nekorektně.com

V nedávném článku jsem tu napsal, koho budu volit v druhém kole prezidentské volby a že tady mám výběr jednoduchý. Budu volit toho, kdo není Bureš (o němž si stále myslím, že volby vyhraje). Zároveň jsem nenapsal ani čárku o tom, jak se postavím ke kolu prvnímu.  Proč? Protože to doposud nevím, a musím říct, že mě to už poněkud trápí. A nejen to, že čistým srdcem nemůžu volit opravdu nikoho z nabízených kandidátů. Problém je podle mého názoru hlubší a teď se ho pokusím nastínit. Nedávno jsem se krátce sešel se dvěma lidmi (mužem a ženou), o kterých vím, že mají do jisté míry podobné názory jako já a oba sami sebe označují za pravicově smýšlející. Chvíli jsme se bavili o něčem jiném, a pak jsem se jich zeptal, jak vidí volbu prezidenta a postěžoval jsem si, že jako pravičák nemám koho volit. Shodli jsme se na tom, že ve druhém kole je potřeba volit proti Burešovi. V kole prvním se názory obou mých společníků lišily. Muž řekl, že bude volit generála Pavla - a to (i podle jeho slov) ...

  Dlouho od nás na tomhle blogu nic nevyšlo, pročež se čtenářům omlouvám, na druhou stranu si sem můžu psát nejen co chci, ale taky kdy chci. A zrovna teď chci napsat o tom, proč si myslím, že prezidentem se po lednových volbách bohužel stane estébák Bureš.  No protože si ho zvolíte, to je jasné. Ale zase tak úplně jednoduché to není. Zažívám v poslední době silné deja vu z doby přesně před pěti lety, která skončila tím, že hradní opilec triumfálně vyslovil "Tahle země je na pět let naše". Jak moc měl pravdu, to ponechám na vašem laskavém posouzení. Ožralovi se čas na Hradě krátí, už jednou jsem ho tady pohřbíval, ale zase nás všechny převezl a druhé období už doklepe. Zůstanou po něm jen málem poblité korunovační klenoty, rozkradená správa Pražského hradu a nadobro rozesraná společnost. Což souvisí s tím, o čem budu mluvit. Protože tehdy, před těmi pěti lety, jsem ze všech stran v mé až příliš optimistické sociální bublině slyšel, jak na to Zeman už aritmeticky nemá, že v pr...

Řeknu teď něco, co nejspíš pár lidí popudí. Už nějakou dobu se veřejným prostorem nesou (mimo mnoha jiných) dva soupeřící hlasy: A ) covidová opatření připomínají holocaust B ) takové přirovnání je projevem neznalosti historie a plivancem na hroby obětí holocaustu A mě se zdá, že se mezi A a B ztrácí něco podstatného, něco, čemu by bylo dobré věnovat pozornost. Nejsem historik a nemám nastudováno, ale mám ten pocit, že holocaust se nestal ze dne na den. Tak že by Židi žili v klidu a pohodě a najednou BLIK a všude jsou koncentráky, plynové komory a masové hroby. Začínalo to postupně, malýma ústrkama. Takovýma vlastně bezvýznamnýma ústrkama. No tak si prostě zajdete do jiného obchodu. Šmarjá, co je to za problém, zůstat v tuhle hodinu doma? No a co, vždyť o pár kiláků dál máte bazén jenom pro sebe. A tohle se teď děje.  Ne, nikdo zatím neočkovaným nepálí na služebně cigárama chodidla. Chci dát jasně najevo, že tyhle dvě situace jsou velmi odlišné. Už jenom tím, že Židem se člověk nes...

Před zhruba deseti lety jsem nastoupil na menší specializované oddělení středně velkého státního úřadu. Nemá smysl rozebírat, proč jsem tam vydržel pracovat pět let a zároveň píšu následující kritické řádky. Informace, které o mém působení na dotyčném úřadě chci podat, jsou relevantní bez ohledu na mou osobu. V první řadě chci deklarovat, že jsem tam pracoval rád, a potkal jsem tam spoustu skvělých a pracovitých lidí, od kterých jsem se něco naučil. Ovšem to by se mi klidně mohlo stát i při hospitalizaci v nemocnici nebo pobytu v base. O místě samotném to nevypovídá vůbec nic, jak si dále ukážeme (i když se od dob mého působení jistě mnohé změnilo). Do práce jsem musel chodit nejdříve na 9:00. Nebylo prý žádoucí, abych (tak jako 90 % ostatních zaměstnanců) stepoval už v 5:55 před vchodem dožadujíc se časného vstupu zajišťujícího možnost vypadnout z práce už ve 15:00. Ok, stejně jsem si vždycky raději přispal, takže jsem uvítal příkaz nechodit do práce moc brzy. Mé první...

Minulý týden došlo na našem politickém hřišti ke dvěma zvláštním událostem. První z nich je, že po dlouhé době došlo k nefalšovanému ideovému střetu mezi pravicí a levicí. Druhou unikátní události, snad ještě více vzácnou, je schvální snížení daní.    Ano, mluvím o hlasování o tzv. superhrubé mzdě, tedy o změně výpočtu daně z příjmu fyzických osob. Trestuhodně jsem této parlamentní taškařici věnoval pramálo pozornosti, o to víc jsem byl překvapen, když mi po výsledku nočního jednání ráno po zapnutí telefonu explodoval internet do obličeje. Zprvu jsem nedocenil tíhu této vskutku historické události, kdy si pravicová strana dovolila dodržet svůj program, a nevnímal jsem brekot všech obvyklých podezřelých, kteří by ODS odsoudili i za vynález vakcíny proti koroně. Ovšem když jsem narazil na odpor dokonce i od Miroslava Kalouska, povypínal jsem všechna okna na liště a již ani nedutal.  Jsem ochoten akceptovat názor, že podobné skoky v daňových pravidlech by měly být ...

Sledoval jsem dnes s jistou fascinací tiskovou konferenci estébáka Bureše, z vůle lidu premiéra České republiky, kterak s diktátorskou dikcí a razancí oznamuje, že stát NAŘIZUJE všem lidem, co se vrátili z Itálie, povinnou čtrnáctidenní karanténu pod hrozbou třímilionové pokuty. A viděl jsem, jak si to užívá. Aniž bych chtěl nějak zlehčovat epidemii nemoci Covid19, která jen kousek od nás (v Itálii) kosí lidi po desítkách denně, zvlášť ty staré a nemocné, uvědomil jsem si, že každá takováhle katastrofa je pro kolektivistické kreatury, kterých je estébák Bureš čelným představitelem, darem z nebes. Že konečně mohou lidi - kteří pro ně představují jen abstraktní hlasy ve volbách a zdroj financí - masově ovládat. Jestli se něčeho tihle šmejdi, které jsme si už poněkolikáté dobrovolně zvolili, bojí, je to svobodný, nezávislý a patřičně vzdělaný člověk, který jim jejich stupidní hru snadno prohlédne. Posuďte sami. V ČR máme ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, minimálně dva lidi nakažené n...

Události posledních dnů a měsíců mě donutily bilancovat nad naším státem, kterému se konečně daří, protože už nám nevládnou nemehla. Po počátečních přešlapech, kdy se ministryní spravedlnosti omylem stala Malá chovatelka králíků, která navrhovala odsunutí trestního stíhání premiéra až do doby ukončení jejího mandátu, vytahoval Andrej Babiš z klobouku jen samé odborníky. Posuďte sami: ·          Ministr práce asociálních věcí Petr Krčál opisoval diplomku, ale byl členem ČSSD, takže šlo o jasný důkaz selhání tradičních stran. ·          Ministryně obrany Karla Šlechtová se snažila pěšky dohonit motocyklového závodníka a když se jí to nepovedlo, udělala si alespoň selfie se svým Rambohafíkem u vojenského památníku. ·          Lubomír Metnar byl členem pohotovostního pluku jen do února 1989 a studenty na Národní třídě už zmlátit nestihl, protože dokáže ...

Ať už volání po demisi premiéra Babiše kvůli jeho střetu zájmů dopadne jakkoliv, zůstává otázka, co dělat dál. Nemyslím si, že je úplně šťastné zneužívat spontánní demonstrace ke svým politickým cílům. Ti, kteří mají přístup na pódium, volají po boji s dezinformacemi, po ochraně klimatu, po sociální soudržnosti a investování do infrastruktury. Naproti tomu stojí lidé, jako já, kteří namísto samotného Babiše kritizují státní přerozdělování, dotační byznys všeho druhu a budování silného státu, jehož jediným úkolem je výběr daní. Jsem zvědav, jaké ponaučení si z Andreje Babiše vezmeme. Sám nabízím následující body: Dotace jsou zlo Bez povinného přimíchávání biopaliv, bez veřejných zakázek v lesnictví, bez zemědělských dotací nebo bez dodávek salámů do Státních hmotných rezerv by Agrofert možná prosperoval, ale možná taky ne. Hlavní problém je ale v tom, že Babiš měl vůbec touhu takový systém ovládnout. On ten systém sice pomáhal ze zákulisí ohýbat ve svůj prospěch, ale sam...

Následující řádky jsem nepsal s úmyslem stvořit další z řady článků na téma: „Proč nechodit na demonstrace proti Babišovi“, ale jedná se o mou čistě osobní zpověď. Probíhající demonstrace považuju za zcela oprávněný a žádoucí způsob politického projevu. Veřejné protesty jsou legitimní, jelikož nejde o žádný útok na svobodné volby. Last time I checked , nebyl premiér ani ministr volená funkce. No a žádoucí jsou kvůli tomu, že s tím zmetkem tam nahoře očividně nic jiného nehne. Já sám se ale k demonstrujícím připojit nemohu, ač mají mé sympatie a podporu (už jen proto, že něco dělají a nesedí doma). V mé neúčasti nehraje roli ani tak můj negativní postoj k iniciativě „Milion chvilek pro demokracii“, ani odpor k obskurním postavičkám na pódiu, dokonce mi tolik nejde ani o ty všudypřítomné vlajky Evropské unie. To za překážku své účasti nepovažuji, přestože bych se asi na místě ukousal vzteky. Beru to totiž tak, že s nikým na světě se nemohu shodnout na 100%. Hledat důvody, proč nějak...

Poslanec za ODS, pan Václav Klaus mladší (a hloupější), zasadil nemilosrdný úder provozovatelům internetových stránek svým návrhem na zavedení nového trestného činu snázvem „Porušování svobody projevu“. Údajně pravicový politik Klaus má zřejmě pocit, že málo lidí končí ve vězení za neagresivní jednání, a je tak třeba zatnout tipec další skupině obyvatel. Návrh má za cíl zabránit svévolnému odstraňování legálního obsahu ze sociálních sítí a obdobných internetových stránek (pro zjednodušení budu dále používat termín „platformy“). Samotný návrh i jeho podstatu považuju za obludný legislativní zmetek, přesto se hned po uveřejnění Klausova záměru ukázalo, že mnozí novináři čtou prdelí, jelikož začali šířit fake news, že prý tak nebude možné mazat nechtěné komentáře pod svými vlastními příspěvky. Klausův návrh totiž směřuje toliko k provozovatelům platforem, nikoliv k jejich uživatelům, což některým zástupcům „seriózních“ médií jaksi ušlo. Někteří politici a influenceři se hned odkopali...

Kauza Čapí hnízdo přetekla do groteskní fáze, ve které dva nedůvěryhodní bulvární novináři zpovídají evidentně indisponovaného Andreje Babiše mladšího, čímž spustí lavinu událostí, která nás právě teď všechny zavaluje. Výpověď potencionálního spolupachatele bohužel nelze brát příliš vážně, i kdyby byl duševně zdráv, ale nepředbíhejme. Předně je třeba říci, že považuji za zcela irelevantní, zdali se premiér Babiš skutečně dopustil dotačního podvodu. Od začátku celé kauzy je totiž podstatné pouze to, že trestně stíhaný člověk nemůže být předsedou vlády s vlivem na ty, kteří jej vyšetřují. Brutální útoky na všechny zainteresované policejní složky byly v podání průhonického oligarchy bezprecedentní. Za normálních okolností, v tradiční demokratické straně, by byl volební lídr nahrazen korunním princem, který je vždy po ruce, a bylo by (alespoň na oko) po problému. Nikoliv však v despotické sektě zvané Asociace Nespokojených Občanů (ANO), kde si bez svého guru nik...

Wasill píše volební desatero. 1. Nemá cenu přemlouvat lidi, aby šli volit. Kdo nechce jít volit sám od sebe, nebo neví koho, ať radši zůstane doma. 2. Není pravda, že na komunální úrovni neplatí rozdělení na pravici a levici. To jen lidi nevědí, co to znamená, protože pravicové strany už téměř neexistují. A pravicoví voliči už taky ne. 3. Zdarma není zadarmo. 4. Neexistuje rozdělení na tradiční a netradiční strany. Ti samí lidé a stejné myšlenky se jen přelévají v rámci různých subjektů. Program mají stejně skoro všichni stejný (viz bod 2). 5. Politici při volební kampani předstírají, že chtějí po volbách pracovat pro voliče. Voliči při volbách předstírají, že tomu věří. 6. Politici se předhánějí v tom, kdo z nich nám nabídne více svého času, peněz, práce a úsilí k tomu, abychom se my ostatní měli líp. Ve skutečnosti to bude naopak. 7. Letošní komunální volby jsou volby, kam kandiduje 216 472 osob, ale stejně vyhraje Andrej Babiš. Který ani nikam neka...

Nová ministryně spravedlnosti Taťána Malá se stihla znemožnit dávno před svým uvedením do úřadu a je dost možné, že po zcela zaslouženém mediálním lynči nakonec tlaku podlehne a s ostudou se stáhne do ústraní. Jednu věc bych ale rád uvedl na pravou míru, a tou je vzdělání malé paní ministryně na Panevropské Vysoké škole práva (dříve Bratislavská vysoká škola práva).  V zemi, kde má stát takřka monopol na právní vzdělávání, logicky vznikne poptávka po (diplomaticky řečeno) méně náročných školách. Vyhovět této poptávce není v naší zemi jednoduché, tak vznikají (a zanikají) různě paskvily zakončené pouze bakalářským diplomem, které po obsahové stránce nesmějí konkurovat veřejným školám, což je zařízeno přísnými požadavky na akreditaci. Do toho se přidává advokátní lobby, toužící po uzákoněné pětileté koncipientské praxi bez nároku na odměnu a pevné omezení počtu advokátů, protože čím míň advokátů a více práce pro ně, tím víc peněz.  Kdyby v naší zemi byli nějaké pravicové ...

K sepsání tohoto článku mě inspiroval jeden levicový politik, zastánce silného státu a autor daňového džihádu proti plátcům DPH (dříve toužící po vládě s komunisty), pan inženýr Miroslav Kalousek. Ten se na svém twitteru pustil do nenáviděné ODS za to, že si formálně uchovávala v členské základně jako mrtvou duši hvězdu SuperStar, aktuálně ministra zdravotnictví, Adama Vojtěcha, toho času zpívajícího v žoldu Andreje Babiše. Kalousek si hloupost svého počínání zavčas uvědomil, a po vystřízlivění svůj agresivní tweet smazal. Bývalý šéf TOP 09 ale nebyl sám, kdo se o ODS v této souvislosti otřel. Samozřejmě se museli přidat i aktivističtí novináři, kteří si nenechají ujít jakoukoliv příležitost si do občanských demokratů kopnout. Zvláště trapné by jim to mělo být v období pátého výročí bezprecedentního zásahu na úřadu vlády, který vedl k prvním polistopadovým politickým procesům a ve kterém měli novináři významnou roli. Tehdy se na obranu demokracie nikdo z nich nepostavil - čest výj...

Publikace Anarchokapitalismus, kterou sepsal blogger a největší známý český propagátor ancapu Martin Urza, je povinnou četbou pro lidi, kteří se neustále ptají, kdo by stavěl silnice, kdyby nebylo státu. Určitě jste někdy slyšeli pojem „krajní pravice“. Levici se povedlo neúspěchy socialismu a kolektivismu, které výjimečně nevedly k chudobě nebo hladomoru, ale k fašismu a nacismu, přisoudit zcela nesmyslně pravicovému politickému spektru. Ve skutečnosti je to tak, že správně bychom za krajně pravicový směr měli považovat miniarchismus a libertariánství, a podle mnohých teorií právě i anarchokapitalismus (autor recenzované knihy by s tím ovšem nesouhlasil). Anarchokapitalismus vychází ze základních tvrzení, že stát je za: a) nemorální b) nepotřebný, že nikdo nemá být násilím nucen se na státu podílet a dodržovat jeho pravidla, jelikož se stačí řídit pravidly vzniklými na volném trhu za dodržení principu neagrese (nepoužívání útočného násilí, ale pouze obranné...

Se Zemanem, Filipem a Babišem se věru v mnoha věcech neshodnu, ale zjistil jsem, že na jednom tématu jsme skutečně ve vzácné shodě. Také nechci, aby se ministrem zahraničí stal Miroslav Poche, mám k tomu ale zcela jiné důvody, než tenhle vládní triumvirát. Posledních pár týdnů jsem doslova slzel smíchy a současně nevěřícně vrtěl hlavou pokaždé, když jsem četl plamenné obhajoby europoslance Pocheho ze strany tzv. "liberálních elit". Pokaždé, když jsem v tisku či na internetu viděl, jaký je tenhle čtverák najednou "proevropský a prozápadně ukotvený politik", nevěřil jsem vlastním očím. Vlastně jsem už jen čekal, kdy Člověk v tísni, Rekonstrukce státu, think-tank Evropské hodnoty a podobná sdružení uspořádají velkou demonstraci za Pocheho někde v centru Prahy, a hlavními plamennými řečníky tam budou komentátoři Respektu. To se ti lidé vážně už dočista zbláznili, nebo mají tak krátkou paměť? Já osobně nechci, aby Poche seděl v Černínském paláci - ideálně by měl...

Návrh zdanění církevních restitucí přináší zvláštní paradoxy. Pravděpodobně nenajdete ateističtější zemi než je Česká republika, a přesto má církev ohledně práva na svůj majetek u nás poměrně dost zastánců. Většina voličů, díky kterým v těchto dnech právě sestavuje vládu estébák s podporou komunistů, to nicméně vidí jinak. A jim dnes budoucí vládní strany házejí vějičku v podobě jakéhosi zpětného zdanění náhrad. Je jedno, že většina levicových bezmozků nechápe, o co vlastně jde. Nenávidění černoprdelníci by měli vracet prachy státu a to je to, o co běží. Je zajímavé, že proti zpětnému zdanění vydávaných náhrad vystupují i ti, kteří by jinak zdanili i záporný zůstatek na účtu svého souseda. Celá hra na zdanění církevních restitucí je obludná habaďůra a Babiš i KSČM to vědí. Pokud opravdu nedojde k dokončení státního převratu, pak by totiž požadavek KSČM s největší pravděpodobností narazil u Ústavního soudu. ANO a KSČM ale potřebují ukázat svým voličům (beztak jde u obo...