SPOLEČNOST: Uhelné prokletí

středa 1. září 2010

Tak jako oheň, který je stravuje, je i uhlí dobrý sluha, ale zlý pán. Mnoho se mluví v dnešních dnech v souvislosti s tím, jak ropné státy žijí nad poměry a nedbají často toho, co bude až ropa dojde. Takový Damoklův meč ovšem není nic proti tomu, co umí s lidskou společností udělat těžba uhlí.

Známe ten scénář z mnoha míst Evropy – od severní Francie přes Valonsko, Porýní a Porúří, Sasko, Podkrušnohoří, Lužice až po Slezsko – a všude je stejný. S úbytkem poptávky po uhlí kvůli propadu těžkého průmyslu a změnou orientace z těžby a prvotního zpracování surovin na pokročilé technologie a služby se regiony, dříve známé svým uhelným bohatstvím, propadly do jen těžko napravitelného kolotoče nezaměstnanosti, recese, zničeného životního prostředí a kriminality. Po dlouhá léta těžené uhlí si tak začalo vybírat svou daň za snadný výdělek v podobě “vytěžit, prodat a spálit” – drží se nad oblastmi, kde se těžilo, jako těžké stigma, na které existují jen více či méně úspěšné recepty, ale žádná zázračná léčba. Porýní a Porúří, jediné dvě oblasti z výše jmenovaných, které se podařilo jakž-takž revitalizovat, spolkly obrovské množství peněz od spolkové vlády, které si například Česká republika, Polsko nebo Valonsko nemohou dovolit dát.

Největší kámen úrazu spočívá ve způsobu těžby a transportu, který byl po dlouhá desetiletí nejefektivnější za pomocí obrovského počtu málo kvalifikovaných lidí. Na rozdíl od ropy, která díky svému charakteru nevyžaduje příliš velký počet pracovníků, aby se dostala z vrtu (zejména, pokud je na pevnině) ropovodem k odběrateli nebo do přístavu k tankerům, uhlí, především černé, potřebovalo od počátků své těžby obrovské množství lidí ho kutajících, stavějících šachty, důlní vybavení, tedy i velký počet dozorců chránících doly před neštěštím – závaly pro takovou těžbu ropy příliš mnoho neznamenají, zatímco v případě uhlí mohou být smrtelné. Do toho i za předpokladu používání pásových dopravníků či jiné automatizace je nutné zaměstnat nemalý počet lidí zabývající se nakládkou uhlí na železniční vagony/lodě, jeho překládání na jiné dopravní prostředky a podobně. Tyto potřeby značně deformují poptávku po pracovních silách tím, že vytvářejí potřebu po masách lidí o stejné kvalifikaci, kteří se po útlumu nejsou schopni snadno rekvalifikovat.

Skutečnost, že ve všech jmenovaných oblastech se těžilo uhlí již od druhé poloviny 19. století způsobuje, že se z hornického povolání stala v mnoha případech dědičná profese – navíc okořeněná pocitem důležitosti a výlučnosti, neboť taková byla opravdu jeho role v počátcích i největším rozvoji industriálního světa. Dnešní padesátníci a šedesátníci (v postkomunistických zemích i čtyřicátníci) si ještě velmi dobře pamatují váženost a lesk svého povolání a nejsou (kvůli nízké kvalifikaci a nedostatku ekonomického vzdělání) často schopni pochopit, proč k útlumu a ztrátě prestiže hornického povolání dochází. Toto vytváří pro ekonomiku daného regionu smrtící koktejl vlivů, který právě ústí v dlouhodobé problémy v podobě nezaměstnanosti a ztráty motivace k jakékoliv změně. Voliči z takových regionů pak velmi často volí populistické strany, protože ty jim (bez ohledu na ekonomickou realitu) slibují návrat zašlých časů, nicméně politická praxe těchto subjektů splňováním aspoň některých bodů programu pravidelně odhání investory nebo potenciální podnikatele od rozjezdu nových živností.

Česká republika má velké štěstí, že uhelné problémy se týkají jen malé části populace v Ústeckém a Moravskoslezském kraji a že zbytek není tímto syndromem stigmatizován. V zemích jako Valonsko, Sasko nebo Polsko (především polské Slezsko) však dochází k obrovskému vlivu uhelných odborů na chod státu ve prospěch zachování těžby za každou cenu, tedy i za cenu subvencí a “těžby pro těžbu”. To je důvod, proč ve Valonsku je nezaměstnanost dlouhodobě dvouciferná a HDP na hlavu cca 27 000 USD, zatímco sousední Flandry mají cca 35 000 USD, Nizozemí 39 000 USD či Lucembursko dokonce 78 000 USD. Ze stejného důvodu v Polsku dosud nestojí žádná jaderná elektrárna – ne kvůli obavám o bezpečnost provozu jako v případě Rakouska, ale kvůli silnému tlaku uhelných odborů.

Na všechny tyto aspekty bychom měli pamatovat, až budeme příště hovořit o prolomení těžebních limitů či otvírání nových dolů s uhlím, které jsme dosud ještě nevytěžili. Měli bychom skoncovat s uhelnou těžbou jednou provždy, přeorientovat se na jiná paliva (jádro, ropa, plyn) – neboť násilným udržováním současného stavu jen oddalujeme nevyhnutelné – investice do obnovy přirozené skladby povolání a kvalifikace v regionech, které jsou na těžbě uhlí dnes závislé. Šlo by sice o velkou investici bez okamžitého finančního návratu, nicméně s velkou návratností za nějakých 15-20 let, a to nejen finanční, ale i v podobě sociálního kapitálu, životního prostředí, vzdělanosti a snížené podpory populistických politických stran a řešení.

5 Comments:

Anonymní řekl(a)...

V tom tom valonsku i pres jejich problemy se maj lidi stokrat lip nez v cr.Budeme je dohanet jeste desitky let stejne tak i jizni italii nebo bankrotujici spanělsko.Hold jsme dira evropy.A to diky panum komunistum a papa tunelovy.

Finrod Felagund řekl(a)...

Anonymní: Nesouhlasím. Valonsko mám 20 minut na kole odtud a mluvil jsem s těmi lidmi o tom, jak se jim tam žije. Mám zhruba představu o tom, jak to tam vypadá, kolik vydělávají, jaké tam jsou ceny, jaká je nezaměstnanost - a řeknu Vám, ve většině ČR jsou na tom lidé lépe, než ve většině Valonska (výjimky ČR - Ústecký a Moravskoslezský kraj, ty na tom jsou hůře; Valonsko - příhraničí s Lucemburskem, to na tom je lépe). Jinak celková situace ve Valonsku - nezaměstnanost kolem 13%, HDP na hlavu se zohledněnou paritou kupní síly 27000 USD, tedy jen o dva tisíce větší, než u ČR. Navíc HDP Valonska dlouhodobě stagnuje, kdežto české roste. Valonsko je všechno jenom ne atraktivní pro zahraniční investory, ČR vcelku ještě pořád je; rozjet byznys je lehčí v ČR než ve Valonsku. Navíc ČR se o sebe víceméně stará sama, kdežto Valonsko je do velké míry sponzorováno Flandry a Evropskou unií (podílí se na stavbě infrastruktury, čističek odpadních vod a podobných věcí, prostě jako u nás). Fakt je ten, že až se rozpadne Belgie, a zdůrazňuji to, že ne "když", ale "až", bude Valonsko patřit mezi ekonomicky stejnou kategorii, jako "nové členské země" nebo spíš "PIIGS" vzhledem ke svému obrovskému dluhu, o který se nejspíš Flandry a Valonsko podělí, jenže když ve Flandrech jsou schopni ho zmenšovat kvůli popularitě neoliberálních principů a ve Valonsku ho zmenší těžko vzhledem k popularitě sociálně-demokratických myšlenek, tak Valonsko čeká ne úplně pěkná budoucnost, pokud nebude nakonec anektováno Francií (to je jediné řešení, které si umím představit, které by mohlo Valony zbavit jejich dluhů).

Finrod Felagund řekl(a)...

Ostatně nesouhlasím i v případě jižní Itálie. GDP (PPP) per capita Sicílie je 21154 USD, což je hluboko pod hodnotou ČR (25200), Kalábrie 20760 USD, Basilicata 22735 USD, Campania 20849 USD, Apulie 21606 USD, Molise 23929 USD, Abruzzo 25735 USD a Lazio 36499 USD. To jsou všechno regiony, které by v případě odtržení severu (vzniku samostatné Padanie podle představy Ligy severu), zůstaly na jihu. Můžeme vidět, že pouze dva z nich svým HDP na hlavu převyšují Českou republiku (Abruzzo trochu a Lazio výrazně - kvůli Římu). Přesto v celém tomto jižním regionu je HDP na hlavu 24879 USD, tedy o něco nižší, než v České republice. Lazio a Abruzzo, které celému italskému Jihu HDP na hlavu zvyšují, mají dohromady 6959246 obyvatel, tedy cca 2/3 České republiky, nicméně z italského Jihu to tvoří jen 28%. Zbytek žije v poměrně velké chudobě na západoevropské poměry.

Finrod Felagund řekl(a)...

Co se Španělska týče, tak jeho HDP na hlavu je 29689 USD, což na členskou zemi EU15 také není žádný zázrak a dá se čekat, že Španělsko ČR předběhne za takových pět let (pokud vše půjde tak, jak vývoj naznačuje). Nezaměstnanost ve Španělsku je 18,7%, pro srovnání v České republice je to za druhý kvartál roku 2010 7,2%, čili více než 2,5x méně než ve Španělsku. Pro zajímavost udám také Giniho index pro ČR a Španělsko (bohužel pro Valonsko a jižní Itálii to není tak jednoduché zjistit, abych ho sem jen tak v noci dal, ale možná si nad to někdy později sednu) - ČR: 26,4, Španělsko: 32 - platí, že čím menší index, tím menší ekonomické rozdíly ve společnosti. Čili pokud má ČR o tolik menší Giniho index a HDP na hlavu nižší jen o 15%, znamená to, že běžný Čech je na tom velmi podobně, jako běžný Španěl.

Země, které Českou republiku v Evropě vysoce předbíhají, jsou Norsko, Island, Švédsko, Dánsko, Finsko, Nizozemí, Rakousko, Slovinsko, sever Itálie, UK, Flandry, Francie, Irsko, Německo, Lichtenštejnsko, Monako, San Marino, Švýcarsko a Lucembursko. To jsou země, které bychom se měli snažit předehnat a od kterých se můžeme v mnohém inspirovat. Ale Španělsko, Valonsko nebo jižní Itálie? Kdepak. Kromě toho Španělsko táhne Katalánsko a Baskicko - kdyby se tyto dva regiony osamostatnily, zbytek má velký problém.

Anonymní řekl(a)...

Jo jenomze to hdp co tady pisete je parite kupni sili coz velice neverohodne, nominalni je lepsi.Vime preci ze vsechny nase ceny od jidla az po bidleni jsou u nas drassi nez v eu dneska treba v takovem nemecku sezenete levnejsi barak nez u nas vic tendle clanek http://hn.ihned.cz/c1-44724430-cesi-kupuji-levne-byty-v-bavorsku-maji-na-nea co se tice cen energii tak ty mame jedny z nejdrasich v evropeProste mame vetsi zivotni naklady nez v drtive vetsine statu v eu.Takze bych co se tice hdp bral spis nominal nez ppp.