REDAKCE: Oznámení o poruše

Autor: -

Vážení čtenáři, protože provozovatel našeho serveru (Google) má z neznámého důvodu potíže se zobrazováním počtu komentářů pod článkem na hlavní straně, nemusí být počet komentářů tam uváděný aktuální. Pokud otevřete článek, případně jeho komentáře kliknutím na odkaz na hlavní straně, zobrazí se všechny správně včetně jejich počtu. Aniž bychom zasahovali do rozhraní, tato chyba se objevila a nedá se z naší strany odstranit. Věříme, že provozovatel našeho hostingu na tom pracuje a chyba co nejdříve zmizí. Děkujeme za pochopení

Komentáře

Anonymní píše…
a taky trva nekdy dost dlouho, nez se tam ten komentar objevi...
29. března 2010 8:28
Finrod Felagund píše…
Vypadá to, že už to zase funguje.
29. března 2010 11:35
Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Rocker pod palbou rozvášněných pseudohumanistů

Autor: -
Obrázek
Kocourkovská média musí začátkem tohoto léta zažívat opravdu mimořádnou okurkovou sezónu, když hlavní zprávou dne je, že nějaký interpret zpívá na svém novém albu o cikánech. Píseň Deratizér z nového alba rockera Aleše Brichty jsem poprvé slyšel přibližně před měsícem a ačkoliv zdejší "hyperkorektní" mediální prostředí znám, v životě by mě nenapadlo, že z úsměvného verše "Politici dělaj z každýho vola, na ulici kradou cikáni kola" se stane celonárodní událost. Ale stalo se. Slavný je především hudební portál musicserver.cz, jehož redakce se sestává z poloviny z adolescentů, masturbujících nad fotografiemi Britney Spears, z druhé poloviny opět z adolescentů, přesvědčujících sami sebe i své okolí, že jsou hudebními intelektuály. O skutečné hudební publicistice, která by se opírala o tradici založenou například Jiřím Černým, zde nemůže být ani řeč. Jeden z "redaktorů" tohoto serveru vyplodil bohapustou slátaninu (v níž jako další důkaz Brichtova neonacism
Další informace

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Jak jsem byl za vaše peníze státním úředníkem

Autor: wasill -
Obrázek
Před zhruba deseti lety jsem nastoupil na menší specializované oddělení středně velkého státního úřadu. Nemá smysl rozebírat, proč jsem tam vydržel pracovat pět let a zároveň píšu následující kritické řádky. Informace, které o mém působení na dotyčném úřadě chci podat, jsou relevantní bez ohledu na mou osobu. V první řadě chci deklarovat, že jsem tam pracoval rád, a potkal jsem tam spoustu skvělých a pracovitých lidí, od kterých jsem se něco naučil. Ovšem to by se mi klidně mohlo stát i při hospitalizaci v nemocnici nebo pobytu v base. O místě samotném to nevypovídá vůbec nic, jak si dále ukážeme (i když se od dob mého působení jistě mnohé změnilo). Do práce jsem musel chodit nejdříve na 9:00. Nebylo prý žádoucí, abych (tak jako 90 % ostatních zaměstnanců) stepoval už v 5:55 před vchodem dožadujíc se časného vstupu zajišťujícího možnost vypadnout z práce už ve 15:00. Ok, stejně jsem si vždycky raději přispal, takže jsem uvítal příkaz nechodit do práce moc brzy. Mé první kroky každý p
Další informace

SPOLEČNOST: Stojíme na prahu. Čeho?

Autor: -
Obrázek
Možná si to ještě málokdo stačil uvědomit či přiznat, ale právě my stojíme na prahu či úsvitu nových poměrů ve společnosti. Ovšem buďme v klidu, netýká se to nás, ale až našich dětí. Novými poměry ve společnosti myslím přiklonění se s některé z nám již historicky známých situací. Přiznejme si to otevřeně – je to buď nová forma demokracie, anebo nacismus. Těžko si někdo z nás mohl nevšimnout, že určité etnikum získává ve společnosti stále větší vliv – v každém městě již vlastní několik obchůdků či spíše již obchodů. Před deseti lety věc zcela nevídaná. Příslušníci tohoto etnika se úspěšně integrují do společnosti a nyní již jejich děti chodí do našich škol. A tam mezi studenty patří k nejlepším. Ale jsou prostě jiní. Co to pro nás znamená? Za 10 až 20 let, když vývoj půjde podobným směrem jako doposud, toto etnikum bude získávat ve společnosti stále větší význam – rodiče budou získávat větší a větší ekonomickou sílu, jejich děti budou získávat prestižnější zaměstnání a výz
Další informace