ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Mé novoroční poselství

úterý 30. prosince 2014

Rád bych si dovolil takové malé zamyšlení nad tím, co nás v příštím roce může asi tak čekat. Zároveň konstatuji, že jsou mé výhledy čím dál tím méně optimistické.

 Já nevím jak vy, čtenáři, ale já mám poslední dobou pocit, jako bychom se nacházeli v prosinci 1947. Ten jsem samozřejmě nezažil, mám ale dojem, že to u nás tak nějak mohlo vypadat. Vnitrospolečenské klima je čím dál tím horší a otěže státu pevně třímají ultralevicoví šílenci, kteří svému elektorátu bezmozků neustále tlačí do jejich dutých lebek, že se mají hrozně špatně, ale že bude líp. Až se opět nehorázně zvýší daně zbohatlíkům, až se jim zabaví "nakradené" majetky, až se zruší speciální školy pro namyšlenou buržoazní elitu, až se vůbec těch živnostníků parazitů zbavíme.

Nejhorší na tom je, že nevidím ze současného stavu cestu ven: pokud nepřijde "zvenčí" formou nějakého vojenského zásahu (slovy poručíka Troníka totiž "ona ta mezinárodní situace taky není nejrůžovější"). Neumím si představit, jak by si silně levicové, rovnostářské Čechy mohly zvolit někoho jiného, než toho, kdo jim slíbí, že nechá pochcípat sousedovy kozy, protože je určitě ukradl. S nezájmem jsem si přečetl přepis tzv. "vánočního poselství" ožraly na Hradě, z vůle lidu prezidentem, a všiml jsem si jeho chvály Babišovy vlády, že údajně "dala lidem naději". Než jsem se začal ptát sám sebe, co tím ovíněná hlava státu asi myslela, protože mně a dalším myslícím lidem naději spíš bere, dospěl jsem k jeho přání, aby zákon o majetkových přiznáních byl co nejtvrdší. A hned jsem pochopil, jakou naději měl na mysli. Vlhké sny bolševiků všech barev, že se v brzké době bude konečně opět znárodňovat, se začínají plnit.

Nejhorší je, že ten dýchavičný geront, který se pomalu ale jistě upíjí k smrti na Pražském hradě, za to vlastně nemůže. Je sice teď velice "in" proti němu protestovat, mávat červenými kartami a podobně, jenže to je omyl, respektive tahle energie je namířena špatným směrem. On totiž nemá reálně co ovlivnit. Ano, jako reprezentant je špatný, ale jinak žádný vliv na to, jak se budeme mít, nemá. Nechápu, proč místo toho lidé nedemonstrují kvůli Babišovi, který nám den co den ukazuje, jak vypadá absolutní arogance moci spojená s velkou privatizací celé republiky. Nic takového tu ještě nebylo.

 Nebo bylo? Stránky Nekorektně.com vznikaly za režimu (řekl bych, že je to to správné slovo) premiéra Jiřího Paroubka, jehož kritice jsme zde tehdy věnovali nemalý prostor. Zkoušel jsem proto sám pro sebe ona dvě období srovnat a vidím tam jeden velký rozdíl. Paroubek byl také arogantní, mocichtivý a všehoschopný technokrat. Ale ačkoliv měl tehdy v parlamentu s komunisty většinu, vlastně se mu žádné likvidační zákony, které teď procházejí parlamentem jako po másle, nepodařilo prosadit: ani se o to totiž nepokoušel, vyhovoval mu status quo, ne změny "k lepšímu". Druhý rozdíl (který s tím ovšem souvisí) je v tom, že lidé Paroubka (přes jeho tehdejší nikoliv nezanedbatelné volební výsledky) nesnášeli. Možná měli rádi ČSSD, kterou volili, ale jejího zpupného, nabubřelého předsedu přesto v lásce neměli. Babiše ale má lid rád. Jistě, najde se spousta jeho kritiků, všeobecné přijímání jeho osoby českou společností se ale pohybuje od nekritického zbožštění (Babiš chodí po vodě a uzdravuje nemocné dotykem) po jakousi alibistickou toleranci (nechte ho být, ať se předvede). Velký vliv má na to jak jeho vlastnictví klíčových médií (což nikoho nerozčiluje), tak podpora ze strany "elit", kterou si kupuje. A jak jsem už předeslal v úvodu - s tím nic dělat nejde. Sešup popularity Věcí veřejných, které na rozdíl od ANO vedli totální břídilové, se opakovat nemůže. Právě z důvodů výše uvedených. Proto budeme ještě pár let jen mlčky koukat na to, jak Babiš mění ČR v jednu velkou montovnu. Pro Agrofert. Protože to je jediný důvod, proč do politiky šel.

Abych ale zakončil trochu optimističtěji, když už je ten konec roku a záhy vstupujeme do roku dalšího, rád bych napsal něco, co můžeme udělat my. Vlastně je to jednoduché: vykašlat se na stát, jak jen to půjde. Prostě se na něj vyserte. Stejně tak jako na většinu těch "velkých" podniků, ovládaných Agrofertem. Nejezte Kostelecké uzeniny. Jsou odporné, bude vám po nich blbě a ještě tím podporujete Babiše. Kupujte si potraviny (pokud nemáte ten luxus, že si je na venkově můžete pěstovat sami), ale i veškeré ostatní zboží u co nejmenších obchodníků. Bývá to kvalitativně nejlepší, a ještě tím zasazujete smrtící úder babišovským štváčům. Snažte se pěstovat co nejlepší vztahy v rámci svojí rodiny, ale i svých přátel. Vyměňujte si navzájem své služby. Praktikujte třeba společné sdílené vaření, vozte své kolegy na střídačku autem do práce, nebo tak něco. A hlavně: buďte aktivní. Dejte se na nějakou činnost, třeba vyrábějte marmelády, kašlete přitom na debilní regulace, a prodávejte je třeba jen známým, pokud se po nich neotráví. Pište své názory na internet, blogujte, přesvědčujte své kamarády po hospodách. Jedině tak se tenhle systém, založený na závisti a nenávisti, může rozložit.

Tohle Vám všem přeju do roku 2015. Bude to těžký rok, ale musíme to vydržet.

Tak se držte.

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Politici už v této zemi evidentě nerozhodují. Tak na co je máme?

čtvrtek 30. října 2014

Ministr školství za ČSSD Marcel Chládek bůhvíproč nominoval bývalého prezidenta Václava Klause do jakési rady pro vzdělávání. Potom ho z ní bůhvíproč vyškrtl, údajně poté, co se zvedla vlna protestů od jakýchsi neziskových organizací. K čemu je tedy ministr?

Upřímně řečeno, motivy, proč levičák až za hrob Chládek nominoval do čela této instituce zrovna exprezidenta, svého ideového nepřítele, který navíc (na rozdíl třeba od svého syna, který je Chládkovým protipólem) nikdy do vzdělávání moc nemluvil, jsou pro mě obestřeny velkým tajemstvím a skoro to vypadá, že ho tam navrhl, protože musel. Třeba na pokyn současného hradního pána, to mě tak první z hlavy napadá. No, budiž. Tyhle nicneříkající trafiky pro bývalé hlavy státu jsou koneckonců docela běžné. Že mediálně kulturní fronta bude prožívat hromadný orgasmus, pravdoláskaři si začnou balit spacáky a ti radikálnější z nich se rovnou opásají semtexem a všichni společně začnou bušit na vrata ministerstva školství, to jsem čekal. Překvapilo mě ale, jak Chládek rychle vyměkl.

Klausovo jmenování si údajně rozmyslel poté, co několik "osobností veřejného života" sepsalo výzvu, dostupnou například zde. Kdo je trochu v obraze, dokáže si z fleku dát dohromady minimálně polovinu signatářů. Ano, Olga Sommerová tam samozřejmě je. Ano, Hana Marvanová také. Ne, Václav Havel tam není. "Osobnosti" vyzvaly ministra jménem těchto iniciativ: Vraťte nám stát!, Veřejnost proti korupci a Nadační fond proti korupci.

Tato původně řekl bych až komická příhoda mě ale vedla k zamyšlení, jestli vůbec u nás k něčemu potřebujeme ministry. Všechno přece za ně rozhodnou iniciativy zmíněné výše. Když už ministr školství nesmí ani jmenovat členy Národní rady pro vzdělávání, aniž by měl k tomu souhlas "elit" jako je paní režisérka Sommerová, jistě velká odbornice na školství, tak k čemu v tom úřadě vlastně je?

Potřebujeme si ještě vůbec volit nějaké poslance a senátory, když všechny zákony musí schválit jakási iniciativa Rekonstrukce státu, o níž mimochodem nevím nic já, nevíte o nich nic vy, čtenáři, neví o nich nic ani poslanci - jen se jimi ustrašeně zaklínají zleva zprava? Proč Rekonstrukce státu nejde normálně do voleb, když chce předkládat a měnit zákony? Dnes by se jim možná podařilo uspět: dobře to vidíme na příkladu líného vyžírky Matěje Hollana, profesionálního regulátora a omezovače, který přišel z "jejich" světa a svou partu levicových intelektuálů z Brna úspěšně přivedl na radnici. Fajn, lidé mu tam ty hlasy nasypali, ono se poté, co Brnu nějaký čas šéfoval oranžový Roman Onderka, asi nebylo co divit. Proč to tedy nezkusí i ostatní? Jedno vysvětlení bych měl: vládnout z příšeří je přece jen pohodlnější.

Proto se ani nemá cenu rozčilovat nad tím, že komunální volby opět dopadly tak, jak dopadly. Ani nad tím, že ožrala na Hradě, z vůle lidu prezidentem, na státní svátek vyznamená lidi, o kterých víme jen to, že o něm natočili pochlebovačný dokument a pak to, že se na slavnostní ceremoniál dostavili v hadrech z popelnice. Ono je to v podstatě jedno. Mnohem horší je to, co momentálně ze zákonodárného sboru vychází - ať už ty zákony píší Babišovi lidé, nebo Rekonstrukce státu. Čeká nás zabavování "podezřelých" majetků, centrální registry gamblerů, podnikatelů, psychiatrů, jejich pacientů, odebírání řidičáku a pasu za trvalý pobyt na městském úřadě... to vše za nadšeného tleskání bezmozků a souhlasného bečení ovcí.

Proto se děsím toho, co bude potom, až Babiš zklame jejich naděje a onen kýžený ráj na zemi, tak podobný předlistopadovému režimu, nenastane. Pak bude totiž doba těhotná radikální, ale opravdu radikální levicovou stranou, která bude mít v programu zestátňování, vyvlastňování a stoprocentní zdanění "bohatých". Taková strana nejspíš hned nevyhraje volby, ale bude mít podporu a hlasy frustrované lůzy a v koalicích s KSČM (kteří už tento prapor nezvednou, jsou na to moc pohodlní), ČSSD a Piráty nám také může pěkně zatopit. A skoro bych se vsadil, že mnozí členové oněch iniciativ, které jsou vypsané výše, o takové straně sní, mnohde ji už dokonce připravují.

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Nepříliš optimistická předvolební analýza

čtvrtek 9. října 2014

Předem se omlouvám mimopražským voličům: tento text pojednává výhradně o volbách na pražskou radnici.
Když jsem včera pročítal a redigoval Komův příspěvek, který najdete níže, přemýšlel jsem také o tom, jaké jsou paralely voleb 2010 a těch, co nás už zítra čekají. A také o tom, co budou tyto volby znamenat. Jejich výsledky budou určitě zajímavé, ale jinak jsem pesimista.

Jisté je, že v roce 2010 se "něco" změnilo, a následky toho "něčeho" pociťujeme právě nyní. Ve sněmovních volbách uspěla antisystémová, protestní strana Věci veřejné, která neměla program ani identitu, měla zato hodně peněz, aby si mohla zaplatit televizního šaška jako fíkový list, a masivní reklamu, které vévodily hesla typu pryč s tyrany a zrádci všemi, ať zhyne starý podlý svět. O blondýnách ani nemluvím. Vyšvihl se také další marketingový produkt TOP 09, vyznačující se opět absencí jakékoliv myšlenky a stavějící svou image na jakémsi transcendentním symbolu "knížete Karla", o kterém vlastně nikdo nevěděl, kdo nebo co to je, ale to bylo jedno, protože to bylo tehdy děsně cool.

V komunálních volbách sice Veverky začaly ztrácet, což byl dobrý signál, ale virus havlovské "nepolitické politiky" nahlodal i do té doby tradiční strany, ODS a ČSSD, aby do svého čela postavily "nadstranické osobnosti". Bohuslav Svoboda tuto možnost dokonale splňoval. Jiří Dienstbier ovšem také, byť ten byl alespoň v té době formálně členem ČSSD. Strany, se kterou nikdy ani trochu nesouzněl.

Jak to dopadlo, už víme, a pokud nevíme, stačí si přečíst níže zmíněný text. Nyní se blíží další volby a já mám (jako vždycky) pocit, že dna už bylo dosaženo, že nemůže být hůř. Jenže zřejmě může. 

Koho vlastně můžeme v následujících volbách volit? ODS se nejspíš zbláznila, když si do čela opět bůhvíproč dosadila trestně stíhaného exprimátora Svobodu, který sám před rokem nechtěl obhajovat post předsedy pražské organizace, protože přiznal, že jeho osoba Prahu rozděluje. Z jejich kampaně mám mimochodem pocit, že se snad vážně (jak se povídá) rozhodla volby drtivě prohrát, aby mohla zase jednou úplně překopat své vedení. Neboť skuteční partajní šéfové už nyní ví, že sázka na loutku jménem Petr Fiala nevyšla, preference po jeho zvolení rozhodně nestoupají, naopak, a šance, že zadlužená strana v budoucnu vrátí nějaké peníze těm, kdo ji roky pásli, je mizivá.

TOP 09 se sice také zbláznila, když si do čela opět bůhvíproč dosadila trestně stíhaného primátora Hudečka, extrémně neoblíbeného diletanta z Olomouce, který zatím v hlavním městě podělal, co mohl. Jenže je tu šéf topky, Miroslav Kalousek, který Hudečka jinak z celého srdce nenávidí. Dobře ale ví, že tyhle volby ještě může utáhnout na maskota, jehož také řádně využívá, takže nějaký Hudeček je Pražanům ukradený. Tady volíme Karla!

O hnutí kolem agenta Bureše vůbec nemá cenu hovořit. Letmo sleduji jejich kampaň, a naprosto nechápu to, že se v Praze najde byť jediný blázen, který by to téhle nahodilé sebrance chaotiků mohl hodit. Jenže on se najde, a ne jeden, naopak jich budou statisíce. Je to obrovský paradox, který začíná dávat logiku až poté, co si ještě jednou připomeneme ono triumfální vítězství "nepolitické politiky". Český levicový bezmozek navíc nechce o volbách přemýšlet, hodí to těm, kteří slibují, že všechno "prostě zařídí" za něj. A to je opravdu hnus, velebnosti.

Proč by člověk v Praze měl volit ČSSD, nebo snad komunisty, mi hlava nebere už vůbec. Snad z nostalgie? Úsvit už nikdo nikdy volit nebude, Tomio Okamura se za těch pár měsíců ve Sněmovně dokonale znemožnil sám, a je to tak dobře.

Nějaké šance asi má účelové seskupení Zelených, lidovců a STAN. Ti si nerozumí téměř v ničem, asi kromě toho, že jsou to všechno pravdoláskaři non plus ultra. Lídr kandidátky je arogantní demagog Štěpánek, který nějak zapomíná na to, že za éry démonizovaného Pavla Béma byl radním, a spoustu věcí, o kterých dnes křičí, měl tehdy z první ruky. Děsí mě také osoba rudého psychopata Matěje Stropnického na volitelném místě.

Těžko říct, zdali v Praze nějak uspějí Svobodní. Mohlo by se jim to podařit, bude-li malá účast. Stejně jako ve volbách do EP: mandát pro Petra Macha, obávám se, trochu ubral u protestních voličů na atraktivitě. Z jejich pražské kampaně každopádně příliš dobrý pocit nemám, a strana na mě už zase působí jako spolek bezradných podivínů. Byť s jejím programem v zásadě souhlasím.

Celou kampaň jsem v podstatě neslyšel o Pirátech, takže možná bude něco pravdy na tom, že jejich bývalý předseda Bartoš peníze za státní příspěvek proměnil v různé oblbováky, které sám následně zkonzumoval, a díky tomu byl nucen rezignovat. Můj názor na tuhle stranu se nemění - podle mě jsou to cool bolševici pro mladé - a jako takovým jim přeji šťastnou cestu do politického zapomnění.

Celou Prahu svými ksichty vytapetovalo hnutí Pro Prahu, což je regulérní pokus developera Passera dostat se k územnímu plánu Prahy. Ten myslel, že mu stačí nalít spousta peněz do reklamy a držet se osvědčeného bártovsko-babišovského modelu, včetně slibování úplně všeho všem, většinou tedy naprostých nesmyslů. Jenže zatím to nějak nevychází, nesympatický developerův bratr lidi svým obličejem příliš nepřitahuje a preference jsou kolem dvou procent, což se těžko zlomí. Passerinvest bude muset příště holt zkusit jinak. Třeba nakoupit celebrity, bez nich to nejde.

Další lokální hnutíčka a straničky bych tady mohl dlouho vyjmenovávat, ale k ničemu by to vlastně nebylo. Slyšel jsem něco o OK Straně "Džej Džeje" Janečka, hnutí Restart 2014, hnutí Volím domov či jak se to jmenuje (za nimi údajně stojí kmotr Hrdlička), DSSS jde do koalice se stranou Adama Bartoše, dříve deklarovaného pravičáka, nyní se pohybujícího někde na ose mezi předválečnými fašisty a poválečnými komunisty... volební výsledek všech těchto stran bude každopádně začínat nulou, takže why bother.

Můj osobní tip je, že po volbách sestaví v Praze koalici TOP 09, ANO a ČSSD, byť primátorem nakonec nemusí být ani Hudeček ani Krnáčová, o to se Babiš s Kalouskem postarají. Jisté ale je, že to nebude žádná veselá podívaná. Také bych si vsadil na to, že se taková koalice během volebního období několikrát změní, a že všem třem stranám bude směrem k dalším volbám zvonit umíráček. "Karel", řekněme si to otevřeně, už v dalších volbách nebude mít sílu, Babiše začnou mít lidé plné zuby a pozvolný rozpad ČSSD pozorujeme už teď.

Teď jde jen o to, aby to, co přijde po nich, nebylo ještě horší.

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Poučení z krizového vývoje aneb Ohlédnutí za komunálními volbami 2010

středa 8. října 2014


Následující text napsal můj kamarád Komo, který mimochodem v současných volbách do zastupitelstva hlavního města Prahy sám kandiduje. Možná mu dám křížek.


Pro začátek krátký test o tom, jací Vy osobně jste velcí demokraté. Představte si následující situaci, kterou beztak nejspíše znáte po každých volbách ;-) Je po volbách, povolební vyjednávání skončila, koalice jsou vytvořeny a je jasno, kdo bude premiér, primátor, hejtman či starosta a kdo bude vládnout s kým. Vaše strana prohrála, bude v opozici. Vy víte, že nová vláda/radnice jsou lidé bezcharakterní, neschopní, špatní, zkorumpovaní a jejich vláda určitě všechno zkazí (však jste je taky nevolili). Ale holt tyto strany dostaly víc hlasů. Jediné, co je na nich dobré, je to, že jsou to demokratické strany (tj. nikoli komunisté nebo nacisté) a příští volby je mohou poslat na propadliště dějin.

Jak se zachováte?

1) Necháte je dělat svoji práci, ostatně tak chtěl hlas většiny, volby to prokázaly. Budete je v rámci svých možností kritizovat, poukazovat na jejich zlořády (neschopnost, korupci a jiné zlodějny) a příští volby dáte o něco víc energie do toho, aby ti správní, ta Vaše strana vyhrála.


2) Všelijak se budete snažit znemožnit vůbec činnost nové vlády, podle Vašich vlastních měřítek toho, co ještě není za hranou. Třeba uspořádáte demonstraci, třeba budete znemožňovat činnost zastupitelstva nebo parlamentu, třeba vyrobíte pár molotovů. Třeba prohlásíte volby za neplatné, třeba se dodatečně odvoláte k Ústavnímu soudu. A vůbec třeba budete dělat věci, na které nebyl v předvolebním shonu čas. Ale co byste neudělali pro dobro země, kraje, obce. Vždyť Vám mají najednou vládnout ti bezcharakterní, neschopní, špatní, zkorumpovaní a jejich vláda určitě všechno zkazí.


Zařaďte se sami, který postoj je Vám bližší. Osobně si myslím, že jen jeden je pro dlouhodobé fungování demokratického systému možný.

 
A nyní si pojďme zavzpomínat. Volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy v roce 2010 stanovily jako relevantní tři politické strany. Tedy pomineme-li indiány z kmene Komančů, co jsou rádi za svých pár zastupitelů, nebo ty strany, co se o své mandáty neúspěšně soudily.

První stranou byli ti špatní, co byli známí korupcí. Křeslo primátora neobhajoval Pavel Bém, svého času jeden z nejoblíbenějších politiků v republice, který komunální volby v roce 2006 drtivě vyhrál. Teď byl ale ten špatný: média svého dřívějšího miláčka zavrhla a udělala z něj zločince největšího kalibru.
Ta špatná strana (pochopili jste, že mluvím o ODS, ne?) musela slíbit, že se změní, že už přestane krýt (či aktivně provozovat) na magistrátu korupci, a že se očistí od takzvaných kmotrů. V jejím čele stanul lékař Bohuslav Svoboda (kdysi kandidát Čtyřkoalice a podle zákulisních zdrojů také čekatel na post v pražské ČSSD, který ovšem nevyšel), který okamžitě po svém předchůdci převzal štafetu mediálního oblíbence. A místo korupce slibovala ODS nové cyklostezky.

Další stranou byli ti méně špatní, jelikož korupci té špatné strany v minulosti jen kryli. Ale to nevadí, protože to vše měl navenek zastínit čistý a zásadový, mladý a médii oblíbený Jiří Dienstbier. Jaké zásady zastával, se později ukázalo, když kandidoval na prezidenta, navštívil poslance KSČM a žádal je o podporu. Od té doby jeho podpora ze strany pravdoláskařských médií značně ochladla, byť stále ještě existuje.
 A aby ČSSD (pochopili jste snad všichni, že píšu o ČSSD, ne?) dokázala, jak je nová, lepší a správná (a prosím, nepoužívejme výraz křišťálově čistá, od jistých dob jistého premiéra to zní u ČSSD ošklivě), slíbila bojovat s korupcí a postavit cyklostezky.

Třetí strana, hádejte která, to byli ti správní lidé. Ta se proti předchozím dvěma a jejich minulé činnosti vymezovala, což je odjakživa základním kamenem pro budoucí koaliční spolupráci, a slibovala vymýtit tu zatracenou korupci. A postavit konečně ty zatracený cyklostezky!


Když se podíváme na program, osoby a minulost těchto tří stran, prostou logikou lze zjistit, které měly k sobě nejblíže a vyvodit z toho určitou pravděpodobnost budoucí koalice.  Volby pro zopakování dopadly takto: TOP09 s 30,26% hlasů získala 26 z 63 mandátů, ODS s 23,1% hlasů měla 20 mandátů, ČSSD s 17,85% má 14 křesel (zbylé 3 do 63 patří KSČM). 
Nejvíc hlasů tedy dostala TOP 09, a "správně" tedy měla vládní koalici na pražské radnici sestavit ona. Jenže pozor: nezapomínejme na to, že v politice někdy zvítězit ve volbách nestačí. Jiří Paroubek by o tom v létě 2010 mohl vyprávět. Mohl by se například pokusit odpovědět na otázku, proč mu média vlastně tak vehementně nefandila, jako vítězům komunálních voleb na podzim... ale pojďme dále.
Někdo zkrátka umí vyhrát bitvu, ale prohrát válku. Stejně tak někdo umí vyhrát volby, ale prohrát povolební jednání o koalici. To poslední je v demokracii normální. Kamarádi v pražské ODS a ČSSD se domluvili a vítěze voleb vyšachovali.
Radu překvapivě (tedy jak pro koho) nesestavili ti, co svoji kampaň a nejspíš i existenci založili na boji proti korupci (a stavění cyklostezek, ty nesmíme zapomenout, to je důležité), ale ty "staré" strany, co byly, alespoň podle médií, součástí korupční struktury, nebo ji kryly. Řev "mediálně-kulturní fronty" na sebe nenechal dlouho čekat, a byl obzvlášť hlasitý. Najednou se ona standardní demokracie někomu nehodila do krámu.

Osamělý lídr
Pojďme si nyní něco říct k hlavním personám. Jakkoli se mi to příčí přiznat, Dienstbier prokázal svoji zásadovost (kéž by ti, co se nevím proč označují za pravičáky, chovali stejně) a dal ruce pryč od toho, co ČSSD provedla, proti čemu on bojoval a na co ho jeho vlastní strana zneužila jako lákadlo na voliče. Nakonec zůstal jako osamocený voják v poli, a jeho spolustraníci se mu tak akorát vysmáli. A teď si všimněte, že nedělám žádnou ironickou poznámku o inteligenci voličů sociální demokracie.
 Bohuslav Svoboda to měl těžší, protože tatáž situace, výsledek povolebních vyjednávání, z něj udělala primátora hlavního města. Ať počítám, jak počítám, na počty zastupitelských křesel i hlasů od voličů je koalice ODS-ČSSD v pořádku, většinová a logická, strany si jsou blízké, personálně se také dobře znají. A je to koalice odpovídající výsledkům voleb. Kdy Pražané dali víc hlasů těm, co byli prolezlí korupcí, alespoň údajně, nebo prolezlí těmi, co je kryli, než těm novým, co s tím vším chtěli bojovat.

Nevykládejte mi tady o překreslení volebních obvodů před volbami a podobných fíglech. Kdyby Pražané dali o něco víc hlasů jiným stranám a hlavně míň hlasů pro ODS a ČSSD, nemusela tato od začátku nenáviděná koalice nikdy vzniknout. Vypovídá to buď o inteligenci pražských voličů, nebo o jejich záměrné motivaci a prioritách. Stručně a básnicky (když už jsem si zarýmoval v podnadpisu) by se daly vyjádřit „Zezadu, za vlásky, natvrdo a bez lásky.“ Takto popsané priority Pražana ostatně vysvětlují, jak dopadnou volby do ZHMP i nyní, v roce 2014.
A to ať už dopadnou jakkoli, což vědeckost mojí předpovědi sráží na nulu. Nezvednou-li ctění Pražané svoje zadnice a nepoužijí-li pro změnu svoje mozky, jakýkoli trochu pravděpodobný předpověditelný výsledek voleb (s pravděpodobností na úrovni předpovědí průzkumů veřejného mínění, takže s odchylkou okolo 5% u každé strany) totiž nakonec povede k vývoji business as usual, resp. usmívejte se, bude hůř. Tak jsem se usmíval. A bylo.

Ubohý exprezident
Důkazem toho budiž, a zpět k volbám do ZHMP v roce 2010, nepokoje před pražskou radnicí. Kdo se vlastně bouřil? Ti, co si to představovali jinak? Ti, co chtěli upřímně změnu? Ti, co špatně volili, nebo vůbec u voleb nebyli? Ti, co neuznávají výsledky voleb (o povolebních jednáních o koalici ani nemluvě), pokud není po jejich? Jiní? Všichni dohromady? Hlasatelé správné cesty? Aštar Šeran? Jan Tleskač?

Jasné je jen jméno hlavního hrdiny, možná scénáristy, možná režiséra. Demonstranty tehdy zaštítil největší demokrat ze všech, Václav Havel, toho času exprezident ČR, kdy zřejmě zavzpomínal na  svou bývalou profesi absurdního dramatika. Bohužel s řádnou dávkou ubohosti.
Podpořil osobně demonstrace znemožňující řádné zasedání zastupitelstva. Se slovy: „Demonstrace patří k demokracii.“ Což je sice pravda, ale demonstrovat proti něčemu, co se ještě nestalo (korupci a podobným praktikám právě vzniklé koalice ODS-ČSSD), je absurdní. Tím spíš demonstrovat proti koalici vzniklé z regulérních voleb. Jeden by řekl, že když dám hlas nějaké straně a ona se pak proti mojí vůli v koalici spojí s někým, s kým jsem si tak úplně nepřál a co jsem od ní neočekával, že se chytnu za hlavu a přiznám si, jaký jsem vůl, koho jsem to zvolil. Ale sebereflexe do absurdního dramatu očividně nepatří.
Nepamatuji si, že by voliči levice šli demonstrovat proti nově vzniklé Nečasově nebo Topolánkově vládě a stejně tak si nepamatuju protesty pravice proti nově vzniklé vládě Špidly nebo Grosse nebo Paroubka. A při tom všechny byly prolezlé korupcí naprosto stejně a bylo to předem ještě jasnější!!!
A ne, nehodlám se dohadovat, jestli jedna může za korupci ve výši 100 miliard a druhá za 101 miliard, schválně si zkuste vzpomenout na všechny kauzy za posledních 10-15 let. A já také nešel demonstrovat proti Hudečkovi, když se stal primátorem. Proč bych si já nemohl myslet, že podpora Hudečka ze strany ČSSD je ukázkovou známkou korupce? Protože by to bylo stejně ubohé. A absurdní.

Škatulata, hejbejte se
Ostatně vše mohlo být už od začátku úplně jinak: o koalici totiž nejprve jednala TOP 09 s ODS, a neúspěšně. Zlé jazyky tvrdí, že za to mohly také personální hry uprostřed vítězné strany, kde se sešlo několik kohoutů na jednom smetišti.  No a nakonec slavná "korupční koalice" nevládla ani rok.
 V listopadu 2011 vyhlásila frakce v ODS (Šťastný a kol.) konec koalice a počátek jednání s TOP09, ale Bohuslav Svoboda je předešel a dohodl se s TOP09 sám, zbytek ODS se k tomu připojil (i Šťastný). Že není volební leader TOP09, Tůma, v městské radě, natož primátorem, to najednou o rok později nikomu nevadí. Že se ti správní, ti bojovníci proti korupci spojili se stranou, která byla ještě o rok zpátky představována jako ten největší původce korupce na Magistrátu, to také nikomu nevadí. Spojily se dvě pravicové strany a tak je to správné, tak to má být.
Turbulencím ale nebyl konec. V květnu 2013 vypovídá TOP09 koaliční smlouvu, s ČSSD svrhnou primátora Svobodu (ODS) a pár radních za ODS, zbytek radních z ODS na protest rezignuje. TOP09 navrhla ODS změnu a velkoryse požaduje jen funkci primátora a poměr v radě 7:4 (místo původních 6:5 a primátora pro ODS). Tedy vskutku "velkorysé" návrhy.
Od té doby je primátorem Tomáš Hudeček, vládne TOP09 tolerovaná ČSSD. Je to sice stejné jako když Klausova ODS tolerovala Zemanovu vládu, jen se tak děje na magistrátu a jen tentokrát nejsilnější levicová strana toleruje nejsilnější pravicovou, ale média v zájmu objektivity vůbec nevykřikují cosi o nové opoziční smlouvě. Nikdo nic nekřičí o korupci, protože Hudeček je správný, čestný, protikorupční a určitě za podporu ČSSD nic neslíbil. Tak tomu v politice ostatně vždy bylo... ale sarkasmus stranou.

Všimněte si, že v roce 2010 byl pokřik proti spojení ODS a ČSSD, protože je přece logické spojení dvou pravicových stran, kdežto spojení TOP09 s ČSSD je ticho po pěšině. Čímž se jen ukázalo, že mediální sféra chtěla za každou cenu mít ve vládě TOP09, bez ohledu na to, že ta většinu nezískala (postavte se třeba na hlavu, ale to jsou fakta, 32 mandátů neměla, natož přes 50% hlasů) a koaliční jednání po volbách nevyhrála. Jak kvalitně TOP09 s Hudečkem vládne, dobře ukazuje počet starostů a zástupců z různých městských částí, kteří kandidují proti němu, stejně jako počet nových občanských sdružení a sdružení nezávislých. Ale to budou určitě především lidé z kmotrovských struktur, které se chtějí vrátit k moci! Vždyť všichni víme, kdo jsou ti správní a koho máme volit!

Otázka na závěr zní: překonají výsledky letošních magistrátních voleb absurditu výsledků minulých? Já vzhledem k výše uvedenému radím: „Prostě se usmívejte.“ Motivace voličů v Praze je jasná a tím pádem také výsledky práce vítězů.

Komo

Zobrazit celý článek

DISKUZE: Já nejsem komunista, ale...

pondělí 1. září 2014

Následující text, se kterým bezezbytku souhlasím a velmi rád jej zde uveřejňuji, je z pera mého kamaráda a čtenáře tohoto webu Wasilla.
K napsání tohoto textu mě inspiroval blog Tomáše Sedláčka s názvem „Já nejsem rasista, ale…“, který úspěšně koloval internetem, dokud nebyl nahrazen videoklipy s lidmi polévajícími se kbelíky studené vody.

Nebudu zde Sedláčkův text nějak pitvat a vysmívat se jeho nelogičnosti, to by bylo až příliš snadné. Nehodlám ho chytat za slovo:  tuším, co měl na mysli, i když se mu to nepovedlo úplně šťastně formulovat, a nakonec se zamotal do svých obvyklých sluníčkových úvah bez jakéhokoliv relevantního argumentu.

Snad jen krátce. Pokud někdo řekne: „Já nejsem rasista, ale nemám rád cikány/ vietnamce/ ukrajince“, pak je samozřejmě takový větný úvod v rozporu s druhou částí věty. Pokud ovšem někdo vysloví tezi „Já nejsem rasista, ale pozitivní diskriminaci podle barvy pleti považuji za nevýhodnou pro obě strany“, je to v pořádku, a je smutné, že autor takové myšlenky musí v naší politicky překorektní době nejprve výslovně všechny ubezpečit, že není rasista. Navíc pak použitím úvodní věty na možnou rasovou zabarvenost své myšlenky (jakkoliv je nerasistická) zbytečně upozorňuje. Já tuto větu mnohdy sám používám, a rovněž jsem jí v mnoho diskuzích zaznamenal a nepřipadám si zrovna jako člen Ku-Klux-Klanu. Nemyslím si, že používání podobné věty nějak vypovídá o míře rasismu ve společnosti. A to vůbec nechme stranou, že něco jako „rasistická česká společnost“ je ve své podstatě oxymóron, jelikož rasismus je „luxus“, který si Čech v důsledku namíchání svého rodokmenu z krve všech armád, které jsme si sem během historie dobrovolně pustili, nemůže dovolit.

 Je tedy česká společnost rasistická? Nejsem si jist. Ovšem odpověď na otázku, jestli je česká společnost komunistická, je ale více než jasná. Ano, je, a to možná více než kdy dříve, protože se na rozdíl od našich předků mohla z komunistické minulosti poučit, ale neučinila to.

Vtip je v tom, že většina lidí vlastně neví, co to komunismus je, a když už to ví, nepřipadá jim na tom nic tak strašného. To, co tu 40 let (ne)fungovalo sice nebyl komunismus, ale socialismus (měli jsme to dokonce i v názvu republiky), ovšem ve své podstatě obě myšlenky splývají v jednu. Lidem se po vyslovení slova „komunista“ vybaví spíše plešatí socialisti Husák s Jakešem, nežli vousatí komunisti Marx s Leninem. Socialismus pak lidé omylem považují za nějaký jiný, mírnější politický směr, který vlastně všude v pohodě funguje a není na něm nic špatného, a v tom je jeho největší nebezpečí. Pojem rasismus je však všem jasný, a proto není třeba jej nějak vysvětlovat.

S komunismem je to horší, nikdo se k němu pochopitelně dobrovolně nehlásí, a mnohdy o své příslušnosti k této ideologii ani neví. Jak by diskuze v parlamentu, v hospodách nebo na sociálních sítí vypadala, kdyby si lidé uvědomili, že jsou jejich myšlenky komunistické? Zkuste si to představit:

„Já nejsem komunista, ale bohatí lidé by měli být více zdaněni než chudí.“ 
 „Já nejsem komunista, ale stát by měl diktovat, co smějí dělat provozovatelé restaurací ve svých soukromých podnicích, a za kolik mají co prodávat.“ 
 „Já nejsem komunista, ale stát by měl 100% zdanit (znárodnit) neprokázaně nabytý majetek.“ 
„Já nejsem komunista, ale stát by měl vlastnit strategické podniky.“ 
„Já nejsem komunista, ale školství a zdravotnictví by mělo být zdarma.“ 
„Já nejsem komunista, ale nadprůměrný zisk je nespravedlivý.“ 
„Já nejsem komunista, ale příjmová nerovnost je škodlivá a mělo by se s ní něco dělat.“ 
„Já nejsem komunista, ale peníze jsou zdrojem všeho zla na světě.“ 
„Já nejsem komunista, ale lidé mají nárok na nepodmíněný příjem.“ 
„Já nejsem komunista, ale je v pořádku, že se v EU nedá koupit americké zboží bez dodatečného zdanění.“ 
„Já nejsem komunista, ale stát by měl regulovat cenu vybraných komodit.“ 
„Já nejsem komunista, ale kohoutková voda by měla být ze zákona zdarma.“
 „Já nejsem komunista, ale bohatým lidem a firmám by nemělo být umožněno se stěhovat do zahraničí za lepšími podmínkami.“

Také se vám zdá, že ty věty najednou neznějí tak bohulibě?

Bohužel se takové sousloví v diskuzích nikdy používat nezačne, jelikož by se diskutující odkopal, a projevil se v celé své kráse. Jak jsem již předeslal, kdo tyto myšlenky hlásá, tak většinou neví, že jsou komunistické, a i kdyby to věděl, nepovažoval by to za takovou hrůzu. Jsou to přece myšlenky správné, a jen tak mimochodem jsou i komunistické, ale my si z komunismu přece vyzobeme jen to dobré. Uvozovat větu spojením „Já nejsem komunista, ale“ je navíc naprosto zbytečné. Celá česká společnost je skrz naskrz komunistická, takže by to vlastně ani nikomu moc nevadilo. Ale co, hlavně že nejsme rasisti, ne?

Wasill

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Jsem Richard, Burešův osobní kašpárek

středa 13. srpna 2014

Komerčně veleúspěšný, leč hudebně nepříliš talentovaný ostravský bard Richard Krajčo momentálně zaplňuje sociální sítě společnými snímky s ministrem financí, vicepremiérem (respektive faktickým premiérem) Andrejem Babišem. Oba muži se na fotkách na sebe usmívají, jako by právě uzavřeli registrované partnerství  a Krajčo se dokonce jal na svém profilu plamennými slovy obhajovat všespasitele Babiše, který za pomoci koblih a nepoživatelných uzenin nastolí ráj na zemi, jen co skoupí celou Českou republiku.

Až potud v pořádku: pokud to snad nevíte, Babiš Krajča, stejně jako další umělce, už nějaký čas štědře dotuje. Věděl v předvolební kampani dobře, že bezmozkům nestačí pouze koblihy a drůbeží separát, je třeba krmit je i jinak. Především prostřednictvím zaplacených kašpárků, kteří pro nějakou tu korunu budou tančit, jak vy pískáte, a ještě se u toho tvářit, jak to dělají z čisté radosti. Voliči stále ještě nepřišli na to, že takzvané celebrity jsou prostitutky, které podpoří kohokoliv, kdo jim dobře zaplatí. A Babiš moc dobře ví, že fotky s Krajčem, Gottem a podobnými mají pro něj cenu zlata, totiž hlasů ve volbách.

Proto jeho Agrofert sponzoroval celé poslední turné skupiny Kryštof, stejně jako letošní putovní Kryštof Kempy, které Krajčo pořádá po celé ČR, a které by měl spíš přejmenovat na Agrofert Kempy: o nic jiného než o propagaci jedné firmy, která je zároveň i politickou stranou, na nich nejde. Jak říkám, tohle je v pořádku. Je to byznys, ty mně prachy, já tobě šaška. Takhle to funguje na celém světě už po desítky let.

Richard Krajčo má ale jednu nepřehlédnutelnou vlastnost, a sice neochvějné přesvědčení, že lidé od něj nechtějí slyšet pouze ony pseudointelektuální banality, kterými nás už řádku let oblažuje ve svých písních. Rád by jim vnutil také svůj světonázor, místo aby upřímně přiznal, že je pouhým prostitutem, který poskytuje svůj známý ksicht za úplatu, podobně jako někteří jeho méně šťastní kolegové poskytují například svůj ústní či anální otvor. Ne, že by v tom byl diametrální rozdíl. Akorát že prostituti této druhé kategorie nemají dojem, že někoho zajímá, jakou politickou stranu budou volit, pokud se tito - jako například kdysi Dolly Buster - sami nerozhodnou kandidovat.

Ne tak Krajčo, který s radostí poskytuje rozhovory, ve kterých se snaží býti národním buditelem. Zaplaťpámbu za to, protože v nich můžeme odhalit jeho pozoruhodnou osobnostní integritu. Krajčo možná nemá příliš velký talent na skládání muziky, zato to však dokonale vyvažuje dobrým odhadem, do kterého zadku se ve správné chvíli zavrtat.

Důkazy místo slibů se samy nabízejí. Posuďte například tento text z roku 2002: Krajčo byl tehdy vycházející hvězdou, protože jedno nejmenované komerční rádio začalo patnáctkrát denně hrát jeho píseň Lolita. Jistě že nikoliv jen proto, že by se dramaturgům líbilo, jak je krásně vykradená od Phila Collinse. Tehdy měl Richard image "rebela" a proto se správně rebelsky rozhodl podpořit politickou stranu, o které bylo jasné, že v příštích volbách vyhraje, tedy ČSSD. V článku najdete několik úžasných perel, pocházejících z hlavy tehdy skalního voliče sociální demokracie Krajča. Hezké čtení přeju.

Posuňme se dále! Píše se rok 2008 a ve vládě tentokrát sedí Topolánkova ODS. A Krajčo opět trousí moudra v rozhovorech. A je z něj skalní ódéesák. Přiznejme mu k dobru, že nijak nepopírá svou koketérii s ČSSD a vlastně se za ni omlouvá. Jinak je to opět velmi záživné čtení.

Dnes už zase čas trhl oponou, dominantní politickou silou je ANO, a ostravský svazáček opět zavětřil a přehodil výhybkou. Vlastně je to k smíchu. Ale vyprávějte Babišovým voličům a Richardovým fanouškům, že s nimi někdo hraje habaďůru. Oni by to stejně nejspíš nepochopili.

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Zase další volby, vole...

čtvrtek 22. května 2014

Většinu lidí to asi vůbec nezajímá, protože je zajímá hokej, ale zítra a pozítří se volí do Evropského parlamentu. Tak se podíváme, kdo kandiduje.

Když jsem otevřel obálku s volebními lístky, první, co mě napadlo, že kandiduje strašně moc stran a hnutí. Proč, proboha? Kandidátka napřiklad strany "Antibursík - Stop ekoteroru", čítající dva lidi, mi ještě přišla vtipná - dokonce jsem na chvíli zvažoval, že jim to tam hodím, aby byla legrace - ale pak jsem se nad tím zamyslel trochu vážněji.

Nemluvím o absolutních úletech, jako jsou strany, o kterých nikdy nikdo neslyšel. Do smrti ale nepochopím, proč mají potřebu kandidovat dávno zpopelněné politické mrtvoly, jako je Daniel Kroupa, Jiří Paroubek, Martin Bursík nebo Radek John. To vážně doufají, že dostanou aspoň to jedno procento a tedy nějaké prachy ze státního rozpočtu? Proč do toho vůbec dávají energii, čas, peníze? Mimochodem jsem si všiml, že tohle jsou snad první volby po hodně dlouhé době, kdy nikam nekandiduje soudružka svazačka Jana Bobošíková, která po tom, co předvedla v říjnových volbách s hnutím Hlavu vzhůru, chodí zřejmě kanály. Její kámoška a politická souputnice Jana Wolfová ovšem kandiduje, a pro ni platí víceméně to, co jsem už napsal. Stejně jako pro magory z Ne Bruselu a Tomáše Vandase, na jehož nedávnou demonstraci přišlo, kromě asi stovky po zuby ozbrojených policistů, jen deset osiřelých nácků.

No takže to vezmeme chronologicky. Evropské volby vyhraje samozřejmě Babiš, protože volit Babiše je momentálně v kurzu. A je úplně jedno, že má v čele kandidátky kariérního komunistu s charismatem nájemného vraha z mafiánského filmu, jež vydělával desítky milionů na OKD. Babiš zkrátka vyhraje volby, protože Babiš. Stejně tak vyhraje ještě další (komunální) volby, a jak by řekl Zikmud z Oprásků českí historie "se ztim smiř". Stejně tak dostane spoustu hlasů KSČM, a je jedno, že to jsou bolševici, a že jejich kampaň "Chceme Evropu pro lidi" (ne asi, pro hejkaly!) je úplné UFO, a to i po vizuální stránce. Věrní jim to tam přijdou nasypat tak jako minule, předminule, a vlastně jako vždycky.

Naopak velkým průserem může v eurovolbách skončit ČSSD. Jednak už je pár měsíců ve vládě, a pečení holubi pořád nic, takže bezmozci začínají brblat (pozor, netýká se Babiše, jemu věří pořád), jednak jejich voliči beztak netuší, co to je Evropský parlament, takže zůstanou o víkendu doma u televize, případně u stánku se zuhelnatělou klobásou, jednak to asi příliš nevyhráli s ortodoxním ultrabolševikem Janem Kellerem v čele. Neumí mluvit, hrozně vypadá, pro echt socany je namyšleným intelektuálem, pro ostatní fanatickým komunistickým šílencem.

Volby budou také nejspíš labutí písní i pro Tomia Okamuru, který si to u svých nazivoličů kardinálně rozházel kandidaturou Kláry Samkové. OK, když mu to konečně došlo, obratem ji sundal - ale to už bylo too late to cry. Pokud prohraje tyto volby, začne to s ním jít z kopce a dopadne jako Paroubek. Na druhou stranu, před parlamentními volbami jsem mu nedával téměř žádnou šanci, a nakonec překvapil.

TOP 09 měla ze začátku absolutně nejdebilnější kampaň ("Kašleme na Evropu" nebo tak nějak), a umím si představit, že sotva došly první reakce, nechal ji Kalousek okamžitě stopnout, jejího tvůrce pro výstrahu popravit a strana se začala tvářit, že jim asi někdo vlastně jen hacknul webovky, nebo tak něco. V další fázi se rozhodli pro osvědčený, takřka babišovský model: obrovské ksichty na bílém pozadí, kterým prostě neuniknete. TOP 09 může nakonec překvapit a ve volbách se umístit docela dobře: ale to, že v první desítce kandidátky nemají jediného člena strany, velmi vypovídá o tom, jak je ta strana řízena a jak vlastně funguje. O přeběhlíkovi Pospíšilovi není třeba ztrácet slova.

Neviditelná KDU-ČSL nemá podle mého soudu nárok. Jsem zvědavý, jaká bude po jejím debaklu budoucnost současné vládní koalice.

Absolutně si netroufnu předpovídat výsledek ODS. Bude to něco mezi totálním propadákem a osmi procenty. Strana, která nikdy neřekla proti euru ani "bú" postavila celou kampaň na boji proti evropské měně. Což je asi tak stejně důvěryhodné, jako obrázek ledního medvěda na saharské poušti. V kampani navíc svým voličům zamlčela, že o euro se v europarlamentu (zvlášť v tomto volební období) zas tak hrát nebude, a má tu nevýhodu, že její voliči nejsou bohužel obecně pitomci. Navíc Babišova média v těchto dnech hrají pravidelné dávky "rodinných pout" z ložnice Petra Nečase, a ona to pár dní před volbami zřejmě nebude úplná náhoda.

Netroufám si ani předpovědět , jak dopadnou ty menší strany, které by teoreticky měly šanci jednoho europoslanečka urvat: mluvím především o Svobodných a Zelených. Vím každopádně, že pokud Svobodní obdrží zase jen dvě procenta, měli by se nad svým fungováním už fakt vážně zamyslet. Zelení jdou od porážky k porážce, protože to dělají blbě: jejich kampaň je sice vtipná, ale jejich strategie oslovuje jen pár pražských zmatených levicových intelektuálů. Absolutně kašlou na venkov, na ekologii, přiblble se stylizují do ochránců menšin, Romů a homosexuálů, to ale kilometr za Prahou už nikoho nezajímá. Svobodní mají podobný problém, jen v opačném gardu. Ve volbách nejspíš neuspějí ani Piráti, tihle moderní komunisté pro středoškoláky, kteří mají ten problém, že šestnáctiletí volit nemohou. Navíc za ně kandiduje maoistický magor Tomáš Tožička, který na webu publikuje bláboly o vítězství dělnické třídy.

Takže se vezměme za ruce a k urnám vykročme zvesela... ať to v neděli v noci můžeme zapít.

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Kdo zabil Džambulku?

středa 30. dubna 2014

Tenhle příspěvek bude o něco méně politický, než je zvykem.
Sociální sítě a široká veřejnost mají jasno: za to, že zpěvačka Iveta Bartošová skočila včera pod vlak, můžou bulvární novináři, v čele s Pavlem Novotným. Bezmozci, kteří od včerejška hodiny a hodiny vysedávali na bulvárních serverech a hltali zprávu za zprávou, mají zároveň tu drzost pokrytecky (a alibisticky) vykřikovat do světa, jak by jeho a jemu podobné, nejraději lynčovali.

Nic přitom není dále od pravdy. Trochu prostředí bulvárních médií znám, a myslím, že jsem poměrně kompetentní se k němu vyjadřovat. Přesto jsem fenomén "Bartošová" vlastně nikdy moc nepochopil. Zájem lidí o její osobu byl totiž neuvěřitelně enormní. Stačilo dát na webový server zprávu o tom, že byla zrovna u holiče, a lidé klikali jako šílení. Proč vlastně? Četl jsem na toto téma několik textů, kde promlouvali rádoby odborníci na média, sociologii a podobně, a v žádném jsem odpověď nenašel, jen plácání prázdné slámy. Co vedlo posledních x let lidi k tomu, aby navštěvovali její koncerty? Chtěli si připomenout písně svého mládí? Nebo se spíš přišli podívat na odulou, opilou a hypnotiky zfetovanou trosku, ze které šel místo zpěvu jen teplý vzduch, chtěli se zvrhle voyeursky bavit, nebo se přesvědčit, že tak špatně na tom ještě nejsou? Ruku na srdce, atraktivní mohla snad někomu připadat naposledy v době, kdy Gustáv Husák byl prezidentem a Petr Sepeši byl ještě naživu, a z té samé doby také pocházejí její poslední písně, které se daly poslouchat. To, co přišlo potom, o tom se už nedá za střízliva ani mluvit.

Bulvární žurnalistika je samozřejmě práce jako každá jiná a funguje na základě nabídky a poptávky. Pokud tahle nešťastná osoba budila z (mně nepochopitelných) důvodů takový zájem, je logické, že média přijdou s adekvátní ozvěnou. Což bohužel zahrnuje i ty chudáky fotografy, kteří si u jejího uhříněveského domečku podávali dveře s exekutory. Upřímně, já bych takovou práci dělat nechtěl, a asi ani nedělal. Jenže někdo to dělat musí, milí čtenáři - kvůli vám.
Každý (každý!!!) člověk, co není zrovna ve stavu apalickém, umí vyjmenovat seznam jejích posledních milenců zpaměti a ví, co to znamená "Džambulka". Včetně intelektuálských pozérů-pokrytců, kteří se teď do bulvárních novinářů s gustem opírají. Kde je asi vzali? V Literárkách, Ádvojce nebo v Respektu?

Její největší neštěstí přitom nebyli bulvární novináři - ty si pěstovala, a do určité doby asi i ráda. Jejím prokletím bylo, že se na ni řízením osudu nalepilo několik parazitických existencí, nízkých životních forem, které vysávaly její pochybnou "slávu" a šplhaly po jejích zádech na kýžené titulky bulvárních médií, zájem některých z nich byl zřejmě čistě zíštný. Tito podlidé samozřejmě nechtěli, aby se zpěvačka někdy dala dohromady, kdyby jim o ní šlo, dávno by se s jejich pomocí vyléčila. Potřebovali mít svoji Džambulku, postavu napůl fiktivní, která už nemá se skutečnou bytostí nic společného, a která se neustále bude potácet v rauši v pomočeném tričku a u toho blábolit nesrozumitelné nesmysly. Toto stvoření jim zajišťovalo "slávu" - a bude zajišťovat ještě maximálně rok po její smrti. Včetně toho chlapíka, co jen pár hodin poté, co hystericky nadával novinářce z Novy, se té samé dívčině zpovídal před kamerou a ukazoval dopis na rozloučenou, který nebyl určený ani jemu, ani veřejnosti. Hnus, velebnosti, hnus největšího kalibru. To oni ji dostrkali pod vlak, s vydatnou pomocí všech pokrytců, kteří se dnes rozohňují nad bulvárem - jenže ten dělal jen svou práci.

Ivety Bartošové je mi lidsky líto, stejně jako jejího syna, který si to teprve teď pořádně užije, stejně jako toho bezejmenného strojvůdce, který seděl ve špatnou chvíli ve špatné lokomotivě. Jakožto představitelky normalizačního popíku jsem její "muziku" nikdy neměl moc rád, nicméně je pravda, co jsem si už někde přečetl - že její smrtí skončila jedna éra. Nedělám si iluze o tom, že ta následující bude lepší - zvlášť proto, že duch nešťastné celebrity nás bude pronásledovat ještě dlouho. Ať se tedy znovu narodí v pokoji a do té doby doufám, že bude některé lidi ze svého nejbližšího okolí strašit.


Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Bureš vyhrožuje

úterý 25. března 2014

Stejně jako posledně, když jsem tu zveřejnil video dokladující, jak si Andrej Babiš představuje demokratickou diskuzi, ponechám i následující aktuální video bez obsáhlejšího komentáře.

Připomenu jen, že situace se od doby, kdy Babišovy gorily vyvlekly ze sálu mladíka s nepříjemnými dotazy, přece jen změnila. Bureš už nevede předvolební kampaň. Bývalý vysoce pravděpodobný agent StB je ministrem financí, faktickým premiérem České republiky (jeho loutku Bohuslava Sobotku za skutečného předsedu vlády přece nelze považovat), a také mimo jiné šéfem Finančně analytického útvaru. V neposlední řadě pak majitel jednoho z nejsilnějších mediálních domů, jehož portfolio v této oblasti se bude ještě rozšiřovat.

Ve světle těchto souvislostí je třeba jeho neuvěřitelné výhrůžky novinářům z média, které si zatím nekoupil, číst.

Zaráží mě, že: a) nikdo z přítomných médií se agenta nezeptal, zda to myslí vážně, patrně jim spadla čelist, b) že na to absolutně nijak nezareagoval ten obrýlený ubožák, který by měl údajně být Burešovým nadřízeným. Ve skutečnosti je to naopak, ale mohl by to alespoň předstírat.

Vůbec mě naopak nezaráží, že a) Babišova, ale i jiná média, která ještě nekoupil, incident až na výjimky ignorovala, b) že mu početná armáda bezmozků (jeho voličů) na sociálních sítích ještě tleská.


Na závěr si nedovolím nenapsat větu: jak by to asi vypadalo, kdyby něco takového řekl Klaus?

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Pohádky o Houskovi

úterý 18. března 2014

Bylo, nebylo. To se takhle jeden teplickej John Rambo ztratil v Chomutově, náhodou měl u sebe zbraň, paralyzér a celtu, a náhodou ve slepé uličce natrefil na největšího místního mafiána. Slovo dalo slovo, a na konci téměř přátelské rozmluvy Rambo nakrmil kmotra olovem.

Přičemž ho nezapomněl přikrýt vlastní celtou, vlastní paralyzér přiložil ke kmotrovu chladnoucímu tělu, možná, že na místě činu zanechal i svůj vlastnoruční podpis, jak se třeba brzy od policie dozvíme. Po čtyřech měsících, během kterých nečetl noviny, internet a ani jednou nekoukl na televizi, pak zjistil, že neodprásknul jen tak nějakýho tlustýho otrapu, ale přímo hlavu místní mafie, a ze strachu šel sám vyklopit všechno policajtům. Kteří by ho stejně zatkli, protože už o něm věděli dva měsíce, jen čekali, že přijde sám, a během té doby si stěžovali, že jsou na mrtvém bodě a nemají se čeho chytit.

No jasně. A teď tu o Karkulce.

Výsledky policejního vyšetřování a jejich mediální interpretace bývají někdy komické. Před časem jsem tady psal o chlapci z Břeclavi, kterého nejdřív zmlátili Romové, a poté se policii kajícně přiznal, že vlastně zmlátil sám sebe o kandelábr a doktoři nebyli asi schopni rozeznat taková zranění od šrámů způsobených botou do ledvin. A můžeme zmínit i těžší kalibry: všichni si jistě pamatujeme slavnou razii na Úřadu vlády, kde ozbrojenci div nezatkli bývalého premiéra, z jakýchsi tajemných bezpečnostních schránek prý odnášela zlato a miliardy po kilech, a dodnes jsme se dozvěděli pouze to, že jakási Nagyová byla pěkná svině, protože měla doma spousty značkových kabelek, což ji v očích českého bezmozka řadí někam hluboko pod vrahy dětí.
A takhle bychom mohli pokračovat dále: případ největší české celebrity od dob poslední okurkové sezóny, Petra Kramného, respektive jeho dosavadní vyšetřování, budí také dojem monstrózní frašky - kdyby se ovšem nejednalo o tragédii.

Ale zpět k nebohému Houskovi. Přiznám se bez mučení, že paní exministryně Benešová mi nikdy extra sympatická nebyla. Pokud bych se ale měl k něčímu názoru v této kauze přiklonit, byla by to právě ona - nehledě na to, že je na případu jistě osobně zainteresována. Fakt je ten, že nemusíte přímo být velkým znalcem poměrů na severu Čech, abyste tušil, že zrovna na tohohle chlapíka si brousil zuby kde kdo. A věřte mi také to, že současná Sobotkova skvadra, tohoto času okupující nejen Lidový dům, ale i Úřad vlády, bouchala šampaňské ve chvíli, kdy se dozvěděli, že Housku někdo konečně odbouchl.

Společně s Houskou totiž mimochodem zemřelo jedno velké "protisobotkovské" centrum, jedna z mocenských základen jeho největšího rivala Michala Haška, o kterého si teď žádný správný pravdoláskař neopře ani kolo, protože je to přece fuj lhář (v české politice nepochybně jediný). Neříkám, že by snad měla policie už podruhé zatýkat premiéra České republiky, ale nikdo po mě nemůže chtít, abych její oficiální pohádce uvěřil.


Zobrazit celý článek