Povzdech pravicového voliče

Považuju za hodně smutné, že je v dnešní době nutné vysvětlit samotný nadpis tohoto článku. Uznávám, že pojmy pravice a levice jsou matoucí, pokud si nestanovíme osu, na které se pohybujeme (konzervatismus/progresivismus, individualismus/kolektivismus, nacionalismus/internacionalismus). Minimálně prvních 25 od revoluce ale bylo každému jasné, co tato „zkratka“ nebo „nálepka“ v daném kontextu znamená, ale holt je jiná doba. Tak tedy ať to máme za sebou - v mém případě představuje pravicová politika snahu o co největší ekonomickou a politickou svobodu jednotlivce. Kuřecí je kuřecí a hovězí je hovězí.

Protože za nejdůležitější politický program současnosti považuji pomoc Ukrajině, trápí mě, že vláda plýtvá politickou energií a časem na naprosto podružné zbytečnosti, jako je manželství pro všechny (které ani není pro všechny) nebo korespondenční volbu (která má potenciál rozbít jedinou věc, která v tomto státě funguje dobře), a to nemluvím o všech těch dotacích na videohry, statusech umělce a podobných bizarnostech. Těmito akcemi vláda získá minimum politických bodů, což dobře ví, takže to vypadá, že pravým cílem je spíš získat moc nebo penězovody pro vybrané osoby. Nebo jsou tam nahoře prostě jenom strašně hloupí? Nevím, co je horší.

Vesměs jde ale většinou běžné politické otázky. Není to nic, kvůli čemu vy si vláda zasloužila navždy zavrhnout. Na čem si ale vláda dala naopak velmi záležet, je naprostá likvidace ekonomiky formou zvyšování daní, subvencí, pokřivování trhu a co je nejhorší – nulovým odporem proti největšímu zločinu současnosti, tzv. boji s klimatickou změnou. Pokud v době největšího vojenského konfliktu v Evropě od 2. sv. války někdo zcela vážně řeší, jakým autem se bude smět jezdit a čím se bude topit – pak je to prostě šílenec nebo kolaborant. Navíc, chudá země plná naštvaných lidí bude Ukrajině těžko pomáhat, když bude mít co dělat sama se sebou.

Pamatujete si, jak v rámci prezidentské kampaně Babiš blouznil o zatahování země do války a strašil mobilizací (která je, na rozdíl od klimatické změny, skutečně pravděpodobná)? Jak jsme se všichni pohoršovali, že jen zneužívá válku na Ukrajině v politickém boji? Tak takhle vláda válku zneužívá také. Oni totiž vědí, že zastánci Ukrajiny mají pevné morální zásady, a že jim to nakonec budou muset hodit. Tohle vláda pochopila jako bianco šek na velký mejdan bez politické odpovědnosti. Klidně můžou jít proti svým vlastním voličům, o nic se nesnažit, protože mají v ruce tu nejsilnější kartu – pomoc Ukrajině v jejím spravedlivém boji. A to je vůči lidem, kteří investovali do pomoc Ukrajiny své vlastní (nejen finanční) prostředky, odporný hyenismus.

Mimochodem, ani ta slavná „deagrofertizace“ neproběhla. Částečně kvůli služebnímu zákonu (proti kterému jsem samozřejmě přesně z těchto důvodů osamoceně bojoval), ale hlavně kvůli existenci nepsaného paktu o vzájemném neútočení vítěze a poraženého. Protože jinak by v následujícím volebním období mohla proběhnout zase třeba taková „defializace“. A to se nikomu riskovat nechce.

Další mou oblíbenou kapitolou je bydlení. Skutečně pravicoví ekonomové (všichni 3) dlouhodobě varovali před tím, že státní regulace spolu s neustále rostoucím zadlužováním a státním utrácením povedou k nadměrné ceně nemovitostí (kvůli inflaci a úrokovým sazbám, ale to je složitější). Problém je, že když to pak skutečně nastane, nikdo tyto pravicové ekonomy neposlouchá, a hledá řešení zase u těch levicových, kteří toto zdražení způsobili. A ti dnes sedí ve vládě.

Pamatujete si kampaň do komunálních voleb v roce 2014? Já ano. Celá Praha byla posetá billboardy, na kterých se všechny hlavní strany předháněly v tom, kdo lépe vyžene developery z Prahy! Chápete to? A pak se někdo diví, že jsou drahé nemovitosti.

Za nejvíc otřesný nápad považuji nastavení vyšší daně z nemovitosti takovým způsobem, aby byli staří lidé nuceni přenechat své domy a byty mladým, kteří je budou schopni (na rozdíl od důchodců) daňově utáhnout. V 90. letech existovalo regulované nájemné pro lidi, kteří měli to štěstí, že buď dostali od soudruhů byt (který komunisti někomu sebrali), nebo byli sami členy zločinecké organizace, která svým ovečkám tyto byty zajistila. Kdo neměl ty správně konexe nebo rudou knížku, musel se o své bydlení postarat sám. Deregulace nájemného provázel odpor levičáků, že přece nemůžeme zvýšit nájem těm babičkám, co žijí za dva tisíce korun měsíčně v jejich 4+1 na Staromáku. Kdežto lidi, kteří se o své bydlení postarali sami, celý život platili hypotéku a na své nemovitosti se po celou dobu dřeli, dneska vyhodíme bez milosti. Musím říct, že takto brutální posun u bojovníku za sociální spravedlnost bych tenkrát nečekal.

Samozřejmě je mi jasné, že takzvaná „skutečná pravice“ nás nespasí. Na druhou stranu mi přijde fascinující, kolik energie je vynaloženo na rozmáznutí všech kauz Filipa Turka. Přitom by stačilo, aby se někdo pokusil věcně rozbourat jeho politické argumenty. Ale to jsem zatím nikde neviděl. Já se totiž dost obávám toho, jestli on – minimálně v oblasti Green Dealu - nemá pravdu. A pravda se vyvrací dost těžko. Garantuju vám, že až na lidi tvrdě dopadnou nové emisní povolenky, tak bude každému jedno, kolik holek Turek seřezal nebo jak rychle jezdí na dálnici. A takových lidí bude přibývat. A když jim budete nadávat, že mají morální povinnost volit politiky, kteří jim zcela cíleně ubližují, tak ničeho nedosáhnete. Vašim primárním úkolem je donutit ty politiky, aby se změnili. A to jejich volením nedosáhnete.