ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Tak dlouho chtěli pravdoláskaři cenzurovat, až...

pátek 28. října 2016

...byli czenzurováni sami, píše Wasill o "skandálu" na Primě.


V dubnu letošního roku jsem zde napsal, že dobroserská revoluce začala požírat své vlastní děti, a mně jich není líto. Shodou okolností i tenkrát byly osoby a kulisy stejné – Miloš Zeman, Čína, dalajláma a umělci protestující proti prezidentovi v zábavném pořadu. Za ten zhruba půl rok mohu celý článek vydat znovu, pouze s novými příklady omezení svobody, které na nás za těch pár měsíců dopadly.  Přesto přidávám ke kauze Show Jana Krause pár postřehů.

Stalo se to, co jsem říkal už stokrát. Když budou mnozí prosazovat nasazování náhubku médiím a omezovat svobodu slova zákonem, tak se to jednou dotkne i jich samotných - ale to už se jich nikdo zastávat nebude. Poznal to i Jan Kraus a spol., protože ta jeho show by se dost pravděpodobně dostala před RRTV (vůbec bych se tomu nedivil, frustrovaní jedinci tam posílají podněty jak na běžícím pásu a kdo ví, komu z radních jebne v palici a vezme udání vážně).

Anebo hrozby možné sankce ze strany RRTV Prima obratně využila k tomu, aby nemusela vysílat kritiku hlavy státu, která k ní chodí velmi často a ochotně na rozhovor do pořadu Partie. Což je pravděpodobné správná verze: tvrzení o strachu z nevyváženosti zřejmě neobstojí, protože tento obskurní požadavek platí pouze pro zpravodajské pořady, kterým Show Jana Krause (zatím) opravu není. Druhá strana ale taky nemá zcela čisté svědomí, protože zmíněný pořad mohla na internet uveřejnit sama, což se nestalo, a nedivil bych se, kdyby materiál přinesli na Palmovku schválně až na poslední chvíli. Ponechme stranou, že politickou agitku a vyzývání poslanců a senátorů ke krokům směřujícím k odvolání prezidenta si Prima s největší pravděpodobností opravdu neobjednala, a mohla jej v klidu odmítnout a Krause s ní vyhodit – to by bylo férové řešení. (jen tak pro zajímavost, podle slov samotného Jana Krause s tímto nápadem přišel teprve den před natáčením).


Naprosto ovšem odmítám slova o cenzuře, jelikož cenzurovat může z definice pouze státní moc pod pohrůžkou násilí, nikoliv předposraná, servilní nebo zkorumpovaná soukromá televize. Celé je to vlastně geniální: pravdoláskaři a spol. neustále vymýšlejí zásahy do svobody slova pod záminkou boje proti xenofobii, rasismu a ruské propagandě, až se to obrátí proti nim. Odteď kdykoliv se objeví v médiích nějaký nepříjemný názor, může se majitel média vymlouvat na strach z postihu. Nebo naopak v opačné situaci, kdyby rád zveřejnil i to, se nehodí někomu do krámu, ale strach z následků u něj převáží a zasáhne autocenzura. Skutečný cenzor pak nemusí ani hnout prstem – a to je celá podstata a smysl cenzury.

Wasill

Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Kde všichni jsou?

neděle 23. října 2016

Větu z nadpisu jsem si pro tento článek vypůjčil ze zcela jiného oboru, a to od fyzika Enrica Fermiho, který jí údajně vykřikl při rušné debatě se svými kolegy ohledně existence mimozemské civilizace. Na základě všech známých výpočtů a logického uvažování byla pro jeho kolegy možnost, že jsme ve vesmíru sami, zcela nepravděpodobná. Fermi rozvedl své zvolání „Kde tedy všichni sakra jsou?“ do své teorie známé jako Fermiho paradox.

Připadám si podobně při sledování politiky u nás. Podle sociálních sítí, vyjádření osobností, novinářů, internetových diskuzí či diskuzí s lidmi ve svém okolí je přece jasné, že existuje nemalé procento odpůrců současné vlády ANO, ČSSD a lidovců potažmo prezidenta Zemana. Kde tedy všichni jsou? Zcela jistě nejsou u voleb, nebo je jich zoufale málo. Zkusím na to jít stejně jako Fermi s mimozemšťany a načrtneme si některé teorie vysvětlující, proč se nedaří přetavit nesouhlas s vládními stranami do volebních výsledků. Můžeme tomu říkat „Wasillův paradox“ a pro skupinu lidí nesouhlasící s vládní většinou použijeme termín „opozice“:

Opozice neexistuje
Tuto tezi jsme si, doufám, již vyvrátili v prvním odstavci - opozice zcela jistě existuje, ale nechodí k volbám v dostatečně velkém počtu. Tuto možnost tedy vyloučíme.

Opozice vzniká a zaniká v krátkém časovém úseku, který se míjí s volebním cyklem
S výsledkem voleb zavládne mezi lidmi zděšení, co že to za gaunery letos zase vyhrálo. Ze setrvačnosti dobíhá intenzivní volební kampaň, provádějí se koaliční jednání, kydá se špína, což opozičně smýšlející jedince nastartuje k zájmu o politiku. V následujících letech se ovšem situace uklidní a do popředí se dostanou jiná politická témata s mezinárodním přesahem a ukáže se, že svět se nezbořil i přes negativní volební výsledky. Politici, ke kterým opozice vzhlíží, se mezitím zdiskreditují a volič upadá do letargie a starostí všedních dní a probere se opět až po volbách. Krátký časový úsek existence opozice se nekryje s konkrétním volebním cyklem (parlament, kraje, obce). Opozice zřejmě striktně rozlišuje mezi jednotlivými druhy voleb, jako by se jednalo o paralelní, vedle sebe existující instituce.

Opozice existuje, ale nejsme schopni zachytit její signály
Volební výsledky jsou jediným měřitelným ukazatelem, dle kterého dokážeme exaktně hodnotit názory ve společnosti, jelikož průzkumy veřejného mínění nemají vypovídací hodnotu. Pokud se podíváme na volební účast, zjistíme, že více než polovina oprávněných voličů nám dává jasný signál, že nehodlá svým hlasem legitimně posvětit žádnou politickou stranu a žádného kandidáta, my to ovšem takto nečteme, jelikož rozpočítáváme procenta získaných hlasů dle volební účasti nikoliv dle počtu oprávněných voličů v zemi (vítězné hnutí ANO by pak mělo přibližně 7,5%). Je to pro demokracii asi nejhorší varianta opozice, jelikož to znamená, že opozice je jen mlčící většinou a jak známo, pro vítězství zla stačí pouze to, aby dobří lidé neudělali nic.

Opozice existuje, ale tajně spolupracuje s vládou
Dobrá, tato teze je zde spíše pro pobavení, ovšem ve finále tomu opravdu tak je, jelikož opozice s vládou spolupracuje už jen tím, že nehlasuje ve volbách proti. Dost možná opozice protestuje jen na oko, ale ve skutečnosti vládě fandí. Takový lidé jsou si jisti volebním výsledkem jejich oblíbenců, které ze slušnosti kritizují, ovšem vždy mohou v případě negativních výsledků současné vlády s čistým svědomím říct, že oni tu sebranku nevolili.

Osobně jsem došel ke stejnému závěru jako fyzik Fermi: podmínky pro existenci inteligentního života jsou velmi vzácné. Přesvědčujeme se o tom u každých voleb.

Wasill




Zobrazit celý článek

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Babiš to dělá dobře...bohužel

pondělí 10. října 2016

Voliči zvolili Babiše. Tradiční strany pláčou. Můžou si za to samy, píše Wasill.

Po krajských volbách nemá cenu brečet nad rozlitou řepkou. Dominance hnutí ANO u českých voličů je realitou, kterou je třeba akceptovat. Nyní je načase se podívat, co vlastně voliči této země chtějí, a proč ve volbách buď ANO přímo volí, nebo jim nestojí za to volit jinou stranu, aby Babiše zastavili, čímž ho defakto u moci podporují. Lhostejno, že ve finále nemusí hnutí ANO v krajích vůbec vládnout. První obrovskou chybou tzv. tradičních stran je, že sice na Andrejovi nenachají nit suchou, ale pak s ním klidně složí koalice. Jistě, politika je věc složitá, a jen s ideály to nikdo daleko nedotáhne, ovšem proč by voliči neměli volit Babiše přímo a dávali by hlas jen jeho budoucímu koaličnímu partnerovi?

Jistě, Babiš lže. Babiš lže, kudy chodí, ovšem lže ve věcech, které si průměrný volič nemůže snadno zjistit (třeba o státním rozpočtu). Neříkám, že by snad ostatní strany měly začít lhát také, ale ono by stačilo mluvit pravdu a nekrást, ale to bych toho chtěl sakra moc. Voliči mají zkrátka starých politiků dost, a fakt, že hnutí ANO je starých struktur plné, to nezmění, jelikož Babiš není tak hloupý, aby je strkal do popředí. Dodnes jsem nepochopil, jak může Babiše kritizovat osoba tak zprofanovaná, jako je Miroslav Kalousek, a to ho za symbol korupce této země opravdu nepovažuji. Marketingově se prostě vyčpěl, to je realita, jeho prostě nikdo volit nebude, tečka. Fiala se sice nestačil znemožnit, ovšem ODS už z bahna prostě nevydupe. Volič ODS totiž nezapomíná. Na rozdíl od voliče ČSSD: tomu by bylo jedno, i kdyby celá sociální demokracie skončila (po zásluze) v base. I tak by jim to znovu hodil.

Voličům jde v první řadě o peníze, i to Babiš brzy pochopil. To je ale vina všech vlád vládnoucích od roku 1997, snad s výjimkou krátké epizody vlády Mirka Topolánka. Všechny vlády slibovaly pečené holuby a rozdávaly užitky práce jiných, (Topolánek se sice snažil zatáhnout za záchrannou brzdu, ale bohužel přitom v kabině strojvůdce obcoval s Markem Dalíkem, a to mu, resp. jeho straně, voliči rovněž spočítali). Takže dnes máme díky vládě štědré dotace, minimální mzdu a vyšší důchody a k tomu žádné imigranty. Cíl splněn, všichni spokojeni. Co naplat, že je nám to k ničemu, ale doba a lid si to žádá, tak proč nevyhovět.

Lid chtěl zatočit s korupcí. To se na oko rovněž podařilo, i když realita je jiná. Podporou protikorupčních spolků, rozvázáním rukou fízlům a prokurátorům až na samou hranici právního státu, si za tuto situaci opozice rovněž může sama. Korupce je tam, kde je přerozdělování, a to bohužel žádná ze stran pořádně nekritizuje. Přerozdělování k nám míří hlavně z EU, to Unie spolu s neschopnou opozicí Babiše stvořila. Unii přesto nikdo z nich nahlas nekritizuje, naopak je brána jako záruka demokracie, i když je bývalými komunisty a tajnými agenty prolezlá až do nejvyšších pater. To, že Babišovi EU udělila cenu nejlepšího ministra financí, to jen potvrzuje.

Zbytek stran bohužel nenašel žádné silné nosné téma kromě Babiše samotného. ODS a TOP 09 donekonečna varovala před elektronickou evidencí tržeb, jenže se ukázalo, že tahle do nebes volající bolševická prasárna voliče vlastně vůbec nezajímá. Naopak jeho nekompetentní kritikou opozice vyvolala dojem, že se snaží chránit zloděje. (Kdyby Kalousek a spol. nezvedli DPH na nesmyslnou, nevybíratelnou hladinu, nemusel se výběr DPH vůbec řešit). O Lex Babiš už řeč byla, tento zákon je jen nahrávkou na Babišovu smeč, a jak se ukázalo, byla to nahrávka rovnou na mečbol.

Co tedy navrhuji? Roztrhejte programy, které jste do puntíku opsali z Komunistického manifestu. Fráze jako podpoříme/zajistíme/garantujeme apod. mají všechny strany stejné, a žádná to za 26 let od revoluce fakticky nedokázala. Silnice stále stojí za houby, lékaři pořád utíkají do Německa a důchodci umírají hlady – tak se to alespoň píše v novinách už 26 LET dokola! Nemá cenu lidem nadávat, že jsou hloupí, protože volí špatně a netuší, kolik skvělé práce pro ně politici udělali. Místo duhových programů plných zelených nesmyslů, komunistických frází a bitím na poplach před totalitou z východu, najděte jasný a nezpochybnitelný způsob, jak peníze ušetřit a vrátit je lidem do kapes. Cesta k úspěchu v politice vede jenom přes peníze a na tom není nic špatného. Až budou mít lidi pocit, že pro ně politici „zařídili“ tučnější peněženky, budou mít čas uvažovat nad takovými „zbytečnostmi“, jako je životní prostředí, svoboda nebo jiné hodnoty. Je to cynické, ale je to tak. Čím dřív si to politické strany a hlavně voliči uvědomí, tím lépe. Zatím to spíš vypadá tak, že poražené strany (včetně jejich voličů) brečí v koutě jako malé děti a stěžují si paní učitelce, že svět je nespravedlivý. Je. Kdo jiný by to ale měl vědět, než politici.

Wasill

Zobrazit celý článek

POLEMIKA: Havel se díky fanatikům stal svou vlastní karikaturou

středa 5. října 2016

Wasill vzpomíná na Václava Havla a tepe jeho kult.

Dnešek je vzhledem k výročí jeho narození dnem vhodným k uctění památky prezidenta Václava Havla. Usedl jsem do školních lavic v revolučním roce 1989 a tak mi byl Havel v dětství hrdinou: na klopě jsem nosil placku s logem Občanského fóra, v dětském pokojíčku mi několik let visela Havlova podobizna a v maturitním ročníku jsem byl, jakožto nejstarší propadlík, symbolicky vybrán k sesazení jeho portrétu ze třídní zdi. Čím jsem byl starší, tím jsem se s Havlem více názorově rozcházel a cestu zpět jsem si k němu už nikdy nenašel. Přesto odmítám plivat špínu na tuto bezesporu významnou postavu našich, tedy českých a československých, dějin.

Dnešek není vhodný k vyřizování účtů a ani to není smyslem tohoto článku, jen mě mrzí, že se Václav Havel, který měl našlápnuto stát se sice rozporuplným, ale přesto respektovaným státnickým vzorem, po své smrti stal zásluhou fanatických zkracovačů kalhot svojí vlastní karikaturou. Nehodlám si pokládat trapnou otázku „co by tomu říkal Havel“, ale mám škodolibý pocit, že by Havel jako člověk, který si svůj mediální obraz přísně hlídal a o svůj kult řádně pečoval, byl možná podobou svého odkazu i potměšile spokojen. Nejsem si zcela jist, jestli je vhodným příspěvkem do diskuze o Havlovi, (která by vzhledem k tomu, že se u nás na málokterých vzorech shodneme, měla určitě probíhat), je zrovna skládání oslavných písní  nebo sveřepá snaha titulovat Václava Havla za každou cenu přídomkem „Evropan“, ač by se on sám tomuto oslovení nejspíš příliš nebránil. Podle této logiky měli jeho následovníci spíše žádat přejmenování letiště v Bruselu nebo Salcburku.

Chcete-li památku Václava Havla přes všechny jeho politické chyby a lidské nedostatky uctívat a zachovat pro další generace, vyhrňte si místo kalhot spíše rukávy a dejte se do čtení jeho vlastních děl či životopisů o něm napsaných jinými (nejlépe těch vydaných po jeho smrti, kde již nemohla řádit jeho ruka dramatika) a nikdy neuškodí ani pohled z druhé strany politické barikády. Havel, ač se mu vládnutí velmi líbilo, jistě nechtěl stvořit kult osobnosti moudrého vládce, ale snil spíš o společnosti, která si dokáže vládnout sama. Při pohledu na dnešní hlavní uctívače kultu VH si nemohu nevzpomenout na scénu z Monty Pythonovského Životu Briana, kdy hlavní hrdina křičí na své fanatické následovníky z balkónu: „Nemusíte nikoho následovat, jste všichni jednotlivci!“ na což mu dav jednohlasně odpoví: „Nemusíme nikoho následovat, jsme všichni jednotlivci!“
Wasill

Pozn. template: Kdo chce, může si na těchto stránkách vyhledat Havlův nekrolog, který jsem psal v prosinci před pěti lety. U mě stále platí, že si jej vážím jako jednoho ze symbolů listopadové revoluce, a nejvíce mu zazlívám, že skutečně neodešel z funkce po prvních svobodných volbách, jak sliboval. Kdyby to udělal v roce 1992, byl by král. Všechno ale bylo jinak, a Havel se nechal za nestandardních okolností zvolit do čela této země i potřetí... mám dojem, že sám by býval byl nejraději prezidentem na doživotí, kdyby se v Ústavě našla nějaká ta skulinka.
Havel byl samozřejmě levičák a socialista jako poleno, světonázorem se od předchozích dělnických prezidentů lišil jen v detailech a sám má velkou měrou podíl na tom, v jakém neobolševickém sajrajtu se naše země nachází. Jeho "nepolitická politika" stvořila Babišovo ANO, o hrůzách typu Věci veřejné nemluvě. Jím zablokovaný většinový volební systém znemožnil zřejmě navěky sestavit v Česku stabilní vládu. Přes to přese všechno se přiznám, že nevidím rád, stejně jako Wasill, když do něj nyní v internetových diskuzích kopou frustrovaní vypatlaní bezmozci, kteří mu - jeden jako druhý - nikdy nebudou sahat ani po ty prokleté vykasané nohavice.



Zobrazit celý článek