SPOLEČNOST: České multikulturalistické organizace se neumějí trefit do černého
Bývalý premiér Topolánek mluvil v rozhovoru pro šéfredaktora časopisu Lui o tom, že Češi jsou velmi netolerantní. Ne, že by to nebyla do značné míry pravda, ovšem různé multikulturalistické organizace, které mají tendenci to kritizovat, střílí úplně vedle. Krásným českým dvojsmyslem řečeno – do černého se trefit zkrátka neumějí.
Pokud si uvědomíme, odkud organizace toho typu pocházejí, odpověď je nasnadě – zpravidla jde o lokální pobočky velkých globálních institucí, majících své centrum povětšinou v USA – řeč je o organizacích typu Human Rights Watch, které viní Čechy z rasismu především vůči Romům. Problém takových aktivistů spočívá především v tom, že odmítají vidět lokální specifika a myslí v kategorii „globálního“ rámce typu „světlí utiskují tmavé kvůli jejich barvě kůže“ – nedokážou pochopit, že svět je mnohem složitější. Jistě, mnoha Čechům vadí mnozí Romové, ale společný jmenovatel je jiný, než zvýšená míra pigmentu v kůži netolerancí dotčených. Na počátku 90. let začala média, inspirovaná romskými profesionálními aktivisty, používat mylné tvrzení, že slovo cikán pejorativně označuje charakteristiku člověka romské etnické příslušnosti. Není v dané problematice nic mylnějšího. Definice slov cikán a Rom se překrývají, ale ne docela. Je pravdivé tvrzení říct, že většina cikánů jsou zároveň Romové a že většina Romů žijících na území České republiky, jsou zároveň cikány. Slovo cikán totiž označuje styl života, kulturu, termíny téhož druhu pro jiné skupiny jsou třeba hippie či squatter; kdežto slovo Rom označuje prostou etnickou příslušnost tak, jako třeba Čech, Němec, Žid, Američan. Důvod, proč se slovo cikán vnímá ve společnosti historicky negativně, nevyniká z xenofobie (tedy strachu z neznámého), ale naopak ze zkušeností s lidmi vyznávající určitý životní styl. Tak, jako majorita v České republice nemá ráda squattery, tak nemá ráda rovněž cikány. Squatter, stejně jako cikán, může být kterékoliv národnosti i barvy kůže, ale dokud vyznává nelegální pobývání na něčím majetku či krádež jako svůj životní styl, těžko bude oblíben u těch, kterým ubližuje. Stejně tak na druhou stranu Rom, který nežije cikánským způsobem života, tedy pracuje, platí daně, má dvě-tři děti a žije poctivě, nebude kromě vyloženě úzké skupiny neonacistů (v ČR jich není ani půl procenta) nikomu vadit. Pokud se budou stát nebo NGOs zabývající se touto problematikou zaměřovat na to, že klíč, který dělí společnost, je barva kůže, nikdy problém nevyřeší. Jenže na tohle je potřeba myslet, a ne být politicky korektní a uplatňovat jedno schéma na všechno.
Netolerance vůči cikánskému způsobu života ovšem není jediná, která je v české společnosti zakořeněná. Velmi podobné „úcty“ požívají takzvaně „ti z Východu“, jmenovitě jde o občany Společenství nezávislých států, tedy bývalého SSSR, nepočítaje v to občany pobaltských zemí. Rusové, Ukrajinci, Moldavané a další. Znamená to, že pro Čechy existuje tolik různých skupin lidí, které jsou nesnášené, nebo přinejlepším trpěné? Pokud přemýšlíme v podobných rámcích, jako to dělá třeba Human Rights Watch, pak ano, ale netrefením se do společného jmenovatele, tak, jak to dělá i tato organizace, nebudeme nikdy schopni přijít na to, koho a proč Češi v lásce nemají. I u „těch z Východu“ totiž jde o životní styl, který Čechy zpravidla odpuzuje, nikoliv o jejich ukrajinský či moldavský pas. Kultura života v těchto zemích je od té naší dost odlišná – a často postrádá to, co my nazýváme slušností, respektem k člověku jako individuu či k jeho intimní zóně. Opět nejde o xenofobii, tedy o strach z neznámého, ale o strach z něčeho, co je naopak známé dobře. Pokud si uděláte výlet do Ruska, zjistíte, že lidé nemají problém do vás na ulici (třebaže omylem) bolestivě strčit, ale neomluvit se a jít dál; že lidé nemají velký problém s tím vás autem ohrozit na životě, ale vůbec nepochopí, co špatného udělali, že budou-li na vás zvyšovat hlas či se vás dotýkat, můžete se cítit špatně. Člověk se nerodí s tímto geneticky zatížen, ale výchova a dospívání v podobném prostředí člověka poznamená. Když pak tito lidé, kteří jsou zvyklí na to, že bez neohleduplnosti budou sami zadupáni do země, přijedou do ČR, působí, aniž by to věděli, na své okolí agresivně a to se jim brání – a časem je i nesnáší.
Podíváme-li se na to, jakým způsobem česká společnost prakticky bez problémů akceptuje asiaty (Japonce či Korejce bez problémů co si pamatuji, ti jsou Čechům naopak zpravidla sympatičtí, u Číňanů a Vietnamců se to mění výrazně k lepšímu s tím, jak bohatnou, jejich děti excelují ve školách, atp.), nebo klidně i černé Američany, ale jak se staví k přistěhovalcům z Afriky, k většině Romů nebo k „těm z Východu“, nemohu se ubránit dojmu, že Češi rasisté jednoduše nejsou, protože barva kůže není tím klíčem, který rozděluje lidi na „oblíbené“ a „neoblíbené“. Ať se na to dívám z jakéhokoliv úhlu, klíčem je především chování člověka, posuzování podle toho, co by se nazvalo německy persönliche Kultur. V čem se dají Češi právem kritizovat, je propojení takového posuzování s kolektivní vinou; tvrdit, že někoho nemám rád, protože náleží do té či oné skupiny, je hloupé a špatné, a jsem si jistý, že to měl Topolánek na mysli, když o tom mluvil. Ovšem pokud se někdo chová tak, že to společnost vnímá jako pohoršující nebo nevychované a za to je tento konkrétní jedinec neoblíben, pak je to zcela v pořádku. Vidím-li pokřikující a opilé Ukrajince na ulici, nezajímá mě, že to jsou Ukrajinci, ale že jsou opilí a křičí; nemám je rád a jsem vůči nim netolerantní. Ovšem pokud popojdu deset metrů a dám se do řeči s inteligentním a sympatickým Ukrajincem, nebudu mít tendenci mu dávat za vinu ohyzdné chování jeho spoluobčanů a budu vůči němu milý. Pokud tedy je tady něco, co by měla prosazovat například organizace Human Rights Watch, je to právě důraz na to, že kolektivní vina neexistuje. Ale jak by mohla, když je sama na kolektivní vině bílého heterosexuálního muže přímo postavená?
Komentáře
Anonymní: podle mě jde ve Vašem případě o konflikt kulturního Severu/Západu s kulturním Jihem/Východem. Z pohledu těch Latinos to může naopak být zcela normální mít vysmátý den a místo honit se za dosažením různých úkolů jim jde o to, se dobře bavit... Jim byste mohl zase připadat jako studený čumák. Nicméně cynik by jistě podotkl, že podle toho latnská Amerika taky i vypadá...
I velmi slusny Cikan, 100 procentne asimilovany v CR neustale narazi na rasisticke projevy. Vubec nepochybujte o tom, ze ma velky problem pronamout si byt a sehnat jinou nez "cikanskou" praci. Netolerance je v tomto pripade v Cesich velmi hluboce zakorenena a nikdo se nediva jaky ten clovek doopravdy je, lidem staci ze v nem rozpoznaji cikanske "rysy". Muj kamarad ma tu smulu, ze prestoze Cikan neni, tak ma hodne podobny oblicej a barvu kuze osobne svedsim ze prave diky svemu vzhledu ma v CR docela casto problemy, ktere se rozplynou kdyz vysvetli svuj "cikansky face" severoafrickym puvodem jednoho z predku.
U Rusu a Ukrajincu je to jinak, tam jde v podstate o to co je v clanku popisovano. Distingovaný a bohaty Rus na zadne predsudky a diskriminaci v CR nenarazi.
Slušný Rom má neskonale těžší život než slušný bílý občan. A to i když jde už o několikátou generaci "vyvázanou" z tradičních vztahů a proto nepodléhající romské majoritě a jejímu vlivu. Bílá společnost jej přijme velmi těžko. Představte si žít celý život na větě "... je takový slušný, i když je to cikán...". To pak Kanada vypadá velice lákavě. Je to podobný vztah jako mají někteří obyvatelé západoevropských zemí - jenom místo "ciká" dosaďte "z Východu"
Většina lidí si neuvědomuje, že Romové tady žijí po mnoho set let a že sem patří ať se nám to líbí nebo ne. Jsou vlastně zkouškou naší schopnosti vybudovat občanskou společnost. Jsou jedinou velkou skupinou, které jsou upírány občanská práva na základě etnicity. Důkazy?
1. Odpíráme jim vzdělání. Statisticky není žádný důvod, aby bylo ve zvláštních školách tolik Romů = člověk by čekal, že jich tam bude procentuálně jako v populaci plus asi hodně kvůli tomu, že rodičům je to jedno. Hodně, ale ne skoro všichni! Důvod? neschopnost školství absorbovat a k dobrému využít existenci jiné kultury. A pohodlí poprat se s tím.
2. Romům odpíráme právo, aby bylo s nimi jednáno jako s dospělými jedinci - třeba tím, že jim dovolíme nenést následky svého jednání. Tím odsuzujeme jejich další generaci k závislosti na nás.
Tvrdím, že mnoho čechů je rasistických = například apriori považují Romy za méněcenné protože jsou Romy. Co je vlastně definicí rasismu?
Je mnoho argumentů a zkušeností, které lze použít proti možnosti integrovat Romy do společnosti. Ale jak jsem napsal výše, jsou a budou tady. Takže je to nakonec naše odpovědnost a naše budoucnost. Odpovědnost je vždy na tom, kdo si ji je schopen uvědomit.
Martin
Naopak by mě docela zajímalo, jakou bílkovinu kóduje takový gen pro „zdrhnutí z domu“, „fetování“ nebo „šlapání“.
Příklad 1) romské dítě v neromské rodině, v neromské čtvrti, atd. v Kanadě, která velmi úzkostlivě dbá na to, aby náhodou někdo neměl "nějaké poznámky" - vyrostlo v sebevědomého úspěšného člověka, který neměl potřebu začít žít cikánským způsobem života
Příklad 2) polské dítě v UK, které se začne v určitém věku chovat k překvapení celého okolí jako ztělesnění těch nejhorších stereotypů o Polácích, v podstatě jako pubertální reakce na to, že okolí čeká, že se bude chovat určitým špatným způsobem, tak ze vzdoru začne
Podle mě je to s romskými dětmi v ČR vychovávanými v neromských rodinách jako tady druhý příklad, který uvádím. Okolí od nich čeká, že když "vypadají cikánsky", že se tak budou i chovat, a po určité době i začnou... začne to jako blbý puberťácký vzdor a pak už jak chytne partu, tak se to zastavuje těžko.