GEOPOLITIKA: Učí se Rusko od Kim Čong-ila?

čtvrtek 20. listopadu 2008

Říká se, že opakovaný vtip přestává být vtipem. Dalo by se říci, že s hrozbou je to podobně - hrozí-li někdo příliš často, přestane ho pomalu okolí brát vážně. Už se stalo jistým folklórem, že chce-li severokorejský diktátor Kim Čong-il peníze, začne "vyvíjet jaderný program" či pohrozí něčím podobně abstraktním a peníze dostane. Jen co peníze utratí, začne strašit znovu. To, co vyvolávalo ještě před pěti lety strach začíná účastníky šestistranných rozhovorů spíše nudit. Co je však zarážející, že Rusko na tuto notu začalo hrát také.

Severní Korea není papírový tygr, je to tygr zcela reálný, ovšem s mnohem kratšími zuby a drápy, než by si přála. V případě konfliktu je jasné, že kdokoliv bude proti KLDR stát ji převálcuje, o USA ani nemluvě - třebaže by KLDR jistě stačila nadělat nějakou záštiplnou paseku například v podobě odpálení špinavé jaderné bomby. Rusko se chová velmi podobně - a jeho hrozby Západu v případě, že přijme Ukrajinu a Gruzii do Akčního plánu členství (MAP) z tohoto týdne jsou doslova jako z Kimovy kuchyně.

Ačkoliv by si to Rusko jistě přálo, potenciál k zásadnímu ohrožení Západu, nechce-li být samo zničeno jaderným vetem, tedy konvenční válkou, nemá a ještě dlouho mít nebude. Bylo velkou chybou Vladimira Putina, že nevyužil vysoké ceny surovin k investicím do infrastruktury a vlastních technologií a univerzit - finanční krize a splasknutí ropné bubliny ukázaly, že cena ropy okolo 150 USD za barel ukázaly, že žádný strom neroste do nebe - ani ten ruský. Nechala se ruská administrativa ukolébat hysterickým řevem ekologických aktivistů o tom, jak ropy ubývá a ubývá, pročež je dražší a dražší a levnější už nebude? Finanční krize totiž, jakkoliv zasáhla Západ, zasáhla velmi tvrdě právě Rusko. Po mnoho dní až týdnů zavřené ruské burzy ze strachu z propadu akcií, spolu s masovým stahováním zahraničních investic ze země po gruzínské válce spolu s enormním propadem ceny ropy, to vše způsobilo, že se ruský plán zhroutil jako domeček z karet a z Ruska koupajícího se v penězích se tak může opět stát Rusko extrémně chudé, zato s moderními zbraněmi, které si za petrodolary stačilo v tučných dobách před krizí nakoupit.

Skutečnost, že Rusko na Západ jednoduše nemá ani ekonomicky ani vojensky je velmi dobře vidět na chloubě ruské propagandy - Kaliningradu a Baltské flotily - kterou Západ de facto drží v šachu na těch několika čtverečních kilometrech ruských teritoriálních vod okolo Kaliningradu. Jak v počtu jaderných zbraní, tak v počtu konvenčních zbraní i vojenské techniky - a zejména v jejich kvalitě - jsou armády NATO slovy Radosława Sikorskiego, polského minsitra obrany, přibližně dvacetkrát silnější než Rusko. To by rádo obnovilo své imperiální zájmy, ale samo dobře ví, že na to reálně vojensky nemá, proto se snaží jednak používat tajných služeb (viz zpráva BIS) k nalomení obyvatel v západních zemích a jednak se snaží vydírat. Podobně, jako to dělá Kim Čong-il. Otázka, kterou bychom si měli položit, když jsme svědky ruského řinčení zbraněmi, není "Co jsme Rusku udělali špatného, že na nás chce útočit?", ale "Co po nás Rusko chce, že nám dloube mečíkem do palce u nohy?" - a podle toho jednat. Reálně jsme v pozici, kdy my jsme ta strana sporu, která si může klást podmínky, pouze to ještě vinou ruské (velmi mistrné) propagandy nevíme. Budeme-li se bát ruského vydírání, budeme vypadat asi tak k smíchu, jako by vypadal Churchill v roce 1945, kdyby vyjednával s Hitlerem o tom, aby Führer nepoužil své "tajné zbraně", o nichž tolik vyprávěl posledním obráncům Třetí říše, když už byli Američané v Hannoveru a Rusové v Breslau.

0 Comments: