RECENZE: Skutečná krajní pravice je anarchokapitalismus

úterý 26. června 2018

Publikace Anarchokapitalismus, kterou sepsal blogger a největší známý český propagátor ancapu Martin Urza, je povinnou četbou pro lidi, kteří se neustále ptají, kdo by stavěl silnice, kdyby nebylo státu.

Určitě jste někdy slyšeli pojem „krajní pravice“. Levici se povedlo neúspěchy socialismu a kolektivismu, které výjimečně nevedly k chudobě nebo hladomoru, ale k fašismu a nacismu, přisoudit zcela nesmyslně pravicovému politickému spektru. Ve skutečnosti je to tak, že správně bychom za krajně pravicový směr měli považovat miniarchismus a libertariánství, a podle mnohých teorií právě i anarchokapitalismus (autor recenzované knihy by s tím ovšem nesouhlasil). Anarchokapitalismus vychází ze základních tvrzení, že stát je za:
a) nemorální
b) nepotřebný,
že nikdo nemá být násilím nucen se na státu podílet a dodržovat jeho pravidla, jelikož se stačí řídit pravidly vzniklými na volném trhu za dodržení principu neagrese (nepoužívání útočného násilí, ale pouze obranného).

Možná jste zaznamenali, že se Urzovi s touto knihou povedl velký crowdfundingvový úspěch, kdy příspěvky na knihu mnohonásobně překonaly cílovou částku, čímž se anarchokapitalismu otevřely dveře do mainstreamových médií. Na první pohled zaujme design přebalu - zlaté písmo na černém podkladě a styl jednotlivých stránek, který působí dojmem posvátného písma, kdy sem tam odpadla mistrovi z pera na papír černá kaňka inkoustu. Každá stránka rovněž obsahuje prázdné řádky pro poznámky, za což dávám palec nahoru, mnohokrát jsem toho využil.

V první řadě je třeba si říct, komu je kniha určena. Začnu tím, že se přiznám, že mně nejspíš určena není. Ačkoliv se za anarchokapitalistu nepovažuji, je mi ten směr a způsob jeho prezentace tak sympatický, že nemám tu správnou motivaci hledat v něm logické a ekonomické chyby. Osobně je mi bližší spíše miniarchismus nebo určitá lehčí forma libertariánství, tedy jakási představa státu jako „nočního hlídače“. Nemám totiž morální problém s tím, že pořádek je nutné udržovat i striktně vzato nemorálnimi prostředky a hlavně stále nejsem přesvědčen o tom, že by na volném trhu základní funkce státu (armáda, police, soudnictví) fungovaly. Kniha je tak určena spíše všem těm, kteří se ptají „A kdo by stavěl silnice, kdyby nebyl stát?“ s tím, že skutečně chtějí znát realistickou odpověď a nikoliv jména konkrétních silničářů.

Kniha začíná sugestivním thrillerem zvaným „Tři příběhy“ a ačkoliv se jedná pouze o úvod, považuji to za nejsilnější pasáž knihy a bez nadsázky doufám, že Tři příběhy Urza jednou zfilmuje. Na těchto příbězích chce Urza demonstrovat základní premisu, že stát je nemorální z toho důvodu, že jeho chování u jiných subjektů za nemorální automaticky považujeme. Škoda, že jsem se v knize nedočkal odpovědi na otázku, kterou Urzovi z publika položil divák na první přednášce na téma Anarchokapitalismus (k nalezení na YouTube). Logický dotaz totiž zní: co je to morálka z filozofického hlediska, z čeho při definici morálky vycházíme. To není něco, co lze přejít mávnutím ruky, a vyhýbání se tomuto tématu je jako vložit zbraň do ruky všem názorovým odpůrcům.

                Kniha počítá s tím, že ne každému se bude chtít louskat úvodní představování nemožnosti ekonomické kalkulace a principu neagrese a Urza tak dává čtenáři možnost libovolně přeskakovat na kapitoly, které jej skutečně zajímají. Největší část knihy se nevěnuje bohapusté teorii, ale na jednotlivých odvětvích jako je policie, soudy, sociální politika apod. Urza ukazuje konkrétní volnotržní řešení z historie i současnosti, ale rovněž navrhuje i vlastní řešení za pomocí analogie s jinými odvětvími, které se nabídkou a poptávkou řídí.

                Urza čtenáři neustále opakuje, že nikdo nemůže vědět přesně, jak by anarchokapitalismus resp, volnotržní řešení diskutovaných odvětví vypadalo, a že nikdo nemůže zaručit, že by to fungovalo lépe a bez problémů (i když jistě by to fungovalo svobodněji). Konkrétních příkladů, jako kupř. absolutně svobodná škola Sudbarry Valley, obsahuje kniha pomálu, proto pokládám za poměrně nešťastně, že velkou část knihy zabírají spekulace.

Urza rád zdůrazňuje, že napsal o Anarchokapitalismu stovky textů, což je na knize sice vidět, přesto lze vypozorovat, že se jedná o revize starších textů, jelikož aktuální Urzovy články dosahují daleko větších kvalit. Kniha rovněž obsahuje řadu nepřesností, které Urza v polemikách se svými kritiky již přiznal a omluvil se za ně. Přes výše uvedené se domnívám, že kniha Anarchokapitalimus je psána nejen s velkou dávkou inteligence a argumentační zdatnosti, ale zejména s pokorou a úctou k jiným názorům. Jediným, čím Urza dle zvoleného jazyka skutečně opovrhuje, je stát jako instituce - nikoliv lidé, kteří jej tvoří.

Wasill

0 Comments: