ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Hladovějící bojovník proti imperialismu

čtvrtek 15. května 2008


Jak jsem slíbil, hned v úterý jsem se vydal na pražské Tylovo náměstí, kde se chrabrý Jan Tamáš z Humanistické aliance rozhodl dobrovolně hladovět do té doby, než Česko odmítne radarovou základnu, proradnou to zbraň amerických imperialistů. A byl jsem docela zklamán, představoval jsem si celou akci poněkud jinak.

Vylezl jsem z metra na I.P.Pavlova a rozhlížel se po Tylově náměstí. Instinktivně jsem hledal místo, na kterém bude shromážděno hodně lidí, čekal jsem taky nějaké televizní kamery. Přece jen jsem už dříve slyšel, že antiradaristé mají sedmdesátiprocentní podporu veřejnosti, tak jsem očekával, že Tamáše přijde v jeho hrdinském činu podpořit spousta Pražanů - někteří například s tajně pašovaným jídlem! Můj původní plán byl trochu zaprovokovat a nakoupit v blízkém McDonaldu nějaké ty imperialistické pochutiny, které bych pak nabízel dojatým zástupům před výlohou. Ale k mému překvapení vypadalo Tylovo náměstí jako každý jiný den - lidé chodili sem a tam a nic nenaznačovalo tomu, že by se tam někde konal nějaký happening.

Prošel jsem celé náměstí křížem krážem a v žádné výloze hladovějícího aktivistu neobjevil. Zklamaně jsem potom usoudil, že nejspíš Idnes napsal nějakou úplnou kachnu, nebo že si to třeba Tamáš na poslední chvíli rozmyslel, nebo že si prostě antiradaristé vystřelili z lidí a tentokrát to zkrátka nad námi vyhráli. Takže jsem se na hledání proíránského mučedníka vykašlal a odebral se s přítelkyní do nedaleké čajovny.

Na cestě zpátky jsme ovšem narazili na dva dobrovolníky v dresu Ne základnám. Když jsem je oslovil, byli celí nadšení, že určitě chceme podepsat jejich petici proti radaru. Sice jsem je ujistil, že ne, ale zdálo se, že už naše přítomnost lákala k jejich podpisovým archům další lidi, domnívající se, že mohou posloužit dobré věci. Mě však pouze zajímalo, kde hladoví jejich kolega. A byl jsem nasměrován! Sice se celá akce odehrávala trochu dál od avizovaného náměstí, ale pak už nebyl problém to najít.

Místo hladovějícího mučedníka ve výloze, kde by jeho utrpení obdivovala spousta sympatizantů a zvědavců, jsem však našel něco jako improvizovanou (i když plně vybavenou) kancelář hnutí Ne základnám. Usměvavý pan Tamáš (kromě něj a jedné slečny tam nikdo nebyl) se nás zeptal, jestli přicházíme podepsat petici. I tentokrát jsem musel zklamat. Zajímaly mě pouze věci s jeho hladovkou spojené. Hlavně to, jestli jí hodlá opravdu držet až do (úplného) konce - zdá se mi přece jen značně nereálné, že by se bilaterální dohoda mezi ČR a Spojenými státy rušila kvůli jednomu hladovějícímu, a že by se to ještě stihlo do té doby, do které může člověk reálně vydržet bez jídla.

Načež jsem byl ujištěn, že samozřejmě ne. Jedna z podmínek, informoval mě Jan Tamáš, za kterých je OCHOTEN hladovku ukončit (nevšiml jsem si, že by s ním někdo vyjednával o jeho ochotě - mám dokonce dojem, že je snad všem lidem na světě, kromě jeho nejbližších, naprosto volné, že přestal jíst), je že se u nás rozvine "širší diskuse o radaru". To by mu stačilo. Jeden by totiž mohl namítnout, že taková diskuse se u nás vede už dávno, i když můžeme polemizovat o tom, je-li to diskuse a ne jen demagogické výkřiky protiradarových aktivistů, z nichž nejvíc vyčuhuje exkomunistický starosta Trokavce a expert na úplně všechno Jan Neoral. Právě jen a jen z téhle strany jsem zatím slyšel "propagandu" - z vládní strany žádná nebyla.

Dostal jsem pak spoustu materiálů o tom, proč je radar ta nejškodlivější věc na světě a proč musíme všichni společně jednoznačně imperialistickou agresi odmítnout a jít se Sovětským svazem na věčné časy, a odcházel jsem poměrně zklamaný, čekal jsem přece jen větší legraci. To, jestli se Jan Tamáš ve své kanceláři skutečně do ničeho nezakousne, samozřejmě nikdo nekontroluje - ale o to nejde. Beru to z jejich strany jako další pokus o zviditelňování jejich politické (nikoliv občanské) iniciativy. To, že se akce odehrávala už první den (kdy by měl být zájem logicky největší) za naprostého nezájmu veřejnosti, mě utvrzuje v tom, že se zde opět dělá z komára velbloud. Právě to hysterické zpolitizování celého tématu (proboha, jeden blbý radar - beztak jich už máme u nás několik) mě přivádí k tomu, že o nějakou radarovou stanici tady vůbec nejde. Co za tím skutečně je, to si můžeme jen domýšlet.

Abych pravdu řekl, v referendu bych hlasoval pro radar, ale v současnosti jsem spíš skeptický, že k realizaci projektu dojde. Podle mých informací to bude nakonec americká strana, která se rozhodne od nákladného a možná i riskantního projektu stavět v Česku radarovou stanici upustit. Pokud radar v Brdech stát nebude, nestane se také nic. Bohužel to bude celá veřejnost brát jako vítězství Tamášovců, a ti si toto "vítězství" samozřejmě bezostyšně připíšou. A do budoucna (do voleb??) jim to přinese plusové body. A to je právě to, z čeho mám docela strach.

4 Comments:

http://mynotes.blog.cz/ řekl(a)...

Když Nezákladnám začínalo, byla jsem si jistá, že toho jejich mluvčího (?) znám. Až později jsem si vzpomněla, že jsem ho vídala v předvolebním videu Humanistů, jak vylézá spod nějaké haluze či co a vystrkuje dva prsty coby Vé. Volby nevyšly, jede se dál...

Mně ten jeho protest v podstatě ani nevadí. Respektuji jeho právo na to tam sedět a nejíst :-).

template řekl(a)...

Tak samozřejmě, to já taky respektuji. On si ale možná myslí, že nějakým způsobem vyjednává s Českou republikou...

Anonymní řekl(a)...

držím mu palce, ať to vydrží až do konce, svého konce

template řekl(a)...

2 anonymní: Tu radost nám neudělá.