ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Další mladý soudruh by rád cenzuroval web

čtvrtek 21. dubna 2016

Soudruh Josef Patočka, takto syn soudruha Jakuba Patočky, volá po brutální regulaci internetu. Zvlášť mu leží v žaludku server Parlamentní listy. Jeho příspěvek na ultralevicovém blogu Deník Referendum (který si mimochodem bůhvíproč občas hraje na nezávislé zpravodajství) je velmi poučnou sondou do duše mladého komsomolce a novosocialistického revolucionáře.

Za normálních okolností (tedy ještě před pár lety) bych se nad tím pousmál: řekl bych si, že rudé jablíčko skutečně nepadlo daleko od stromu a že mladý Patočka je prostě blázen, stejně jako jeho otec. Jenže jak jsme si jistě všimli, situace se poněkud změnila. Příslušníci tzv. Nové levice jsou na koni, dostali se k moci, k lizu a levicová vláda, ve které mají své silné zástupce (počínaje premiérem Sobotkou, který jakožto člověk bez názoru není asi úplně neomarxista, ale jeho nejbližší poradci, kteří mu nejen píší projevy a stanoviska, ale také mu zřejmě radí, kdy si má dojít na záchod, kovanými neomarxisty rozhodně jsou), jim schvaluje zákony na míru. K Sobotkovi má velmi blízko i Patočka senior, který je úzce spřažen s doyenem a Otcem zakladatelem českého politického neomarxismu Vladimírem Špidlou, takto šéfem premiérových poradců. Nezapomínejme také, že o regulaci internetu z podobných důvodů před časem mluvila také ultralevicová ombudsmanka Anna Šabatová, kterou s Patočkou spojuje nejen světonázor, ale například tzv. Kuřimská kauza. Dodnes není jisté, jestli oba soudruzi kryli sektu náboženských fanatiků, jejíž hlavní činností bylo mučení dětí, z čiré nevědomosti a blbosti, či záměrně.

Mohlo by se klidně stát, že vládou posvěcená cenzura internetu, schovaná za novelu zákona o hazardu, by regulačním šílencům v ČSSD a jinde nestačila. Jak všichni dobře víme, levice je posedlá omezováním všech aspektů lidského života v zájmu jejich vlastního dobra. Vědí nejlépe, kdy máme chodit nakupovat a kam, kdy máme zůstávat doma s rodinou, jakým způsobem máme jezdit do práce, jak máme vychovávat své děti (které vlastně patří státu a my je máme jen vypůjčené...), či co máme jíst. Že nám ještě v našem vlastním zájmu nezakázali, co a kde máme číst, je vlastně s podivem,

Nejsem žádným velkým fanouškem Parlamentních listů, občas je čtu jen proto, abych se pobavil. Relevantní informace se v nich dozvím jen minimálně. Nevím, co na nich soudruhům Patočkovým vlastně vadí, že to juniora vybičovalo k tak brutálně bolševické rétorice, kterou ve svém textu použil. Ano, je to politický bulvár, který vydělává na často absurdně stavěných, křiklavých titulcích, které většinou s tělem textu nekorespondují. Ano, soudě podle úrovně jejich diskuzí jsou jejich texty krmí pro bezmozky. No a? To samé v tmavě rudém by se ostatně dalo říci o Deníku Referendum, který používá jen o něco "sofistikovanější" metody. 

Předpokládejme, že kdyby se komunistům, kteří jsou okolo této platformy soustředěni, jejich záměr nedejbože zdařil, rozhodně by se nezastavili u Parlamentních listů. Pravděpodobně bychom brzy neměli co číst ani na internetu a někteří z nás by možná už seděli za mřížemi. Vždyť zbavení se svých názorových oponentů navždy je dalším vlhkým snem současných neobolševiků. Soudruh ovšem nedomyslel, že když už jedete na žralokovi, může se stát, že z něj spadnete a žralok vás sežere. Někdo by takovou zvrhlou cenzuru mohl obrátit přímo proti Deníku Referendum. A já si pořád myslím, že je vlastně v pořádku, že mají kde tito soudruzi publikovat své někdy zmatené, někdy pomatené a někdy přímo nebezpečné názory.

Proto ostatně soudím, že by měl mladý Patočka držet hubu.

Zobrazit celý článek

ANALÝZA: Pojednání o uprchlících, islamofobii a fašismu II.

čtvrtek 14. dubna 2016

Zde je dlouho slibovaný druhý díl Komovy zcela vyčerpávající uprchlické analýzy.

(díl 2.)
Ohrožení podstaty demokracie
Z hlediska politologie je tu další, a to nijak vedlejší problém. Nedemokratický postoj a ohrožení demokratické podstaty politiky, ze dvou stran. Jedná se o vylučování jedné strany z politické debaty, z demokracie, z politiky. Platí to více či méně pro obě strany sportu a fakticky se jedná o extrémistické názory, ačkoli jejich zastánci jsou jinak umírnění, a třeba si i myslí, že jsou prodemokratičtí a nevidí hrozbu, kterou sami způsobují.

Najdou se lidé, kteří se radují z toho, když je nějaký názor umlčován, protože se jim nelíbí. V dnešní době to nabírá podoby neustálého přidávání přídavných jmen souvisejících s nedemokratickým diskursem před názory/lidi/skupiny, s nimiž nesouhlasíme. Nebo zablokováním stránek na facebooku. A propó, kdyby Vám, vážení čtenáři, kvůli Vašim názorům a odkazům na facebooku zablokovali Vaši odpůrci Váš facebook, či Vaše oblíbené stránky s politickou tematikou, nebyl by to fašismus?
Prvním ohrožením demokracie je, když zastánci přijímání uprchlíků označí opačný názor za extremistický, xenofobní, rasistický. Toto ohrožení demokratické podstaty státu podporují právě také (ale nejenom) i vědci se svoji výzvou. Označím-li protivníka, opačný názor za extremistický, xenofobní, rasistický nebo třeba fašistický, automaticky ho tak vylučuji z politické demokratické debaty, vylučuji ho a jeho nositele ze slušné společnosti. Předem ho označuji za tak špatný názor, který by měl být předem odsouzen. Fakticky ho tak řadím mezi nedemokratický názor. Řadím ho někam ke komunismu a nacismu. Který jako takový ideálně nemá právo kandidovat ve volbách, strana má být podrobena zkoumání soudem, nejlépe zrušena, facebookové stránky zablokovány a zrušeny atd. atd.

Tito lidé se sami chovají nedemokraticky, jako fašisté či komunisté, a to přesně v jednom z těch základních bodů, který činí fašismus a komunismus tak nebezpečnými. Tj. že ve jménu svého vidění světa, svých představ o budoucnosti či uspořádání společnosti vylučují z politické debaty opačné názory. Demokracie, pluralita názorů a demokratická debata NAOPAK stojí na podstatě a shodě, kdy s opačným názorem mohu nesouhlasit, ale uznávám právo na jeho existenci a vyjádření. Tj. nesouhlasím s Vámi, ale budu se bít za Vaše právo Váš názor vyjádřit. Resp. pokud Vy akceptujete tutéž premisu.

Kdo tuto podstatu akceptuje, nesmí být nikdy jeho názor vylučován z demokratické debaty. A nesmí být z ní vyloučen, ani předem ponižován, jako názor xenofobní, rasistický, fašistický či extremistický (a tedy nedemokratický). Pomiňme teď české vyhrocené předvolební boje levice s pravicí (resp. stranami, které předstírají, že s ní něco mají společného), kdy jedna strana o druhé tvrdí, že nastane konec světa v případě vlády těch druhých. Já si to ostatně o té druhé straně myslím také, ale musím tuto vadu demokracie akceptovat jako nejméně špatné řešení.

Vážený čtenáři, pokud máš dojem, že píšu jak fašista, sám jsi fašista. Můžeme se zažalovat a soutěžit, kdo je trapnější. Označit někoho za fašistu je snadné a nedemokratické. A bohužel typické pro určitě skupiny lidí, kteří se jinak vehementně demokracií ohánějí.
K druhému ohrožení demokracie patří stejné vylučování z debaty ze strany odpůrců uprchlíků. Tím jsou jak šibenice, vysklená Klinika, tak vyloučení určitých opačných pro-uprchlických názorů z politiky/debaty/demokracie, jak pravil Konvička. Kdysi napsal něco v tom smyslu, že bude potřeba až 15% obyvatel vyloučit z práva volit. To už je nedemokratický extrém. Samozřejmě k takto nedemokratickému kroku může dojít v zájmu vůbec záchrany existence státu, zvláště pokud islám v praxi skutečně náš stát, jeho demokratickou podstatu a náš způsob života ohrozí. Nicméně tato situace nenastala, a i kdyby jednoho dne nastala, je vždy třeba jasně říct, že se jedná o krok zásadně z povahy nedemokratický.

Co se Kliniky týče. Byla do ní vhozena světlice a dlažební kostky, nejedná se o natolik závažný trestný čin, v porovnání třeba se zrůdností útoku, který odnesla Natálka, a už vůbec se nedá srovnávat s protesty proti zasedání MMF a Světové banky. Mimochodem, zkuste se zamyslet, jaká je názorová příbuznost protestujících proti MMF a lidí v Klinice.
Pravda, je to horší než házet vajíčka nebo střílet airsoftovými („softwarovými“) kuličkami na politiky, ale při demonstracích naštvaných lidí a v takovém počtu zkrátka k výtržnictví dochází (a podle toho se na to má reagovat). Zbude nepořádek, vytrhané dlažební kostky, vysklené výlohy.
Jedná se o radikalizaci veřejnosti a útok na hodnoty asi tak jako když naši v roce 1969 vysklili výlohu aeroflotu. Mohlo si pár radikálních „přijímačů“ a „odmítačů“ dát někde přes hubu a bylo by to totéž. Samozřejmě, že stávat se to nemá a je to ta čára, za kterou žádná demonstrace v demokracii zajít nesmí. A co vím, tak minimálně IVČRN se od toho distancovala, což je dobře, byť je to jen gesto - ale i pro příště by měli vůdci podobných demonstrací veřejně sdělit, že jestli bude mít někdo podobný nápad, nemá podporu hnutí. V opačném případě vždy budou mít organizace typu IVČRN podíl na radikálních nedemokratických událostech typu Klinika stejnou spoluvinu jako islám na terorismu (a dalších zlých činech s ním spojených). Pozor na to.

Debata, diskuze a demonstrace musí zůstat v rámci demokratických standardů. Rozbít výlohu názorovému oponentovi je stejně nepřijatelné jako napadení Sobotky na předvolebním mýtinku v roce 2010. Takové činy teda ne! Házení rajčat a vajec lze brát jako standardní a bezpečný nástroj vyjádření opovržení, fyzická napadení a vysklení výlohy nikoli, v tom se dotyční skutečně radikalizují nepřijatelným způsobem.
Součástí toho, že máme zůstat humánní a demokratičtí, je také to, že budeme pouze tolerovat (nebudeme se jimi však řídit) názory těch, kdo nejvíc křičí o humanismu, přijímání uprchlíků a co poté budou křičet o diskriminaci a urážení náboženství, až/pokud budeme po muslimech chtít asimilaci, přizpůsobení, dodržování našich zákonů.
Nemůžeme si zachovat svoji demokratičnost a preferování diskuze před násilím tváří v tvář těm názorům, co opačné názory označují předem za xenofobní a co tleskají blokování facebookových stránek s opačným názorem. Nemůžeme si zachovat naši kulturnost a humanismus a zároveň poslouchat přijímače, co budou křičet o diskriminaci a tolerování kulturních odlišností přistěhovalců, pokud tyto odlišnosti jsou neslučitelné s našimi zvyky a zákony, nebo jsou vyloženě odporné. Čímž se dostávám k..

Islám
A co mám já osobně proti islámu? Problém s ním mám ve třech rovinách.
1) Náboženství. V tom je islám stejný např. s křesťanstvím. Je mi vyloženě odporné, že někdo stanovuje standardy etiky, toho, co je správné a co se má dělat – na základě a garance toho, že to tak chce nějakej bůh, určil to nějakej bůh, nebo nějakej prorok, nebo nějaká kniha. A je z toho dogma. A nedá se o tom diskutovat, nedá se to zpochybnit a někdy ani zesměšnit. Je mi to odporné jako člověkovi. I jako ateistovi, pokud by pro někoho bylo pro lepší pochopení důležité vyjádření mojí víry.
2) Má špatné hodnoty -  co dobrého nám přinesl, řekněme za posledních sto let? Je mi zcela ukradené, co pochází z koránu, co je v nějakých hadísech a co je až šária. Je mi jedno, jestli jsou islámské nebo jen islámem tolerované všechny ty pitomosti či zla od považování psů a vepřů za nečistá zvířata, mlácení hlavou o zem 5x denně, přes vraždy ze cti, (ženské) obřízky, popravy jinověrců, popravy homosexuálů, po pojetí podřízenosti (bohu, knize, autoritě, jinému člověku) a po pojetí svobody jednotlivce. A po roli náboženství v celkovém životě, v každodenních činnostech a politice či pojetí pokroku.
Nebo klasický případ – fatva. Co to je za odporný myšlenkový směr, kde může být někdo určen jako osoba, kterou správný ctnostný člověk má zlikvidovat? A fatva není nějaký nepoužívaný relikt, vytržený z kontextu textu v koránu a z kontextu doby. Když čtete bibli, svým způsobem se dá chápat jako návod na genocidu. Křesťané ji ale nepáchají. Genocidní články v bibli jsou pro křesťany nepoužívaný relikt. Fatva není relikt.
Další příklad by se týkal spíše sunnitského islámu, kde není žádná vrcholná náboženská autorita (jako papež), což má za následek, že jeden imám může hlásat jako správný islám něco úplně jiného než jiný. A nakonec cokoli špatného se podle jednoho „správného islámu“ stane, to hned druhý imám může označit jako „nesprávný islám“. Takže v praxi se může obhájit jakékoli zlo a zároveň říct, že to s islámem rozhodně nemá nic společného.
Každý muslim nebere islám doslova. To je pravda, ale z toho tím pádem plyne, že člověk-muslim je tak dobrým člověkem, jak málo je muslimem. Platí-li tato premisa i pro jiná náboženství, to nevím (a pro tento text na tom nesejde), budu předpokládat, že ano.
Jestli muslimové chtějí brát ty svoje texty doslova a jak moc se jimi chtějí řídit, to je jejich vnitřní záležitost. Do toho muslimům zasahovat nesmíme, nepožádají-li nás. Muslimové se sami musí zamyslet nad tím, co to má být ten správný či většinový islám, jak moc má ovlivňovat jejich životy a životy ostatních. A jestli bude muslim znamenat nijak zvláštní popis normální člověka (jako třeba když je někdo křesťan), těžko k rozeznání od jakéhokoli jiného člověka, nebo jestli slovo muslim v sobě ponese nádech potenciálního hovada či teroristy (na rozdíl od křesťanů), co bude ve jménu svého náboženství a svatých knih fanaticky zabíjet lidi nebo si alespoň vynucovat v Evropě svoje islámské hodnoty místo své integrace do společnosti. Muslimové, nikoli my, jsou především ti, co něco musí – co se musí zamyslet nad sebou a islámem, co např. musí uznat vraždění všech lidí za univerzálně zlé. Chce se dodat – především těch lidí v Izraeli, tím by měli začít.
Do té doby je přijímání muslimů do Evropy pro nás větším problémem než utrpení lidí v Sýrii a utrpení uprchlíků. A než utrpení obyčejných muslimů (snad jich je většina), kteří se jako každý jiný obyčejný člověk chtějí mít fajn, mít nerušený život v bezpečí a neberou nějaké náboženství vážně, doslova a kteří opravdu vnitřně nesouhlasí s jakýmkoli fanatismem a terorismem.
3) Tendence k radikalizaci. Aneb najdi faktickou chybu v textu: „Čtyři muslimové vejdou do restaurace, za nimi vstoupí křesťan (či ateista, buddhista aj.) a v sebevražedném pumovém teroristickém činu vyhodí vše do povětří.“

Ať už vám islám vadí nebo ne, radikální islám vadí všem, i ne-radikálním muslimům. Ale za radikalizaci chápu i to, jak muslimové reagují na karikatury Mohameda v dánském tisku před deseti lety. Jak reagují na vystřílení redakce Charlie Hebdo. V obojím demonstrují svůj hodnotový žebříček, neslučitelný s naším, kdy zde náboženské záležitosti nadřazují svobodě slova. Až stovky imámů prohlásí, že urážka islámu/proroka/boha není akceptovatelný důvod k zabíjení, že správný muslim se nad to má povznést, a desetitisíce evropských muslimů s tímto názorem vyjdou solidárně manifestovat do ulic, pak se budu mýlit. Zatím vidím, že stále hoří dost dánských vlajek kvůli nějakým karikaturám. Zatím jsou průzkumy veřejného mínění mezi muslimskými komunitami děsivé.

K třetímu důvodu patří i to, jak muslimové schvalují terorismus a zabíjení a jak proti tomu masově nedemonstrují. Opět si to musí srovnat sami a my nejsme povinni jim v tom pomáhat, našlapovat okolo nich opatrně po špičkách, či snažit se je neurážet. Naopak, měli bychom v Evropě důsledně požadovat přijetí našich hodnot a ujasnění si ze strany muslimů, co je to vlastně ten neradikální islám a zda je takový v Evropě vůbec akceptovatelný. Do té doby patří islám do Evropy asi tak jako komunismus a nacismus.

Závěrem
Pokud nebudeme situaci řešit, další muslimové budou proudit do Evropy, co nastane v ČR dříve? Další Breivik nebo další Paříž (či Charlie Hebdo, Madrid, Londýn nebo 11. září, pochopitelně)?
Nic, pokud se minimálně elity nebudou chovat přezíravě, pokud navrhnou řešení, pokud zavrhneme multikulturalistickou ideu (v dnešní podobě), pokud budeme požadovat důslednou integraci (a omezeného množství muslimských uprchlíků), pokud se budeme stavět k přijetí uprchlíků stylem „my můžeme - vy musíte“.
Takže, co s tím? Vybírat si, koho přijmeme, v jakém počtu. A komu se to nelíbí, může jít jinam. Samozřejmostí zůstává důsledné požadování přijetí našich hodnot, především bez ohledu na jakékoli řeči některých z nás o potlačování náboženské svobody. Neustupovat jejich požadavkům – jinak salámovou metodou a (v méně špatném případě) nenásilně budeme nahrazeni jinou kulturou, jako ti indiáni.
Nemyslím, že by prvním krokem k řešení mělo být, aby „Islám v České republice nechceme“ nebyl jen název hnutí, ale jeden ze základů oficiální politiky ČR. Nicméně toto by měl být jeden z možných a přijatelných závěrů celospolečenské debaty o tom, jak se postavíme k migraci a islámu. Alespoň do doby, než si muslimové vyřeší, co to má být ten islám. Aby si oni nastavili jasné mantinely, co už je nepřijatelné a neislámské. Oni musí nést toto břemeno. Ne my, abychom za naše prostředky vymýšleli programy integrace migrantů, složitě sledovali potenciální radikály a předcházeli teroristickým útokům.

Poznámky na závěr
- V některém evropském státě (snad Dánsko?) mají údajně systém psychologů, policie a bezpečnostních složek, který vychytává radikalizující se muslimy a „lidsky“ (konzultacemi, pomocí, ukazováním možností aj.) docela úspěšně zvládá zjistit, kdo z muslimů je potenciální budoucí terorista a jak z něj udělat umírněného muslima, se kterým ve společnosti není problém. Nevím, jestli by něco podobného naši „přijímači“ či sluníčkáři přivítali nebo odsoudili jako zasahování do náboženské svobody. Ale předpokládám, že by to mohli uvítat - kdyby to byl státní projekt, vytvořily by se na to neziskovky a v názvu to mělo něco s Václavem Havlem. A všimněte si, že to celé nebezpečí s radikalizací se týká jen islámu. Hlavně si všimněte, že se jedná o program řešení následků problému, nikoli příčin.

- Vůbec se nehodlám rozepisovat o tom, jak neziskové organizace sají prostředky ze státních rozpočtů (a různých fondů), aby něco doputovalo na reálnou pomoc uprchlíkům, něco těm odvážným dobrovolníkům vespod hierarchie a něco někde někomu zůstalo a kdo ví, jestli toky peněz zvládá kontrolovat i někdo jiný, než ke komu tečou. Snad jen doporučení – poslouchejte řeč peněz, kdo koho platí, kdo z koho žije, kudy peníze tečou. Ke komu peníze přitékají, má zájem, aby tak zůstalo.
- SANEP provedl v prosinci průzkum veřejného mínění ohledně volebních preferencí. Naše vláda je v polovině období, což je v kombinaci s uprchlickou krizí ideální čas, aby na úkor vládních stran posílila nějaká ta protiuprchlická, extremistická, xenofobní a zajisté fašistická platforma. Sice věřím jen těm průzkumům, co si sám zfalšuji, klíčový je pouze výsledek voleb, ale i ty průzkumy ukazují, že se nic neděje. Možná se do sněmovny po volbách s pár poslanci dostane nějaká ta komická formace typu Sládkových Republikánů nebo Úsvitu. A nebo taky ne. To je asi tak vše, co nám v Česku „hrozí“ od nás samých. Chápu, že někdo si přesto může myslet, že tyto obavy z nás samých jsou důležitější než obavy z islámu, islamizace a/nebo migrace, já si to nemyslím. Můžeme o tom debatovat, pokud mne předem neoznačíte za xenofoba, fašistu atd.
- Jak chtějí v Evropě zvládnout integraci cca milionu lidí za rok 2015, když pořádně dosud nezvládli integraci svých muslimů – to nechápu.
- Mladých mužů, v tom věku, kdy jejich případná frustrace nejsnadněji přerůstá v násilí (viz zmíněná hořící Paříž, ale také historicky tak vzniklo mnoho revolucí, např. ta Íránská v 70. letech), je mezi uprchlíky víc než žen stejného věku. A to v horším poměru, než v jakém ho způsobila politika jednoho dítěte v Číně, kde s tím mají léta problémy. Jak to chtějí politici vyřešit, nechápu. A pochybuji, jestli si vůbec uvědomují, o jaké nebezpečí se jedná. Záměrně?
- Házet vše špatné na uprchlíky je stejně inteligentní jako za vším špatným vidět Rusko a zmiňovat tento faktor, ať už Rusko nebo uprchlíky, v takřka jakémkoli tématu či argumentaci.
- Když policie zmlátí technaře na Czechtekku, je z toho aféra, rozmáznou to noviny, debatuje se o přiměřenosti a pro příště se přijmou opatření. Když řádění rowdies a násilí na stadionech zanechá těžce raněné, nebo jinak překročí určitou mez, přijmou se opatření, média debatují o tom, co jsou zač a co jsme to za necivilizovanou společnost, že se to u nás děje, obyčejní lidé nepůjdou na fotbalový zápas do „kotle“ s dětmi. A kupodivu ne z jejich vnitřního rasismu či xenofobie. Když mladí Dánové a Britové provedli pár zájezdů-nájezdů na české hospody, levné pivo a holky, rozmázlo se to v médiích, řešilo se to. Za to když na novoročních oslavách muslimští přistěhovalci (a jak jsem zmínil na začátku – je zcela irelevantní, jestli nově příchozí nebo již nějakou dobu v Německu žijící) sexuálně napadají ženy, tak první reakcí je snaha o tom nemluvit. A poté se najdou mezi přijímači i tací, co začnou poukazovat na to, ke kolika znásilněním dochází v ČR.
- Udělat to, co se stalo v Kolíně, místní občané, běloši, hned z toho bude zmedializovaná aféra (jako např. s řáděním rowdies nebo třeba i czechtekkem), hned se zavedou opatření a těžko se to bude opakovat – u muslimů se vše tutlá, poté se alespoň zamlčuje aktivita uprchlíků, poté se ospravedlňuje a zamlžuje (stylem v ČR jsou ročně také tisíce znásilněných). Hnusný dvojí metr.
- Zastánci uprchlíků mají vůbec zvláštní ospravedlňování a dvojí metry. Na sexuální obtěžování v Kolíně – řeknou, že v Čechách se také znásilňuje. Na vysklenou Kliniku ale neřeknou, že muslimové na západě zapalovali auta. Vraždy dcer ze cti radši ututlají a nebo je označí za výjimku (co rozhodně nemá nic společného s islámem!), protože nemohou podat srovnání s ČR.
- Ono nezáleží na tom, co uprchlíci-muslimové provedou, jejich zastánci si to ospravedlní vždy, i kdyby se našel masový hrob a muslimové-přistěhovalci/uprchlíci se veřejně chlubili, jak si zachovali čest, když jim jejich dcery začaly randit s evropany-nemuslimy. Takoví zastánci uprchlíků si najdou ospravedlnění stejně. Kolín dokázal, že otázkou není, co se musí stát, aby se zastáncům otevřely oči.
- Vyskytly se názory, že Kolín byl organizován někým v pozadí (nejlépe Ruskem a Putinem). Jasně, a 2. světovou spáchalo mezinárodní židovstvo, aby ospravedlnilo založení vlastního státu a aby si už po těch hrůzách holocaustu nikdo o židech netroufl říct něco špatného.
- Obyčejně si rádi poslechneme každého, kdo je v nějakém smyslu odpadlíkem a vynese vnitřní poměry na povrch. Historky těch, co nemohli poměry v nějaké organizaci déle snášet a vynesli je na povrch, o ty je zájem a to dokáže zatřást celou organizací. Anonymous, Assange či Snowden vynesou něco na povrch – hned zmedializováno. Někdo odpadne od scientologů a prohlásí, že vymývají mozky – toho se média chytnou. Tajné zprávy důvěrných zdrojů o čemsi prohnilém ve Vatikánu či katolické církvi – hned to bude v novinách a hned bude široce akceptovatelné plivání na křesťanství. Odpadlík od politické strany? Okamžitá mediální celebrita. A co kdyby se někdo infiltroval ke Konvičkovi a poté vše vytroubil? Aha! Tak proč neposloucháme odpadlíky a konvertity od islámu? Proč neposloucháme ty, co ví, jak to uvnitř chodí?


- Úplně závěrečná poznámka. Pokud se mnou zásadně nesouhlasíte, zkuste to všechno zde napsané o islámu a uprchlících analogicky nahradit Ruskem a Rusy. Představte si situaci – milion(y) ruských uprchlíků chce do Evropy, chce i do Česka. #přijímáš? Nebo s tím máš nějaký problém, něco ti na tom nesedí, něco v tobě ti říká, že to není jen tak a všechny sem vpustit není bezpečný nápad – a jsi tedy tudíž odporný nácek, xenofob, rasista, extremista?

Komo

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Andělé a démoni

středa 13. dubna 2016

Dobroserská revoluce začala požírat své vlastní děti, a mně jich není líto, píše Wasill.


Poslední dobou u sebe pozoruji prazvláštní jev. Otupěl jsem. Když vidím rozhořčení občanů a politiků nad trapným vítáním čínského prezidenta a neadekvátním chování policistů při sjednávání pořádku, mávnu rukou. Když slyším umělce v přímém televizním přenosu rádoby statečně plísnit prezidenta českého, nechává mě to rovněž chladným. Stejně tak bez zájmu sleduji opačné reakce již dávno zkompromitovaných novinářů píšících posměšné články o „angažovaných“ umělcích, aby dali vzpomenout na normalizační éru, kdy se režimu do prdele lezlo tak nějak z povinnosti. Po dlouhém přemýšlení jsem důvod své otupělosti vypátral. Revoluce začala požírat své vlastní děti a mně jich není líto.


Celkem v poklidu a v tichosti se vynořilo několik démonů, kteří by si zasloužili stejnou pozornost jako lezení do prdele komoušskému prezidentovi či fízlové mlátící na služebně vyklepaného studenta. Jejich kritika ale na Andělech, ani jinde, zdaleka tak nerezonuje.


Chcete si vyvěsit vlajku provokující a urážející státní návštěvu na své budově? Fajn, ale proč si já nebudu smět zapálit ve své vlastní hospodě? Když to udělám, budou mě policisté nahánět úplně stejně. Sice mě asi rovnou nesbalí v klepetech, ale co není, může být. Stačí třeba nesoulad v kontrolním hlášení nebo přebytek v elektronické pokladně a spolu s kouřením už z toho může být slušná polízanice. Jakkoliv srovnání s vlajkami pokulhává, princip svobody je stále jeden a tentýž. A ten je narušen.

Chcete veřejně kritizovat Miloše a křičet na ulici protičínská hesla a oslavovat celoživotního marxistu dalajlámu? Dobrá, ale nechtě mě utahovat si, třeba i nenávistně, ze společenské třídy nebo sexuální menšiny. Ještě nedávno jsme všichni byli Charlie, a dnes už asi nikdo neví, co to heslo vlastně znamenalo.

Ministerstvo financí, řízené veřejně přiznaným podvodníkem, bude moci bez soudu žádat třetí strany o zablokování údajně nelegálních internetových stránek. Smál bych se, kdyby podobný zákon brzo platil i pro televizi a Ovčáček by s dálkovým ovladačem v ruce vypínal celebrity kritizující jeho páníčka, kdy se mu zachce.

EU přijala jakýsi pamflet o vzdělávání, jehož cílem je podle textu nikoliv učit děti ve stylu občanské výchovy o institucích a mechanismech unie, ale vštěpovat jim od malička ty správné evropské hodnoty a postoje. O inkluzi, které nikdo pořádně nerozumí, se píše obden, a já začínám mít pocit, že pravou motivací některých zastánců plošné inkluze je snaha za každou cenu být proti Zemanovi. Pokud by jim skutečně záleželo na dětech, museli by si nad programem vzdělávání o EU alespoň hlasitě odplivnout.

Miloš, ač nás všechny štve, byl aspoň demokraticky zvolen. EU ovšem ignoruje nejen holandské referendum ohledně Ukrajiny, ale i český parlament a parlamenty ostatních států ve věci Turecka. Nepláču tolik nad výsledkem, ale hlavně nad mechanismy, kterými bylo těchto cílů dosaženo.


Neříkám, že by snad kritika Zemana a Číny měla ustat. Ať si každý kritizuje, koho chce, dokud může. Pokud bude jednou demonstrování za práva Tibetu protizákonné, bude to zásluhou všech těch, kteří dnes tleskají zákazu kouření, prodeje o svátcích, hanobení třídy, cenzuře internetu a podobným nesmyslům. Dost možná nebude v budoucnu ovšem zákaz kritiky hlavy státu potřeba. Taková kritika by totiž mohla být v rozporu s evropskými hodnotami, a ty už budou mít naše děti pevně vštěpené.

Wasill

Zobrazit celý článek