ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Další mladý soudruh by rád cenzuroval web

Soudruh Josef Patočka, takto syn soudruha Jakuba Patočky, volá po brutální regulaci internetu. Zvlášť mu leží v žaludku server Parlamentní listy. Jeho příspěvek na ultralevicovém blogu Deník Referendum (který si mimochodem bůhvíproč občas hraje na nezávislé zpravodajství) je velmi poučnou sondou do duše mladého komsomolce a novosocialistického revolucionáře.

Za normálních okolností (tedy ještě před pár lety) bych se nad tím pousmál: řekl bych si, že rudé jablíčko skutečně nepadlo daleko od stromu a že mladý Patočka je prostě blázen, stejně jako jeho otec. Jenže jak jsme si jistě všimli, situace se poněkud změnila. Příslušníci tzv. Nové levice jsou na koni, dostali se k moci, k lizu a levicová vláda, ve které mají své silné zástupce (počínaje premiérem Sobotkou, který jakožto člověk bez názoru není asi úplně neomarxista, ale jeho nejbližší poradci, kteří mu nejen píší projevy a stanoviska, ale také mu zřejmě radí, kdy si má dojít na záchod, kovanými neomarxisty rozhodně jsou), jim schvaluje zákony na míru. K Sobotkovi má velmi blízko i Patočka senior, který je úzce spřažen s doyenem a Otcem zakladatelem českého politického neomarxismu Vladimírem Špidlou, takto šéfem premiérových poradců. Nezapomínejme také, že o regulaci internetu z podobných důvodů před časem mluvila také ultralevicová ombudsmanka Anna Šabatová, kterou s Patočkou spojuje nejen světonázor, ale například tzv. Kuřimská kauza. Dodnes není jisté, jestli oba soudruzi kryli sektu náboženských fanatiků, jejíž hlavní činností bylo mučení dětí, z čiré nevědomosti a blbosti, či záměrně.

Mohlo by se klidně stát, že vládou posvěcená cenzura internetu, schovaná za novelu zákona o hazardu, by regulačním šílencům v ČSSD a jinde nestačila. Jak všichni dobře víme, levice je posedlá omezováním všech aspektů lidského života v zájmu jejich vlastního dobra. Vědí nejlépe, kdy máme chodit nakupovat a kam, kdy máme zůstávat doma s rodinou, jakým způsobem máme jezdit do práce, jak máme vychovávat své děti (které vlastně patří státu a my je máme jen vypůjčené...), či co máme jíst. Že nám ještě v našem vlastním zájmu nezakázali, co a kde máme číst, je vlastně s podivem,

Nejsem žádným velkým fanouškem Parlamentních listů, občas je čtu jen proto, abych se pobavil. Relevantní informace se v nich dozvím jen minimálně. Nevím, co na nich soudruhům Patočkovým vlastně vadí, že to juniora vybičovalo k tak brutálně bolševické rétorice, kterou ve svém textu použil. Ano, je to politický bulvár, který vydělává na často absurdně stavěných, křiklavých titulcích, které většinou s tělem textu nekorespondují. Ano, soudě podle úrovně jejich diskuzí jsou jejich texty krmí pro bezmozky. No a? To samé v tmavě rudém by se ostatně dalo říci o Deníku Referendum, který používá jen o něco "sofistikovanější" metody. 

Předpokládejme, že kdyby se komunistům, kteří jsou okolo této platformy soustředěni, jejich záměr nedejbože zdařil, rozhodně by se nezastavili u Parlamentních listů. Pravděpodobně bychom brzy neměli co číst ani na internetu a někteří z nás by možná už seděli za mřížemi. Vždyť zbavení se svých názorových oponentů navždy je dalším vlhkým snem současných neobolševiků. Soudruh ovšem nedomyslel, že když už jedete na žralokovi, může se stát, že z něj spadnete a žralok vás sežere. Někdo by takovou zvrhlou cenzuru mohl obrátit přímo proti Deníku Referendum. A já si pořád myslím, že je vlastně v pořádku, že mají kde tito soudruzi publikovat své někdy zmatené, někdy pomatené a někdy přímo nebezpečné názory.

Proto ostatně soudím, že by měl mladý Patočka držet hubu.

Komentáře

Jan Martínek píše…
Jedni tvrdí toto, druzí zase něco jiného... v tom se nedá vyznat.
Anonymní píše…
Požadavek cenzurovat internet přece pochází z Bruselu, tak nechápu proč to zamlčovat a svalovat iniciativu na Sobotku nebo kohokoliv v ČR.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Obhajoba Pirátů: Proč byla digitalizace předem odsouzena k nezdaru aneb mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Hnědí, rudí, všechno jedna pakáž

SPOLEČNOST: Stojíme na prahu. Čeho?