OBJEV NEKOREKTNĚ: Nejúspěšnější český literát je možná negramotný

pondělí 29. června 2009

Spisovatel Michal Viewegh musí v těchto dnech propagovat nový film podle jeho románové předlohy, a tak se činí, seč může. Nedávno se pokusil zviditelnit, asi jako už po stopadesáté, prostřednictvím českého prezidenta. Při té příležitosti učinil server Nekorektně zajímavé zjištění; že Michal Viewegh, který je nejúspěšnějším autorem na poli české literatury, je nejspíš negramotný. Jak je to možné?

Kdyby Václav Klaus neexistoval, musel by si ho Michal Viewegh pravděpodobně vymyslet. Znalec Mistrova literárního díla od jeho prvotiny (vyšlé začátkem devadesátých let) až po současnou tvorbu se musí nahlas divit, jak to, že Viewegh tak rád označuje chování a vystupování českého prezidenta za "narcistní" - Viewegh totiž dokazuje na skoro každé stránce to, že definice chorobně do sebe zahleděného narcise výjimečně sedí právě na jeho osobu. To byla ovšem jen poznámka na okraj. Ve svých raných dílech si totiž nevybíravým způsobem vyřizoval "nepochopený" literát účty s kritiky, kteří si dovolili zpochybnit jeho spisovatelského génia. Později přestala literární kritika Michala Viewegha zajímat, právě proto, že Michal Viewegh přestal zajímat literární kritiku, a Mistr si našel nový terčík - českého prezidenta.

Viewegh ostatně přiznal, že zatím své patrně nejhorší dílo (toto je ovšem subjektivní názor) Báječná léta s Klausem, ve kterém dal naplno průchod své iracionální, až patologické "klausofobii" napsal v roce 2002 proto, "aby lidi nevolili ve volbách ODS". Také svou poslední knihu, nazvanou Román pro muže, vystavěl Viewegh až na mýtickém konfliktu mezi "zlým" pravičákem a "klausovcem" Cyrilem a jeho "hodnou", levicově orientovanou sestrou se sociálním cítěním.

Vieweghova díla se nicméně prodávají stále méně, a tak musí nastat zviditelňování se před kamerami. Díl seriálu České televize "Třináctá komnata", Mistrovi věnovaný, byl ve své snaze udělat z Viewegha českého Hemingwaye úsměvný stejně jako jím iniciovaná petice proti bulváru. Michal Viewegh by si měl uvědomit, že za prvé cílová skupina čtenářů jeho díla se kryje s cílovou skupinou čtenářů bulvárního tisku, že než k Petře Hůlové má coby literát skutečně daleko blíže k Halině Pawlovské - a že jeho slavnou petici podepsali pouze "umělci", kteří jdou bulváru zvesela naproti. Například zpěvačka Bára Basiková, která jeho petici sice podepsala, ale přitom ráda poskytovala rozhovory nejtvrdšímu bulváru, přičemž týdeníku Story dokonce prodala práva na svůj porod (což se sice běžně dělá ve Velké Británii, zemi to bulváru zaslíbené, ale na Česko je to stále ještě poměrně drsná věc). Ale to opět odbočuji.

Nedávno se konal jakýsi protestní happening před Pražským hradem, kde skupina studentů demonstrovala svou nevůli k Václavu Klausovi. No budiž. Akce přitom přilákala pozornost opinion leaderů z naší liberálně levicové kulturně mediální fronty. Nechyběl například Martin C. Putna, který o sob říká, že je literárním kritikem, Tomáš Halík, který nechybí nikde, kde se strefují do Klause, a samozřejmě Viewegh, který přednesl zásadní projev.

Na něm mě zaujal hlavně následující úryvek.

Až příště český prezident pomůže svrhnout českou vládu, až jako jediný nepodepíše něco, co už v Evropě podepsali všichni, až napříště od Klause uslyšíme, že kouření neškodí zdraví, že alpské ledovce netají, že špinavé peníze neexistují nebo že Evropská unie je obdoba RVHP...

Takže po pořádku.

Postulát, že "prezident pomohl svrhnout českou vládu" je sice dokola omílán médii, nikde jsem si však nepřečetl jediný konkrétní důkaz, že by to tak mělo být. Českou vládu svrhl Jiří Paroubek a pomohli mu k tomu poslanci Tlustý, Schwippel, Zubová a Jakubková. Tolik fakta. Ano, první dva ze čtyřech jmenovaných se ke Klausovým myšlenkám a postojům více či méně hlásí. Pokud ale Viewegh věří tomu, že Klaus šel před hlasováním například za Schwippelem, nebo snad za Zubovou, a nařídil jim, jak mají hlasovat, tak já to pokládám za totální nesmysl.

"jako jediný nepodepíše to, co už v Evropě podepsali všichni" - zde netuším, co měl Michal Viewegh na mysli. Někdo mi říkal, že myslel Lisabonskou smlouvu. Ta to ale být nemohla, protože o té ví všichni, že ještě není schválena referendem v Irsku, čeká se na výrok ústavního soudu v Německu a prezidentský podpis chybí také v Polsku. Rozhodující prý budou i volby ve Velké Británii. Ví to všichni... nebo že by to nevěděl Viewegh? Tomu se mi nechce věřit.

"uslyšíme, že kouření neškodí zdraví" - přesné vyjádření lze nalézt v tomto článku. Osobně s tímto výrokem prezidenta nesouhlasím, protože například zcela opominul občany, kterým nedělá problém jít do hospody na minerálku či nealkoholické pivo, ale zajímala by mě Vieweghova argumentace, jak z toho proboha vyčetl, že "Klaus řekl, že kouření neškodí zdraví".

"špinavé peníze neexistují" - Klaus (s odvoláním na internetové zdroje) řekl toto: "Neznám účinnou metodu jak rozlišit čisté a špinavé peníze". Což je za prvé na hony vzdálené významu, který interpretuje Michal Viewegh, za druhé například na Wikipedii najdeme, že tento výrok je Klausovi pouze přisuzován - je tedy možné, že ho vlastně nikdy nevyslovil a stal se pouze jakousi mediální městskou legendou. Jako je například mýtus, že Topolánek je "chlap s gulama". Ve skutečnosti tento výrok padl v souvislosti s osobou Evžena Tošenovského (v době, kdy chtěl kandidovat proti Klausovi na post předsedy ODS), nikoliv Topolánka.

"EU je obdoba RVHP" - skutečný Klausův citát zní opět s odvoláním na internetové zdroje takto: "EU je dnes zhruba stejně relevantní jako kdysi RVHP". Což opět není totéž. Viewegh coby spisovatel, literát, který je (respektive by měl být) velmi dobře obeznámen se vším, co se významu slov týká. Čili kdyby řekl, že "Klaus přirovnal EU k RVHP", tak by to dejme tomu - velmi zjednodušeně - sedělo. Pokud ovšem hypoteticky napíšeme, že způsob, jakým se ČSSD vyrovnala s privatizací státních podniků, má zhruba stejný postup, jako návrh ODS", nemůžeme toto sdělení přečíst způsobem, že "ČSSD je obdoba ODS". Alespoň ne, když je nám známý kontext.

"alpské ledovce netají" - Michal Viewegh měl zřejmě na mysli slova, která najdeme v tomto článku. Opět nechávám na čtenáři k posouzení, zda Klaus skutečně řekl, že alpské ledovce netají.

To bychom měli. Cílem tohoto mého příspěvku není pouze slepě obhajovat Václava Klause, s jehož některými názory a postoji, zvláště v poslední době, velmi ostře nesouhlasím - byť si jeho osoby stále velmi vážím - to by ovšem bylo na jiný, samostatný článek. V nynější vyostřené a polarizované době, zvlášť co se politiky a politické kultury týče, nicméně zastávám názor, že věci je třeba posuzovat střízlivě, bez zbytečných emocí, a hlavně v širších souvislostech.

To, co u nádvoří Pražského hradu, symbolu české státnosti, předvedl literát Viewegh, je ukázkovou demagogií, jejímž nejlepším vysvětlení budiž to, že spisovatel je opravdu sekundárně negramotný - rozumí slovům, ale spojit je dohromady v celky, které dávají smysl, už neumí.

Co si pak ale myslet o těch, kteří mu naslouchají?

Zobrazit celý článek

Z ČESKÉ KOTLINKY: Antidiskriminační zákon? Příliš mnoho humbuku pro nic

sobota 20. června 2009

Poslanecká sněmovna schválila tzv. antidiskriminační zákon a novináři, publicisté, blogeři i chlapi v hospodách se mohou přetrhnout, aby jej kritizovali za presumpci viny. Ani mně se presumpce viny nelíbí, nicméně evidentně na rozdíl od zástupů jiných jsem si příslušný zákon našel, otevřel a přečetl – a ať jsem ho četl, jak jsem ho četl, nikde jsem v něm nic o presumpci viny, tedy přenesení důkazního břemene na obviněného, nenašel.

Přiznám se, že jsem si ten zákon otevřel už coby zaujatý, nikoliv nestranný pozorovatel – chtěl jsem si ho soukromě rozcupovat a stejně jako mnozí jiní se pohoršit nad tím, jaký paksvil to byl zase vymyšlen. Leč jaké bylo mé překvapení! Celý zákon se skládá z několika částí – vymezení toho, co to diskriminace je, uvedení případů, kdy je diskriminace nepřípustná, kdy je naopak přípustná a ke komu se obrátit, pokud má někdo pocit, že je diskriminován (podle zákona k ombudsmanovi). Není v něm nic o policii, důkazním břemenu ani konkrétních trestech kromě toho, že soud může za diskriminaci udělit peněžní pokutu. Kde se tedy ta fáma o presumpci viny vzala?

Pátral jsem tedy dál. Zjistil jsem, že se fáma, jak už to tak bývá, zkombinovala z několika problémů – presumpce viny je totiž obsažen v již dávno schváleném (a tuším, že i na našem serveru právem kritizovaném) zákoně proti sexuálnímu obtěžování, kde jde o přenesení důkazního břemene v trestněprávním, nikoliv občanskoprávním sporu – což je pro naše právní dědictví nepřípustné. Nicméně je třeba být fér, a třebaže má antidiskriminační zákon název podobně znějící, neměli bychom si vymýšlet a říkat, že v něm je obsaženo něco, co tam ve skutečnosti vůbec není – a být navíc ani nemůže, protože antidiskriminační zákon řeší občanskoprávní, nikoliv trestněprávní spory a tam se důkazní břemeno dělí mezi žalobce a žalovaného odedávna. Další taková fáma se týká toho, že antidiskriminační zákon v této podobě byl přikázán Evropskou unií. To by víceméně platilo, pokud by o tomto Evropská komise vydala směrnici. Jenže ona to nebyla směrnice, ale závazné doporučení, což v praxi znamená, že stačilo doložit, že cíle, které toto doporučení stanoví, jsou již v českém právu implementovány. Což byly – cokoliv, v čem je antidiskriminační zákon pro český právní řád nový, je tedy iniciativa nad rámec evropských požadavků.

Nicméně jakkoliv jsem chtěl být fér vůči tvůrcům tohoto zákona, budu fér i vůči jeho kritikům. Ten antidiskriminační zákon v podobě, v níž je, se mi nelíbí. Pokud by se týkal vztahů státu a občanů, byl bych jedním z prvních, kdo by jej nadšeně prosazovali, protože od toho si stát platíme, aby fungoval efektivně a slušně, a to nebude, pokud nebude dodržovat nařízení, která jsou v antidiskriminačním zákoně obsažena. Nicméně on se týká vztahů soukromých osob a tady už s tím problém mám – pokud se majitel některé firmy chová diskriminačně, poškozuje tím vlastní firmu, protože dává přednost škatulce místo kvality, což ho za podobnou iracionální hloupost samo trestá tím, že diskriminovaného kandidáta může snadno zaměstnat konkurence, která na tom vydělá – na úkor diskriminující firmy. Nicméně mezi svobodu majitele patří i svoboda si nabít ústa, dělat špatná rozhodnutí a v jejich důsledku krachovat; stát tady není od toho, aby držel nad kýmkoliv ochrannou ruku před jeho vlastními rozhodnutími, a situace, kdy stát mluví soukromému podnikateli byť i do špatného rozhodnutí, se mi opravdu vcelku zásadně nelíbí. Pokud chce stát zamezit diskriminaci, která je ve společnosti bezesporu jevem negativním, měl by to provádět osvětou, ne represí. Především v období recese budou majitelé firem hledat způsob, jak ušetřit – a čím ušetřit lépe než tím, že se zbaví špatných, neproduktivních zaměstnanců a tím, že naberou zaměstnance opravdu schopné bez ohledu na škatulky? Vždyť o byznys a zisk jde ve firmě až na prvním místě, proč tedy tolik firem iracionálně odmítá dobré kandidáty jen kvůli nějaké škatulce? V době zvýšené konkurence, jako je ta dnešní, jim to škodí – ovšem na to musejí přijít sami. Jedním ze způsobů je to, že si budou muset do dna „vyžrat“ zodpovědnost za špatná rozhodnutí. A mimochodem – jak se k té zodpovědnosti dostanou, když cokoliv udělají špatně, za ně stát ošetří? A jen tak na okraj – není právě těmito způsoby zapříčiněna současná globální recese?

Jediné, co mne v tomto případě ovšem opravdu hluboce udivuje, je stav české žurnalistiky, kdy takzvaní hlídací psi demokracie místo hlídání a detekování opravdových hrozeb spíš štěkají jako choleričtí knírači na domnělé hrozby, aniž by si zákon, který kritizují, vůbec přečetli. Svým způsobem tato kauza důležitý dopad má – vrhá totiž na stav českých novinářů a publicistů velmi nelichotivé světlo.

Zobrazit celý článek

ITÁLIE: Politicky korektní média opět nemají do čeho píchnout?

středa 17. června 2009

Evropská média se opět předvedla jako hrdinná stráž před nacismem/fašismem (byť to kolikrát ani neumějí rozlišit). Italská ministryně cestovního ruchu v Berlusconiho vládě Michaela Vittoria Brambilla totiž při slavnostní policejní přehlídce při konci písničky provedla něco, co se trochu podobá "saluto romano".

V čem je problém? Saluto romano, neboli římský pozdrav, je způsob, jakým se tradičně zdravilo v antickém Římě (ono proslulé Ave Caesar), tedy vztyčení pravé ruky do úhlu zhruba 135° proti vertikální ose člověka a zároveň nikoliv před sebe, ale s odchylkou zhruba 45° vpravo od pomyslné plochy vedoucí od vertikální osy člověka přímo dopředu před osobu. Tento pozdrav používal v Itálii sjednotitel Itálie Giuseppe Garibaldi (nějakých 60 let předtím, než o Hitlerovi někdo něco slyšel) a později Benito Mussolini, který nejprve jako lídr sociální demokracie, posléze jako lídr fašistické strany (což byla de facto sociální demokracie oproštěná o demokratický prvek, tedy o volby, tady se projevuje to, jak málo lidé ve střední Evropě o fašismu vědí - kupříkladu ve Velké fašistické radě, hlavním orgánu fašistické Itálie sedělo i relativně hodně Židů a Mussoliniho Itálie byla jedním z míst, kam Židé z Německa prchali před perzekucí a kde byli v bezpečí až do německé okupace Itálie v roce 1943). Římský pozdrav tak patřil k italskému fašistickému hnutí úplně stejně jako fasces, symbol svazku prutů se sekerou uprostřed, který se mimochodem dodnes nachází ve státním znaku Francie. Sečteno a podtrženo, na římském pozdravu není vůbec nic závadného.

Nějakou dobu poté, co si za jeden ze symbolů režimu vybral fasces a saluto romano Mussolini, se pro stejnou myšlenku nadchl Hitler, který se do prvků nové Germanie snažil zařadit co nejvíce symbolů starověkých civilizací. Tímhle způsobem tak ukradl buddhistům svastiku, Italům římský pozdrav či Seveřanům Valhallu. To, že tyto symboly ukradl a zneužil ovšem nečiní tyto staré symboly, jsou-li provedeny v původním kontextu, nijak závadnými. Přesto se média na podobných "skandálech" hanebně přiživují - a není to poprvé. Už jsem mnohokrát slyšel o tom, když byli například vyznavači severské vikingské tradice označeni za nacisty protože Hitler žvatlal něco o Valhalle a o germánském dědictví a velmi pravděpodobně někdy v minulosti média omlátila o hlavu nějakým buddhistům umístění svastiky na auto, chrám, cokoliv. Pamatuji si, že když jsem byl na Taiwanu, svastika se dala nalézt všude možně - okolo chrámů na kamenných zdech byla kolikrát jedna vedle druhé, vídával jsem auta se svastikami (patrně v majetku chrámů) a podobně. Ano, tyto svastiky jsou zrcadlově obrácené proti těm Hitlerovým, ale saluto romano vypadá také jinak, než hajlování, protože hajluje se před sebe, kdežto římsky se zdraví o 45° vpravo.

Co je ovšem na celé věci nejkurióznější? Ministryně Brambilla žádný římský pozdrav nepoužila, prostě si ke konci písničky zvedla rukou. Na videu, které je k dispozici na YouTube je vidět, že při onom gestu ukazuje prstem (ukazováčkem), dokonce ani nemá dlaň před sebe (tak vypadá saluto romano), ba dokonce ani všechny prsty ve směru ruky (tak vypadá hajlování). Stejným způsobem tedy "hajlují" i příznivci českého folkloru, kdy v krojích do písniček hvízdají a podobně mávají - což je naprosto v pořádku. Problém je, že udělá-li totéž Italka, je z toho podpora fašismu (myšleno nacismu, protože novináři jsou často historicky negramotní a pojmy si pletou) a tedy opovrženíhodná věc. Být Italem, byl bych hodně naštvaný, že mě někdo kriminalizuje za tradiční gesto, které nemá s nacismem nic společného a navíc ještě když jsem ho ani neudělal. Buona fortuna, signora Brambilla!

Zobrazit celý článek

SPOLEČNOST: Češi a xenofobie

pondělí 15. června 2009

Čím víc se toulám po světě a čím víc poznávám lidi různých národností, tím víc přicházím na jeden vcelku neoddiskutovatelný fakt: mluvíme-li o xenofobii, je to něco, co je lidem vlastní jako jejich vlastní boty, a to kdekoliv. Jediné, co se liší, je způsob - a cíl, na nějž je xenofobie v dané zemi většinou zacílena. Když pak někdo sestavuje žebříčky xenofobnosti obyvatelstva, vlastně tak pouze sleduje výskyt netolerance vůči předem stanoveným kritériím, ignorujíce ty další. Češi bývají leckdy označovaní jako rasisté - s čímž poměrně dost nesouhlasím, neboť označit Čechy za rasisty je spíše neznalost xenofobního procesu české duše, než jakákoliv výpovědní hodnota.

Jakkoliv je xenofobie pro člověka přirozená, je to vlastnost negativní, tedy pokud vezmeme v úvahu to, že chceme svět postavený na obchodu a volném trhu. Xenofobie brání lidem jednat racionálně, vede je k jednání typu "toho Ukrajince nezaměstnám, protože všichni vědí, že Ukrajinci chlastají a kradou", což může velmi snadno způsobit, že firma odmítne dobrého pracovníka, kdy v konečném důsledku jsou poškození oba - pracovník proto, že nedostane práci a firma proto, že přijde o potenciální konkurenční výhodu v podobě dobrého zaměstnance. Jistě, tržní princip říká, a velice správně, že taková firma si zaslouží konkurenční nevýhodu a krach, jenže problém nastává v situaci, kdy je xenofobie sdílena většinou společnosti a náš hypotetický Ukrajinec jednoduše ze své fyzické podstaty nemůže oběhat všechny firmy v zemi, aby našel tu, jejíž majitel xenofobní nebude. Výsledkem pak trpí celá ekonomika, protože preferuje prvky, jejichž "hodnota" spočívá například v národnosti a nikoliv v ekonomické výkonnosti. Čili - je potřeba s xenofobií něco dělat, pokud nám jde o to, abychom byli jako země úspěšní. Pokud dáváme místo ekonomického úspěchu přednost národní "čistotě", stačí říct a rozhodnout se - jenže lidé by často chtěli mít obojí a pokud možno hned, což jednoduše nejde.

Abychom mohli s českou xenofobií něco dělat, musíme si uvědomit, odkud vítr vane. Češi jsou často kritizovaní různými mezinárodními organizacemi typu Human Rights Watch, že u nich kvete rasismus jedna radost - a jako příklad se uvádějí negativní emoce vůči Romům či Afričanům. Tyto organizace se však dopouštějí logického klamu - dělají si statistiky tak, aby jim vyhovovaly do jejich myšlenkového rámce. V průzkumech typu "koho byste nechtěli za souseda" totiž mnohem výrazně lépe dopadají američtí černoši než Afričané - američtí černoši jsou dokonce často viděni jako "cool", zejména u mladé generace. U téže mladé generace, která se pohoršuje nad možností, že jejich soused bude například ze Senegalu. Stejně tak nemají Češi problémy s asimilovanými a do "běžné společnosti" integrovanými Romy - to, co jim vadí, jsou cikáni. Ačkoliv se různé lidskoprávní organizace snaží navodit dojem, že Rom a cikán jedno jest, není to pravda. Rom je označení pro etnikum, resp. národnost podle německého modelu, zatímco cikán je označení sociální, označení způsobu života. Cikán může být bílý úplně stejně, jako Rom vůbec nemusí být cikán. Úplně stejně jako cikáni vadí Čechům různé "alternativní" subkultury jako anarchisté či squatteři, a troufnu si říct, že úplně ze stejného důvodu.

Češi totiž, bez ohledu na to, jak moc si to připouštějí, milují pořádek malého městečka co nemá víc než pět tisíc obyvatel a rádi to aplikují na celou společnost. V rámci tohoto pořádku, tedy u kohokoliv, kdo splňuje tento požadavek, jsou ochotni vcelku upřímně tolerovat naprosto kohokoliv, ovšem běda jak přijde někdo, kdo se mu vymyká. Neztotožňuji se s názorem politicky korektních strážců multikultury, kteří tvrdí, že tento pořádek je špatný, rasistický a kdo ví, co ještě. Sám takovou představu mám rád a proto se mi například rakouské městečko o pěti tisících obyvatelích, které je doslova prototypem takového stavu, líbí neskonale víc, než "alternativní" a "živé" město, v němž je "ten nenudný nepořádek", jako například Porto nebo Glasgow. Vzhledem k tomuto prvku jsou Češi ochotní tolerovat všechny "prohřešky", které pobuřují lidi v jiných zemích - proto nahý Topolánek, ať se bulvár snaží jak se snaží, expremiéra v očích české veřejnosti nediskredituje, proto je většina apatická k homosexuálům či feministkám (kteří kolikrát v Čechách doslova rozrážejí otevřené dveře). Čechovi je v zásadě jedno, jakou barvu kůže kdo má, pokud se bude chovat slušně - Kde to slušně znamená chovat se tiše, nenápadně a moc se neprojevovat. A to není rasismus, protože Češi nápadné a projevující se chování nesnášejí ani u vlastních lidí, na první pohled nerozeznatelných, a dávají jim to také náležitě sežrat.

Co tedy s xenofobií v Čechách dělat? Jak jsem již psal, je potřeba si uvědomit především několik věcí. Jednak to, že v Čechách xenofobie je, stejně jako kdekoliv jinde. Dále to, že to není žádný zločin, je to normální lidský pud, který je akorát nekompatibilní s naším ekonomickým modelem a budoucností, kterou si kreslíme, tzn. bohatou a mezinárodně uznávanou. Tím, že budeme odmítat slušné a pracovité jen proto, že odněkud jsou a budeme preferovat domácí lemply se akorát znovu izolujeme, což sice nemálo lidí v kotlince chce, ale minimálně já osobně si nemyslím, že je to správné. S xenofobií bychom tedy bojovat měli - a bezbranní rozhodně nejsme. Zde bychom si měli uvědomit v čem je naše největší bohatství, které nám leckdo může jen závidět - v našem humoru. Čím víc bude vtipů na téma různých stereotypů a klišé (které se političtí korektčníci snaží kritizovat a vymýtit), tím lépe, protože tím méně vážně se bude opravdová xenofobie brát. Tím, že budeme hledat na druhých věci, kvůli kterým se jim chceme smát, je budeme poznávat a tím víc přijdeme na to, že to jsou lidé jako my. Jednotlivci, ne "národy". Ovšem chce to zároveň i stejné poznání u ostatních u nás, že tím, že si z nich děláme legraci, je neurážíme - a zároveň najít v sobě odvahu nechat ty druhé dělat si legraci z nás.

Čím víc se na sebe v téhle kotlince budeme smát, tím lépe a přirozeněji se s xenofobií vyrovnáme - nezlikvidujeme ji, protože xenofobie je, stejně jako zločin, věčná. Pokud ji ovšem usměrníme do slušných kolejí, v nichž nebude škodit a stane se z ní zábavný prvek debaty mezi námi a našimi sousedy odjinud, budeme žít v pohodě. Bez zákazů, příkazů a revolucí.

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Dvojí metr pro extremismus

neděle 14. června 2009

Minulý týden jsme se doslechli o policejní razii v bytech několika občanů, kteří prý byli vyznavači neonacismu. V bytech zadržených se podle médií našlo několik předmětů, které by takové obvinění dokládaly, například nacistické insignie - vlajka s emblémem SS a podobně. Radikálové na svých webech pohoršeně tvrdí, že do bytu jejich soudruhů vnikla ozbrojená komanda a ve stylu amerického akčního filmu vyrážela dveře beranidly či rozbíjela okna.
V sobotu 13.6. přišla na upomínkovou akci k výročí vypálení města Lidice nacisty skupina mladých komunistů s rudými prapory. Kladiva, srpy, Leninové a Che Guevarové se smáli do očí nejen přihlížejícím slušným lidem, ale i pořadatelům. A jak se píše v titulku článku z MF Dnes, na nějž odkazuji - nikdo nic neviděl.

Byl bych asi jedním z posledních lidí na světě, kdo by se nějak zastával vyznavačů hitlerovského nacionálního socialismu, případně jejich bojůvek, kteří žádnou ideologii neuznávají, zato však rádi mlátí lidi na ulicích.

Jenže na straně druhé zde máme nějaké zákony. Komunistický svaz mládeže je, pokud je mi známo, extremistickou organizací, která má přímo ve svých stanovách myšlenky směřující k potlačování lidských práv a svobod a jako taková byla ministerstvem vnitra před třemi lety rozpuštěna. Přesto však vyvíjí činnost vesele dál. Narušení pietního dne komunistickými spratky rozhodně nebylo první příležitostí, kde se objevila mládež s rudými prapory. Pravidelně se bolševický potěr objevoval na odborářských demonstracích, na manifestacích "proti radaru", kde pragmatičtí soudruzi zneužívali naivních pomatenců ke své exhibici, se železnou pravidelností též hulákají nenávistná hesla na prvomájových sdruženích. Nikdy, nikdy, nikdy se nestalo, že by proti nim bylo zasaženo. A to i přesto, že jejich rudé prapory jsou viditelné na kilometry.

Informace o obviněných údajných neonacistech máme pouze ze stránek sdružení Antifa. Které má moji důvěru asi tak stejnou, jako organizace Národní odpor. Jinak nikdo neví, za co byli ti muži vlastně obviněni a jakou ilegální činnost vlastně vyvíjeli. U mladých komunistů je to však zcela jiná věc. Chovají se naprosto transparentně v sebevědomé víře, že stát, potažmo jakési "veřejné kolektivní mínění" nad nimi drží ochranou ruku. Navíc o nich byl nedávno natočen bezmála oslavný dokument. Jsou mladí, naivní a komunismus je přece v zárodku hezká myšlenka, ne?

Nečiním principielní rozdíly mezi Hitlerem, Mussolinim, Leninem a Che Guevarou. Není mi úplně dobře z toho, že je z bůhvíjakých nevysvětlených důvodů činí naše státní orgány.

Proto přitvrzení boje státu s extremismem začnu schvalovat tehdy, kdy dojde k jeho účinnému potírání na obou stranách. Až policejní komando vtrhne do bytu soudruhů Filipa, Grebeníčka, Krajči či Pazdery, zabaví jim Stalinovy spisy, Leninovy busty a všechny ty rudé prapory, možná si budeme moci říci, že se u nás začalo v tomto směru doopravdy něco dít.

Zobrazit celý článek

EVROPA: Drtivé vítězství pravice

pondělí 8. června 2009

Skončily volby do Evropského parlamentu, které, pokud projde Lisabonská smlouva, budou o lecčem rozhodovat - neboť nově zvolení poslanci dostanou posílené pravomoci. Musím říct, že v naší redakci zavládla po zveřejnění oficiálních výsledků radost, a to nejen ze situace v České republice.

Ve většině členských zemí EU zvítězily nominálně pravicově orientované strany, velmi často zaměřené liberálně/libertariánsky, což je velmi pozitivní znamená, především kvůli turbulentnímu vývoji na světových trzích a globální recesi. V podobných okamžicích totiž voliči mají často tendenci volit populisty, kteří slíbí modré z nebe, jistoty a prosperitu, aniž by se ptali, odkud se na to vezmou prostředky. Evropané tak projevili nebývalou zodpovědnost, když tak dali najevo svůj souhlas s volným trhem a pravicovou politikou - a v klíčových zemích přitom šlo o porážku levice nanejvýš drtivou. Připomeňme si výsledky - ve Francii jde o 36 pravicových poslanců proti 32 levicovým (počítaje v to zelené) a čtyři hlasy populistů. Ve Spojeném království dostala pravice 34 mandátů, levice 14 a populisté 15. V Německu dostala pravice 54 mandátů, levice 45. V Polsku liberální pravice 28 mandátů, konzervativci 15 a levice 7. Levice zvítězila pouze v tradičně rudém Řecku a na Maltě. Je tedy krajně pravděpodobné, že pokud by příště někdo v Evropském parlamentu podobně jako Mirek Topolánek nazval financování soukromého sektoru státem "cestou do pekel", dostalo by se mu spíše aplausu.

Co se týče České republiky, je potěšitelné, že Paroubkova agresivní a hulvátská kampaň nepřinesla své ovoce a nezopakoval se scénář z podzimu loňského roku. Jistě, proti předchozím evropským volbám ČSSD posílila, nicméně jednak ukrojila z podílu KSČM - a jednak její poslední volební debakl v Evropském parlamentu z roku 2004 byl způsoben zejména tím, že sociálnědemokratičtí voliči věděli o EU a o roli Evropského parlamentu jen velmi málo, pročež nepřišli v hojném počtu volit. Skutečnost, že ODS dokázala vyhrát a KDU-ČSL obhájit své mandáty navzdory Paroubkově agresivní marketingové kampani, je potěšující - a troufnu si říct, že "vajíčková válka" navzdory všemu ODS pomohla. Rád bych viděl nějaký průzkum, pokud by existoval, vypovídající o tom, které věkové skupiny se v jakém počtu dostavily k volbám a koho volily. Bylo by to nesmírně zajímavé.

Rovněž potěšitelné je, že Václavu Klausovi nevyšel jeho atak vůči ODS a že ani jedna z trucstran proti předchozí vládě (SSO, Libertas, Suverenita, DSZ) se do Evropského parlamentu nedostala. Třebaže výsledky voleb ukazují, že Češi příliš optimisticky vůči EU naladěni nejsou (jinak by uspěly například strany jako SNK-ED, Liberálové.cz či EDS), přes pětiprocentní práh se navzdory silné mediální přítomnosti a omnipresenci izolacionistických výkřiků v internetových diskusích žádná z vyloženě protievropských stran nedostala.

Sečteno a podtrženo, třebaže se o volbách do Evropského parlamentu říká, že jsou "nejdražším předvolebním průzkumem veřejného mínění", jejich výsledek je veskrze optimistický. Třebaže se do EP dostaly některé populistické strany, jako například BNP či FPÖ, jejich podíl v rámci nově složeného parlamentu je minimální.

Zobrazit celý článek

SPOLEČNOST: Precedens prolomen

čtvrtek 4. června 2009

Během tohoto týdne policejní vyšetřování pod vedením kriminalisty Pavla Karase označilo některé viníky pogromu v Postoloprtech, při němž bylo surově zavražděno 763 lidí. Všichni viníci dosud identifikováni nebyli, pátrání ještě pokračuje - nicméně už teď je možné jmenovat: kapitán Černý, policejní velitel Marek, poručík Čubka, kapitán Slovák a rotmistr Tarčan. Tohle jsou výsledky prvního vyšetřování sudetských pogromů od roku 1945 a jsou více než zajímavé.

V červnu roku 1945 v Postoloprtech žili prakticky jen staří lidé, děti nebo ženy - váleční zločinci uprchli před frontou do Německa už v dubnu, muži v produktivním věku byli většinou buď v zajetí, nebo padli na frontě. Na mnoha místech Sudet (druhý takhle hromadný masakr proběhl v Ústí nad Labem) docházelo k pogromům, kdy byli lidé zabíjeni buď jen proto, že to českým nacionalistům činilo potěšení, nebo vraždili bývalí konfidenti Gestapa, na jejichž udavačství byli svědkové z řad německojazyčného obyvatelstva. Kromě tohoto velkého masakru, který počtem obětí třikrát převyšuje počet mrtvých v Lidicích a Ležácích dohromady, byly v oblasti Postoloprt průběžně zavražděny desítky dalších lidí - kupříkladu k vraždě deseti lidí došlo u příležitosti výročí Lidic - nacionalistická soldateska si vyjela mezi místní německojazyčné obyvatelstvo, vybrala náhodně deset lidí a ty zavraždila.

Vyšetřování začalo prakticky díky českému členství v Evropské unii - protože podle současných německých zákonů je vražda (na rozdíl od českých zákonů) nepromlčitelná a někdo v Německu podal trestní oznámení na neznámého pachatele pro vraždu pěti chlapců ve věku od 12 do 15 let spáchanou v červnu roku 1945 - a toto vyšetřování tak dostala za povinnost vést česká policie. Sám vyšetřovatel Karas, když dostal věc v roce 2006 na stůl, nevěřil, že k té události vůbec došlo - nicméně poté, co ve vyšetřování pokročil, řekl, že kdyby tehdejší trestní řád znal slovo genocida, bylo by pro událost mnohem příznačnější - jak řekl serveru Aktuálně.cz.

Je velmi zajímavé sledovat reakce na tuto zprávu - na stránkách Neviditelného psa se pan Václav Vlk starší pustil do dalšího nenávistného článku proti sudetským Němcům, kde píše, že "sudetští Němci mají pocit, že jim bylo ublíženo" - a v diskusních fórech mnozí píšou cosi ve smyslu "byli to Němci, tak si to zasloužili" a spekulují o konspiračních teoriích ve smyslu "Němci vlastněný tisk šíří propagandu" - nicméně přesto mnoho lidí v oněch diskusních fórech české nacionalisty kritizuje a obětí se zastává. Mým odhadem jde tak o 60% příspěvků, což je velmi mnoho, vezmeme-li v úvahu, že ještě před deseti lety by to bylo nemyslitelné.

Bude zajímavé sledovat, zdali se bude ve vyšetřování pokračovat i v případě dalších pogromů - Ústí nad Labem, Brna, Přerova, Leštiny či mnohých dalších. Třeba se pak konečně dočkáme objektivního pohledu na události, které se děly v údajně demokratické republice mezi lety 1945-1948.

Foto: archiv MF Dnes

Zobrazit celý článek