ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Kriminálka Andrej

úterý 15. srpna 2017

„Česká republika se změnila. Cítím to ve vodě. Cítím to v půdě. Cítím to ve vzduchu. Mnohé, co kdysi bylo, je ztraceno.“

Před čtyřmi lety padla vláda po nehorázné ostudě jejího slabošského předsedy a řádění jeho žárlivé milenky v ústředí tajných a vojenských služeb. Prokurátoři pořádali tiskové konference a promítali ve veřejnoprávních pořadech záběry ze zatýkání podezřelých, a bombasticky přitom sdělovali národu, jak se jim podařilo skřípnout velkou rybu - tedy vlastně chobotnici. Dnes se ti samí "orlové práva" a bijci za spravedlnost naopak sami největšímu zloději našich novodobých dějin omlouvají za žádost o jeho vydání ze spárů poslanecké žvanírny.

Od dob tzv. „Sarajevského atentátu“ a Zemanovy akce „Čisté ruce“ volal vždy spravedlivě rozhořčený hlas ulice po trestu nejvyšším pro každého byť jen podezřelého politika. Dnes mlčí.  Snad kromě hejtmana Ratha, ministra Ivo Svobody a pár nižších šarží z ODS nebyl nikdy od revoluce žádný politik v přímém přenosu tolikrát přistižen při onom slavném „rozkrádání“, o kterém se u nás dlouhá léta mluví jako o největším zlu bez kterého by Česká republika byla již dávno rájem na zemi.

Nejčastější argumenty na obranu Andreje Babiše znějí v tom smyslu, že předchozí politické garnitury kradly daleko více a nikdy nic se jim nestalo. Polistopadový režim prý umožnil daleko větší a odpornější rozkrádání pomocí zločinu zvaného privatizace (tomuto pojmu ovšem jeho kritici absolutně nerozumějí a používají ho nesprávně jako zkratku pro „kupónovou privatizaci“). Posledních 28 let lidé ze všech stran poslouchali pohádky a divokých devadesátých letech a o spálené a zkorumpované zemi. Tyto báje mají asi stejný reálný základ jako pohádky o Divokém západě, kde ve skutečnosti při největší přestřelce zemřelo celých devět(!) lidí a násilná kriminalita byla řádově o dost nižší, než dnes. Ponechme stranou, že největším beneficientem těchto „divokých“ devadesátek byl bezpochyby přímo Babiš, sám dnes používající jako příměr pro tuto dobu mafiánské město „Palermo“.

Andrej Babiš měl při svém vstupu do politiky obrovskou výhodu v tom, že si tyto výše uvedené hoaxy nemusel sám vymýšlet a vtloukat je lidem do hlav. Úlohu užitečných idiotů mu hráli takřka všechny politické strany v čele s milovaným prvním prezidentem a partaj, která tu od roku 1989 vládla nejdéle, a přesto se pořád tváří, jako by byla proti někomu v opozici. Mediální figurky, herci, protikorupční spolky miliardářů, někteří aktivističtí novináři (ke kterým se časem přidávali internetoví opinion-makeři), ti všichni když se to hodilo jim  opakovali bláboly o rozkrádání, korupci a nemorálnosti, a kteří teď pokrytecky před Babišem varují a volají po záchraně svobody, kterou sami pomáhali „ve jménu dobra“ ničit. Do této atmosféry přišel Babiš, intelektuálně neschopen tyto myšlenky sám zformulovat, a zvedl je ze země.

Další obrovskou výhodou Andreje Babiše je, že nemusel budovat mocenský aparát. V roce 1997 proběhla u nás druhá, o něco nenápadnější revoluce než ta sametová, kdy došlo k zatažení za záchrannou brzdu a k otočení kormidla od svobody zpět k socialismu. Tato plíživá revoluce probíhala tak pomalu, že si jí nikdo skoro nevšiml a jako těžkopádná sněhová koule na sebe postupně nabalovala další a další omezování svobody a nové kompetence pro stát, prosazované vždy se stejným vysvětlením, že slušný člověk se nemá čeho bát a že zákony, které jsou schvalovány pro naše blaho, nikdo nebude nikdy zneužívat.

Mimochodem: EET, které jako jediné zavedl sám Babiš, mezi mocenské nástroje nepočítám. Princip sledování tržeb je totiž jen vedlejší funkcí tohoto šikanózního opatření. Evidence tržeb je pouze největší a nejdražší předvolební kampaní v našich dějinách, za kterou místo hnutí ANO zaplatili podnikatelé, spotřebitelé a prostřednictvím reklam ministerstva financí i ostatní daňoví poplatníci.

Nabotnalý stát plný všemožných úřadů operujících změtí vzájemně si odporujících právních norem a armádu ochotných vykonavatelů vybavenou totalitními pravomocemi dnes všem před nosem vyfoukl někdo, kdo má touhu (a hlavně drzost) tyto nástroje využívat ve svůj prospěch. Nic z toho by Babišovi neprošlo, kdyby nebylo obyvatelstvo ze všech stran masírováno dogmatem, že svoboda je sprosté slovo, protože svoboda znamená mimo jiné i povinnost nechat jiné lidi na pokoji a nepřivlastňovat si plody jejich práce. Na voliče ANO se ale nezlobím. Lidé s takovými názory a intelektuální výbavou mezi námi budou vždy a nic se s tím nedá dělat. Zlobím se na všechny ostatní, kteří tento stav dopustili, protože ignorovali všechna varování a ještě se jim vysmívali. Babišovi voliči jim za to mohou děkovat. Mohou teď proti nim použít zbraně, které jim oni sami nabili ostrými náboji a vložili do ruky.

Wasill

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Koupačka v burkinách

středa 12. července 2017

Co žere lidi na černochovi v letáku z Lidlu a burkách v akvaparku?


První reakce je samozřejmě přirozená: Češi sou rasisti, islamofobové a tak nějak vůbec netolerantní pakáž. Nedokážou se vyrovnat s tim, že na letáku se zbožím, který je určený jim, je nějakej divoch. Vadí jim, že se někdo koupe v divnym oblečku, páč si na www.čmoudidoplynu.cz přečetli, že každej takovejhle výstřelek je jenom předehra ke znásilňování a teroristickejm útokům. "Slušný Češi" zkrátka nepřenesou přes srdce jinakost, protože sou to malý, úzkoprsý, nenávistný hovada s komplexem méněcenosti.

Leda hovno, říkam já.

Lidi se zajídá to, že se jim neustále tlačí do chřtánu, jak moc sou rasistický, islamofobní a netolerantní. Vyžaduje se od nich nejen tolerance, ale oslavování věcí, který by jim asi jinak nevadily. Ale že musej od dobráků všeho druhu poslouchat mravokárný povýšený kázání a přijímat tu sebemrskačskou mentalitu "lepších lidí", to už je i na velmi tolerantní "plebs" prostě příliš.

Lidem trvá, než přijmou něco novýho. Neni to bug, je to fýčr. Neboli to neni nějaká závada, ale naše přirozenost. Každej člověk reaguje na nový podněty s určitou dávkou nedůvěry a často i agrese. Může to znít cynicky, ale tohle je jedna z vlastností, díky který tady jako druh ještě pořád jsme. Na druhou stranu se člověk dokáže adaptovat a přijmout nový věci. Ale když mu tu změnu budete nutit, bude zcela přirozeně reagovat agresivně. Je to totiž logický – jsme jenom sofistikovanější opice. Těžko popřít miliony let evoluce.

Češi jsou třeba nečekaně tolerantní k homosexuálům. Ale když pak vidí The Best of Pride Parade a řeknou si: "Tohle by bylo nechutný i u heteráků". A rázem musí svoje okolí ujišťovat, že jim bukvice nevadí a že maj za kámošky lezbickej pár a kde co.

Ve skutečnosti to ty muslimky v akvaparku a černoch v Lidlu odskákali za progresivce, který si ten šitstorm zasloužej mnohem víc. Normální člověk, kterej nemá sílu, trpělivost nebo zájem sledovat politiku a účastnit se komplexních debat, to dal prostě sežrat tomu nejviditelnějšímu cíli, kterej našel.

Nehorázná sprostota je dělat z takovýhle věci nějakou výpověď o stavu mysli většího množství lidí bez upozornění na zdroj všeobecnýho podráždění:

TA VAŠE NEKONČÍCÍ BUZERACE A POVÝŠENOST

Nemohlo by to bejt vono?

Nemohlo by něco z tý zdánlivě nepochopitelný přehnaný reakce na vlastně úplně banální věci bejt něco víc, než rasizmus a xenofobie?

Existujeme ve společnosti, kde básnička oslavující ženy (protože tak zcela vážně básničku "K čemu jsou holky na světě" vidim) zajistí několik tejdnů kontroverze. Kde borec, co před chvílí přistál s robotem na kometě, musí podstoupit ponižující omluvu v slzách za svojí sexistickou košili. Kde je kritika náboženský ideologie považovaná za rasizmus a její kritici za rasisty.

Vážně jste si mysleli, že to lidi nenasere?

Vážně jste si mysleli, že lidi, který se slzou v oku vzpomínaj na Českou Sodu, budou v pohodě s tim, že jim stojíte za zádama a plácáte je přes ruce, když řeknou něco, co vás uráží?


Jestli jo, tak vám to moc nepálí.

Maatoha

Zobrazit celý článek

HAMBURK: Levičáci stojí v rozvalinách a nechápavě se rozhlíží kolem sebe

úterý 11. července 2017

Levičáci vědí, že demokratickou cestou svět změnit nemůžou, a tak se snaží o násilnou revoluci, píše nový přispěvovatel Maatoha, který si s hamburskými "aktivisty" vážně nebere servítky.


Při pohledu na hořící ulice Hamburku se jeden musí zamyslet, co se to kurva děje.



Proč středostavovský študenti, který v životě nečelili žádnýmu reálnýmu útlaku, zapalujou auta, bijou policajty a vykrádaj špétkaufy, kterejm předtim rozmlátili výlohy?


Tenhle bordel se děje proto, že radikální levice má natolik extrémní názory a stupidní ideologii, že nemá šanci jí realizovat demokraticky. Když protestujete proti kapitalizmu v zemi, která mohla naprosto perfektně sledovat rozdíl mezi svojí kapitalistickou a socialistickou částí, většina lidí vás bude považovat za hovada nehodný pozornosti. A to zcela právem.

Proto těmhle mladejm myslitelům zbejvá jediný: násilná revoluce. Nic si neni třeba namlouvat - Antifa sou fašisti. Nazvi hovno růží, nebo jak to říkal Shakespeare. Antifa používá fašistický metody, fašistickou rétoriku a neštítí se násilí. Přesně tak jako fašisti klasik.

A tim, že mainstream levice tohle chování nejenže hlasitě neodsoudí, ale navíc ho omlouvá a bagatelizuje, stojí za jejím dechberoucim úpadkem.

Když pak navíc levičáci uprostřed hořících ulic, zbitejch lidí a vyrabovanejch obchodů mluví o nebezpečí ultrapravice, tak už to je jenom třešínka na dortu splácanýho ze stupidity, arogance, nenávisti, netolerance a pokrytectví.

Levičáci prostě stojej v rozvalinách, o který se sami postarali a nechápavě se rozhlíží kolem sebe. Jak je možný, že vyhrál Trump? Jak došlo k Brexitu? Jakto, že pravice posiluje napříč západnim světem? Copak jsme nebyli dost přesvědčivý?

Právě že byli, vy géniové.

Právě že byli.

Maatoha

Zobrazit celý článek

ANTIKOMUNISTKA V BRITÁNII: Takhle ty levičáky fakt nepřesvědčíte

pondělí 12. června 2017

Přečetl jsem si onen blogýsek české mladé antikomunistky a "politické aktivistky", co se snažila šířit osvětu mezi mladými britskými marxisty a tvrdě u toho narazila. A musím říct, že jsem si u toho docela zoufal. Bohužel totiž docela věrně poukazuje na to, co je vlastně špatně v diskuzi mezi "pravicí a levicí".

Předně, už podle stylu, jakým je příspěvek napsán, je evidentní, že pisatelka je nejen mladá a naivní, ale také - velmi jemně řečeno - není rozhodně žádný génius  a její písemný projev je, vzhledem k tomu, že se jedná o vysokoškolskou studentku, která se dokonce dostala na studium do Británie, dost nízkého standardu. No co, žádný učený z nebe nespadl, ale pokud se vážně chcete pouštět do tak složitého misijního úkolu, jako je přesvědčování západoevropských marxistů o tom, že jsou pomýleného světonázoru, musíte být intelektuálně na výši a to platí i v případě, že se striktně držíme (univerzálně platné) poučky, že co levičák, to pitomec. Jenže nejde jen o to, že pravicová misionářka v rudé jámě lvové na mladé eurokomanče evidentně intelektuálně nestačila. Bohužel se je jala zpracovávat pomocí argumentů, které by absolutně nemohly fungovat, ani kdybychom je použili na tuzemskou neolevicovou chátru. Natož na tu britskou, která o východo- a středoevropské zkušenosti se socialismem ví starou bačkoru.

Na příslušníka západoevropské moderní neomarxistické levice, kterému profesoři hnětli mozek pomocí Frankfurtské školy, A. Gramsciho a podobně, totiž vážně nemůžete chodit se Severní Koreou a mandelinkou bramborovou. Je to zcela mimo jejich zkušenost, mimo jejich chápání, jiný svět. Nejenže si z toho nic nevezmou, ale především nepochopí (a víceméně právem) proč vůbec takové věci do debaty pletete. Upřímně, kdybych byl levičák, a někdo se mě snažil přesvědčit pomocí mandelinky bramborové, tak se mu vysměju, což se - jak jsem se tak koukal na reakce na sociálních sítích - teď mimochodem děje. I ta Severní Korea je dneska tak otřepaný argument, že zkrátka nefunguje. Když už, tak by mě zajímalo, jak se všem socialistům světa, včetně sluníčkových podporovatelů soudruha Jeremy Corbyna, zamlouvá, co se děje v některých jihoamerických zemích, a Chile teď opravdu nemyslím.

Pisatelka Natálie v závěru textu velice správně dochází k tomu, že za zrudnutí mladé západní generace mohou dlouhodobé společenské a ideologické trendy, a správně je také pojmenovává. Jistě, absence přímé zkušenosti se socialismem "našeho" typu tam jistě nějakou roli hraje,  pro ně je to ale slepá větev ve vývoji, který podle nich bude někde a někdy jistojistě pokračovat. Odpověď na zásadní otázku - kde berou tu jistotu, že socialismus nakonec bude přece jen nějak fungovat, když zatím nikde a nikdy nefungoval - zodpovědět samozřejmě neumí. Na tyhle rozjásané kluky a holky se musí buď od úplných základů, trpělivě jim vysvětlovat rozdíl mezi svobodou a státem páchaným dobrem, nebo je v tom blbnutí nechat, ať se spálí sami. Jisté je, že onen klausovský "primitivní antikomunismus" je v jakékoliv debatě (a to i u nás, kde je KSČM početnou parlamentní stranou) též slepou větví.

Protože, abych parafrázoval svého oblíbeného autora Joe R. Lansdale, diskutovat s levičákem je jako mluvit do studny, akorát že ta studna se vám nebude blbě vysmívat, nebude argumentovat ad hominem a nebude vám nadávat do fašistů.


Zobrazit celý článek

POLEMIKA: Argumenty s prošlou dobou trvanlivosti

čtvrtek 20. dubna 2017

V následujících řádcích se chci věnovat pozoruhodnému fenoménu, který se v posledních letech stal v politické diskuzi samozřejmostí. Ať už v médiích, mezi politiky, v hospodách či (zejména) na sociálních sítích. 

Jedná se o případ, kdy hojně využívaný argument vlivem nějaké události ze dne na den přestane platit, a jeho zastánci po Orwellovsku dělají, že tento jejich argument nikdy neexistoval. Místo aby se zamysleli nad tím, že když se mýlili v minulosti, mohou se mýlit dál, strkají sami před sebou hlavu do písku a přicházejí bez uzardění s nějakým novým argumentem, kterému omezená záruční doba začíná teprve běžet. Jako problém vidím právě v tom, jak překvapivě rychle některé argumenty zmizely jako pára nad hrncem. Orwellovským slovníkem – byly „vapourizovány“.

V následujících řádcích uvedu pár příkladů z posledních let:

Charlie Hebdo a studie

Po útoku na Charlie Hebdo se u nás vznesla první vlna nechutné antiislámské hysterie, která přebila tolik potřebnou férovou kritiku islámu jako fundamentálního náboženství. Přišel první střet mezi tzv. „sluníčkáři“ a „xenofoby“. Tehdy koloval po internetu graf vydávaný za nezpochybnitelnou vědeckou studii predikující (z přesností na desítky), kolik muslimů bude za X let obývat Evropskou unii potažmo Českou republiku. Výše zmíněná studie měla sloužit k uklidnění mnohdy nesmyslných, antimuslimských nálad. Hotovo, případ uzavřen. Kdo nesouhlasí, nechť si příslušnou studii nejprve nastuduje, než začne mudrovat. Osudná studie ovšem nepočítala s tím, že vypukne uprchlická krize obřích rozměrů. Nehledě na to, že předpovídat budoucnost je prostě nesmysl za každých okolností, to musel být každému jasné. Studie ovšem kolovala vesele dál a žila si vlastním životem. Bojíš se islamizace České republiky? Bum, tady máš důkaz, že jsi idiot. Linky odkazující na tuto studii najednou ze dne na den přestaly dávat správné  výsledky. Argument zemřel, jede se dál. Sebereflexe nula. Někde už ale někdo jistě sepisuje nějakou další studii.

Teroristé mezi uprchlíky

Netroufnu si ani odhadnout, kolik známých osobností i politiků, samozvaných expertů na terorismus stále dokola opakovalo, že uprchlická krize s terorismem nijak nesouvisí. Dávat rovnítko mezi válkou sužované uprchlíky a krvežíznivé hrdlořezy je samozřejmě nesmysl, ovšem debata se vedla o něčem jiném. ISIS je prý dost bohatý a skvěle organizovaný na to, aby posílal své vojáky zamíchané mezi nešťastné migranty. Kdo si to myslí, je idiot, a neví o světě vůbec nic. Pak přišlo další „bum“ (doslova), a zjistilo se, že skoro v každém teroristickém útoku v Evropě z posledních let má prsty někdo z uprchlické vlny, která se přes Evropu přehnala. Taky jste čekali nějakou omluvu? Ne, nestalo se opět nic.

Američani jsou banda blbců

Ještě donedávna mezi českými intelektuály platilo, že Spojené státy jsou zemí plnou buranů a hlupáků, a jedině tam je možné, aby se přímé prezidentské volby zvrhly v komediální frašku, na jejímž konci bude stát vítěz pochybných lidských kvalit. Tento argument jsem od února léta páně 2013 neslyšel. Vy ano? Další údajnou americkou výsadou bylo hromadné vraždění páchané různými pomatenci disponujícími střelnou zbraní. To by se v Evropě nemohlo stát, říkali mnozí. U nás není tak snadné koupit si zbraň a vůbec, ti Američani jsou banda vidláků zvyklých všechno řešit násilím (tehdy se generalizovat ještě smělo). V Evropě po sobě, pravda, zase tak často nestřílíme, ale poradíme si i jinak. Stačí umět řídit. Další hojně sdíleným důkazem americké tuposti byly screenshoty z tamních internetových diskuzí (kupříkladu po tragédii na bostonském maratónu toužila diskutující lůza vybombardovat Československo). Tento argument se přestal používat ve chvíli, kdy se i Češi naučili pořizovat screenshoty.

Zavřené hranice jsou xenofobní

Při kulminaci uprchlické krize mi šla hlava kolem, když všichni ti militantní zastánci dodržování pravidel ve smyslu „slušný člověk se nemá čeho bát“, najednou toužili po bezprecedentním otevření hranic. Do té chvíle zapřisáhlý státisté dokázali během lusknutí prstu rezignovat na jednu ze základních definic státu samotného a začít uplatňovat princip kolektivní neviny. Kdo pozvedl prst v obavě, že otevřené hranice mohou naopak potřebným uškodit, byl označen za xenofobní rasistické prase. Ošklivé Maďarsko a okolní státy stavělo ploty, což bylo považováno za zločin proti lidskosti. Argument přestal platit ve chvíli, kdy si plot postavilo i pokrokové Rakousku. Dneska se naopak politikům vyzívajícím k obnovené kontroly hranic EU rovnou tleská.

Má vyděláno dost, nepotřebuje krást

I Babišovi odpůrci odmítali uvěřit, že prvotním cílem slovenského miliardáře v politice je získat výhody pro své firmy a vyhnout se trestnímu stíháni. Kdo je bohatý, nepotřebuje krást, říkávalo se. Ukázalo se, že to s tím poctivým vyděláváním peněz v minulosti nebylo nijak slavné, a že Agrofert je vlastně jen skořápka pro mnohamiliardové úvěry a dotace, které po vstupu hnutí ANO do vlády bombasticky narostly, až nám za tento kolosální střet zájmů Evropská Unie dala pokutu. Ale za to může jistě Kalousek.

Aby bylo jasno, nestavím se ani na jednu stranu výše popsaných diskuzí (snad s výjimkou posledního bodu). Uprchlická krize je mi upřímně jedno, nijak jí neovlivním, a necítím se povolaný k jejímu hodnocení. Ovšem pocit marnosti z toho, jak některé argumenty nenadále zmizí, jako by je nikdy nikdo nevyslovil, z toho mám chuť mlátit vzteky hlavou o zeď.

Wasill

Zobrazit celý článek

EUROKOCOURKOV: Xenofobní a populistický Verhofstadt

pátek 24. března 2017


Po volbách v Nizozemsku se tvrdilo, že Wilders nezvítězil, jelikož část jeho programu převzaly vládní strany. Zdá se, že tuto taktiku nyní začíná využívat Evropská Unie jako celek. 

Na převzetí programu opozice není samo o sobě nic špatného, pokud se jedná o sebereflexi a uznání argumentů protistrany. Ovšem pokud jsou názory opozice dlouhá léta podrobovány nekompromisní kritice a ostrakizaci, nelze je jako mávnutím kouzelného proutku vzít za své, jakoby se nic nestalo.


Přesně to udělal Guy Verhofstadt v projevu po zvolení Donalda Tuskakterý momentálně houfně sdílejí eurohujeři a oslavují, jak konečně někdo rázně promluvil na palčivé téma. 

Až na samotný závěr lze víceméně s obsahem projevu souhlasit. Erdogan buduje v Turecku autoritářský režim a regulace a byrokracie ničí občany členských států – proti tomu nemůžu říct ani slovo. Evropská armáda za účelem kontroly společných hranic, to už je jen vlhký sen tradičních eurohujerů, nic nového pod sluncem. Naprosto děsivé ovšem je, že „hrdina“ Verhofstadt v první polovině oslavovaného videa jen říká to, co mnozí euroskeptici marně tvrdí už dlouhá léta! 

Opakuji, že na tom, že Verhofstadt převzal argumenty druhé strany, není nic špatného. Ovšem nepamatuji se, že by stejným prohlášením euroopozice někdo dřív vůbec věnoval pozornost. A pokud ano, byl autor těchto myšlenek napadán, urážen a označován za potížistu, nepřítele pokroku nebo rovnou nacionalistického xenofoba.

Opozice v EU se mohla samou snahou o šíření těchto ideí, které jim teď Verhofstadt vyfoukl, umlátit hlavou o zeď. Ti, kteří je buď ignorovali, nebo se jim vysmívali, najednou ve stoje aplaudují, když tyto dříve nehezké věci říká někdo z jejich tábora. 

Proč se vlastně tak stalo? Je to jednoduché. Soudruzi ve vedení EU si všimli, že reálně hrozí, že euroskeptici brzy ovládnou většinu členských států EU, a tak otočili o 180 stupňů. Vehementně se vlamují do otevřených dveří, protože faktickou moc drží v rukou oni, a sami sobě tleskají za myšlenky, kterými donedávna pohrdali a potírali je. Jestli tohle není popuslimus, tak už nevím, co to slovo znamená. 

A propos, opravdu se "těším", až společnou evropskou armádu a tajnou polici ovládnou lidé jako Le Pen, Wilders, Kaczynski, Orbán, Petry nebo Okamura. To už asi evropské smetánce do potlesku nebude.

Wasill

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Bureš se klepe strachy

úterý 21. března 2017

Nejspíš jste to taky už zaznamenali. Gauner Bureš, jenž má z vůle ovcí a bezmozků našlápnuto k tomu stát se kocourkovským premiérem a úspěšně tak dokončit privatizaci jednoho malého státu (poté, co z jiného, sousedního jej vyhnali), úplně změnil styl komunikace na sociálních sítích.

Ahoj lidi, mám rýmu, ale fakt pro vás makám. Vidíte? Tady je fotka s Kájou Gottem. A taky jsem chlastal se Špotákovou. A při tom strašném pracovním vytížení jsem si stihnul zajet do cukrárny v Horní Řiti, kde pečou fantastický dortíky. Fakt hustý. Já bych jim to EET i odpustil, ale to víte, ti socani a hlavně ten Kalousek, to oni to vlastně vymysleli. Zítra si jdu dát selfíčko s nejlepším prezidentem Zemanem. Ten je fakt hustej. Možná bych při tom zmáknul vyblejsknout se i s nějakou čtrnáctiletou youtuberkou. Ta už může volit, ne? Ne? Tak její rodiče určitě. Hustý! A tak dále, a tak dále.

Jistě, Bureš si tyhle srdceryvné a kulervoucí hustý posty na facebook opravdu nepíše sám, na to má svoje lidi. Profíky, které velmi dobře platí. Ostatně ti, kdož měli to štěstí, že si s ním například posílali SMS zprávy, ví, že se nezvládne ani podepsat bez dvou až tří hrubých chyb.  Ale to je jedno. Tahle náhlá změna komunikace směrem k lidu svědčí o jednom. Gauner Bureš se klepe strachy. Jde mu o kriminál, a on si to velmi dobře uvědomuje. Kauzy, které se vynořují (Čapí hnízdo byl jen začátek) už vážně jen stěží okecává, i když se snaží, a možná bude hůř.

Nejspíš ví také to, že v téhle zemi není moc státních zástupců, kteří by se mu postavili. Lenku Bradáčovou a Ivo Ištvana si omotal kolem prstu. Naprostá většina ostatních má rodiny, a nepřeje si skončit na chodníku jakoby náhodou přejetá opilým řidičem. Ale i tak věřím, že má pochybnosti, že třeba se v Česku někdo takový najde, člověk bez závazků, kterému jde především o profesní čest a až poté o vlastní bezpečí.

Před chvílí jsem si přečetl post jakéhosi marketingového experta, který říká, že Burešovi dřív věřil, ale už ne. Říká také, že tyhle volby vyhraje, ale ať jsme v klidu, protože další volební období už nedá.

Fajn, ale já nechci, aby tyhle volby vyhrál. Stejně tak nechci, aby kdokoliv dal šanci komunistům se ještě jednou ve vládě historicky znemožnit. Prý jen na jedno volební období a pak... jenže tohle už jsme tu měli. Ve čtyřicátém šestém, a potom už žádné volební období dlouho nebylo.

Já nechci, aby gauner Bureš prohrál volby v roce 2021. Já chci, aby ho zavřeli. Jen tak bude líp.

Možná, že to není zas taková sci-fi.

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Kterak Andrej sousedovu kozu zabil

pondělí 20. března 2017

S každým novým skandálem Andreje Babiše se lidé ptají, co všechno ještě Babišův volič snese. 

Domnívám se, že hodně. Průměrný sympatizant hnutí ANO je dle mého názoru totiž zcela smířen s tím, že jeho guru je dotační podvodník, lhář a daňový šizuňk. Andrej Babiš je totiž výjimka. Je to extrém, a svého druhu je jedním z miliónu, proto jeho podvody voliče vůbec netrápí. Aby se člověk mohl stát někým takovým, jako je Andrej Babiš, musel by se totiž na takovou dráhu připravovat již za komunismu a budovat si své impérium desítky let za pomocí vlivných kontaktů a armády bezskrupulózních poradců. Zato drobným podnikatelem se mohl stát takřka každý, pokud neměl vyloženě velkou smůlu.

Tak se stalo, že průměrný Babišův volič chodí každý den do práce kolem sousedů a známých, kteří si za stejnou dobu, jakou on strávil na stejné pozici, vybudovali prosperující firmu, obchod nebo hospodu. Bydlí s ním sice stále ve stejné ulici nebo dokonce ve stejném paneláku, ale místo Fabie vlastní zahraniční vozy „odečtené z daní“ a na dovolenou, pokud na ní mají čas, jedou namísto do Chorvatska někam za oceán.

Potkávat takové lidi na každém kroku s vědomím, že na jejich místě mohl být taky, musí být pro Andrejova voliče frustrující. Než přiznat vlastní pohodlnost, lenost nebo prostě jen smůlu, je jednodušší nalhat sám sobě, že všeci kradnú. Andrej Babiš svým voličům splní to, co si nikdo jiný ani nedovolil slíbit – zatrhl tipec všem, kterým se daří lépe. Do této doby vlády pouze slibovaly, že podnikatelům seberou část jejích peněz a „spravedlivě“ je rozdělí mezi ostatní. Teprve Babiš pochopil, co průměrný český volič opravdu chce. A tak mu to dal.

Babiš neprve prohlásil, že malé a střední podniky jsou k ničemu a že stejně neplatí daně. A poté je začal nenápadně likvidovat. Poslanci hnutí ANO se už ani netají tím, že zničení venkovských obchodů je dobrá věc, protože jejich prázdné místo vyplní velké řetězce a to je dobře, protože globalizace postupuje jak má. A ten, kdo letos skončil s podnikáním, ten přece kradl.

Andrejův volič vidí, jak se obchůdky a hospody pomalu zavírají a bohatší sousedé a známí se vracejí na svou původní životní úroveň (nebo ještě níž). Andrejův volič je rád, že došla na jeho slova. Vždyť přece ta drahá auta a zámořské dovolené, to všechno bylo jen z nakradených peněz! On sám má sice oprýskanou škodovku a na dovolenou si balí paštiky, ale na rozdíl od všech těch podnikatelů on nikdy nic neukradl! 

V České republice totiž kromě podnikatelů nikdo nekrade. Jako národ jsme tím pověstní.

Wasill

Zobrazit celý článek

Z EVROPSKÉHO KOCOURKOVA: Zdrcující úder válečným štváčům 2017

čtvrtek 16. března 2017

Generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu Tavárišč Gulaginěv i šéf Nejvyššího sovětu Rusakov Kotěnočkin s nadšením přivítali odhady výsledků československých voleb, podle kterých reakční opoziční síly zůstaly za očekáváními.

"Československo, ó Československo, jsi šampion! Srdečné gratulace ke skvělému výsledku," napsal Gulaginěv v blahopřejném telegramu.

"Úžasné první odhady," uvedl šéf rumunské komunistické strany Nikolae Lagrescu s tím, že prosocialistické politické strany jsou po volbách na vzestupu. Dodal, že to znamená, že Československo zůstává lidově demokratickou a socialistickou baštou.

Šéf poslanců KSSS Genadij Stalinovič okomentoval vývoj v Československu jako citelnou ránu všem protisocialistickým štváčům: "V Ceskoslovensku se vyplatila odpovědná socialistická politika. To je skvělá zpráva pro všechny komunistické a prosovětské politické síly.”

Myslíte, že si dělám legraci? Tak si přečtěte box v tomto článku.

Ne, vůbec se nedivím, že v Evropě (včetně Nizozemí, ačkoliv vládnoucí věrchuška se snaží ovcím nacpat do hlavy opak) sílí nacionalistické subjekty. 


Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Comeback

čtvrtek 23. února 2017

Tenhle blog vznikl před deseti lety víceméně (nejen) jako reakce na papalášské vystupování tehdejšího vůdce opozice a naštěstí v té době už expremiéra Jiřího Paroubka. Věnovali jsme mu zde řadu textů a poté, co zcela záslužně zmizel v roce 2010 v propadlišti dějin, zcela upřímně jsem doufal, že už o něm nebudu muset nikdy napsat ani čárku. Člověk míní...

Už před několika měsíci jsem si začal všímat toho, že Paroubka, který několik let jako by vůbec neexistoval, je nějak náhle všude plno. Začali si ho zvát do diskuzních pořadů, jakási odnož mladých socanů si jej pozvala na debatu, a posléze z něj učurávala. Ach, ten kdyby se vrátil! To by byl panečku jiný předseda, než ten úhořovitý plešatý slizoun, kterého si Andrej Babiš denodenně maže na chleba, výskali si. Pak se objevil v jakési bizarní internetové show, a to už mi blikala kontrolka. Že by přece jen...?

A pak přišla ta obří bulvární kauza s rozchodem, kterou rozmazávají všechna média. Samozřejmě, Paroubek se ke svojí manželce bezpochyby zachoval nechutně a neskutečně. Když jsem četl jím zveřejněnou korespondenci, opět jsem si uvědomil, jak moc mi ten člověk celá ta léta nechyběl. Ale uvědomil jsem si i něco jiného. Nikdo mi nevymluví, že to celé je kampaň, která má za cíl jediné. Vrátit Paroubka zpět do veřejné sféry, zpět na výsluní, zpět do české politiky.

Že je to přitažené za vlasy? Že by si něco takového přece nevymyslel a neschválil nikdo, kdo je normální? Takhle bude argumentovat asi každý, kdo už zapomněl na vystupování tohoto člověka ve vrcholné politice. Jiří Paroubek je někdo, na jehož veřejné akci se stříleli mafiáni. Zjevení vylezlé ze specifického polosvěta, kde si organizovaný zločin podával ruku s politikou. Je to člověk z spjatý s pekelnou dírou zvanou ústecká ČSSD, kde mocenské a politické rozmíšky řeší najatí vrazi. Je to člověk s kolotočářskou mentalitou a kolotočářskými manýry. Že si vybral právě takovouhle cestu zpátky, mi na něj maximálně sedí.

Andrej Babiš ukázal, že českou lúzu umí nejlépe vodit na špagátu ukřičený postsocialistický papaláš s vizáží alfa samce, na nějž měkkýšové typu Sobotky, Bělobrádka a Fialy nestačí. Paroubek, kterému navíc evidentně došly peníze, ucítil svoji šanci.

Vzpomeňte si na tato slova za pár měsíců.

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Zkorumpovaná pakáž vrací úder

čtvrtek 2. února 2017

Andrej Babiš už poněkolikáté neudržel nervy na uzdě a dovolil si vulgárně napadnout redaktory České televize. Nezůstal jen u slovního napadání a podal dokonce formální stížnost. Jde o pár týdnů starou kauzu ohledně pochybného nákupu korunových dluhopisů jeho vlastní firmy Agrofert, během které vyšlo najevo, že si Babiš pravděpodobně nemohl na takovou transakci vydělat.

Je poměrně lhostejné, jestli jsou všechna nařčení oprávněná. Důležité je, že aféra není předmětem hlavního mediálního prostoru již od samého začátku, a že nechala v klidu většinu politiků a všechny veřejně známe protikorupční bojovníky. Podobný scénář podivného mlčení jsme již ovšem sledovali v minulosti v obdobných případech a vždy se stejným výsledkem. Nestalo se vůbec nic.

Premiér Sobotka opět trapně vyzval svého ministra financí k objasnění celé situace, ovšem všichni víme, že si předseda hnutí ANO z jeho výzev nedělá těžkou hlavu. Celé kauza DluhopisyGate nebude mít pravděpodobný žádný vliv ani na Babišův elektorát. Pokud se k Babišovým voličům tato aféra vůbec dostane, jejich intelektuální kapacita jim nebude stačit na její pochopení. Oni mu navíc stejně budou fandit dál. Peníze z daní jsou penězi nás všech pouze v případě, pokud je ukryje hospodský. Pokud je laciným trikem zatají ministr financí, je to v pořádku.

Napadená Česká televize se už bohužel tak zdiskreditovala, že řeči o zkorumpované pakáži jsou sice stále přes čáru, ale profesionalitu aby na Kavčích horách jeden opravdu pohledal. Vsadím se, že důkazy o manipulaci nebudou právníci Agrofertu v archivu ČT hledat dlouho. Trik s korunovými dluhopisy a jejich nulovým zdaněním zavedl u nás kdo? Ano, hádáte správně, „symbol korupce“ Miroslav Kalousek! Ta obhajoba Babiše se píše sama.

Pokud celá aféra nevyšumí do ztracena, zajde Andrej Babiš do tvrdé ofenzívy. Všichni ti, co mu dělali stafáž buď přímo na pódiu výměnou za koblihu, nebo nepřímo obhajobou EET či blahořečením přebytku rozpočtu, se teď budou bát proti němu ozvat, aby je nestihla Babišova pomsta. A on se mstí rád. Nejhorší na celé věci je to, že i kdyby se vyplnil naprosto nereálný scénář a Andrej Babiš by musel rezignovat, jeho voliči s námi zůstanou i nadále. Do jejich hlav se podařilo zanést semeno třídní nenávisti a nezasel ho tam jenom Babiš, ale všichni ti, kdo s ním ochotně spolupracovali nebo jeho kroky slepě hájili. Teď už je pozdě couvnout, Andrej zvítězil. Zvykejte si.


 Wasill

Zobrazit celý článek

AMERIKA: Obamův odkaz... a proč je dobře, že už je konečně pryč

středa 1. února 2017

Helejte, já dění v USA posledních 8 let jen sledoval, nekomentoval. Protože to bych minimálně při 9 z 10 Obamových činů musel házet na fb posty o tom, jak je to špatně a bude to mít hrozné následky. Jeho postoje představující to nejhorší, nejlevicovější z už tak levicové demokratické strany v USA, jeho malá zkušenost s politikou a nulová se zahraniční politikou předem zaručovaly, že čtyři roky jeho vlády budou pro nás z pravice strašné. My kvůli tomu demonstrace pořádat nebudeme, dáváme šanci opozici se předvést, my výsledky voleb běžně respektujeme, pro nás je to normální. Beztak bychom byli označováni za rasisty. To je zas normální přístup ze strany jiných skupin lidí.

Podle mě činnost těch, co stále komentují nějaké záležitosti s Trumpem, ukazuje, že je člověk akorát padlý na hlavu a sám má nějaký vnitřní mindrák. V Čechách to takoví jedinci projevují se Zemanem, kdykoli si to hovado uprdne. Já z toho důvodu nekomentuju Zemana a nedělal bych to, ani kdyby u nás tehdy vyhrálo to druhý hovado. Ani jsem si nedělal k Obamovi průběžné poznámky, takže jen „pár“ důvodů, proč jsem rád, že už je konečně pryč.

Byl to špatný politik, rozhodně nemůžu říct státník. Rozšířil se nám tu takový nešvar, a to ten, že lidé posuzují politiky na základě emotivních, tj. nerozumných, neracionálních, faktorů. Takže je pro ně Obama úžasný, je mladý, charismatický, slušný, první ne-běloch v prezidentském úřadě, výborný řečník, hezky se chovající k manželce. Na rozdíl od jiných, kteří jsou vulgární, arogantní. Víte co? Mě to nezajímá. Tohle mě může zajímat u příbuzných, známých, kamarádů, přítelkyně nebo dětí* (neexistující si pro sebe škrtněte). Od politika čekám výsledky.

Obamovy nicneříkající ale určitě na emoce fungující úžasné proklamace slibující prostě jen změnu.. jakože ne tak ledajakou, ale fakt Změnu.. dosáhly o osm let později toho, že největší podporu získali kandidáti symbolizující jakoukoli změnu od Obamova kurzu. Jenže až moc malá menšina obyvatel se řádně s některým z nich (včetně Sanderse) může ztotožnit a říct si - tohle by byl prezident, jakého si doopravdy přeji. Včetně nás v zahraničí. Vítězství ve volbách po Obamovi tak zároveň znamenalo vítězství titulu nejneoblíbenější prezident(ka) v den vítězství či nástupu do funkce. Černého Petra ve volbách dostal Trump jako menší zlo. Obamo, fakt dík.

Výsledkem Obamovy politiky je také to, že jemu opoziční republikáni ovládají obě komory Kongresu. Kongres už se dříve stavil Obamově politice na odpor, ale Obamovou povinností politika bylo najít kompromis. Politika je umění možného. S tím, co máme, což hlavně znamená, jak silnou podporu mají politikovy kroky tím, či jiným směrem. Státnící to ví, Obama naopak protlačoval své vize, a to vytvořilo odpor, opozice i občanů. Proto už za Obamovy vlády jeho demokratická strana oslabovala, až ztratila většinu v Kongresu, to bylo vůlí občanů. Místo dohody, kompromisů a umění možného Obama obcházel legislativní moc skrze různé prezidentské vyhlášky. V míře větší než předchozí prezidenti, včetně těch, co také neměli zrovna přízeň poslanců. Co asi udělá Trump s tímto precedentem?

Po dlouhých vyjednáváních (vida, přeci jen se dokázal s nepřátelským Kongresem dohodnout) protlačil schodkové rozpočty a vytvořil největší dluhy v historii USA. Tohle má být pozitivum Obamovy vlády? Ekonomika je zase umění s omezeným množstvím zdrojů udělat maximum.
Zásadním důvodem, ne-li tím hlavním či jediným, proč se stal prezidentem, byla samozřejmě barva jeho pleti. V USA to má historicky váhu, protože „Murica, fuck yeah!“ Prakticky to má jen symbolický význam. Ale neméně symbolické je, že zrovna v době Obamova prezidentování propukaly rasové nepokoje. A když už jsme u toho, tak v době vítězství Trumpa chtěli rasističtí, xenofobní a skrz na skrz zlí a samozřejmě bílí členové Ku-Klux-Klanu uspořádat klidný pochod na oslavu. Hodní, slušní, prodemokratičtí příznivci demokratů, bílí i černí, zatím dělali výtržnosti, rozbíjeli výlohy, zapalovali popelnice, auta a tak. Něco je špatně.

Obamacare jsem nezkoumal, ale asi by to mohl být krok dobrým směrem. Nerozumím, nekritizuji. Podobně co se týče dohody s Íránem. Troufám si ale tvrdit po přečtení mnoha knih a článků (a se vší skromností, kterou tedy já rozhodně netrpím, hehehe, ještě dodávám, že po sepsání diplomové práce), že víc rozumím klimatickým změnám. Takže v tomhle ohledu upřímné díky za Trumpa. Rozumím, kritizuji - zmiz, Obamo!

A tak se dostáváme k zahraniční politice. V zahraniční politice Obama ukázal pouze to, za co ho tolik lidí má rádo. Skvělou vzletnou rétoriku. Lidská blbost nezná mezí. Jeho politika ideálů, za což dostal nobelovku, ještě než něco dokázal učinit, měla za následek, že všem, kteří si vytírají ona místa svobodou či lidskými právy, byl akorát pro smích. Dosáhl míru? Kde? Trump nobelovku nedostane? Mohl by ji dostat třeba za vnitřní mír v USA, hned, jak jeho odpůrci ukončí masové demonstrace.
Áfghánistán je na tom s mírem lépe?

Z Iráku Obama stáhl vojáky a v Iráku je najednou ISIS, pardon, Daesh, protože toto uskupení rozhodně nemá nic společného s vy-víte-kterým náboženstvím. Ano, tím, proti němuž se nesmí říct křivého slova, natož ho zesměšňovat nebo karikovat, protože svoboda slova. „Je souis.“ Všichni přece jsme... no, vždyť víte.

Rusko. A tato problematika se nás ve střední Evropě týká především. Ta dohoda o omezení jaderných zbraní jako má něco znamenat? Navíc, Putin si bohužel může dělat, co chce, protože ví, že mu to projde. Ubohá Ukrajina. Obama měl jen na to, vzbudit naděje Majdanu. Efektivně zareagovat na ruský zásah, který zákonitě musel přijít, nedokázal. A ekonomické sankce v globalizovaném světě, to jako vážně? Btw., byl to Obama, kdo k Rusku vstřícně zrušil plány na protiraketovou obranu, jejíž prvky měly být ve střední Evropě. Just saying. Udělat to Trump, představovalo by to jasnou ukázku jeho proruských postojů, ne-li toho, že ho Putin ovládá. Jelikož Trump alespoň zavadil o myšlenky Kissingera, nebojím se, že by v tomto ohledu byl horší Obamy.

Čína. Ta se tak třese, že se bojí vojensky vystrkovat růžky mimo své pobřeží, protože americká flotila má zrovna cvičení v mezinárodních vodách u Filipín.

KLDR už radši ani neodpaluje rakety a jaderný program zastavila, protože ví, že na to nemá.
Asad se v Sýrii tak strachy třese, že souhlasil s odstraněním chemických zbraní – a válčí se dál. Ubohá Sýrie. Ubohý Irák. Zrovna ohledně chemických zbraní v Sýrii se Obama ukázal jako tlučhuba, v jazyce jeho příznivců řečník. Hrozil, hrozil a skutek utek. I kdyby chtěl něčeho v Sýrii dosáhnout, v podstatě si tam ani neuprdne, pokud mu to Putin nedovolí. Obama opět jen dokázal vzbudit naděje (naděje na změnu) opozičních skupin, pomohl tak eskalovat vzpouru, nic víc. To kritizuji. Že je americká aktivita v občanské válce v Sýrii zanedbatelná (nulová?) je už asi jen dobře.

Jeho postoj k smrti Castra na Kubě akorát přesně odráží Obamovy vnitřní hodnoty, chcete-li myšlenky, ideologické zázemí. Horší postoj snad už vyjádřil jedině kanadský premiér Trudeau, ale v hodnocení jeho osoby platí stejný nešvar, co s Obamou.

Shrnutí: Obama měl nulové zkušenosti v zahraniční politice, malé ve schopnosti dělat politiku. Pln ideálů, prázdný zkušenostmi, narazil na realitu. Trump alespoň má zkušenosti s uzavíráním dohod, tvrdým vyjednáváním. Netroufnu si říct, že už hůř být nemůže, ale za sebe bych mu dal šanci. Uvidíme. Vy ostatní můžete psát ty svoje statusy a být všelijak nešťastní, kdykoli si Trump uprdne. Není to jeho chyba. Viníka vašich nešťastných pocitů najdete v zrcadle.

Obama přestřelil v prosazování své agendy. Byla radikální a nejenže neměla podporu v kongresu, byl k ní odpor. Neměla ani takovou podporu u lidí – proto volili už za Obamy republikány, až ti ovládli obě komory kongresu. Proto, a protože jsem striktní příznivec demokratických systémů, tvrdím a zdůrazňuji – protesty proti Trupmovi jsou zcela v pořádku a na místě. Sice platí pro jeho odpůrce, že se měli víc snažit u voleb a před nimi, nicméně moje pointa je v tom, že Trump musí vidět, že nemá zas až takovou podporu. Obama to neviděl. Trump by to vidět mohl. Ostatně občan je svým způsobem také zákazník. A pro odpůrce Obamy nebo Trumpovy příznivce naopak dodávám, že hysterie některých protestujících zase ukazuje, co jsou oni zač.

Závěrem mě napadá: několik celebrit vyhrožovalo, že emigrují, pokud Trump vyhraje. Jako pozor, americké celebrity sice dávají taková prohlášení při každých prezidentských volbách, kde kandiduje republikán. Tj. každé čtyři roky. Ale tentokrát to bylo už fakt vážný. Dokonce pár, přesněji čtyři (tedy dva páry) ty celebrity znám. 

Tak vypadly ty celebrity už z USA, nebo to zas byly jen velkohubé kecy? 

Takové, jaké předváděl celých osm let v úřadu Obama?

Komo

Zobrazit celý článek

RECENZE: Donald Trump: „Vraťme Americe její velikost – Jak dát do pořádku ochromenou Ameriku“

pátek 20. ledna 2017

V den inaugurace Donalda Trumpa přinášíme recenzi knihy, při jejíž četbě můžeme snad alespoň trochu pochopit uvažování ode dneška nejmocnějšího muže planety.

Nástup Donalda Trumpa do Bílého domu se závratně blíží. Jelikož poražená strana této volby stále bojuje prohranou bitvu, zaniká skutečný obraz Trumpa jako takového v záplavě lží a pomluv a oboustranně vedených útoků. Pokud se chceme o Trumpovi něco relevantního dozvědět, musíme tak přímo ke zdroji (a tím zdrojem nemyslím legendární Trumpův twitter plný bulvárního obsahu, který by mu měl někdo už konečně zakázat). Trump se na prezidentskou kandidaturu pečlivě připravoval a s touto myšlenkou si zahrával již dlouho. Není tedy zcela pravdivá ta okřídlená pohádka o outsiderovi, který se jednoho dne rozhodl vyhrnout si rukávy a vytáhnout Spojené státy zpět na výsluní.

Jelikož Trump nespadl z nebes, jsou jeho politické názory veřejně známé, ačkoliv se přirozeně časem vyvíjely, a to samozřejmě i pod tlakem veřejného mínění, jak bylo zrovna potřeba. Mám ovšem pocit, že Trumpův program před námi většina politických komentátorů buď úmyslně zatajuje, karikuje, anebo hůř – vlastně jej ani pořádně nezná. Mějme ovšem na paměti, že předvolební program a vznešené politické cíle vezmou po dvacátém lednu jistě za své. Pro pochopení uvažování Trumpa a jeho volebního týmu nám ovšem studium Trumpovi knihy může pomoci.

Kniha dnes již zvoleného pětačtyřicátého prezidenta USA pochází z roku 2015 a v originále nese trochu údernější název „Crippled America: How to Make America Great Again“. Jedná se v podstatě o shrnutí Trumpova volebního programu podaného jeho nezaměnitelnou lidovou formou, ačkoliv je jisté, že celé dílo bylo pod drobnohledem velké škály všemožných poradců. Výsledkem je, diplomaticky řečeno, srozumitelná kniha psaná takovým jazykem, aby jí pochopil každý. Dovolím si vypíchnout dle mého názoru nejzajímavější pasáže a poukázat na styčné body, které se touto, ne moc obsáhlou knihou, linou.

Crippled America je částečně Trumpovým pokusem smést ze sebe nálepku rasisty, xenofoba a sexisty, nebo osoby, která nenávidí novináře. Svůj vřelý vztah ke všem rasám, etnikům a hluboká úcta k novinářům se jako téma objevuje opakovaně i na, bohužel, nevelkém počtu konkrétních příkladů. Trumpovi k nápravě stačí, když uvádí, že dle složení jeho zaměstnanců a osob, které dosadil do vedoucích pozic svých firem, lze jasně vyčíst, že na něj žádná z výše uvedených nálepek nesedí. Je škoda, že se spíš neponořil do vysvětlování svých četných, jemně řečeno „kontroverzních“ výroků. 

Dalším ústředním tématem knihy je snaha vykreslit Trumpa jako self-made mana, který si musel, i přes svůj úděl syna bohatého stavitele, vše vybudovat od píky, což jej dle něj zároveň činí nejlépe kvalifikovaným k řízení USA. Co v dobrém překvapí je ovšem fakt, že v knize nenalezneme žádné pomlouvání konkurence, a to slouží Trumpovi ke cti, zato slogan „Make America Great Again“ se objevuje snad na každé druhé straně.

Volební program je rozdělen do jednotlivých kapitol, jako jsou školství, zdravotnictví, obrana apod. Nepřekvapí, že Trump navrhuje ve všech oblastech podobný přístup – přísnou decentralizaci, demonopolizaci (ať už státní, či soukromou) a ponechání rozhodování nejen mimo federální, ale nejlépe i mimo státní úroveň. Ve složitějších otázkách navrhuje Trump naivní řešení spočívající v najmutí „nejchytřejších“ lidí z celé Ameriky a jejich (obrazné) ponechání v uzavřené místnosti tak dlouho, dokud nevymyslí nejlepší východisko.

Nikoliv snad náhodou existuje jediné odvětví, kde Trump naopak navrhuje centralizaci a tučné pumpování veřejných peněz – a tím odvětvím je jeho takříkajíc domácí prostředí, tedy infrastruktura: stavění silnic, mostů apod., prostě vše, kde teče beton (a peníze). Můžeme pouze domýšlet, kdo všechno ze stavebních firem za to Trumpovi zatleská, ale škodolibě řečeno - můžeme být rádi, že nemá Trump kamarády ve zbrojařském průmyslu. (O financování ze strany stavebního průmyslu svědčí hojné odkazy na tučně zaplacené proslovy, které Trump na různých setkáních pronesl, tedy praktika nepřímého financování kampaně, která byla tak hojně vyčítání jeho soupeřce Hillary Clintonové.)

Na druhou stranu i přes tlak na ostatní státy NATO ohledně výdajů na obranu Trump podle svých slov počítá s vybudováním armády tak silné, aby jí USA nikdy nemuseli použít. Takže i tady jistě nějaký peníz ukápne, snad aby si zbytečně Trump nedělal další nepřátele mezi jestřáby. (Mimochodem je dost možné, že Trumpem ambiciózně nastavené plány mají sloužit hlavně jako páka k vyjednávání, aby měl jako zkušený obchodník ještě kam slevit s tím, že některá odvětví ochotně obětuje třeba právě za infrastrukturu a obranu).

S výše uvedeným stavebnictvím nepřímo souvisí i další hojně probíraná otázka ilegálního přistěhovalectví a stavba zdi na hranicích s Mexikem. Trumpovo prohlášení, že zeď si zaplatí samo Mexiko, je v knize rovněž obsáhle vysvětleno. Lhostejno, zda je taková možnost vůbec reálná, Trump navrhuje více zpoplatnit poplatky související s usazováním mexických občanů na území USA a omezení všemožných plateb, které do Mexika z Washingtonu putují.

Troufám si tvrdit, že Trump nikdy neměl v plánu vystavit jednoho dne účet za zeď postavenou jeho vlastními kamarády od fochu přímo Mexické vládě, jak je mu podsouváno. Ohledně mexické zdi rovněž Trump zdůrazňuje, že mu nečiní problém do ní zabudovat několik zlatých bran určených pro vítání LEGÁLNÍCH přistěhovalců. Vyvstává tedy otázka, jestli za omezením ilegálního přistěhovalectví není rovněž snaha „očistit“ stavební trh od malých, pololegálních firmiček, najímajících právě nelegální přistěhovalce za nuzných podmínek, ale to je čirá spekulace.

 Poněkud opomíjenou kapitolou je Trumpův návrh na omezení čtrnáctého dodatku, který zajišťuje každému, kdo se v USA narodí automaticky i občanství, a s tím související „turistiky“, kdy jediným cílem návštěvy USA je porodit na americké půdě svého potomka. To by jistě stálo za diskuzi, a je s podivem, že toto téma není častějším terčem útoku Trumpových odpůrců.

Hezky se ovšem Trump vypořádal s námitkou, že jeho reklamní čepice s nápisem „Make America Great Again“ byly vyrobeny v Číně. Dle jeho slov by byl špatným obchodníkem, kdyby je nechal vyrobit v USA v horší kvalitě a za vyšší cenu – tím by prý USA nijak nepomohl, a tamní firmy by nedostaly tolik potřebný signál, že někde jinde to umějí lépe.

 a závěr snad ještě trochu úsměvná historka z naší kotliny, kdy Trump vzpomíná na vyprávění jeho první ženy Ivany o hrdých občanech Československa, kteří se svým spoluobčanům okatě chlubili jakýmkoliv symbolem ze vzdálené, svobodné Ameriky, byť šlo i o něco tak banálního, jako je jednodolarová bankovka.„…a dneska se nám smějí“, dodává Trump.

Crippled America je opravdu strohá kniha, klouzající po povrchu, ale jelikož tonoucí se i stébla chytá, je to lepší než nic. V dnešní mediální atmosféře, kde je Trump vykreslován pomalu jako ďábel, je opravdu těžké najít relevantní informace a hlavně kvalitní oponenturu Trumpova vidění světa (a že by jí bylo třeba!). I těch pár stránek ovšem nabízí velké množství informací, ze kterých by mohli čerpat jak Trumpovi odpůrci, tak nezávislí komentátoři (pokud ještě nějací existují). Bude zajímavé sledovat, jak moc se Trump na pomyslném trůnu odkloní od svých proklamací, které (nejen) v této knize předložil.

Wasill

Zobrazit celý článek

POLEMIKA: Fake news naruby

úterý 10. ledna 2017


Sepsat tyto řádky mě donutili ti novináři, politici a aktivisté, kteří jsou natolik posedlí touhou změnit svět k lepšímu, že se mnohdy chovají jako členové nějaké sekty. Protentokrát to možná trochu nespravedlivě za všechny výše uvedené odskáče Martin Fendrych a jeho dnešní komentář.

Označovat cokoliv, co se mi nelíbí, za fake news nebo za ruskou propagandu už vlezlo těmto lidem tak hluboko do mozku, že naprosto ztratili smysl pro realitu. Zapamatujte si následující větu z Fendrychova článku, budeme jí dále potřebovat:

„Rozum můžeme správně uplatnit jen tehdy, pokud do něj vložíme pravdivé informace.“

Nyní pokračujme v citacích z Fendrychova článku, který bude jistě hojně sdílen v rámci občanského boje proti fake news.

„Putin a ruská vláda usilovali o to, pomoci zvolenému prezidentu Trumpovi v jeho šancích na zvolení, jestliže to bude možné, tím, že zdiskreditují ministryni Clintonovou. S tímto závěrem souhlasí Ústřední zpravodajská služba (CIA), Federální úřad pro vyšetřování (FBI) i (Národní bezpečnostní agentura) NSA. Tajné služby prý získaly odposlechy ruského vedení a znají jména prostředníků, kteří data ukradená ruskými hackery předali serveru WikiLeaks.“

Nikde v článku sice není uveden jediný důkaz. Jen, že to tajné služby tvrdí, ale budiž. A americkým tajným službám věří přece všichni bezmezně, samozřejmě, protože americké tajné služby nikdy nelžou. I kdyby to ovšem pravda byla, tak to podstatné je, že nikdo nezpochybňuje obsah oněch zveřejněných dat! Jediné, co víme, je to, že demokratům kdosi ukradl emaily a zveřejnil je na WikiLeaks.

Nyní si zopakujeme úvodní větu, kterou jste si měli zapamatovat. „Rozum můžeme správně uplatnit jen tehdy, pokud do něj vložíme pravdivé informace.“. WikiLeaks zveřejnila pravdivé informace, vložila je tak do rozumu voličů v USA, a ti pak svůj rozum správně uplatnili. Ovšem dle soudruha Fendrycha je to špatně, protože vyhrál Trump! Podle jeho vlastních slov je pravda špatná, pokud vede k vítězství někoho, koho on nemá rád.

A jedeme dál:

„Přes Facebook se zase masově šířily falešné zprávy (fake news), jako třeba ta, že Trumpa podpořil papež František nebo že vyšetřovatele případu Clintonové zabili.“

Ano, to je pravda. Pravda také je, že se přes facebook masově rovněž šířily falešné zprávy, které měly naopak podpořit Hillary a Trumpa zdiskreditovat. Jeden obzvláště odporný a stokrát vyvrácený hoax o tom, jak si Trump dělal legraci z tělesného postižení jednoho novináře, ještě včera nepřímo zopakovala Meryl Streep na udílení Zlatých Glóbů a sklidila za to obrovský potlesk. Navrch přidala hoax, že Donald Trump nemá rád cizince. To je takový nesmysl, že se mi to ani nechce vyvracet.


A dále:

„Podobné je to s tvrzením Trumpa z kampaně, že bude-li zvolena Hillary Clintonová, do USA přijde 650 milionů uprchlíků (dvakrát víc, než mají Spojené státy obyvatel). Klasické médium by takový výrok muselo vysvětlit, uvést do kontextu.“

Řekl Fendrych, zástupce vždy pravdivých klasických médií, a NEUVEDL TOTO TVRZENÍ DO KONTEXTU. Na video o 650 milionech lidí se můžete podívat zde  a doporučuji jej odkoukat do konce. Hlavně do té pasáže, kde Trump stále dokola opakuje větu „But I want people to come in!“.

Samozřejmě že tuto pitomost vypustil Trump ze své nevymáchané huby, ale je to výrok asi takové úrovně, jako když Babiš řekne, že „všeci kradnú“. Budeme Babišovi jeho tvrzení vyvracet tím, že najdeme alespoň jednoho člověka, který nekrade? Vždyť je to absurdní. Připomíná mi to snahu NBC udělat z Trumpa blbce (jako by to nedovedl on sám) tím, že zpochybní jeho výrok, že Hillary „vyzmízíkovala“ (acid washed) své emaily, aby zametla stopy. NBC napsala, že Trump lže, jelikož Hillary na smazání emailů nepoužila chemikálie,ale software.

Na závěr nám pan Fendrych vysvětluje, proč máme věřit jen klasickým médiím:

„K voličům u nás i v USA se dostává dvojí typ zpráv. Jedny pocházejí od klasických médií, která jsou navyklá a ze zákona povinná informace ověřovat, garantovat.“

Jak tomu máme rozumět? Fendrych sám sebe nepočítá mezi zástupce klasických médií, když očividně sám zprávy neověřuje? Když ovšem na tuto větu aplikujeme dogmatickou metodu doslovnosti, pochopíme, jak to Fendrych myslel. Klasická média jsou na ověřování pouze navyklá, oni to ve skutečnosti nedělají.

Wasill


Zobrazit celý článek