ČESKÁ KOTLINKA: Těžký život Mirků Dušínů

úterý 13. května 2008

Začíná to už na školách. Dítě přijde do první třídy se zájmem o věci, do té doby, než se dostane do kolektivu školních dětí má na svět statisíce otázek, na které touží dostat odpověď. S dvěma-třemi lety strávenými ve škole se jakoby všechno změní - dítě najednou musí být obezřetné, aby nebylo příliš aktivní, aby nebylo vidět s učitelem, musí dávat často najevo pohrdání učivem, popřípadě si vymýšlet, že ho k psaní domácích úkolů nutí rodiče. Dokonce se naučí skrývat své ambice a představy o svém budoucím rozvoji. Proč? Aby nedostalo nálepku "šprt" a nebylo kolektivem vyčleněno. Že je tento jev problémem základních a středních škol je pravda, ale co je horší - školou to nekončí. Podobné uvažování přetrvává mnoha lidem i do dospělosti a ti se pak podobně chovají vůči svým spolupracovníkům, známým a promítají podobné chování i do rozhodování ve volbách. Najednou je našemu bývalému žáčkovi 25, úspěšně dokončil studium na univerzitě, nekouří, nechodí se opíjet, je sebevědomý a tvrdě pracuje, platí daně a pokuty za případné přestupky aniž by přemýšlel, jak se z nich vykroutit. Dovolí si někde tohle své chování zmínit - a tentokrát není za šprta, ale za cosi "divného", jakýsi cizí element. V ten moment začne jeho okolí přemýšlet, jaký defekt dotyčný skrývá svým slušným chováním, protože si neumí často představit, že by byl někdo slušný sám o sobě. Bez donucení. Proč tedy česká společnost označuje často označuje přiznání se ke slušnému jednání za slabost? Když takový někdo posléze obhajuje slušnost v jakékoliv kauze týkající se uzákonění toho či onoho, je označen za sociálního inženýra kvůli tomu, že "bojuje proti lidské přirozenosti, která je zkažená" - přičemž slovo zkažená se kupodivu myslí jako pozitivum, popřípadě nacistu, protože "Hitler byl přeci také nekuřák a dbal o čistotu". V internetových diskusích, pokud poukážete na to, že v některé cizí zemi se pravidla dodržují, jste posléze častováni tím, že jsou ti lidé v zahraničí jaksi divní a nechají si vše líbit.

Známe výrok, že Češi jsou smějící se bestie. Jeho autor měl na mysli jednak český doublethink, ale zejména "schopnost" systematicky bojkotovat jakékoliv nařízení - i takové, které je správné a chrání životy, zdraví či majetek jiných - jen proto, že se jedná o nařízení "shora". Není zakopaný pes v době národního obrození, kdy boj za češtinu zdůraznil nedobrovolně podřízenou pozici národa? Nebo jde o staletý problem, že pravidla vytvářel někdo jiný? V této situaci mě napadá, na co myslel Hašek, když psal Osudy dobrého vojáka Švejka - byl jím mistrně popsaný zažitý způsob jednání u části české společnosti její oslavou nebo kritikou?

Není tedy příčina znevažování "aktivně slušných lidí" zakopaná v následujícím myšlenkovém pochodu? Tedy schéma: "říká, jak je slušný = říká, jak my jsme neslušní -> beztak nás chce poučovat -> poučuje vždy vrchnost -> protože vrchnost je špatná, on je špatný -> je třeba ho ignorovat a vyčlenit". Proč ale bezmála dvacet let po revoluci, po které již není utlačovatele, má tolik lidí potřebu se bouřit proti pravidlům a pohrdat těmi, kteří se pravidly řídí? Jakoby stále ještě brali vážně ono krajně ironické "kdo nekrade, okrádá rodinu".

6 Comments:

Anonymní řekl(a)...

Mate naprostou pravdu a navic vam nechybi odvaha tu pravdu vyslovit.
Ja pracuji od doby sve emigrace uz dvacet let na kanadskem severu. Vzpominam si na moment pred deseti lety, kdy me muj sef rekl, ze je "hrdy na svou praci". Me tehdy z toho vyroku doslova naskocila husi kuze. Chtelo to nekolik dnu premysleni nez jsem si uvedomil, ze na svou praci jsem hrdy i ja a ze na tom neni nic spatneho...... A ze neni nic spatneho na tom, ze platim dane, nekradu a neprovozuji dusevni nihilismus ktery je tak vlastni vetsine Cechu.
Mikin
mikinbca@yahoo.ca

Finrod Felagund řekl(a)...

Děkuji za komentář, Mikine, já jsem na totéž přišel nejdřív v Norsku a pak i v Polsku (ono Polsko se poslední dobou podobá Americe víc než by jeden čekal...) a po pravdě řečeno mě to štve tak jako Vás - a musím přiznat, že jsem se v článku ještě velmi mírnil :) víte, jak mě štve, když se najde plno idiotů co ospravedlňují agresivní jízdu autem tím, že přeci "ti ostatní uhnou", případně tím, že "se to tak dělá, tak co"? Zdravím do Kanady

Anonymní řekl(a)...

Vzpomínka z mládí - vybraná třída gymnázia. Já sotva prolézal s trojkami a čtyřkami a pár kolegů, vysvědčení s vyznamenáním. Když přišla řeč na učivo, většinou jsem přiznal, že jsem "dutý" nebo že látku přestože jsem se učil, jsem dostatečně nepochopil. A styděl jsem se za to. Načež pár těchto "šprtů" mě a mně podobným kamarádům rádo přitakalo, samozřejmě "látku ani neviděli" a pětka je jistá. Při vyvolání věděli naprosto vše a to i věci, které se jen tak odvodit nedají a vždy měli za 1. Celé čyři roky. A já se pokaždé ptal sám sebe, proč lžou. Na základce by to člověk ještě pochopil ale ve výběrové třídě na gymnáziu ? Co by bylo špatného na tom říci, že jsem se naučil, zas bude pěkná známka ? Já bych na to byl hrdý.

Ad automobilismus - kolega z Kanady by nám mohl popovídat, zdali je to u nich také tak přísné jako v USA. Američané mají jednoduchý recept na řešení VEŠKERÉ drobné kriminality a přestupků. Evropa se podobné vymoženosti zbavila někde kolem začátku století. A to jsou krátkodobá vězení. Platí to na veškerá drobná ublížení na zdraví, rvačky a silniční piráty nevyjímaje. Poprvé pokuta. Nezaplatils ? A policista Tě chytil se záznamem nezaplacené pokuty ? Druhé upozornění nebo rovnou do vězení. Jen na pár dnů a nějaký příbuzný Ti peníze na uhrazení pokuty doveze a Ty jsi propuštěn. Rveš se v hospodě ? Šup, do "jailu" na tři dny, do zasedání soudu, který Tě odsoudí k pokutě atd. Individua, jedoucí přes 200km/h, tam tedy o něco méně mílí netřeba zmiňovat. Po těch se jde jako po normálních zločincích, protože člověk asi musel vyloupit banku nebo někoho přepadnul, že jede jako šílenec. Když náhodou banku nevyloupil, opět na pár dnů do chládku. A teď si představte ty naše "podnikatele", kteří nepříjdou na dohodnutou zchůzku, ředitelé závodů, kteří nepřiletí do Frankfurtu na jednání atd. Různé ty hochy,bijce z fotbalových utkání, které po několikeré abenci v práci z důvodů věznění jednoduše vykopnou z práce. To je natolik účinný systém, ale politici i obyčejní lidé by nám jistě vysvětlili, že by to u nás nešlo...Když jsem pak v TV viděl záběry z N.Orleans, kdy mladík slezl z balkonu do davu a byl odvezen policí za to, že "ohrozil" ostatní chodce, to by naši "troublemakeři" jistě nevydýchali....

Magyal řekl(a)...

Diky za clanek. Puvodne jsem na nej narazil na psu, a udelal mi radost. Pak jsem cetl tamni diskusi, a je mi z toho smutno.

Naprosto se s vami shoduji v nasledujicim: Pokud zijeme v demokracii, neni nicim ospravedlnitelne porusovani zakonu, a to ani tech, ktere povazuji za zbytecne. Spravnym resenim je dodrzovat vse a to s cim nesouhlasim se snazit zmenit.

Takto jednajici clovek je u nas vetsinou pro smich, pokud se nedejboze snazi nejak zasahovat (legalni demokratickou cestou) do toho jak veci vypadaji, je hanlive oznacen za "Aktivistu". V posledni dobe je mi z toho skutecne nanic.

Mel bych jeden podnet do diskuse: O jakych zemich se da alespon castecne rict, ze je tam takove jednani v obecnem povedomi? Hovori se tu o Norsku a Kanade... jsou to skutecne zeme pro Mirky Dusiny, nebo je to jen zidealizovany pohled po vycestovani z nasi dzungle? Co jinde? Chtelo by to sestavit nejaky zebricek vyjadrujici procento Mirku Dusinu v te ktere svetove zemi:-)

Chapu, ze ke skutecne odpovedi na takovy dotaz by nejspis byla potreba nejaka rozsahla sociologicka studie, ale i tak by me zajimaly nazory lidi s konkretnimi zkusenostmi.

jeste jednou diky!

Finrod Felagund řekl(a)...

Magyale, děkuji za podporu. Soudě podle mých osobních zkušeností to v Evropě vypadá přibližně takhle - setkávají se +-4 přístupy k tomuto problému, které jsou do různé míry namixované v té které zemi. Označil bych je takhle: anglosaský, francouzský, jihoevropský a ruský. To, co Vy i já chválíme, že funguje a že tam jsou ti "Mirkové Dušínové" většinově zastoupeni a demokratický proces opravdu sklízí své ovoce, jsem nazval anglosaským modelem, protože je postaven na anglosaské tradici úcty k zákonům a vůbec celém principu common law, kdy zákony tvoří reálné situace a každý soudce cítí povinnost (právě kvůli precedentu) neudělat ze zákona šmejd, protože se mu může příště stát, že i on sám bude svůj precedens potřebovat v jiné kauze. Zároveň je tam silná tradice parlamentarismu (všechny ty "tinger", tedy severské parlamenty, jsou na té tradici postaveny, tzn. Althing (IS), Stortinget (NO), Riksdag (SE) a Folketinget (DK)), která se promítla i do britského politického systému a třebaže je v USA tradice silného prezidenta, úcta k zákonům se přenesla i tam.

Oproti tomu francouzský model je to, co považují za ideální kavárenští levičáčtí intelektuálové, tedy jakýsi nesmyslnými pravidly svázaný stát, který se pak snadno svrhává revolucí, protože svou neschopností vládnout vytváří pro revoluce ideální záminku. Pro tento systém je typická schopnost si cokoliv vyřvat a chovat se docela bezohledně ve jménu jakéhosi vyššího principu. Kořeny toho sahají do roku 1789.

Jihoevropský model je nejsytěji koncentrován v Itálii. Jde o systém, v němž je stát povětšinou tak neschopný a plný úplatných politiků, že na právo kašle každý a společnosti se účastní mafie, která je kolikrát vnímaná jako vymahatel práva, kde stát selhává i běžnými lidmi (proto sicilská a kalábrijská mafie tak dlouho vydržela, protože měla podporu "zdola"). Tento systém je charakteristický naprostým nedostatkem konsensu, střídáním politických extrémů a rozštěpením společnosti zpravidla mezi jakýkoliv druh fašistů a jakýkoliv druh bolševiků.

A konečně ruský model je nám důvěrně známé samoděržaví, v němž co je dobré pro vůdce je dobré pro společnost, vše se podřizuje "národní hrdosti" (jak to nazývají Rusové), tedy "tomu, aby se nás svět bál a tím jsme měli respekt" (tak to nazývám já) a člověk jako individuum neznamená zpravidla vůbec nic. Změna systému je takřka nemožná, proto lidé kašlou na zákony a dělají si svoje s tím, že "Moskva je daleko", tedy s přesvědčením, že je nikdo nepotrestá. Stát je vnímán jako nástroj represe.

Odhadem bych napsal procentuální podíl jednotlivých principů v jednotlivých evropských zemích tak, jak to vnímám já:

ČR: jihoevropský 5%, anglosaský 15%, ruský a francouzský oba po 40%.
Slovensko: jihoevropský tak 35%, anglosaský 5%, francouzský 10% a ruský 50%.
Polsko: anglosaský 70%, jihoevropský 0%, francouzský a ruský po 15%.
Norsko, Švédsko, Dánsko: anglosaský 80%, francouzský 20%, zbytek 0%.

a tak bychom mohli pokračovat... tohle jsem vymyslel teď v tuhle chvíli, proto prosím promiňte možné nedostatky a nerozpracovanost, ale tak nějak to vidím. :)

Jaromir Muller řekl(a)...

Moje zkušenosti jsou zcela odlišné...
Gymnázium jsem absolvoval téměř jako nejlepší, od těžkých začátků až po excelenci na konci.
Nálepku šprta a vyčlenění mi to nevyneslo, naopak, spolužáci i spolužačky mě považovali za renesančního člověka, což mi zůstalo v tomto okruhu přátel i dnes.
A naprosto bez problémů jsem to prožíval i v řadě mých zaměstnání, jak tak život žil.
Buď jsem absolutní výjimka, nebo je ve vaší úvaze něco špatně.