroflotu. Mohlo si pár radikálních „přijímačů“ a „odmítačů“ dát někde přes hubu a bylo by to totéž. Samozřejmě, že stávat se to nemá a je to ta čára, za kterou žádná demonstrace v demokracii zajít nesmí. A co vím, tak minimálně IVČRN se od toho distancovala, což je dobře, byť je to jen gesto - ale i pro příště by měli vůdci podobných demonstrací veřejně sdělit, že jestli bude mít někdo podobný nápad, nemá podporu hnutí. V opačném případě vždy budou mít organizace typu IVČRN podíl na radikálních nedemokratických událostech typu Klinika stejnou spoluvinu jako islám na terorismu (a dalších zlých činech s ním spojených). Pozor na to.

Debata, diskuze a demonstrace musí zůstat v rámci demokratických standardů. Rozbít výlohu názorovému oponentovi je stejně nepřijatelné jako napadení Sobotky na předvolebním mýtinku v roce 2010. Takové činy teda ne! Házení rajčat a vajec lze brát jako standardní a bezpečný nástroj vyjádření opovržení, fyzická napadení a vysklení výlohy nikoli, v tom se dotyční skutečně radikalizují nepřijatelným způsobem.
Součástí toho, že máme zůstat humánní a demokratičtí, je také to, že budeme pouze tolerovat (nebudeme se jimi však řídit) názory těch, kdo nejvíc křičí o humanismu, přijímání uprchlíků a co poté budou křičet o diskriminaci a urážení náboženství, až/pokud budeme po muslimech chtít asimilaci, přizpůsobení, dodržování našich zákonů.
Nemůžeme si zachovat svoji demokratičnost a preferování diskuze před násilím tváří v tvář těm názorům, co opačné názory označují předem za xenofobní a co tleskají blokování facebookových stránek s opačným názorem. Nemůžeme si zachovat naši kulturnost a humanismus a zároveň poslouchat přijímače, co budou křičet o diskriminaci a tolerování kulturních odlišností přistěhovalců, pokud tyto odlišnosti jsou neslučitelné s našimi zvyky a zákony, nebo jsou vyloženě odporné. Čímž se dostávám k..

Islám
A co mám já osobně proti islámu? Problém s ním mám ve třech rovinách.
1) Náboženství. V tom je islám stejný např. s křesťanstvím. Je mi vyloženě odporné, že někdo stanovuje standardy etiky, toho, co je správné a co se má dělat – na základě a garance toho, že to tak chce nějakej bůh, určil to nějakej bůh, nebo nějakej prorok, nebo nějaká kniha. A je z toho dogma. A nedá se o tom diskutovat, nedá se to zpochybnit a někdy ani zesměšnit. Je mi to odporné jako člověkovi. I jako ateistovi, pokud by pro někoho bylo pro lepší pochopení důležité vyjádření mojí víry.
2) Má špatné hodnoty -  co dobrého nám přinesl, řekněme za posledních sto let? Je mi zcela ukradené, co pochází z koránu, co je v nějakých hadísech a co je až šária. Je mi jedno, jestli jsou islámské nebo jen islámem tolerované všechny ty pitomosti či zla od považování psů a vepřů za nečistá zvířata, mlácení hlavou o zem 5x denně, přes vraždy ze cti, (ženské) obřízky, popravy jinověrců, popravy homosexuálů, po pojetí podřízenosti (bohu, knize, autoritě, jinému člověku) a po pojetí svobody jednotlivce. A po roli náboženství v celkovém životě, v každodenních činnostech a politice či pojetí pokroku.
Nebo klasický případ – fatva. Co to je za odporný myšlenkový směr, kde může být někdo určen jako osoba, kterou správný ctnostný člověk má zlikvidovat? A fatva není nějaký nepoužívaný relikt, vytržený z kontextu textu v koránu a z kontextu doby. Když čtete bibli, svým způsobem se dá chápat jako návod na genocidu. Křesťané ji ale nepáchají. Genocidní články v bibli jsou pro křesťany nepoužívaný relikt. Fatva není relikt.
Další příklad by se týkal spíše sunnitského islámu, kde není žádná vrcholná náboženská autorita (jako papež), což má za následek, že jeden imám může hlásat jako správný islám něco úplně jiného než jiný. A nakonec cokoli špatného se podle jednoho „správného islámu“ stane, to hned druhý imám může označit jako „nesprávný islám“. Takže v praxi se může obhájit jakékoli zlo a zároveň říct, že to s islámem rozhodně nemá nic společného.
Každý muslim nebere islám doslova. To je pravda, ale z toho tím pádem plyne, že člověk-muslim je tak dobrým člověkem, jak málo je muslimem. Platí-li tato premisa i pro jiná náboženství, to nevím (a pro tento text na tom nesejde), budu předpokládat, že ano.
Jestli muslimové chtějí brát ty svoje texty doslova a jak moc se jimi chtějí řídit, to je jejich vnitřní záležitost. Do toho muslimům zasahovat nesmíme, nepožádají-li nás. Muslimové se sami musí zamyslet nad tím, co to má být ten správný či většinový islám, jak moc má ovlivňovat jejich životy a životy ostatních. A jestli bude muslim znamenat nijak zvláštní popis normální člověka (jako třeba když je někdo křesťan), těžko k rozeznání od jakéhokoli jiného člověka, nebo jestli slovo muslim v sobě ponese nádech potenciálního hovada či teroristy (na rozdíl od křesťanů), co bude ve jménu svého náboženství a svatých knih fanaticky zabíjet lidi nebo si alespoň vynucovat v Evropě svoje islámské hodnoty místo své integrace do společnosti. Muslimové, nikoli my, jsou především ti, co něco musí – co se musí zamyslet nad sebou a islámem, co např. musí uznat vraždění všech lidí za univerzálně zlé. Chce se dodat – především těch lidí v Izraeli, tím by měli začít.
Do té doby je přijímání muslimů do Evropy pro nás větším problémem než utrpení lidí v Sýrii a utrpení uprchlíků. A než utrpení obyčejných muslimů (snad jich je většina), kteří se jako každý jiný obyčejný člověk chtějí mít fajn, mít nerušený život v bezpečí a neberou nějaké náboženství vážně, doslova a kteří opravdu vnitřně nesouhlasí s jakýmkoli fanatismem a terorismem.
3) Tendence k radikalizaci. Aneb najdi faktickou chybu v textu: „Čtyři muslimové vejdou do restaurace, za nimi vstoupí křesťan (či ateista, buddhista aj.) a v sebevražedném pumovém teroristickém činu vyhodí vše do povětří.“

Ať už vám islám vadí nebo ne, radikální islám vadí všem, i ne-radikálním muslimům. Ale za radikalizaci chápu i to, jak muslimové reagují na karikatury Mohameda v dánském tisku před deseti lety. Jak reagují na vystřílení redakce Charlie Hebdo. V obojím demonstrují svůj hodnotový žebříček, neslučitelný s naším, kdy zde náboženské záležitosti nadřazují svobodě slova. Až stovky imámů prohlásí, že urážka islámu/proroka/boha není akceptovatelný důvod k zabíjení, že správný muslim se nad to má povznést, a desetitisíce evropských muslimů s tímto názorem vyjdou solidárně manifestovat do ulic, pak se budu mýlit. Zatím vidím, že stále hoří dost dánských vlajek kvůli nějakým karikaturám. Zatím jsou průzkumy veřejného mínění mezi muslimskými komunitami děsivé.

K třetímu důvodu patří i to, jak muslimové schvalují terorismus a zabíjení a jak proti tomu masově nedemonstrují. Opět si to musí srovnat sami a my nejsme povinni jim v tom pomáhat, našlapovat okolo nich opatrně po špičkách, či snažit se je neurážet. Naopak, měli bychom v Evropě důsledně požadovat přijetí našich hodnot a ujasnění si ze strany muslimů, co je to vlastně ten neradikální islám a zda je takový v Evropě vůbec akceptovatelný. Do té doby patří islám do Evropy asi tak jako komunismus a nacismus.

Závěrem
Pokud nebudeme situaci řešit, další muslimové budou proudit do Evropy, co nastane v ČR dříve? Další Breivik nebo další Paříž (či Charlie Hebdo, Madrid, Londýn nebo 11. září, pochopitelně)?
Nic, pokud se minimálně elity nebudou chovat přezíravě, pokud navrhnou řešení, pokud zavrhneme multikulturalistickou ideu (v dnešní podobě), pokud budeme požadovat důslednou integraci (a omezeného množství muslimských uprchlíků), pokud se budeme stavět k přijetí uprchlíků stylem „my můžeme - vy musíte“.
Takže, co s tím? Vybírat si, koho přijmeme, v jakém počtu. A komu se to nelíbí, může jít jinam. Samozřejmostí zůstává důsledné požadování přijetí našich hodnot, především bez ohledu na jakékoli řeči některých z nás o potlačování náboženské svobody. Neustupovat jejich požadavkům – jinak salámovou metodou a (v méně špatném případě) nenásilně budeme nahrazeni jinou kulturou, jako ti indiáni.
Nemyslím, že by prvním krokem k řešení mělo být, aby „Islám v České republice nechceme“ nebyl jen název hnutí, ale jeden ze základů oficiální politiky ČR. Nicméně toto by měl být jeden z možných a přijatelných závěrů celospolečenské debaty o tom, jak se postavíme k migraci a islámu. Alespoň do doby, než si muslimové vyřeší, co to má být ten islám. Aby si oni nastavili jasné mantinely, co už je nepřijatelné a neislámské. Oni musí nést toto břemeno. Ne my, abychom za naše prostředky vymýšleli programy integrace migrantů, složitě sledovali potenciální radikály a předcházeli teroristickým útokům.

Poznámky na závěr
- V některém evropském státě (snad Dánsko?) mají údajně systém psychologů, policie a bezpečnostních složek, který vychytává radikalizující se muslimy a „lidsky“ (konzultacemi, pomocí, ukazováním možností aj.) docela úspěšně zvládá zjistit, kdo z muslimů je potenciální budoucí terorista a jak z něj udělat umírněného muslima, se kterým ve společnosti není problém. Nevím, jestli by něco podobného naši „přijímači“ či sluníčkáři přivítali nebo odsoudili jako zasahování do náboženské svobody. Ale předpokládám, že by to mohli uvítat - kdyby to byl státní projekt, vytvořily by se na to neziskovky a v názvu to mělo něco s Václavem Havlem. A všimněte si, že to celé nebezpečí s radikalizací se týká jen islámu. Hlavně si všimněte, že se jedná o program řešení následků problému, nikoli příčin.

- Vůbec se nehodlám rozepisovat o tom, jak neziskové organizace sají prostředky ze státních rozpočtů (a různých fondů), aby něco doputovalo na reálnou pomoc uprchlíkům, něco těm odvážným dobrovolníkům vespod hierarchie a něco někde někomu zůstalo a kdo ví, jestli toky peněz zvládá kontrolovat i někdo jiný, než ke komu tečou. Snad jen doporučení – poslouchejte řeč peněz, kdo koho platí, kdo z koho žije, kudy peníze tečou. Ke komu peníze přitékají, má zájem, aby tak zůstalo.
- SANEP provedl v prosinci průzkum veřejného mínění ohledně volebních preferencí. Naše vláda je v polovině období, což je v kombinaci s uprchlickou krizí ideální čas, aby na úkor vládních stran posílila nějaká ta protiuprchlická, extremistická, xenofobní a zajisté fašistická platforma. Sice věřím jen těm průzkumům, co si sám zfalšuji, klíčový je pouze výsledek voleb, ale i ty průzkumy ukazují, že se nic neděje. Možná se do sněmovny po volbách s pár poslanci dostane nějaká ta komická formace typu Sládkových Republikánů nebo Úsvitu. A nebo taky ne. To je asi tak vše, co nám v Česku „hrozí“ od nás samých. Chápu, že někdo si přesto může myslet, že tyto obavy z nás samých jsou důležitější než obavy z islámu, islamizace a/nebo migrace, já si to nemyslím. Můžeme o tom debatovat, pokud mne předem neoznačíte za xenofoba, fašistu atd.
- Jak chtějí v Evropě zvládnout integraci cca milionu lidí za rok 2015, když pořádně dosud nezvládli integraci svých muslimů – to nechápu.
- Mladých mužů, v tom věku, kdy jejich případná frustrace nejsnadněji přerůstá v násilí (viz zmíněná hořící Paříž, ale také historicky tak vzniklo mnoho revolucí, např. ta Íránská v 70. letech), je mezi uprchlíky víc než žen stejného věku. A to v horším poměru, než v jakém ho způsobila politika jednoho dítěte v Číně, kde s tím mají léta problémy. Jak to chtějí politici vyřešit, nechápu. A pochybuji, jestli si vůbec uvědomují, o jaké nebezpečí se jedná. Záměrně?
- Házet vše špatné na uprchlíky je stejně inteligentní jako za vším špatným vidět Rusko a zmiňovat tento faktor, ať už Rusko nebo uprchlíky, v takřka jakémkoli tématu či argumentaci.
- Když policie zmlátí technaře na Czechtekku, je z toho aféra, rozmáznou to noviny, debatuje se o přiměřenosti a pro příště se přijmou opatření. Když řádění rowdies a násilí na stadionech zanechá těžce raněné, nebo jinak překročí určitou mez, přijmou se opatření, média debatují o tom, co jsou zač a co jsme to za necivilizovanou společnost, že se to u nás děje, obyčejní lidé nepůjdou na fotbalový zápas do „kotle“ s dětmi. A kupodivu ne z jejich vnitřního rasismu či xenofobie. Když mladí Dánové a Britové provedli pár zájezdů-nájezdů na české hospody, levné pivo a holky, rozmázlo se to v médiích, řešilo se to. Za to když na novoročních oslavách muslimští přistěhovalci (a jak jsem zmínil na začátku – je zcela irelevantní, jestli nově příchozí nebo již nějakou dobu v Německu žijící) sexuálně napadají ženy, tak první reakcí je snaha o tom nemluvit. A poté se najdou mezi přijímači i tací, co začnou poukazovat na to, ke kolika znásilněním dochází v ČR.
- Udělat to, co se stalo v Kolíně, místní občané, běloši, hned z toho bude zmedializovaná aféra (jako např. s řáděním rowdies nebo třeba i czechtekkem), hned se zavedou opatření a těžko se to bude opakovat – u muslimů se vše tutlá, poté se alespoň zamlčuje aktivita uprchlíků, poté se ospravedlňuje a zamlžuje (stylem v ČR jsou ročně také tisíce znásilněných). Hnusný dvojí metr.
- Zastánci uprchlíků mají vůbec zvláštní ospravedlňování a dvojí metry. Na sexuální obtěžování v Kolíně – řeknou, že v Čechách se také znásilňuje. Na vysklenou Kliniku ale neřeknou, že muslimové na západě zapalovali auta. Vraždy dcer ze cti radši ututlají a nebo je označí za výjimku (co rozhodně nemá nic společného s islámem!), protože nemohou podat srovnání s ČR.
- Ono nezáleží na tom, co uprchlíci-muslimové provedou, jejich zastánci si to ospravedlní vždy, i kdyby se našel masový hrob a muslimové-přistěhovalci/uprchlíci se veřejně chlubili, jak si zachovali čest, když jim jejich dcery začaly randit s evropany-nemuslimy. Takoví zastánci uprchlíků si najdou ospravedlnění stejně. Kolín dokázal, že otázkou není, co se musí stát, aby se zastáncům otevřely oči.
- Vyskytly se názory, že Kolín byl organizován někým v pozadí (nejlépe Ruskem a Putinem). Jasně, a 2. světovou spáchalo mezinárodní židovstvo, aby ospravedlnilo založení vlastního státu a aby si už po těch hrůzách holocaustu nikdo o židech netroufl říct něco špatného.
- Obyčejně si rádi poslechneme každého, kdo je v nějakém smyslu odpadlíkem a vynese vnitřní poměry na povrch. Historky těch, co nemohli poměry v nějaké organizaci déle snášet a vynesli je na povrch, o ty je zájem a to dokáže zatřást celou organizací. Anonymous, Assange či Snowden vynesou něco na povrch – hned zmedializováno. Někdo odpadne od scientologů a prohlásí, že vymývají mozky – toho se média chytnou. Tajné zprávy důvěrných zdrojů o čemsi prohnilém ve Vatikánu či katolické církvi – hned to bude v novinách a hned bude široce akceptovatelné plivání na křesťanství. Odpadlík od politické strany? Okamžitá mediální celebrita. A co kdyby se někdo infiltroval ke Konvičkovi a poté vše vytroubil? Aha! Tak proč neposloucháme odpadlíky a konvertity od islámu? Proč neposloucháme ty, co ví, jak to uvnitř chodí?


- Úplně závěrečná poznámka. Pokud se mnou zásadně nesouhlasíte, zkuste to všechno zde napsané o islámu a uprchlících analogicky nahradit Ruskem a Rusy. Představte si situaci – milion(y) ruských uprchlíků chce do Evropy, chce i do Česka. #přijímáš? Nebo s tím máš nějaký problém, něco ti na tom nesedí, něco v tobě ti říká, že to není jen tak a všechny sem vpustit není bezpečný nápad – a jsi tedy tudíž odporný nácek, xenofob, rasista, extremista?

Komo

Zobrazit celý článek