ESTONSKO A LOTYŠSKO: Co chce ruská menšina?

Estonsko-ruské a lotyšsko-ruské vztahy jsou všechno možné jen ne dobré, a to dá se říci už od počátku estonské a lotyšské samostatnosti. Vidět to ostatně bylo už v roce 1989 – Estonci měli své demonstrace za svobodu, ovšem místní ruské páté kolony měly masové demonstrace za zachování sovětského Estonska.

Řečníci na ruských shromážděních v Tallinnu, Sillamäe, Narvě a dalších místech už v roce 1989 tvrdili, jak samostatné Estonsko bude znamenat existenci tzv. neobčanů – jak ostatně ukazují dokumentární filmy, které je možné zhlédnout v Muzeu okupací v Tallinnu. Co to vlastně znamená reálně? Že ruské komunity už od počátku počítaly s tím, že se na společném státě podílet nebudou, i když by měly být jeho součástí. Přitom je to tak jednoduché – stačí prokázat znalost estonského jazyka, historie a přísahat věrnost republice. Nic složitého pro většinu lidí. Ukázalo se však, že místní Rusové zpravidla jednoduše nechtějí.

Proč ale taková neochota? Především je třeba si uvědomit, kteří Rusové v Pobaltí za komunistického režimu žili – prominentní komunisté a to platilo prakticky o každém jednom. Poté, co bolševici vyhladili třetinu Estonců a Lotyšů dosídlili tyto země svými vlastními, ovšem podle stranického klíče – jak Estonsko tak Lotyšsko byly v době zabrání Sovětským svazem mnohem bohatší nežli SSSR a s vyšší kvalitou života. Do Pobaltí se tak chodilo za odměnu srovnatelnou s tím, jak se dostávali Rusové k bydlení například v Soči.

Vzhledem k faktu, že všechny tři pobaltské země zažily bolševickou okupaci už v roce 1940, vítali příchozí Wehrmacht v roce 1941 jako osvoboditele. A bez ohledu na jakoukoliv další realitu je třeba říct, že okamžitě jak byl v roce 1940 nastolen komunistický režim začaly deportace do koncentračních táborů na Sibiři a vyhlazování – zatímco až na výjimky nacisté (rozhodně ve srovnání s tím, co se dělo dříve) Estoncům, Litevcům ani Lotyšům neubližovali. Mnozí Estonci, Litevci a Lotyši pak vstoupili do Wehrmachtu a SS aby bojovali proti bolševikům, což se samozřejmě promítlo do jejich poválečného postavení uvnitř SSSR. Výsledkem tak bylo, že v Pobaltí tvořili Rusové vyvolené nadlidi kteří mohli vše – a domácí obyvatelstvo bylo systematicky perzekuované.

Nově příchozí Rusové se samozřejmě místní jazyky neučili, naopak vynucovali používání ruštiny. Proto estonsky, lotyšsky ani litevsky po roce 1990 z nich neuměl téměř nikdo. Přesto se mnoho Rusů nikdy nesmířilo s novou realitou a mnozí dodnes věří tomu, že tyto „fašistické státy“, jak je nazývají, padnou – a oni získají postavení, které ztratili. Zcela ignorujíce novou realitu se chovají k Estoncům a Lotyšům (v Litvě se vcelku asimilovali, ale především proto, že jich je zanedbatelné množství, kdežto v Estonsku tvoří 30%, v Lotyšsku až 40% populace) stále jako k poddaným. Zkrátka jako k otrokům, kteří se dočasně vzepřeli svým pánům a bohužel jsou zrovna v přesile.

Nadějí do budoucna jsou však jejich děti – ty nebývají tak zatížené touto povýšeností, prakticky všechny ovládají místní jazyky a tak se dobře asimilují s většinovou populací – a začínají se identifikovat se Západem a s Evropou. Statistiky uvádějí, že mezi „neobčany“ je více než 80% lidí starších 50 let, jde tedy o lidi, pro které nezávislost znamenala problém přibližně ve svých třiceti letech. Byli to lidé, kteří celé své dospívání a vstupování do života prožili s vidinou užívání si statutu „nadlidí“, který měli jejich rodiče – a kteří často cítí jako nespravedlnost, že je o výhody, které jim „měly patřit“ někdo připravil. Tyhle lidi asi nepřesvědčí o výhodě loajality k Estonku a Lotyšsku nikdo. Co je ovšem potřeba dělat, je bránit jim, aby získali jakoukoliv moc, protože do doby, než zemřou poslední z nich, budou trvalé nebezpečí. Zatímco u většiny mladých Rusů v Pobaltí nehrozí, že se přijdou nechat „chránit“ ruskými tanky, Putin milerád využije i žádost několika zapšklých místních Rusů, byť by byli nad hrobem.

Kritika pobaltských států, jakou známe z úst komunistů či rusofilů je tak tváří v tvář realitě lichá – protože reálně jsou statutem „neobčanů“ postiženi prakticky pouze ti, kteří působili nemalé utrpení místním národům, a hlavně si tento status mohou sami změnit – většina z nich lotyšsky či estonsky už umí tak jako tak (zkoušky navíc vyžadují úroveň B1, tedy nic složitého), pouze se odmítají „přidat“ k národu „otroků“. Mimochodem – jak je možné, že lotyšský a estonský status neobčanů kritizují v českých podmínkách především ti, co horečně obhajují vyhnání Němců?

Komentáře

Unknown píše…
O vymirani Komunistu v nasich radach jsme mohli slyset i v CR a Komuniste maji porad neco mezi 13-17%.

Je tudiz otazka nakolik ti Rusove prijmou Estonsko a Lotyssko jako svoji novou vlast. Znalost jazyka je sice vec dobra, ale Arabove v Parizi 9a ostatne i v Alzirsku)taky mluvi francouzsky.
Anonymní píše…
"...zatímco až na výjimky nacisté (rozhodně ve srovnání s tím, co se dělo dříve) Estoncům, Litevcům ani Lotyšům neubližovali..."

Pokud jako Estonce, Litevce a Lotyše bereme obyvatele těchto tří zemí, a nikoli pouze čistokrevné příslušníky etnik, pak není pravda že jim náckové neubližovali. Rozdíl byl jen v tom, že sověti šířili paranoidní teror vůči skutečným i domnělým nepřátelům režimu, nezávisle na tom, kdo to je, zatímco náckové jednoduše ty rasově vhodné nechali relativně být a rasově nevhodné (Židy) poslali bez milosti do koncentráků nebo rovnou povraždili. To však "árijským" obyvatelům Pobaltí nijak extra nevadilo, dokonce v tom někdy i ochotně pomáhali (Kaunas, Šiauliai). Z jejich pohledu tak byla nacistická okupace opravdu lepší.

Já rozhodně stojím na straně baltských států v jejich konfliktu s Ruskem, ale to neznamená, že bych neměl výhrady vůči takovým jejich akcím, jako jsou různé pochody a oslavy veteránů SS. Zvláště když si to člověk dá dohromady s tamním dřívějším antisemitismem, tak to pozitivní dojem opravdu nedělá. Ačkoli tedy vůči baltským národům cítím určitou solidaritu v souvislosti s jejich pohnutými dějinami, jsou to pro mě pořád Východoevropané s věškerým buranismem, šovinismem a krutostí, co z toho vyplývá.
Anonymní píše…
Odsuzuji povalecny odsun Nemcu, dokonce mam kvuli svemu vyhranenemu postoji k tomuto problemu ve svem okoli nekolik nepratel.

Stejne odsuzuji take to, co se deje v Pobalti. Estonsko a Lotyssko se k mensinam chovaji odporne.

Lidi, kteri jsou obeti silenych kartografu, kteri v Evrope neustale prekresluji hranice by si zaslouzili vetsi ochranu. Ano, Rusi jako masa nejsou v Estonsku a Litve bez viny, tak jako bez viny nebyli cesti Nemci. Je ale spravne se na lidi divat jako na masu a ne jako na jednotlivce?

Osobne ziju v oblasti, kde se v 20. stoleti 6 x (!!!) menil uredni jazyk. Vim jaka je generace starsich lidi, u nich trva i nekolik desetileti nez si privyknou na novy stat. Je opravdu nutne tyto lidi trestat?
Finrod Felagund píše…
Anonymní, je to těžké. Já osobně bych řekl, že pobaltské oslavy veteránů divizí SS jsou asi tak košer, jako celá ta šaškárna, co se každoročně odehrává 9. května na Rudém náměstí. Nesouhlasím s tím, ale chápu to. Obojí.

Jinak objevil jsem jeden opravdu zrůdný aspekt bolševického režimu v Pobaltí - Estonsko, typická severská (kulturně skandinávská) země má jako svou tradiční kuchyni mořské ryby. Ty je dokázaly vždy uživit a nepamatuji se, že bych kdy slyšel o hladomoru v těch zemích. Co udělal bolševik? Protože se báli, aby jejich otroci nezačali utíkat do Finska či Švédska, zablokovali celé pobřeží, udělali z něj vojenskou zónu a žádný Estonec se k moři nesměl jen s drobnými výjimkami ani přiblížit, ne to na něm rybařit. Tak se stalo, že své národní jídlo mohli ochutnat až po roce 1989, kdy většina žijících lidí znala lososy, tresky apod. jen z vyprávění - třebaže se jich hejna pohybovala kousek od břehu. Nemusím připomínat, že se v Estonsku jako i jinde v bolševickém euroasijském lágru stály na všechno fronty a jídlo jednoduše často vůbec nebylo...
Finrod Felagund píše…
Petře, to máte těžké. Nutnost znát jazyk na úrovni B1 opravdu nepovažuji za trest, to je schopen i odposlouchat každý, kdo tam, kde se daným jazykem mluví, bydlí. Jak udělají zkoušku z jazyka, mohou mít občanství a k občanům se tyto země chovají stejně bez ohledu na jejich etnicitu. To opravdu není trest. Rozdíl proti SN tady je ale markantní - zatímco SN se v dané oblasti narodili a žili tam po generace, do Pobaltí se Rusové dostali teprve nedávno jako dosídlenci po vyhlazených domorodcích, kteří navíc byli vybíráni podle toho, jak loajální byli totalitní moci.
Anonymní píše…
Podle mého soudu je to jednoduché. Baltské státy mají pávo trvat na asimilaci a pokud se to Rusům nelíbí, mohou se vrátit do Ruska.

Také je pravdou, že část ruské menšiny v Pobaltí je za své "neobčanství" ráda, protože nemusí na vojnu...
Maro
Finrod Felagund píše…
Maro, přesně tak. Je ale zároveň otázka, jací vojáci by z nich byli. Být ministrem obrany některé z dotyčných zemí, docela bych se bál je do armády brát... znáš to, podrazy, sabotáže...
Anonymní píše…
to anonymni: O pravu jakehokoliv státu asimilovat nejakou mensinu nic nevim, spis jste ale asi mel na mysli nejaky moralni narok. Dejme tomu, ze proti asimilasi nic zasadniho nemam pokud je prirozena a dobrovolna. I asimilovat totiž jde civilizovane, elegantne a chytre. Nasilnou asimilaci si tak leda vytvareji nepritele. Podivejte se jak prikladne zvladlo zákon o statnim obcanstvi nove vznikle Slovensko, a pritom jejich problem s Madary je estonsky problem s Rusy v bledemodrem (sice delsi casovy odstup, ale zato nebezpecne souvisle vetsinove osidleni).

to Finrod Felagund: Mate pravdu, historicky vztah SN k Sudetum se vubec neda srovnat s narokem Rusu, zit v Pobalti. Ja si ovsem myslim, ze je v nejlepsim zajmu vsech evropanu co nejvic se vyhybat deleni lidi dle narodnosti a hlavne podle historickych naroku. Vytvareni budoucnosti podle zalaskovanych nebo nenavistnych podhledu do minulosti by mohlo byt pro Evropu mimoradne nebezpecne. At si Estonci Rusy klidne nazenou do pracovnich lagru, ale ne na zaklade toho ze to jsou Rusove nebo kolik generaci v Estonsku ziji, ale na zaklade soudu, dukazu a podobnych "nesmyslu" normalnich v civilizovanem svete (ze to udelali prijatelneji nez Benes a v zakonu slova "Rus, rusky" nepouzili vim, jejich klicka, ale nebude dukazem vetsi estonske slusnosti, spis jde vseobecny snahu vytvaret mene konfliktni pravni normy).

Poznamka k slouzce B1, pokus na zaklade clanku o estonskem obcanstvi: Vzal jsem si svou ucebnici ukrajinstiny pro uplne zacatecniky nalistoval 3. lekci a poprosil 80letou soucedku o vyklad uvodniho textu. Prestoze mi tvrdila, ze oficialni jazyk státu jehož je obcanem (Ukrajiny) ovlada a urcite neni zadny analfabet, protoze kazdy den cte knihy ve staroslovenstine, tak si s temi jednoduchymi 4 odstavci nevedela rady. Neznam narocnost skousky B1, ale mam vazne pochybnosti, ze by ji zvladla. Mezi rodinnymi prislusniky te starenky byli lide, kteri prokazatelne vykonavali protiukrajinskou cinnost a to jak ve prospech ceskoslovenska, madarska i SSSR. Pres to vse se domnivam, ze nikdy ani toho nejvetsiho fanatika nenapadlo teto stare pani obcanstvi neudelit. Pro nekoho to jsou mozna detaily, ale ja prave podle takovych skutecnosti hodnotim civilizovanost statu mnohem radeji nez podle ekonomickych ukazatelu, stabilnosti vlady a podobne. Prijeti Estonska a neprijeti Ukrajiny do EU a NATO, ale doklada jak moc jsou vzdaleny moje hloupe humanisticke idealy realite prakticke politiky.
Anonymní píše…
Jakákoliv podpora litevských a jiných pobaltských vojenských jednotek kolaborujících v období 2. sv. války s Němci, nebo relativizace jejich nelidské činnosti je projevem odporného antisemitismu. To, že tito "hrdinové" svoji činnost v SS apod. maskovali jako boj proti bolševismu je nijak neomlouvá. V Kaunasu (zejména v nechvalně proslulé pevnosti VII.), Šiauliai a jinde se Němci příliš nenadřeli - stateční litevští bojovníci za svobodu stačili vraždit Židy sami, včetně žen a dětí. (V seiálu Quido Knoppa Hitler a holokaust dokázal jeden takový hrdina, poté co zdůvodnil svou účast na masakrech bojem proti bolševismu, na otázku, zda jím zastřelené děti patřili ke komunistům jen koukat s ropačitým úsměvem do kamery.) Známá je účast lotyšských kolaborantských jednotek při potlačování povstání ve Varšavském ghettu. Tak by se dalo pokračovat dlouho. Ve světle těchto faktů jsou vaše odkazy na proizraelské a protiislámské servery k smíchu. Jste jen krůček od schvalování holokaustu a do odkazů si klidně můžete přidat hlásnou troubu jeho popíračů - Rádio islám. Gratuluji, vážení.
Anonymní píše…
Rusové v Lotyšsku
Bolavým problémem vnitřní politiky Lotyšska je stále vztah k Rusku a ruskojazyčné menšině. Etničtí Rusové - tj. 28 % veškerého obyvatelstva Lotyšska, ve velkých městech i více než 50 %, Lotyši tvoří 55 % - jsou stále některými politiky považováni za cizorodý prvek, respektive za okupanty. Za okupaci je uváděno období od roku 1940 do 21. srpna 1991, v Rize existuje i muzeum okupace vztahující se k tomuto období.
Statut neobčana má 38, 5 % etnických Rusů. Neobčan je osoba s omezeným přístupem k zaměstnání ve státní správě, nemá volební právo, děti nemohou chodit do ruských škol a vztahuje se na něj řada dalších omezení. Lotyšské občanství může získat cestou naturalizace, tedy složením jazykových zkoušek, prokázáním znalosti lotyšských dějin a státní hymny. Celkem je v Lotyšsku dosud 372 tisíc neobčanů , tj. 16,3 % veškerého obyvatelstva. Na lotyšské vnitropolitické scéně za práva neobčanů bojuje zejména sdružení Centrum souladu, jehož je Socialistická strana Lotyšska (LSP) aktivní součástí. Její sjezd k této otázce přijal rezoluci pod názvem Neobčanům - právo volit místní zastupitelstva a do Evropského parlamentu , protože dosud takové právo nemají, což například Bruselu zatím vůbec nevadí.

http://halonoviny.cz/index.php?id=71228
Anonymní píše…
Estónsko zahájilo kampaň aby ponížilo rusky hovoriacu menšinu
Estónsko zahájilo kampaň za účelom asimilácie rusky hovoriacej populácie. Rusi, ktorí bývajú v Estónsku sa nútení, aby si zmenili svoje rusky znejúce priezviská na estónske. Vláda tejto pobaltskej republiky zvolila takéto riešenie, aby zakryla svoju neschopnosť bojovať proti finančnej kríze, ktorá priviedla baltické štáty na pokraj kolapsu.
Minister vnútra Estónska chystá o priezviskách nový zákon. Inými slovami, tí, ktorí sa chcú integrovať do estónskej spoločnosti si musia zmeniť mená, aby zneli ako estónske.
Litva, susedný štát začal zámerne komoliť ruské mená tak, že pridal k ním „s“. Vladimír Ivanov sa tak stalo Vladimírs Ivanovs. Tí, ktorí mali v mene „š“, zmenilo sa na „s“.
Všetko toto má byť prezentované ako pozitívne úsilie zjednodušenia naturalizácie rusky hovoriacej populácie, aby sa stali plno právnymi Estónčanmi. Nikto z estónskej vlády sa však nepýtal, či si Rusi skutočne chcú zmeniť svoje priezviská takýmto spôsobom.
Estonia to launch nationalist campaign to humiliate Russian-speaking population

http://english.pravda.ru/world/ussr/18 -12-2008/106844-estonia-0
Anonymní píše…
Rusíni bojujú o práva na autonómiu v štátnom zväzku Ukrajiny

U Rusínov ide o autochtónne slovanské obyvateľstvo v Karpatskom regióne. Mimo Ukrajiny žijú Rusíni aj v iných krajinách východnej Európy. Sami sa považujú za samostatný národ a sú oficiálne uznávaní v 22 krajinách. Podľa údajov ukrajinského sčítania ľudu z r. 2001 žije v súčasnosti cca 10 000 Rusínov v ukrajinskom území Zakarpatska. Domáca Miestna rada mala v 1992 a v roku 2002 požiadať Najvyššiu radu (ukrajinský Parlament), uznať Rusínov ako národnosť. V auguste 2006 vyzval Výbor proti rasovej diskriminácii OSN ukrajinskú vládu, zaradiť Rusínov ako národnostnú menšinu. V marci 2007 bola táto etnická skupina zakarpatskou Územnou radou uznaná ako národnosť.

http://de.rian.ru/postsowjetischen/20081208/1187 53508.html
Anonymní píše…
Dmitrij Sidor, představitel Sojmu zakarpatských Rusínů: "Kyjev se zdráhá přiznat nám rusínskou národnost. Ale my i bez jejich povolení jsme Rusíni. Naše školy jsou zakázány, jazyk zakázán, do televizního vysílání nás nepustí, nevycházejí rusínské noviny."

http://halonoviny.cz/index.php?id=70428
Anonymní píše…
Za používání jazyka hrozí pokuta až 5 tisíc eur.
http://www.lidovky.cz/konec-cestiny-na-slove nsku-ddl-/ln_zahranici.asp?c=A081217_080450_ln_zah ranici_ter

Češi v SR mohou dál na úřady s češtinou
Češi mohou nadále na slovenských úřadech užívat rodný jazyk. Slovenské ministerstvo kultury upravilo znění novely jazykového zákona poté, co proti němu protestovalo na 700 lidí. 19. XII. 2008 to potvrdila ředitelka odboru literatury a státního jazyka slovenského ministerstva Elena Kačalová. Bude zakotveno právo osoby, jejímž mateřským jazykem je čeština, komunikovat a podávat i písemná podání v českém jazyce, uvedla. Slovenské úřady podle ní budou přijímat i písemnosti a dokumenty vydané v ČR. Plánované omezení pro češtinu vzbudilo protesty nejen na Slovensku. Návrh novely ještě musí posoudit slovenská vláda a parlament.
Další výhrady, s nimiž přišli občanští aktivisté, však zástupci ministerstva nepřijali. Pokuty za prohřešky vůči slovenštině v novele zůstanou. Rozpory zůstávají v otázce, jestli mají být zavedeny pokuty, nebo ne. My tvrdíme, že je nepřiměřené, aby pokuty byly. Ty jsou navíc stanoveny v nepřiměřené výši, říká aktivista Ondrej Dostál. Ministerstvo chce totiž opětovně zavést sankce, které platily do roku 1999. Za porušení zákona o státním jazyku má lidem i firmám hrozit pokuta od 100 do 5000 eur (asi 2650 až 132 000 Kč). Ministerstvo se bránilo, že změny v zákoně o státním jazyce připravilo na základě podnětů od občanů. Mnozí Slováci si prý stěžovali, že je jim upíráno právo na informace. Ty v některých obcích úřady poskytují jen těm, kteří ovládají jazyk národnostní menšiny. Zákon je podle ministerstva porušován hlavně na jižním Slovensku, kde žije početná maďarská menšina.

http://halonoviny.cz/index.php?id=71542
Anonymní píše…
Dvoujazyčné názvy obcí v EU (a Pobaltí)

http://www.bruntal.net/2008090012-dvoujazycne-nazvy-obci

Populární příspěvky z tohoto blogu

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Hnědí, rudí, všechno jedna pakáž

SPOLEČNOST: Stojíme na prahu. Čeho?

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Jak jsem byl za vaše peníze státním úředníkem