ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Zpráva z nejvýznamnějšího zasedání kocourkovské radnice

neděle 10. února 2008

Takzvaná "prezidentská volba" dodala názvu mojí rubriky Ze života Kocourkova na tomto blogu zcela nový, daleko realističtější rozměr.
Nikdo po skončení sobotního výsměchu do tváře občanům nemůže pochybovat o tom, že skutečně žijeme v Kocourkově. Českou politiku sleduji už dlouhá léta celkem bedlivě, tedy jsem čekal od našich zvolených a z našich daní placených zákonodárců leccos. Toto však ne.

Kdysi jsem žil v domnění, že volba českého prezidenta má být důstojným aktem a významným dnem, po 28. říjnu možná druhým nejvýznamnějším.

Místo toho však národ v pátek i v sobotu sledoval zasedání kocourkovských radních, u kterých bylo naprosto jasné, že zvolit prezidenta je to poslední, co si vlastně přejí. Chtělo se mi zvracet z pánů Haška, Vlčka, Ratha, Grebeníčka (tento syn estébáckého mučitele politicky nespolehlivých se dokonce zaklínal Masarykem a já jen čekal, kdy se ve Španělském sále zjeví jeho duch, aby bolševickému expředsedovi nakopal zadek), nemohu ovšem opomenout ani demagoga Bursíka a jeho (prý) milenku Jacques. Druhá jmenovaná si sedla vedle mého oblíbence Paroubka a jak bylo možné na obrazovce vidět, zhusta spolu probírali taktiku. Při svém projevu se pak ukázala v celé své "nahotě", kterou výjimečně nemyslím stav, ve kterém se patrně ukazuje Bursíkovi. Málem mě například rozplakala větou, kterak se občané nemohou dočkat, až bude na Hradě vlát modrá vlajka se žlutými hvězdami. Dost by mě zajímalo, o jakých občanech to hysterka Jau Jau vlastně mluvila. O mně tedy ani náhodou.

Při klausofobním fanatismu takříkajíc Zelených došlo mimochodem k zajímavému paradoxu: Pomiňme to, že koaliční strana jde proti svým partnerům, a mně by vskutku zajímalo, co Topolánek po prezidentské volbě, skončí-li někdy, s Bursíkem & co. udělá. Daleko vtipnější je ovšem fakt, že vládní strana chce za prezidenta muže, který by podle svých posledních názorů (mění je jako kravaty) nepodepsal vládní reformu. Tu, na které se Zelení podíleli a musí jí tedy teď obhajovat. Nebo jak to vlastně je?

Jakkoliv chci Klause za prezidenta a Švejnara bych taky nakonec s hlasitým skřípěním zubů asi překousl, ocenil bych od obou kandidátů jedno. Kdyby v sobě našli tolik cti a dali hlasitě najevo, že se této šaškárny odmítají zúčastnit. Že nechtějí být pouze rukojmími zájmů přiblblých kocourkovských radních. Že nechtějí být zvoleni potupnou, totalitní veřejnou volbou a zařadit se tak po bok Zápotockého, Novotného, Husáka a Havla, který byl, na to nezapomeňme, jednomyslně zvolen komunistickým parlamentem.

Copak Klaus, ten je v politice 20 let a zná své pappenheimské. Ale "Američanovi" Švejnarovi se divím, že ten cirkus ještě podporuje. Asi sám nebude tak křišťálově čistý, jak se ho média snaží vykreslit.

0 Comments: