Má prezident vliv na naše životy?

Dlouho jsem byl rozhodnutý, že se prezidentské volby neúčastním. Vnímal jsem jako největší favority právě oba postoupivší do druhého kola, tudíž pro mě neměla volba ostatních členů těchto taškařice žádný smysl.

Jako zarytý odpůrce Andreje Babiše bych proti němu musel volit muže s výraznou komunistickou minulostí, což by pro mě nebyla snadná volba. V době, kdy moje rodina byla brutálně perzekvována, se on chystal bránit tento ohavný režim se zbraní v ruce. Nakonec jsem si řekl, že komunistická minulost obou kandidátů není jejich jedinou charakteristikou (a navzájem se maže), a šel jsem volit generála.

Naprosto chápu každého, kdo sice nemůže Babiše ani cítit, ale přesto se odmítl aktivně podílet na zvolení bývalého komunistického lampasáka. Samostatnou kapitolou jsou anarchokapitalisté a libertariáni, kteří naprosto správně upozorňují na matematický fakt, že pokud volby neskončí rozdílem jednoho hlasu, nemá individuální rozhodnutí jedince žádný vliv. Čemu ovšem nerozumím, zejména se zkušeností z posledních 10 let, je absurdní tvrzení, že pravomoci prezidenta jsou moc slabé, a že jeho vliv na náš každodenní život je – na rozdíl od parlamentu a vlády – pramalý.

Cožpak si nepamatujete rok 2013? Krátce po zvolení Miloše Zemana vypukla vládní krize způsobená Nečasovou fúrií, která si s nedostatkem pravomocí rozhodně vrásky nedělala. Ačkoliv je jasné, že si tato vypečená milenecká dvojice zasloužila pád (a dost možná i to vězení), pak zásah silových složek byl naprosto nepřiměřeným a bezprecedentním aktem, troufám si říct převratem. Miloš Zeman se jasně postavil za dnes už zdiskreditované duo Ištvan – Šlachta, odmítl jmenovat Miroslavu Němcovou premiérkou (ačkoliv disponovala 101 hlasy ve sněmovně), a postavil si kompletně celou vládu ze svých kamarádů, které nechal vládnout dlouhé měsíce bez důvěry.

V této atmosféře, kterou Zeman svým jednáním a silou své osobnosti přiživoval, se konaly předčasné volby – které natěšený Zeman naprosto zbytečně vyhlásil. Novou vládu jsme přitom mohli mít hned druhý den po pádu Nečase. V předčasných volbách zvítězila ČSSD (ODS dostala smrtících 8 %), druhé se umístilo jakési neznámé hnutí ANO – v té době cílící na podnikatele a zklamané voliče ODS. Andrej Babiš se stal ministrem financí, čemuž napomohl Miloš Zeman tím, že umožnil změnu služebního zákona, dle které již ministr nepotřebuje lustrační osvědčení. Miloš Zeman tak jmenoval prvního ministra bez lustračního v historii České republiky.

Řádné volby se měly konat v roce 2014 (mimochodem, po anexi Krymu). Ačkoliv v politice (ani v životě) žádné „kdyby“ neplatí – položte si otázku: Byl by za úřadování prezidenta Schwarzenberga nástup Andreje Babiše na politickou scénu takto hladký a razantní?

Tak jak to tedy je? Má prezident vliv na naše životy, nebo ne?