REDAKCE: Oznámení o poruše

Autor: -

Vážení čtenáři, protože provozovatel našeho serveru (Google) má z neznámého důvodu potíže se zobrazováním počtu komentářů pod článkem na hlavní straně, nemusí být počet komentářů tam uváděný aktuální. Pokud otevřete článek, případně jeho komentáře kliknutím na odkaz na hlavní straně, zobrazí se všechny správně včetně jejich počtu. Aniž bychom zasahovali do rozhraní, tato chyba se objevila a nedá se z naší strany odstranit. Věříme, že provozovatel našeho hostingu na tom pracuje a chyba co nejdříve zmizí. Děkujeme za pochopení

Komentáře

Anonymní píše…
a taky trva nekdy dost dlouho, nez se tam ten komentar objevi...
29. března 2010 8:28
Finrod Felagund píše…
Vypadá to, že už to zase funguje.
29. března 2010 11:35
Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SPOLEČNOST: Stojíme na prahu. Čeho?

Autor: -
Obrázek
Možná si to ještě málokdo stačil uvědomit či přiznat, ale právě my stojíme na prahu či úsvitu nových poměrů ve společnosti. Ovšem buďme v klidu, netýká se to nás, ale až našich dětí. Novými poměry ve společnosti myslím přiklonění se s některé z nám již historicky známých situací. Přiznejme si to otevřeně – je to buď nová forma demokracie, anebo nacismus. Těžko si někdo z nás mohl nevšimnout, že určité etnikum získává ve společnosti stále větší vliv – v každém městě již vlastní několik obchůdků či spíše již obchodů. Před deseti lety věc zcela nevídaná. Příslušníci tohoto etnika se úspěšně integrují do společnosti a nyní již jejich děti chodí do našich škol. A tam mezi studenty patří k nejlepším. Ale jsou prostě jiní. Co to pro nás znamená? Za 10 až 20 let, když vývoj půjde podobným směrem jako doposud, toto etnikum bude získávat ve společnosti stále větší význam – rodiče budou získávat větší a větší ekonomickou sílu, jejich děti budou získávat prestižnější zaměstnání a výz
Další informace

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Jak jsem byl za vaše peníze státním úředníkem

Autor: wasill -
Obrázek
Před zhruba deseti lety jsem nastoupil na menší specializované oddělení středně velkého státního úřadu. Nemá smysl rozebírat, proč jsem tam vydržel pracovat pět let a zároveň píšu následující kritické řádky. Informace, které o mém působení na dotyčném úřadě chci podat, jsou relevantní bez ohledu na mou osobu. V první řadě chci deklarovat, že jsem tam pracoval rád, a potkal jsem tam spoustu skvělých a pracovitých lidí, od kterých jsem se něco naučil. Ovšem to by se mi klidně mohlo stát i při hospitalizaci v nemocnici nebo pobytu v base. O místě samotném to nevypovídá vůbec nic, jak si dále ukážeme (i když se od dob mého působení jistě mnohé změnilo). Do práce jsem musel chodit nejdříve na 9:00. Nebylo prý žádoucí, abych (tak jako 90 % ostatních zaměstnanců) stepoval už v 5:55 před vchodem dožadujíc se časného vstupu zajišťujícího možnost vypadnout z práce už ve 15:00. Ok, stejně jsem si vždycky raději přispal, takže jsem uvítal příkaz nechodit do práce moc brzy. Mé první kroky každý p
Další informace

ODCHODY LÉKAŘŮ: Co prezident nepochopil

Autor: -
Obrázek
Ačkoliv se v poměrně bezzubém (takový je ale konstantní vývoj) novoročním projevu Václava Klause dalo s mnohém souhlasit, v pasáži, kde hovoří o odchodu lékařů do zahraničí, bylo vidět, že buď daný problém vůbec nepochopil anebo (a to spíš) jej sice pochopil, ale záměrně jej dezinterpretoval, aby tak zalichotil bezmozkům. "Byly doby, kdy snad mělo jistý smysl odcházet "za lepším" do ciziny, ale dnes tomu tak určitě není. Výzvy, aby se v některých profesích organizovaně, kolektivně a hromadně odcházelo do ciziny, jsou něčím, s čím se nemůžeme smiřovat. Je to nepřijatelné vydírání. Známá varovná slova o opouštění vlasti z básně Viktora Dyka platí i dnes ve světě mobilů a internetu." Aniž by mě kdejaký strážce národní hrdosti snad mohl obvinit z oikofobie, kterou i přes snahy mých spoluobčanů zatím příliš netrpím, tato slova mi přijdou jako vystřižena z dob nedávno minulých, kdy nejen lékaři hromadně opouštěli československý ráj na zemi přes ostnaté dráty. Preziden
Další informace