SPOLEČNOST: Ideologie a tolerance

středa 19. srpna 2009

Na světě existuje mnoho ideologií, náboženství, resp. souhrnně světonázorů, které mají toleranci jako jednu ze svých zásadních hodnot. Přesto většina lidí, s nimiž jsem se setkal, nebo o nichž jsem četl, kteří svým jednáním byli opravdu tolerantní, se žádným takovým světonázorem nezaštiťovala; respektive přinejmenším ne pokud šlo o to, proč tolerují jiné.

Tolerovat jiné je jednak umění a jednak určitým způsobem "nastavení mysli". Tolerance totiž neznamená pouze to, že nebudu zastánce jiných názorů bít, zavírat nebo popravovat, ale to, že pokud tito osobně někomu neubližují, nebudu jim jejich názory ani vyvracet, resp. budu je mít v úctě jako své vlastní. Problém je, že například všichni hlasatelé tzv. politické korektnosti do jednoho které jsem kdy poznal byli tak "tolerantní", že zapomněli na toleranci k těm, kteří nesdílejí jejich pohled na svět. V tu chvíli byla rázem veškerá tolerance za sedmero horami a oni se proměnili v bojovníky s plamennými meči za Lepší svět, co by své oponenty nejradši naházeli do lví jámy.

Tolerance znamená především odhodit universalismus a nejen se smířit s tím, že všichni lidé nebudou nikdy sdílet mé hodnoty, ale především tento stav považovat za normální. S universalismem souvisí ještě jeden fenomén, který je třeba odhodit, a sice kolektivismus. Nenechme se plést - tento má tužší kořínek, než by se mohlo na první pohled zdát. V jedné internetové diskusi pod některým z mých článků o Sudetech jsem se dočetl (parafrázuji): "To by vám nevadilo jezdit do Reichenbergu, Aussig nebo Egeru za hranice?" - odpověď zní - nevadilo. A proč? Ne proto, že bych z toho měl nějaký osobní profit, nebo poťouchlou radost z toho, že Češi "přišli o území", ale proto, že moje představa toho, co je "moje" končí na hranici mého pozemku. Ano, byl bych velmi nerad, kdyby mi někdo proti mé vůli zabral můj pozemek nebo zavedl pravidla, která se mi nelíbí na mém pozemku. Ale v případě, kdyby (čistě hypoteticky) v dnešním Reichenbergu mluvil takřka každý německy a byla by tam standardní demokracie jako je jinde v BRD, jak se mě tohle dotýká, když v dotyčném městě nic nevlastním?

Kolektivismus zavádí kategorie "my" a "oni", kde obojí je svým objemem vysoce nadhodnocené. "Oni" jsou nadhodnocení proto, aby bylo proti komu se vymezovat, "my" jsme vysoce nadhodnocení, abychom měli pocit, že když nás bude víc sdílet stejné hodnoty, tak že máme vlastně pravdu. Čím mi je bližší Franta Novák z Liberce, kterého jsem v životě neviděl proti mému kamarádovi Hyung-Junovi z Jižní Koreje? Hádám, že ničím - a přesto mnoho mých spoluobčanů je pohoršeno představou, že se Franta Novák dostal do situace, se kterou tito lidé nesouhlasí (přičemž se často vůbec neptají, zda se Frantu Novákovi nová situace líbí či nikoliv). Franta Novák je pro ně v tu chvíli součástí kolektivního "my", třebaže ho vůbec neznají a ani nevědí, zda existuje.

Vrátím-li se k otázce, co je to tolerance a zda vůbec lze být tolerantní - odpověď není tak problematická, jak může vypadat. Tolerance je stav, kdy akceptuji jako normální odlišnost, která nikomu neubližuje - a tolerantní být lze. Ironií osudu jsou takřka všichni hlasitě se zaklínající tolerancí, které jsem kdy potkal - netolerantní, protože si rozdělili lidstvo na "my tolerantní" a "ti hnusní šovinisté, kterým je třeba udělat XY". Doopravdy tolerantní člověk o své toleranci zpravidla nemluví, ale je pragmatik - na co potřebuji, aby můj zelinář uměl perfektně česky, když od něj stejně potřebuji vědět pouze kolik stojí rajčata a u kterého bych byl rád, kdyby mi rozuměl "dobrý den"? Proč má ministr zahraničních věcí mluvit skvěle česky, když je v jeho pracovní náplni mít na co nejvyšší úrovni angličtinu (globální jazyk), francouzštinu (diplomatický jazyk) a němčinu (středoevropský jazyk)? Proč bych se měl rozčilovat nad tím, udělá-li někdo na své vývěsní ceduli pravopisnou chybu? Rozuměl jsem tomu, co mi chtěl říct, nebo ne? Pokud ano, nač ten vztek? Tolerance znamená racionalismus, odhodit zbytečné emoce a stát se realistou. Bouhžel v lidské přirozenosti realismu příliš není - a proto je tolerantních lidí tak málo.

8 Comments:

Anonymní řekl(a)...

Nevím, no, mě by teda určitě vadilo zasahování do suverenity mého státu. Kdyby si někdo přivlastnil kus tvé zahrady ale řekl ti že si tam můžeš chodit, to by ti nevadilo? Cizí nechci ale svoje taky nedám...Neříkam že to tak jednou v daleké budoucnosti nebude ale dnes? Tohle co říkáš by fungovalo v případě že všichni kolem mají naprosto čisté úmysly, ale podívej se třeba na dnešní Rusko... proto je to je podle mě dost naivní představa. Hezký den, Andrija

Finrod Felagund řekl(a)...

Tak naivní to není - je v tom ta podmínka "škodění" - a že Rusko škodí a chce škodit je věc poměrně jasná a známá. Jde o to, že pokud by si unilaterálně Rusko zabralo kus ČR, tak bych byl jasně a ostře proti, ale pokud by tady dosud byli Sudeťáci a v roce 1992 by na základě referenda odhlasovali, že chtějí k BRD, tak by mě to fakt nepálilo. V tom je ten rozdíl...

Anonymní řekl(a)...

Sudeťáci ale bohužel byli právě zneužití Hitlerem pro jeho velmocenské zájmy. Zabrání Sudet byl jen první krok k okupaci celých Čech. Ti Němci byli pozvání aby sem příšli tuším někde za Karla 4. a aby obývali a pozvedli liduprázná místa v Čechách. Budíž, proč ne, ale nejde přece po nejakém čase si zem přivlastnit. Stejně tak by mohli Turci odhlasovat připojení Berlína k Turecku, nebo Maročané připojení Holandska k Maroku!!!? Andrija

Finrod Felagund řekl(a)...

Tak hlavně pokud se nepletu, tak Henleina ani nenapadla možnost, že by mohl přičlenit Sudety k Říši dřív, než Beneš poslal svého tajemníka Nečase jednat s Hitlerem o odstoupení Sudet Německu dřív, než o to vůbec někdo požádal (dokumenty jsou k nalezení, jsou to Benešem vlastnoručně psané instrukce co má s Hitlerem vyjednat a jednou z nich je, že má ty dokumenty zničit - leč Nečas je nezničil, protože se bál, že kdyby to prasklo, bude to na něj), takže za okupaci Sudet může Beneš, a to několikrát - jednou v tomto ohledu, podruhé v tom, že podepsal dohodu, která stanovila rámec celé akci (Locarno 1925) a v neposlední řadě spolu s Masarykem kvůli způsobu, jak se chovali k německy mluvící menšině, která se s Berlínem nikdy předtím neidentifikovala - vždy s Vídní nebo s německy mluvícími obyvateli Prahy. Takže tady platí staré známé "co jste si nadrobili, to si sežerte". Navíc by mě zajímalo, jak dlouho musí žít nějaký národ na daném území, aby se považoval za "domácí" - pět set let? Tisíc let? Dva tisíce let? Ti Sudeťáci byli v Sudetech doma už nějakých 600 let, před nimi tam nikdo nežil. V 18. století, kdy víme od Jiráska o "temnu" a "germanizaci", byli Češi na tomto území něco přes tisíc let (jestli šest set nebo tisíc už je v zásadě jedno), ale šlo o území, kde předtím žili Germáni a ještě předtím Keltové. To je další věc. Zem si přivlastnit lze a víme také, jak to probíhá. Že se to někomu nelíbí je jiná věc, navíc v případě Sudet, které jsem zmiňoval, by (v případě jejich připojení k BRD po roce 1990, kterým se tak šermuje) znamenal civilizační vzestup, nikoliv sestup, jako v případě Maroka nebo Turecka.

Co se Maroka a Turecka týče, to není dobrý příměr - neb tito jsou rozptýleni, neobývají žádné souvislé území a jejich rozptýlení způsobuje, že není možné vyhlásit si životaschopný stát. Všude jsou menšinou.

Anonymní řekl(a)...

Hipoteticky, třeba za 50 let až teda Turci v Německu vytvoří menšinu na souvislém území a přehlasuji Němce, tak by si je mohli prostě připojit...
Nebo to jak Rusové rozdávájí pasy Osetincům v Gruzii a pak pod záminkou "útoku na ruské občany" jdou "osvobozovat".

Nejsem odborníkem na Sudety ale podle mě Sudeťáci žili v souladu dokud nepřišli dvě zásadní události: Hitlerův nacionalizmus a finanční krize 30. let, která ho umocnila. Jelikož Praha byla ekonomicky vázaná na USA, tak krize zasáhla celé Čechy i se Sudety, což nahrálo Hitlerovi a umocnilo jeho nacionalistický populizmus. Sudetští Němci prostě nechtěli mít nic s ekonomickými problémy Prahy, cítili že za to nemůžou a z druhé strany Hitler je v tomto mínění podporoval a poukazoval na to jak je v Německu "dobře" ...

Autonimie Sudet v rámci ČR by asi byl nejlepší kompromis...Rozdávat území jen tak přece nejde.

Anonymní řekl(a)...

Hranice států ale přeci nezáleží na tom, který národ kde žije, jsou výsledkem mnoha století smluv a kompromisů. Proto vznikla česká část Československa v r. 1918 na území historicky patřícím Českému království, a to ač na tom území žila i početná německá menšina.

Jinak Němce poprvé napadlo se připojit k Rakousku již roku 1918 a po celou dobu trvání První republiky měly odtržení Sudet od Československa politické strany Německá národní strana a Německá národně socialistická dělnická strana, jejichž průměrný zisk ve volbách byl 5 % v celé republice, tedy až 25 % mezi Němci. Heinleinova strana vznikla po zákazu těchto dvou r. 1933.

Dále mě zaráží dvojí metr: Sudetoněmci a Kosovští Albánci se chtít odtrhnout můžou, Osetinci a Abcházové nikoliv (a to přesto, že na to mají historicky mnohem větší právo).

Jinak s pasáží o toleranci a korektčnících se ztotožňuji, to je dobrý postřeh.

Finrod Felagund řekl(a)...

Anonymní, proti sebeurčení a odtržení Osetinců a Abcházů já osobně nic nemám. Proti tomu, aby Rusko napochodovalo se svou armádou do Gruzie samotné ovšem mám hodně.

Anonymní řekl(a)...

finrode felagunde a proti tomu, aby americane napochodovali s armadou do srbska taky mate hodne?