NORSKO: Kam vedou populistická hesla?

pondělí 8. září 2008

Arveavgift, neboli dědická daň. To je jedno z nejčastěji používaných slov v současné norské politice. Proč budí takové vášně? Jedná se totiž o populistické opatření z hloubi šedesátých let, kdy někdo měl pocit, že se dá skvěle získat politický kapitál na heslu "pořádně je zdaníme, boháče, aby si nemysleli". Problém je v tom, že to nakonec odnesli všichni a nejvíce ti nejchudší - které strana práce (Arbeiderparti) na takový program nalákala.

V roce 1964, kdy byl přijat zákon o povinnosti odvádět dědickou daň bez ohledu na příbuznost dědiců se zemřelým, bylo Norsko docela jinou zemí, než dnes. Bylo velmi chudé, přepočteno na peníze neměly především nemovitosti tehdy žádnou významnou cenu. Kdo měl v součtu milion norských korun zahrnujíce do toho ceny domu, auta, lodě a úspor, byl boháč. Za této situace přišla Arbeiderparti s nápadem vytvořit dědickou daň, která byla stanovena následovně - majetek do 250 000 NOK bylo možné zdědit bezplatně, do 550 000 NOK osmi procenty, bylo-li příjemcem dítě do 18 let, jinak deseti procenty a veškerý majetek nad 550 000 NOK podléhal zdanění dvaceti procenty v případě dědění dítěti do 18 let, respektive třiceti procenty v ostatních případech. Zákon v této podobě platí dodnes, neboť Arbeiderparti měla zatím vždy ve Stortingu (norský parlament) takovou většinu spolu s dalšími levicovými stranami, že nebylo možné zákon v tomto znění zrušit.

Jedno hezké české přísloví říká "kdo s čím zachází, tím také schází" - a platí to i v tomto případě s tím, že to tady bohužel odnesli i ti, kteří s dědickou daní "nezacházeli". Zatímco v roce 1964 se jen málo norských občanů dostalo do pásma nad 250 000 NOK, o 550 000 NOK ani nemluvě, dnes je to prakticky každý. Norsko totiž s objevem ropy a zemního plynu doslova raketově zbohatlo - nicméně s růstem ekonomiky vzrostly i ceny nemovitostí. Na vzrůstu cen majetku se rovněž podepsala i inflace za poslední desetiletí. Jen tak namátkou - malý rodinný domek takových dvacet kilometrů od Oslo (tedy nic luxusního) - 4 mil. NOK. Domek na břehu moře - k nezaplacení. Vzhledem k tomu, že je od roku 1965 zakázáno stavět ve vzdálenosti do sta metrů od břehu jakékoliv stavby (přičemž samozřejmě stavby již existující mohly na místě zůstat), ceny všech domů na pobřeží vyletěly raketově vysoko a dnes je jejich hodnota takřka nevyčíslitelná, neboť je takřka nikdo prodávat nechce. Přesto, vyskytne-li se prodej takové nemovitosti, hodnota takového přízemního domku o ploše 50 m2 činí klidně i 10 mil. NOK. Vzhledem k vysokým daním na automobily je cena například nové Škody Octavie s průměrnou výbavou okolo 350 000 NOK. Mnoho Norů vlastní lodě - často též zděděné po rodičích i dalších generacích, či i nově koupené. Ceny lodí jsou ještě vyšší, nežli ceny aut. Zkrátka sečteno a podtrženo, i dělnická rodina, která vydělává relativně málo peněz a která jezdí k rodičům na chalupu v případě jejich smrti nemá šanci tu chalupu získat jinak, než hypotékou, kterou dostanou na splacení daně. Vzhledem k tomu, že taková "chalupa" může mít tržní cenu bez problémů okolo 2 mil. NOK, tak daň, která je nutná zaplatit za zdědění takové nemovitosti činí minimálně 400 tisíc NOK, tedy v případě, kdy ji zdědí dítě mladší 18 let - jinak činí daň 600 tisíc NOK. Kde na takovou částku dělnická rodina s nevelkým příjmem vezme je nasnadě - buď si půjčí a bude ručit tou nemovitostí, na jejíž daň si půjčuje, nebo jednoduše se vzdá toho, že dostane chalupu po rodičích.

Co z toho vyplývá? Že ti "boháči", kteří na zákonu podle socialistů měli být biti, sice skřípou zuby, neboť i pro ně se samozřejmě jedná o vysoké částky, ale biti jsou především socialisty milovaní chudí občané. Ti totiž o majetek, který nemá jen tržní, ale i osobní hodnotu, přicházejí. V současné době požaduje už dlouho naprosté zrušení dědické daně Fremskrittspartiet, neoliberálně-neokonzervativní strana a křesťansko-demokratická strana (KrF), konzervativní Høyre spolu se Stranou středu prosazují zrušení dědické daně u přímých příbuzných a ponechání u ostatních, levicově liberální Venstre prosazuje zvýšení minimální hodnoty majetku pro placení dědické daně a socialisté z Arbeiderparti spolu s komunisty z Sosialistiske Venstreparti žádnou změnu nepřipouštějí, neboť dogmaticky trvají na rovnostářském přesvědčení přesně v té podobě, v jaké tuto daň zavedli - bez ohledu na to, že poslední roky systematicky ztrácejí voliče ve prospěch především Fremskrittspartiet a Høyre.

Problém, který zažívá Norsko ohledně dědické daně je ale pouze jedním z mnoha na světě, které byly zplozeny populismem. Populismem namířeným proti těm "hnusným boháčům". Arveavgift nám ale velmi jasně ukazuje, kam okrádání bohatých vede - k okrádání celé společnosti. V České republice se blíží volby a myslím, že by se nad touto severskou inspirací mnoho českých levicově orientovaných voličů zamyslet.

2 Comments:

Anonymní řekl(a)...

Vážený pane, zapomněl jste říct, že Fremskrittspartiet není žádná neoliberálně-neokonzervativní strana, nýbrž čisto čistě populistická a xenofobní partaj. SV již dávno není komunistická, nedělejte podpásovky. Kvůli tomuhle článku své volební jednání teď na podzim nezměním: v krajských volbách se přece o dědické dani nerozhoduje... Není problém v principu, problém je v tom, že hranice nebyly průběžně posouvány nahoru ruku v ruce s inflací. To Vy dobře víte a jenom demagogizujete.

Finrod Felagund řekl(a)...

Aha, pán je socialista. Můžete mi říci, co je na FrP populistického nebo xenofobního? Co řekla Siv Jensen takového, že by to naplňovalo Vaše označení? Viděl jste volební program SV? To že nejsou komunisti? I Arbeiderparti jsou de facto komunisti, i když to o sobě netvrdí.