ANTIKOMUNISTKA V BRITÁNII: Takhle ty levičáky fakt nepřesvědčíte

Přečetl jsem si onen blogýsek české mladé antikomunistky a "politické aktivistky", co se snažila šířit osvětu mezi mladými britskými marxisty a tvrdě u toho narazila. A musím říct, že jsem si u toho docela zoufal. Bohužel totiž docela věrně poukazuje na to, co je vlastně špatně v diskuzi mezi "pravicí a levicí".

Předně, už podle stylu, jakým je příspěvek napsán, je evidentní, že pisatelka je nejen mladá a naivní, ale také - velmi jemně řečeno - není rozhodně žádný génius  a její písemný projev je, vzhledem k tomu, že se jedná o vysokoškolskou studentku, která se dokonce dostala na studium do Británie, dost nízkého standardu. No co, žádný učený z nebe nespadl, ale pokud se vážně chcete pouštět do tak složitého misijního úkolu, jako je přesvědčování západoevropských marxistů o tom, že jsou pomýleného světonázoru, musíte být intelektuálně na výši a to platí i v případě, že se striktně držíme (univerzálně platné) poučky, že co levičák, to pitomec. Jenže nejde jen o to, že pravicová misionářka v rudé jámě lvové na mladé eurokomanče evidentně intelektuálně nestačila. Bohužel se je jala zpracovávat pomocí argumentů, které by absolutně nemohly fungovat, ani kdybychom je použili na tuzemskou neolevicovou chátru. Natož na tu britskou, která o východo- a středoevropské zkušenosti se socialismem ví starou bačkoru.

Na příslušníka západoevropské moderní neomarxistické levice, kterému profesoři hnětli mozek pomocí Frankfurtské školy, A. Gramsciho a podobně, totiž vážně nemůžete chodit se Severní Koreou a mandelinkou bramborovou. Je to zcela mimo jejich zkušenost, mimo jejich chápání, jiný svět. Nejenže si z toho nic nevezmou, ale především nepochopí (a víceméně právem) proč vůbec takové věci do debaty pletete. Upřímně, kdybych byl levičák, a někdo se mě snažil přesvědčit pomocí mandelinky bramborové, tak se mu vysměju, což se - jak jsem se tak koukal na reakce na sociálních sítích - teď mimochodem děje. I ta Severní Korea je dneska tak otřepaný argument, že zkrátka nefunguje. Když už, tak by mě zajímalo, jak se všem socialistům světa, včetně sluníčkových podporovatelů soudruha Jeremy Corbyna, zamlouvá, co se děje v některých jihoamerických zemích, a Chile teď opravdu nemyslím.

Pisatelka Natálie v závěru textu velice správně dochází k tomu, že za zrudnutí mladé západní generace mohou dlouhodobé společenské a ideologické trendy, a správně je také pojmenovává. Jistě, absence přímé zkušenosti se socialismem "našeho" typu tam jistě nějakou roli hraje,  pro ně je to ale slepá větev ve vývoji, který podle nich bude někde a někdy jistojistě pokračovat. Odpověď na zásadní otázku - kde berou tu jistotu, že socialismus nakonec bude přece jen nějak fungovat, když zatím nikde a nikdy nefungoval - zodpovědět samozřejmě neumí. Na tyhle rozjásané kluky a holky se musí buď od úplných základů, trpělivě jim vysvětlovat rozdíl mezi svobodou a státem páchaným dobrem, nebo je v tom blbnutí nechat, ať se spálí sami. Jisté je, že onen klausovský "primitivní antikomunismus" je v jakékoliv debatě (a to i u nás, kde je KSČM početnou parlamentní stranou) též slepou větví.

Protože, abych parafrázoval svého oblíbeného autora Joe R. Lansdale, diskutovat s levičákem je jako mluvit do studny, akorát že ta studna se vám nebude blbě vysmívat, nebude argumentovat ad hominem a nebude vám nadávat do fašistů.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Hnědí, rudí, všechno jedna pakáž

SPOLEČNOST: Stojíme na prahu. Čeho?

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Jak jsem byl za vaše peníze státním úředníkem