ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Poučení z Andreje Babiše

Ať už volání po demisi premiéra Babiše kvůli jeho střetu zájmů dopadne jakkoliv, zůstává otázka, co dělat dál. Nemyslím si, že je úplně šťastné zneužívat spontánní demonstrace ke svým politickým cílům. Ti, kteří mají přístup na pódium, volají po boji s dezinformacemi, po ochraně klimatu, po sociální soudržnosti a investování do infrastruktury. Naproti tomu stojí lidé, jako já, kteří namísto samotného Babiše kritizují státní přerozdělování, dotační byznys všeho druhu a budování silného státu, jehož jediným úkolem je výběr daní. Jsem zvědav, jaké ponaučení si z Andreje Babiše vezmeme. Sám nabízím následující body:

Dotace jsou zlo
Bez povinného přimíchávání biopaliv, bez veřejných zakázek v lesnictví, bez zemědělských dotací nebo bez dodávek salámů do Státních hmotných rezerv by Agrofert možná prosperoval, ale možná taky ne. Hlavní problém je ale v tom, že Babiš měl vůbec touhu takový systém ovládnout. On ten systém sice pomáhal ze zákulisí ohýbat ve svůj prospěch, ale samotný systém by byl stvořen i bez jeho aktivní účasti. Jistě, mohl se stát premiérem někdo jiný, někdo poctivý a Babiš nemusel ve volbách uspět. Jste ale ochotni se vsadit, že už nikdo takový nikdy nepřijde? Možná další Babišové neudělají tu chybu, že by vstoupili do politiky – a budou opět úřadovat jen zpovzdálí. Neberu argument, že ve vyspělých zemích se dotace nerozkrádají, a že jde tedy čistě o problém střední a východní Evropy. Zaprvé to není pravda (jen se o tom u nás tolik nepíše) a za druhé jsem ještě nepřišel na způsob, jak Českou republiku přesunout na západ. Vy ano?

Média
Politici a bohatí podnikatelé nesmějí vlastnit média, aby neovlivňovali veřejné mínění. To je přece jasné, ne? Máme lex Babiš, vše je v pořádku. Babišovo (ne)vlastnictví mediálního domu MAFRA je naprosto flagrantní ukázkou selhání státní regulace. Všichni vědí, komu MAFRA ve skutečnosti patří, a Babiš už ani nemusí brát telefony a volat naštvaně do Lidovek, protože novináři se novému majiteli přizpůsobili sami od sebe. Aféra s pseudonovinářem Markem Přibilem, který, jak se ukázalo, chodil s Babišem konzultovat vyrábění štvavého kompra na "šéfovu" politickou konkurenci (a nedělám si zdaleka iluze, že se mezi redaktory v Mafře jednalo o ojedinělý případ) vyšuměla do ztracena. Obávám se ale, že „poučením“ v tomto případě bude nápad ještě přitvrdit v regulaci médií až na samou hranu svobody slova. Takže média zase ovládne někdo, komu bude veřejná dehonestace ukradená a kontrolním orgánům se bude smát, protože je bude sám ovládat z pozice politika.

Transparentnost
Transparentně víme, že EET bylo vysoutěženo v rozporu se zákonem, že si Babiš zvýšil odbyt biopaliv, že si Agrofert prosadil výjimku pro Státní hmotné rezervy z registru smluv, že Čapí hnízdo byl podvod, že IMOBA prodala pozemky za tržní cenu a pak zastavila výstavbu obchvatu. V těchto akcích neproběhl ani náznak korupce. Nikdo nikomu nedal obálku s penězi. Vše bylo transparentní. Možná není transparentnost léčbou problémů, ale pouze pomáhá stanovit diagnózu. Léčit nemoc ale nikdo nechce. Možná proto, že pro samé boláky ta nemoc už ani není vidět.

Vyšší daně
Bohatí by měli platit vyšší daně. Podnikatelé by měli za své peníze sami sebe šmírovat. Známe to všichni, solidarita bohatých s chudými je přece potřeba, no ne? A pak se stane, že si ti nejbohatší z nás sami sobě vyplácejí úroky z dluhopisů a neplatí tak žádné daně z příjmu. Je to podle vás výjimka? Jakási shoda okolností, která by se v tom bájném „civilizovaném“ světě nemohla stát? Naopak! Všude na světě se bohatí lidé zcela pochopitelně (a mnohdy oprávněně) snaží placení daní vyhýbat, protože na to mají čas, prostředky a armádu spojenců. Někdy tak konají i zcela legálně (investiční pobídky, dotace, daňové prázdniny). 


 Jestli po Babišovi zbude něco dobrého, pak snad jen to, že jeho působené naplno ukázalo, že výše uvedené zákony a regulace jsou nejen nespravedlivé vůči chudým a poctivým lidem, ale že stejně vůbec nefungují. Bohužel se obávám přesně opačného efektu: „Tak nám to pojednou nevyšlo, ale to byla náhoda! Musíme více regulovat a více dotovat! Tentokrát nám to určitě vyjde! Podruhé, podesáté, posté!“ Jako bych už to slyšel.


Jedna z definic šílenství je opakování stejné věci s očekáváním jiného výsledku, řekl kdysi Albert Einstein. Možná jsme jen všichni šílení…

Wasill

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Milion chvilek pro svobodu aneb Proč nechodím na demonstrace

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Legislativní trolling Klause ml. versus novináři, co čtou prdelí

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Otrava Hřibem