SPOLEČNOST: Zákaz zákazů v míře větší než malé

Měl jsem tu možnost dnes shlédnout podle mého názoru suverénně nejhorší díl mého oblíbeného pořadu “Ta naše povaha česká” nazvaný “Posedlá generace”. Třebaže už dlouho jsem uvažoval o článku na toto téma, až shlédnutí tohoto dokumentu, jehož autoři i účastníci naprosto nechápou realitu, mě přimělo k tomu říci své stanovisko zde na nekorektně.com.

Poslední tři roky jsem prožil v Polsku, kde je přístup k “neřestem” všeho druhu silně restriktivní. Zákaz pití alkoholu na veřejnosti, “monopolové” obchody s alkoholem, držení jakéhokoliv množství drogy je klasifikováno jako trestný čin a skutečně se stává dost často, že chytí-li policie jinak bezproblémového člověka s pár gramy marihuany pro osobní spotřebu, jde do vězení až na dva roky. V současné době žiji v Nizozemí, v limburském Maastrichtu, kde je, jak známo, přístup naprosto odlišný. Stát ani společnost se nesnaží lidi vychovávat; stát trestá (a to zatraceně tvrdě) teprve skutky, které opravdu poškozují druhé. Výsledek je znát na první pohled – v ultraliberálním Nizozemí je větší pořádek a mnohem menší kriminalita, než v ultrakonzervativním Polsku. Jak je to možné?

Patřím mezi lidi, kteří v životě nezkusili cigarety ani jakékoliv drogy (nepočítám samozřejmě kávu, čokoládu apod., třebaže ani těm moc neholduji – nechutnají mi). Z alkoholu piju jen pivo a to jako Feinschmecker – cestuji po světě, ochutnávám místní druhy piv, snažím si zapamatovat jejich chutě, věnuji se pití piva spíše jako someliér. Přesto tvrdím jasně – drogy legalizovat, za užívání nikoho nepostihovat, prodej za tvrdých podmínek, ale oficiálně a s garantovanou “čistostí”. Jaká je logika věci? Ze svého okolí vím, že kdo si chtěl tu marihuanu dát, a to klidně i v ultrakonzervativním Polsku, byla mu hrozba vězení a zničeného života naprosto jedno a tu “trávu” si někde s kamarády zapálil. Lidé, jako třeba autor těchto řádku, kteří zase nemají potřebu drogy brát, je brát nebudou ani kdyby byly legálně nabízené na každém rohu. Jaký je tedy výsledek restriktivního přístupu? Obrovské sumy peněz plynoucí (samozřejmě načerno) do kapes velmi mocných drogových mafií, které kromě obchodu s drogami často obchodují s bílým masem nebo podporují terorismus. Jak obchod s lidmi, tak i terorismus, což jsou věci, které na rozdíl od drog ubližují i nezúčastněným, by dostaly velmi silnou ránu, kdyby přišly o ilegálně nabyté peníze, které se právě získávají z prodeje narkotik.

Restrikce je nevýhodná i finančně – člověk, který spadne do drogové závislosti, si dokáže zničit zdraví mnohem efektivněji drogami s různými příměsemi (které jim do nich dealeři přimíchávají za účelem šetření), než kdyby byl jejich prodej “oficiální”. V Nizozemí léčba závislosti na drogách probíhá mnohem úspěšněji, než v jiných zemích právě proto, že stát může drogy legálně držet – člověk v odvykací kúře je vystavován postupně se zmenšujícím dávkám, v důsledku čehož mají výrazně menší počet “vyléčených” opětovně spadnuvších do drogové závislosti, než v zemích, kde se léčí “načisto”. Důsledek? Vyléčený člověk v Nizozemí po droze znovu nesáhne, kdežto vyléčený člověk v ČR nebo v Polsku třeba po třech, čtyřech letech neodolá nabídce “vzít si jednu”, která ho okamžitě do závislosti znovu potopí. Nemusím ani připomínat, jak důsledek dlouhodobé psychické lability z toho plynoucí, stejně jako veřejná stigmatizace takového člověka působí negativně na státní rozpočet – od takového člověka se stát příliš velkých daňových odvodů nedočká.

Pořad citovaný v úvodu se však nevěnoval klasickým drogám, nýbrž závislosti na počítačových hrách. Za nejhorší díl tohoto – jinak dobrého – pořadu jej považuji proto, že od začátku do konce zaznívaly pouze hlasy typu toho od slavné důchodkyně Věry Pohlové, která napsala do deníku Metro dnes již nesmrtelný komentář “Každého už tyto aféry otravují. Já bych všechny ty počítače a internety zakázala”. Psychologové, sociální pracovníci i rodiče vystupující v dokumentu se totiž jako jeden muž vyjadřovali v tom duchu, že hry (konkrétně mluvili o Counter Strike, Assassin’s Creed II a World of Warcraft) by bylo potřebné pokud možno co nejdřív zakázat, jejich distributory div trestně nestíhat a zakázat i internetové kavárny, kam dospívající ratolseti chodí s kamarády na LAN party, mají-li zakázáno hrát doma. Musím říci, že s ohledem jak na výše uvedenou analogii s přístupem ke klasickým drogám, tak i na osobní zkušenosti, jde o naprosto špatný přístup a nepochopení celé problematiky. Stejně jako není problém, když jinak úspěšný vysokoškolský student si dá s pěti dalšími kamarády jednoho “jointa” marihuany a je naprosto nehorázné, chce-li je nějaký stát za to trestně stíhat, není problém ani to, když si parta kluků zajde na LAN party v Counter Striku. Problém totiž není v tom, že hrají CS, UT, Quake a podobné střílečky, problém je v tom, když to berou jinak než jako dobrou srandu s kamarády, s nimiž jinak podnikají i jiné věci. Problém je to tehdy, když si neuvědomují specifika počítačových her oproti běžnému životu – ale to není, při vší úctě nic, za co by mohli ať už herní vývojáři, nebo provozovatelé internetových kaváren, v dokumentu tak mohutně kritizovaní. Za všechny tyto problémy mohou rodiče, kteří problému nerozumějí, nikdy žádnou hru nehráli a vyznávají pouze restrikci pod heslem “čemu nerozumím, to zakážu”. Kdyby si místo toho, aby byli “zhrozeni” dokázali se svými dětmi sednout a popovídat o tom, co hrají, proč to hrají jako kdyby byli “nepoučení kamarádi” spíš než “vyslýchající policisté”, udělali by mnohem lépe.

Za ty roky, co sleduji světové dění, nemohu si odpustit jeden důležitý poznatek – kdykoliv jsem viděl, že se někde ukázala skupina typu “Concerned Parents Against Something” (Znepokojení rodiče proti něčemu), šlo o skupinu, která chtěla především restrikci, více státní kontroly nad občany, více cenzury a méně svobody. Žádné skupině tohoto typu, jakou jsem kdy viděl, nešlo o diskusi, šlo vždy o zakazování, zakazování a ještě jednou zakazování – a to především věcí, kterým sami tito rodiče nerozuměli. Všimněme si jedné velmi důležité věci – v každé zemi existuje “neřest”, která je nějakým způsobem tak populární, že je tolerovaná a nepanuje vůči ní příliš mnoho restrikce. V Nizozemí jde o marihuanu v ČR o pivo, v Německu o rychlou jízdu na dálnici. A zeptejme se – jak se k dané věci staví místní a cizinci? V Nizozemí mají největší problémy – světe, div se – ne se svou vlastní mládeží, ale především s Angličany, Němci a dalšími, kteří se chodí do Amsterdamu takřka “zkouřit do bezvědomí”. Kdo dělá v České republice největší nepořádek po alkoholovém opojení? Zpravidla Poláci nebo Angličané, kteří mají doma k alkoholu horší dostupnost (vysoká cena/nutnost kupovat ve zvláštních obchodech/zákaz pití na veřejnosti apod.) a kteří jednoduše nedokáží unést nebývalou míru svobody v dané otázce. Kdo jel kdy v Německu po dálnici musí uznat, že Němci v Porsche, jedoucí po dálnici 250 km/h jedou zpravidla tak, že nikoho neohrožují – ačkoliv jezdí rychle, jezdí ohleduplně. Zato mezi největší piráty a nebojím se říci - agresivní zločince - na německých dálnicích zpravidla patří cizinci, kteří mají hlavu plnou opojení z toho, že na to mohou “dupnout”.

Z výše uvedeného vyplývá především jedna důležitá věc – řídí-li se stát pravidlem Deus iudicat, cum nemo accusat, tedy volně přeloženo “kde není žalobce, není soudce” důsledně, je to to nejlepší, co může pro snížení kriminality a zvýšení efektivity společnosti udělat. V praxi to znamená, že postihované je jen takové chování, které škodí jiným, tedy které působí škodu vyjádřitelnou finančně (trestání škody například na náboženském cítění může vyústit v cenzuru; náboženské cítění samo však není finančně vyjádřitelné, takže nemůže pod tuto definici spadat). Pokud tedy stát bude vymáhat a tvrdě trestat jakékoliv poškození druhých, ale co si bude člověk dělat v soukromí, aniž by jiným škodil, či jiné ohrožoval, bude ignorovat, je na nejlepší cestě k tomu vychovat své občany k osobní zodpovědnosti a všeobecně slušnému chování a nízké kriminalitě. Represivní politika na druhé straně vede k tomu, že každý jeden občan je vinen nějakým přestupkem nebo trestným činem, takže není nikdo právně bezúhonný – proto drasticky padá motivace se chovat slušně a zodpovědně. V takové společnosti se běžně krade, ničí a uplácí – pokud to nikdo nevidí. Ve společnostech, které jsou z principu liberální (ne však anarchické), se naopak lidé mají tendenci chovat slušně i tehdy, když to nikdo nevidí. Teď je jen otázka, co je nám bližší – jestli situace, ve které bude muset jistá skupina lidí potlačit své rozhořčení nad tím, že někdo může kouřit marihuanu, hrát střílečky nebo koukat na porno, ale společnost bude jako celek zdravější a zodpovědnější, nebo situace, ve které moralisté budou moci zakazovat ostatním všechny “neřesti”, ale zato se bude kromě těchto pravidel porušovat i to, co by se porušovat nemělo (jako třeba zákaz krádeží či korupce) pod heslem “když už porušuji zákon, je jedno, jestli to bude o zákon více nebo o zákon méně”.

Komentáře

Anonymní píše…
Jo videl jsem ten porad cumel jsem jak bejk.Finorde presne jak jste zde psal ti psychologove nevedeji o tech hrach absolutne nic.Nedavno jsem neco podobneho videly i ve strepinach.Zacianm mit strach aby to nase verejnost nezacala brat vazne.Osobne si myslim ze ty kluci v tom porad nebili uplne psychicky v poradku kdyz nedokazou rozlisit realitu od fikce, ale to neni problem tech pocitacovejch her
Neco je spatne s nima.
Anonymní píše…
Porad ta nase povaha ceska beru trosku z rezrvou.Kdyz tam dovolujou vystupaovat lidem jako je treba Jan Keller ktery je pro me pravicove smyslejicimu cloveku naprosto naprosto neprijatelnej.Obacs jsou tam dobry dily,ale nikdy jsou tam dily z kteryma hodne polemizuju jako byl treba tento.
Veronika píše…
Výborný, výborný, výborný článek!
Na toto bylo potřeba poukázat.
Veronika píše…
Btw. teď mě jen praštila do oka taková malinká věc:
"Kdo jel kdy v Německu po dálnici musí uznat, že Němci v Porsche, jedoucí po dálnici 250 km/h jedou zpravidla tak, že nikoho neohrožují – ačkoliv jezdí rychle, jezdí neohleduplně."
Není to drobná chybka? To ne- mi tam nesedí.
Finrod Felagund píše…
Veronika: Je to tak, už jsem to opravil :) díky za připomínku
Finrod Felagund píše…
Asi takhle - pamatuji si nějakou organizaci typu "Concerned Parents Against Something" v ČR tak okolo roku 1995, která horečně kritizovala, že je možné koupit jen tak pornočasopis, že to bude "kazit morálku dětí", a podobně. Nevím, možná bylo dětství těchto lidí jiné, ale dobře si vzpomínám na to, že tehdy, coby desetiletý kluk jsem se účastnil se svými kamarády velké konspirace za účelem sehnání takového časopisu, který jsme pak ve škole potají prohlíželi - a nějak nemám pocit, že bych byl od té doby mravně zdevastován či něco podobného. Jiná situace - na nižším gymnáziu jsme hráli po škole po síti Doom II, na vyšším gymnáziu Quake III a Ultimu Online, když jsem studoval bakaláře na Univerzitě Karlově, tak jsme se občas sešli po škole na Counter-Strike nebo Unreal Tournament. Mezi mé nejoblíbenější hry dodnes patří Age of Empires II Conquerors, Empire: Total War, Battle of Middle-Earth (všechny série i s datadiskem), Wiedźmin (Zaklínač), Assassin's Creed I i II a samozřejmě CS. Nemám moc času je hrát, ale stejně si dodnes nějakou z nich občas zahraju. Podle toho pořadu bych měl být už doslova odepsaný případ, přesto ale jsem s velmi slušným výsledkem vystudoval bakaláře v politologii, MA in European Studies a teď dělám LLM na European Law School na Maastrichtské univerzitě - přičemž místní právnická fakulta je jedna z nejprestižnějších v Evropě. Mám k tomu plno jiných zájmů, snoubenku, kamarády - zkrátka nic z toho nenasvědčuje, že bych byl nějaký patologický případ. Přesto existují skupiny, a není jich málo, které by mi moje oblíbené hračky chtěly sebrat s poukazem na to, že "kdo to hraje skončí na psychiatrii". Není to trochu padlé na hlavu?
template píše…
Ad ty hry - přesně tak. Na gymplu jsem projel Doom I. i Doom II doslova křížem krážem, když jsem obě hry dohrál, hrál jsem je znovu na "nesmrtelnost" a každou zrůdičku jsem si pomalu vychutnal motorovou pilou - a taky jsem docela normální člověk :-D
Anonymní píše…
Zaklinac je fantasticka hra :)
Anonymní píše…
Dovolil bych si k tomu dodat, že filmy a počítačové hry nezobrazují nic, co by už v nějaké podobě reálně neexistovalo. Kdyby nebyli teroristi, nebyl by Counter, kdyby nebyly války, nebyl by Flashpoint nebo Total War, kdyby nebyl organizovaný zločin, nebylo by GTA atd. Čili pokud se ve virtuálním světě objevuje nějaké zlo, tak jen díky tomu, že už předtím existovalo ve skutečném světě. Takže jestli se lidem nelíbí, že je svět plný násilí, tak by se spíš měli zamyslet sami nad sebou, než nadávat na počítačové hry, které realitu nevytváří, ale vlastně jen odrážejí.

Opravdu pochybuji o tom, že by se např. váleční zločinci z 2. sv. války inspirovali nějakými agresivními počítačovými hrami...

A to mě vede k vyslovení hypotézy, že agresivita v televizi nebo na počítači by mohla být i užitečná. Pokud se agresivní jedinci vyřádí u počítače, nebudou mít potom čas ani energii na to, aby obtěžovali skutečné lidi.

Podobné to je třeba s válkou. V první polovině 20. stol. byla válka často idealizována jako nějaké romantické dobrodružství (a taky to podle toho dopadlo). Dnes může každý díky počítačovým hrám snadno zjistit, jak taková válka přibližně vypadá, a jak snadno se v ní dá umřít.

Scorpion
Gerald z Rivie píše…
NAPROSTO SOUHLASÍM!

Ano, a ještě bych doplnil toto - policie je zavalená řešením takovýchto pitomostí, protože jí to hloupá společnost a hlasůchtivá politická scéna vnutí, a není pak čas na to, aby se řešili výzmnamější věci.

Doporučuji tento článek: http://www.lidovky.cz/zakazy-nas-nespasi-0ag-/ln_noviny.asp?c=A090318_000043_ln_noviny_sko&klic=230596&mes=090318_0/ (sepsáno po útocích Německého střelce)

Já sám hraji hry celý život, třeba takový Deus Ex, to ve mě zůstane navždy. A nemám nějak choutky jít, a postřílet davy lidí "jen tak ze srandy" protože sem to viděl na monitoru.

Kdysi si naši dědové hráli v lesích na vojáčky s dřevěnými zbraněmi a nalezenými německými helmami, dnes se to děje na monitoru. A jak vidíte, ani generace našich dědů nežila v nějakém vraždícím běsnění.

A navíc, uvádí se "souvislost" mezi hraním a agresivitou - jak ale mohla Olga Hepnarová hrát v roce 1973 na počítači??

Prostě naprostý souhlas a čest!
Anonymní píše…
co tam ty maminy brečí ? Mají ty svoje sociální kriply nakopat do prdele, vypnout jim komp a sebrat jim kapesné, dokud se nedají do kupy.
Punktum.
Anonymní píše…
Dnešní The Independent k tématu
http://www.independent.co.uk/news/science/shootemups-are-good-for-you-say-researchers-2078435.html. Akorát doufám, že tento výzkum nefinancují výrobci her :-)
Martin
Tyhle účinky hraní jsou známy už minimálně 15 let. Ale je to k ničemu.

Kdysi dávno jsem taky preferoval hraní před povinnostmi. Jenže kdybych nehrál, dělal bych něco jiného, kvůli čemu bych je zanedbával. Problém je spíš v tom, že hraní je pro rodiče poněkud neuchopitelné - člověk při tom vypadá, jako že nic nedělá, kdežto když budu lítat někde venku, divný jim to nepřijde.

Dneska už nemám na hraní tolik času, tak jsem si začal budovat aspoň herní sbírku. Někdy mi ty propařené dny chybí :-) Člověk vypnul, naplno se přenesl do imaginárního světa hry a mohl řešit problémy s myšlenkou, že rozhodnutí bude moct vzít zpátky. Nehledě na to, že ty problémy byly v porovnání se skutečností naprosto banální.
Anonymní píše…
Adolf Hitler se kromě vyhlazování židů věnoval také malbě obrazů.
Já bych zakázal štětce.
Anonymní píše…
Anonymni: malovat muzes i penisem. Cili: preventivne ho kazdemu odstranovat.
Finrod Felagund píše…
Asi budu vypadat jako strašný kacíř a rozvraceč rodinných hodnot, ale... třebaže sám jsem monogamní a ctím věrné partnerství dvou lidí opačného pohlaví, manželství a tak dále - mám vůbec právo nějakým titulem coby občan tento koncept vnucovat jiným? Pokud vím, David Rath žije s manželkou i milenkou - a nemůže je mít obě legálně jako manželky. Proč vlastně ne? Škodilo by to někomu, kdyby stát měl pěkně zaregistrováno na matrice, že pan A, paní B a paní C jsou spolu sezdáni (a protože nejsme na Blízkém východě, nebyly by obě jeho manželky, ale byly by i samy sobě navzájem manželkami)? Myslím, že ne - a přesto je to ilegální. Další zákaz ke zrušení :)
Jako občan ne... Ale jako stát ano. A to se asi jen tak nezmění - voliči by řvali.
Nicméně taky to nechápu. Však je úplně jedno, kolik má člověk manželek, pokud to nikomu z nich nevadí.
Anonymní píše…
At si zijou, v soukromi, ale nedaval bych to do zakona. To uz by tam muselo fakt bejt vsechno... ziti se psem, s mrtvolou, atd. Je mi na bliti ze "skupinovych" vztahu, nechapu je a doufam, ze jich moc neni. Nevidim duvod to nejak oficialne posvecovat. Navic muslimove by asi opet zajasali, jak fajn se tu maj...
Anonymní píše…
ale precijen pridam i jeden argument :) co deti? Nevim, jakej vliv by pochybny skupinovy manzelstvi (co je to asi za lidi... naky zfetovany levicacky hippici) melo na jejich vyvoj...
Finrod Felagund píše…
Anonymní: Přeháníte ad absurdum. Jednak mrtvola ani pes nejsou občany ČR a jednak by se zavedením tohoto naopak zákonná norma zjednodušila. Zákon o rodině č. 94/1963 Sb. s novelizací platnou od 1. 9. 2008 říká v §1(1) toto: "Manželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem." Vzhledem ke sladění zákona s poměrně běžnou praxí bych navrhoval vypuštění slova "trvalé", slova "muže a ženy" bych nahradil "lidí". To je redukce o tři slova - takže žádné že by tam "muselo být všechno". Teď tam je to Vaše "všechno" :P

To ale není všechno - pokračujme §2:

"Muž a žena, kteří chtějí spolu uzavřít manželství (dále jen "snoubenci"), mají předem poznat navzájem své charakterové vlastnosti a svůj zdravotní stav, aby mohli založit manželství, které splní svůj účel."

Navrhuji v tomto odstavci změnit "Muž a žena" za "lidé"

dále §3:

"Manželství se uzavírá svobodným a úplným souhlasným prohlášením muže a ženy o tom, že spolu vstupují do manželství..." - navrhuji nahradit "muže a ženy" za "snoubenců" - opět úspora jednoho slova a o pravomoc státu méně se plést lidem do života.

Všechna další ustanovení už by byla s touto novou právní normou kompatibilní. Čili jak vidíte - naopak, zákon by se redukoval a stát by méně cpal nos do osobních záležitostí občanů, sjednotila by se právní praxe s legislativou, ubylo by pokrytectví (a rovněž korupce - schválně kolik peněz jde načerno na udržení praxe těchto lidí za stávajícího legislativního stavu).

To, že se Vám dělá z něčeho špatně, by mohl říci přece každý, to není objektivní názor. Znovu: já sám tradiční manželství (muž a žena, co ve věrnosti jsou do konce života a mají děti) uznávám nade vší pochybnost, ale pro sebe a pro svou snoubenku - protože my si to tak chceme zařídit, ne proto, že někde stát něco řekl nebo uznal. No a stejně jako by se nám nelíbilo, kdyby nám stát nechtěl uznat naši formu sňatku, jiným se nelíbí, když jim stát nechce umožnit jejich formu sňatku. Toť vše :)
Finrod Felagund píše…
Anonymní: No nevím, ale znám dost neoficiálních svazků, kde děti vychovávají tři až čtyři lidé (rozvedení rodiče s jejich novými partnery) a pokud na sebe neječí a navzájem spolu normálně fungují, tak ty děti docela vychovávají - a rozhodně nejde o patologické případy, které popisujete. Stejně tak mormoni - ačkoliv se mi jejich učení zrovna nezamlouvá, nedá se říci, že by to byli nějací "feťáci a vyvrhelové", jeden z nich kandidoval s poměrně velkou podporou na prezidenta USA. Tam mi vyloženě přijde, že jejich kriminalizování za polygamii je více než ostudné. Chtějí to tak mít? Chtějí, a co má být.
Anonymní píše…
Finrod: ale to je neco jinyho, nez kdyz jsou vsichni jedna velka rodina, pet "rodicu" spolu soulozi kazdej vecer a vsem se rika amo a tato :)
Blasković píše…
K těm manželkám - nedávno sem se bavil s jednm zmetkem na podobné sexuální téma, a bylo mi řečeno, že zákon je svatý, a nikdo nemá právo jej obcházet či porušovat, a nějakej náctiletej hejsek vůbec ne.

Heh, co si vy myslíte o tomto? Kde je psáno že právo na názor se vyvíjí od počtu roků na světě.
zajimavej clanek píše…
http://zpovednice.cz/detail.php?statusik=476246&orderby=ide

Populární příspěvky z tohoto blogu

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Hnědí, rudí, všechno jedna pakáž

SPOLEČNOST: Stojíme na prahu. Čeho?

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Jak jsem byl za vaše peníze státním úředníkem