SPOLEČNOST: Schovávání občanky prarodičům po česku i po polsku

pondělí 17. května 2010

V České republice se schyluje k parlamentním volbám, v Polsku k volbám prezidentským. Zatímco v Polsku “generační zlom” proběhl už v roce 2007, v České republice na něj ještě čekáme. Bohužel – zcela nečekaně - ani v Polsku zatím  není úplně vyhráno, a tak se na řecké cestě můžeme s našimi severními sousedy vbrzku ruku v ruce potkat.

Prezidentské volby mají v Polsku mnohem větší váhu, než v České republice. Stejně jako Francie, Polsko má poloprezidentský systém (jsou to jediné dvě země v EU, které ho mají), přičemž zatímco Francie má o něco málo silnějšího prezidenta, Polsko má o něco málo silnějšího premiéra. Přesto však je polský prezident ústavně velmi silný a může blokovat legislativu v případě kohabitace s jemu nepohodlným kabinetem s mnohem větší vervou, než jak to “aktivisticky” předvádí náš prezident. Polský stranický systém je v České republice (ale i jinde) často desinterpretován, protože o moc spolu nesoupeří dvě pravicové strany (Platforma Obywatelska – PO a Prawo i Sprawiedliwość – PiS), ale pravicová PO a levicová PiS. Svým volebním programem i svou politickou praxí se PiS prakticky nikterak neliší od Paroubkovy ČSSD, pouze do toho přidává národně-katolický étos. PiS systematicky blokuje jakékoliv pokusy o penzijní reformu, zdravotní reformu, podporuje zvyšování důchodů a sociálních dávek všeho druhu, drží v platnosti třináctý důchod – a do toho slibuje všechno všem a co je nejlepší – slova Jarosława Kaczyńského až podezřele často obsahují přesně tato slova: “v žoldu PO”, především pokud mluví o jemu nepohodlných novinářích (především z Gazety Wyborczej, ale stejně jako i Jiřímu Paroubkovi přijde Právo moc pravicové, přijde Kaczyńskému i taková Rzeczpospolita často příliš liberální – přitom Rzeczpospolita je pro PiS asi tolik, co Právo pro ČSSD, pozn. aut.). Na tuhle rétoriku a tento styl politiky se samozřejmě lepí kdo? Málo vzdělaní, z dnešního světa vystrašení, spíše starší občané a z nich naprostá většina důchodců. Že politika PiS vede Polsko k řecké cestě je dostatečně zřejmé, nicméně až donedávna to vypadalo, že je situace zažehnána a tato strašidla už nikdo volit nebude – to jsem se domníval rovněž i já. Nemohl jsem se více mýlit.

Stačilo, aby spadlo letadlo s prezidentem Lechem Kaczyńskim a bylo všechno jinak. Poláci, vycepovaní k povinné “úctě k mrtvým”, kterou já občas nazývám společenskou nekrofilií, najednou začali otáčet. Lech Kaczyński dostával v preferencích před nehodou okolo 20%, kandidát PO Bronisław Komorowski kolem 60%. Nehoda to změnila – šance Jarosława Kaczyńského a Bronisława Komorowského jsou vyrovnané a co víc – už se objevily první průzkumy (sice s důvěryhodností STEMu, ale což) favorizující kandidáta PiS. To začíná být vážný problém, pokud by byl zvolen na dalších pět let Jarosław Kaczyński, navíc člověk mnohem ideologičtější a nenávistnější k liberálním hodnotám a kapitalismu než jeho bratr Lech, může se Polsko kvůli jeho vetům dostat do vážných problémů.

V roce 2007 byla v Polsku na internetu kampaň “schovej babičce občanku”, která vyzývala k tomu, aby se všemi dostupnými prostředky zabránilo starým lidem volit a tak projíst budoucnost dnešních aktivních generací. Nevím, kolik občanek se schovalo, ale dva roky národovecko-katolicko-socialistické vlády PiS stačily bohatě na to, aby se zmobilizovali mladí voliči a sesadili idoly jejich rodičů a prarodičů velmi tvrdě. Ačkoliv těsně po smolenské tragédii vypadali Poláci jako sjednocený národ (aspoň v médiích a ve skutečnosti aspoň ve Varšavě – v Krakově se ostře demonstrovalo a pohřeb místní  hromadně bojkotovali, z čehož byla pořádná ostuda), dnes jsou tak hluboce rozdělení, jak dosud nebyli. Mladá generace si v roce 2007 vyzkoušela, jakou má sílu a mobilizace starších generací skrze heroizaci Lecha Kaczyńského ohrozila její vidění světa a směřování Polska do budoucnosti. Starší generace na druhou stranu touží po obnově “starých pořádků” (tím se myslí národovecko-katolický autoritářský režim okořeněný o sociální stát) a vycítila šanci na revanš za rok 2007. V praxi se to projevuje tak, že už v mnoha rodinách spolu kvůli politice mladší a starší vůbec nemluví, mnoho lidí se kvůli konfliktu mezi kapitalistickým liberalismem a socialisticko-katolickým nacionalismem rozhádalo do krve.

V České republice jsme na tom velmi podobně, vezmeme-li v úvahu rozdílnost našich politických systémů. Náš parlamentní ústavní řád dává nejvíce moci do rukou vlády a premiéra kontrolovaného parlamentem a proto jsou naše volby, které začnou za necelé dva týdny, událostí velkého významu. To, jakým způsobem Jiří Paroubek, David Rath a další mobilizují “staré, neschopné a obyčejné”, je už dávno známo a nemusím to našim čtenářům opakovat. Přesto ačkoliv jsem před několika měsíci viděl Jiřího Paroubka v premiérském křesle, začínám mít naději – už naštval až příliš mnoho lidí a pokud mladí voliči opravdu k volbám přijdou, bude to pro něj a jeho stranu studená sprcha. Příští pátek a sobotu se bude v České republice hrát o to, zda si prožijeme naši verzi polských voleb z roku 2007, nebo zda se vydáme řeckou cestou. Nejen polské, ale i slovenské volby ukáží, zda po ní půjdeme či nepůjdeme ze zemí Visegrádu sami. Schovávat starým lidem občanské průkazy je samozřejmě nedemokratické a po všech stránkách z hlediska fair play ohavné. Pokud si ale uvědomíme, co je v sázce... No nic, závěr nechám, milí čtenáři, na vás.

8 Comments:

Anonymní řekl(a)...

finrode, finrode, když už používáš pravolevé schéma, tak to, že pis je pravicová strana neokecáš. zkus politický kompas;-)

Finrod Felagund řekl(a)...

No nevím, já na rozdíl od jiných stále ještě v Polsku žiju a vím, co jsou zač :) a ano, právě na politickém kompasu jsou tam, kde je ČSSD, přinejmenším na ose x, tedy té doopravdy pravolevé.

Finrod Felagund řekl(a)...

Nevím, která pravicová strana by byla pro třinácté důchody, dávky pro kdekoho, tak strašně by se brala za "obyčejné lidi" a ještě používala veškerou tu Paroubkovu rétoriku, co známe... možná nějaká řecká "pravicová" strana - podle toho to ale v Řecku vypadá. A že se s PiS kamarádí Klaus má něco vypovídat o tom, že je to pravice? Soudím, že tudy plynuly Vaše myšlenky.

Anonymní řekl(a)...

zda je strana pravice nebo levice nemůžeš přece hodnotit jen podle ekonomického programu. ustálená norma podle blondela je odleva doprava tahle: komunisté-socdem-liberálové-agrárníci-křestdem-konzervativci. že to je konzervativní strana mi nevymluvíš. zdeněk

Finrod Felagund řekl(a)...

Zdeňku, možná tak akorát "hubou". Zkus se podívat na to, jaké zákony prosazují, jaké zákony vetoval Lech Kaczyński na postu prezidenta. PiS prostě je komplet celým programem i činností sociální demokracie (i když jak se občas dívám na chování jejich členů při sbírání podpisů na venkově pro kandidáty na prezidenta, tak bych o demokracii pochyboval), akorát okořeněná katolickou a národoveckou rétorikou. To ale nemá absolutně nic společného s konzervativními hodnotami, protože člověk může být horlivý katolík a zároveň komunista (v Latinské Americe je toho plno, říká se tomu "teologie osvobození"), ti lidé, co volí PiS, i když to tak nenazývají, tak chtějí a volí socialismus a PiS jim ten socialismus v reálu dává, třebaže proti němu rétoricky brojí.

Anonymní řekl(a)...

pro odtajnění spisů komunistické bezpečnosti, toho nejvíce udělala PiS. Stejně tak většina útoků Strany demokratické levice (socjalistů) směřuje spíš proti PiS než PO
PiS je strana paternalisticko konzervativní a protiliberální. Ale označovat ji za socjalistickou je zjednodušené.

A vy pane autore chcete, aby rozjuchaný mladý, co vyrostl na Cosmopolitanu a reklamě schovával občanku, dědečkovi, který se zbrani v ruce bojoval proti nacismu i komunismu za svobodné Polsko ?

Finrod Felagund řekl(a)...

Poslední anonymní: SLD je strana postkomunistická, prakticky přímý následovník PZPR, nicméně my se bavíme o moderních politických stranách. Agenda PiS je do značné míry socialistická, příklady jsem zde zmínil. Předpokládám, že pocházíte z Polska, nicméně právě polské vidění domácí politiky je velmi nepřesné. V polském pojetí, nepletu-li se, socialista = komunista a antikomunista = katolický národovec, takže nepřipadá v úvahu myšlenka, že by socialista bojoval proti komunistům například odtajněním archivů SB. Jeden drobný rýpanec - když byl Lech Kaczyński takovým bojovníkem proti komunismu, proč nenechal zveřejnit všechna data SB na internetu tak, jak to udělalo české Ministerstvo vnitra? Protože si to nechával jako nástroj politického boje. To není úplně fér přístup. Ve skutečnosti může strana, která je svým konáním socialistická, být antikomunistická a já nevidím rozpor mezi odtajňováním archivů SB a socialismem, stejně jako bych bez problémů věřil na antikomunismus Špidlův, jakož i na to, že on ctí tělem i duší Bohumínské usnesení i užitečnost lustračních osvědčení. Tohle ale v Polsku mnoho lidí nechápe, protože chápe politiku jako boj, ne jako správu země. S tím souvisí další klišé, které zmiňujete - většina starší generace Poláků, stejně jako většina Rusů, nechápe pojem "svoboda". Svoboda pro ně znamená nezávislost, suverenita jejich státu, tedy jakási "svoboda" kolektivu. Tito lidé nebojovali za svobodu pro občany, bojovali za svobodu pro národ. A to je sakra velký rozdíl. Solidarność a její elity přinesly svobodu státu, jeho nezávislost a vyčlenění z RVHP, Varšavské smlouvy, a tak dále - přesto ale nepřinesly moc osobních svobod. Respektive přinesly - absencí své činnosti. Dokud se vláda nových popřevratových elit v Polsku nekonsolidovala, byla v Polsku dobrá osobní svoboda; průser začal ve chvíli, kdy se nová moc etablovala a začala budovat stát silně provázaný s katolickou církví. To najednou začalo být s osobními svobodami ouvej, ne primárně kvůli nátlaku státu, ale kvůli dominanci antidemokratických vlivů ve společnosti. V Polsku Vás nešikanuje stát, ale Váš soused, Váš šéf v práci, protože si někde přečetl, že máte nedej Bože jiný názor na potraty než on, kněz, který zajišťuje pohřeb Vašemu dědečkovi, atd. atd. Tuhle šikanu, pokud nevyjete s vlky katolicko-nacionálními, si zažíváte prakticky denně a pořád, vím to moc dobře za prvé proto, že v Polsku nějaký ten pátek jsem, za druhé z vyprávění mnoha lidí, které znám, za třetí z akademických publikací. Současný polský stát, konečně, po mnoha letech, je svobodný, ale velká část společnosti svobodná není a osobní svobody jí nevoní ani náhodou. S tím souvisí šikana lidí, kteří jakkoliv kritizují PiS po nehodě u Smolenska - ne ze strany státu, ovšem, že ne, ale ze strany těch, o nichž jsem mluvil, lidí kolem Vás, kteří mají moc okamžiku Vám znepříjemnit život. S tím souvisí to, že nesmíte dělat vtipy na věci, které národně-katolický duch zakazuje, jinak budete Vaším okolím ostrakizován. Nesmíte veřejně prezentovat názory některého typu (pozitivní stanovisko k potratům, možnosti homosexuálů se přiznat k homosexualitě, aniž by je někdo zbil, atd.), aniž byste u svého okolí skončil. Polská společnost je plná lidí, kterým stávající systém nesmírně vadí, ale bojí se ho kritizovat otevřeně, protože si to nechce rozházet u lidí, co by jim mohli uškodit. Ne kvůli zákonu, ale z jakési "vlastenecké povinnosti".

Sečteno a podtrženo, v Polsku starší generace ví houby o tom, co je to osobní svoboda a je schopná ve jménu kolektivního dobra někomu ty osobní svobody pěkně pošlapat.

Anonymní řekl(a)...

Blondelova norma je možná ustálená, ale skandálně špatná. Podobně jako ustálené přesvědčení o plochosti Země...

Glosátor